Podívejte se, zemský výbor tu byl a nikdy tam nezasedali obzvláštní odborníci, a přece zemský výbor, řekl bych, mnoho konal. Dokonce kol. Lukeš chválil svůj zemský výbor slezský, v němž zasedal, a byl k tomu oprávněn. Nebyl to úřad, který vám šel na ruku? Nebyli tam umístěni dostatečně odborníci, neměli jste tam právníky, lékaře, inženýry a bůh ví co všechno, agronomy a inženýry agrikultury atd. atd. Vždyť ten sbor byla jen jeho špice. Ta měla rozhodovati a podle ní mělo se vésti dobrozdání těchto znalců, ale materielně měla představovati tu vrstvu, která to platí.

Pan dr Kramář řekl, ať rozhodují v obci ti, kteří platí. Jak chce odůvodňovati existenci těchto odborníků, když nic specielně neplatí, anebo ne v tom poměru, jak budou účastněni na moci? To je proti principu. Kdybyste chtěli v naší republice a zemi státní život kontrolovati, cokoliv s hlediska nějaké důslednosti, pak byste přišli k tomuto, ale také k největší jiné konsekvenci. A prosím, musíme se tázati, jestli v tomto státě máme nějaký politický charakter či důslednost?

Já opakuji, pánové, mnohé bych vám prominul, ale to, co se mne těžce dotýká, je, že po 7 letech nebo vlastně v 9. roce naší samostatnosti dovedli jste již sáhnout na demokracii a dovedli jste najíti pro to důvody, jichž vnitřní oprávněnost neuznávám.

Pánové, podívejte se na důvodovou zprávu z r. 1920. Tam bylo všeobecné hlasovací právo, poměrné zastoupení atd. atd. a důvodová zpráva končí slovy p. presidenta: Podstata demokracie jest v administraci a samosprávě.

Tedy v samosprávě jest podstata demokracie. Pánové, demokracie znamená přímou volbu, volbu tajnou. Není takové demokracie representativní, že by mohla kohokoliv jmenovati vládou - to psal p. J. Malypetr. A p. dr Kramář, když nám zrušil župy, když nám dal, řekl bych, spjal to neústavní právní řízení, to reaktivní právo atd., on ještě ve své důvodové zprávě píše: "Výbor ústavně-právní navrhuje slavné sněmovně schválení vládního návrhu s plným vědomím, že otvírá tím novou éru vnitřní správy v republice, éru důsledného provádění demokracie ve veřejné správě." Pánové, to jest blasfemie! Jiný název pro to nemám. Jestliže se tu může mluviti o důsledné demokracii, pak, promiňte, přestává všechno. Pak mohu říci, že přicházím z cizího světa a nevyznám se již tady, anebo jsem ještě na té zeměkouli a v republice nežil. Po tom všem, co jste zde vytvořili čistě reakčního, tu mluvíte o důsledném demokratismu. Velevážení pánové, jedno vám řeknu: Či je nutno se přetvařovati? Žádá to politický život? Proč nemáte tolik poctivé politické odvahy, proč s tou demokracií? Řekněte, chceme si to zaříditi podle své chuti a moci. To by byla parola a tu řeknu, že po této stránce mně stojí výš ti pánové v Rusku a Itálii, poněvadž oni říkají: To chceme a to děláme! Vy se skrýváte a hrajete hru na schovávanou s lidem. To říkám otevřeně. Pánové, cítím se při tom vnitřně dotčen. Za tolik let, co jsem v senátě, nikdo nemůže říci, že bych zde tvrdě kritisoval. Ale touto předlohou jste nás vyprovokovali daleko více, než jste měli k tomu politického nebo morálního práva.

A nyní, pánové, abych se o podrobnostech nešířil, přicházím ke druhé předloze, totiž o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Velevážení pánové, zvýšili jste věk voliče, zvýšili jste dobu usedlosti a proč jste tak učinili? Zase předstíráte nějaký důvod. Že jej předstíráte, vidíte z důvodů pana dr Kramáře, poněvadž pan dr Kramář sám říká: To nemá žádného efektu, jestli 21 nebo 24 roků. Ale my jsme chtěli jen rozumnějšího člověka povolati k volbě do zemského zastupitelstva a do okresních zastupitelstev. Do parlamentu ať si volí 21letý člověk. Mně se zdá, že je to mentální reservace. Ale jaká je to logika? Jaká gradace logická? Zemský výbor, dokazuje se nám tu, je minus, ten se bude zabývati hospodářskými otázkami s vyloučením politiky. Národní shromáždění je tu plus, to se doznává. Zemský výbor hospodaří se stamiliony, my zde hospodaříme s miliardami, a tu ten 21letý má to právo a je chytrý dost, pro to zemské a okresní zastupitelstvo ale zralý není. Oč byste byli upřímnější a poctivější, kdybyste řekli: "Tak to chceme, a netažte se více!" Jaké důvody? Ty vaše důvody dají se rozebrati a dá se jim dokázati každá nelogičnost. Proč je předstíráte? Pánové, vy tu vidíte jedno. Vzali jste vojákům a četníkům volební právo pod praetextem, že chcete vyloučiti z armády agitaci. Šli jste na četníky. Nevím, k jakým důsledkům to dojde, to říkám jen en passant, když paní strážmistrová bude vyšším tvorem státoprávním nežli pan strážmistr. Myslím, pánové, že to bude působiti zle zejména na venkově, když paní strážmistrová bude vyšší osobou, než pan strážmistr a kdo ví, jestli ona nebude chtíti komandovati. (Sen. Kroiher: Většinou to tak je!) Nechci říci, že ve většině, ale vy je k tomu navádíte. Velectění pánové, prosím, to jste dosáhli. Vy jste zúžili okruh těch, kteří volí, okruh voličstva a nyní jdete dále a zase to zužujete a vždycky máte pro to svůj důvod, když ne ten, tak jiný, ale vždycky nějaký máte.

Velectění pánové, nemusel bych se nad tím rozhorlovati, poněvadž, jak říkám, v politickém efektu tento posun ještě nic neznamená, ale v principu znamená mnoho. V principu znamená to, že musíme klidně přihlížeti k tomu, jak vy tolik a tolik občanů této republiky připravujete, abych nepoužil horšího slova, o nabytá práva. (Hlas: To je loupež!) Pan dr Kramář s velkou ironií se pozastavil nad tímto slovem a já to chápu. On nemůže slyšeti o loupeži. Loupež je odnětí s násilím. Ale, pánové, děje se nějaké násilí? Ono se to odhlasuje a žádné násilí se nedělá. Ale já vidím násilí v tom, že ho pášete na lidech bezbranných. Bylo na to poukazováno a pan ministr vnitra viděl v tom jakýsi, řekl bych, projev rozvážnosti občanů naší republiky, že se chovají tak chladně k tomu všemu a že nepřicházejí ve var, když se v parlamentě resp. zde v senátě tyto zákony přijímají. Pan ministr vnitra bude míti spolehlivé zprávy, poněvadž máme policajtů dosti. Vždyť jsme hrdi na to a mluvíme o tom, že jsme jedním z nejpolicajtějších států; nemám proti policajtům a četníkům nic, poněvadž pokud policajt má mně zaručovati tu funkci bezpečnosti, jak mohu býti proti němu? Já jsem jenom proti tomu, když se převádí na tyto orgány moc vládnouti, když se mně hrozí velkým trestem za každé neuposlechnutí, když se vzpírám, že budu trestán.

Tedy, pánové, jak říkám: Ti lidé dnes, budiž o tom řečeno, snad to přecházejí, snad se ještě tak nerozhorlili, ale to není nějaký důsledek, abych tak řekl, té prozíravosti, kterou v tom vidí vláda. Ne! To je něco docela jiného. Lid se nedá u nás, a my jsme jej tak vychovávali, tak snadno vyprovokovati. Ale, pánové, nemyslete si a proto to říkám, že byste to mohli pořáde a pořáde stále a stále provozovati. Mám za to, že lid vám dá odpověď a my jsme jej tak vychovali. Ne demonstracemi, ale on vám dá odpověď hlasovacím lístkem. Může býti, že se zklamu, ale mám za to, že ne. Chodím venku mezi lidmi a vidím to, a vy se o tom brzy přesvědčíte, že lid vám odpoví na tyto předlohy a odpověděti vám musí, poněvadž to porušování, řekl bych, jeho základních práv, jak se to děje oběma těmito předlohami, nemůže jenom mlčením snésti. On na to odpoví v té formě, kterou my uznáme za. nejsprávnější. A, velectění pánové, říkám jedno: Ať si nikdo nemyslí, že my socialisté, aspoň za naši stranu to mohu jistě prohlásiti, zde na věky tento stav sneseme, anebo že se s ním smíříme. Pánové, pro nás musí aktivní účast na státní moci jako první znamenati útok proti té reakci, útok proti tomu všemu, co jste teď spáchali. Říkám to jen svým jménem, jsem dosti starý příslušník strany, znám její tradici, znám i city dělnictva, ale považuji to za nemožné, aby nám tento stav byl kdykoliv přijatelným. Budeme, pánové, jistě v té formě, která se nám uzdá za vhodnou a která bude pro nás možnou a přiměřenou, proti těmto předlohám vždy bojovati a nikdy neustaneme v tomto našem boji, pokud nebude smazána ta velká hanba, kterou jste demokratickému charakteru tohoto státu dnes učinili. Pánové, neznáme v republice žádný jiný právní vývoj, než ten, který vede k čisté a ryzí demokracii a k odstranění všeho toho, co jen demokracii stojí na překážky a je s ní v odporu. Tím končím. (Výborně! - Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přerušuji rozpravu.

Byl mně podán návrh pp. sen. Zimáka a soudr.: "Podepsaní navrhují, aby p. předseda vlády dr Švehla se dostavil ihned do dnešní 95. schůze Národního shromáždění."

Jelikož tento návrh je dostatečně podporovaný, dám o něm hlasovati.

Byl mně podán další návrh: Podepsaní senátoři žádají, aby po návrhu sen. Zimáka a soudr. při hlasování byly spočítány hlasy.

Jelikož i tento návrh je dostatečně podporován, dám sčítati hlasy.

Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo je pro návrh sen. Zimáka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Prosím pana tajemníka senátu, aby sčítal hlasy.

Pro návrh sen. Zimáka a soudr. byl jeden hlas, proti 50 hlasů. Návrh je zamítnut.

Budeme pokračovati v rozpravě.

Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Fijala. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Fijala (německy): Dámy a pánové! Jsme přesvědčeni, že voličové vládních stran, pokud se skládají z pracujících vrstev československého obyvatelstva, vyhnali by své poslance s mokrými hadry, kdyby jim, totiž těmto voličům, znám byl reakcionářský obsah reformy správy, kdyby měli tušení, jakou měrou ustanovení této hanebné předlohy jsou namířena proti zájmům dělníků, malorolníků a maloobčanských existencí. Chvat, s jakým tento zákon, jenž znamená nejperfidnější útok proti pracujícím masám, v poslanecké sněmovně byl probičován, jest jen důkazem zlého svědomí ne pánů Kramáře a společníků, neboť ti jsou zde k tomu, aby proti dělníkům všemi prostředky bojovali, nýbrž znamením zlého svědomí především novopečených vládních stran, luďáků a německých aktivistických stran. Pánové Hlinka a Juriga vytáhli jako bojovníci za sebeurčovací právo národních, zejména však slovenských menšin, nyní vracejí se jako nejvěrnější pochopové protirevolučního hnutí, především oboru národnostní politiky. V čele toho boje kráčí pánové Kramář a společníci, a vůdcové luďáků následují za nimi jako poslušní, ochotní a hanební pochopové.

Dělají to právě tak jako němečtí aktivisté; dopouštějí se hanebné zrady na národních požadavcích Slováků tím, že se schovávají za nestydatou lež, že reforma správy obsahuje také ústupky národním menšinám. Jest tedy potřebí ukázati, jaké povahy je tento zákon, pro který luďáci pozvedají ruce. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

Vezměme nejdříve nejdůležitější stránku zákona, totiž zásadní. Reforma správy znamená především, že se zásada všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího úplně ruší; zákon o reformě správy znamená prvý, avšak rozhodný krok na cestě k opětnému zavedení hanebného volebního práva podle kurií. Dříve než tato předloha mohla se státi zákonem, ukradla vláda, a to zase za pomoci aktivistů a luďáků, vojínům volební právo. Jakýsi pan Windirsch, vůdce, resp. předseda německých agrárníků, pokoušel se ospravedlniti tuto podlou, proti vojákům namířenou akci prohlášením, že oloupením vojínů o volební právo a stanovením vyšší hranice věku pro voliče, jak se to stalo reformou správy, vylučuje se jen mladistvý živel z politiky. Podle mínění těchto drzých lokajů německých velkostatkářů jsou tedy mladistvé živly dobré a zralé dosti, aby v okamžiku nové řeže mezi národy, která se právě zase připravuje, obětovaly své kosti ve službách t. zv. vlasti, kdežto tento pan Windirsch zase tak, jako po dobu poslední světové války, zůstane pěkně doma a bude agitovati pro válečnou půjčku; jsou však podle mínění tohoto udatného hrdiny ze zázemí příliš mladí, aby mohli mluviti spolu o otázkách správy resp. zákonodárství ve státě.

Ustanovení reformy správy znamenají, že přes milion československých státních občanů pozbude práva volebního, že "mladistvý živel" bude tedy vyloučen. Ostatně však obdrží vláda právo jmenovati celou třetinu zemských a okresních zastupitelstev. Toto právo znamená, že správní korporace budou úplně vydány vládě, resp. vyšší byrokracii, což nade vší pochybnost vysvítá z následujícího výpočtu: slovenské zemské zastupitelstvo bude čítati 54 členů. 36 členů bude voliti obyvatelstvo a 18 členů bude jmenovati vláda. Dále obdrží president zemského zastupitelstva, který nebude volen ani zastupitelstvem, ani obyvatelstvem, nýbrž jmenován bude vládou resp. presidentem republiky, právo pověřiti úředníka, kterého ustanoví referentem, právem hlasovacím. Ve skutečnosti tedy bude slovenské zemské zastupitelstvo čítati 55 členů. Absolutní většina činí 28. Poněvadž se třetina, kterou má vláda jmenovati, skládati bude výhradně z vládních mameluků, potřebuje vláda ze 36 zvolených členů získati jen 9 - a ti jsou s pomocí všech vládních stran jistí - aby dostala celé zemské zastupitelstvo do rukou. Ale to znamená, že se právo obyvatelstva voliti dvě třetiny zastupitelstva stává sprostým podvodem, který povede k primitivnímu klamání pracujících mas; tento výpočet ukazuje, že zemské zastupitelstvo nemůže přijmouti ani jediné usnesení, které by se vládě nehodilo; jak tu luďáci chtějí chrániti národnostní práva slovenských menšin, jest jejich tajemstvím. Ve skutečnosti, tím, že hlasují pro tento zákon, jenž znamená zákeřný atentát proti právům slovenských menšin, prodali a zradili národnostní požadavky Slováků právě tak, jak to učinili němečtí aktivisté stran národnostních požadavků německých menšin. Tak jako tito, tak také pánové Hlinka a Juriga stali se z průkopníků za práva národnostních menšin hlučnými zápasníky protirevolucionářské fašistické politiky Kramářovců.

Vládní byrokraté mohou si již nyní dovoliti všechny možné drzosti vůči chudému obyvatelstvu. To bude nyní, jakmile tato předloha se stane zákonem, ještě horší. Ubozí sedláci a dělníci vydáni budou náladám arogance úřednictva, které se bude cítiti odvislým nikterak již od obyvatelstva, nýbrž jen ještě od představeného úřadu. A tu je zajisté jasno, že úředníci tím více budou jisti blahovůlí svých představených úřadů, čím bezohledněji a řízněji budou postupovati proti dělníkům a chudým rolníkům.

Ještě vyšší měrou - je-li to vůbec ještě možno - nežli proti slovenským menšinám, namířen je tento zákon proti maďarským menšinám. Ustanovení jazykového zákona, která pro pracující obyvatelstvo vlastně teprve nyní, t. j. jakmile reforma správy bude uskutečněna, nabudou praktického významu, zbavovala maďarské menšiny ve všech otázkách správní praxe absolutně všech práv. Podle těchto ustanovení bude státní jazyk, tedy český jazyk, jazykem jednacím. Jednání správních korporací, zemských a okresních zastupitelstev povedou se v českém jazyce, rovněž tak budou se referáty podávati v jazyce českém. Předseda je sice oprávněn, ale nikterak povinen poříditi překlady, resp. dát je poříditi. Následky těchto nehorázných ustanovení leží pro každého na bíledni, kdo zná poměry v území maďarských a německých menšin. V okresních zastupitelstvech v maďarském území, která se skládají aspoň ze dvou třetin z Maďarů, může předseda jednání říditi tak, že právě tyto dvě třetiny zástupců obyvatelstvem volených ničemu z toho neporozumí. Kdo poznal metody, kterých již dosud čeští úředníci používali proti pracujícímu obyvatelstvu národních menšin, obzvláště proti slovenské a maďarské menšině, ten může si učiniti představu o tom, kolik možností má nyní pomocí reformy správy český úředník, aby vyhověl svým sadistickým choutkám ve styku s pracujícím obyvatelstvem slovenským a maďarským. Představme si na příklad, co český okresní hejtman proti chudým sedlákům a proti dělníkům na celém Slovensku a Podkarpatské Rusi může podniknouti pomocí ustanovení o trestním řízení správním, která mezi jiným praví, že každý, kdo poruší klid a pořádek anebo veřejnou mravnost, může býti potrestán vězením do 14 dnů anebo peněžitou pokutou až do 5000 Kč. Poněvadž dále každý, kdo odepře vrchnosti poslušnost, rovněž může býti potrestán vězením do 5 dnů a peněžitou pokutou do 2000 Kč, představme si jednou, jaké zbraně se tu dávají byrokracii do rukou v jejím boji proti chudému selskému obyvatelstvu a proti pracovní třídě.

Kdo zná poměry u nás, tomu bude jasno, čemu okresní hejmanové v krajině s německou, maďarskou, slovenskou a podkarpatskou menšinou rozuměti budou pod přečinem proti klidu, pořádku, bezpečnosti a mravnosti, a obzvláště pod neposlušností oproti vrchnosti. Tu nyní budou způsobem dosud nebývalým otevřeny dveře zvůli dokořán. Pomocí těchto ustanovení může byrokracie tlumiti dělnické hnutí, zmařiti každý pokus ubohých slovenských, maďarských a podkarpatských sedláků, aby zlepšili své bídné sociální postavení pomocí t. zv. koaličního práva. Ve skutečnosti zrušují sprostá policejní ustanovení reformy správy koaliční právo dělnické třídy. Veliký zločin vůdců luďáků záleží právě v tom, že velmi dobře znají praktické účinky reformy správy, že však přes to anebo spíše právě proto hlasují pro tento zákon. Právě proto, poněvadž jim tento zákon dává možnost s úspěchem potírati dělnickou třídu a chudé sedláky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, právě proto hlasovali tito klerikální demagogové pro reformu správy, ze které se vyklubal pravý výjimečný zákon, namířený proti chudým sedlákům a proti dělníkům jak národnostních menšin, tak také proti československé dělnické třídě vůbec. Ovšem leží v moci dělníků a sedláků v Československu, pečovati o to, aby tento zákon neměl větší cenu nežli kus papíru, na kterém je vytištěn. To však závisí od toho, zdali se dělnictvu podaří, proti jednotné frontě slovenských, německých a českých velkostatkářů, průmyslníků a bankovních magnátů postaviti jednotnou frontu všech pracujících vrstev československého obyvatelstva.

Slovenským sociálním demokratům, kteří ve spojení se sociálně-demokratickými poslanci a senátory všech ostatních zemí tohoto státu provádějí oposici na půdě parlamentární, musíme říci, že tato oposice nepřesahuje cenu parlamentní komedie, pokud tito poslanci zamítají to, aby mimo tento dům, všude tam, kde dělníci a chudí sedláci žijí a trpí, vybudovali jednotnou frontu pracujících proti protirevolučnímu zákonodárství této vlády. Čeho je potřebí, to není nikterak parlamentární, nýbrž proletářská jednotná fronta třídního boje. A vybudování této jednotné fronty právě sociálně-demokratičtí vůdcové všech národů Československé republiky s rozvahou sabotují. Čím více tito vůdcové parlamentární jednotnou frontu oposice prohlašují za nezbytnou, doufají, že se jim podaří sabotovati požadavky dělníků po skutečné jednotné frontě proletářského boje. Proti těmto požadavkům staví se hluchoněmými.

Hru, kterou sociální demokraté provozují s oposičním zápasem, jest potřebí dělníkům úplně odhaliti. Domnívají se snad poslanci a senátoři československých sociálních demokratů, že jejich parlamentární hádání s pány Kramářem a Švehlou přijme dělnictvo jako plnocennou náhradu za proletářskou jednotnou frontu? Dnes, kdy poslanecká sněmovna hanebnou předlohu již spolkla, jsou karty sociálně-demokratických vůdců odkryty. Jejich celá zdánlivá oposice po dobu posledních měsíců měla skutečně jen praktický smysl, ponechati vládě možnost, aby pomocí aktivistů prosadila hanebné zákony poslední doby, obzvláště výjimečný zákon v rouše reformy správy, a jakmile se to stane, aby se zase navrátili do koaličního chléva. Nemusíme býti proroky, abychom předvídali, že nyní po přijetí půl tuctů hanebných svrchovaně reakcionářských zákonů, po otřesení česko-německé vládní koalice přijde zase doba pro sociální demokraty a národní socialisty, to jest doba, po které touží, okamžik, kdy jim zase bude popřáno po boku pana Švehly, Kramáře a společníků státi u vládního žlabu. Proletářská jednotná fronta jest jim jen heslem, vládní koalice s měšťáckými stranami ve skutečnosti vším. Nic pro proletářskou jednotnou frontu, všechno pro koalici s buržoasií, tak zní jediné vážně míněné akční heslo sociálně-demokratických vůdců všech národů Československé republiky.

Dříve než se budu zabývati politikou naší vlády, která slouží válečným plánům anglického imperialismu, chci zde ještě poukázati na slovenskou specialitu berního teroru proti chudým sedlákům, a to na t. zv. církevní daň, jejíž výše ponechána jest volnému uvážení duchovenstva a jeho bankéřů, a která, nechť je jakkoli vysoká, se strany úřadů nemilosrdně se vymáhá bez ohledu na existenční minimum. V obci Kunešově u Kremnice byla obyvatelstvu, většinou chudým horníkům, pensistům a domkářům, uložena církevní daň v obnosu 500 až přes 1000 Kč, a poněvadž tito lidé nemohli platiti, přichází soudní vykonavatel z rozkazu okresního hejtmana v Kremnici v doprovodu četníka do Kunešova a nutí lidi k zaplacení vysoké církevní daně, anebo zabaví jim jejich trochu majetku. Táži se pana ministra vnitra, zdali je přípustno, aby duchovenstvo a jeho bankéři směli předpisovati tak vysokou daň, a zdali tato daň musí a smí býti dobývána úředními orgány.

Považuji za nutné poukázati s tohoto místa na nebezpečí, které hrozí pracujícímu obyvatelstvu, a to na válečné nebezpečí, na budoucí válku, kterou anglický imperialismus od delší doby připravuje. Je všeobecně známa skutečnost, že v úterý dne 7. června stal se sovětsko-ruský vyslanec Wojkow obětí úkladné vraždy, při které beze vší pochybnosti špinavá a krvavá ruka anglické imperialistické buržoasie hrála rozhodnou úlohu. Není žádného zločinu, který v posledních týdnech a měsících byl spáchán proti sovětskému Rusku, jenž by neměl svůj původ v úkladech a piklech anglické buržoasie. Vláda anglických vykořisťovatelů chce válku a chce především a v prvé řadě válku proti sovětskému Rusku, proti státu ruských dělníků a sedláků. Za tímto účelem je sovětské Rusko neustále a nejdrzejším způsobem provokováno. Po zločinném přepadení ruského vyslanectví v Pekingu následovalo hromadné vraždění čínských dělníků, kteří v pekingském ruském vyslanectví byli zatčeni vůdcem loupežníků a ničemou Čangsolinem. Tuto zbabělou vraždu provázel tisk anglických vykořisťovatelů hlasitou pochvalou. Po zločinu v Pekingu následovalo pravidelné obléhání ruského vyslanectví v Šanghaji, které jen přímou podporou vojenských prostředků anglických imperialistických lupičů bylo možno. Když v Pekingu a Šanghaji bylo asi 700 čínských dělníků a studentů nejbestiálnějším způsobem bez soudního řízení zavražděno ruskými bělokvardějci, stojícími v anglickém žoldu, tu ti lidé, kteří způsobují dnes pokřik proti opatřením, jež Rusko učinilo na svou ochranu, neprotestovali. Považovali zavraždění revolucionářů za něco samozřejmého. Vždyť se to přece dělo v zájmu svatého kapitálu. Poněvadž ani tato provokace nevedla k cíli, rozhodla se anglická vláda, že podle pravidel sprostých silničních lupičů a kasařů dá přepadnouti budovu ruské obchodní mise v Londýně, vypáčiti a vypleniti skříně. Po tomto hrdinném kousku státem chráněných a privilegovaných silničních lupičů následovalo potom přerušení diplomatických styků sovětského Ruska s Anglií. Všechny tyto provokace měly zcela jiný účinek, než jak doufala anglická vláda válečných štváčů. Tím, že sovětská vláda proti všem drzým provokacím a do války štvoucím akcím Anglie postavila rozhodnou politiku míru, přesvědčila nejen masy sovětského Ruska, nýbrž veškeré obyvatelstvo celého světa, že stejně upřímně chce mír, jako se Anglie vynasnažuje všemi prostředky, hlavně však provokacemi, diplomatickými pletichami a politickou úkladnou vraždou zjednati podmínky, které slouží vzniku nové světové války, mezinárodního vraždění národů.

Anglie podporuje ve všech hlavních městech kapitalistických států ony bělokvardějské organisace vrahů, které na pokyn svých anglických chlebodárců brzy ve Švýcarech, brzy v Polsku obstarávají své vražedné dílo. Pro bělokvardějské organisace ruské protirevoluce mají měšťácké vlády - a k nim patří již vždy také vláda československá - dosti peněz nazbyt. Za úkladné vraždy, za které tyto organisace přímo zodpovídají, nesou odpovědnost spolu také ty vlády, které této protirevoluční luze poskytovaly anebo ještě poskytují útulek. Polská vláda trpěla tyto organisace proti jasným ustanovením smlouvy uzavřené v Rize. Proti ustanovení této smlouvy dovolila organisace těch ruských monarchistických spolků, které pojaly politickou vraždu do svého programu. Polská vláda bílého teroru, která shora až dolů postříkána je krví povražděných dělníků, nadržovala této úkladné vraždě, které padl náš soudruh Wojkow za oběť. Podporována jsouc protirevolučními vládami nejdůležitějších evropských států, podporována jsouc především krvavou polskou vládou bílého teroru, doufá Anglie, když všechny ostatní prostředky selhaly, nyní pomocí úkladné vraždy vládu sovětského Ruska donutiti k válce. Skuteční vrahové Wojkowa jsou polskému, jsou světovému proletariátu známi.

Přijde den, jenž proletariátu dovolí, předložiti katanům dělnické třídy, vrahům vůdců ruského a světového proletariátu nejkrvavější účet. Přijde den, kdy třídně uvědomělé dělnictvo vyúčtuje s hrdiny bílého teroru, s mučiteli, vykořisťovateli a válečnými štváči. (Souhlas komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Pichl.

Sen. Pichl: Vážený senáte! Právě projednávaná reforma veřejné správy je dobrým barometrem k tomu, abychom se přesvědčili, jak daleko jsme se vzdálili zásadám pokroku a demokracie, v jichž jménu bylo bojováno o zřízení Československé republiky. Přivykli jsme během posledního roku na leccos se strany majority, neočekávali jsme však, že tato většina odhodí všechny ohledy k ideálům našeho lidu a dá se na cesty zjevné reakce, která láme všechno, jen aby zajistila třídní výsady pro vrstvy, které podle svého domnění zastupuje.

Správní reforma tak, jak je vypracována, je dílem, jehož prospěch sklidí z části Slováci, z hlavní části však Němci. Ludová strana spolu s p. drem Kramářem má nikoli záviděníhodnou zásluhu, že dala podnět k této osnově. Vynutila si ji svým tvrdošíjným nedbáním zájmů státních, svou bezohlednou agitací pro autonomii. Bude ji tedy podle osnovy mít. Obáváme se však, že slovenský lid za to jí nebude vděčen. Slovenský problém není problémem ludové strany, není také otázkou autonomie, nýbrž otázkou, jak včlenit tuto krásnou zemi, s lidem, který má všechny podmínky k velkému kulturnímu a sociálnímu rozvoji, do jednotného rámce správy republiky. Osnova o reformě veřejné správy míní, že se tak stane pomocí nové správní organisace, která štěpí celistvé území republiky na čtyři části, které budou mít spolu tím méně spojovacích pásek, čím víc zdůrazňuje se osobitost jednotlivých zemí.

Osnova tvoří nový separatism zemský k velké zajisté radosti Němců a hlavně Maďarů, kteří budou zbaveni nepříjemného vlivu Čechů na Slovensku a budou moci ovládnouti mysle luďáků ještě větší měrou, než je tomu nyní. Ty maďarofilské tendence, jež v ludové straně se projevovaly, ty znovu porostou. Je podivuhodné přímo, jak nynější koalice, která jinak vynáší své vlastenectví až do nebes, dovedla vytvořiti osnovu, která aspoň v zásadě připomíná dílo, které kdysi bylo dodáno z Pešti ad usum maďarské agitace uvnitř strany ludové. Myšlenka autonomie není vůbec vynálezem ludové strany, ale to svým původem ze sousedství. Byla importována, pilně pěstována, až z ní vyrostl květ, jehož stopy nalézáme v osnově. Autonomistické tendence, které jsou v osnově, představují nám dílo, které je přímým pokračováním starých už snah, jichž společným jménem je československý rozkol. Až sem odvážila se nynější majorita, která neuvědomila si, co je vskutku samosprávou a co je nebezpečím separatismu, nebezpečím, jež sahá k základům státu.

Znova bude obnoven starý už dávno zapomenutý rozdíl mezi Čechy, Moravou a Slezskem, neboť obě tyto poslední země dostanou reformou správy možnost vytvářet se v každém směru jinak, než Čechy. Je trapná tato podpora všech separatistických chutí, tím trapnější, že ve všech jiných oborech veřejné činnosti se uznává potřeba naprosté jednoty a jednotného základu. Usilujeme o to, aby zákonodárství pro celý stát bylo jediné, ale správu budeme míti roztříštěnu na čtyři kusy, jako by náš stát byl něčím tak velkým, aby bylo nutno dělit jej na čtyři více méně samostatné jednotky, které, zejména, pokud jde o Slovensko, budou mít větší, nebo menší tendence jíti svou cestou. Či snad je to úmyslem? Nechceme tomu věřit, ale bylo by tomu možno věřit, když tak pozorujeme chování národních menšin k osnově.