Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Nasledujúci rečník je pán sen. Chlumecký. Dávam mu slovo.
Sen. Chlumecký: Slávny senát! Jestliže my komunisti ujímame sa slova, aby sme k daňovej reforme zaujali svoje stanovisko, nečiníme tak v blahovej nádeji, že sa nám podarí väčšinu tohoto zákonodarného sboru presvedčiť o vadách predlohy, alebo dokonca pohnúť ju k tomu, aby touto predlohou osnovaný útok na vačky chudobného
ľudu bol zmiernený. My nie sme optimisti. My vieme dobre, že československý parlament je v rukách buržoázie -tak ako vo všetkých kapitalistických štátoch a že táto nepopustí pracujúci ľud vždy viacej a viacej zdierať a zotročovať. Na zákone daňovej reformy tak, ako ho poslanecká snemovňa bezo zmeny odhlasovala, nezmení ani senát nič. Debatujeme tu len preto, aby sa mohlo povedať, že sa debatovalo, že senát pracoval, že máme parlamentarizmus a že tedy chudobný ľud má sa uspokojiť, lebo ide všetko zákonitou cestou. Chudobný ľud, keď ho bieda trápi, má sa nazdať, že nieto východiska z tejto biedy, poneváč záujem štátu vyžaduje, aby pracujúci ľud hladoval a veľkostatkári a fabrikanti ohromné zisky hrabali.
To všetko vyžaduje záujem buržoázneho štátu. Aby sme mohli konkurovať s druhými kapitalistickými štátmi, musíme vraj podporovať podnikavosť našich veľkopriemyselníkov a veľkoobchodníkov a dodať chuti k práci veľkostatkárom. Títo páni, majú-li si vysúkať rukávy a pracovať, musia mať veľké zisky a malé výdavky, kdežto robotníctvo dá sa prinútiť k usilovnej práci malou mzdou a drahotou životných potrieb. Ale nielen robotníci sú obeťou dnešného kapitalistického poriadku, taktiež živnostníci vedú zúfalý boj o každodenný chlieb. Taký maloživnostník žije od dnes na zajtra v ustavičnom strachu, čo s ním bude o mesiac alebo dva. A keď mu z berného úradu doručia daňový výmer, dosiahne jeho zúfalosť vrcholu. Zkadiaľ že vziať toľko peňazí? Všade počuť lamentácie.
Na bernom úrade a na finančnom riaditeľstve sa tomu len smejú: "Nikto nechce platiť. My to už poznáme. Nech si lamentujú a nadávajú koľko chcú, ale platiť musia, a keby ich čert vzal."
Je pravda, že dane nikto rád neplatí, ani ten najväčší vlastenec; každý hľadí štát oklamať. Najväčší vlastenci sú len tam, kde štát platí, kde vlasť odmeňuje za zásluhy. Ale berné úrady majú súcit len š lamentujúcimi milionármi a nikdy nie s podomným predavačom mydla, alebo s malým živnostníkom usadlým.
A tak ako v predloženej daňovej reforme vláda postarala sa o dôkladné vyberanie dane zo mzdy robotníctva, tak aj dôkladne má byť vyberaná od maloživnostníkov a maloroľníkov.
Dnes je malý majster obuvnícky, krajčírsky, stolársky, zámočnícky, hodinársky atď. práve taký chudobný nešťastný proletár, ako ten otrok fabrický.
A. všeobecná daň zárobková postará sa o to, aby tisíce a tisíce malých živnostníkov zastavili svoje živnosti a hľadali si prácu vo fabrikách, alebo vyvandrovali do cudziny a tam založili si novú existenciu, poneváč od teraz bude veľkým fabrikantom, podnikateľom daň snížená až o 2/3, kdežto maloživnostníkom táto daň úľavy nedonesie, čo bude mať za následok, že Baťa ubije všetkých chudobných ševcov úplne. To isté platí u všetkých druhých odborov. Silní jedinci majúci kapitál, ovládnu celú výrobu. Baťovia, bezohľadní dravci, majú tedy u nás skvelú budúcnosť, ale každý, kto sám vlastnými rukami poctivé pracuje, či už je to robotník, maloroľník, alebo maloživnostník, je odsúdený k hladu a biede. Veď aj domovná daň činžová, alebo triedna bude sa platiť z dielne chudobných živnostníkov, kdežto budovy fabrické dani podrobené nebudú. Ako celá daňová reforma je len k tomu cieľu robená, aby zisky plynúce z cudzej práce boly čo možná najviac od dane oslobodené, vidíme z toho, že predválečná sadzba daňová u akciových podnikov bude snížená z 10% na 8%, ba môže až na polovicu klesnúť, ale zostane tak ako bola u robotníckych družstiev a sporitelieň; daň rentová bude nízka, daň tantiemová klesne z 30% na 10% a všeobecná daň zárobková u kapitalistov bude menšia až o dve tretiny. Vysoké platy ženiálnych bankových riaditeľov a správnych radcov zkrachovaných a štátom sanovaných bánk nebudú veľmi krute daňami zaťažené.
Pri tom všetkom budú veľkopriemyselníci mať aj naďalej možnosť 4/5 až 5/6 zisku zatajiť a tak štát o milióny okrádať. Zato ale maloživnostník a robotník ani haliera dôchodku nebude môcť zatajiť.
Naša buržoázia netají ani v najmenšom svoj úmysel, konsolidovať tento štát - jej štát - na útraty pracujúceho ľudu. Veď lanského roku na valnej hromade ústredného zväzu čsl. priemyselníkov vravel dr Peroutka, minister obchodu, ako sa tu predo mnou už zmienil súdruh Hampl, že jediné východisko z krízy vidí on, v súhlase so všetkými priemyselníkmi, v snížení výrobných nákladov, ktoré dá sa dosiahnuť technickým zdokonalením výroby a bernou reformou.
"Prez všetky nesnáze rozpočtové musí daňová reforma doniesť podstatné úľavy nášmu podnikaniu," vravel dr Peroutka. A na tej istej valnej hromade vyslovil sa dr Hodáč docela otvorene, že štát je povinen pomáhať kapitalistom hromadiť kapitál; on vravel: "Dnešný spôsob priameho zdanenia spôsobuje, že sa znemožňuje tvorenie kapitálu a tým sa braní rozvoju vývozných obchodov k technickému zlepšeniu priemyslu." Tedy k záchrane svojej milovanej vlasti potrebujú naši kapitalisti oslobodenie od priamych daní, uvalenie vyšších daní (nepriamych a priamych) na pracujúci ľud, racionalizáciu výroby, väčšiu výkonosť robotníctva pri menšej mzde, väčšiu nezamestnanosť a úplné zničenie maloživnostníkov, remeselníkov a maloobchodníkov. A predloha daňovej reformy je skutočne v duchu kapitalistických dravcov zpracovaná; áno prispeje k akumulácii kapitálu, upevní panstvo nepracujúcich, zvýši dôchodky parazitov.
Čo vlastne znamená tvorenie kapitálu? Znamená zbiedačenie širokých más, poneváč hromadenie peňazí na jednu hromadu nemôže sa inačej uskutočniť, ako vytiahnutím ich z ľudu, ktorý sa takto stane chudobnejším.
Keď sa boháčom dane zmenšia, musí náš buržoázny štát zaopatriť peniaze na armádu, na kanóny, na sanáciu zkrachovaných bánk, na kongruu, na Wrangelovcov, atď. iným spôsobom; na miesto fabrikantom, statkárom a bankárom pritiahne bernú šraubu tuhšie zamestnancom. čo ujde štátu pri dani zárobkovej, musí byť, nahradené pri dani dôchodkovej, obratovej, domovej a činžovej, to musí zaplatiť pracujúci ľud. Aj sama všeobecná daň zárobková bude u malých živnostníkov intenzívnejšie vyberaná, jako doteraz. Celý smysel daňovej reformy je, prevaliť všetky daňové bremená na chudobný ľud.
§ 57 stanoví sadzby všeobecnej dane zárobkovej.
Aby sme videli, ako sa nadržuje veľkokapitalistom, musíme sledovať stupnicu poplatkovú od najnižších ziskov až k tým najvyšším.
Pre živnostníka nejestvuje žiadne daneprosté minimum; keď zarobí len 2.000 až 4.000 Kč ročne, aj vtedy musí on platiť aspoň autonómne prirážky, k rozvrženiu ktorých sa mu predpíše základná daň 1/8%; ktorá sa však sama nevyberá. To charakterizuje ducha tejto predlohy najlepšie.
Pri čistom zisku viacej ako 4.000 Kč až do 7.000 Kč bude platiť poplatník 1/8% základnej dane a autonómne prirážky k tomu, takže že 7.000 Kč bude platiť Kč 8.75, čo s prirážkami môže činiť aj 50 Kč. Z čoho že má tiež chudobný človek toľko peňazí odložiť pre berný úrad? Veď sa on s rodinou nemôže ani do sýta najesť! Kto zarobí viacej ako 7.000 Kč až do 15.000 Kč, ten bude platiť 1/4%ovu základnú daň a prirážky. Rátame-li 400%ové prirážky, činí to pri 8.000 Kč I00 Kč ročne, alebo s mesačného zisku 666.66 Kč 8 Kč 33 h. Predstavme si len takého chudiaka, má-li 4 až 5 detí, ako ten môže vôbec niečo zo 666 Kč ešte odložiť pre berný úrad? Keď mu potom prijde platebný rozkaz na I00 Kč, znamená to preň katastrofu.
Pri 12.000 Kč čistého zisku, to je 1.000 Kč mesačne, bude platiť 12.50 Kč mesačne.
Pri 15.000 Kč, to je z 1.250 Kč mesačne - 15 Kč dane. V tejto výške len začína byť daň koľko-toľko snesiteľná. A čím ďalej hore, tým ľahčie sa dá platiť:
Pri 20.000 Kč zisku 500 Kč dane, alebo z mesačného zisku Kč 1.666.66 - 41.66 Kč dane. Pri 30.000 Kč zisku - 750 Kč dane s prirážkami, pri 35.000 Kč zisku 1.375 Kč dane s prirážkami, pri 140.000 Kč zisku je k plateniu 14.500 Kč dane, pri 200.000 Kč zisku je plateniu 26.500 Kč dane, pri 2,000.000 Kč zisku je k plateniu 176.500 Kč daní. To je v celku len 8.82% z tak ohromného zisku! Zo zisku, prevyšujúceho 140.000 Kč zostane daňová sadzba vždy nezmenená a činí asi 1/5 z celého zisku, keď rátame s 400%vými prirážkami.
Kto je tak šikovný, že dovedie z pracujúceho ľudu vydrieť 4 milióny ročne zisku do svojej kapsy, toho buržoázny štát prinúti, aby nahrabal ešte o 1 milión viacej pre armádu, kongruu a zkrachované banky. O toľko musí on ceny všetkých životných potrieb zdražiť. A túto službu kapitalista pre svoj štát s radosťou vykoná. Prečo by aj nie? Veď on to dáva na ochranu kapitalistického poriadku a nedáva to zo svojej kapsy.
Kapitalisti tvrdia, že oni platia veľké dane, že oni udržujú štát. Je to lož; my komunisti vieme, že ten, kto sám nepracuje, nemá z čoho platiť, poneváč žiadne statky netvoril. On len okráda pracujúci ľud zákonitým zpôsobom a aby bol chránený pred hnevom ľudu, musí čiastku z toho lupu oddať ozbrojeným svojim sluhom.
Kapitalisti tedy nevydržujú štát, udržuje ho pracujúci ľud, ale kapitalisti majú ho v rukách, oni ho držia. Tak ako včelár neudržuje včely, ale postaví im klát tak zariadený, aby z neho mohol pohodlne med vybierať, tak podobne buduje kapitalista štát, zo ktorého sa dá med vybierať.
Daňová reforma uľahčí našim kapitalistom-včelárom med vybierať a prinúti pracujúce včely k intenzívnejšej práci. Keď podobný utrápený živnostník nemôže daň zaplatiť, má právo podať si žiadosť, aby mu bola čiastočne alebo docela odpísaná. Lenže finančné riaditeľstvo nemusí mu vyhovieť. Len vtedy môže taký chudiak rátať na sľutovanie, je-li už 65 rokov starý, platil už 20 rokov dane a nezarobí viacej ako 10.000 korún. Ale finančné riaditeľstvo ani vtedy nemusí mu vyhovieť. Závisí to ešte od toho, ako sa vyspal pán riaditeľ.
Kto je mladší ako 65 rokov a nezarobí viacej ako 7.000 Kč, tiež si môže prosbu podať, ale minister financií nemôže zaručiť všetkým toto odpísanie, poneváč obce by tým prišly o prirážky, že milionári budú od teraz malé dane platiť a niektoré obce takto budú poškodené o milióny, to nevadí; v záujme vlasti musia to obce vydržať a pomôcť si väčšími prirážkami chudobným občanom.
Tento zákon má slúžiť tvoreniu kapitálu a vyplní docela určite svoj úkol a je tedy samozrejmé, že zničí malé existencie.
§ 64 pojednáva o zvláštnych ustanoveniach pre podomné a kočovné živnosti. Pre podomného obchodníka platí tá istá daňová sadzba ako pre usadlého živnostníka alebo obchodníka. On má ale, keď sa prihlási, že chce podomný obchod prevádzať, vopred na celý rok daň zaplatiť dľa pravdepodobného ročného čistého zisku. Aký čistý zisk má taký podomný obchodník, to sa ťažko dá zistiť. On bude udávať radšej menej a finančné riaditeľstvo radšej viac ako je pravda. Poneváč slabší vždy musí povoliť - a štát je silnejší ako podomný obchodník, - bude pravidelne tento dva- až tri- razy viacej platiť, akoby dľa zákona bol povinný,. čo sa mu nadiktuje, musí vopred zaplatiť. Za rok potom môže reklamovať, aby mu preplatok bol vrátený. Ale je všeobecne známe, že čo fiškus ráz pohltne, nevráti viacej. Predstavme si práce neschopného človeka, prípadne invalidu, ktorý má 1.000 až 2,000 Kč kapitálu a chce podomným obchodom získať pre seba a rodinu výživu. Na miesto, aby ho štát podporoval, hľadí z neho ešte vypresovať, koľko sa len dá. Robia sa mu ťažkosti pri zakladaní existencie, takže má výhľad svoj malý kapitál ztratiť. Štát mu prípadne to ostatné, čo ešte má, vezme cestou exekúcie.
A teraz chcem sa zaoberať percentovým stupňovaním daňovej sadzby. Náhly skok z 1/4% na 1/2% zapríčiní, že sa stane, že ten, kto má väčší zisk, bude mať po zaplatení dane menej ako ten, ktorí de facto menej získal. V budúcnosti bude možné, že niekto pri väčšom zisku menej zarobí ako pri menšom. Je to sice absurdné, ale čsl. zákonodarci pri tom veľkom spechu, s akým sú prinútení pracovať, skutočne to tak zariadili touto daňovou reformou. Senát na tom teraz už nič nepremení.
Pripusťme, že v jednej obci budú k základnej dani 400% prirážky, a to je možné, potom bude platiť spolu s prirážkami ten, kto má čistý zisk 15.000 Kč - 187.50 Kč dane, a ten, kto má 15.100 Kč - 377.50 Kč dane.
Tomu prvému zostane po zaplacení dane 15.000 Kč v ruke 14.812.50 Kč a tomu druhému z 15.100 Kč len 14.722.50 Kč, tedy o 90 Kč menej. Samozrejme bude on prinútený tú poslednú stovku zisku zatajiť, keď sa mu to podarí. Avšak 100 Kč zisku malý živnostník ťažšie zatají, ako veľkopodnikateľ milióny.
S touto malou chybičkou odstupňovania daňovej sadzby, s touto kuriozitou si robte páni, čo chcete! Napravte chybu, alebo ju nechajte, nám je to ľahostajné, ale čo nám nie je ľahostajné, je to, že boháčom uľahčujete a prevaľujete nepriamymi daňami všetky ťarchy na pracujúci ľud. Proti tomu protestujeme a budenie hlasovať proti vašej famóznej reforme.
Spravodlivá daň musela by byť progresívna a musela by znemožniť tvorenie veľkých. kapitálov. Taká reforma nedá sa však v kapitalistickom štáte previesť, tú môže len vláda robotníkov a maloroľníkov uskutočniť. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúci rečník je pán sen. Kahler.
Dávam mu slovo.
Sen. Kahler (německy): Slavný senáte! Zákon, o kterém se nyní jedná, jest jedním z nejdůležitějších zákonů, jest mezníkem ve veřejném životě republiky. Hospodářská politika musela se v této parlamentní periodě těšiti naší obzvláštní péči, neboť od hospodářského života závisí také politický život, hospodářský úpadek je spojen s úpadkem politickým. Proto jest obzvláště důležité, zabezpečiti hospodářskou existenci všech vrstev obyvatelstva. To jest prvním úkolem státu a zákonodárného sboru. Projednáváme zde nyní zákon který s naší výroby sejmouti má veliký tlak, jenž brzdil a znemožňoval naši výrobní a konkurenční schopnost, zákon, jenž zmírniti má veřejná břemena, která naši veškerou výrobu zatěžovala. Nynější berní reforma má položiti základ k osvobození od těchto břemen, která ukládala přílišné zdanění v posledních letech. Označuje-li strana politických odpůrců toto počínání jakožto zpátečnické - a to budou všechny zákony, ke kterým za nynější vládní většiny dojde, poněvadž v ní schází jen příliš dobře známá červená nit (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) - mohou občanské strany tuto výtku s radostí přijmouti. Pilnou, po celé měsíce trvající prací se podařilo, aby došlo k zákonu, který přece v mnohém ohledu přináší poplatníkům úlevu, (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) byť i ne v té míře, v jaké to mnohý poplatník doufal a očekával.
Jednu věc lze konstatovati, že nynější většinové strany se snažily, vyhověti všem vrstvám obyvatelstva. Pan ministr financí již včera namítl proti výtce, kterou strana odpůrců vždy vznáší, že totiž se svaluje na chudé to, čím se bohatým ulevuje, že proti nynějšímu stavu se daně velikých snižují, že však vůči mírovému stavu existenční minimum se nevalorisuje -proti tomu namítl, že daňové sazby pro osoby majetné jsou čtyřnásob vyšší, nežli byly v míru, že naproti tomu největších úlev se dostává dělníkům, maloživnostníkům a malým rolníkům. Moje strana jest uspokojena, že se na berní reformě zúčastniti mohla aktivně a spolurozhodovati. (Souhlas.) Jen tak bylo možno, aby došlo k zákonu, jenž také zemědělství, sklíčenému finančními břemeny, umožniti má zase jasné dny. Právě tato spolupráce dává však poznati cenu naší spoluúčasti na dnešní vládní koalici. Kdyby jí nebylo, dostala by berní reforma dojista jinou tvářnost. (Souhlas.) To bylo lze již svého času jasně poznati, kdy se v předběžných pracích pro daňové osvobození projevoval přílišný socialistický vliv. Valorisace na příklad pozemkové daně znamenala by přímo zničení zemědělství. Neboť dlužno zde přihlédnouti k tomu, že tuto daň nutno vždy platiti, bez ohledu na to, jak jsou poměry jinak utvářeny. A stát bude moci jen tehdy správně prospívati, chrání-li své zemědělství, neboť od jeho blaha závisí také blaho průmyslu, živností a následkem toho také dělnictva. Moje strana přeje každému stavu a každému jednotlivci živobytí, požaduje však od druhé strany, aby se dalo stejně. Je nesprávné, že zemědělství dlužno posuzovati jen podle cen, které se za potraviny musí platiti ve městech. (Výkřiky [německy"]: Velmi dobře!) Dlužno vzíti v úvahu, jak to vypadá s výnosností u zemědělství. Zúročení pozemkového kapitálu je velmi skrovné a účinkuje jen potud, pokud zdatnost a píle majitele pozemku z něho dobývá hodnot. Zúročení pozemkového majetku je také proto tak nepatrné, poněvadž pro většinu zemědělských výrobků jsou zde ceny, na které rolník nemůže míti vlivu. Bursa stanoví ceny obilí, které však ve své výši ještě daleko nepředstavují ceny výrobní.
Totéž, co jsem zde řekl o cenách obilí, projevuje se ještě mnohem ostřeji při cenách dobytka, neboť roku 1914 platilo se za 1 kg živé váhy 90 hal. nebo 1 koruna, a dnes musí se dobytek prodávati velmi často za 4 Kč. Pováží-li se, že je potřebí skoro tří let, než dobytek je zralý k porážce, lze velmi snadno vypočítati výdělek, který zde kyne.
Jestliže tedy moje strana spolupracovala na zákoně o berní reformě, pak měla zájem na tom, aby nastaly též účinky jeho v žádoucím smyslu. Musíme od berní správy žádati, aby berní úřady v poplatnících viděli lidi, a nejen pouhé daňové objekty. úřednický aparát nesmí býti pouhým lidským nástrojem celého berního aparátu. Dáváme-li úředníkům do rukou trestní prostředky, pak to neznamená, že předpis daní smí se díti pod tlakem trestů a vězení, To bylo by sice velmi pohodlné, ale nevedlo by patrně trvale k ničemu. žalář nevychovává státní občany, neřku-li poplatníky, stejně jako metla nevede ke kultuře. Používá-li se však trestů, pak dlužno-míti odvahu nejen vůči malým, nýbrž také vůči velkým. Stávající nejistota v oboru berním, neslýchané daňové předpisy, zcela obzvláště však neslýchané dodatečné předpisy vedly k tomu, že berní morálka právě poklesla. Novým zákonem má býti vnesen nový duch do daňové správy a mezi poplatníky, a jen v této důvěře bude hlasovati moje strana pro tento zákon. (Souhlas stoupenců.)
Místopředseda Krčméry (zvoní): Následujúcim rečníkom je pán sen. Sochor. Dávam mu slovo.
Sen. Sochor: Slavný senáte! Při projednávání každého rozpočtu máme příležitost dokazovati, jakým způsobem ministerstvo financí zakrývá rozpočty skutečný stav státního hospodaření. Když jsme projednávali rozpočet na letošní rok, měli jsme příležitost srovnávati různé názory na aktivitu rozpočtů, které má nynější ministr financí Engliš a bývalý ministr financí Bečka. Ministr Engliš mohl již letos mluviti poněkud upřímně ji o investicích a doznal, že většina státních investic se sama neplatí a má býti proto zařazena do stálého rozpočtu a nemůže býti prováděna na úvěr. Pomohl si ovšem zase jiným způsobem a to tak, že do rozpočtu nezařadil některá vydání, jichž úhrada byla opatřena, nebo má býti opatřena teprve dodatečně. Pan ministr Bečka dělal aktivní rozpočet na r. 1925 a zakrýval velikou pasivitu rozpočtu za r. 1924 tím, že udělal zvláštní rozpočet investiční, jehož pasiva nepovažoval za pasivum státního hospodářství, tak jakoby šlo o investice výnosné, které platí úrok z úmor vypůjčených peněz, pan ministr Engliš si ponechal v rozpočtu na r. 1927 pasivní položky pro pozdější úhrady.
Je nyní otázka, jaké bylo skutečné podle účetní uzávěrky pasivní státní hospodářství za r. 1924. V závěrečném účtu nenalezneme ve výpočtech, provedených státním kontrolním úřadem, konečná čísla; jsou skryta v jiných výpočtech. Musíme je proto spočítati sami. Všechna státní vydání, pokud jsou patrná ze závěrečného účtu, tedy vydání rozpočtová i s investicemi, činí za r. 1924 21.019,988.370.83 Kč. Všechny státní příjmy až na příjem opatřený úvěrem činí za tento rok 17.670,433.650.52 Kč. Jeví se tedy skutečný schodek státního hospodaření za r. 1924, který bylo nutno hraditi jednak úvěrem a jednak z počáteční pokladní hotovosti, 3.349,554.719.83 Kč. Z toho investicemi bylo spotřebováno toliko 1.252,494.571.12 Kč, takže schodek ostatního investičního hospodářství činí 2.097,060.148.71 Kč.
V rozpočtu státním byly stanoveny státní výdaje částkou 16.993,976.905 Kč. Státní příjmy částkou 16.391,293.591 Kč. Spotřeba státních investic byla pak stanovena částkou 2.229,320.000 Kč. Skutečná vydání státní mimo investice činila však 19.767,493.799,71 Kč. Vidíme tedy, že státní vydání byla v rozpočtu odhadnuta částkou nižší téměř o 3 miliardy, tedy zhruba asi o 1/4. Na investice bylo však věnováno téměř o miliardu méně, nežli kolik bylo rozpočteno. Státní příjem byl, jak je patrno, vyšší zhruba o 1 a 1/3 miliardy. Z těchto číslic vidíme, jakým způsobem bylo rozpočtováno roku 1924.
Je nyní otázka, jakým způsobem bylo docíleno vyšších než rozpočtových příjmů. Podívejme se nejprve na daně přímé! Vyššího než rozpočtového příjmu bylo dosaženo pouze u zvláštní daně výdělkové, kde je náležitost větší o 42 miliony, a pak u daně z příjmu, kde však je náležitost vyšší o 508 mil. U daně z příjmu se objevuje proti rozpočtené částce vzestup téměř o 2/3, u zvláštní daně výdělkové je vzestup pouze o 25%. Všechny ostatní přímé daně byly však rozpočteny výše, nežli jaká byla náležitost a jaký byl výnos. Z důvodové zprávy k daňovému návrhu je nám pak známo, že daň z příjmu stoupla především zvýšením jejího výnosu u státních zaměstnanců a dělníků. Vidíme tedy, že u daní přímých bylo docíleno zvýšeného výnosu především tam, kde se daně dotýkají chudých lidí. Zato nepřímé daně a cla stouply vesměs. U cel se jeví vzestup o více než 50%. Stoupl také výnos daně z masa, potravní daně na čáře, kolků, právních poplatků, tax, dopravní a přepravní daně atd. Bylo tedy zvýšeného výnosu docíleno především na útraty pracujícího lidu. Jestli už rozpočet ukazoval, že státní hospodářství je protilidové, tedy výsledek tohoto hospodaření to ukazuje zvýšenou měrou.
Položme si nyní druhou otázku, jak došlo ke zvýšení státních vydání. Jsou to především vyšší než předpokládané platy na státní dluh, podpory ruským uprchlíkům, zálohy na provozní schodky soukromých drah atd.
V tomto roce, kdy státní hospodářství bylo pasivní o 3 a 1/3 miliardy, se buržoasie neobávala zvýšiti ještě více státní vydání zákonem o podpoře zkrachovaných bank, zákonem o zaplacení válečných půjček a válečných dodávek rakouských. Byla zde odhlasována vydání, aniž bylo pamatováno na jejich úhradu. Byly však zároveň učiněny přípravy, aby roku 1925 byly na tyto zvýšené výdaje peníze. Byly, jak známo, předloženy úhradové zákony pro úpravu platů státních zaměstnanců a byl přijat zákon restrikční.
Tento zákon ve skutečnosti ale nepřinesl státu toho nejmenšího zisku, ani výhody, naopak připravil desetitisíce rodin o existenci. Práce těch propuštěných, restringovaných byla uvalena na bedra těch, kteří byli ponecháni ve státní službě, a důsledky se dnes již objevují. Poslední katastrofa železniční v Brně potvrdila, na co jsme upozorňovali jak v tisku, tak také na veřejných projevech, ale naše výstrahy byly marné. Katastrofa vyvolala nejen v Brně, ale v celé republice přímo paniku. A kdo ponese úhradu těchto katastrof, vzniklých přetížením železničního personálu ve službě, vzniklém restrikcí? Zaměstnanci a dělníci státní to budou, poněvadž se jim dnes snižují mzdy a platy, uvalují se na ně těžké dávky a břemena, jen aby se mohla krýti bezhlavost železniční a státní byrokracie. Za podobné katastrofy a utrácení životů cestujících a rovněž železničních zřízenců mají býti pohnáni před soud v prvé řadě vláda a spolutvůrci oněch zákonů restrikčních a v druhé řadě byrokraté s jejich pomocníky, a ne železniční personál, který je štván do služby bez předchozího odpočinku. A takovýchto stížností a bolestí pracujících vrstev a státních zaměstnanců by byla nekonečná spousta.
Máme zde další stížnosti státních zaměstnanců, kteří se ucházejí již od r. 1922 o náhradu poválečných škod jim vzniklých. Tedy příkladně na Těšínsku, kde byl prováděn r. 1922 plebiscit, a tam železniční a státní zaměstnanci byli členy plebiscitních komisí a vzhledem k tomu, že vykonávali službu ve prospěch tohoto státu buržoasního, dnes to musím zdůrazňovati, byli napadeni polskými teroristy, byl jim úplně zničen jejich majetek, jejich zařízení, ti lidé byli vyštváni, že musili utéci a byli zbaveni veškerého majetku. Naše vláda a naše ministerstvo vnitra tuto věc řekněme u jednoho člověka, byl to Čeněk Prachovský, kancelářský výpravčí v Karvinné, který utrpěl škodu, která byla oceněna nejníže obnosem 10.000 Kč a naše slavné ministerstvo bylo tak benevolentní, že tu věc vyšetřuje již od r. 1922, jestli se to skutečně zakládá na pravdě. A aby mu, jak se říká, zalepilo zrak, na tu jeho škodu mu dalo zatímně 2.000 Kč náhrady na škodu, kterou on ve skutečnosti utrpěl. Jsou to poměry, které musíme skutečně u nás před celou veřejností řádně zkritisovati. Naproti tomu ale v jiných případech, tam je ministerstvo vnitra velice činným, tam, kde skutečně se jedná o zachování shromažďovacích a spolčovacích zákonů, ministerstvo vnitra se svými orgány přímo tyto zákony šlape a plivá po nich. A doklad o tom je ten, že pan ministr vnitra neuznal ani za vhodno, poněvadž by to bylo pod jeho důstojnost, aby mně odpověděl na mou interpelaci, kterou jsem mu zaslal 3. února t. r., kde v Mukačevě jeho orgánové nám vnikli násilně do členské schůze, tuto schůzi nám chtěli rozpustiti, odebrali protizákonně všemu členstvu na schůzi přítomnému legitimace a policejní komisař v druhé místnosti si vypisoval jména těchto státních zaměstnanců, jen aby měl v ruce materiál, aby věděl, kteří lidé byli na této schůzi, aby je mohli persekvovati. Zde je vyložený doklad, že úřady, vládní orgánové, zákony, na kterých oni pracovali, které si utvořili ke své ochraně, tam, kde se jedná o stranu komunistickou, přímo šlapali, po zákonech plivali a policejní orgán, když jsem se ho ptal, proč tak jedná, proč jedná proti zákonu, řekl: my máme ještě vyšší nařízení, než jsou zákony v republice. To je něco hnusného, když mně něco takového řekne policejní orgán, že má ještě vyšší nařízení. Pak nejsme ve státě právním, nýbrž ve statě zkorumpovaném, kde zákony nemají platnosti a mohou se vykládati podle libovůle. Tak nazírám na věc tu já. Od 13. února 1927 pan ministr vnitra neuznal, snad by to bylo pod jeho důstojnost, aby odpověděl na řádný písemný dotaz člena zákonodárného sboru, ale na to má čas, aby pořádal masakry proti dělnictvu, když ono demonstruje proti vyhladovění. Tam pan ministr vnitra je na místě, tam policie koná svou povinnost a posílá nevinné lidi do kriminálu a zbavují se existence. Tak vypadají naše právní poměry v Československu. (Sen. Toužil: Na to je pan Černý chlapík!) Ano, na to je virtuos. A nyní dále. Když se projednával zákon státně-zaměstnanecký, tak se ukázalo, že tato úhrada tu již není a že byla spotřebována jinde, a proto se stále roztrušuje a roztrubuje po celé republice, jakmile se jedná o úpravu platů státních.zaměstnanců, že se potřebuje 700 milionů, pak zase 100 milionů a tamhle 1/2 miliardy pro státní zaměstnance, ale ve skutečnosti nejnižší a nižší kategorie státních zaměstnanců vždycky takovou úpravou jsou okrádáni ve státě. Přikládají se jim těžká břemena, přivalují se jim těžké povinnosti, a tedy vidíme katastrofy, které se objevují v našem dopravnictví na železnici.
Tedy v době, kdy státní hospodářství bylo hluboce pasivní, byly pod záminkou úpravy, platů státně-zaměstnaneckých obstarány peníze na věci kapitalistů. Celá uzávěrka státních účtů, stejně tak jako rozpočty předkládané vládami republiky, nám dokazují třídní povahu státního hospodářství. Srovnání uzávěrky s rozpočty a způsob, jakým se zakrývá skutečný výsledek státního hospodaření, nám ukazuje také, jak podivnými způsoby se vláda snaží udržeti dojem, že státní hospodářství není v tom tak bídně, jak je ve skutečnosti. To, že státní hospodářství je třídní a že uzávěrka účtu dokazuje, jakým způsobem vláda klame všechno obyvatelstvo, i jak sdělává rozpočty a jak zastírá pravý výsledek státního hospodaření, nás nutí k tomu, abychom hlasovali proti této uzávěrce účtů a tak odmítli buržoasní režim i celé jeho hospodaření. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúci rečník je pán sen. Sechtr. Dávám mu slovo.
Sen. Sechtr: Vážený senáte! Mohu říci, že my drobní zemědělci jsme úplně spokojeni s daňovou předlohou. Ne že bychom byli spokojeni proto, že by nám ulehčila, ale my jsme s ní spokojeni proto, že nastane stabilisace, že budeme míti jistotu, co budeme platit, a že nebudeme vysazováni libovůli, nebo zlovůli jednotlivých osob a úřadů. Jestli pan ministr financí zde při svém exposé prohlásil, že dnes budou jistě úředníci jinak nazírat na povinnost poplatníkovu než nazírali až dosud, my béřeme jeho slova za bernou minci a věříme tomu, že se přičiní o to, aby to bylo skutečně pravda, poněvadž my jsme nabyli smutné zkušenosti z dřívější doby, že skutečně naši lidé a zvláště drobní byli vysazováni ne tomu, jaký příjem mají, ne tomu, co se jim urodilo, ne té pravdě, ale libovůli. Buď jeho soused v nepřízni a nenávisti proti němu udával různé vysoké příjmy, anebo samotné úřady. My nemůžeme říci, že bychom měli na úřadech a zvláště berních své stoupence z naší strany, a musím" trvati na tom, aby byla zavedena spravedlnost v tomto ohledu vůči našim lidem u berních správ a u berních úřadů vůbec. A s politováním jsme seznali, že to nebyli jenom ti úředníci, že to byly mima tyto úředníky i jiné osoby, které nabádaly, resp. napomínaly a měly k tomu tyto úředníky, by zvláště zemědělcům ať již malým, nebo velkým, naměřili daně podle jejich názoru, a ne podle skutečnosti. Byli jsme svědky i zde, že skutečně všechny strany oposiční nezabývaly se žádnou jinou daní, která je dnes v úpravě, tak jako daní pozemkovou. A jediný hlas vyzníval při závěru k tomu, že měla býti daň pozemková valorisována, a zapomínalo se, že tato daň pozemková byla již dávno a dávno valorisaci podrobena, poněvadž, když bychom chtěli počítati toho, jenž platí pozemkovou daň, na výši toho, jenž platí jen daň příjmovou, pak bychom se překvapili, do jaké kategorie tento náš drobný zemědělec by se dostal, poněvadž platí daně tři a neplatí jen daň jednu. Jestliže pánové se neustále ohánějí tím, že daně platí jen dělnictvo, já podotýkám, že toto dělnictvo nemá nic jiného, než tito malí a drobní zemědělci, totiž spotřebu. Ono má zrovna tak jen jeden žaludek, jako tito drobní zemědělci, ale jestliže je podrobeno dani, je podrobeno dani podle skutečného výdělku, kdežto u drobného zemědělce je to jen zase fikce a libovolné zdanění jednotlivých osob.
A rád bych viděl to srovnání u drobných zemědělců a dělníků, již pracují v továrnách, podle toho, jak se jim vyměřují daně, kam by až dostoupila výše u drobného zemědělství na počet hektarů, kdyby se měla srovnati tato daň, kterou musí odváděti tomuto státu. (Sen. Ecksteinová: Dělnictvo je jediný nepřítel, kterého máte?) Vážená kolegyně, dělník, který je, podroben dani příjmové, jistě podroben je spravedlivě, poněvadž je mu to spočítáno podle každodenního výdělku a celotýdenní mzdy, kdežto u zemědělce je to jen odhadováno, a to těmi lidmi, kteří jsou k zemědělské výrobě a k zemědělcům vůbec nepřátelsky naladěni a nepřátelsky proti nim postaveni. Říká-li se dnes neustále, a slyšeli jste s tohoto místa, že vybírá se, resp. bude se počítati hnedle daň, která byla stanovena před 110 lety, a že tato daň pozemková na základě toho předpisu před 100 lety je nespravedlivou, že od té doby pozemky byly lépe zpracovány, z bažin že byly udělány úrodné lány a podobně, musíme k tomu podotknouti, že skutečně, jestli tyto pozemky byly za 110 roků zvelebeny, nebyly zvelebeny jen ve prospěch zemědělství, nýbrž ve prospěch celku a na toto zvelebení jistě nedaly druhé vrstvy ničeho, nýbrž musili si to zemědělci vypracovati a věnovati sami. A dnes prosím, je-li zde neustále vytýkáno, že byla dávána umělá hnojiva, hospodářské stroje, je to skutečně politováníhodné, že právě z těch stran socialistických, které neustále tvrdí, že zastupují drobný lid, je to dnes vyčítáno, poněvadž tyto hospodářské stroje dává ministerstvo zemědělství a tak skrovným způsobem podpory dostává se jedině drobným zemědělcům ke zvelebení pozemků, které dostali do ruky pozemkovou reformou. A jestli se dnes volá po valorisaci pozemkové daně, volá se po persekuci a týrání drobných zemědělců, poněvadž my po pozemkové reformě žádných velkých zemědělců nemáme. Jestli pánové a dámy chtějí tvrditi, že máme ještě velkostatkáře ve svém státě, mají je i oni, a jsou oni samotní těmi velkostatkáři. Chtějí-li tvrditi a chtějí-li zakrýti, že ty velkostatky jsou družstevní podniky, prohlašuji: nikoliv, poněvadž oni jsou vůdčí činitelé a tato družstva, jež mají v rukou, vedou, poroučejí, diktují a hospodaří. A jestli se jim tyto hospodářské celky a objekty nevyplácejí, jest to důkazem, že těm věcem nerozumějí a pletou se do nich, jako se pletou do pozemkové daně, které chtějí rozuměti a skutečně nerozumějí. (Sen. Průša: Vy jste na štíru s pravdou, pane kolego!) To snad u vás, ale ve veřejnosti a v praksi nejsem na štíru s pravdou. Ovšem vaši thesi - to nemůžete odpověděti.
Vážené shromáždění! Opravdu je směšné tvrzení, a já hned na toto odpovídám: Vyčítají nám drobným zemědělcům, že jdeme v jedné linii s většími a silnými jedinci zemědělské výroby. Tázal bych se vás, pánové, a sedíte zrovna vedle sebe dva - jeden jste majetkově silný, panem domácím, a druhý je snad nájemníkem - jak můžete jíti v jedné linii a hlásiti se oba ke komunistické straně? A u nás zemědělců 20 hektarový nemůže jíti s 5 hektarovým? To jest zvláštní náhled a názor vaší strany! V tomto ohledu jste si teď právě naříkali, že prý je to nespravedlivé atd., a že jsou vykořisťováni dělníci. Vždyť vy z toho vykořisťování těžíte, a tázal bych se těch, kteří jsou u vás a nejsou vůdci, jestli se u vás drží, když jsou trochu majetkově silnější? Jak je dosti málo majetkově silný, jistě vaše řady opustí, jinak, když je u vás, zastává vůdčí místo, a jistě místo, které je tučně a pěkně placené, jinak se u vás nedrží. Kdybyste to tak upřímně myslili, myslím, že jako páni domácí byste mohli ty nájemníky, kteří platí, vystěhovati, a vzíti takové, kteří platiti nemohou, nebo nechtějí.
Bylo zde také vytýkáno, a to je charakteristické, právě pozemkové dani, kdyby se měla počítati a valorisovati, že by vynesla 183 mil. Kč, kdežto nyní že prý vynese jen 66 mil. korun. K čemu se tento stesk a krokodýlí pláč nese? Jen k tomu, aby byli drobní zemědělci ještě zdaněni více nežli dosud, přesto že těžká břemena na ně doléhala a že bylo nutností, s celou vervou zasaditi se o to, aby pozemková daň byla současně s těmito daněmi řešena. Jinak kdyby nebyla bývala tato daň řešena, jistě by nemohli zemědělci pod tíží berních břemen obstáti a nemohli také svoji existence obhájiti.
Ale my vítáme tuto předlohu ještě po jiné stránce, a já věřím, pánové, že vám neleží na srdci ta pozemková daň jako ty další důsledky toho, totiž že jsou limitovány přirážky. To je hlavní důvod, ze kterého neustále útočíte na daňovou reformu, a který se vám nechce líbiti, poněvadž se dělá přítrž vašemu blahodárnému hospodaření v těch obcích, kde jste dosud hospodařili. (Sen. Průša: Daňová reforma nemá co dělati s limitací.) Příteli, to je to druhé. O tom jste mluvili vy, ale mohu se o tom zmínit, poněvadž vaše řeč, kterou hovoříte, nese se k tomu všemu.
My tuto osnovu neobyčejně vítáme, poněvadž budeme míti zajištěnou existenci našeho venkovského života našeho drobného i většího zemědělce vůbec.
Z těchto důvodů vítáme daňovou reformu a náš klub bude pro ni s radostí hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Pretrhujeme rokovanie o daňovej reformě.
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
Mezi schůzí tiskem rozdáno:
Tisk 417. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi Československou republikou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927 (tisk 366).
Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Navrhujem, aby sa budúce zasedanie konalo v pondelok dňa 13. júna 1927 o 15. hodine s
pojednávajúcim poriadkom:
1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 366), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi Československou republikou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927. Tisk 417.
2. Pokračovaní v rozpravě o zprávách výboru rozpočtového:
a) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona o přímých daních, tisk 411;
b) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 404) o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tisk 412;
c) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 405) o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích, tisk 413.
Sú proti tomu námietky? (Nebyly.)
Nie sú. Návrh môj prehlašujem za prijatý.
Končím zasednutie.
Konec schůze ve 13 hod. 15 min.