Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. dr. Hilgenreiner.

Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Dovolte, abych zde zcela klidně uplatnil stanovisko německých vládních stran. V jednom shodujeme se všichni, kolik je nás zde shromážděno, že si přejeme, aby výcvik geometrů se dostal u nás na evropskou výši. Na této výši dosud nestojí, poněvadž se konají nuzné dvouleté kursy, geometři na základě těchto kursů ani nedosáhnou titulu inženýrského, nýbrž jen ve spojení s jinakým technickým studiem mohou se státi inženýry. Sousední státy mají 6 semestrů, Bavorsko dokonce 7. Naši geometři nestojí tedy v přítomné době na výši moderního výcviku, a odtud od více než 20 let jejich snaha, aby se přece na tuto výši dostali. Se strany organisace geometrů bylo vždy znovu pracováno k tomu, aby dosaženo bylo vyššího stupně. Z toho důvodu vítáme to všichni, kdož jsme přítomni, bez rozdílu stran... (Sen. Stark [německy]: Vítáním se těmto lidem nepomůže!) Pane kolego, ti lidé budou pak míti větší plat, titul a postavení, a tím jest jim pomoženo. (Sen. Hartl [německy]: Ti lidé přece mluvili, co vy chcete!) Řeknu ještě, co chtějí. Tedy v tomto bodě cítíme všichni za jedno. Bude velkým pokrokem, když technický výcvik geometrů tímto zákonem době přiměřeně bude povznesen.

Cítím dále za jedno s německými stranami oposičními, totiž v ostrém úsudku, že je těžkým bezprávím, když tímto zákonem nejstarší technická vysoká škola v tomto státě, německá technika v Praze, pro studium geometrů má býti vyloučena, takže nezůstane na starém stupni. Učitelská stolice pro geodesii zůstane přece zachována, ale kurs pro geometry ztratí, takže tato nejstarší vysoká škola bude ochromena A nebude s to, aby vykonala to, co bude moci vykonati mnohem mladší německá vysoká škola technická, totiž technika brněnská.

Velevážení pánové, když se reformuje vysokoškolské studium, pak zjedná se obyčejně plán pro toto studium v tom smyslu, že studium zabírá tři nebo čtyři roky a tento plán platí potom automaticky pro všechny již stávající vysoké školy. Tak bylo by to bývalo správné také zde. Do §u 1 zákona nepatří výpočet technických vysokých škol, do § 1 patří jen úprava technického studia geometrů, že se zeměměřičské studium rozšiřuje příště v tříleté oddělení, které se zakončuje dvěma státními zkouškami, a následkem toho opravňuje k titulu inženýra. Zavedení jeho na všech technikách mělo býti samozřejmou věcí. To by bylo bývalo správným způsobem reformy. A vidíte, toto řešení jsme chtěli, jakmile předloha vešla ve známost. V témže okamžiku navázaly jsme my, německé vládní strany, prostřednictvím svých ministrů styky se správou vyučování, a věc pokročila tak daleko, že, jak se pánové budou pamatovati, v kulturním výboru na můj důvěřivý dotaz - neboť jsem věděl, co se udalo - pan sekční šéf Matouš z ministerstva školství prohlásil, že proti zřízení tříletého oddělení na německé vysoké škole technické není v zásadě překážek. Tu pak stalo se něco, čeho bych neočekával při kulturním stanovisku příslušné strany, totiž českých národních socialistů, a při osobním postavení onoho kolegy, p. prof. Macků, že totiž z otázky čistě kulturní, kde se jednalo o nepatrné zatížení asi 60.000 Kč, učiněna bude veliká politická otázka. Vytýkalo se českým koaličním stranám, že pro německé strany vyhazují peníze z oken, že se nechají terorisovati, že se před námi plazí a pod. A tu se stalo něco, čeho bych byl od koaličních stran ovšem také neočekával, že přes svolení vyučovací správy dvě české strany prohlásily, že nemohou náš návrh podporovati. (Sen. Beutel [německy]: Tak se vám povede se všemi sliby!) Tak má se věc ještě dnes. (Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Hilgenreiner (pokračuje): Co se mohlo učiniti vyjednáváním, to se s naší strany stalo. V téže době došly po sobě dva přípisy oficielní organisace německých finančních úředníků s vysokoškolským vzděláním, k nimž patří geometři - civilní geometři se vůbec nehnuli - ve kterých nás zapřísahali, abychom přece úpravu a zlepšení studia geometrů, o které se jedná od dvaceti let, déle neprotahovali. Pravilo se v přípisech: Lépe jedno řádně vypravené, dobře navštívené oddělení, nežli aby se absolutním požadavkem druhého oddělení reforma studia geometrů odsunovala na nedozírnou dobu! Tak stojíme před touto alternativou: buď nesplniti dlouhodobé přání geometrů na dlouhou dobu, anebo připustiti, aby se jedné německé technické vysoké škole stalo těžké bezpráví. (Výkřiky [německy]: To je znásilnění! Proti tomu se musí bojovat!) Nemáme žádného jiného prostředku, abychom prosadili svoji vůli, nežli oddálení. To bychom od českých stran mohli dostati beze všeho; předloha mohla by se dnes odsunouti. Ale tím byla by úprava pro nejbližší studijní rok pochována (Výkřik [německy]: Směrodatnou je budoucnost!), a reforma byla by odsunuta na nedozírnou dobu. (Výkřiky. - Hluk.) Postaveni před volbu, reformu tak důležitou bud odsunouti, anebo připustiti, aby se německé vysoké škole technické stalo bezpráví, myslíme, že volíme menší zlo, když se vyslovíme pro okamžité zřízení tohoto tříletého oddělení na jedné vysoké škole technické a když prostřednictvím resoluce ponecháme vládě, aby, jakmile se najde potřebný počet posluchačů - a pan zpravodaj sám řekl, že se jejich počet zvýší, když stav geometrů bude sociálně a materielně povznesen - bez dalšího také "na německé vysoké technické škole v Praze zřídila oddělení pro geometry.

Pánové z německé oposice, bezpráví, které se děje německému vysokému školství, cítíme tak hluboce, jako vy. Jsme však přesvědčeni, že jsme učinili, co v daném okamžiku bylo možné. Přál bych si, aby se na cestě ze senátu do poslanecké sněmovny dostavilo poznání, že se českému národu neděje bezpráví a že se německému národu dostává jen jeho práva, jestliže se tento kurs pro geometry v nové formě zřídí na všech vysokých školách technických, také na německé technice v Praze. To jest mým upřímným přáním, kterýmž končím. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh sen. Polacha, Beutela a soudr. k §u 1 projednávané osnovy zákona.

Žádám pana tajemníka senátu, aby jej přečetl.

Sen. tajemník dr. Šařařovič (čte):

"Návrh sen. Polacha, Beutela a soudr.:

V § 1, odst. 1, buďtež ve 4. řádce před slova "a na německé vysoké škole technické v Brně" vsunuta slova na německé vysoké škole technické v Praze".

Místopředseda Donát: Prosím pana referenta, má-li nějaký doslov.

Zpravodaj sen. dr. Němec: Slavný senáte! Chci říci jen několik slov k tomu, co zde řekl pan sen. Hütter a Beutel, ovšem jen k tomu, co se týká předmětu, o nějž zde běží. Pan kol. dr. Hilgenreiner již opravil obavy pana sen. Hüttera, že by německá technika v Praze přišla o geodetický ústav a geodetickou stolici. Tomu ovšem tak nebude, poněvadž geodetický ústav a stolice nejsou zařízeny na německé technice v Praze specielně pro zeměměřičské kursy, nýbrž i pro jiné obory, také na technice tradované. Specielně pro dosavadní dvouleté zeměměřičské kursy z osobního stavu je tam jediný asistent, a myslím, že se i pro toho nalezne na německé technice jiné upotřebení, takže ani o toho asistenta nepřijde.

Bylo zde opakováno několikráte tvrzení o jakési falešné statistice, kterou prý dalo ministerstvo školství k důvodové zprávě. Věc je ta: Tyto zeměměřičské kursy poslouchají nejen posluchači, kteří je výhradně poslouchají, nýbrž také posluchači, kteří mají zapsány přednášky hlavního oboru na jiných odděleních vysoké školy technické a přirozeně, že ministerstvo školství počítá jen ty, kteří speciálně studují pouze zeměměřičství, a nikoliv také ty, kteří je poslouchají jako vedlejší předmět k doplnění svého technického vzdělání. Tím se vysvětluje rozdíl mezi čísly, která uvádí ministerstvo školství, a která byla sdělena německou technikou pražskou pánům, již zde jmenovaným. Jestliže zde bylo řečeno, že se sahá na staletá práva německé techniky v Praze, podotýkám k tomu, že pražská technika, původně společná oběma národům, v Čechách bydlícím, je stará pouze něco přes 100 let a tyto zeměměřičské kursy byly zřízeny v r. 1896, nemohou se tedy nikomu bráti staletá práva.

Jestliže kol. Beutel mluvil o tom, že německé strany, které budou hlasovati pro tuto vládní předlohu, zúčastní se snad nějaké nacionální německé sebevraždy, podotýkám k tomu jenom tolik, že Němci v tomto státě jsou mnohem životnější a houževnatější, než aby je snad mohla nějak vážně poškoditi a přispěti k jejich nacionální sebevraždě taková předloha, o kterou zde právě běží. Navrhuji přijetí osnovy tak, jak obsažena je ve zprávě výborové. (Souhlas.)

Místopředseda Donát: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu sen. Polacha, Beutela a soudr. hodlám dáti hlasovati takto:

o §u 1 podle návrhu sen. Polacha, Beutela a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §§ 2 až 7, nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrhu sen. Polacha, Beutela a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 1 až 7, pak nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Dalším bodem je:

5. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 447) o silničním fondu. Tisk 467.

Zpravodajem je pan sen. Sehnal.

Zpravodaj sen. Sehnal: Vážený senáte! Rozpočtový výbor zabýval se vládním návrhem č. 467 ve dvou svých schůzích, a to 27. a 28. června t. r. Přišel pak k názoru, že podá tuto zprávu výborovou pro plenům:

Všeobecně je známo, že stav našich silnic jest u veliké jich části naprosto neuspokojivý, ba mnohde jsou tyto ve stavu úplně desolátním. Vinu toho nese v prvé řadě válka, za jejíž trvání nebyly silnice ani řádně opatrovány, ani udržovány, poněvadž nedodáván na ně potřebný konservační materiál, a přece kladeny na ně požadavky daleko větší dřívějších velkým rozmachem automobilismu jak osobního, tak zejména nákladního v době poválečné. Tento špatný stav jeví se jak u silnic státních, tak silnic zemských i u velmi mnohých silnic okresních.. Primát v této desolátnosti stavu drží silnice státní, snad i vinou toho, že zákonem postaralo se Národní shromáždění sice o zvýšení nákladů osobních, ale nenašlo prostředků na zvýšený náklad věcný. To přirozeně mělo v zápětí, že dnes, kdy silnice opětně stávají se velmi důležitou složkou v dopravě, kteroužto důležitost ztratily svého času rozšířením železnic, rozmnožováním automobilismu, jsou na pokraji úplného zničení, poněvadž auta svojí rychlostí, váhou a zejména též svojí rvavou silou zadních kol, jež uvádějí celý náklad v pohyb a rychlost, toto ničení jen urychlují a těžké náklady prolamováním ne dosti odolného spodku zkázu dokončují.

V rozpočtech na rok 1927 celkové výdaje (řádné i mimořádné, osobní i věcné) na silnice a mosty rozpočteny jsou sice částkami:

státem 123,876.132 Kč, zeměmi a župami 101,332.270 Kč, okresy 173,009.607 Kč, celkem 398,218.009 Kč, tedy celkem obnosem velmi značným, a přece tento obnos nijak nepostačuje, naopak je nebezpečí v prodlení a je nutno rychle zakročiti, nemá-li místy dojíti k úplnému zničení silnic. A nejen otázka dopravy, ale i otázka zdraví občanů nutí odstraniti, neb aspoň zmírniti úžasnou prášivost našich silnic.

Osnova řeší jen otázku finanční, jiných otázek se v zásadě nedotýká.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu, tisk sen. č. 447, naznačuje již po přednosti postup úprav a praví: nejprve silnice na štěrk chudé musí dostati novou dostatečně silnou vrstvu štěrku, pak ony silnice, jež jsou zvláště silně frekventovány najmě vozidly těžkými, pro drahé udržování nahrazeny musí býti postupně pevnějšími, pokud možno bezprašnými vozovkami. V dalším následovati musí náhrada chatrných, neúnosných objektů způsobilejšími konstrukcemi, místy se musí provésti korekce ve směru a stoupání, doplniti orientační a ochranná opatření.

Poněvadž bude potřebí postupné úpravy nejen silnic státních, ale i zemských, župních, okresních, po případě obecních, kde je zemská správa politická, je přirozeno, že dosavadní užívané prostředky nestačí, poněvadž poměry cenové, na př. jen při válcování, oproti době před válkou se zjedenácti- až více než zdvanáctinásobily, a dále s ohledem na to, že bude potřebí voliti konstrukce nové, jež vyžadovati budou nákladu (jak opětně důvodová zpráva k vlád. návrhu k §u 2 uvádí) v prvé skupině 750.000 Kč, ve druhé 350.000 Kč a ve třetí skupině 150.000 Kč na l km, a poněvadž máme dnes silnic státních téměř 8500 km, okresních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku as na 43.100 km, župních na Slovensku a Podkarpatské Rusi as 6766 km, celkem okrouhle 58.366 km v celé republice, musí voliti se nové cesty k úhradě očekávaných nákladů. Běžné prostředky dosavadní nedávají ani možnosti udržeti silnice v technické rovnováze, nýbrž naopak podporují rychlý jich úpadek.

Pokud jde o silnice nestátní, pozměnil rozpočtový výbor vládní návrh; kdežto podle tohoto mělo býti (nehledě k obecním silnicím v obvodu hlavních měst) účelem silničního fondu poskytovati příspěvky jen na zlepšení oněch nestátních silnic, které mají zvláštní význam pro dálkovou dopravu, nebo které by podle hospodářských a komunikačních poměrů kraje umožnily pravidelnou hromadnou automobilovou dopravu, mají podle znění, usneseného rozpočtovým výborem, býti sice v přední řadě podporovány silnice dálkové, není však vyloučena ani podpora na zlepšení silnic, které mají mimořádný význam pro dopravu silniční vůbec, třeba ne dálkovou.

Osnova, tak jak je vládou předložena, počítá, že k rekonstrukci jen státních silnic bude potřebí 1.000 milionů Kč, jež spotřebují se cele na zlepšení, nikoli na udržování silnic v nejbližších 10 letech, vedle dosavadních běžných řádných i mimořádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací pro účely silniční. Tak veliké částky není možno ovšem opatřiti nějakými novými daněmi, tím méně, že zákonem o berní reformě dali jsme si na dlouhou řadu let nepřekročitelné směrnice. Způsobu opatření potřebných obnosů finanční operací pak není vhodno použíti proto, že domácí půjčky tak značného obnosu by peněžní trh domácí bez otřesů nesnesl, prostředky by byly drahé a úvěr zahraniční je nežádoucí; jednak je též drahý, jednak znamená vždy hospodářské zeslabení státu.

Proto přichází vláda s návrhem na vytvoření Silničního fondu" při ministerstvu veřejných prací, který jako právnická osoba může samostatně nabývati práv a se zavazovati. Tímto fondem je dána možnost jednak opatření úvěru, jednak soustředění účelových příjmů pro stavbu silnic, jakož i pro úmor a zúročení úvěru. Těmito účelovými příjmy jsou příjmy ze zaváděné tímto návrhem daně z motorových vozidel a dávky za osobní dopravu autobusy, o nichž jednají §§ 8-25 předložené osnovy. Dále bude fondu odváděna polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla k dovozu minerálních olejů a konečně veškerá cla na dovoz pneumatik (duše, pláště) a plných a komorových pryžových obručí. Je zajisté schvalovati a bude příslušnými zájemníky s uspokojením uvítáno, že tato účelová dávka, jež postihne automobilismus, bude věnována zase jemu samému v úpravě silnic, čímž bude poplatníkům vrácena v úspoře na materiáliích a v ušetření vozů na dobrých silnicích. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Jak opatří se úvěr oné 1 miliardy, ustanovuje § 4. úvěr poskytne ústřední sociální pojišťovna v 10 letech v částkách přibližně rovnoměrných. Úrok stanoví se o ¹/₂% vyšší než činí úroková míra, kterou určuje § 185 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nejméně však 5%. Silničnímu fondu je vyhrazeno právo šestiměsíční výpovědi. Umoření stane se v 69 půlletních splátkách pozadu jdoucích, tedy za 35 roků, úrok a úmor hradí se z fondu; nestačí-li jeho příjmy k této úhradě, doplní je stát ze svých běžných příjmů.

Tímto ustanovením dojdou kapitály v ústřední sociální pojišťovně soustředěné pravého určení, poněvadž dají tak možnost k produktivnímu upotřebení, podpoře nezaměstnanosti nejen přímo na připravovaných pracích silničních, ale i s tím souvisejících pracích v lomech, dehtárnách, cementárnách, a jak doufáme, čilejším zaměstnáním průmyslu automobilového atd. atd., nepřímo pak i k účelu humánnímu, neboť technickou úpravou silnic zvýší se i zdravotní opatření. Zdánlivé pak omezení ve volném nakládání jměním Ústřední sociální pojišťovny vyvažuje se zajištěním zastoupení v silniční radě, čímž dána jí možnost vlivu při účelném určování upotřebení poskytnutých úvěrů. Výhodou a úsporou na práci pak je míti účtování s jedním velkým dlužníkem, než roztříštiti úvěr na spoustu dlužníků malých. Jistota pak je tu stoprocentní, poněvadž stát dává záruku správného placení v případu nedostatečného výnosu fondu. Tento případ zajisté však nelze očekávati. K podobným velkým úkolům jsou vlastně prostředky pojišťovny již zákonem ustanoveny.

Ustanovení § 4 vládní osnovy doplnil výbor ustanovením o osvobození od kolkové a poplatkové povinnosti.

§ 5 vychází z předpokladu že běžné příjmy převýší potřebu úroku a úmoru z dluhu a hned tento přebytek dotuje 1. na zvýšení úvěru v řádném rozpočtu ministerstva veřejných prací na pravidelné náklady silniční až do výše 70.000.000 Kč, 2. k doplnění mimořádného úvěru téhož ministerstva do 25 mil. Kč, 3. na zlepšení silnic nestátních uvedených v § 2.

Zde zdá se, že tyto poslední silnice, zejména silnice okresní, vyjdou velmi chudě, ale chceme věřiti s ministrem financí, že tu přece jen budou, že budou rok od roku stoupati a přejeme si, aby skutečně v pátém roce dostoupily těch propočítávaných 140-150 mil. Kč, jak zástupci vlády výbor rozpočtový přesvědčovali. Otázku silnic okresních bude nutno dále pečlivě sledovati, neb zůstává skutečně otázkou, zda při limitaci přirážek budou moci okresy řádně silnice udržovati, poněvadž zajisté příděly nebudou takové, aby stačily potřebě. Ovšem jisté náhrady dostane se okresům i v převzetí úřednictva a v možném převodu autodopravy na silnice státní po jejich řádné úpravě.

§ 6. Silniční fond spravuje ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí, rozpočet fondu je součástí státního rozpočtu. Ministerstvo veřejných prací musí podávati každoročně zprávu Národnímu shromáždění o hospodaření s fondovými prostředky v uplynulém roce a o stavu fondu k 31. prosinci každého roku, kterážto zpráva bude součástí celkového státního závěrečného účtu.

O kontrolu je dále vedle kontrasignace zápůjček předsedou Nejvyššího účetního kontrolního úřadu postaráno tím, že zřizuje se silniční rada, složená ze zástupců samosprávných svazků v přiměřeném počtu ze všech zemí, ze zástupců Ústřední sociální pojišťovny, zájemníků a z odborníků.

Při podrobném projednávání osnovy ve výboru uznali zástupci vlády, že ministerstvo veřejných prací je povinno s největším urychlením vypracovati povšechný program k soustavnému zlepšení veřejných silnic, stanoviti pravděpodobný náklad k tomu potřebný a předložiti obé včas ku posouzení silniční radě.

V základě tohoto generelního programu budou pro každoroční pracovní období vypracovány dílčí programy a včas silniční radě k posouzení předloženy.

Ustanovení vládního návrhu o silniční radě změnil rozpočtový výbor proto jen potud, že zvýšil počet členů na 28, a že přiřkl jim právo na diety obdobně, jako jest tomu u ústřední rady železniční.

Ačkoli, jak již uvedeno, osnova neřeší všech otázek, souvisejících s hospodářstvím silničním, přece rozpočtový výbor v úvaze, že s úpravou silnic musí býti započato co nejdříve, vyslovil s konstrukcí osnovy souhlas, maje zato, že všechny další otázky, jež z části vyžadují ještě průpravy, budou řešeny jednak zákonem o organisaci silniční policie, jednak silničním zákonem, který se připravuje.

Pokud jde o běžné příjmy silničního fondu, je sice pravda, že se mu nepřikazují plnou měrou dávky, jimiž automobilní provoz je zatížen, tak na př. dostává se fondu jen polovice poplatků za povolení k dovozu minerálních olejů a polovice cla z dovozu těchto olejů, nikoli také cla z dovozu automobilů, je potřebí však vzíti zřetel jednak na to, že se fondu přikazuje polovice poplatků a cla z dovozu všech minerálních olejů, tedy nikoli jen z benzinu, kterého ostatně používají také jiná odvětví podnikání, nejen automobilismus, jednak s ohledem na státní rozpočet, který nesnese dalšího ještě úbytku v příjmech v době, kdy výnos přímých daní důsledkem berní reformy značnou měrou klesne. Také lze bezpečně očekávati, jak již vpředu bylo uvedeno, že výnos účelových dávek, přikázaných fondu, poroste úměrně vzrůstu automobilového provozu, a že tím poroste i při plném zúročení a úmoru i kvóta, věnovaná podle §u 5 na rekonstrukci silnic nestátních. Postup ten odpovídá potřebě, že je nutno při rekonstrukci jíti od spojů nejdůležitějších a celostátních k spojům méně důležitým a místním. Samosprávě uleviti se má také tím, že se postátní některé silnice, dosud ve správě okresní či župní se nalézající, které mají význam pro dálkovou dopravu.

S tímto opatřením však bude nutno velmi obezřetně opatrně postupovati, poněvadž je s dostatek známo, že státní obhospodařování silnic je nepoměrně dražší než obhospodařování okresů.

Z běžných příjmů fondu je nejdůležitější daň z motorových vozidel, která se nově za -vádí. O oprávněnosti této daně, jejíž celý výtěžek slouží k zlepšení silnic, není sporu, zvláště uváží-li se, že zlepšením silnic dosáhne se úspor na benzinu, pneumatikách a opravách. Spor může býti ovšem o tom, na jakém základě má býti daň vyměřována. Důvodová zpráva vládního návrhu dotýká se této otázky a uvádí důvody, pro které nebylo možno přistoupiti k zdanění podle počtu v určitém období ujetých kilometrů nebo podle spotřeby pohonných látek. Rovněž proti jiným možným způsobům zdanění jsou závažné pochybnosti. Na př. proti zdanění obručí nutno poukázati na různost jejich kvality, na nebezpečí, že by na úkor bezpečnosti mohlo se používati obručí příliš již opotřebovaných a na okolnost, že opotřebování obručí je tím větší, čím horší jsou cesty a že obruče se znehodnocují, i když se s nimi nejezdí. Zdanění podle ceny vozů by tyto zase příliš zdražilo a mohlo by míti nepříznivý vliv na rozvoj automobilismu. Rozpočtový výbor přijal proto základ zdanění, navržený vládou, uváživ také, že pokud jde o zdanění automobilů osobních, blíží se formule pro výpočet obsahu válců formuli, jíž bylo na základě vzorných pravidel používáno již od r. 1922 pro zdanění těchto automobilů obecní dávkou z držení motorických dopravních prostředků.

Daňové sazby rozpočtový výbor upravil nově: Daň z motocyklů a tříkolek byla snížena z 200 Kč na 150 Kč ročně, daň z vozidel, určených ke zkušebním jízdám, z 200 Kč na 100 Kč za každou značku na motocykly nebo tříkolky a z 1000 Kč na 500 Kč za každou značku na jiná motorová vozidla. Rovněž sníženy sazby pro slabší osobní automobily, kdežto pro vozy silné byly sazby o něco zvýšeny. Sazby pro automobily osobní počínají nyní 300 Kč a končí 8000 Kč; k tomu dlužno dodati, že přepychová daň z automobilů se v § 22 ruší.

V dalších materielních ustanoveních osnovy, pokud jednají o dani z motorových vozidel, provedl rozpočtový výbor změnu co do zdanění traktorů a kol s pomocným motorkem (velomotorů).

Podle znění § 8 vládního návrhu jsou dani z motorových vozidel podrobena pouze vozidla, jichž se používá k dopravě; traktory, pokud se jich k dopravě nepoužívá, nejsou tedy vůbec dani podrobeny. Zde podotýkám, že motorové pluhy, které jsou výhradně k motorické orbě určeny, samo sebou jsou vyloučeny. Rozpočtový výbor měl za to, že třeba přiznati osvobození traktorům, používaným v polním hospodářství, i když předměty dopravují, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a polmi, na nichž poplatníci sami hospodaří. Stalo se tak proto, že traktory tyto používají silnic jen v úsecích velmi krátkých, a to jen v určitých velmi řídkých obdobích. Rovněž přiznáno osvobození velomotorům vzhledem k jejich nepatrné váze a malé rychlosti.

§ 11, odst. 1., č. 5 nutno vykládati tak, že při vozidlech, s nimiž se podnikají zkoušky, zkušební jízdy, neplatí se z každého jednotlivého vozidla, nýbrž ze značky, tedy třeba celé série jednoho typu.

Další změna provedena v § 13, odst. 1. Podle stylisace vládního návrhu byla by dani podrobena cizozemská vozidla, kterých vůbec nemá býti použito k dopravě v tuzemsku, na př. vozidla drahou dopravovaná na výstavu nebo provážená do ciziny. To se nynější stylisací vylučuje. Obdobná změna stala se v § 16, odst. 2., poněvadž výraz "v cestovním styku" nezachycoval nákladních automobilů.

Navrhované řízení ukládací shledal rozpočtový výbor vhodným. Daň z tuzemských vozidel vypočte si zpravidla poplatník sám a zaplatí na 6 měsíců nebo na rok zvláštním složním lístkem šekového úřadu; současně ohlásí vozidlo u vyměřovacího úřadu, jehož činnost se omezí na kontrolu, zda poplatník si daň správně vypočetl. Vozidla cizozemská přihlásí se a daň z nich se zaplatí u celního úřadu, a jde-li o další zapravení daně nad dobu, pro kterou daň u celního úřadu byla zaplacena, též u kteréhokoli vnitrozemského vyměřovacího úřadu.

Se zřetelem na zavedení dané z motorových vozidel bylo nutno, aby nevzniklo dvojí zdanění, zrušiti obecní dávku z držení motorických dopravních prostředků. Hlavním městům, ve kterých má stanoviště značný počet motorových vozidel a pro něž dávka tato měla tudíž větší finanční význam, vychází se vstříc ustanovením §§ 2 a 5, odst. 2., podle kterých bude prostředků fondových použito též na zlepšení obecních silnic v obvodu těchto měst. Na právu vybírati dlažebné se osnovou nic nemění.

Se zřetelem na zavedení daně z motorových vozidel a aby byla zachována materielní reciprocita s cizinou, ruší se poplatky za povolení dočasného vstupu cizozemských automobilů.

Rozpočtový výbor projevil také souhlas se zavedením dávky z jízdného za osobní dopravu autobusy podle vládního návrhu, tj. ve výši stanovené pro železniční dopravu osobní (t. č. 30%), při čemž vyjmuto je jízdné v autobusech, obstarávajících výhradně dopravu v hranicích obce, dále všude jízdné za lístky dělnické a školní. Dávka může býti paušalována a v krajích, kde není souběžného spojení železničního, zcela nebo z části prominuta. V důsledku zavedení této dávky zaniká právo obcí vybírati obecní dávku z osobní dopravy autobusy.

Rozpočtový výbor navrhuje, aby osnova zákona o silničním fondu byla senátem přijata ve znění, usneseném rozpočtovým výborem, jak dole je uvedeno.

Dále doporučuje rozpočtový výbor k přijetí resoluce ku konci tohoto tisku uvedené.

Přimlouvám se, aby slavný senát schválil návrh tak, jak je v tisku 467 vyznačeno. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Böhr: Navrhuji řečnickou lhůtu 25 minut. Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Přijato.

Prvním řečníkem je pan sen. Pichl.

Sen. Pichl: Vážený senáte! Osnova zákona o silničním fondu náleží k těm nemnoha návrhům, předloženým v tomto zasedání Národního shromáždění, jejichž význam jest zřejmý a jichž účel je hospodářsky zdůvodněný. Stav našich silnic už od let je takový, že přímo volaly po nápravě. Stoupající doprava automobilová pak rovněž si vynucovala plánovité řešení naší otázky silniční, která co do důležitosti nestojí dnes již za významem železnic. Záměrný zásah byl a je tu nutný, má-li automobil - tento dopravní prostředek a ještě více budoucnosti - nalézti také u nás takovou oblibu jako v cizině, kde rychlým tempem vytlačuje všecky ostatní vozidla i železnice. To ostatně je patrno také u nás, a to je také znát z osnovy zákona o silničním fondu.

Tedy máme kladné stanovisko k tomuto návrhu, vítáme jej nejen jako prostředek k nápravě zbědovaného stavu našich silnic, ale také jako prostředek, který bude míti příznivý vliv na naši zaměstnanost, přímý, poněvadž při stavbě a rekonstrukci silnic bude zaměstnáno víc lidí než dosud a dojdou snad konečně povšimnutí i cestáři, dosud tak uboze honorovaní, a nepřímý, protože stoupne zaměstnanost podniků, pracujících o stavebním materiálu pro silnice. Pokládáme osnovu v zásadě za správný prostředek, který může naše silniční hospodářství postaviti na zdravý podklad, dáti mu nové podmínky rozvoje a podepříti značně novodobý ruch na silnici, která vývojem železnic stala se přehlíženou a zanedbávanou.

Avšak, je-li naše zásadní stanovisko k osnově positivní, neznamená to, že můžeme souhlasiti se všemi ustanoveními v osnově, s některými tendencemi, které se tam objevují a s důsledky, které osnova bude mít za následek. Nesouhlasíme v tom směru s tím, jak osnovu líčí důvodová zpráva, poněvadž z osnovy je patrno, že některé její důsledky budou velmi nepříznivé, že dokonce povedou k postižení zejména chudých krajů, kdežto kraje bohaté, s velkou silniční dopravou, naopak budou nyní ještě dále protěžovány.

Především chtěli bychom vytknouti už samo tvoření fondů. Snad v daném případě nebylo jiného vyhnutí, než tvořit fond, ale přece pozorujeme, že u nás veřejné hospodářství se již příliš začíná tříštit na samostatné jednotky, které nemají s ostatním hospodářstvím bud skoro žádné, nebo jen malé spojitosti. Máme už fond pro účely vojenské, fond zvláštní pro sanaci bank a podobných ústavů, máme bytový fond, máme řadu zemských fondů a nyní tvoříme ještě nový silniční fond. Fondy, jak vidět, přicházejí do velké obliby, pro vše možné zřizuje se fond, jak svědčí nejlépe návrh podaný koalovanými stranami v posl. sněmovně, které žádají zřízení fondu pro viniční hospodářství. Dobré úmysly pana ministra financí dostávají zde už svůj stín, neboť strany majority rychle pochopily, co je tp mít fond, který má své příjmy, svou nějakou radu a vydává peníze už do zásoby povolené, aniž by bylo potřebí nějakých zvláštních intervencí a pod. Půjde-li to dál takto, pak lze čekat, že naše státní hospodářství bude rozděleno na samé fondy, když už teď strany většiny se do nich tak zamilovaly, že chtějí, aby byly zřizovány i pro škody, způsobené mrazem a jinými nepředvídanými událostmi.

Uznáváme, že při projektu silničního fondu rozhodovala stanoviska věcná, ale příklad viničního fondu ukazuje, že je zde jisté nebezpečí, proti němuž nutno se včas brániti. Jde-li o pomoc našim malozemědělcům při pohromách živelních, není slyšet, že by vládní strany se rozhodly pro nějaký fond, z něhož by se pomohlo těm, kterým zničena byla úroda ještě dřív, než měla čas vyrůst. Naproti tomu viniční hospodářství není u nás hlavním způsobem zemědělského hospodaření. Proto tedy pozor na fondy, aby nám z nich nevyrostl systém, který by vážně ohrožoval zdravý rozvoj financí státních.

Ale jsou v osnově vážnější chyby, které je potřebí vytknout, ježto se zde tvoří prejudic, jehož následky mohly by býti co nejvážnější. Máme na mysli to, jakým způsobem nakládá osnova s ústřední sociální pojišťovnou. Je to po prvé, kdy veřejnému ústavu se ve formě diktátu nařizuje, co musí udělat, ústřední sociální pojišťovně se osnovou ukládá, že musí zapůjčit silničnímu fondu plnou miliardu Kč za tu čest, že bude mít svého zástupce v připravované silniční radě. Máme za to, že není to právě nejvhodnější postup, který byl vůči sociální pojišťovně zvolen. Víme sice, že na př. stranám dnešní většiny je sociální pojišťovna poněkud trnem v oku, že daly si už mnoho práce, aby jí nějak znepříjemnily existenci, ale to ještě neznamená, že musí se tak díti se strany odpovědných činitelů vládních, kteří k veřejnému ústavu sociálnímu mají mít stejný postoj, jako jej mají k ústavům jiným. Pan ministr financí několikrát vyložil své stanovisko, proč pravé ústřední sociální pojišťovna má financovati silniční stavby. Vyložil je s věcností jemu vlastní a my nechceme nijak vývody jeho zlehčovati. Naopak, právě pro vážnost, s jakou ceníme si těchto vývodů, byli bychom si přáli, aby forma, kterou tato povinnost byla ústřední sociální pojišťovně uložena, byla méně strohou, než je. Tak, jak se to stalo, budí to dojem, jakoby autonomní veřejná korporace byla nějakou quantité négligeable, což jistě není v intencích pana ministra financí. Zda také stran většiny, to si říci netroufáme. A litujeme velmi, že většina nedbala v rozpočtovém výboru návrhů našich zástupců sen. Klečáka a sen. Šťastného.

Nejhlavnější nedostatek silničního fondu je vysloven v paragrafu 2, kde se mluví o účelu silničního fondu. Podle toho budou zlepšovány silnice, které mají význam pro dálkovou dopravu, dále, které by se hodily pro automobilovou dopravu hromadnou a konečně silnice v okolí hlavních měst. Tato ustanovení sice jsou na prvý pohled celkem jasná, v praxi však povedou k nesnázím. Nesporně budou zlepšeny silnice pro dálkovou dopravu. Nemáme jich mnoho, ale přece tolik, že kdyby měly být všecky dány do pořádku, nezbylo by z fondu ničeho. Fond právě tak stačí na úpravu silnic státních, tedy dálkových a snad ještě kolem hlavních měst (což jsou opět hlavně silnice státní), ale na ty silnice okresní již stačiti nebude. A těchto silnic je většina a opět z nich valná část probíhá kraji, které jsou bez železničního spojení, kde tedy automobilová doprava stává se nutností, nebo bude jediným dopravním prostředkem budoucnosti. Na stavbu železnic, na př. v jižních Čechách není peněz - viděli jsme to nejlépe na osudu projektu dráhy z Plzně přes střední a jižní Čechy směrem na Moravu, viděli jsme to při pokusech, které jihočeská města a obce udělala, aby aspoň poněkud výstavbou některých kratších tratí zlepšily se železniční poměry v jižních Čechách. Energie ministerstva železnic vybíjí se nikoli v hospodářské činnosti, ale maličkostmi v personálních věcech, nikoli však v řešení věcí dopravních. Proto se od nynějšího režimu v železnicích nedočkáme plánu, jak doplniti naší železniční síť, když musí čekat i Slovensko, kde mají ludovou stranu, jež přece dovedla přinutit vládní strany k lecčemus. Nezbývá tedy, než pomýšlet na spojení automobilové. Ale jeho rozvoji klade právě osnova o silničním fondu do cesty závažné překážky. Automobil jako dopravní prostředek má především význam jako doplněk železnic, tedy tam, kde železnic není. Podle poměrů u nás však právě těmi kraji vedou jen podružné silnice, nejvýš jedna státní a ta jde zpravidla kraji, kde je aspoň nějaké železniční spojení. Budou-li z fondu opravovány především silnice státní, pak tyto silnice okresní v chudých krajích bude stíhat osud, snad ještě horší, než nyní. Obce i okresy reformou samosprávných financí přijdou o každou možnost opatřiti si prostředky na komunikace, obcím odnímá se fondem právo vybírat dávku z automobilové dopravy a silniční fond má před sebou tolik úkolů, že nebude vědět co dřív. Máme dojem, že účel fondu je vytknut příliš schematicky a že důsledky z účelu vyvozené projeví se nepříznivě v dalším zhoršení komunikací okresních a obecních. To bude tím nepříjemnější, že budou hlavně postiženy kraje chudé, kde ani dnes neoplývají fondy. Bylo by bývalo mnohem vhodnější, kdyby současně s osnovou byl vypracován plán, určující postup silničních prací a hodnotící význam jednotlivých komunikací nejen dálkově, nýbrž i s hlediska krajových potřeb. Při té příležitosti nutno poukázati na projekty silničních úprav, vypracované Národohospodářským sborem jihočeským, kde otázka silnic je aktualitou prvého řádu a zdůrazniti přání, aby tomuto kraji před válkou i dnes zanedbávanému, pomohlo se aspoň tím, že na jeho silniční potřeby by bylo z fondu pamatováno v prvé řadě.

S otázkou silnic v krajích, kde automobilové spojení má úkol nahraditi železnici, souvisí těsně otázka dopravní daně z jízdného. To je kapitola pro sebe. U ní musíme hned říci, že silniční fond měl se jí vyhnouti. Není šťastné řešení to, které zavádí dopravní daň i pro autodopravu. Z těchže důvodů, které uvedli jsme dříve. Dnes osobní doprava automobilová rozmáhá se hlavně tam, kde není železnic, nebo kde doplňuje železniční spojení. Těch málo tratí autobusových, o kterých možno říci, že konkurují drahám, vzniklo spíše z nedostatků železničního spojení, než z touhy a možnosti konkurovat cenou železnici. Je přece známo, že autodoprava u nás patří k nejdražším na světě, kdežto železnice drží se kolem průměru. Osobní doprava na drahách nepatří pak právě k nejlukrativnějším obchodům železnic, kdežto každá autodoprava je vypočtena na rentabilitu. Proto ani ta konkurence v těch případech, kde autodoprava spojuje místa se železničním spojením, není nic pro železnice katastrofálního. Vlak zůstává i na dále hlavním a nejdůležitějším dopravním prostředkem pro masy lidu, kdežto auto, tam, kde je souběžného spojení železničního, jen výjimkou. Z toho důvodu nemá ani zde daň dopravní významu a jejím smyslem je jen velké zdražení autodopravy. Ještě horší je to pro ty kraje, kde železničního spojení není, kde auto železnici nahrazuje, nebo doplňuje. Tam zavedení dopravní daně pro autodopravu přímo ohrožuje vývoj této, zdražuje nepoměrným způsobem beztak drahou dopravu autobusovou a poškozuje hospodářský ruch v kraji. Pro tyto kraje zvláště neměla daň býti vůbec zaváděna. Jestliže v § 25, odst. 2 osnovy mluví se o možnosti dávku zcela pro takové kraje, neb z části prominouti, pak je potřebí k tomu poznamenati, že osvobození mělo být již v zákoně vysloveno a že tedy nemělo by být udělováno jako milost. Má-li pan ministr železnic takový strach z autobusu, pak je jeho úkolem, aby přemýšlel, jak posíliti konkurenci železnic. Pokud je známo, staly se již kroky k tomu, aby železnice přizpůsobily se těm výhodám, které skýtá autodoprava, zvláště nákladní. Kde jde o dopravu osobní, tu strach z konkurence by být nemusil, když přece hlavním podnikatelem autobusové dopravy je státní správa poštovní. Jde o to, aby vhodně doplnila svou síť autobusovou a upravila spojení tak, jak to dovedou soukromí podnikatelé. Znemožňovat však konkurenci zaváděním dopravní daně je neúčelné, protože přece nechceme, aby autobus stal se u nás vymožeností jen pro bohaté.

Sluší také litovati, že i tento návrh zákona odnímá obcím prostředky k hospodaření. Je to opět nový krůček k otesání samosprávy, která bude na tom tak, že nebude moci spravit ani obecní cesty, protože nebude mít prostředků a výpůjčku uzavřít nebude moci, ježto nebude mít z čeho platit úrok a úmor. Je to krajně vypočítavá tendence brát obcím kus po kuse z jejich prostředků a při tom mluvit ještě o samosprávě. Bere-li se, má se také dát. Vzaly-li se obcím příjmy a možnosti příjmů, pak mělo se učinit opatření, jak poskytnout prameny jiné.

Pokud jde o dávku z motorových vozidel, nepokládáme ji za malou. U nás pořád budí se zájem pro automobil ať jako komunikační, či jiný prostředek, ale při prvé příležitosti zdraží se jeho užívání. Jsou to zejména dávky pro motocykly a malé vozy, které budou mít vliv na jich rozvoj. Méně bylo i zde více, protože slibovaná úprava silnic lákala by k většímu rozšíření vozidel. Za to pokládáme za správno, že výnos cel z automobilových potřeb věnuje se k účelům silničního fondu. Tím se těmto clům dává teprve smysl.

Shrneme-li přednosti i vady osnovy, musíme říci: osnova v zásadě sleduje správnou myšlenku, dávno zralou k řešení. Slibujeme si od využití fondu pokrok hospodářský a proto osnovu vítáme. Avšak osnova činí nesprávně, jestliže zavádí dopravní daň z autodopravy, ježto její výnos nebude rozhodný pro finance fondu, za to však budou postiženy chudé kraje, pokud jde o dobré spojení. Je nedostatkem osnovy, že nepodává korektního plánu, které silnice a v jakém pořadí budou upravovány, aby nebylo zapomenuto na nejpotřebnější území. Její chybou je, že odnímá obcím zase jeden z prostředků jejich hospodářství a konečně projevuje se v ní duch příliš poroučející, než aby mohlo to být sympatické. Trochu ohleduplnosti je na místě i tam, kde jde o čin prospěšný. Vytýkáme to jako vady, které zeslabují dojem z počinu, který jinak mohl být vítán. (Potlesk.)