Schůze zahájena v 10 hodin 10 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastýřík.

103 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Engliš, dr Hodža, dr Peroutka.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. Kalčokovi, Kianičkovi a dr Krouskému; dodatečně na včerejší a na dnešní schůzi sen. Stodolovi; na dnešní a pondělní schůzi sen. Dúrčanskému.

Přikročuji k projednávání pořadu jednání:

Pokračování v rozpravě o zprávách výboru rozpočtového:

1. k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona o přímých daních, tisk 411;

2. k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 404) o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tisk 412;

3. k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 405) o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích, tisk 413.

Dalším řečníkem je pan sen. Hampl. Dávám jemu slovo.

Sen. Hampl: Slavný senáte! U nás v Československu již po léta se zabývají vládní strany otázkou reformování rozličných zákonů, nařízení a zvyklostí veřejného života. Avšak všechno to, co bylo dodnes nazýváno reformou a má vlastně býti zlepšením a zdokonalením starého, přežitého a shnilého, vezme se za podklad k budování reformy. Naši státníci jsou dobrými žáky, velmi rádi se v něčem pro kapitalistický stát užitečnému přiučí a za tím účelem jdou do států sousedních a tam odkoukají svým kolegům nejlepší, co se jim do krámu hodí. Tak to již dělali státníci blahé paměti ve státě starém a nejinak se mohou chovati jejich následníci ve státě novém. Tak také daňová reforma nám zde předložená není ničím jiným, než odkoukanými zvyklostmi ze států kapitalistických, které dovedou s rafinovaností, pouze kapitalistům a jejich sluhům vlastní, přenášeti daňová břemena na široké vrstvy pracujícího lidu. Člověk pracující neznamená pro kapitalistickou společnost nic jiného než zboží, které musí přinášeti této třídě zisk a nic jiného, než zisk. Okolo toho zisku, který je zlatým teletem kapitalistické třídy, otáčí se také daňová reforma, kterou budou sníženy daně továrníkům a jiným podnikatelům, nebude tím však pomoženo průmyslu a podnikání. Pouze zisky bohatých a mocných jsou vzaty předlohou v ochranu, a pracující třída je placením daní zatížena.

Nejlepší důkaz nám o tom podává výše existenčního minima, tak jak je vypočítána. Nevím, co si pan ministr Engliš při přepočítávání existenčního minima bral za základnu. Uvědomíme-li si, že dělník má býti poctivě a spravedlivě živ, ano, že se 7.000 Kč příjmu je mu již možno, aby odváděl státu mimo spousty nepřímých daní také přímé, tu by bylo záhodno, abychom dostali také panem ministrem vypracovanou životosprávu dělnické rodiny na celý rok. Nevím, jak by potom ještě pan ministr mohl mluviti o šetření. Také je mně nepochopitelným, že by se sám mohl odhodlati totéž, co doporučuje dělníku, také doporučovati nějakému továrníkovi. My známe z doby války ta tak velmi učená pojednaní o životosprávě národa, totiž toho chudého národa, pracujícího národa. (Sen. inž. Bečka: Ten úředník, ten živnostník není pracující třída? To je jen dělník?) Pro pracující třídu se najde velmi mnoho rádců, obzvláště z těch kruhů, které nikdy dělníky nebyly, které nezkusily trpký chléb proletáře, avšak také se nikdy podle rady, kterou doporučují dělníkům, samy neřídí. Vypočítávati kalorie obsažené v určitých potravinách, které lidské tělo potřebuje a se kterými člověk vystačiti má, je mnohem snadnější, nežli se podle toho říditi. Proto také páni profesoři a jiní učenci umějí velmi dobře vypočítati, jak pracující člověk má žíti a při tom ještě státu odváděti dávky, aby kapitalisté byli co možno nejvíce chráněni. Pan ministr Engliš řekne, že má býti chráněn průmysl, zatím jsou však chráněni milionáři, a to tak, že čím více pozemských statků má, tím více je chráněn.

Když musí býti průmyslníci, velkostatkáři a milionáři chráněni, a oni chráněni snížením daní jsou, musí se břemena převaliti na někoho jiného a tímto jiným poplatníkem není nikdo jiný, než pracující vrstva lidu. V třídním státě musí se prováděti třídní politika, a to důsledně. Vždyť by se u nás v Československu mohlo velmi snadno státi, že by dojíti mohlo k revoluci od shůry. Pomocí fašistických machinací milionářů dojíti by mohlo k převratu, kterým by smetena býti mohla nynější vláda, a z toho důvodu se musejí právě těmto milionářům dělati, koncese. Tito bohatí chudáci při boji o sebezachování a ohromném daňovém zatížení, od kterého musí býti osvobozeni, mají ještě vládou ponecháno tolik peněžních prostředků, že si mohou za peníze vydřené na dělnictvu vydržovati úderné roty fašistické, které jsou vyzbrojeny za ty tisíce, o které ošidili stát neplacením daní, které jim sice předepsány ale odpuštěny byly. Takový luxus si nemohou dovoliti dělníci, těm nezbývá ani tolik, aby mohli své rodiny řádně zaopatřiti. Avšak pan ministr financí potřebuje do rozpočtu nutné miliardy, a proto se musí dělníkovi strhovat při výplatě daň ze mzdy. Pro zaměstnavatele bude to pravou rozkoší, když při výplatě si uvědomí, že o sumu, kterou strhl jako exekutor dělníkovi ze mzdy. bude on platit méně. Základnou pro strhování daní ze mzdy jest existenční minimum v částce 7.000 Kč. Je to nehorázná troufalost, když pomyslíme, že drahota den ode dne stoupá, a v této době, kdy dělnická rodina počítati musí s každým haléřem při všeobecném zdražování, přijde ještě pan ministr financí a žádá také svůj díl z tak mizivé mzdy. "Národní Listy" uveřejňují index velkoobchodních cen za měsíc květen. Podle této statistiky stouply zemědělské výrobky oproti květnu 1926 o 10.8%, textilie o 3.3%, kůže o 9.3% a ostatní výrobky o 4.5%. Nejdůležitější potrava našeho dělníka zdražila nejvíce, chleba a brambory. žito bylo loni v ceně 133 Kč, letos v květnu za 234 Kč, stouplo tedy o 76%; brambory stojí letos 84.85 Kč naproti 34.75 Kč roku loňského. A to si, pánové, troufáte ještě sáhnouti na bídnou mzdu dělníka již od základny 7.000 Kč a dáváte z této sumy strhovati zaměstnavateli daň? V minulém roce jste uzákoněním cel sáhli na život a zdraví pracující třídy a letos přicházíte zase, abyste se nasytili dělnické krve a potu.

Takový postup proti pracující třídě nazýváte demokracií, kterou vychvalujete do desátého nebe, poněvadž takováto demokracie, která vám umožňuje vykořisťování třídy druhé zákonitou cestou, je mnohem pohodlnější, nežli ve středověku přepadání kupčíků loupežnými rytíři.

Neustálé zdražování životních potřeb nám nejjasněji dokazuje, s jakou bezohlednou rafinovaností bylo existenční minimum určeno na 7.000 Kč. Podle cenového indexu, který neustále stoupá - kdyby za základnu vzato bylo existenční minimum ve starém Rakousku zavedené - musel by přirozeně pan ministr financí posunout obnos minima na 1.600 Kč, a to ještě bychom byli daleko za státy jinými, kde toto existenční minimum je mnohem vyšší.

Dělníci budou nejdříve obšťastněni daňovou reformou, protože se jim má srážeti daň ze mzdy již od 1. července t. r., a to dokonce částkou dvojnásobnou. Pan ministr financí tvrdí, že daň ze mzdy tak, jak jest určena v §u 28 a dalších, je pro dělníky zvláště výhodná. Zejména se snažil namlouvati veřejnosti, že daněprosté existenční minimum je pro daň srážkovou mnohem vyšší, nežli pro normální daň důchodovou. Ve skutečnosti tomu tak však není. Daň ze mzdy se sráží ze hrubého příjmu, kdežto normální daň důchodová se platí z příjmu po všech oprávněných srážkách. Dělníci by měli podle zákona právo sraziti si 20% na pracovní oděv, příspěvky na sociální pojištění atd. a vedle toho to, co platí na dluhy, na ženu, rodiče nebo děti, kteří s nimi nežijí ve společné domácnosti, a konečně prémie placené na životní pojištění. Lze zhruba průměrně odhadnouti tyto druhé srážky asi na 10% hrubého příjmu, při čemž ovšem u některých činí méně, u jiných zase mnohem více. Když pak odečteme od existenčního minima pro daň ze mzdy těchto 30%, vidíme, že existenční minimum pro daň ze mzdy není jistě vyšší, nežli existenční minimum pro daň důchodovou. Při tom se ovšem počítá s tím, že je dělník po celý rok zaměstnán. Nepracuje-li celý rok, je ovšem situace mnohem horší. Zaplatí daň, i když nevydělá existenční minimum.

To však není hlavní vada daně ze mzdy. Daň ze mzdy, postihující dělníky a drobné úředníky, měla by býti odstupňována velmi důkladně právě s hledisek sociálních, měla by býti dobrou daní přímou. Toho však samozřejmě u daně ze mzdy není. Platí se stejná daň bez ohledu na to, kolik má dělník dětí, jak je zatížen dluhy, příspěvky na ženu s ním nežijící atd. Bylo by zcela nesprávné se domnívati, že snad daň ze mzdy je tak nízká, že dělník s větším počtem dětí nikdy poškozen nebude. Počítejme na př., že dělník, jehož příjem činí 307 Kč, bude platiti 2.75 Kč týdně, zaplatí tedy, je-li zaměstnán celý rok, 142 Kč na dani ze mzdy, a vydělal při tom 15.964 Kč. To je ovšem hrubý příjem. Kdyby platil daň normální, platil by daň z částky zhruba o 30% nižší. Platil by tedy daň z částky 11.174 Kč 80 hal. Kdyby. byl bezdětný, anebo neměl právo na srážky pro mnohočlenné rodiny, platil by z tohoto příjmu 193 Kč. Má-li však již tři příslušníky rodiny, na něž má právo na srážku, pak by platil při normálním zdanění pouze 135.10 Kč, čili již téměř o 7 Kč méně. Má-li 4 takové příslušníky, pak by již platil pouze 96.50 Kč, čili o 45.50 Kč méně, než platí na dani ze mzdy. čím více má příslušníků rodiny, na něž má právo na srážky, tím je zřejmě jeho situace horší u srovnání s ostatními poplatníky.

Náš klub žádal již ve sněmovně poslanecké, aby za zvláštní poměry, které podstatně omezují poplatníkovu platební schopnost a které mohou vésti k úplnému odpuštění daní, byla považována také nezaměstnanost. Je to konečně požadavek oprávněný nejen sociálně, nýbrž plyne ze zásadního názoru na odpočítání ztrát, které vznikly na př. podnikatelům, jež návrh zákona obsahuje. Tento požadavek byl odmítnut měšťáckou většinou ve sněmovně poslanecké a bude odmítnut samozřejmě měšťáckou většinou také zde. Daň ze mzdy, znamená dokonce opatření právě opačné. Čím menší část roku dělník pracuje, i když vydělá existenční minimum, tím větší částku ze své mzdy zaplatí na dani. Ukážeme si to nejlépe na příkladě. Dělník, který vydělá 448 Kč týdně, bude platiti podle návrhu 10.50 Kč. Bude-li zaměstnán pouze půl roku, zaplatí na daně 273 Kč. Kdyby vydělával polovičku, t. j. 224 Kč a byl zaměstnán celý rok, pak by zaplatil za každý týden pouze 1 Kč, čili za celý rok 52 Kč. Vydělal stejně, avšak stejný výdělek u dělníka zařízeného na vyšší příjem, který byl půl roku nezaměstnán, není ovšem stejným příjmem, nýbrž příjmem nižším. Zaplatí však při tom pětkráte tolik. To jest ovšem zjev všeobecný.

Lze tedy říci, že daň ze mzdy je ve srovnání s normální daní důchodovou tím horší, čím je dělník méně zaměstnán, čím má víc dětí, čím má víc dluhů atd.

Ukázali jsme již v debatě ve sněmovně poslanecké a bylo to také dokázáno v brožuře, kterou vydala naše strana, že mohou nastati případy, kdy dělník, celoročně zaměstnaný, zaplatí po reformě více na dani z příjmu, než platil dosud. Vidíme tedy na první pohled, že daň ze mzdy je daní velmi špatnou, nejhorší ze všech, daní, které jsou obsaženy v tomto návrhu. V návrhu se sice praví, že dělník, který bude daní ze mzdy poškozen ve srovnání s daní normální, má právo žádati, aby mu přeplacené částky byly vráceny. Smí to učiniti nejdéle do konce března následujícího roku, ale v zákoně se vůbec neříká, kdy mu přeplacené částky budou vráceny. Předpokládá se samozřejmě, že většina dělníků o vrácení přeplacených částek žádati nebude a berní správa bude již uměti pomocí šikan dělníky poučiti, že.za vrácení částek žádati nemají, že je to zbytečným.

Z těchto důvodů jsme se postavili zásadně proti dani ze mzdy, a odmítáme samozřejmě ještě ostřeji plán srážeti daň ze mzdy dvojnásobnou částkou od července letošního roku, protože se tím jen vady daně ze mzdy zvýší. žádali jsme, aby byla daň důchodová upravena snesitelně pro všechny chudé lidi a spravedlivě, a daň ze mzdy úplně.zrušena. Taková snesitelná úprava předpokládá ovšem především zvýšení daně prostého minima alespoň na takovou částku, která odpovídá daně prostému minimu předválečnému. Víme ovšem, že boj proti této nespravedlivé a nesmyslné dani nebude vybojován v parlamentě, nýbrž mimo něj. Daň ze mzdy se pokusilo zavésti již staré Rakousko a musilo od svého pokusu ustoupiti. Ustoupí od něj i vláda Švehlova a vlády pozdější, jen když se dělníci budou jednotně a svorně brániti.

Parlamentární cestou, demokraticky natřeným měšťáckým obuškem, zasazují se bezohledně rány do pracující třídy, žádají se oběti, které přesahují síly pracujícího lidu, toho lidu, který nepřestává nepřetržitě přinášeti oběti. To je ten neznámý padlý voják v tom ohromném sociálním zápase, ve kterém žijeme a který musí býti námi probojován.

"Komunistická Revue" cituje řeči dvou representantů kapitalistické třídy v Československu, pana ministra obchodu dr Peroutky a dr Hodáče, které přednesli na manifestační valné hromadě ústředního svazu československých průmyslníků o daňové reformě. Pan ministr dr Peroutka k technickému zdokonalení výroby a k berní reformě pravil: Ve druhém z naznačených směrů připadne velký význam chystané reformě daňové, na jejíž brzkém uskutečnění nám tolik záleží. Pozorujeme-li, že kvantum našeho vývozu v určitých směrech se udržuje na stejné výši nebo i roste, kdežto hodnota jeho klesá, máme nejpádnější důkaz, že zisky minulých let se ztenčují a vyprchávají, že průmysl je nucen kalkulovati ve všech složkách co nejpřísněji a že při tom všem klesá samozřejmě jeho daňová nosnost. Proto je daňová reforma právě nyní příkazem doby. Přes všechny nesnáze rozpočtové musí daňová reforma přinésti podstatné úlevy našemu podnikání."

A dr Hodáč ve svém referátu mluvil přímo o ztížené akumulaci kapitálu, v čemž viděl hlavní zlo stávajícího způsobu přímého zdanění:

"Při dnešní výši zdanění přímého, počítáme-li v ně neslýchané vysoké přirážky samosprávné, činí však tyto daně - přímé a výrobní - část režie, jež zvyšuje cenu výrobků. Mimo to dnešní způsob přímého zdanění způsobuje, že se znemožňuje tvoření kapitálu a tím se brání rozvoji vývozních obchodů k technickému zlepšení průmyslu. Tento zřetel byl tak vážný, že vedl k vydání zákona o mimořádných odpisech, jehož obnovení na letošní rok se marně domáháme. Z toho, co bylo řečeno, plyne naše stanovisko k otázkám daňové reformy. Je nezbytně nutno, aby zatížení výdělkovou daní nebylo u nás vyšší než v zemích, s nimiž nejvíce soutěžíme."

Oba pani referenti se shodují v jednom, že daňovou reformou musí býti kapitalistické zisky usnadněny. Pan dr Peroutka přiznává, že zisky minulých let se ztenčují a vyprchávají. Pamatuji se velmi dobře na vyjednávání o zvýšení mezd průmyslníky v době bezprostředně poválečné, kdy zástupcové dělnictva bylí průmyslníky ujišťováni, že musí se strany dělnictva brán býti ohled na konkurenci ciziny, že průmysl nesnese žádného zatížení a že pracuje se ztrátou. A nyní teprve, po letech slyšíme z úst ministra obchodu pana dr Peroutky, že zisky minulých let se ztenčily. Milionářům se stýská po poválečných ziscích, a aby jich snadno a lehce dosaženo bylo, má býti zatížen placením daní ze mzdy - a to již existenčního minima 7.000 Kč - dělník.

Daň důchodová byla již nyní nejdůležitější přímou daní. Percentuelní podíl výtěžku jejího na výtěžku všech přímých daní zvýšil se s 11.26% r. 1898, kdy byla zavedena, na 54.30% r. 1924. Při tom ovšem musíme si býti vědomi toho, že převážná část důchodu unikala vůbec zdanění, neboť hlavně důchody z podnikání v nejširším slova smyslu lze velmi těžko zachytiti. Naproti tomu však lze postihnouti všechny důchody z poměru služebního a pracovního tak, jak se to již dnes děje u státních zaměstnanců a díti se má u dělníků, t. j. srážkou. Dělnictvo musí býti řádně zdaněno, a poněvadž daň z příjmů se vybírala velmi těžko, a jak praví osnova, musila býti se značným nákladem a námahou dobývána, z valné části pak byla nedobytnou, buď proto, že poplatník se přestěhoval a nemohl býti vypátrán, nebo že - nemaje žádného jmění.- nemohl vůbec daně platiti, má tomu býti odpomoženo vybíráním daně přímo zaměstnavatelem, srážkou. Daň tato má býti vybírána z každé i z denní mzdy. Tedy chudáci, kteří nemají vůbec žádného jmění, kteří nemohou úplně nic nazývati svým, budou zachyceni daňovým šroubem a z toho "nic" budou jim ještě sráženy daně.

Podle dr Vlasáka, bylo r. 1925 jen v Čechách 948.602 poplatníků, jichž příjem nepřesahoval 20.000 Kč ročně a kteří zaplatili 285,758.000 Kč daně v době, kdy srážky ze mzdy nebyly ještě zavedeny.

Podnikatelé, kteří budou oprávněni srážeti daň ze mzdy při každé výplatě bez ohledu na to, zda dělník bude zaměstnán po celý rok, nebo týden, nebudou se ohlížeti na to, zdali v rodině dělníka je hlad, nouze a bída. Proti pracující třídě vystupuje se tvrdě, brutálně a bezohledně. Tisíce důkazů je nám možno přinésti o nespravedlivém utiskování pracujícího lidu. Byrokratická sekera řeže bezohledně do nejčetnější části národa a zasahuje až do nejprimitivnějších rodinných práv, sahá nám až na naše dítky. Mnoho bylo převzato z bývalého Rakouska, mimo daní také císařská nařízení, na základě kterých se zapovídá účast dětí dělnických rodičů na okresní slavnosti Jednoty proletářské tělovýchovy" a jiných slavnostech dělnických. Naše vysoká byrokracie v čele s panem ministrem školství a vnitra nemohou zapomenouti na císařskou slávu a moc, která ozařovala rakouský trůn, jehož září se slunili staří byrokraté. V Jesenném u Železného Brodu byl zakázán průvod a cvičení žáků na okresním veřejném cvičení "Jednoty proletářské tělovýchovy". Poněvadž zákaz se stal na základě výslovně císařského nařízení a my jsme vyslovenými republikány, vyzval jsem dítky proletářů, aby se průvodu, jakož i cvičení zúčastnily, poněvadž nám císař u nás nemůže ničeho nařizovati. Tak daleko snad ještě nejsme.

A nyní vidíme, že to, co se v posledních měsících vůbec od převratu v Československu děje, není vlastně ničím jiným, než co se děje ve všech druhých kapitalistických státech. Je to organisovaný útok buržoasie proti dělnické třídě, aby dělnická třída zasažena mohla býti co nejtvrději, zasahuje se proti sovětskému Rusku. Poněvadž sovětské Rusko je stát dělnický, rolnický, proto také zášť celého světa obrací se proti sovětovému Rusku. Jsme toho svědky zvláště v posledních dnech, kdy státy kapitalistické, a mezi nimi i československo, zbrojí proti sovětovému Rusku. My pravíme pouze tolik: Pánové, vy můžete útočiti, buržoasie může útočiti proti dělnictvu všemi prostředky, ale nesahejte nám na náš jediný dělnický stát, nesahejte nám na naši vlast, nesahejte nám na naše sovětské Rusko! Sáhne-li se a bude-li se útočiti proti sovětskému Rusku, neútočíte přímo proti sovětskému Rusku, nýbrž také proti dělnické třídě ve všech státech světa. My budeme se již starati o to, aby Rusko při tomto útoku na ně činěným nebylo samotno. Jak se bude útočiti proti sovětskému Rusku, tak se útočí také na nás, rány, které budou namířeny proti Rusku, bude odrážeti proletariát ve všech státech světa.

Episody, které se odehrávají u nás a rozličná zatížení, která jsou namířena proti dělnické třídě, jsou jen částí ohromného boje, který se ve světovém měřítku vede proti dělnické třídě vůbec. Ujišťujeme buržoasii československou, že její útoky budeme s to odrážeti a že přijde den, kdy my se také vypořádáme s naší československou buržoasii. (Potlesk senátoru strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hrejsa. Dávám mu slovo.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Nynější většina přikročila k provedení velkého a významného díla, které se řadí k dílům zákonodárným snad nejvýznačnějším po převrate, totiž k provedení berní reformy. Potřeba této reformy berní uznává se snad všeobecně až na malé výjimky, které tvrdí, že prý je předčasnou. K provádění berní reformy vedla potřeba unifikace daňového zákonodárství pro všecky země republiky, neboť, jak známo, země historické, i Slovensko a Podkarpatská Rus, podléhaly celé řadě zákonů rakouských, uherských a nyní pak již republikánských. Tato potřeba vysvítá dále z nutnosti odstranění onoho množství daňových zákonů, nařízení, předpisů a výnosů, jichž se snad čítá docela již asi na 600, takže ani berní úředníci nemohli těch zákonů znáti a ovládati, tím méně pak ovšem poplatníci. Kodifikace daňových zákonů o přímých daních v jeden zákon umožní poplatníkům, aby ovládali příslušné předpisy daňové, na čemž jim ovšem velmi musí záležeti. Ale ulehčí též prácí i finančním úřadům, umožní včasné a spravedlivé vyměření daní a sníží také správní náklady.

Rovněž zatížení daněmi je velmi značné a převyšuje daňovou únosnost poplatnictva. Daňové zatížení v nynější době jest o něco větší, než' desetkráte takové, jaké bylo před válkou. Daní připadalo r. 1913 na jednu hlavu 75 K rakouských nyní pak připadá na jednu hlavu v republice bez dávky z majetku a z přírůstku plných 786 Kč. Naproti tomu důchod se zvýšil u porovnání s důchodem předválečným pouze asi sedmkrát a u některých stavů i v míře daleko menší. Je proto vítati, že dochází k této berní reformě.

Chci se dotknouti stručně některých ustanovení o jednotlivých daních se stanoviska zemědělského. Daň důchodovou neplatili před válkou menší zemědělci a horší zemědělci téměř vůbec, jelikož jejich důchod nedosáhl existenčního minima. Po válce následkem poklesu valuty a následkem způsobu vyměřování daní z příjmu stoupl počet zemědělských poplatníků daně z příjmu neobyčejně a nyní nacházíme důchodovou daň velmi značnou. Zemědělci si stěžovali, a to právem, do nesprávného vyměřování daně z příjmu na základě t. zv. paušálního odhadu jejich příjmů z polního a lesního hospodářství. Berní správy, jak známo, nevyšetřovaly totiž čistého příjmu z polního a lesního hospodářství na základě zákona z r. 1896 a novely k tomu zákonu z r. 1914 individuelně, nýbrž jenom paušálním obnosem stanovily čistý výnos zemědělcům z výměry pozemků samých libovolně bez dotázání se jich, nepřihlížejíce nikterak k poměrům půdy, zadluženosti zemědělců, k rodinným poměrům a pod. Tak se stávalo, že paušály stanovící čistý příjem byly v každém berním okresu jinaké, a to třebas v berním okresu s úrodnější půdou nižší než v okresu s půdou špatnější a méně úrodnou. Následkem toho byli zemědělci zatěžováni nepřiměřeně vysoko stanovenými daněmi, takže zemědělec musil až 30% svého celkového důchodu odváděti na daň z příjmu, kdežto podle názoru národohospodářů odpovídá zdravému hospodářství státnímu zatížení nejvíce 12% všech důchodu poplatníků. Zemědělci vítají proto třebas nepatrné, ale přece alespoň jakési zvýšení existenčního minima daně prostého na 7.000 Kč, 8.200 Kč, 9.200 Kč a 11.000 Kč. Zhoršení proti dosavadnímu stavu spatřujeme v tom, že předloha zákona o přímých daních zrušuje ustanovení o srážce ¹/₃ příjmu z výtěžku práce příslušníků domácnosti. V zájmu úspory práce jak zemědělských poplatníků, tak i finančních úřadů bylo by si přáti, aby v prováděcím nařízení zákona o přímých daních bylo ustanoveno, že vyšetření čistého příjmu zemědělcova bude se díti na základě t. zv. paušálu, jak již nyní všecky berní správy činily, avšak s tím rozdílem, že by tyto směrnice byly každoročně rok od roku dojednávány berní správou a odborovými organisacemi zemědělskými. Tyto průměrné poušály by vyjadřovaly jen průměrný důchod pro jednotlivé obvody, ke kterému by se připočítával po případě čistý výnos ze specielních kultur nebo specielních chovů, úroky ze vkladů a pod., a od něhož by se odpočítávaly úroky z dluhů, pak dbalo by se na počet dětí nedospělých, pohrom a jiné. Tím by odpadla pro zemědělce povinnost, podávati daňová přiznání, a finanční úřady by měly poměrně snadnou práci s vyměřováním daní. Mimo to odpadlo by jim vyřizování četných rekursů, které zatěžovaly berní správy, zemská finanční ředitelství a jiné orgány.

Upravení daně pozemkové, jež je definitivní, nás uspokojuje. Výtky, že novou úpravou pozemkové daně jsou malozemědělci poměrně více zatíženi, vyvrací § 105, odst. 2 předlohy, podle kterého jsou osvobozeny od zvláštního příspěvku 1.5% pozemky držitelů půdy, jejichž celoroční důchod ani sám o sobě, ani s důchodem hlavy rodiny nepřesahuje 7.000 Kč, a kteří i s ostatními členy společné domácnosti nemají v téže obci většího majetku pozemkového, nežli nejvýše s celkovým katastrálním výtěžkem 120 Kč. Námitky, které jsme zde i v poslanecké sněmovně slyšeli, že daň pozemková je vyměřena nízko, neobstojí. Ceny produktů zemědělských, zvláště dobytka, jsou hluboce pod indexem výrobků průmyslových a docela také značně i pod indexem valutovým. Za takových poměrů nebylo možno dopustiti zvýšení daně pozemkové. Také by pánové neměli zapomínati na to, že zemědělci neplatí pouze daň pozemkovou, nýbrž daň důchodovou, daň z obratu, kterou nemohou uvaliti na konsumenta, nýbrž musí je platiti ze své vlastní kapsy. (Sen. Petřík: To platí druzí také!) Ale uvalí to na konsumenta. (Sen. Petřík: Ale vy máte platiti daň obratovou!) Platí obratovou daň, daň z porážky, ze zpracování ovoce a také musí platiti daň konsumní, nač se vždycky zapomíná, jako by ten zemědělec nic nepotřeboval a nekonsumoval. Daň výdělková, která doznala značného snížení, dotýká se zemědělství jen v tom, že nepodrobuje zdanění zemědělské a lesní hospodářství, zahrnujíc v to zahradnictví, honitbu, rybářství a vedlejší výrobu, spojenou se zemědělským a lesním hospodářstvím., pokud se omezuje na zpracování výtěžku vlastního hospodářství,

Pokud se týká zdanění zahradníků, je nutno, aby zde bylo vneseno jasno a světlo do věci. Berní praxe, které se při zdanění jednotlivých zahradníků a jich podniků dosud užívalo, jest neudržitelná. Následkem nejasnosti zákona z r. 1896 a novely z r. 1914 podléhají zahradníci dvojímu zdanění, a to zdanění daní pozemkovou a mnohdy zároveň nespravedlivě i všeobecnou daní výdělkovou. (Místopředseda dr Krčméry převzal předsednictví.)

V předloženém návrhu zákona řeší se tato otázka tím způsobem, že podle §u 47, odst. 3, není této dani podrobeno zemědělské a lesní hospodářství, zahrnujíc v to zahradnictví. Z daňové povinnosti není však vyňato obchodní zahradnictví provozované po živnostensku.

Bylo-li ze starého zákona škrtnuto slovo "umělé", stalo se tak jistě plným právem, a to hlavně z toho důvodu, že zákonodárný sbor souhlasí s názorem všech učenců a odborníků zemědělských a národohospodářů, že zahradnictví všemi svými odvětvími přináleží neodlučitelně k prvovýrobě zemědělské, jejíž je neoddělitelnou součástí. Bylo konečně uznáno, po čem desetiletí volali samotní zahradníci, aby zahradnictví bylo uznáno za součást zemědělství, kam způsobem své práce patří, a aby podle toho bylo s ním také jednáno ve všech otázkách, ať daňových nebo veřejno-právních.

Tím bylo však současně potvrzeno, že v zahradnictví nestává žádných t. zv. prostředků umělých, o které se starý zákon, resp. výnosy nejvyššího správního soudu opíraly. Podle vědeckého stanoviska nestačí ve výrobě zahradnické tři činitelé, t. j. práce, kapitál a inteligence, jak je tomu u průmyslu, řemesla a obchodu, ale u zahradnictví k činitelům těmto přistupuje ještě činitel čtvrtý, a to nejdůležitější: příroda.

Z tohoto zásadního důvodu není také možno zahradnictví počítati mezi jiná odvětví a je jinak zdaňovati, než jako výrobu zemědělskou.

Stanovisko úřadů, ať již berních nebo politických i nejvyššího správního soudu, bylo jiné a mnohdy i protichůdné. Berní úřady se v otázce zahradnické řídily ve své praksi výnosy nejvyššího správního soudu, ovšem těmi, které jejich fiskálnímu zájmu vyhovovaly, a tím způsobem dostalo se zahradnictví do této nepříjemné, tísnivé situace. Bude nutno, aby i v této otázce, která je a bude pro příště ještě důležitější následkem pokračující intensity ve výrobě zemědělské, stanovisko veřejných úřadů, ať již ke kterékoliv otázce, podepřeno bylo názorem čistě vědeckým a národohospodářským.

Zemědělský ústav účetnicko-spravovědný v Praze ve svém podrobném vědeckém rozkladu o vztazích zahradnictví k zemědělské výrobě důvodně poukazuje na to, že zemědělská, resp. zahradnická prvovýroba uskutečňuje se spolupůsobením činitelů: práce, kapitálu a přírody jako činitele hlavního oproti průmyslu, obchodu a řemeslům, při nichž působí jen práce a kapitál.

Příroda v zemědělské výrobě projevuje svůj vliv půdou, klimatem, zárodkem rostliny a zvířete a energií paprsků slunečních. Těmito jednotlivými činiteli ovládá příroda zemědělskou i zahradnickou výrobu a dává jí podle povahy těchto jednotlivých činitelů svůj ráz.

Z toho důvodu je zjevno, že pod pojem zemědělství spadají všechny ony činnosti zahradnické, které pracují za stejných předpokladů, a to na půdě za působení klimatických podmínek, kde pracují živou hmotou, ať rostliny, nebo zvířete a za účinku energie paprsků slunečních.

Prostředky technické, jichž se ve výrobě zahradnické používá, nemohou sloužiti za rozlišující znaky zahradnictví a zemědělství, neboť nemůže se jimi bezmezné množství zemědělských výrobků po jednotce plochy vyrobiti, a taktéž z toho důvodu, že technický pokrok v zemědělské výrobě během posledních 50 let doznal tak značných změn, že technický [prostředek, který před 50 lety byl divem techniky, je dnes jen obvyklým prostředkem výroby a může býti v dalších několika letech značně překonán. Rovněž nákladnost investicí a provozovacích prostředků v zahradnictví nepřevyšuje nápadně investice v ostatní zemědělské výrobě, ba naopak jsou poměry zahradnické překonány v mnohých t. zv. čistě zemědělských podnicích, neb u některých kultur t. zv. zemědělských (řepa, chmel, tabák), a to nejen co do investičních nákladů stavebních a strojových, nýbrž i co do potřeby práce ruční, která je též v mnohých případech co do školenosti a intensity jako odlišující znak zahradnictví udávána.

Ani školené a zvláště vycvičené síly nemohou sloužiti za rozlišující znak, neboť školení a cviku vyžaduje se nejen v zahradnictví, nýbrž i v ostatní zemědělské výrobě. S hlediska daňového větší intensita provozovací nemusí znamenati vždy docílení vyššího důchodu pro podnik, naopak při větším risiku podnikatelském mohou v některých případech býti ztráty větší (pokles cen, nemoc, pohromy) a pod.

Chci jen poznamenati, že právě v podnikání zahradnickém možnost velkých ztrát projevuje se měrou svrchovanou. Rovněž náhodný, ponejvíce domnělý finanční efekt, který často zahradnictví našemu je nespravedlivě vyčítán, není způsoben pomocnými prostředky zahradnickými, nýbrž z 95% je skutečným pracovním důchodem zahradníkovým, který nezná dne a hodiny ve snaze za uhájení vlastní existence. Takoví občané neměli by býti ještě více zdaňováni, nýbrž dáváni za vzor a odměňováni.

S hlediska přírodovědeckého může býti umělou výrobou zvána pouze výroba skutečně umělých květin, případně výroba umělé zeleniny, u t. zv. cukrářských výrobků, u nichž pouze nápadná podoba je společným znakem ovoce a zeleniny umělé a přírodní.

V prováděcím nařízení k tomuto zákonu a paragrafu bude hlavně potřebí, aby jasně bylo vyjádřeno, co se pojmem "obchodní zahradnictví provozované po živnostensku" vyrozumívá. Pojem tento bude nutno vymeziti především charakterem obchodním a pak vlastností živnostenského provozování. Uvážíme-li, že každé zahradnictví vyrábí na prodej, pak přicházíme k závěru, že obchodní činnost těchto "obchodních zahradnictví po živnostensku provozovaných" musí býti vystupňována nad tento běžný normál a účel. To není možno spatřovati v ničem jiném, než ve zvláštním opatření obchod podporujícím, tedy je-li při závodu zvlášť upraven a veden obchod v obchodních místnostech, krámy, výklady atd. Vlastnost živnostenského podnikání a provozování nepochybně má míti charakteristiku živností podle uvozovacího patentu živnostenského řádu, tedy také stálost a trvalost těchto charakteristik, na př. stálý prodej a stálá užívání takových opatření, jež jsou podmínkou živností. Není ovšem při výkladu pojmu "obchodní zahradnictví po živnostensku provozované" žádné pochyby o tom, že pojem "obchodní" je hlavní subjektivní ustanovení a "po živnostensku provozované" jest jeho přívlastkovým určením, a jen tam, kde se setkávají obě tyto vlastnosti, je místo pro zdanění živnostenskou daní.

Současně dovoluji si opětně poukázati na vědecký posudek a názor "zemědělského ústavu spravovědno-účetnického", který přikloňuje se k nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 21. května 1922, č. 9747, že charakteristickou známkou obchodního zahradnictví je ono zahradnictví po živnostensku provozované, které se neomezuje na vlastní produkci, nýbrž si je také odjinud opatřuje za účelem dalšího zcizení ať ve formě zpracované či nezměněné. Tato definice měla by býti rozhodnou pro výklad nového ustanovení §u 47 zákona o přímých daních.

Z uvedeného je zřejmo, že zahradnictví může se pokládati za výdělečnou činnost jenom tehdy, jde-li o zahradní architekty, o výhradní prodej zahradnických výrobků, pokud nebyly prodavačem samým vypěstěny, nýbrž od výrobce přikoupeny, dále o skutečnou výrobu "umělých květin" a konečně o zpeněžování vlastních výrobků ve zvlášť zřízených krámech. Při řešení této otázky není možno přehlížeti ani poměry mezinárodní, hlavně pak ty státy, které nás konkurenčně po této stránce nejvíce poškodily. Ať je to již Německo, které zákonnými předpisy řadí zahradnictví k zemědělství, což vyjadřuje důsledně i zákony daňovými, ať je to Holandsko nebo Belgie, kde velmi vyspělé zahradnictví všeobecně již používá velmi nákladných a rozsáhlých pařenišť a skleníků, nebo ať je to Francie - všude je veškeré zahradnictví zdaňováno jen jako výroba zemědělská. Z toho důvodu také ani naše republika nemůže zůstati pozadu.

Se stanoviska národohospodářského je pak velice nutno, aby zahradnictví v klidu mohlo se věnovati intensivnější výrobě po způsobu ciziny, za kterou v tomto směru jistě velmi pokulháváme. Je potřebí, aby zahradnictví naše mohlo se věnovati zušlechťování svých výrobků, aby mohlo.snésti cizí konkurenci, vyrábějící za snazších podmínek, a aby konečně vážně mohlo pomýšleti na to, aby mohlo obstáti svými výrobky na světovém trhu. Šťastné řešení tohoto problému značně přispěje nejen ke zvýšení aktivity naší obchodní bilance a tím i obohacení našeho státu, nýbrž též k vyšší životní úrovni domácího obyvatelstva. Finanční správa mohla by postaviti jako rozhodující důvod pro umělé odlišování zahradnictví od zemědělství pouze snížený důchod státní u daně výdělkové, avšak ztráta není tak značná, ježto:

1. zahradníci k celkovému výnosu všeobecné daně výdělkové přispívají jen nepatrným dílem,

2. na druhé straně, nebude-li vybírána od zahradníků daň výdělková, nýbrž pouze daň pozemková, ušetří se na administraci a režii vyměřování a vybírání, ježto se jedná po většině o poplatníky malé, sociálně a finančně slabé. Finanční úředníci mohou naopak větší pozornost věnovati tam, kde nyní značnější sumy státu neoprávněně unikají,

3. zahradníci zaplatí vyšší částku na dani důchodové, a to jednak z důvodů vyššího zdaněného základu a dále z důvodu progrese sazeb této daně,

4. intensivní rozvoj zahradnické výroby, nepodvázaný a ničím netlumený, znamená zvýšení důchodů i z jiných vrstev a odvětví výroby ve vnitrozemí (strojená hnojiva, technické potřeby a pod.), a to otevře větší daňový zdroj pro státní pokladnu, kdežto při dovozu zahradnických produktů z ciziny unikají veliké sumy za hranice. Při intensivnější produkci pouze zvýšený výnos daně z obratu značně vyváží úbytek na dani výdělkové.

Tyto všechny přednesené důvody jsou velice závažné a významné pro celý náš stát, než aby bylo možno je při sdělávání prováděcího nařízení §u 47 zákona o přímých daních přehlédnouti, a proto prosím, aby jich bylo dbáno v prováděcím nařízení.

Z toho důvodu také, velectění pánové, není možno, aby u nás bylo jinak pokračováno, a je také nutno, aby zahradnictví, které jest odvětvím zemědělství, bylo zdaněno jako takové.

Při domovní dani třídní, jež má deset tříd (§ 162), nastalo zvýšení, jež od čtvrté třídy vykazuje progresi. S povděkem vítáme ustanovení §u 162, odst. 4,.podle něhož pro chatrné obytné budovy zařazené do I. až včetně II. třídy platí sazby o 50% snížené, má-li poplatník takovou obytnou budovu jen jednu. To má značný význam pro chudé horské kraje. Při této příležitosti vyslovuji přání, aby ustanovení §u 165, odst. 4, o přezkoušení katastru daně třídní bylo záhy finančními úřady II. stolice provedeno, neboť znám řadu případů, že chalupy s jednou jizbou jsou zakatastrovány jako domy s dvěma jizbami, takže jich majitelé musí platiti domovní daň třídní s autonomními přirážkami až 70 i 140 Kč z maličkých, dřevěných chatrčí.

Zákon o přímých daních je důkazem stále pokračující konsolidace našeho státu. Věřím, že přispěje snížením daní k rozvoji zemědělství, živností, obchodu a průmyslu. Má-li se tak státi, je nutno, aby byl v praksi tak prováděn, jak to intence jeho vyžadují. Rádi jsme včera slyšeli prohlášení pana ministra, že jako berní reforma je prodchnuta novým duchem, tak musí býti tímto duchem prodchnuto i její provádění. Pan ministr financí chce o to pečovati vydáním obšírného, jasného a vyčerpávajícího prováděcího nařízení a provedením osobních změn. Sebe lepší a dokonalejší zákon nic neprospěje, není-li správně prováděn. Pan ministr financí i finanční úřady stěžují si právem na pokles berní morálky. Berní morálka může býti a bude pozvednuta, pakli se povznese - sit venia verbis - morálka daně vyměřujících orgánů, pakli budou vyměřovány spravedlivě, budou-li vyměřovány včas a ne jen malým poplatníkům, nýbrž i velkým a od nich též vymáhány, a ne, jak se to dálo dosavad, že malým zemědělcům, živnostníkům a obchodníkům byly daně paušálně vyměřovány, do pozemkových knih vkládány a exekučně vymáhány, avšak na velké poplatníky se zapomínalo. Mohu jmenovati řadu velkostatkářů, továrníků, obchodníků a j., kteří neměli ještě dnes daně předepsány. Republika ztratila tím celé miliardy, a když se některým daně a dávky konečně předepsaly, neměli čím platiti, neboť své nemovitosti tak zatížili, že se jim daně musily prominouti. Je potřebí dbáti toho, abychom měli berní úředníky odborně vzdělané, pilné, slušné a svědomité, Takových máme značný počet, avšak, bohužel, i dosti takových, kteří těchto vlastností postrádají.

Sám pan ministr financí učinil prý osobně takovou zkušenost na jednom berním úřadě, když jménem své sestry přišel incognito docela skromně se tázati, co znamená složenka berního úřadu s napsaným obnosem, avšak beze všeho označení, na jaké daně se obnos onen vztahuje. Uslyšel drsnou odpověď, aby dal pokoj a neobtěžoval úřad. Bylo by dobré, kdyby pan ministr financí jako moderní sultán Harun al Rašid mohl při svém velkém zaměstnání najíti tolik času, aby aspoň jednou nebo dvakrát za rok mohl vykonati takovou incognito inspekci.' Přispělo by to velmi k povznesení berní morálky. Francouzský státník Montesquier pověděl: "Daně jsou část příjmu, který poplatník odvádí státu, aby zbytku mohl bezpečněji a příjemněji užíti." Poněvadž předloha zákona o přímých daních sleduje tuto tendenci, přijímáme ji s povděkem.