Středa 13. července 1927

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúci rečník je pán sen. Stolberg. Dávam mu slovo.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Zákonem o organisaci správy má býti připraven konec provisoriu, které trvá již 9 let. Ústavní listina československého státu stanovila, že správní a zákonodárná činnost sněmů přestává. Agenda sněmů přešla jednak na parlament, jednak na vládu, jednak přenesena byla na komise, jednak odpočívá úplně. Zastoupení v autonomních okresech nahrazeno bylo komisemi. Ústavní listina dále stanovila, že v nejnižších správních úřadech podle možnosti zastoupen býti má občanský živel, a že správní úřady pečovati mají o ochranu práv a zájmů občanstva. Toto ustanovení ústavní listiny mělo býti uskutečněno župním zákonem, který byl přijat před sedmi lety, jenž v historických zemích nemohl býti uskutečněn, na Slovensku pak narazil na nejtužší odpor obyvatelstva. Předložená osnova jeví se navenek jako novela k župnímu zákonu, ve skutečnosti představuje úplnou změnu župního zákona. Zesiluje oproti župní ústavě význam okresních zastupitelstev v tom smyslu, že rozšířen byl obvod, že na místě rozlohy soudního okresu, jak stanoveno v župním zákoně, vzat byl politický okres jakožto základ správy. Zesiluje se také tím, že občanstvo zastoupeno jest jak v okresním zastupitelstvu, tak také ve výboru. Okresní zastupitelstvo jest úřadem, který bezprostředně přichází do styku s obyvatelstvem, který bezprostředně působí na veřejný život obyvatelstva. Tímto ustanovením nové osnovy je tudíž také zabezpečen vliv obyvatelstva u okresního zastupitelstva. (Sen. Jokl [německy]: Když předsedající souhlasí!) Nikoli, volenými zástupci. (Sen. Jokl [německy]: Předsedající musí souhlasiti! - Různé výkřiky.)

Nová osnova posiluje také oproti župnímu zákonu význam správního úřadu II. instance. Místo 21 žup nastupují 4 země. Tento správní úřad je ve většině případů také nejvyšší a poslední instancí. Také správního soudnictví má se občanstvo zúčastniti. Tím se značně povznáší význam místní správy vůči ústřední správě. Tato úvaha, povznesení významu místní správy vůči ústřední správě, byla také politickým důvodem, že Slováci kladli takovou cenu na zavedení zemské ústavy. Jak známo, je politickým výsledkem vyjednávání se Slováky, že došlo k zemské ústavě. Jeví se mi ostatně také úplně správným, že postup instancí končí u správních úřadů II. instancí, u zemských správ. Ministerstva jsou úřady více politické. Svými šéfy, kteří jsou exponenty politických stran podléhají také politickým vlivům. Právní ochrana obyvatelstva bude beze vší pochybnosti vydatnější a bezpečnější, když postup instancí z úřadu ryze správního, ze zemského úřadu, přejde přímo na správní soud. (Sen. Hartl [německy]: To je týž kruh, možno rekurovati proti okresnímu správci, budou nyní oba závislými od ministra vnitra, poněvadž jsou jmenováni! - Sen. Jarolim [německy]: To znamená stavěti věci na hlavu!) To je správné. (Sen. Jarolim [německy]: Nedělejte to přece tak nejapně!) Druhá instance rozhoduje s konečnou platností a odtud to jde na správní soud. Ministerstvo jakožto úřad politický je vyřazeno. Je to konečně týž případ, jako zkrácení instančního postupu při malých trestech, jež můj předřečník káral, a které jest jen úlevou v řízení, tím že od naší prvé instance jest ihned otevřena cesta ke správnímu soudu. Nespočívá v tom tedy zkrácení práv státního občana, nýbrž jednoduše zkrácení celého řízení. Přenesené úkoly v oboru národohospodářském a humanitním a v oboru sociálním a kulturním... (Hluk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Slovo má pán sen. Stolberg. (Výkřiky.)

Sen. Stolberg (pokračuje): Přece jen budou to větší správní území moci vykonati snáze, nežli malá. Vládní osnova přes tyto výhody oproti župnímu zákonu narazila při svém uveřejnění na živý odpor, jak u oposičních stran, tak také u koaličních stran. Při obrovském významu, jaký přikládati sluší dalšímu vybudování správy tímto zákonem pro další vývoj života ve státě a zajisté také pro budoucnost německého lidu, lze tuto živou diskusi a boj názorů naprosto chápati. Také naše strana zúčastnila se politiky, a bylo samozřejmě také naší povinností přihlédnouti obzvláště k věcné kritice německých oposičních stran. Je přirozeno, že při tom nemohlo býti zkrátka vyhověno všem přáním kritiky. Bylo-li tak často poukazováno na dobrozdání brněnského sjezdu právníků, pak chci přece říci, že se za všech okolností přeceňuje význam jednotlivé politické strany, domnívá-li se někdo, že by tato strana na základě odborného dobrozdání nějaké korporace mohla měniti své stanovisko. (Sen. Jokl [německy]: Jak jest to s úsudkem křesťansko-sociální strany? - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Zněl: V původní formě nepřijatelno! - Sen. Jokl [německy]: Bude hlasovati referent, a nikoli úředník, to je vše, čeho jste do sáhli! To je přece podvádění! - Hluk. - Místopředseda dr Krčméry zvoní.)

O nejlepší ústavě a o nejlepším způsobu ústavy napsáno bylo již od dob Platona mnoho knih, nebylo však možno nalézti nejlepší ústavu. (Hluk. - Místopředseda dr Krčméry zvoní.) Nynější forma osnovy je výsledkem dlouhého vyjednávání mnoha týdnů mezi koaličními stranami, vyjednávání, kterého se také zúčastnily vládní kruhy senátorů. (Hluk. - Místopředseda dr Krčméry zvoní.) S nejživějším odporem setkalo se ustanovení osnovy, podle něhož 2/3 zástupců se mají voliti a 1/3 má býti jmenována. Při specifické povaze úkolů zemského zastupitelstva nezdá se mi přibrání odborníků naprosto nežádoucí, ale dali bychom přednost tomu, kdyby korporace měly právo jmenovati. (Trvalý hluk.) Jmenovacímu právu dány byly jisté hranice tím, že vláda je povinna přihlížeti ke kulturním, sociálním a národnostním poměrům. Tímto ustanovením má býti zabráněno zneužití se strany vlády. Prohlášením jmenovaného člena, jak předepsáno je ve volebním zákoně, ke které straně se chce přiznati, jest jmenovací právo vlády podrobeno také veřejné kontrole. Vládní osnova přiznala předsedovi silný vliv na výsledek voleb tím, že úředníkům přiznávala právo hlasovací. (Sen. Jokl [německy]: Zástupci musí držet hubu!) Nikoli, chválím to, ze to bylo odstraněno. V nové osnově přiznáno bylo jen jednomu referentovi právo hlasovací a není při tom více pomýšleno na opravu volebního výsledku, nýbrž jen na uznání odborné práce a odborného výkonu úředníkova. Finanční komise zemské správy, o které jednala vládní osnova, a která měla finanční hospodářství zemské podrobiti veřejné kontrole, byla poslaneckou sněmovnou zamítnuta. Nemohu sdíleti obavu, že zastupitelské korporace následkem oprávnění, která dána byla předsedovi, mohly by býti odsouzeny k bezvýznamnosti, myslím naopak, že zemský šéf a okresní hejtman budou míti všechen zájem na tom, aby zastupitelské korporace a výbory, pod jeho řízení postavené, řádně pracovaly a že zemský šéf, anebo předseda okresu, který svému úkolu nedostojí, dlouho své místo nepodrží. Nová organisace správy zasahuje také do dvou věcí, na kterých obyvatelstvo lpí. Míním historickou zemi Slezsko a česká okresní zastupitelstva. Slezsko má býti sloučeno s Moravou. Je přirozeno, že se obyvatelstvo Slezska staví proti tomu sloučení, že se, vytlačeno jsouc na periferii nového správního obvodu, vzdáleno jsouc daleko od nového zemského hlavního města, obává, že by mohlo býti poškozeno ve svých zájmech, o které dosud bylo pečováno v jeho vlastních úřadech, v jeho vlastním zemském hlavním městě. Bude proto úkolem nové zemské správy, aby tyto obavy rozptýlila. Bylo dosaženo zřízení zemské komise v Opavě. (Sen. Jokl [německy]: Která smí úřadovati podle pokynů zemského výboru!) I když se někdo pokouší snižovati význam této komise, myslím přece, že bude povolána k tomu, aby hlásala přání Slezanů. Bude dále potřebí v zájmu Slezska a města Opavy, aby několik státních úřadů bylo ponecháno v Opavě a aby nové tam byly zřízeny. (Sen. Jokl [německy]: Vy jste to přece kladli za podmínku! Proč z toho nic nebylo?) A ve smyslu §u 7 osnovy zákona zřízeny tam býti mají technické zemské úřady. (Trvalý hluk.) Chtěl bych obzvláště zdůrazniti nutnost zřízení zemědělské technické kanceláře, ponechání revisního oddělení pro obce, které právě ve Slezsku jsou vzorně zařízeny. Opava také vždy byla pyšna na své školství. Chci projeviti přání, aby jakožto kompensace za tuto degradaci Opavy vybaveny byly opavské školy, aby obzvláště vybavena byla škola pro ženská povolání a zřízeny byly kursy ručních prací a aby také vyhověno bylo dlouholetému přání, totiž zřízení školy pro vzdělávání sester sociální péče. Očekáváme, že německý odbor zemědělské rady v Brně zřídí odbočku v Opavě a rovněž že slezské školství přičleněno bude k německé sekci zemské školní rady v Brně. Sloučením velikého uzavřeného jazykového území v severní Moravě a západním Slezsku bude německému obyvatelstvu tohoto území umožněno, aby vyšší měrou sobě zařídilo společný národnostní život. (Tak jest!) České okresy zřídily cenné ústavy a zařízení ve svých územích. Nyní mají se české okresy ztratiti ve větších nových správních územích I. instance. Novým zněním §u 71 má býti poskytnuta jistota, že tyto ústavy a zařízení českých okresů neutrpí škody. Věcí provádění zákona bude, aby tomuto úmyslu zákona bylo vyhověno. Podstatným zlepšením nové předlohy zdá se mi také býti, že správní judikatura má se také v 1. instanci díti za účastenství občanského živlu, čímž také bude povznesen význam okresního zastupitelstva. Zvláštní resolucí má býti dán důraz tomuto požadavku po brzkém zřízení správního soudnictví. Zdali nová správa působiti bude ke spokojenosti a k prospěchu obyvatelstva, záviseti bude od toho, zdali také jednací řád a jazyková úprava budou takové, aby všem zúčastněným, všem členům zastupitelstev a výborů zabezpečovaly úplnou spolupráci. (Výkřiky [německy]: Proč to nemáte v zákoně?) To se stane cestou vládního nařízení. Úplné zastoupení zájmů jest jen tehdy možno, je-li dána také každá jazyková možnost, a jen pak bude dílo dílem reformy. Vládní osnova zahajovala zákon všeobecným ustanovením o výkonné moci. Ustanovení vládní osnovy byla ve vyjednávání, které se mezitím konalo v poslanecké sněmovně, pozměněna v tom smyslu, že trestní sazby byly zmírněny, že do zákona pojaty byly všeobecné směrnice o řízení správním a exekučním, že však další úprava vyhrazena je nařízení, jež potřebuje teprve schválení parlamentu. To bylo změněno v ten smysl, že celé trestní právo správní vyhrazeno je zvláštnímu zákonu, kdežto se to podle vládní osnovy mělo upraviti nařízením. Každá úprava správy a každé přenesení moci na orgány správy předpokládá ovšem jistou důvěru v tyto orgány, důvěru ve zdatnost a spravedlivost exekutivních orgánů. Stát převzal v historických zemích zajisté zdatné úřednictvo. Ovšem nelze popírati, že leckteré události v poslední době byly s to, aby snad nepovznesly radost z práce a ducha v těchto skupinách úředníků. Rakouský úředník pracoval sice za malý plat, ale cítil se bezpečným ve své existenci, cítil se zabezpečeným ve svém postupu, také zabezpečeným pro svoji osobu a své pozůstalé. Restrikční zákon, nejistota postupu, odklad systemisace, politování hodný názor při jednání se staropensisty nepřispěly k tomu, aby povznesly ducha úřednictva. Ve větší míře však ještě, abychom měli důvěru v úřednictvo, potřebujeme zabezpečení, že vyhověno bude také národnostnímu klíči, že také německé obyvatelstvo spravováno bude německými úředníky a že v německém území úřednická místa obsazována budou německými úředníky, ke kterým jedině lze míti plnou důvěru. Ve větší ještě míře bude ovšem potřebí naší důvěry k nynější vládě. Bez důvěry k vládě byla by ovšem nemožnou společná práce, byl by nemožným vstup do vlády, ale byla by také nemožnou positivní práce ve prospěch našeho lidu.

Vracím se nyní k reformě správy. V osnově, kterou přijala poslanecká sněmovna, spatřujeme výhodu proti nynějšímu stavu a podstatnou výhodu oproti župnímu zákonu. Význam okresních zastupitelstev a tím I. instance ve správě je povznesen a je také Němcům v německém území zabezpečen větší vliv ve správě a jest jim dána možnost vésti svůj vlastní politický život. (Sen. Niessner [německy]: To jsou přece samé pohádky, které vypravujete!) Myslím, že nikoli. (Sen. Hartl [německy]: Opak toho psal jste sám před několika týdny! Nepsal jsem o tom nikdy. (Sen. Hartl [německy]: Dokáži vám to!) Přiznávám, že jsem se také zúčastnil kritiky osnovy. Řekl jsem, že osnova je výsledkem kompromisu jednání mezi osmi stranami, a nebylo mi bohužel možno navrhnouti zde reformu správy, kterou bych byl považoval za správnou a za nejlepší, nýbrž takováto reforma může v demokratickém státě s větším počtem stran býti vždy jen výsledkem kompromisu spolupráce několika stran. (Souhlas.) Spatřujeme také v tom výhodu, poněvadž se značně povznáší význam zemí vůči ústřední správě opakem k župnímu zřízení. Také německému obyvatelstvu ve velkém správním území jest jedině tím dána možnost otevříti vlastní ústavy a zařízení, i vyslovuji ještě jednou přesvědčení, že cesta k rozvoji německého lidu, k samosprávě, je možna jen prostřednictvím velkých správních území v rámci zemské správy.

Pokud jde o volební reformu, která se rovněž projednává, bylo volební stáří podstatně zvýšeno. Zvýšení volebního stáří na 24 roky postihuje všechny strany, všechny voliče stejnoměrně, a nelze v tom spatřovati škodu pro některou stranu. Naopak však spatřuji výhodu v tom, že tímto způsobem mladí lidé mají býti uchráněni volební agitace. Bylo mi tudíž uloženo, abych jménem své strany prohlásil, že hlasovati budeme pro obě tyto předlohy. (Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúcim rečníkom je pán sen. Teschner. Dávam mu slovo.

Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Základem pro spolužití národů jak ve státech, tak také všeobecně, ať jsou to divoši, nebo civilisovaní, je právo. A není na celé zeměkouli žádného národa, který by neměl právních pojmů, nechť jsou sebe primitivnější. Důkazem pro důležitost právní otázky je přece utvoření zvláštního stavu pro pomoc při rozhodování v právních otázkách, stavu právních zástupců, zřízení soudů, které sahá až do šerého dávnověku, jež mají za účel chrániti právo. Československý stát vytvořil si přes starý mezinárodní zvyk vlastní právní pojmy, které jen příliš často vrcholí v tom, že se všem národům tohoto státu, které nejsou slovanského jazyka upírají, nebo aspoň omezují a zkracují nejjednodušší lidská práva, že se jim tedy činí bezpráví. S touto blahodárnou prací začalo revoluční Národní shromáždění a pokračoval ústavní parlament od roku 1920, tím že parlamentní většiny činí bezpráví politickým menšinám. Volám k vám: Běda státu, který práva svých občanů šlape nohama, běda státu, kde z práva činí se bezpráví, z bezpráví právo! Tak jako jest jen jedna pravda, jest jedno právo a tohoto práva musí se dostati všem občanům ve státě stejnou, neobmezenou měrou! Zákonodárstvím vymezuje se právní postavení státních občanů vůči státu, míní-li to tedy stát se všemi svými obyvateli poctivě a upřímně a chce-li státi na právním podkladě, musí toto právní postavení býti pokud možno přesně vymezeno. Zákony musí platiti pro všechny stejně, neboť před zákonem mají přece všichni státní občané bez rozdílu, ke kterému národu, náboženství, neb ke které straně patří, býti sobě rovni. Jestliže však právní postavení státních občanů a také jiných obyvatelů státu není zákonem přesně vymezeno, pak nastává přirozeně nebezpečí různého jednání s nimi podle národní příslušnosti a politického směru, pak stěžuje se soudní, správná kontrola. Tento způsob má sice výhody pro národ ve státě panující, pro přívržence určité vlády, škodí však stá tu samému v jeho vážnosti doma i v cizině, budí nespokojenost na všech stranách, a což je zajisté nejpovážlivější a nejhorší, snižuje stát na společenství málo charakterních a mravně vážných lovců osobních výhod, žene ke korupci, kterou všichni poctivě, smýšlející lidé odsuzují. Uváděti pro to doklady a příklady nepovažuji za nutné, neboť musil bych rozvířiti staré bahno, které již tak často musilo býti rozvířeno, které však na povrch může vynésti jen jedovaté květy a jedovaté plyny. Tento nedostatek zákonité úpravy však poskytuje zcela obzvláště při zákonech o správě největší volné pole zvůli a volnému osobnímu uvážení, diktovanému často národnostní a stranickou nenávistí, volné pole jak celým úřadům, tak také jednotlivým jejich exponentům. Chcete-li zavésti stranickou zvůli ve správě domněle demokratického státu, pak učiňte ťreformu znásilněníŤ zákonem. Chcete-li však úředníky ve státě učiniti pravými, skutečnými ochránci práva, rovného práva všech, pak pryč s tímto hanebným dílem, které jest korunou všech nespravedlností, jakou znamenají výjimečné zákony, vydané od 28. října 1918 proti neslovanským národům a jednotlivým stranám. Připoutejte jednání a postup správních orgánů k pevným a jasným ustanovením právním, nedovolte, aby zvůle a nenávist staly se soudci! Jestliže tedy demokratický stát skutečně má představovati vládu lidu, pak přenechte lidu řešiti úlohy v místních svazcích, nehanobte demokratickou myšlenku policejními opatřeními, která jsou nedůstojna demokratické republiky! Samospráva podřízených svazků musí zůstati, má-li zůstati jen zdání demokracie.

Justicia fundamentum regnorum! Jinými slovy lze také říci: stát, jehož podkladem není spravedlnost vůči všem státním občanům, není vůbec žádným státem, a to je beze vší pochyby měřítko, kterým měřiti můžeme kulturní výši státu, jeho cenu, jeho význam. Poněvadž pak československý stát nemá za základ spravedlnost vůči všem svým občanům, musíme právě přiložiti měřítko, které se zabývá kulturní výší, cenou a významem jeho. Justitia fundamentum regnorum. Na vnější bráně císařského hradu ve dni stojí napsána tato slova, která sobě kdysi jistý Habsburg stanovil jako směrnici svého jednání vůči lidu, tak jako president tohoto státu si stanovil větu: Veritas vincit! Není mojí úlohou souditi, zdali onen Habsburg, který jako všichni druzí tohoto rodu v očích českého národa je zosobněnou nespravedlností vůči českému obyvatelstvu starého císařství, zdali své heslo uskutečnil, neboť tyto doby leží za námi. Musíme se zabývati přítomností, přítomností pro nás sudetské Němce tak nesmírně smutnou, ve které se česko-německá vláda - zdůrazňuji slovo německá vláda obzvláště - chystá k poslední zničující ráně proti nám sudetským Němcům, která znamená vyvrcholení jejího díla, která má přinésti konečné úplné zničení oněch skrovných zbytků samostatnosti a osobní svobody, které nám v tomto vzorném státě vysmívané demokracie ještě zůstaly. Nejprve vzíti sebeurčení, pak oklestiti a zakopati samostatnost, na konec učiniti policejní obušek jediným nástrojem práva, to je smutný vývoj, jenž je příznačným pro kulturní výši a cenu tohoto státu. Velikým pohřebištěm svobody stala se Československá republika a škrtá sebe tím vědomě a dobrovolně ze středu civilisovaných států.

Reforma správy ve zpracování, ve kterém nám byla předložena, není ničím jiným než zřízením holé brutální moci tím, že se veškerá moc předává ministerskému předsedovi, kterému ministr vnitra, zemští presidentové, okresní hejtmani jako ochotné nástroje budou po boku nápomocni. S dostatek známý policejní obušek vykoná svoji povinnost, aby každé hnutí utlumil v zárodku. Někdejšímu řeckému Herostratovi bude nutno odpustiti, až účinek reformy správy nabude hmotné podoby a bude nutno na jeho místo postaviti německé vládní strany. Předložený zákon znamená však také další krok ve mnoho vychvalovaném odrakouštění. Jak daleko tato snaha již vedla, bylo by lze ukázati na libovolném počtu příkladů, jak to pan senátor dr Heller zde v senátě učinil již v úterý. Posledním projevem tohoto odrakouštění je nyní odstranění demokracie v demokratické republice, neuvěřitelné omezení volebního práva, zbavení sudetsko-německého lidu veškeré svéprávnosti, nesmírné okleštění osobní svobody a ke všem těmto zpátečnickým opatřením daly 3 německé strany své požehnání, nevypovídají původcům tohoto zničujícího dekretu poslušnost, ať s veškerou silou tento útok odvrátily. Kde je chebský sjezd 1897? Kde zůstává Dahnova přísaha? Zapomněli oni mužové, že kdysi zdvihli ruce k přísaze? Zapomnělo se také na 4. března 1919, kdy tekla sudetsko-německá krev? Neznáte vy všichni to tisíceré popichování našeho lidu? Kde je to státoprávní prohlášení z roku 1920? Jak daleko je přece česko-německá menšina vzdálena od svaté zásady: Justicia fundamentum regnorum! Slušelo by vládě lépe, kdyby heslo presidentovo proměnila ve větu: nepravda, nespravedlnost jsou vůdčími hvězdami tohoto státu a mají zvítěziti. Řekl jsem již, že může býti jen jedna pravda, že pro nás Němce však může býti také jen jedno právo, a toto právo vrcholí pro nás ve slovech: ťNárodnostní samospráva v rámci tohoto státuŤ, poněvadž nám dosud bylo odpíráno právo sebeurčení. Nechceme býti čeledíny policejního obušku a správy soudnictví podle zvůle, nýbrž svobodnými lidmi na svobodné německé domácí půdě, pány své školy a svého německého pracovního místa.

Přihlédneme-li přesně k vzniku a podstatě této předlohy, pak musíme říci, že je změnou státní ústavy od základů. Župní rozdělení nebylo Slovákům po chuti, trvají na splnění smluv uzavřených v Clevelandu dne 27. října 1915, v Pitsburgu dne 30. května 1918 a na deklaraci v Turčanském Sv. Martině ze dne 30. října 1918. Autonomie, to jest úplná samospráva jejich území zůstává jejich heslem, jejich bojem, a je cenou za vstup slovenské klerikální strany do vlády. Ovšem zůstává tato samospráva Slováků tak dlouho klamem, dokud neznamená nic jiného, nežli vydání země a její obyvatelů klerikální straně ludové, která bude považovati tuto zemi za doménu svých politických aspirací. Také zde obchod ve prospěch jedné strany na útraty Němců za služby katanské. Jak se povede našim bratřím ve Spiši, nepotřebuji líčiti. Také oni mohou se poděkovati za svůj příští osud německým vládním stranám, které pomáhaly vytvořiti tyto zahanbující poměry. Podkarpatská Rus brání se proti reformě správy, neboť její autonomie stává se právě tak ilusí, jako autonomie Slováků a je příznačno, že všem senátorům a poslancům zaslán byl pamětní spis, ve kterém čteme: ťReforma správy, v přítomné době zamýšlená, odporuje všeobecným zásadám autonomie Podkarpatské Rusi, které stanoveny jsou mírovou smlouvou a základními zákony republiky. Tato reforma byla připravována bez účastenství a bez souhlasu zákonitých zástupců Podkarpatské Rusi, ačkoli se vláda v této otázce zavázala, že bude dbáti zásadních ustanovení mírové smlouvy a ústavního zákona.Ť A konečná věta zní: ťÚstřední Národní Rada ruská prohlašuje, že v případě nesplnění uvedených požadavků podkarpatského lidu se strany vlády považuje tento lid toto jednání za porušení povinnosti, kterou československé vládě ukládají mírové smlouvy, a že bude nucen, aby za účelem hájení zákonitých práv a zájmů Podkarpatské Rusi učinil všechna možná opatření.Ť.

§ 33 ústavní listiny praví, že ke změně ústavního zákona jest potřebí třípětinové většiny všech členů v každé z obou komor. Ježto však při nynější německočeské koalici není naděje na tuto třípětinovou většinu, byla tato skutečnost změny ústavy vylíčena jako pouhá změna župního rozdělení, aby se obešlo jasné znění §u 33. Není to porušení ústavy? Nepraví § 1 ústavního zákona z 22. února 1920: ťLid jest jediným pramenem veškeré státní mociŤ? Ústavní listina stanoví, kterými orgány si suverenní lid dává zákony, tyto zákony provádí a právo nalézá. Jestliže však tyto základní podmínky srovnáváme s ťreformou znásilněníŤ, pak otevírá se nám propast, na jejímž okraji stojí samovládce, jenž svým obuškem může každého nemilosrdně svrhnouti do této propasti.

Dostali jsme se před březen 1848. Někdejší absolutismus, osvícený absolutismus předbřeznový, padl duševní revolucí, na které také vedoucí Čechové měli svůj podíl. Vnukové těchto bojovníků vracejí se do nejtemnější doby. Pověstný ťPrügelpatentŤ z roku 1854, proti kterému Češi neméně bojovali nežli Němci, oživuje v demokratické republice jako ťÜberprügelpatentŤ, rozšiřuje se a stanoví zákonem. Zostření a rozmnožení trestů na svobodě a peněžitých pokut, které politické úřady mohou uložiti vedle soudních úřadů, zatýkání, domovní prohlídky, poskytují zvůli neobmezené působiště. Paragrafy rakouských zákonů označovali Češi v rakouském parlamentě tak rádi jako gumové a kaučukové paragrafy, podrobovali je ostré kritice, bojovali proti nim. Ve srovnání s paragrafy reformy správy byly to stavby ze železobetonu, kterých odpovědní, ale také odpovědnosti své vědomí úředníci spravedlivě užívali a prováděli. Kdo poskytne jistoty a ochrany pro stejné jednání? Záludnost zmíněných ustanovení je patrna již z toho, že se to neb ono státi a opatřiti ťmůžeŤ místo ťmusíŤ. Může a mohou jsou slůvka, která osobnímu uvážení dávají úplně volnou ruku, která vládním orgánům ve výkladu ponechávají volné pole. Ale jak se s námi potom zahraje, můžete souditi již z toho, že přes platné jazykové zákony každý podúředník, ba sám sluha na vlastní pěst úřaduje a vládne, jak mu to káže jeho osobní názor.

Omezení aktivního volebního práva pro nové správní korporace znamená zásah do vymožeností tvořícího, pracujícího lidu, našeho dělnictva, které jako největší část obyvatelstva bude byť ne zcela vyloučeno, tož přece při spolupůsobení ve správě silně zatlačeno nazpět. Do okresních a zemských úřadů bude veliké procento členů vládou jmenováno, nikoli více voleno. Myslíte, že jen jediný přímý člověk s pevnou šíjí bude míti štěstí, aby byl jmenován? Jen mužíčkové mírní jako beránci, nikoli mužové, najdou milost. Otázka odborníků byla již dostatečně probírána a, jak se tato otázka řeší, ukázaly přece přípravy právě k reformě správy, k nimž skuteční odborníci přibráni nebyli, ba při čemž jejich varovné hlasy úmyslně byly přeslechnuty. Se jmenováním členů jde určitě ruku v ruce majorisování v německých krajinách a poskytují se mu netušené možnosti. Umožněná změna správních okresů usnadňuje vládě učiniti v budoucnosti z německých obvodů obvody jazykově smíšené, aby se konečně došlo kýženého cíle, které pan Beneš v Memoire III předložil již jako faktum, že prý v tomto státě není uzavřeného jazykového území.

Jazyková otázka nehraje přirozeně žádnou vedlejší úlohu. Co dnes ještě je možno, že německé správní okresy mezi sebou jednají německy, po přijetí reformy správy přestane. V Chebsku, v Rudohoří, na Šumavě, všude v našem uzavřeném německém území bude t. zv. jazyk státní slaviti vítězství, správní aparát pro překlady nebude působiti. Tíživě jako olověné závaží doléhati bude na veřejný život požehnání reformy.

Jak dobře je postaráno, nebude-li malý počet svobodně volených hodný a poslouchati, aby také tito byli vyřazeni, obsahuje bod 61 A odstavec 1, který zní: ťVláda může - již zase ťmůžeŤ - zemské zastupitelstvo rozpustiti, ministerstvo vnitra je povinno vypsati nové volby nejpozději do 2 měsíců.Ť Kdy volby nutno provésti a vůbec jak se provádějí, o tom ani slova. Nové volby nutno nejdéle 2 měsíce po uplynutí, anebo rozpuštění vypsati. O nějakém provádění voleb neslyšíme tedy ani slůvka. Vstupuje tedy, nastane-li jeden z obou případů, automaticky v činnost diktatura jednotlivých osob. Německé vládní strany patrně dodnes jasně nevidí, že se jedná skutečně o budoucnost 3 1/2 milionů silného sudetského němectva, že také ony podpisují ortel smrti, že německý sedlák, německý živnostník, příslušníci křesťansko-sociální strany lidové právě tak přijdou pod sekeru, jako druzí Němci. My němečtí národní socialisté varujeme ještě jednou v poslední hodině a dáváme na rozváženou, že vůdcové a nikoli příslušníci stran budou se musit jednou odpovídat před soudnou stolicí německého lidu sudetských zemí.

Co byli by Češi ve starém Rakousku dělali, kdyby se byl předložil k projednávání takový zákon, jenž by byl býval proti nim tak namířen, jako předložený zákon proti Němcům? Výkřik vzteku a zoufalství byl by pronikl zemí.

Zamítáme tento zákon úplně. Žádáme, poněvadž má býti provedena skutečná změna ústavy, také pro svůj německý lid ta práva, která Slovákům a Ukrajincům nemohou býti odpírána, práva, která náležejí 3 1/2 milionovému národu sudetských Němců, kteří kulturně a hospodářsky ony dva národy předčí a kteří v tomto státě přece jen znamenají mocný živel. Naše požadavky v této příčině obsaženy jsou v pozměňovacích návrzích.

Před vyřešením národnostní otázky není v tomto státě žádné konsolidace, žádného řešení hospodářské a sociální otázky, poněvadž toto řešení příliš úzce je spjato s prvou otázkou. K vládním stranám německého jazyka volám: Nepozvedejte svých rukou pro zákon, který chce postaviti náhrobek na hromadné pohřebiště pilného, své vlasti věrného národa 3 1/2 milionu duší, kterému vy sami patříte.

Zůstanete-li však zachváceni bludem, že svým souhlasem s předlohou lidu pomáháte, že sliby vám snad dané budou splněny, pak platí pro vás slova velkého Čecha Jana Husa, když dne 6. července 1415 stál na hranici: ťO sancta siplicitasŤ. (Potlesk.)

Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Prerušujem rokovanie.

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tisk 492. Vládní návrh zákona o ryzosti a puncovní kontrole platinového, zlatého a stříbrného zboží (puncovní zákon).

Tisk 505. Návrh sen. Dundra, dr Soukupa a soudr. na poskytnutí vydatné a okamžité pomoci občanům, obcím a městům v okresech českolipském, ústeckém, děčínském a teplickém, postiženým živelní pohromou.

Tisk 506. Návrh sen. Zimáka, Pociska a súdr. za rýchlu pomoc pohorelcom obcí Hornej Stubne a Uňatína.

Tisk 507. Návrh sen. A. Scholze, Prause a soudr. na poskytnutí státní podpory obyvatelům obce Šumvaldu, okres Libavá-Město, kteří těžce byli postiženi průtrží mračen a krupobitím.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 505. Návrh sen. Dundra, dr Soukupa a soudr. na poskytnutí vydatné a okamžité pomoci občanům, obcím a městům v okresech českolipském, ústeckém, děčínském a teplickém, postiženým živelní pohromou.

Tisk 506. Návrh sen. Zimáka, Pociska a súdr. za rýchlu pomoc pohorelcom obcí Hornej Stubne a Uňatína.

Tisk 507. Návrh sen. A. Scholze, Prause a soudr. na poskytnutí státní podpory obyvatelům obce Šumvaldu, okres Libavá-Město, kteří těžce byli postiženi průtrží mračen a krupobitím.

Místopředseda dr Krčméry: Dávam na vedomie slávnemu senátu, že som dal dovolenú na tento týždeň sen. dr Macků;

ďalej, že do výboru zahraničného nastupuje za sen. Kotrbu sen. Pastyřík, za sen. Zimáka sen. Pocisk, za sen. dr Witta sen. Časný, za sen. Reitera sen. Koutný a za sen. dr Hellera sen. Niessner;

do výboru sociálne-politického za sen. Fritschera sen. Stolberg, za sen. Reitera sen. Chlumecký;

do výboru národohospodárskeho za sen. Wagnera sen. Plamínková.

Navrhuji, aby sa budúca schôdza konala zajtra vo štvrtok dňa 14. júla 1927 o 9 1/2 hodine s týmto

poradom jednania:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 477), týkající se vládního návrhu zákona o organisaci politické správy. Tisk 490.

2. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 478) o vládním návrhu zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Tisk 491.

3. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. rádu byly projednány osnovy zákonů:

a) o organisaci politické správy, tisk 477,

b) o volbách zemských a okresních zastupitelstev, tisk 478.

4. Volba stálého výboru podle §u 54 ústavní listiny.

Sú námietky? (Nebyly.) Nieť.

Končím zasednutie.

Konec schůze v 19 hod. 16 min.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP