Za svou stranu prohlašuji, že budu hlasovati pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dávám slovo panu sen. Sochorovi.

Sen. Sochor: Vážený senáte! Předložený zákon není v podstatě nic jiného, než dovršení politiky, která se u nás prováděla již za všenárodní koalice a v níž se dnes prostě pokračuje. Samospráva byla zničena již dříve, třeba že se to nestalo vesměs cestou zákona a namnoze protizákonně. Samospráva okresů a zemí neexistuje v podstatě od převratu, kdy byly proti zákonu jmenovány okresní a zemské správní komise a nebyly vypsány volby. Okresní správní komise i zemská správní komise jsou nástroji vlády a ne představiteli obyvatelstva. (Tak jest!) Samospráva obcí byla zničena novelou k obecnímu zřízenu Policejně trestní ustanovení, která jsou obsažena v tomto zákoně a jimiž se mám zvláště zabývati, vycházejí v podstatě z Bachova "Prügelpatentu", jehož platnost nebyla zrušena ani za účasti socialistů ve vládě. Mimochodem připomínám, že když se projednával zákon na ochranu republiky, všechny tehdejší vládní strany hlasovaly proti zrušení Prügelpatentu, které bylo navrhováno oposicí.

Nevidíme tedy v předloženém zákoně žádný zvláštní obrat v československé vnitřní politice, nýbrž docela normální vývoj politiky buržoasního státu za vzrůstajících třídních rozporů. Za tuto politiku nesou přirozeně odpovědnost všichni, i ti, kteří ji připravovali, i ti, kteří ji dnes provádějí.

Vyjadřuje se nyní jen v zákonné formulaci to, co se prakticky dělalo zčásti proti zákonu a zčásti nad zákon. Pokud předložený zákon znamená další zhoršení poměrů, tedy je to jen soustavně vzrůstající reakce, vzrůstající rok od roku, jak to již můžeme velmi dlouho pozorovati. Reakce u nás rostla a musí růsti. Větší chvat ve výrobě reakčních zákonů je vysvětlitelný přípravami mezinárodní buržoasie k útoku proti sovětskému Rusku, k nimž také musilo dojíti a které byly vůdci revolučního hnutí předvídány již na konci světové války. Pouze pro ty, kteří brali vážně výklady o demokratické budoucnosti, jež jsme slyšeli na konci světové války se všech stran, může býti předložený zákon překvapením. Pouze pro ty, kteří čtou na příklad washingtonskou deklaraci jako vážný program těch, kteří ji podepsali, může býti předložený zákon znamením hlubokého obratu. Ve skutečnosti na konci světové války nejednalo se o demokracii, nýbrž o jinou formu boje měšťácké třídy proti proletářské revoluci, než kterou vidíme dnes. Americký žurnalista, blízký Wilsonovi, Backer, vydal dokumenty o Wilsonově účasti na mezinárodní politice na konci světové války a při jednání o mír. Mezi těmito dokumenty čteme také kabelogram Lloyda George, tehdejšího ministerského předsedy anglického, který na konci r. 1917 žádá Wilsona, aby znova formuloval svůj demokratický program, protože je to nutné vzhledem k náladám v anglickém dělnictvu. Proti vlivu ruské revoluce na mysli evropského dělnictva byl postaven demokratický program Wilsonův, byly postaveny jeho zásady sebeurčení národů, proti vlivu ruské revoluce, na masy československých vojáků na Sibiři a na masy československých dělníků a malých rolníků i u nás byla postavena washingtonská deklarace. Buržoasie potřebovala, aby dělníci a malí rolníci, kteří byli tehdy ve vojsku, složili zbraně, aby se nebránili vytvoření měšťáckých států a upevnění měšťáckého státního aparátu a proto mluvila o demokracii, o sociální spravedlnosti atd. Vždyť v československém parlamentě ihned po válce první ministerský předseda dr Kramář mluvil o vyvlastnění dolů a hutí, o sociální spravedlnosti a jeho strana měla dokonce a má dosud znárodnění dolů a hutí ve svém programu.

Tento podvod s demokracií a pokrokovostí byl pouhým měšťáckým manévrem a ničím jiným. Buržoasie ve slovech ustoupila tak daleko, jak musila a byla by ochotna tehdy slíbiti ještě mnohem více, jen když se jí podařilo přesvědčiti část dělnických vůdců a dělnických mas, že není nutno rozbíti měšťácký státní stroj a nahraditi jej strojem novým. Kdo čtou Leninovy útoky proti měšťácké demokracii, které psal r. 1917 před výbuchem říjnové revoluce, vidí dnes, že se v Evropě, kde se proletariát neodhodlal k rozbití měšťáckého státního stroje, splnilo se na vlas všechno to, co Lenin o měšťácké demokracii tehdy psal.

Dokazovati proto měšťáckým stranám, že porušují zásady, které dříve hlásaly, je naprosto zbytečné. Představitelé těchto stran nechtěli tyto zásady držeti a hlásali je pouze proto, aby je držeti nemusili. Je to stejně tak zbytečné, jako žádati presidenta Masaryka, autora washingtonské deklararce, aby tento zákon nepodepsal, aby jej vrátil sněmovnám a ve smyslu svých vlastních zásad svedl s dnešní většinou boj. Otázky, o něž dnes jde, jsou otázkami třídní moci a mohou býti řešeny jen otevřeným třídním bojem. Měšťáci byli demokraté v okamžiku, kdy hrozilo nebezpečí, že kapitalistický řád bude zničen revoluční vlnou. Zříkají se dnes demokratismu, když se domnívají, že mohou zničiti násilím revoluční nebezpečí nejen u nás, nýbrž i v měřítku mezinárodním.

Německý ministr zahraničních věcí Stresemann ve své řeči v německém parlamentě o výsledcích ženevských jednání přiznal, že mezi představiteli měšťáckých vlád byla zjištěna jednotná vůle k rozhodnému boji s revolučním nebezpečím. Popřel sice, že by byla učiněna dohoda k přímému vojenskému útoku proti sovětskému Rusku, avšak pro toho, kdo rozumí řeči měšťáckých státníků, je jasno, že boj proti revoluční propagandě v měšťáckých státech je pouhou přípravou k válce se Sověty. Československá buržoasie se musí snažiti udržeti stejný krok s ostatními vládami kapitalistických států, musí učiniti vše, co může, aby revoluční hnutí znemožnila.

Marxistům je jasno, že když roste nebezpečí pádu kapitalistického řádu, když hrozí nebezpečí, že kapitalisté ztratí právo žíti z nadhodnoty, musí v kapitalistickém státě upadati svobody občanské a musí se kapitalistické státy měniti ve státy výslovně policejní. Vládnoucí třídu, buržoasii nelze přesvědčiti o tom, že tuto politiku dělati nemá žádnými výklady. Řekl jsem již, že nemá žádný smysl jim dokazovati, že opouštějí zásady, které dříve hlásali. Nemá také žádný smysl dokazovati jim, že zákon, který předkládají, je protiústavní, že odporuje některým dosud platným právním zásadám. Všem takovým výkladům budou páni z měšťáckých stran naslouchati pouze se shovívavým úsměvem. To přece všechno vědí sami, to jim nikdo dokazovati nepotřebuje. Oni však vědí také, že ústava i právní zásady dosud platné byly výrazem třídních sil v době, kdy vznikaly a že je samozřejmě nezavazují v okamžiku, kdy jsou třídní síly změněny. Ústava se obecně považuje za úmluvu mezi vládnoucími a ovládanými. Avšak buržoasie rozumí úmluvám ve smyslu Machiaveliho. Ví, že kníže má držeti pouze ty zásady, které mu v daném okamžiku vyhovují.

Jestliže komunistický tisk a komunistická kritika předloženého zákona dokazovala jeho protiústavnost, jestliže dokazovala, že znamená úplné porušení zásad i měšťácké demokracie, které byly před nedlouhým časem hlásány těmi, kteří dnes novou předlohu obhajují, pak to všechno činíme pouze proto, abychom dokázali dělníkům, že demokracie je měšťácká a její zásady jsou pouhý podvod, abychom je zbavili ilusí, které jim brání, aby přešli k otevřenému útoku, proti kapitalistickému řádu, proti kapitalistickému státu a vybudovali si stát svůj a vytvořili řád socialistický. Víme, že jen tenkráte, kdy proti moci buržoasie bude státi jiná, reálná moc, bude možno donutiti buržoasii k ústupkům. Víme, že mezi buržoasii a proletariátem je stav stálé války, který má vedle okamžiků otevřeného boje také chvíle války zákopové. Podmínky okamžitých příměří se řídí poměrem sil a žádnými mravními zásadami. Profesor Masaryk kdysi hlásal, že politika je boj za uplatňování mravních zásad. Dnes je presidentem státu a na mravní zásady samozřejmě kašle, jak ukázal na př. při poslední Husově oslavě, jak ukázal svými podpisy na zákonech, které odporují všemu, co jako profesor líčil jako zásady nedotknutelné.

Účelem článků návrhu o organisaci politické správy, které jednají o trestní pravomoci politických úřadů, není v podstatě nic jiného, nežli vytvořiti zákonný podklad pro používání opatření výjimečného stavu, aniž by výjimečný stav musel být formálně vyhlášen. Politické úřady mají podle článku 2. "bdíti nad veřejným pořádkem, klidem, bezpečností a veřejnou mravností a odvraceti v tomto směru všeliká nebezpečenství a odstraňovati nastalé poruchy". Za tímto účelem mohou politické úřady ve svých úředních obvodech vydávati příkazy a zákazy v zájmu veřejném nutné, jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy a mohou za nedbání takových příkazů a zákazů stanovit tresty na penězích do 5.000 Kč, anebo na svobodě do 14 dnů. Tyto tresty mohou ukládati politické úřady na všechno nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterými se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení. Pan ministr vnitra doznal v debatách výborových otevřeně, že politické úřady mohou při vydávání těchto svých příkazů a zákazů omezovati občanská práva, zaručená jinými zákony, že prostě mohou dělat všechno, co se jim zlíbí. Každý vidí, že pojem veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku, mravnosti a slušnosti je pojem velmi kaučukový a že se pod něj nechá skrýti prostě všecko, co politická správa potřebuje a chce. Na základě toho lze zakázati každou veřejnou schůzí a každý veřejný projev, protože si politický úřad myslí, že by při ní mohl býti ohrožen klid a pořádek. Lze zakázati kolportáž a prodej lístků. Mohou býti zakazována divadelní představení, písničky, prapory, odznaky, celý veřejný život, všechno to, co jmenujeme občanskými právy a občanskými svobodami je postaveno v podstatě pod dozor policie. Cíl je jasný. Jde o to, policejními prostředky zamezovati rozvoji dělnického hnutí, znemožňovati obranu dělníků proti vykořisťování. Československá buržoasie, tak jako všechna buržoasie ve světě, kdysi bojovala za občanské svobody. Dnes tyto svobody dává za bezpečnost koryt. Kdybychom chtěli vyjádřiti její vývoj stručnou větou, mohli bychom říci, že se českoslovenští měšťáci a měšťáci vůbec vyvíjejí od občanů k vepřovému dobytku. (Sen. Kroiher: Fuj! Fuj!) Promiňte, že musím tohoto vulgárního výrazu použíti. Ale ještě horšího výroku bych měl použíti... (Sen. Kroiher: Hanba! - Projevy nevole.)... pro ty, kteří to páší na ubohém lidu československém... (Výkřiky sen. Kroihera.)... římští pochopové. Na místo sebeurčení lidu, na místo svobod občanských, budeme míti pouze sebeurčení policajta. Už tato práva politických úřadů by mohla stačiti, aby zákon musel pobouřiti každého, kdo právě nechce zničení všech občanských svobod vůbec. Avšak zákon obsahuje ještě více roztomilostí. Ukládá sice úředníkům, aby byli slušní a hodní k občanům, ale neříká, co se jim stane za to, když hodní nebudou a co stačí k důkazu, že se úředník nechoval tak, jak se chovati měl. Za to občan republiky bude trestán vězením do 5 dnů nebo pokutou do 2.000 Kč, když k nějakému úřadu se bude chovati "hrubě", anebo odepře jej poslechnouti anebo použije v psaní úřadu způsobu, který bude úřad urážeti.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přerušuji pana řečníka.

Pan senátor užil podle stenografického zápisu ve své řeči těchto slov:... "že se českoslovenští měšťáci a měšťáci vůbec vyvíjejí od občanů k vepřovému dobytku".

Volám jej za tato slova k pořádku!

Sen. Sochor (pokračuje): Děkuji. Těší mne velice.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že nemá práva činiti poznámky o prohlášení předsedy!

Sen. Sochor: Prosím. (pokračuje): Každý ví, že opravdová urážka úřadu a opravdová hrubost je trestná už podle trestního zákona. Každý ví, že úřady jsou v tomto směru již trestním zákonem velmi důkladně chráněny. Tady samozřejmě nejde o ochranu úřadů v pravém slova smyslu, tady jde o to, udělati z úředníků státních i samosprávních zvláštní kastu lidi, dáti jim vědomí zvláštní povýšenosti nad ostatními občany, udělati z nich byrokratické nafoukance v pravém slova smyslu. Myslím, že by mi mnoho lidí dalo za pravdu, kdybych řekl, že je třeba se spíše starati o to, aby si úřady byly vědomy, že jsou tu k službě občanů a ne občané pro ně. Dělá se samozřejmě pravý opak, protože je třeba, aby státní aparát byl od občanů vzdálen, aby lidé ve státním aparátě se cítili býti odlišným celkem, aby byli ochotni jíti proti každému, kdo není právě z jejich kasty.

Politický úřad má však právo nařizovati také policii obecní, má právo zasahovati do staré pravomoci obcí. Obecní starostové v dělnických místech budou nuceni pokutami k tomu, aby posílali obecní policajty proti stávkujícím dělníkům. Je to pěkný úmysl. Je ovšem jiná věc, jestli se podaří také tento úmysl splniti.

Při řízení před politickým úřadem musí občané dokonce složiti peněžitou záruku. To znamená, že chudí lidé se nebudou moci vůbec politických úřadů dovolávati, leda když jim budou chtíti udělati nějakou milost. Když se bude zdáti politickému úředníkovi, že někdo správní řízení zbytečně protahuje návrhy, které jsou zbytečné, nemůže pouze tyto návrhy odmítnouti, nýbrž může dokonce navrhovatele pokutovati a zavříti. Když někdo bude křivě svědčiti ve správním řízení, tedy o tom, zda to bylo křivé svědectví nerozhodne soud, ale úřad, kterému se zdálo, že bylo křivě svědčeno a může při tom uděliti dokonce 1 měsíc kriminálu. A tak z celé svobodné republiky Československé bude v podstatě jediný kriminál, v němž se bude dařiti dobře jen tomu, kdo bude uměti podpláceti fotříky, politické úředníky této svobodné republiky.

Poslanecká sněmovna schválila celý návrh zákona právě v den, kdy se dělala oslava 10tého výročí Zborova. Před 10 lety se nechalo zabíti několik set lidí proto, aby rozbili policajtské a reakční Rakousko. 10 let na to se čeští vlastenci spolu s německými vlastenci snaží, aby napravili pověst starého Rakouska. Chtějí dokázati, že Rakousko bylo stát svobodnější a méně policajtský nežli je Československá republika. My víme ovšem, že míra policajtství není závislá na tom, jak se který stát jmenuje, nýbrž na stavu třídních sil. Prohlašujeme přímo, že budeme bojovati proti všem omezením občanských svobod, ne proto, že bychom chtěli obnoviti nebo zachrániti starou měšťáckou demokracii, které zachrániti nelze, poněvadž jí schází její hospodářský základ, který nemůže býti obnoven, nýbrž proto, že chceme přeměniti tento zápas proti reakci v zápas za stát dělníků a chudých rolníků, v zápas za zničení kapitalistického státu a kapitalistického řádu. Buržoasie chce tímto zákonem dělnické hnutí spoutati. Je nesporné, že tento zákon bude znamenati zesílení policejního teroru proti dělníkům a že přinese mnoho nesnází nejen nám komunistům, nýbrž všem dělníkům a všem chudým lidem. Jest však také nesporné, že zbaví statisíce dělníků všelijakých ilusí, že je zbaví víry v měšťáckou demokracii, že je naučí správně ceniti sliby měšťáckých politiků a že bude tak nepřímo pomáhati nám při tvoření bojovné jednotné fronty dělníků a rolníků, která je předpokladem dělnického vítězství. Tím končím. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Přerušuji rozpravu.

Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte):

Tisk 500. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o poskytování podpor při živelních pohromách (tisk 489).

Tisk 501. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Petrovického, Malíka, Sedláčka, Slavíčka a spol. o vládním návrhu zákona, kterým se zavádí průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní (tisk 488).

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 13. července 1927 o 91 hodini s tímto

1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 489) k vládnímu návrhu zákona o poskytování podpor při živelních pohromách. Tisk 500.

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu jednáním zkráceným projednána byla osnova zákona o poskytování podpor při živelních pohromách. Tisk 500.

3. Druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 338) o návrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Tisk. 482.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 463) k vládnímu návrhu zákona o provedení úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi Československou republikou a královstvím Italským ze dne 4. května 1926, o plnění smluv o pojištění na život a důchody. Tisk 483.

5. Druhé čtení zprávy I. výboru národohospodářského, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 468) k vládnímu návrhu zákona, jímž se prodlužuje a rozšiřuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Tisk 486.

6. Návrh na prodloužení lhůty dané § 43 úst. list. k projednání usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení. Tisk 435.

7. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 477) týkající se vládního návrhu zákona o organisaci politické správy. Tisk 490.

8. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 478) o vládním návrhu zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Tisk 491.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.