Čtvrtek 30. června 1927

Schůze zahájena v 17 hodin 25 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr. dr Brabec, Donát, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastýřik.

114 senátorů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafářovič. jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Adamovskému a Tschapkovi, na dnešní a zítřejší schůze sen. dr Jesserovi, na tři dny sen. Kavanovi, na týden sen. Volkovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená do 8. července sen. dr Grosschmidovi, na dobu 3 týdnů sen. inž. Oberleithnerovi, do 12. července sen. dr Brunarovi.

Kdo s tímto mým návrhem na udělení dovolených souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem bylo rozdáno: žádám, aby bylo přečteno.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 461. Návrh sen. Vollaya a spol. na poskytnutie štátnej pomoci postiženým krupobitím v Komárně, Starej Dále a na okolí na Slovensku.

Tisk 463. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 699) zákona o provedení - úmluvy mezi československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi československou republikou a královstvím Italským ze dne 4. května 1926, o plnění smluv o pojištění na život a důchody (tisk 784).

Tisk 464. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 31. května 1927 (tisk 446).

Tisk 465. Zpráva I. kulturního výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona o úpravě zeměměřičského studia na vysokých školách technických (tisk 326).

Tisk 466. Vládní návrh zákona o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních pomocnic (porodních asistentek).

Tisk 467. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona o silničním fondu (tisk 447).

Tisk 468. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 809), jímž se prodlužuje a rozšiřuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů (tisk 1008).

Tisk 469. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 942) zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku za úvěr určený k výstavbě veletržních paláců v Praze (tisk 1041).

Tisk 470. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 255) zákona proti nekalé soutěži (tisk 1078).

Zápis o 87. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 461. Návrh sen. Vollaya a spol. na poskytnutie štátnej pomoci postiženým krupobitím v Komárně, Starej Dále a na okolí na Slovensku.

Výboru rozpočtovému:

Účetní závěrka nejvyššího účetního kontrolního úřadu za rok 1926.

Výboru imunitnímu:

Žádost zemského trestního soudu v Praze za svolení k stíhání sen. Klofáče pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním předmětem je:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 415) o potulných cikánech a podobných tulácích. Tisk 459.

Zpravodajem je p. sen. Lukeš. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Jedním z hlavních úkolů státu jest beze sporu ochrana osobní a majetkové bezpečnosti občanstva. Vlivem světové války zesurověly mravy, poklesla morálka, nastal proto větší sklon k zločinnosti, zákony se častěji přestupují, trestní skutky se množí a následkem toho trestnice se přeplňují a donucovací pracovny ani nestačí.

Nebylo dávno v našich krajích spácháno tolik těžkých zločinů zejména vražd různého druhu, loupeží, násilí, krádeží a podvodů, jako poslední léta a nedivme se proto, že se počíná volati po odstrašujících odvetných trestech, popravách. Bezpečnostní úřady a jejich orgány nestačí na zjištění všech trestných skutků a zadržení provinilců a státní návladnictví a soudy sotva stačí s největším napětím sil trestní agendu obstarati. Některé druhy trestních skutků, jež dříve se přísně trestaly, na př. zaviněné úpadky někdy s velmi podezřelým pozadím ani se nestíhají, ačkoliv jest to na škodu občanstva, zejména těch, kteří jsou přímo takovými úpadky poškozeni a nestíhají se jen proto, že na náležité vyšetření takových obtížných případů není dosti potřebného času, případně kvalifikovaných sil.

Poslední dobou ohrožena jest zvýšenou měrou bezpečnost tělesná i soukromého majetku občanstva, zejména krajů horských a samot, zločinným vystupováním potulných cikánů a jim na roven postavených povalečných tuláků. Tito byli sice většinou již po staletí metlou a trýzní venkova, žili z jeho dobročinnosti, z žebroty, drobných krádeží, podvodů a kejklířství, avšak v nejposlednější době počali se dopouštěti zvýšenou měrou násilí, loupeží a vražd a venkovský lid, zvláště na samotách, jest proti nim bezmocný a proto nejvýše zneklidněn.

U celé řady soudů, zejména v jižních Čechách, na Moravě a Slovensku vedou se vyšetřování proti potulným cikánům pro nejtěžší zločiny a třeba se zmíniti též o větším počtu vražd moldavských cikánů, které jsou vyšetřovány soudem v Košicích. Jest proto samozřejmé, že venkovské obyvatelstvo počalo se poslední dobou energicky domáhati ochrany své bezpečnosti, na kterou má každý pokojný občan, který též vůči státu koná své povinnosti, nárok. žádané ochrany v tomto směru nemohlo se občanstvu jinak dostati, než když otázka potulných cikánů se upraví zákonem, který bezpečnostním úřadům a orgánům umožní jednak zjištění identity jejich, jich evidenci, jednak uvede jich kočování do určitých kolejí, zamezí tvoření velikých tlup, podrobí je předpisům zdravotním, a co nejdůležitějšího, usnadní jim získati též práci, zejména v pracovních koloniích, jakož i umožní jich dítkám řádnou výchovu jak rodinnou, tak i v ústavech, aby se z nich mohli státi časem státu užiteční občané a pokojní spoluobčané. Znemožnění potulného života cikánského nedalo by se po staletých zkušenostech naráz provésti, a je potřebí cikány výchovou a prací k jinému způsobu života přivésti.

K jistému zlikvidování otázky potulných cikánů měl značně přispěti zákon z 24. května 1885, č. 89 ř. z., o tulácích a žebrácích, a pokud se týče Slovenska a Podkarpatské Rusi zákonný článek 21 z r. 1913, podle nichž vlastně potulování ze zahálčivosti, žebrání - a cikáni potulní v pravém slova smyslu nic jiného nedělají - je zakázáno a trestáno, a má býti znemožněno tresty a odevzdáním jich do donucovacích pracoven, pokud jsou mladší 18 let do polepšoven, a - podle zákona z 24. května 1885, č. 90 ř. z. - postavením jich pod policejní dohled. Policejní dohled omezuje totiž v jistém směru osobní svobodu tím, že se přikazuje osobám určité omezení určením pobytu, povinností hlásiti změnu pobytu a možností provésti u nich též osobní a domovní prohlídku.

Avšak zákony ty, pokud se týká potulných cikánů, nebyly do důsledků prováděny, a to proto, že to vlastně nebylo možno. K soudu byli dodáni k potrestání a pro žebrotu, často celé tlupy potulných cikánů, mezi nimiž býval též i větší počet malých dítek, osoby neduživé, sešlé stářím, osleplé trachomem, takže soudci stávali před těžkým problémem, co dělati v tom případě, když cikáni práce schopní poukazovali, že chtěli pracovati, ale že jich nikdo nechtěl do práce vzíti, anebo v případě odsouzení a odevzdání zdravých, práce schopných potulných cikánů do donucovacích pracoven, co činiti s malými dětmi, co s neduživými a práce úplně neschopnými. Nikdo se nechtěl o ně postarati, žádná obec nechtěla jim přiznati domovského práva, a pokud formálně tak musela učiniti, nechtěla osoby ty do ošetřování převzíti. Všechny tyto otázky musily býti současně řešeny. Tak se právě děje jednak tímto zákonem, jednak osnovou zákona č. t. sen. 445 o zřízení nucených pracovních kolonií, jež má v nejbližší době též býti projednán a uveden v život. Tím chci říci, že dosud ta otázka nebyla ještě ani řešena ani vyřešena a že proto nepomohly ani různé individuelní tresty jednotlivých soudů proti cikánům, které je chtěly dostati ze svého kraje tím, že dávaly cikánům různé tresty, každému jiný počet dnů, týdnů nebo měsíců, aby se po odpykání trestů vůbec nesešli, nebo jim dávaly stříhati vlasy a vousy, na kteroužto ozdobu velmi jsou hrdí a těmito nepříjemnostmi chtěly cikány odstrašiti, aby do těchto krajů se více nevraceli. Státy snažily se odedávna proti cikánům vzhledem k nezřízenému jich životu zakročiti, vyháněly je násilím ze svých států a nutily je k práci a k usedlému životu, a když to nepomáhalo, byly vydány proti nim i velmi kruté tresty, jako to bylo v zemích rakouských a uherských ve století 17., kdy dekretem císaře Leopolda ze dne li. července 1681 byli všichni cikáni vyhlášeni za psance, kdy bylo možno cikány beze všeho usmrtiti, a pokud se týče žen a dětí, jim uřezati nosy nebo uši a podle nařízení císaře Karla VI. z 20. června 1721, kdy též ženy byly prohlášeny za psance a též mohly býti pro tuláctví na hrdle trestány. Všechna tato drakonická opatření a kruté tresty nepomáhaly, neboť nebyl řešen kořen zla výchovou, polepšením a přidržením k práci. Proto potulný živel cikánů nevymizel a vedle málo cikánů usedlých, živících se prací, potuluje se jich dosud mnoho světem, nerespektují státních hranic, ani zákonů, ani úředních nařízení, část jich živí se kotlářstvím, obchodem koňmi, kejklířstvím, hádáním, vedením medvědů, cikánskou hudbou neb tancem, avšak větší část žebrotou, krádežemi a podvody. Třeba konstatovati, že ještě dnes, přijdou-li cikáni na venkov do některé obce, na samoty, nastává poplach, lidé nestačí rychle uzavírati dvéře svých statků, všechno, co není uzamčeno a uzavřeno, ať drůbež, prádlo, šaty nebo peřiny je ohroženo, nebylo-li zavčas odstraněno a, zmizí pod jejich ku krádežím obratnýma rukama.

Mohlo by se říci, že na znemožnění toho máme bezpečnostní orgány. Avšak než se bezpečnostní orgány v takových případech na místo dostaví, jsou cikáni za horami a doly a není je možno tak snadno dostati. Tuláctví zdá se býti cikánům již vrozené. Jejich kolébkou je pravděpodobně zadní Indie, odkud šířili se již od století pátého do celého světa. Již ve století sedmém je zmínka o nich v Persii, v devátém století v Řecku, na to pak šířili se do Turecka, Uher, Polska, Ruska, Španěl a přišli i do zemí našich, kde se o nich děje zmínka již roku 1242 jako o vyzvědačích Tatarů.

Zákon projednávaný je sice zákonem singulárním, výminečným, ale není zákonem krutým, nýbrž je více zákonem humánním. A právě výminečné postavení cikánů, jejich potulnost, štítění se práce, nezřízený život, vše to vyžaduje též mimořádných opatření a mimořádného zákona, takže jestli se zde vydává zákon zvláštní, tedy vydán musel býti proto, že cikáni potulováním a nezřízeným způsobem života se postavili mimo zřízení státní a mimo zákon a jeho civilisované občanstvo. Již zvláštní způsob života, který nezná opatření zdravotních, sociálních ani kulturních, je nebezpečný všem ostatním pokojným občanům jak v ohledu bezpečnostním, tak zdravotním a bylo jej třeba mimořádně upraviti. To právě děje se tímto zákonem.

Není úmyslu jim činiti křivdu, naopak jim spíše pomoci, učiniti z nich též lidi kulturní, hodící se do rámce pokročilého státu a zároveň též pomoci venkovskému obyvatelstvu, jež tolerováním potulného cikánství v nynější formě nemálo trpělo a jak na své osobní bezpečnosti, tak na svém majetku bylo ohrožováno, a to tím více, když cikáni počali používati ke krádežím a loupení též moderních zbraní, a když se s nimi k těmto účelům počala spojovati různá potulná, zahálčivá, a cizímu majetku nebezpečná individua. ústav-ně-právní výbor vládní návrh zákona o potulných cikánech v některém směru změnil věcně i stylisticky a v jiném doplnil.

K jednotlivým ustanovením zákona bylo by na vysvětlenou sděliti toto: Název zákona omezen je na potulné cikány", neboť kdo se rovněž za potulné cikány ve smyslu tohoto zákona má pokládati stanoví ustanovení § 1. Pojem potulného cikána nebyl přesně vymezen, neboť definice byla by jednak obtížná a jednak není pro úřady a soudy nutná proto, že tyto podle různých známek ví, koho mají za potulného cikána považovati vzhledem k jeho způsobu života, jeho vzezření, šacení, stravování, řeči, chování a nestálosti pobytu. Jim' na roven staví tento zákon všechny povalečné tuláky, kteří práce se štítí a po způsobu života potulných cikánů žijí. Tito jsou stejně jako potulní cikáni ostatnímu občanstvu nebezpečni, jak pokud jde o bezpečnost osobní, tak majetkovou i v ohledu zdravotním. Proto též třeba zjistiti jejich totožnost, zajistiti jejich evidenci a pomoci jim k získání práce.

V § 2 vzhledem k tomu, že potulní cikáni a jim na roven postavená individua užívají rádi přezvisek, ukládá se jim za povinnost sděliti své přezvisko a též přezviska osob s nimi se potulujících. V tomto směru byl § 2 doplněn. Pokud jde o § 3, doplněn byl ustanovením, že bezpečnostní úřady a orgány mohou ke zjištění totožnosti potulných cikánů provésti mimo zjišťování antropologická a daktyloskopická též jiná konstatování, zejména zvláštních známek, jizev, vad a tetování. To pojato bylo do zákona proto, aby bezpečnostní úřady a orgány byly oprávněny tyto věci zjistiti, i když by jim to bylo odpíráno. 1. odstavec tohoto paragrafu byl doplněn též odstavcem druhým, který stanoví, že úmyslné maření zjišťování totožnosti se zakazuje a v případě neuposlechnutí že se stává přestupkem. Poněvadž zjištění totožnosti nebezpečných individuí, ku kterým třeba počítati potulné cikány, kteří mění často svá jména a nacionále podle potřeby, jeť známo, že u každého soudu, kde dosud nebyli, se nazývají jinak — nezbývalo, než aby se dala bezpečnostním úřadům a orgánům moc, aby totožnost dotyčné osoby mohla se účelně a vhodně zajistiti, aby zjištění totožnosti bylo snazší a zajištěnější.

Pokud se týče §u 4, tedy chtělo se cikánům uleviti, aby nemusili s různým hlášením docházeti až do sídel politických úřadů I. instance, že mohou tato hlášení konati též na nejbližší četnické stanici. Rovněž doplněn byl paragraf tento dodatkem, že je třeba hlásiti též narození dítek. Pokud se týče §u 4, tedy bude pojem rodiny stanoven vládním nařízením.

V §u 5 odst. 5. bylo třeba nahraditi slovo "povolení" správně slovem "průkazů".

Pokud se týče §u 8, tedy ústavně-právní výbor podává výklad táboření v ten smysl, že tábořením se rozumí nejen táboření za dne, nýbrž i za noci, tedy přenocování.

K §u 12 byly učiněny ústavně-právním výborem podstatné změny, a to zvýšeno bylo stáří dítek ze 14 let na 18 let, aby bylo možno zachrániti i dítky též starší 14ti let před zpustnutím, do kteréhožto stáří mohou býti dítky potulným cikánům a jim na roven postaveným tuláckým individuím odňaty, jestli o ně nepečují náležitě, nebo jim nedávají potřebné výchovy a mohou býti v tomto případě dány do výchovy řádným rodinám nebo do vychovávacích ústavů. Není to novum na škodu nebo ke křivdě cikánů, nýbrž je to všeobecné ustanovení, které platí též pro jiné občany, kteří o své dítky a jich výchovu nepečují, že jim mohou býti odňaty.

Též byla zvýšena doba, po kterou mohou býti drženi v řádných rodinách nebo vychovatelnách, a to ze 16 do 21 let. V osnově byl stanoven rok 16., kdežto ústavně-právní výbor pojal tam rok vyšší, až do dosažení plnoletí, to je do 21 let. Jsou případy, že i po 16. letech je pro takové zanedbané dítko dobré, když se nachází v péči rodinné nebo v péči vychovávacího ústavu, než aby bylo ponecháno samo sobě bez dohledu.

V tomže paragrafu byla stanovena nová příslušnost soudu pro případy, když se mají dítky potulným cikánům, resp. jiným tulákům, odňati. Stanou se totiž příslušnými okresní soudy nebo poručenské úřady I. stolice, v jejichž obvodě rodina, resp. děti byly přistiženy. V textu zákona byla omylem v tisku ponechána slova "poručenský (opatrovnický)" z původního znění, která tam již nepatří, a nahrazena byla zněním: "soudy okresní".

Další změnu učinil výbor ústavně-právní, pokud se týká dalšího prozatímního umístění dítek. Návrh zákona byl, aby byly umístěny prozatím v rodinách nebo ústavech, avšak ústavně-právní výbor byl toho mínění, že prozatímně dítky umístiti, třeba na několik dní, v rodině nebo v ústavě vychovávacím není možno, proto pojal do zákona, aby bylo "vhodné" umístění, jak uzná úřad správní za dobré.

Od placení na účely výchovné byly obce osvobozeny.

Zákonem tím ovšem zase značně zatíženy budou soudy, a proto by byl ústavně-právní výbor nejraději viděl, kdyby byly delikty, týkající se potulných cikánů a potulných individuí, vůbec přikázány k rozhodování administrativním úřadům, i pokud se týče tuláctví a žebroty, jak je tomu v Bavorsku, což by bylo jistě znamenalo podstatné ulehčení soudům. Této doby však to ještě nebylo možno, poněvadž není ještě upraveno správní trestní řízení, jež nezná zajišťovací vazby. Proto, než bude úprava správního řízení provedena, nezbylo, než aby i nadále zůstaly tyto delikty, pokud se týká tuláctví a žebroty, přikázány soudům a tím ovšem, když pak konkurují s přestupky správními, stávají se soudy podle zákona i pro tyto příslušnými.

Pokud se týká §u 13, odst. 2 změnil jej ústavně-právní výbor a doplnil tak, aby odpovídal stávajícím zákonům a jejich duchu, takže znění tohoto odstavce 2, §u 13 je úplně nové.

Poněvadž na Slovensku není instituce policejního dohledu a teprve se tam má zavésti zákonem, který se v ústavně-právním výboru projednává, a to tisk sen. 445, je nutno, aby projednávaný zákon nevešel dříve v působnost, než zákon projednávaný v ústavně-právním výboru, týkající se t. zv. pracovních kolonií.

Mezi §§ 18 a 19 vsunul ústavně-právní výbor paragraf nový, a to proto, aby se ulehčilo správním úřadům při vydávání legitimací a vyřizování různých žádostí, kdy už předem lze očekávati, že cikáni nebudou míti potřebných prostředků a mimo to jsou to činy povahy namnoze policejní, takže i z toho důvodu bylo potřebí upraviti otázku poplatků a kolkování tak, aby nebyla na závadu provádění tohoto zákona. ve stylisaci §u 19, která zní: "Cikánské legitimace (§ 4) jsou kolku prosty a veškeré úřední úkony podle tohoto zákona jsou prosty dávek za úřední úkony. V případech ohledů hodných může úřad přiznati právo chudých", přálo si ministerstvo financí změny a proto bych se přimlouval, aby schválen byl nově upravený text tohoto paragrafu, jak jest navržen zvláštním podáním toho znění: "Listiny podle tohoto zákona vydané, jakož i žádosti za ně, dále podání, směřující k provádění tohoto zákona jsou kolků a poplatků prosty."

Je to v zájmu úřadů i osob, jichž se zákon týká, aby nebyly obtěžovány domovské obce, které jsou u potulných cikánů těžko zjistitelné, a aby nenastal průtah v řízení.

Vsunutím tohoto nového paragrafu posunul se § 19 a 20 tak, že se z §u 19 stal § 20 a z §u 20 § 21.

Ústavně-právní výbor navrhuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona tak, jak je předložena a je vytištěna v tisku sen. 459 se změnou pokud se týká §u 19, jak jest navržena.

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. Chlumecký, Stolberg, Adolf Scholz a Roháček.

Než dám prvnímu přihlášenému řečníku slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. Není žádné námitky? (Nebylo.).Zůstává při tom, co jsem navrhl. Prvním řečníkem je pan sen. Chlumecký, dávám mu slovo.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Je bezosporné, že cigánska otázka je pálčivá, že je na čase, aby sa uvažovalo o tom, akým spôsobom dalo by sa čeliť znepokojovaniu občianstva túlajúcimi sa cigánmi. Priznávam, že túlajúci sa cigáni z veľkej časti živia sa krádežou, prostitúciou, žobraním, mámením ľudu, vykladaním kariet alebo predpovedaním osudu z ruky. Priznávam, že je to pre občana najvýš nepríjemné stretnúť sa za mestom, v poli alebo v lese s bandou cigánskou, keď so všetkých strán sa naťahujú ruky proti nemu, prosiac dotieravé o almužnu.

Molestovanie občianstva cigánmi je skutočne kalamita, ktorá má byť odstránená alebo aspoň zmiernená. V tomto názore sme my komunisti s meštiackymi stranami úplne jednotní. Avšak nemôžeme schvaľovať spôsob, ktorým meštiaci chcú toto zlo odstrániť.

Predložený návrh zákona o potulných cigánoch a podobných tulákoch nebude mať a nemôže mať ten účinok, ktorý sa od neho očakáva, (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) ba naopak, obávam sa, že zlo bude ešte väčšie, že aj cigáni, ktorí sa živili až doteraz poctivým spôsobom, a takí sů predsa tiež, budů hnaní k životu zbojníckemu.

Dôvodová zpráva sama poukazuje na to, že prenasledovanie cigánov započalo u nás už v polovici 16. storočia, poneváč boli obviňovaní zo spoločenstva s Tatármi. Dekrétom cisára Leopolda I z r. 1688 bolo nariadené, aby boli vyhnaní zo zeme a konečne, keď ani toto opatrenie nepomohlo, došlo to tak ďaleko, že cisárskym reškriptom z 11. júla 1697 boli prehlásení cigáni za psancov. Mužovia mali byť usmrcovaní, ženám a deťom urezané uši a nosy a malý byť vyhnané za hranice. Karol VI. r. 1721 nariadil, aby aj ženy boly na hrdle trestané. A vzdor tomu všetkému cigáni nevymreli, ani sa neprispôsobili životu druhého občianstva. Konečne upustilo sa od krutých opatrení proti ním za Márie Terézie a Jozefa II. Pokusy priviesť cigánov podobrotky k tomu, aby privykli usadlému životu, ztroskotaly, takže, práve tak ako bolo predtým, nepomohlo kruté prenasledovanie.

Ani hrozba trestami, ani dobrá rada nemôže mať žiaducného výsledku, poneváč cigán, keby aj chcel, nemôže sa usadiť. Ktorý domový pán vzal by cigána do bytu? Ktorý remeselník vzal by cigánskeho chlapca za učňa? Ktorá milostivá pani vzala by si cigánku za slúžku? To je nemysliteľné. Cigáni tedy musia, ak chcú na jednom mieste sa usadiť, postaviť si domčeky sami z materiálu, aký na ceste posbierajú: zo skál, z nepálených tehál, z odhodených kusov starého rôzneho haraburdia, hrdzavého bľachu a ukradnutých dosák pri stavbách alebo v dedine.

Pozrite si, pánovia, raz na Slovensku takú kolóniu cigánsku. To sú skutočne psie búdy. Hociktorý cigán bol by šťastný, keby mal tak pekný domček, ako niektorý pánsky pes. A keď cigán nenájde si dlhší čas žiadnu robotu a má hlad, čo nasleduje? Kradne. Predá ženu, predá dcéru pánom a koniec-koncov nechá zavšivavenú búdu stáť a tiahne do sveta hľadať šťastie, ktoré mu však nikne nekvitne. Starajte sa, pánovia, o to, aby každý, kto chce poctivé pracovať, prácu dostal a aby tiež za poctivú prácu mohol ľudsky žiť, potom nebude tulákov, cigáni zmiznú asimiláciou s druhým obyvateľstvom.

Ale, vážení pánovia, vy viete dobre, že máte státisícovú armádu nezamestnaných robotníkov, ktorým nemôžete pomôcť, pre ktorých prácu nemôžete obstarať. Aj z týchto budů tuláci a vy ich necháte súdiť cigánskym zákonom. To je všetko, čo pre nich urobíte.

Meštiacka spoločnosť je neschopná nejaký poriadok zaviesť, aby pomery boly snesiteľné pre väčšinu obyvateľstva. Každý sa stará len sám o seba bez ohľadu na druhých, každý hľadí čo najviacej do svojho vačku dostať a netrápi sa o to, či ten svet praskne dnes alebo zajtra. Tak hlboko meštiak nepremýšľa. On vie len toľko, že lačný tulák je schopný ho prepadnúť alebo okradnúť a preto chce ho drakonickým spôsobom odstrašiť, aby sám seba chránil.

Pomery v buržoáznych štátoch sa vždy zhoršujú pre chudobný ľud, tulákov bude vždy viac a viac, zločinectvo sa vzmáha, vždy ostrejších opatrení na ochranu majetných je treba, takže zanedlho dožijeme sa snáď rezania nosov a uší žien a detí nezamestnaných tulákov, ako za cisára Leopolda I. Cesta vývojová vedie do stredoveku. Z vlastnej zkúsenosti viem, že veľká časť cigánov - aspoň na Slovensku - poctivé pracuje a je od podnikateľov, staviteľov a vôbec buržoázie vykorisťovaná na všetky možné spôsoby. Poznám cigánov, ktorí na stavbách pracujú za mizernú mzdu 2 Kč na hodinu, ba sů mi známe prípady, kde staviteľ platí cigánom l Kč na hodinu za ťažků prácu. Videl som do krvava zodraté ruky cigánov-tulákov, nemajúcich nikde žiadneho domova, žiadneho prístrešia. Kde aká hnusná robota je potrebná, do ktorej sa nikto nechce chytiť, cigán za malú, skúpo vymeranú odmenu ju vykoná. čistenie kanálov, stôk atď. na Slovensku výhradne obstarávajú cigáni. Samozrejme sú otrhaní, sú špinaví, lebo nemajú možnosť ani haliera upotrebiť na nákup prádla a šatstva, tým menej voňavého mydla, ba nemajú ani možnosť každý deň sa umyť mydlom.

Cigán je paria v pravom slova smysle. Každý sa ho štíti, každý ním opovrhuje, ale keď cigán si kúpi pohár pálenky, jediný pôžitok, ktorý je mu dosažiteľný, zarobí pri tom veľkostaťkár-liehovarník z krvavých grošov cigána niečo. Týchto peňazí panstvo sa neštíti, tie nesmrdia.

§ 1 návrhu zákona hovorí: Potulnými cigánmi podľa tohoto zákona rozumejú sa nielen cigáni s miesta namiesto sa túlajúci, ale aj iní tuláci, po cigánsky žijúci, a to v obojom prípade, aj vtedy, ak majú po čiastku roku, najmä v zime stále bydlisko. Týmto paragrafom dáva si naša bouržoázia možnosť každého nezamestnaného proletára, vandrujúceho po krajine za robotou, ak je politického smýšľania, ktoré bouržoázia nerada trpí, prenasledovať až do krvi. Ona ho nechá za cigána vyhlásiť svojimi orgány, vezme od neho otisky prstov, nechá ho fotografovať a antropometricky odmerať, zkrátka prehlási ho za vyvrheľa. Nie je na tom dosť, že meštiacka spoločnosť pracujúci ľud až do kosti vysáva, ale ona má ešte zvláštnu chúťku na mukách svojich obetí. Buržoázia chce sa mstiť na tých proletároch, ktorí s ňou nesympatizujú a pripravuje si preto zákony, pomocou ktorých bude môcť ukojiť svoje sadistické chúťky.

Naproti tomu ruských potulných cigánov, tak zvaných vrangelovských študentov, poneváč sú to kontrarevolucionári, pritiskla naša buržoázia ku svojmu zlatému srdcu. Stará sa o nich matersky, dáva im ročne 60 miliónov na stravu a byt zo štátnej pokladne, ktorú len pracujúca trieda vždy znova a znova plní. Títo ruskí tuláci nemusia kradnúť, poneváč to za nich obstará niekto druhý takou formou, aby to pekne vyzeralo. Pracujúci ľud ale žiada, aby títo paraziti boli čím skôr vyšupovaní za hranice.

Podľa §u 2 budú sostavené listy cigánov a po cigánsky žijúcich osôb, bude vytvorená zvláštna kasta vyvrheľov, z ktorej nebude návratu do počestnej spoločnosti. Ktorý bodrý filister, humanista, vlastenec vzal by do roboty človeka, ktorého si polícia už ofotografovala a odmerala? Cigán stane sa u nás bezprávnym psancom tak, ako egyptský Fellah. Predložený zákon dáva každému policajtovi moc, kedykoľvek previesť u potulných cigánov za účelom zistenia totožnosti antropometrické a daktyloskopické zisťovanie a prikázať im, aby zostali až do 14 dní na jednom mieste, kým ich totožnosť bude zistená. Z čoho taký paria po 14 dní bude žiť, o to sa zákon nepostaral. Nie je takto ku krádeži priamo nútený potulný cigán?

§ 9 znie: "Cizozemským potulným cikánům jest pobyt Československé republice zakázán, nevykáží-li se zvláštním povolením ministerstva vnitra." Ministerstvo vnútra nemá dávať žiadnym cudzozemským tulákom povolenie, aby sa u nás zdržovali. Ktorí cudzí tuláci majú mať protekciu?

§ 11 ustaľuje, že cigáni môžu byť kedykoľvek lekárskej prehliadke podrobení, môžu byť dezinfikovaní, očkovaní, ostrihaní, dodaní do liečebného ústavu atď. "Môžu byť" stojí v zákone. Keď politický úrad rozkáže, môže sa s cigánmi robiť všetko možné. Lepšie by bolo, keby zákonom bolo postarané o to, aby každý chudobný človek, keď je chorý, mal právo na prijatie do liečebného ústavu. On potom sám pôjde. Sú známe prípady, keď chudobný človek musel zomrieť na ulici, poneváč ho nikde do nemocnice nechceli prijať. Avšak tento zákon nesplodila útrpnosť s chorým cigánom, humanita, pečlivosť o chudobných chorých psancov, ale splodila ho pečlivosť o bohatú fajnú spoločnosť, aby sa medzi ňu nedostala nákazlivá choroba. Preto je už v §e I0 postaraní o to, aby do Karlových Varov, Mariánskych Lázní atď. cigáni sa vôbec nedostali, aby sa túlali len po chudobných dedinkách. Fajná spoločnosť chce sa nerušene zabávať, nechce prísť do stykov s cigánmi, žobrákmi, invalidmi, lačnými nezamestnanými, nechce vidieť tie následky, ktoré ji existencia, jej blahobyt vyvoláva. Tam v Karlových Varoch chce vidieť len vypasené spokojné tváre. Cigáni nech si žobrú u chudobných.

§ 12 ustaľuje, že deti mladšie 14 rokov môžu byť potulným cigánom odobraté. Zasa "môžu". Prečo nie tiež "musia" byť odobraté, keď si to rodičia žiadajú? Na jednej strane budú úrady brať deti ženám, ktoré sa budú brániť proti tomu a na druhej strane sú matky nútené zúfať si, zavraždiť dieťa aj seba, poneváč sa nemôžu uživiť. Bolo by žiaducné, aby všetky deti, o ktoré sa nemá kto starať, boly štátom vychovávané. Slobodné chudobné matky nech majú právo deti odovzdať štátu. Tedy k tomu "deti môžu byť odobraté" mali by ste, pánovia, láskavé priložiť aj musia byť odobraté", keď si toho rodičia žiadajú.

§ 13 ustaľuje, že cigánom môžu sa zabrať vozidlá, kone atď. pri odsúdení podľa §§ 5 a 6. To je krutý trest pre chudobného človeka. Boháč môže vykonať čo len chce, nikdy sa mu celý majetok neodoberie; môže on byť zradcom vlasti, môže špionovať v prospech cudzieho štátu, ako Gajda, štát poškodiť o milióny zatajením dane povinného zisku, úplatkárstvom atď. Tomu sa majetok nevezme, lebo svätý je majetok buržoázie, ale žobrákovi zabrať jeho žobrácku palicu, to je úplne v poriadku.

Ste, pánovia, tej mienky, že keď sa cigánskej rodine odoberú kone a vozidlá, že sa ona hneď usadí, že si postaví dom a začne poctivým občianskym spôsobom keťasovať V Kdeže vezme kapitál, aby mohla taká cigánska rodina zákonitou cestou kradnúť? Ona je prinútená, keď sa ináč uživiť nemôže, kradnúť nezákonne, pod policajným dozorom, ako to § 15 ustaľuje vo správnom predpoklade, že druhá cesta jej nezbýva. Vážení pánovia! žijeme v dobe, kde je ťažko poctivému nezamestnanému proletárovi - nemusí to byť cigán - zachytiť sa, zabezpečiť pre seba a svoju rodinu približne ľudskú existenciu, žijeme v dobe po strašlivej svetovej vojne. Pomery sa priostrily. Dôvodová zpráva poukazuje na to, že tak, ako po iných veľkých vojnách objavila sa trýzeň cigánska vo zvýšenej miere aj po svetovej vojne a že ohrozenie verejnej bezpečnosti so strany potulných cigánov a iných elementov k ním sa pridruživších, nabýva hlavne v poslednej dobe strašlivých rozmerov, tak že je nutné zakročiť proti ním represívnym a preventívnym spôsobom. Priznáva sa tedy v dôvodovej zpráve, že vraždenie vo veľkom, ktoré medzinárodní kapitalisti vyvolávajú, má za následok zbedačenie národov, vzrast tuláctva a zločinectva. Policajtskými zákony ale táto choroba ľudskej spoločnosti sa vyliečiť nedá, na tú je treba docela iného lieku. Najprv je treba veľkých zločincov naučiť poriadku, znemožniť vojny, odbúrať armády, postarať sa o to, aby bolo dosť práce a slušný zárobok a aby bez práce nikto nejedol koláče... Avšak, pánovia, ráčte odpustiť, vy to napraviť nemôžete... Kapitalistická spoločnosť nemôže nič iného robiť, ako len ďalej pokračovať v tom smere, v ktorom od jej zrodenia pokračuje až k úplnému zbankrotovaniu starého násilníckeho spoločenského poriadku.

Dokiaľ nebude odstránený kapitalistický poriadok, budeme mať potulných cigánov a iných im podobných tulákov, budeme mať veľkovýrobcov špiritusu vedľa degenerovaných tupých pijanov, budú tu predajní lokaji, prostitútky a zločinci všetkého druhu. Len v novej spoločnosti bude nový, lepší poriadok. Cigán dnes nemá možnosť usadiť sa a sriadiť si usporiadanú domácnosť; on zostal uprostred civilizovaného národa divochom, ktorý nemá prístup do ľudskej spoločnosti. V prevažnej väčšine sú cigáni negramotní, a ja pochybujem, že stát bude mať dosť peňazí, aby cigánske deti nechal vychovávať, poneváč potrebuje najprv 60 miliónov pre vrangelovských tulákov-študentov.

Dôvodová zpráva hovorí, že sluší sa obával, že v praksi nedá sa všetko tak previesť, ako by vláda chcela. Hlavne po stránke finančnej bude vraj ťažko jednotlivé opatrenia tohoto zákona prevádzať.

Zákazy a príkazy sú úmyselne formulované, len ako zmocnenia pre úrady administratívné, aby mohly, keď budú mať chuť k tomu, cigánov poriadne prehnať.

Že za dnešných pomerov skôr sa premení nezamestnaný robotník na cigána, ako cigán na usadlého robotníka, na to máme dosť príkladov. Tak na pr. vo zvolenskej župe v obci Rudlová žije istý šajgal, syn slobodnej matky, ktorá ešte dnes tam v obci žije. Šajgal je vyučený pokrývač; bol na vojne a keď sa vrátil, zostal bez roboty. Jeho matka má za byt len takú izbičku, Kde sotva jedna posteľ má miesta, 3 metry široká, 3 metry dlhá, a je chudobná, že nemôže synovi pomôcť. A tak šajgal od roku 1923 žije medzi cigánmi. Tu a tam dostane na deň alebo dva robotu pri pokrývaní striech, ale z väčšej čiastky sa túla s cigánmi, poneváč nevie, kam sa má obrátiť. Tento nový cigánsky zákon iste ho na nohy nepostaví, iste ho nenapraví.

Že cigánska otázka je pálčivá, musí každý uznať, že je treba premýšľať, akým spôsobom by sa dalo tomu zlu čeliť, je pravda, ale to, čo nám tu buržoázia ako vládny návrh podáva, nemôžeme schváliť, to je niečo, proti čomu musí sa každý humánny svedomitý človek postaviť. Pre nás je aj cigán človekom a nie psom. čo z neho kapitalistický meštiacky svet urobil, to je; nie je to jeho vina.

Súhlasíme s odstránením tulákov a ľudí štítiacich sa práce hlavne preto, že nieto rozdielu medzi tulákom, človekom práce sa štítiacim a medzi kapitalistom, obidvaja žijú z práce robotníkov. Sme však presvedčení o tom, že režim kapitalistický neodstráni týchto parazitov robotníkov. Toto zlo môže sa odstrániť odstránením kapitalistického režimu, odstránením súkromno-kapitalistickej výroby, zavedením výroby kolektívnej a predať vedenie štátu robotníkom a malým roľníkom. (Výborné! - Souhlas komunistu.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Předmětem jednání jest výjimečný zákon a příležitostný zákon pro určitou kategorii našich spoluobčanů, jejichž zvláštní způsob života činí nutným, aby byli postaveni pod zvláštní policejní kontrolu. Jakožto policejní zákon má úřadu poskytnouti možnost, postaviti tyto osoby pod jeho dohled a tím pečovati o veřejný pořádek a bezpečnost. To má býti úřadům usnadněno. Vzhledem k událostem poslední doby nemůžeme se uzavírati před nutností takovéhoto zákona, politováníhodné však je, že také věci občanského práva výjimečnými ustanoveními jsou upravovány.

Míním ustanovení §u 12, který praví, že se cikánům mohou děti pod 18 let odejmouti, nemohou-li cikáni o ně pečovati, obzvláště nemohou-li jim poskytnouti žádného přiměřeného vychování. Právo dětí na péči a právo dětí na přiměřené vychování je právem všech dětí a netoliko právem dětí cikánských. Občanský zákon ve znění novely z roku 1914 praví v §u 178: "Rodičové jsou povinni děti vychovávati a pečovati o jejich výživu", a ustanovuje dále: "Ne-plní-li otec své povinnosti, má poručenský soud učiniti přiměřené opatření". Je-li tedy potřebí, přes toto všeobecné ustanovení vytvořiti pro cikánské děti výjimečné zákony, je toho příčinou to, že celé naše zákonodárství o mládeži úplně selhává. Poručenský soudce má sice právo a povinnost, učiniti přiměřené opatření na ochranu dětí, ale o peněžitých prostředcích, které k tomuto účelu nutno sehnati, zákonodárství úplně mlčí.

Je nyní jasno, že ona ustanovení občanského zákona mají smysl jen tehdy, jsou-li nahrazena všeobecným zákonem o péči o mládež. Skutečně byla roku 1917 ještě rakouskou vládou vydána osnova zákona o péči a vychování mládeže, která měla sloužiti za kodifikaci veškerého práva mládeže, ale přes všeobecnou diskusi se dále nedošlo, zákon nebyl vyřízen. Roku 1921 vydalo ministerstvo sociální pece opětně osnovu zákona o péči a vychování mládeže. Tento zákon byl předmětem diskuse, nalezl souhlas organisací péče o mládež, ale přes to tento zákon zase zmizel v propadlišti a jediný zákon, který dosud jako zákon o mládeži byl vydán, je zákon o dozoru nad dětmi v cizí péči. Tento zákon stanoví, že přiměřená nařízení mají býti vydána vládním nařízením, ale ani toto vládní nařízení dosud nevyšlo. Tak zůstává' až dosud právo poručníkovo, učiniti nutná opatření k ochraně a výchově dětí, úplně ilusorním, poněvadž se neví, co s těmi dětmi počíti, ježto se nedostává peněž, aby bylo lze o tyto děti pečovati. Jediné, več lze doufati, jest obec, kde dítě má právo chudinské. Nad to nelze ničeho činiti, když, jak tomu je ve většině případů, rodiče nemohou pro dítě ničeho činiti, anebo když vůbec již nejsou na živu. Dosud stará se veřejnost o mládež jen tehdy, když propadla trestu, když pro nastalé zpustnutí přišla do konfliktu s trestním zákonem. Ale ani tak nutné trestní právo mládeže, které často bylo slibováno, dosud nevyšlo. Na čem záleží, není to, že se dětí ujmeme, teprve když propadly trestu, nýbrž na tom záleží, pečovati o děti tak, aby trestu nepropadly. To jest možno jen tehdy, když zákonem bude postaráno o prostředky, které by soudcové měli po ruce, když učiní nějaké opatření.

V prvé řadě přišlo by jakožto takové opatření v úvahu zaopatření v nějaké řádné rodině. Je potěšitelno, že se také v tomto návrhu zákona odevzdání cikánských dětí do péče řádných rodin uvádí jako prvý prostředek a na prvém místě. Mnohem choulostivější jest odevzdání dětí do ústavů, obzvláště podle nyní panujícího systému našich polepšovacích ústavů. Jsem přesvědčen, že mnohá dobře založená, a šlechetná dětská duše v těchto polepšovnách strašným způsobem se zničí. A jaké výsledky výchovy lze také očekávati, když snad dobře založené děti, děti, které jen zvláštními poměry jsou ohroženy zpustnutím, mají podle stejného měřítka býti vychovávány se špatně založenými, morálně defektními dětmi? Neboť existují děti, které snad jen následkem tělesného zanedbání, následkem přechodné nemoci vykazují také duševní abnormality, které jsou odstraněny tím okamžikem, kdy se dítě dostane do spořádaných poměrů a spořádaného způsobu života; pak jsou to někdy velmi nadané, ale předrážděné, psychopathické děti, které potřebují zvláštní péče ve výchově, a konečně přichází veliká řada mrzáků, defektních dětí, hluchých, slepých a jinak zmrzačených dětí, kde rodičové při nejlepší vůli nejsou s to, aby o tyto děti pečovali, kde ani škola výchovy nemůže obstarati. Výchovné ústavy mají přece plniti účel skutečné výchovy, nikoli snad jen pro řadu let postaviti tyto děti mimo lidskou společnost. K tomu jest ovšem potřebí aby tyto ústavy byly specialisovaný. Potřebujeme ústavy pro pozorování, kde se děti nejdříve umístní a dají pod dozor, kde se zkoumá jejich tělesný a duševní stav, aby pak byly dány do toho ústavu, kde lze očekávati nějaký výsledek výchovy. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Vládní zpráva zmiňuje se u předloženého zákona o ústavech, které přicházejí v úvahu pro umístění cikánských dětí. Jsou to tytéž ústavy, ve kterých také naše venkovské zpustlé děti mohou býti umístěny. Obávám se, že asi pro většinu ubohých cikánských dětí, které budou do těchto ústavů dodány, pro tyto děti s jižní krví a zcela cizí rasy, pobyt v těchto ústavech stane se hotovým peklem a také pro děti naší rasy, pro německé, české a maďarské děti, tato koedukace s cikánskými dětmi nebude k valnému prospěchu.

Poměry naší péče o mládež byly by zajisté bezútěšné, kdyby soukromá iniciativa, kdyby v celé zemi rozšířené organisace pro ochranu dětí nezjednaly alespoň nejnutnější odpomoc. Plním jménem organisací pro péče o děti povinnost vděčnosti, zdůraznil ji-li, že v resortu ministerstva sociální péče projevují právě pro tyto soukromé organisace plné porozumění a také poskytují všechnu podporu. Ale také tam nedostává se prostředků, aby bylo lze poskytovati vydatnou pomoc, která dociluje velikých výsledků. Soukromé organisace odkázány jsou, pokud jde o jejich peněžité prostředky, skoro výhradně na sbírky, pořádání zábav atd. a na dary. Aby něco mohly vykonati, potřebují velikého aparátu, potřebují osob, které se z povolání a trvale této péči mohou věnovati. Zdali nyní tyto organisace jsou s to, aby na prvního v měsíci mohly také zaplatiti účty ústavu, zda jsou s to, aby platily služné osobám, které v této péči jsou činný to závisí mnohdy od náhodného výsledku nějaké dobročinné loterie, nějaké zábavy, nějaké sběratelské činnosti. Bylo by po mém soudě správné, kdyby se soukromé iniciativě ponechalo širší pole. Jest správné, když se apeluje na veřejnou dobročinnost, aby se v těchto případech mohlo zasáhnouti, ale něco trvalého nelze vytvořiti, když tyto podniky jsou poukázány jen na dobročinnost, na náhodné příjmy. Podpory, které musejí dostávati od státu, musí býti přiměřené výkonům těchto sdružení.

Ke konci chtěl bych zdůrazniti, že právě zemské správní komise poskytly velké peněžité prostředky činnosti organisací pro péči o mládež, obzvláště indivíduelní péči, péči o mrzáky a, péči o děti defektní. Tato úloha připadá v budoucnosti zemím a okresům a chtěl bych při této příležitosti projeviti naději a přání, aby také ony v každém směru svému úkolu dostály. V předložené osnově zákona řešena jest otázka úhrady nákladů na cikánské děti. Náklad mají uhraditi dílem stát, dílem země. Tak jeví se tedy ubohé cikánské děti do jisté míry býti vodiči pro řešení, na které má nárok veškerá mládež. Všechny děti měly by míti nárok na péči a výchovu, a když ti, kdož po zákonu k tomu jsou povoláni, nemohou ji poskytnouti, má o to pečovati stát. Pak nebude více zapotřebí tvořiti zvláštní výjimečný zákon pro cikánské děti, nýbrž o potřebnou péči bude pro všechny děti ve státě postaráno stejnou měrou. (Potlesk stoupenců.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP