Schůze zahájena v 11 hodin.

Přítomni:

Předseda: dr. Hruban.

Místopředsedové: Böhr, Donát, Klofáč, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Procházka, Stržil.

102 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr. Peroutka.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr. Brunarovi a Janíkovi.

Navrhuji, aby byla dána dovolená na dobu 2 měsíců sen. Spiesovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem bylo rozdáno:

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 361. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení prozatímní obchodní dohoda sjednaná mezi Československou republikou a dominiem Kanadou v Praze dne 20. prosince 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n. (tisk 325).

Z předsednictva přikázáno:

Výboru rozpočtovému:

Tisk 334. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění podle posl. odst. čl. XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, zpráva o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí.

Předseda: Přikročíme k projednávání pořadu jednání.

1. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 328), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. úmluva o závazcích, vzešlých z hospodaření poštovní správy uherské a císařské a královské poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i z hospodaření poštovních správ států, jimž připadla bývalá území uherská, sjednaná mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem se strany druhé,

2. závěrečný protokol k této úmluvě, podepsaný v Budapešti dne 15. prosince 1922. Tisk 353.

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový pan sen. Stodola, za výbor zahraniční pan sen. Pánek.

Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Stodolovi. (Hluk.) Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Stodola: Slávny senát! Úmluva táto podľa zásad poštovej úmluvy rímskej z r. 1922, nerozoznáva terajšej poštovej správy maďarskej od bývalej správy uhorskej a nehovorí tiež o štátoch nástupníckych, ale len o štátoch, ktorým pripadlo bývalé územie uhorské.

Hľadiac k postupu, akým sa u viazala republika Československá v držaní Slovenska a Podkarpatskej Rusi, musely byť smierne dni upravené ináč, než v úmluve rímskej, lebo poštové úrady na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi prechádzaly do československej správy postupne.

Aby bolo možno riadne vyúčtovať, vymenia si smluvné strany všetky mesačné účty s príslušnými dokladmi a to podľa stanovených dní.

Vklady do poštovej sporiteľne, ako i jej výplaty prevedené poštovým i úradmi, budú súčtované medzi poštovou sporiteľňou maďarskou a príslušnou poštovou správou. Nevyplatené poštové poukážky budú zpäť vyplatené odosielateľovi podľa predpisov platných pre poštové poukážky. Niektorými smluvnými štátmi zadržané dobierkové alebo príkazové čiastky budú vyplatené odosielateľom príslušných zásielok. Za náhrady škôd vzniklých ztratou, vlámaním alebo poškodením poštových zásielok zodpovedá zásadne poštová správa, príslušná podľa dňa podania, ačkoľvek nebolo preukázané, že škoda ide na vrub inej poštovej správy. V tomto prípade je vyhradený postih poštovej správy podacej proti správe zodpovednej. Tieto čiastky postihové sa neplatia hotovo, ale sa zapíšu do zvláštneho účtu v korunách rakúsko-uhorských. Čiastky tie, uznané príslušnou správou poštovou, budú pojaté do všeobecného súčtovania. Poštové správy smluvných štátov vyberú od bývalých zamestnancov uhorských, ktorých prevzaly do svojich služieb, náhradové čiastky, ku ktorým sú títo povinní z rôznych dôvodov, vzniklých v ich drievnejšej službe, a zaúčtujú ich v prospech správy veriteľskej. Naopak, zase pohľadávky tejto kategórie zamestnancov, voči bývalej správe pripadnú v prospech poštovej správy, v službách ktorej je zmienený zamestnanec teraz a ktorá mu ich vráti.

Poštová správa maďarská bude pôsobiť ako spoločný úrad pre všeobecné súčtovanie podľa tejto úmluvy. Nutno jej teda zaslať všetky uznané účty, podľa ktorých bude zistené konečné saldo pre každú poštovú správu. Každá z poštových správ bude uvedomená o výsledku konečného súčtovania. Do tohoto všeobecného účtu možno pojať tiež vzájomné pohľadávky poštových správ smluvných štátov, vyjadrené v korunách rakúsko-uhorských. Tento všeobecný účet bude zaslaný poštovej správe rakúskej, ktorá sa zaväzuje, že slúči tento všeobecný účet so všeobecným účtom, ktorý sostaví na základe úmluvy zjednanej v Ríme 6. apríla 1922.

Vyskytla-li by sa pri prevádzaní tejto úmluvy rôznosť mienení medzi smluvnými štátmi a nebol-li by ešte sriadený zvláštny súd rozhodčí v Budapešti. Rozhodnutie rozhodčieho súdu je záväzné pre všetky štáty smluvné a z rozhodnutia jeho nebude odvolania.

Účelom tejto úmluvy je účtovné usporiadanie záväzkov, t. j. riadne vzájomné vyúčtovanie príslušných účinov medzi poštovými správami zúčastnených štátov.

Otázka výplaty konečného salda bude zvláštne smluvená, a to až po ratifikácii úmluvy všetkými smluvnými štátmi a poriadne prevedenou vzájomnom vyúčtovaní.

Rozpočtový výbor odporúča slávnemu senátu, aby návrh usnesení, jak je vo správe uvedený, schváliť ráčil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního, panu sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Vláda nám předkládá ke schválení úmluvu o závazcích vzešlých z hospodaření poštovní správy uherské a císařské a královské poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i z hospodaření poštovních správ států, jimž připadla bývalá území uherská, sjednaná mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem se strany druhé a dále závěrečný protokol k této úmluvě podepsaný v Budapešti dne 15. prosince 1922.

Podstata této úmluvy je asi tato. Úmluva je sjednána asi na stejných zásadách, jako je sjednána úmluva s rakouskou poštovní správou, která byla podepsána v Římě dne 6. dubna 19220 této úmluvě budeme později ještě mluviti. Samo sebou se rozumí, že jsou tu určité odchylky rázu formálního a rázu věcného. O věcných úchylkách budeme ještě hovořiti, ale já se zmíním jenom o některých úchylkách rázu formálního, které jsou velmi důležité.

Tato úmluva sjednaná v Budapešti s poštovní správou maďarskou nečiní totiž naprosto žádného rozdílu mezi bývalým uherským státem a nynějším maďarským státem. To je novum. To znamená, jako kdyby dnes maďarský stát byl vlastně nástupcem, nebo pokračovatelem bývalého uherského státu.

Konečně je zde ještě jedna důležitá odchylka, totiž ta, že v úmluvě nemluví se jako v jiných úmluvách o státech cessionářských, nýbrž mluví se pouze o územích, která připadla nástupnickým státům. To je do jisté míry jakési státoprávní ohrazení nynější maďarské vlády, poněvadž se území, která cessionářským státům připadla, nepokládají již snad za věčně ztracená pro maďarský stát, nýbrž pokládají se do jisté míry pouze za území okupovaná. Zajisté je to jenom úchylka formální, ale úchylka velmi vážná. Jinak se úmluva rozpadá na tři části, z nichž prvá pojednává o vztazích bývalé poštovní správy uherské a poštovní správy států, jimž se dostalo bývalých území uherských, druhá o vztazích c. a k. poštovní správy vojenské a správy polních pošt s poštovními správami států, jimž připadla bývalá území uherská, a konečně třetí část obsahuje závěrečná ustanovení. K úmluvě je připojen závěrečný protokol a šest seznamů převzatých poštovních úřadů.

Zahraniční výbor pojednav o předloze usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby vyslovil souhlas s úmluvou o závazcích vzešlých z hospodaření poštovní správy uherské a c. a k. poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i s hospodařením poštovních správ států, jimž připadla bývalá území uherská, sjednanou mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem se strany druhé a dále se závěrečným protokolem k této úmluvě, podepsanými v Budapešti dne 15. prosince 1922, a to ve znění obsaženém v senátním tisku č. 328. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slov u přihlášen, budeme hlasovati. Prosím, račte se posaditi. (Děje se.).

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávách výborů rozpočtového a zahraničního tisk 353, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle znění zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhým předmětem dnešního jednání je:

2. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 329), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. úmluva o závazcích, vzešlých z hospodaření bývalé správy rakouské a poštovních správ států nástupnických,

2. závěrečný protokol k této úmluvě, podepsané v Římě dne 6. dubna 1922. Tisk 354.

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový pan sen. Stodola, za výbor zahraniční pan sen. Pánek.

Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. Stodolovi.

Zpravodaj sen. Stodola: Slávny senát! Pred prevratom pôsobily na území bývalého Rakúsko - Uhorska tri poštové správy a to: c. a k. poštová správa pre kráľovstvá a zeme na ríšskej rade zastúpené, kráľ, uhorská správa pre zeme koruny uhorskej a c. a k. vojenská poštová správa pre Bosnu a Hercegovinu. Za váľky pristúpila k týmto poštovým správ am ešte c. a k. správa poľných pôšt. Rozpadnutím bývalej ríše rakúsko-uhorskej neboly prerušené obchodné, hospodárske a iné vzťahy obyvateľstva v štátoch vzniklých prevratom na jej území a preto tiež i činnosť poštových úradov v jednotlivých územných častiach štátov nástupníckych pokračovala automaticky ďalej. Slovensko a Podkarpatská Rus teprv postupne prechádzaly v moc novej štátnej správy. Z toho vznikly medzi bývalými poštovými správami a poštovými správami štátov nástupníckych, totiž i s poštovou správou československou, rôzne vzájomné záväzky, ktoré bolo treba urovnať. Preto boly zjednané dve úmluvy. Prvá s poštovou správou rakúskou, ktorá bola podpísaná v Ríme, dňa 6. apríla 1922, druhá s poštovou správou uhorskou, ktorá bola podpísaná v Budapešti dňa 15. decembra 1922.

V poštovej úmluve rímskej stanoví sa pre rozluku zodpovednosti bývalej poštovej správy rakúskej a zodpovednosti poštových správ nástupníckych štátov formálne 3. november rešpekt. 1. november 1918, ako deň rozkladu armády rakúsko-uhorskej na fronte italskej a zjednanie prímeria medzi Itáliou a Rakúskom.

Aby bolo možné riadne vzájomné vyúčtovanie, z toho ohľadu žírové odvody a žírové prídele poštových ú radov vyúčtuje poštová sporiteľňa vo Viedni. Pokiaľ ide o náhrady škôd vzniklých ztratou, vlámaním alebo poškodením poštových zásielok, prislúcha platiť náhradu správe, ktorej je podriadený podací úrad. Poštové správy nástupníckych štátov vyberú od zamestnancov, ktorých prevzaly zo služieb bývalej správy rakúskej alebo zo služieb iného nástupníckeho štátu do svojich služieb, náhrady škôd alebo akékoľvek iné náhrady, pochádzajúce z ich výkonu drievnejšej služby prevoznej - ku ktorým náhradám sú títo zamestnanci osobne povinní - a vyúčtuje ich v prospech správy veriteľskej. Tieto čiastky sa vezmú do všeobecného zúčtovania. Každá správa spíše výkazy svojich vlastných pohľadávok v rakúsko-uhorských korunách a zašle ich správe, ktorá je povinná úhradou.

Podľa tejto úmluvy bude pôsobiť poštová správa rakúska, ako spoločný úrad pre všeobecné zúčtovanie a bude totiž treba jej zaslať všetky uznané účty. Podľa týchto účtov bude zistené konečné saldo pre každú poštovú správu.

Vyskytla-li by sa pri prevádzaní tejto úmluvy rôznosť mienenia medzi smluvnými štátmi, a jestli nebol ešte sriadený všeobecný stály súd rozhodčí, aby riešil sporné otázky, bude sriadený zvláštny súd rozhodčí vo Viedni.

Účelom tejto úmluvy je hlavne účetné usporiadanie záväzkov, t. j. riadne vzájomné vyúčtovanie príslušných účinov, medzi poštovými správami zúčastnených štátov.

Rozpočtový výbor odporúča slávnemu senátu, aby návrh usnesení, jak je vo správe uvedené, schváliť ráčil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního, panu sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Vláda nám předkládá k ratifikaci úmluvu o závazcích vzešlých z hospodaření bývalé poštovní správy rakouské a poštovních správ států nástupnických a závěrečný protokol k této úmluvě, podepsané v Římě dne 6. dubna 1922.

Podstata a obsah - stručný ovšem - této úmluvy je tento:

Na území bývalého mocnářství rakousko-uherského existovaly tři samostatné poštovní správy, a to, rakouská, uherská a konečně samostatná vojenská poštovní správa pro Bosnu a Hercegovinu. Je jistě velmi zajímavé, že existovala až do převratu, tedy až do pádu Rakouska, v Bosně a Hercegovině vojenská poštovní správa, ačkoliv v r. 1911 byla okupace zrušena a tyto země připadly definitivně k Rakousku-Uhersku. Za války, vlastně po vypuknutí války, k těm třem samostatným poštovním správám přistoupila ještě čtvrtá samostatná správa poštovní, a to polní pošta, která měla za účel udržovati styky poštovní mezi zázemím a armádou. Samo sebou se rozumí, že po rozpadu říše rakousko-uherské neustaly styky obchodní a hospodářské mezi obyvatelstvem nových států, a neustaly také styky poštovní. Samozřejmě, že pokračování těchto styků poštovních nestalo se hned najednou, poněvadž záviselo to od poměrů. Tak na př. nebyly ještě po dlouhou dobu po rozpadu říše vytýčeny definitivně hranice nových států vybudovaných na troskách Rakousko-Uherska. Proto také poštovní správy ve všech těch jednotlivých zemích nefungovaly hned stejně. Tak na př. v historických zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, až na nepatrné odchylky již úřadovala samostatná poštovní správa samostatného československého státu. Jinak ovšem tomu bylo na Slovensku, kde přejímány byly úřady poštovní Československem podle toho, jak pokračovaly vojenské operace. Z tohoto nerovnoměrného styky poštovního mezi jednotlivými novými státy vznikly různé nesrovnalosti a různé závazky jednotlivých správ mezi sebou a tyto závazky mohly býti přirozeně urovnány pouze vzájemnými úmluvami. Tak došlo k úmluvě s poštovní správou rakouskou, která byla podepsána dne 6. dubna 1922 v Římě, a pak k úmluvě, o které bylo již referováno, s poštovní správou uherskou, podepsané dne 15. prosince 1922 v Budapešti. Tuto římskou úmluvu podepsalo Rakousko, Italie, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie a Československo.

Tato úmluva se rozpadá na tři části, z nichž první pojednává o vztazích bývalé poštovní správy rakouské s poštovními správami nových států, část druhá o vztazích bývalé vojenské poštovní správy a správy polních pošt s poštovními správami cessionářských států, a konečně třetí část obsahuje závěrečná ustanovení. K úmluvě je připojen závěrečný protokol.

Zahraniční výbor, pojednav o předloze, usnesl se doporučiti senátu, aby vyslovil souhlas, předně s úmluvou o závazcích vzešlých z hospodaření bývalé poštovní správy rakouské a poštovních správ států nástupnických, a za druhé se závěrečným protokolem k této úmluvě, podepsanými v Římě dne 6. dubna 1922, a to ve znění obsaženém v senátním tisku č. 329.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Budeme hlasovati. Prosím, račte se posaditi na svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém tisk 354, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím schvalovací usnesení přijímají se podle znění zprávy výborové ve čtení prvém.

Dalším předmětem dnešního jednání jsou druhá čtení, a to nejprve:

3. Druhé čtení zprávy živnostensko-obchodního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 337) o návrhu posl. Petrovického, dr. Samka, Votruby, Sedláčka, Matouška a spol. na vydání zákona, jímž se mění § 1 zákona ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z., (živn. řád) a § 1 zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., (živn. zákon pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi). Tisk 349.

Zpravodajem je pan sen. Jílek.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějakou korekturu nebo textovou změnu.

Zpravodaj sen. Jílek: Nenavrhuji.

Předseda: Pan zpravodaj nemá žádné změny. Budeme hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Nyní je:

4. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 336) k vládnímu návrhu zákona o sčítání lidu. Tisk 350.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr. Havelka, za výbor rozpočtový pan sen. dr. Procházka.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Ne.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Nikoliv.

Předseda: Není jich. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Nyní jsou resoluce, o kterých dám hlasovat.

Je to nejprve resoluce sen. Jokla a soudr.

Žádám, aby byla přečtena.

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Resoluce sen. Jokla a soudr.:

Při sčítání zjišťována budiž národnost každého obyvatele podle jeho volného, všech vlivů prostého přiznání."

Předseda: Prosím pana zpravodaje.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Požadavek, který je obsažen v resoluci, je samozřejmý. Ostatně požadavek ten je imperativně přikázán textem zákona, zvláště v §u 6, kde se v 1. odstavci mluví o "úplnosti a správnosti" a v odst. 2 o "ochraně svobody a správnosti sčítání", a to je postaveno pod trestní sankci. Přes to přese všecko navrhuji, aby tato resoluce byla přijata.

Předseda: Kdo souhlasí s resolucí právě přečtenou, kterou doporučuje ke schválení pan zpravodaj, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tato resoluce je schválena.

Máme ještě druhou resoluci pana sen. Jokla a soudr.

Žádám, aby byla přečtena.

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Resoluce sen. Jokla a soudr.:

Přestupku §u 6 dopouští se také sčítací komisař, který se pokouší slovy anebo skutky vykonávati vliv na přiznání národnosti v určitém smyslu."

Předseda: Prosím pana zpravodaje, aby se vyslovil.

Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Je právnicky vyloučeno, aby v resoluci bylo stanoveno to, co má býti přestupkem. To je věcí moci zákonodárné, po př. i výkonné, ale jen na základě zmocnění zákonného. Jako praktický příklad v tomto zákoně je v §u 6 odst. 2., kde je výkonné moci dáno právo zákonem, aby nařízením stanovila si to, co je přestupkem. Ostatně, slavný senáte, znění §u 6 je tak všeobecné, že, kdyby se dopustil těch přestupků, které jsou tam vyznačeny, i komisař, tedy podléhá právě tak trestu jako každý jiný. Mimo to se nesmí zapomínati, že komisař je osobou veřejnou, v důsledku čehož musí býti vzat do slibu, a kdyby se nějaké nesprávnosti dopustil, že podléhá také disciplinárnímu vyšetřování po př. potrestání.

Z důvodů těch navrhuji, aby tato resoluce nebyla přijata.

Předseda: Budeme hlasovati. Kdo souhlasí s resolucí pana sen. Jokla a soudr., která právě byla přečtena, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce je zamítnuta.

Bodem dalším je:

5. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 339) o vládním návrhu zákona, jímž se povolují daňové výhody pro nově vzniklé výrobní podniky národohospodářské důležitosti. Tisk 352.

Zpravodajem je pan sen. dr. Fáček.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny nebo opravy.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Nemám.

Předseda: Není jich, budeme proto hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení druhém.

Nyní budeme jednati o dalším bodu, jímž je:

6. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 338) o návrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z., dosud platný na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tisk 355.

Zpravodajem je pan sen. Dundr. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj sen. Dundr: Slavný senáte! Poslanecké sněmovně předložili posl. Bečko, Brožík, inž. Nečas dne 18. května 1926 návrh na rozšíření platnosti báňského zákona ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z., platného pouze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, žádajíce, aby v tomto směru doplněn byl báňský zákon ze dne 23. května 1854, cís. 146 ř. z., jehož ustanovení dosud platí na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Navrhované změny a doplňky přijal sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny ve schůzi dne 23. června 1926 v plném znění a poslanecká sněmovna ve schůzi dne 9. prosince 1926 předloženou osnovu zákona schválila.

Dosud platná ustanovení báňského zákona ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z., liší se velmi pronikavě, a to v neprospěch zaměstnanců důlních podniků od ustanovení zákona, platných pro horníky a důlní zaměstnance v historických zemích. Tak zvláště v paragr. 206 citovaného zákona se ustanovuje, že bánští podnikatelé jsou povinni vypláceti mzdu dozorcům a dělníkům aspoň čtvrtletně a pouze při zrušení pracovního poměru ihned. Poněvadž praxí vytvořen byl zcela jiný poměr a mzda vyplácí se v období kratším, nebude míti tato změna žádných následků pro podnikatele. Nutno rovněž poukázati na snahy po unifikaci těchto poměrů v celé republice, které zde docházejí jasného výrazu. Nelze rovněž dopustiti, aby důlní dělníci na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byli na podkladě ustanovení zákona z let šedesátých považováni za zaměstnance méně cenné. Konečně ustanovení citovaného zákona jsou přežitkem a nelze z důvodů věcných nadále je udržovati.

Zásadních námitek proti změně zákona z roku 1854, která by odpovídala praxi a přibližovala se ustanovením zákona, platným v historických zemích, neprojevili ani důlní podnikatelé a ministerstvo veřejných prací tyto snahy po unifikaci zákona a jeho rozšíření pro celý stát uvítalo.

Je samozřejmo, že mzda musí býti vyplácena jenom v penězích a že srážky ze mzdy jsou přípustny pouze tehdy, odpovídají-li ustanovením zvláštních zákonů, nebo platnému pracovnímu řádu. Navrhuje-li se, aby svítivo a pracovní pomůcky byli povinni podnikatelé poskytovati zaměstnancům zdarma, odpovídá to nejenom zvyklostem ve všech pracovních odvětvích, nýbrž i oprávněnému a spravedlivému nároku zaměstnanců. Ustanovení zákona z roku 1854 v tomto směru jsou nevhodná, zastaralá a odporují duchu sociálně-politického a ochranného zákonodárství tohoto státu.

Zákonem nezavádějí se zvláštní novoty, nýbrž potvrzují se jím poměry, které v tomto směru jsou platny v historických zemích a které rozšiřují se i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, při čemž se dbá určité ochrany vrstev sociálně slabých, což je v úplném souhlasu s duchem našeho sociálně-politického a ochranného zákonodárství.

Provedení tohoto zákona nebude míti v zápětí žádných finančních nákladů, neboť vyžádá si pouze menších administrativních změn ve vnitřní organisaci báňských podniků.

Usnesením poslanecké sněmovny tisk 338 zabýval se sociálně-politický výbor senátu ve schůzi dne 9. března 1927 a navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 338.

Dále doporučuje výbor, aby senát přijal resoluci, která byla jednomyslně sociálně-politickým výborem přijata.

Předseda (zvoní): Poněvadž není nikdo ke slovu přihlášen, budeme hlasovati. Míním dáti hlasovati o celé osnově, nadpisu a úvodní formuli najednou, nebude-li námitek. (Nebylo.)

Námitek není. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou a vyznačena v tisku 338, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku 338 ve čtení prvém.

Sděluji, že ústavně-právní výbor zvolil za II. místopředsedu sen. dr. Soukupa a za III. místopředsedu sen. dr. Baxu.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 29. března 1927 o 15. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 325), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení prozatímní obchodní dohoda sjednaná mezi Československou republikou a dominiem Kanadou v Praze dne 20. prosince 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n. Tisk 361.

2. Zpráva rozpočtového výboru o vládním nařízení ze dne 22. prosince 1926, kterým se provádí zákon ze dne 16. prosince 1926, č. 253 Sb. z. a n., (tisk 327) o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 360.

3. Druhé čtení zprávy I. výboru rozpočtového, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 328), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. úmluva o závazcích, vzešlých z hospodaření poštovní správy uherské a císařské a královské poštovní správy vojenské a správy polních pošt, jakož i z hospodaření poštovních správ států, jímž připadla bývalá území uherská, sjednaná mezi Maďarskem se strany jedné. Rakouskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem se strany druhé,

2. závěrečný protokol k této úmluvě, podepsaný v Budapešti dne 15. prosince 1922. Tisk 353.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru rozpočtového, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 329), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

1. úmluva o závazcích, vzešlých z hospodaření bývalé poštovní správy rakouské a poštovních správ států nástupnických,

2. závěrečný protokol k této úmluvě, podepsané v Římě dne 6. dubna 1922. Tisk 354.

5. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 338) o návrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. z., dosud platný pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tisk 355.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Berehově ze dne 10. prosince 1926, č. j. T 1394/26, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Egryho pro přečin utrhání na cti podle § u 1 zák. čl. XLI/1914 (č. 2730 předs.). Tisk 347.

7. Zpráva imunitného výboru o žiadosti okresného súdu v Olomouci zo dňa 8. júla 1926, č. j. T VII. 321/25, za súhlas k trestnému stíhaniu sen. Slámu pre priestupok proti bezpečnosti cti podľa §§ 488 a 491 tr. z. (č. 1874 předs.). Tisk 348.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.)

Námitek není a zůstává při tom, co jsem prohlásil.

Končím schůzi.

Konec schůze v 11 hodin 35 minut.