Schůze zahájena v 16 hod. 50 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr. Brabec, Donát, dr. Krčméry, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Procházka, Stržil.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr. Peroutka; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák a min. rada dr. Wichta.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou do konce tohoto týdne sen. dr. Baxovi, Časnému, Fahrnerovi, Filipínskému, F. Novákovi, Pociskovi, Stodolovi.

Z předsednictva bylo přikázáno:

Výboru imunitnímu:

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

Žádost sen. dr. Procházky za vyslovení důtky podle §u 51 jedn. řádu sen. dr. Hellerovi.

Žádost sen. dr. Hellera za vyslovení důtky podle §u 51 jedn. řádu sen. dr. Procházkovi.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání. Nebude-li žádné námitky, přesunu body jednacího pořadu, a to tak, že dám předmět 4. jako předmět 1. a předmět 5. jako předmět 2. Pořad další zůstane beze změny. Není námitek? (Námitek nebylo.)

Námitek není. Zůstává tedy při tom, co jsem prohlásil.

Jako první předmět dnešního jednání je:

1. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 415) o potulných cikánech a podobných tulácích. Tisk 459.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš.

Táži se pana zpravodaje, má-li snad návrhy na nějaké textové změny nebo korekturu tiskových chyb?

Zpravodaj sen. Lukeš: Jsou prosím tiskové chyby:

V §u 2, odst. 2, předposlední řádek, má státi "přezdívky" lépe místo "přezvyska";

v §u 4, odst. 2, v páté řádce zdola místo "neb" má státi "nebo", poněvadž následuje souhláska;

v §u 4, odst. 2, ve třetím řádku zdola místo "i" má býti "a". Tedy věta bude zníti ..."uvedených a narození dítek...";

v §u 5, odst. 4, řádek sedmý shora za slovem "nahlédnutí" nemá býti čárka;

v § 12, odst. 4, ve čtvrté a páté řádce slova "poručenský (opatrovnický)" mají býti škrtnuta. Korektura byla označena, ale tiskárna slova nechala stát;

v §u 12, odst. 7, ve druhé řádce před slovem "nebo" nemá býti čárka.

Račte se posaditi. (Děje se.)

Předseda (zvoní): Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Budeme, prosím, hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí s těmi korekturami tiskových chyb, jak je navrhuje pan zpravodaj, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímá ses navrženými opravami tiskových chyb také ve čtení druhém.

Dalším předmětem je:

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 434) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení trestních řádů a zřizují soudní lékařské rady. Tisk 460.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké korektury.

Zpravodaj sen. Lukeš: Není žádných.

Předseda: Budeme proto hlasovati.

Kdo souhlasí ve čtení druhém s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění, jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímá se také ve čtení druhém.

Dalším předmětem je:

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 446), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 31. května 1927. Tisk 464.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan sen. dr. Brabec, za výbor národohospodářský pan sen. dr. Rozkošný.

Dávám slovo panu zpravodaji za výbor zahraniční.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Při tomto předmětu je několik zajímavých bodů, které dlužno podtrhnouti. Loňského roku jsme byli všichni v tomto slavném sboru svědky a účastníky těžkého zápasu o zemědělská cla a strany nynější většiny byly předmětem značných útoků a činěny odpovědnými za důsledky svých rozhodnutí a hlasování. Nebude mně tedy snad vykládáno ve zlé, že jeden důsledek právě tohoto postupu nynější většiny zdůrazňuji a že dotknu se poněkud význačněji té okolnosti, jak cla působila na uzavření obchodní smlouvy mezi oběma státy, totiž mezi naší republikou československou a královstvím Maďarským.

My jsme s královstvím Maďarským nemohli dojíti k žádné dohodě o obchodní smlouvu ani provisorní, ani definitivní... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Brabec (pokračuje): ... poněvadž ten náš stát sousední měl jistou výhodnou posici. On sem bez cel dovážel své výrobky zemědělské, které jsou jeho nejdůležitějším exportním činitelem a přirozeně velmi lehko konkuroval se zbožím naším, obzvláště, když se uváží velká vyspělost maďarského mlynářského průmyslu. Jakmile však byla u nás usnesena zemědělská cla loňského roku, brzy na to, a to již 26. srpna (Hluk. - Předseda zvoní.), tedy v letní sezóně, která je jistě velmi málo příznivá, jak víme, ke všem jednáním jak parlamentním, tak zahraničním, přece se podařilo nám docíliti prozatímní dohody a brzy na to za několik měsíců docílili jsme dne 30. května smlouvy definitivní.

Je tudíž jasno, že nynější většina aspoň v tomto směru dobře kalkulovala a že se dodělala uspokojivého výsledku. Obchodní smlouva mezi republikou československou a královstvím Maďarským má tedy svůj zvláštní význam mezi mezinárodními obchodními smlouvami, námi dosud s jinými státy uzavíranými. Význam ten je jednak národohospodářský, jednak je to také důležitý význam mezinárodně-politický.

Především mně budiž dovoleno několik slov o tomto druhém významu politickém. Království Maďarské až dosud zaujímalo vůči naší republice silně negativní stanovisko. Touto smlouvou zaujímá poměr kladnější k našemu státu a nestaví se již tak, jak jsme toho až dosud byli svědky, odmítavě, zejména na mezinárodním foru, kde bylo viděti, že Maďarsko nemůže zapomenouti, že Slovensko mu vypadlo z ruky tím, že se stalo součástí státu našeho, že je pro ně do budoucnosti ztraceno a že ta ztráta čím dále tím více jeví se býti ztrátou trvalou. Po uzavření smlouvy možno se těšiti nadějí, že v budoucnosti i v jiných směrech bude mezi našimi oběma státy klidnější poměr, což je s mezinárodního hlediska jistě důležité a že tím bude posílen mírový rozvoj ve střední Evropě, čím, více bude takových, oba naše státy vzájemně vážících úmluv, tím spíše zmizí různé ty možnosti neshod, poněvadž každý takový případ se pak dotýká tolika materielních zájmů příslušníků obou států, že každá strana musí si dobře rozmysliti, aby podobným způsobem své vlastní lidi poškozovala. To by bylo, pokud se týče toho významu mezinárodně-politického.

Co se týče stránky národohospodářské důležitosti přítomné smlouvy, považoval bych především za nutné říci něco o povaze oboustranných smluv vůbec, a to vzhledem k tomu, že přirozeně budeme zase předmětem kritiky nejen příznivé, ale také nepříznivé, že se bude poukazovati k tomu, že v té smlouvě jsou některé věci, které nejsou nám dosti výhodné. A tu bych řekl docela otevřeně, že smlouva obsahuje v sobě výhody pro oba státy a že může nás právě tato její vlastnost naplniti uspokojením, neboť nedá se dobře mysliti - a já to mohu přímo ze svých praktických zkušeností potvrditi - že by byla trvalou nějaká smlouva, ujednaná pouze ve prospěch strany jedné. Takové smlouvy vždycky vyvolávají u strany, která byla více smlouvou, abych tak řekl (Hlas: Napálena!) zkrácena - nechci říci napálena - snahu tu smlouvu zvrátiti a nedodržeti a smlouva taková je jen příčinou sporů, které musí vésti pak k neshodám a k eventuelnímu vypovědění smlouvy anebo přerušení toho smluvního poměru. Jistě uznáte, že to není v interesu uzavírání mezinárodních smluv a že bychom takovým způsobem místo klidného vývoje a dobrých sousedských vztahů, kterých si musíme přece přáti, již s našeho hlediska národohospodářského, jen podporovali a vyvolávali boj bud otevřený, anebo pokoutní snahy o nedodržení smlouvy, o vymykání se z uložených a převzatých závazků.

Vidíme tedy zájem státu nikoliv ve výhodách jedné strany, nýbrž ve spravedlivé úmluvě, která má zřetel k zájmům oboustranným.

Pokud se týče onoho druhého významu smlouvy, to jest národohospodářského, záleží do jisté míry pro nás v tom, že my do Maďarska vyvážíme většinou tovary, anebo polotovary, ve kterých svému sousedovi prodáváme nejen surovinu, ale také zhodnocujeme a prodáváme práci svých příslušníků. To je tedy pro nás určitá výhoda proti sousedu, který k nám dováží spíše suroviny, anebo polotovary, nebo tovary, které jsou spojeny, řekl bych, s menší investicí práce, než je tomu u průmyslových výrobků.

My jsme ovšem v oboru zemědělství, dobytkářství, vinařství, potom v konkurenci výrobků mlynářských a též v oboru uhlí museli jisté koncese učinit. Ale my jsme proti dřívějšímu stavu zároveň zde položili určitou mez, která tyto obory výroby naší chrání. Naproti tomu jsme zase našemu průmyslu a obchodu, zejména textilnímu, dřevařskému, papírnickému, což zejména se týká Slovenska, sklářskému, i jiným otevřeli cestu k sousedovi, poněvadž jsme do-cílili určitého snížení cel. Když tedy uvážíte všechny tyto stránky věci, shledáte, že obchodní smlouva s královstvím Maďarským tak, jak se vám ke schválení předkládá, má v sobě cenné výhody pro náš stát, třeba bychom nezavírali oči před tím, že také svému sousedovi jsme i my určité výhody poskytli.

Mimo to je důležitým ještě jeden moment, o kterém se musím zmíniti, že tato smlouva není časově omezena a že oběma stranám je vyhrazena výpověď šestiměsíční, tedy výpověď delší, než je tomu u jiných smluv, kde jsme se spokojovali většinou s výpovědí čtvrtletní. Ten charakter smlouvy, že není časově omezena, že je tu také dostatečně dlouhá výpověďní lhůta, má ten význam, že pravděpodobně žádná ze smluvních stran se neodhodlá bez zvláštního důvodu smlouvu vypovídati a také se neukvapí s výpovědí, poněvadž ke zrušení na 6 měsíců přistupuje se jen tehdy, když jsou skutečně věcné zvláštní důvody pro to, na př., řekněme, že by nastaly nějaké naprosto mimořádné poměry, nebo nějaká velká změna v hospodářských poměrech. Mohu jen ještě říci, že je jistě všeobecně známo, že jednání o tuto smlouvu trvalo poměrně dlouho, trvalo vlastně již před naším usnesením o zemědělských clech. Bylo sice obtížné, ale s obou stran velice důkladné.

O jedné věci ovšem se musím ještě zmíniti, a to o požadavku, který byl projeven v debatě v zahraničním výboru, aby totiž vláda při projednávání obchodních smluv, které se dotýkají zejména uhelné výroby, vyslechla zástupce revírních rad. Tak plně s tím požadavkem nelze souhlasiti, poněvadž myslím, že by to šlo příliš daleko, ale v principu je nutno žádati, by vláda nejen v uhelné výrobě, ale i v jiných oborech hospodářských našeho života dbala zásady, že mají býti slyšeny odborné kruhy. Já tím nečiním žádnou výtku vládě, poněvadž vím, že při této smlouvě se tak dělo, ale pronáším tím v jednomyslném souhlase s výborem zahraničním přání a doporučení, aby se tak dělo i nadále, a co možná, pokud je to účelným, ve větším rozsahu, než tomu bylo dosud. Nebudu opakovati, co uvádí důvodová zpráva vládního návrhu, kterou račte míti v ruce, nebudu také opakovati všechno, co je obsaženo v důvodové zprávě zahraničního výboru, a shrnuji své vývody v tom, že všechno nasvědčuje tomu, že smlouva uzavřená mezi královstvím Maďarským a naší republikou bude trvalým upravením našich vzájemných hospodářských styků, a dovoluji si doporučiti jménem zahraničního výboru slavnému senátu, aby obchodní smlouvu mezi republikou československou a královstvím Maďarským, jak byla dne 31. května 1927 ujednána, v plném znění schválil. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského, panu sen. dr. Rozkošnému.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Pro náš stát je zajisté velmi důležito, aby měl uspořádány obchodní poměry se všemi státy, hlavně vzhledem k tomu, že jsme převzali z Rakouska, jak je všeobecně známo, největší část průmyslu, ale nemáme dostatek odbytu doma, abychom tento průmysl zaměstnávali. Dokud patřili jsme k většímu státu, odbylo se uvnitř vlastních hranic mnoho průmyslových výrobků, které nyní musíme vyvážeti do ciziny, a následkem toho je pro nás neobyčejně důležito, abychom pokud možno se všemi státy měli výhodné smlouvy pro náš průmysl, aby průmyslové výrobky mohly býti s prospěchem vyváženy a aby náš lid mohl l? /ti v průmyslu stále a trvale zaměstnán.

Jistě že největší důležitost v tom ohledu mají smlouvy s oněmi státy, které jsou nám nejblíže, které s námi přímo hraničí, a to je mezi jinými také Maďarsko, které s námi sousedí značnou částí hranic a následkem toho je zajisté velmi důležito, abychom s Maďarskem smlouvu, měli, že se naše vláda již několik roků namáhala, aby takovou smlouvu uzavřela, je všeobecně známo. Také je to v důvodové zprávě vlády k tomuto návrhu uvedeno. Ale dokud jsme neměli zákona, o kterém se již pan řečník přede mnou zmínil, dokud jsme totiž neměli možnosti nějakých kompensací pro Maďarsko, nebylo možno s Maďary mluviti, poněvadž měli při tom docela dobrou posici. K nám dováželi své výrobky zemědělské skoro beze cla a bez obtíží a naopak hleděli za tu dobu vybaviti si svůj průmysl tak, aby se pokud možno od našeho průmyslu emancipovali. To bylo pro ně velmi výhodné stanovisko. Ale čím déle bychom to byli trpěli, tím by byla naše posice méně výhodnější, tím bychom byli na tom hůře. Proto tedy z národohospodářského stanoviska musí veškeré vrstvy našeho lidu uvítati s potěšením, že konečně dojde s Maďarskem k uzavření obchodní smlouvy, která jistě nemůže ve všech směrech našim potřebám úplně vyhovovati, ale je jistě pravda, že takovou smlouvu, která by jaksi byla na úkor jednoho státu, by tento stát, který by se cítil poškozeným, dlouho netrpěl.

Tato smlouva, jak se zdá podle zpráv časopisů, nalezla dosti ohlasu i v Maďarsku a byla již ratifikována maďarskou sněmovnou. Je tedy důležito, abychom i my pokud možno nejdříve tuto smlouvu schválili, aby mohla definitivně již nabýti platnosti.

Průmysl, který měl největší potřebu do Maďarska vyvážeti, je různý. Především je to náš textilní průmysl, který musil klásti velkou váhu na to, aby se mu vývoz do Maďarska umožnil, a jistě také Maďarsku, jak víme, záleželo na tom, aby za beze-smluvní doby pokud možno nejlépe se vypravil, aby se v tom ohledu od nás úplně emancipoval. Byly to zejména bavlněné tkaniny a bavlněné látky, které jsme tam vyváželi, v čemž se Maďaři snažili nejvíce od nás emancipovati. Dále to bylo skleněné zboží, byl to náš papír, železné zboží, porculán a celá řada jiných výrobků. Abychom tedy mohli tam vyvážeti tyto naše výrobky, bylo jistě důležito, abychom smlouvu uzavřeli.

Pokud se týká našeho vývozu, nebudu se zabývati číslicemi, které jsou v důvodové zprávě a jsou všeobecně známy. Poukazuji jen k tomu, že tato smlouva je skutečně velmi obsáhlá, ale můžeme říci, také dosti důkladná, poněvadž obsahuje nejenom slevy tarifu maďarského na výrobky našeho průmyslu, které chceme do Maďarska vyvážeti, nýbrž obsahuje také slevy našeho tarifu, kterými se umožňuje zase přívoz maďarských výrobků k nám. To je jaksi vzájemné, jinak to při uzavírání smluv býti nemůže. Podrobnostmi se zabývati nemohu, ale poukazuji k tomu, že bylo zajisté se strany naší vlády velmi pečlivě hleděno k tomu, aby veškeré záležitosti, které se smlouvou obchodní souvisejí, byly při této příležitosti řešeny. Na př. bylo rozhodnuto nejenom o clech, nýbrž také o tom, jak se má nakládati s podniky průmyslovými navzájem, jaké ochrany požívají podniky maďarské u nás a jakou ochranu proti tomu mají příslušníci naši, kteří mají podniky v Maďarsku. To je ustanovení velmi důležité. Potom smlouva obsahuje úmluvu o železniční dopravě, což je rovněž neobyčejně důležité. To cítí zejména náš průmysl velmi často. Smlouva obsahuje dále ustanovení nejenom o osobní, nýbrž i o nákladní dopravě a dále důkladnou úmluvu o pohraničním styku, jak to v každé smlouvě upraveno býti musí, poněvadž jsou zajisté mnozí příslušníci jednoho i druhého státu, kteří v sousedním státě mají část svých statků, nebo se to týká na př. lékařů, zvěrolékařů, porodních babiček a jiných styků, které se nedají nijakým způsobem obmezovati. V tom ohledu tedy bude tato smlouva vyhovovati, poněvadž obsahuje podrobná ustanovení, jakým způsobem si státy budou vycházeti vstříc. Obsahuje dále ustanovení, jaké výhody jeden i druhý stát poskytne zemědělcům, jich rodinám a dělníkům, kteří budou potřebovati přecházeti přes hranice nebo dobytek přeháněti nebo obilí převážeti, že mohou vše, pokud se to týká živnosti zemědělské, bez překážky přes hranice převážeti. Dále obsahuje smlouva úmluvu o celních předpisech, totiž, jak se mají celní úřady navzájem podporovati, dále úmluvu veterinární o nákazách zvířecích, kteréžto ustanoveni je jistě velmi důležité, dále předpisy o desinfekci železničních vozů a nakonec je dopodrobna ustanoveno všecko, co by ve smlouvě ještě snad scházelo, v závěrečném protokolu, takže můžeme říci, že tato smlouva bude všem potřebám našeho průmyslu vyhovovati a že může přispěti k úpravě a konsolidaci našich poměrů průmyslových. Průmysl tuto smlouvu uvítá s potěšením.

Jménem národohospodářského výboru mohu jenom doporučiti tuto smlouvu slavnému senátu ke schválení a podotýkám jenom, co již pan zpravodaj zahraničního výboru řekl, že smlouva není časově omezena, že je na 6 měsíců vypověditelna, takže vlastně i v tomto ohledu je trvalá, a doufejme, že i v ohledu politickém, jak pan referent zahraničního výboru řekl, přispěje ke sblížení obou států, čehož zajisté si musíme přáti, poněvadž je to pohraniční stát, na kterém nám musí zajisté velice záležeti. Doporučuji slavnému senátu, aby tuto smlouvu schválil. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Jarolim. Navrhuji řečnickou lhůtu půl hodiny. (Námitek nebylo.) Námitek není, zůstává při mém návrhu.

Dávám slovo panu sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Na konferenci pro světové hospodářství, která se konala v květnu v Ženevě, konstatovali zástupcové různých států výslovně, že ochranářská politika a jinaká omezení dovozu a vývozu v mezistátním obchodu nesmírně brzdí veškeré národní hospodářství. Uznávajíc tuto skutečnost, projevila konference pro světové hospodářství v resoluci, že se doporučuje, odstraniti v jednotlivých státech celní zdi a jinaké překážky. S touto resolucí souhlasili také zástupcové Československé republiky. Mimo to pan ministr věcí zahraničních dr. Beneš souhlasil v posledním zasedání Společnosti Národů s resolucemi konference pro světové hospodářství a prohlásil výslovně, že se Československá republika bude snažiti, aby svou politiku přizpůsobila zásadám, jež stanovila konference pro světové hospodářství. Podobným způsobem vyjádřil se také pan ministerský předseda, když delegátům konference pro světové hospodářství jménem vlády děkoval za jejich činnost. Při této příležitosti prohlásil pan ministerský předseda také, že jest úmyslem vlády předložiti ženevské resoluce hospodářskému poradnímu sboru k dobrozdání, načež vláda učiní svá usnesení za účelem uskutečnění zásad, v Ženevě stanovených. V této příčině musíme poznamenati, že nemáme naprosto žádných námitek proti tomu, chce-li si vláda vyžádati dobrozdání hospodářského poradního sboru k ženevským resolucím. Přes to však musíme trvati také na tom, aby tyto resoluce konference pro světové hospodářství byly předloženy také senátu k dobrozdání. Bylo-li by úmyslem vlády, senát v této otázce ponechati stranou, pak již nyní proti tomu co nejrozhodněji protestujeme. Když tedy vláda se tak slavnostně přiznala k usnesením konference pro světové hospodářství, mělo by se nyní očekávati, že se také bude snažiti, aby nadále při uzavírání nových obchodních smluv chopila se všech opatření, která jsou s to odstraniti celní hranice. Kdo toto očekával, bude obchodní smlouvou, kterou právě projednáváme, a kterou českoslovenští vyjednavači s Maďarskem uzavřeli, velmi důkladně poučen o jiném. V odůvodnění k této obchodní smlouvě se dokonce tvrdí, že uzavření obchodní smlouvy s Maďarskem bylo umožněno teprve po účinnosti našeho zákona o celní lichvě ze dne 22. června loňského roku. To ostatně zde tvrdili také páni zpravodajové. Je-li pravdivou zpráva, která byla v novinách, pak se také v Maďarsku hlásalo, že obchodní smlouva s Československem byla umožněna teprve tehdy, když se před tím v Maďarsku usnesli na autonomním celním tarifu, tedy na obou stranách tytéž argumenty. Až do té doby, nežli tu byl autonomní celní tarif, nemělo prý Maďarsko nejmenšího zájmu na brzkém uzavření obchodní smlouvy s Československem. Toto podkuřování celního zákona, na kterém se usnesla německo-česká vládní koalice, má asi jen tvořiti alibi, aby vykořisťování, které následkem celní smlouvy nastalo, bylo ospravedlněno, obzvláště vykořisťování těch mas, které jsou odkázány na mzdu a služné. Jisto je v každém případě, že smlouva s Maďarskem uzavřená obsahuje opak toho, co stanoveno bylo zásadou na konferenci pro světové hospodářství ve příčině mezistátního obchodního ruchu. Obchodní smlouva, uzavřená mezi Československem a Maďarskem dne 31. května t. r., drží se všeobecně nejvýš přípustných celních sazeb, které v autonomních celních tarifech obou států podle smlouvy jsou obsaženy. Jedná se tedy jen o smlouvu o nejvyšších výhodách s celními sazbami, stanovenými v autonomním celním tarifu. Tím dlužno asi také odůvodniti, že smlouva s Maďarskem uzavřená není omezena na určitou lhůtu. O tom vlastně páni zpravodajové také ničeho neřekli. V článku 31 zmíněné obchodní smlouvy se právě praví, že není omezena lhůtou a že ji kterákoli z obou smluvních stran může kdykoli na dobu 6 měsíců vypověděti. Uzavřeli jsme tedy s Maďarskem obchodní smlouvu a přece může se nám státi, že v nejbližší době budeme se nalézati v nejveselejší celní válce, že by se takovýmito obchodními smlouvami obchodní styky obzvláště upevňovaly a stabilisovaly, o tom dlužno zajisté silně pochybovati. Která z obou smluvních stran naléhala, aby smlouva nebyla časově omezena, a která to také prosadila, nelze seznati z důvodové zprávy a ze zpráv pánů zpravodajů. Obsah obchodní smlouvy mluví však velice pro to, že Maďarsko časové omezení obchodní smlouvy zamítlo, poněvadž československo nebylo ochotno učiniti podstatné ústupky ve příčině cel na zemědělské výrobky. K této okolnosti však dlužno zcela obzvláště přihlédnouti, poněvadž hospodářská struktura obou států jest od základu různá. Neboť československo je po výtce státem průmyslovým, kdežto Maďarsko je vysloveně stát agrární, že tomu tak je, potvrzuje také statistika o zahraničním obchodu. Roku 1926 bylo z Maďarska dovezeno do Československa zboží za 1028 milionů. Z tohoto dovozu připadá asi 800 milionů Kč na obilí, mouku, dobytek a jiné zemědělské výrobky, tedy přes tři čtvrtiny veškerého maďarského vývozu do Československa připadá na zemědělské výrobky. Náš vývoz do Maďarska činil roku 1926 1298 milionů Kč, Československo dodává do Maďarska hlavně textilie, uhlí, koks, sklo a různé jiné průmyslové výrobky. V každém případě činí průmyslové zboží asi čtyři pětiny vývozu do Maďarska. Při tom je naše obchodní bilance s Maďarskem netoliko všeobecně aktivní, nýbrž končí značným přebytkem. Roku 1926 činil přebytek vývozu přes 190 milionů Kč. Není pochybnosti o tom, že náš vývoz do Maďarska by bylo lze ještě silně zvýšiti. Poukazuji především na vývoz kamenného uhlí. Podle úředních pramenů dovezlo Maďarsko kamenného uhlí průměrem měsíčně: roku 1925 81.925 tun, roku 1926 74.495 tun. Z tohoto dovozu pochází z Československa průměrem měsíčně roku 1925 19.421 tun a roku 1926 17.280 tun. Roku 1924 vyvezlo Československo do Maďarska 23.478 tun kamenného uhlí. Od té doby klesl vývoz v roce 1926 o 5198 tun. Tento úbytek odpovídá asi zaměstnání 300 horníků. Náš podíl na veškerém vývozu kamenného uhlí do Maďarska nečiní ani čtvrtinu veškerého dovozu do Maďarska. V předválečné době vyváželo se z Československa do Maďarska v jeho nynějších hranicích asi 50.000 tun měsíčně. Z toho je tedy viděti, že lze náš vývoz do Maďarska ještě značně zvýšiti. Jestliže se Československo, pokud jde o vývoz uhlí do Maďarska, dostalo tak silně do pozadí, vděčí za to zajisté hlavně obchodní smlouvě, kterou svého času uzavřelo s Polskem. Neboť polské uhlí dopravuje se netoliko o dobrou třetinu levněji až na československou hranici, ono požívá ještě od polské hranice až do Bohumína na československých drahách slevy dovozného. Dostává-li tedy Maďarsko polské uhlí za příznivějších podmínek nežli československé uhlí, pak k tomu naše vláda přispěla plnou měrou. Nese tudíž také spoluzodpovědnost z toho, že zde u nás tisíce horníků přišlo o zaměstnání.

Když jsme svého času potírali polskou obchodní smlouvu, namítali tehdy zástupcové vlády a také tehdejší zpravodaj senátu, že polská obchodní smlouva bude míti velmi příznivý účinek na československé národní hospodářství. Nastal opak. Neboť naše obchodní bilance s Polskem stala se silně pasivní. Pasivum činilo roku 1924 164.7 milionů Kč, roku 1925 579.5 milionů Kč a roku 1926 732.3 miliony Kč. Tak tedy vypadají slíbené příznivé účinky, které nám vynesla polská obchodní smlouva. Naproti tomu má Maďarsko jen čtvrtinu obyvatelstva Polska a přece vyvezli jsme roku 1926 do Maďarska o 275.6 milionů Kč více zboží nežli ve dvou letech 1925 a 1926 bylo vyvezeno do Polska. Podle hospodářské struktury Československa a Maďarska byl by zajisté nejpřirozenější postup ten, že by Československo bylo povinno, a to v zájmu průmyslového obyvatelstva, usnadniti dovoz obilí, mouky, tuků a dobytka snížením cel. Při tom bylo by československo dosáhlo jistě od Maďarska většího snížení cel při dovozu průmyslového zboží. Eventuální námitce vlády, že vzhledem ke klausulím o nejvyšších výhodách v obchodních smlouvách také ostatní celní cizina mohla by k našemu neprospěchu participovati na celních úlevách pro naše průmyslové zboží, jež poskytnuty byly Maďarsku, nelze nikterak přiznati oprávněnost. Správné jest ovšem, že snížení, anebo zrušení cel na obilí, mlecí výrobky, tuky, dobytek a pod., jež přiznáno bylo Maďarsku, přišlo by k dobru také ostatní celní cizině. To je to, čemu českoslovenští vyjednavači za každou cenu chtěli zabrániti. Pomýšleli ovšem příliš na velkoagrárníky a jiné lidi, kteří mají prospěch z vysokých cel a cen potravin, i snažili se, aby celní zákon za všech okolností udrželi tak, jak se o něm předešlého roku stalo usnesení. Při tom nebyl vzat nejmenší zřetel na mzdový příjem pracovní třídy. Jaké účinky měla cla na ceny potravin od té doby, o tom ještě promluvím v jiné souvislosti.

Poněvadž tedy vláda celní zákon z 22. června loňského roku považuje za netykavku, nemůže nikoho překvapiti, když v obchodní smlouvě s Maďarskem opětně nalézáme celní sazby, stanovené v autonomním celním tarifu, a to až na dvě výjimky. Tyto dvě výjimky platí našim domácím vepřům a chovatelům vepřů. Kdežto v celním zákoně stanovená minimální cla na obilí, mouku, dobytek, tuky a pod. v plném rozsahu byla převzata do obchodní smlouvy s Maďarskem, snížena byla celní sazba na kukuřici s 18 Kč na 6 Kč a na vikev z 18 Kč na 6 Kč za 100 kg. Proti opatření levnější píce nelze naprosto ničeho namítati, neboť my sami jsme již často kladli tento požadavek. Při tom ovšem předpokládáme, že zlevnění píce pro dobytek musí býti také spojeno se zlevněním masa. Tato naděje však v tomto případě nemůže býti splněna, a to proto, že cla na dobytek všeho druhu zůstávají zachována. Proto nebudou míti konsumenti ze zlevnění kukuřice a vikve ani nejmenšího prospěchu. Zisk docílený zlevněním výkrmu vepřů plyne tedy jen do kapes pěstitelů vepřů. Neboť celní úlevy při kukuřici a vikvi, které českoslovenští vyjednavači přiznali Maďarsku, pokud jde o zemědělské výrobky, množí zase jen znovu zisk jistých agrárních skupin. Před několika dny sděloval jistý pražský list, že vedle obchodní smlouvy, která byla předložena senátu, uzavřena byla také ještě tajná úmluva s Maďarskem. Tato zpráva nebyla dosud opravena. Musíme tedy míti za to, že toto sdělení dotyčného listu spočívá na pravdě. K tajné celní úmluvě došlo prý tím, že českoslovenští vyjednavači a maďarská vláda ve zvláštní výměně dopisů ujednali tajnou úmluvu. V této dodatkové úmluvě se Maďarsku přiznává snížení daně z obratu. Jak vlastně má býti vysoká, není přesně patrno, známo jest jen, že podle zákona, z roku 1925 činí daň z obratu z dovezené mouky na hranici 11 korun za 100 kg. Zdánlivě bylo by to tedy zcela málo, kdyby tato daň z obratu částečně, anebo také zcela zmizela. Ale to má podstatnou vadu, a proto musí klub německých sociálních demokratů pro případ, že by taková tajná úmluva existovala, proti ní co nejostřeji protestovati, žádáme tudíž vysvětlení od vlády, jak se to má s tajnou úmluvou k obchodní smlouvě. Jinak musili bychom se domnívati, že vláda sleduje úmysl klamati dělníky. Kdyby tato tajná dodatková úmluva stávala, pak vynořuje se však také další vážná otázka, otázka poměru států mezi sebou. Neboť je starou zkušeností, že tajné úmluvy, uzavřené mezi jednotlivými státy, naprosto nezůstávají tajnými, a následek toho je, že se poměr mezi státy nesmírně kalí a otravuje. Kdyby tato tajná úmluva k maďarské obchodní smlouvě v jakékoli formě existovala, pak máme beze vší pochybnosti před sebou těžké porušení klausule o nejvyšších výhodách, což by mělo za následek, že by jiné státy sáhly zase k podobným metodám, k podobným represáliím. V každém případě je velice pochybno, zdali touto tajnou úmluvou jednání o obchodní smlouvy s Německem a s Rakouskem obzvláště příznivě bude podporováno. A konečně nesmíme zapomínati, že také uzavření dobrých potřebných obchodních smluv s oběma státy přece také má největší význam, poněvadž se přece náš celý zahraniční obchod asi dvěma pětinami vyvíjí s těmito státy. Velice příznačné je také chování průmyslníků k celé agrární politice v Československu. Naříkají neustále nad potížemi, se kterými se naše zboží potkává doma a v cizině. Podle zprávy rakouského národního komitétu, zaslané mezinárodním obchodním komorám, patří Československo ke státům, které mají nejvyšší cla. Za námi jest jen ještě Polsko, Jugoslávie a Rumunsko. Mezi jmenovanými státy stojíme, pokud jde o cla, na jedenáctém místě, máme tedy skoro také nejvyšší cla. Konečně stojí podle vyšetření ženevského úřadu práce československo co do výše reální mzdy na třináctém místě. Patříme tedy ke státům s nejdražším nákladem na živobytí a zároveň s nejnižšími mzdami. Nelze tedy naprosto říci, že životní úroveň dělníka v Československu je nesmírně vysoká, a že by tím vznikalo silné zatížení průmyslu. Nicméně se průmyslníci snaží, podporovati pokud možno veškerou agrární politiku a chápou se toho, aby svojí politikou přivodili snížení mzdy. Poněvadž se českoslovenští průmyslníci spoléhají na agrárníky, poněvadž tito jsou kdykoli ochotni všechny sociálně-politické požadavky odvraceti, považují agrární strany a ty, kteří jim pomáhají, za nejlepší ochranné sbory proti dělníkům. Jinak nedaří se i při veškeré bezútěšnosti v tomto státě průmyslníkům špatně, neboť také nejnovější výkazy různých akciových společností a bank dokazují, že zisky proti loňskému roku naprosto nepoklesly, nýbrž že namnoze podstatně se zvýšily. Konečně musíme však při vyřízení obchodní smlouvy s Maďarskem také co nejdůrazněji konstatovati, že se životní míra dělníků následkem cel, zavedených loňského roku, citelně zhoršila. Klub německých sociálních demokratů navrhuje tudíž, aby na základě článku 5 celního zákona z 22. června 1926 cla na obilí a mlecí výrobky byla zrušena, že stav nouze, v zákoně zmíněný, mezi dělníky skutečně stává, o tom není žádné pochybnosti.

Jakým způsobem ceny pšenice, žita a mouky následkem zavedení cel stouply, vysvítá s této skutečnosti. Pro srovnání béru den 23. března 1926 a 28. června 1927. Znamenaly na pražské burse 100 kg pšenice dne 23. března 1926 188.5 Kč, žito 122 Kč, pšeničná mouka chlebová 200 Kč, žitná mouka 207.50 Kč. Dne 28. června 1927 znamenaly pšenice 253 Kč, žito 235 Kč, pšeničná mouka chlebová 315 Kč a žitná mouka 330 Kč. V poměru stouply ceny ze dne 28. června 1927 oproti cenám 23. března 1926: u pšenice o 34.22%, u žita o 22.62%, u pšeničné mouky chlebové o 57.5%, u žitné mouky o 59.8%. K tomu přistupují brambory, které stály loni v květnu 60 - 70 hal. za 1 kg a stojí letos 1.30 - 1.40 Kč. To je zase vzrůst o 107.7%. Tato cla byla by však ještě mnohem silněji účinkovala, kdyby ve zmíněné době nebyly ceny světového trhu tak silně poklesly. V době, kdy v Československu zavedena byla pevná cla na obilí a mlecí výrobky, znamenal na burse v Chicagu 1 bushel pšenice 14.8 centů, na to klesla v dubnu t. r. až na 13.5 centů, to jest 166.8 Kč za 100 kg. Touže dobou stálo na pražské burse 100 kg pšenice 247 Kč. V Praze byla tedy tržní cena pšenice o 48.1% v dubnu vyšší nežli v Chicagu. (Sen. Stark [německy]: A tu jsou, ještě lidé, kteří prohlašují, že není žádné drahoty!) Ano, tvrdí dokonce ještě to, že na příklad na pražské burse pšenice a obilí naprosto není dražší nežli cizí pšenice a cizí dobytek. Ale zapomínají při tom zároveň uvésti, že právě zde již v tom vězí veškeré útraty dovozu a cla. Dělají se dokonce ještě jiné umělecké kousky. Nedávno někdo vypočítal, že clo činí jen 12%. Počítají při tom jako koňští handlíři. Berou totiž celou cenu obilí, jak znamená v Praze, se clem a dovozným, a proti tomu pak staví cla. To jest ovšem falešné. To se musí dělati jinak. Musíme vzíti skutečnou cenu a z toho vypočítati procenta. Pak věc vypadá jinak. Od té doby stoupla ovšem cena pšenice v Chicagu zase na 148 centů a drží se zase při loňské ceně. To odpovídá obnosu 182 Kč za 100 kg. Oproti tomu znamenala pšenice na pražské burse v červnu 255 Kč za 100 kg. Je tedy nyní cena pšenice o 39.44% vyšší nežli v Chicagu. Platíme tedy clo a dovozné plně agrárníkům a jiným interesentům. Z toho lze viděti, jak obrovský zisk byl během jednoho jediného roku vydobyt z kapes, konsumentů. Oproti tomuto zdražení nejdůležitějších potravin není u dělníků žádného zvětšeného příjmu. Ze statistických dat úrazové pojišťovny pro Čechy za rok 1923 - novější statistiky nemáme - lze konstatovati, že průměrná týdenní mzda dělníka činí 160 Kč. Leží v povaze průměrné mzdy, že je mnoho tisíc dělníků, jejichž příjem je mnohem nižší a jejichž týdenní mzda se pohybuje kolem 100 Kč. Můžeme si nyní představiti, jak vypadá životní míra těchto dělníků, a nepřeháníme, tvrdíme-li, že útraty vydržování trestanců v československé republice činí o mnoho více než to, co mohou spotřebovati dělníci jako živitelé rodin. To je zajisté stav, který naléhavě potřebuje pomoci, a tato pomoc leží jen v tom směru, že se cla na půl roku zruší. Proto jsme podali tento návrh, a nelze popírati: kdyby hospodářské pohnutky a důvody všeobecně byly směrodatnými a platily, pak nebylo by lze tento návrh zamítnouti. Konečně mám ještě prohlásiti, že klub německých sociálních demokratů nemůže hlasovati pro obchodní smlouvu s Maďarskem, jak zde byla předložena. Budeme tudíž hlasovati proti. (Potlesk.)

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen.

Byl mi podán resoluční návrh pana sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr.

Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sen. tajemníka dr. Bartoušek (čte):

"Resoluční návrh sen. Jarolima, dr. Hellera a soudr.:

Vzhledem k tomu, že ceny obilí a mouky, jsou asi 40% nad cenami světového trhu, mzdy dělníků a zaměstnanců však v posledním roce dílem vůbec nestouply, z malé části stouply zcela nepatrně, z části však dokonce poklesly, že tudíž jsou zde předpoklady článku V. odst. 3 zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., vybízí se vláda, aby prozatím na 6 měsíců na všech hranicích zrušila cla na obilí a mlecí výrobky."