Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Janík. Dávám mu slovo.

Sen. Janík: Slávny senát!. Pred nami je snemovňou poslaneckou už prijatý návrh zákona o organizácii politickej správy, a keď sa ako člen slovenskej ľudovej strany hlásim k slovu, robím to nie preto, aby som tento návrh zákona podrobil z nášho hľadiska kritike, ale aby som odôvodnil stanovisko našej strany, ktoré nás priviedlo k tomu, aby sme my v mene ľudovej strany prijali tento zákon.

Slávny senát! Nám tento návrh zákona nevyhovuje úplne, v ňom my nevidíme splnenie našich žiadostí a nemôžeme v ňom nájsť ani vzor tej samosprávy zemí, ktorá zabezpečuje občanom tú účasť vo správe zeme svojej, ktorú si právom môžu nárokovať občania demokratickej republiky. Veď ako by sme my mohli byť nadšení za zriadenie správy politickej, dľa ktorej u nás v obciach najviac práv má notár, ktorý je štátnym úradníkom, v ktorej správe okresy riadí štátny úradník a na čele ktorej stojí prezidentom republiky vymenovaný zemský prezident, tiež štátny úradník a dľa ktorej správy tak v okresných, ako i v zemskom zastupiteľstve môže byť celá tretina vládou vymenovaných členov, v ktorej i tá všemohúca vláda slobodne môže nariadením tie najdôležitejšie veci previesť a obor pôsobnosti s jedného orgánu na druhý i na seba preniesť. Takto štátnymi úradníkmi vládou vymenovanými zástupcami. vládnymi nariadeniami pretkávaná správa nemôže byť ideálom správy demokratického občianstva. Nie, páni moji, takáto správa je nie našim ideálom a ďaleko stojí od ideí vyjadrených v Pittsburgskej dohode. My by sme si žiadali, aby občania všetky svoje miestne záležitosti sami si riadili a vláde sa vyhradil len najvyšší dozor a všetko to, čo je nutne potrebné z ohľadu jednoty, bezpečnosti a blahobytu celého štátu.

My jasne vidíme nedostatky tohoto návrhu zákona a predsa ho odhlasujeme z nasledujících dôvodov: Slávny senát! Československá republika sa utvorila na základe rovnocennosti a rovnoprávnosti slovenského národa s národom českým. Proti tomuto základu nášho štátu, proti rovnoprávnosti slovenského národa s českým národom sa veľa hrešilo od samého prevratu. Tieto hriechy daly podnet ku vzniku samej slovenskej ľudovej strany, keď všetci dobre vieme, že od samého prvopočiatku jestvovania Československej republiky Slováci museli bojovať o bytie svojho národa slovenského.

My slovenská ľudová strana sme za rovnoprávnosť slovenského národa a tak za pravý základ Československej republiky bojovali sme od prvopočiatku a pre to sa nám dostalo špatných upodozrievaní, mrzkých nadávok, prenasledovania, za ktoré sa i mnohí Slováci budú hanbiť pred súdom histórie. My napriek týmto všetkým príkoriam, neprístojnostiam v boji za rovnoprávnosť slovenského národa s českým národom sme vždy verní boli idei jednotného štátu, Čechov a Slovákov, a nikdy sme nezmiešali jednotlivcov so štátom alebo s národom.

Nedržím za príhodné, ba ani za účelné vypočítať, kto, kedy, jakým spôsobom hrešil proti tomuto základu spoločného štátu Čechov a Slovákov a to tým viac, že už na stole slávneho senátu ležiaci návrh zákona je dôkazom toho, že vedúci činitelia českí nastúpili cestu porozumenia so Slovákmi.

Že počiatok politiky porozumenia so Slovákmi padá na deviaty rok jestvovania Československej republiky, sa nestalo našou vinou, svedkom tohoto môjho tvrdenia je pán kol. dr Vavro Šrobár, prvý minister pre správu Slovenska. Ten Šrobár, páni moji, ktorí sa chystal ľudovú stranu potierať celou vehemenciou štátnej moci, roku 1923 pri rozpomienke na poprevratové časy píše: ť v dobe prvých mesiacov nebolo človeka na Slovensku, ktorý by nebol nadchnutý myšlienkou jednotného československého štátu.Ť Slováci vtedy šli bratom Čechom s láskou v ústrety.

A tento jediný fakt nastalého porozumenia naplňuje nás radosťou natoľko, že tento návrh zákona prijmeme napriek jeho slabostiam. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.)

Slávny senát! Ako by sme sa netešili tomuto prvému kroku porozumenia, veď, slávny senát, ten to návrh zákona znamená veľký krok so strany českej k tomu prepotrebnému porozumeniu so Slovákmi. Aký to ohromný rozdiel už i v samej reči k minulosti. Slovensko pred tým na úradnej mape republiky bolo označené rímskymi číslicami od 15 do 20: teraz v referáte posl. snemovne hovorí sa o ňom ako ťkrajine slovenskejŤ. Slávny senát! Keby tento návrh zákona nič iného nebol doniesol Slovákom, ako uznanie Slovenska za ťjednotný správny obvod Ť za ťosobitnú zemŤ, už i vtedy by bolo povinnosťou našej strany ho podporovať, lebo bez uznania tohoto základu je nemožno prikročiť ku, čo priam i len čiastočnému uskutočneniu programu našej strany.

Predtým sa všetko robilo vo znamení jednotného československého národa: teraz dľa slov pána referenta poslaneckej snemovne tento zákon má zabezpečiť ťslobodný národný rozvoj Slovákov.Ť

Teda slobodný národný vývin slovenského národa! Predtým všetko právo sa sústredilo v Prahe, veď naše nebohé ministerstvo s plnou mocou už nemalo práva ani len jedného sluhu vymenovať. Teraz Slováci cestou zemského zastupiteľstva sami si majú rozhodovať a starať sa o svoje kultúrne a hospodárske potreby.

Tieto zásady sú základom, na ktorom sa dá vybudovať Slovensko tak, aby vskutku bol v ňom zabezpečený národný vývin SlovákovŤ a ťblahobyt SlovenskaŤ. Čo už potom v najväčšej miere závisí od kvality a práceschopnosti ľudí, ktorým prijde do rúk správa Slovenska.

Slávny senát! Opakujem: Vedomí sme si nedostatkov tohoto návrhu zákona, dobre vieme, že on ďaleko stojí od skutočnej rovnoprávnosti slovenského národa s českým národom, ďaleko od túžob našich. Ale prijmeme ho, lebo už v ňom vyjadrené idei považujeme za základ, na ktorom budeme môcť náš program ťSlovenské a šťastné SlovenskoŤ vybudovať. A považujeme ho za začiatok, ktorý za sebou donáša tú vzájomnú lásku dvoch na seba odkázaných bratských národov, ktorá je bezpodmienečne potrebná k udržaniu tohoto spoločného štátu.

Slávny senát! Teda v tej nádeji, že tento návrh zákona je nastúpenou cestou porozumenia so Slovákmi, slovenská Hlinková ľudová strana zákon tento odhlasuje. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. dr Herz.

Sen. dr Herz (maďarsky): Vážený senát! Predložený nám návrh zákona, ktorému nadávajú administratívna reforma, je novým článkom v sérii útokov, ktoré sa podnikajú so strany triedy zamestnávateľov proti triede pracovníkov, jednak preto, aby tamtí svoju nadvládu zaistili, a jednak preto, aby si zaistili svoj profit. Tá chamtivosť, ktorou trieda tá tak zhusta za sebou opakuje svoje útoky vydávaním novších a novších reakčných zákonov, je znamením, že panujúca trieda nevidí svoju nadvládu v istote, je znamením, že profit následkom trvalej a všeobecnej hospodárskej kríze, ďalej následkom koncentrácie a racionalizácie výroby, poklesom konzumnej schopnosti pracujúcich más nedosahuje tej miery, aby mohol hradiť náklady panských náruživostí panujúcej triedy. A preto je treba vždy novších a novších a vždy prísnejších a prísnejších predpisov proti pracujúcim. Preto je treba, aby do rúk úradov bola dávaná vždy väčšia a väčšia moc zákonitá proti triede pracujúcich, aby buržoázia už v zárodku mohla udusiť každý odpor proti stupňovanému vykorisťovaniu a každý prejav nespokojnosti s nadvládou buržoázie.

Vláda a podporujúce ju strany sa ovšem k tomuto cieľu nepriznávajú úprimne, lebo veď ináč by ich zmietol orkán vše obecného rozhorčenia pracovníkov Československa. A preto prichádzajú s bájkou, že reformou administratívy bude uskutočnená autonómia, tá autonómia, ktorú obzvlášte Hlinkovci sľubovali svojím voličom. Neverím, že by bol kedy spáchaný väčší podvod voči ľudu, než keď o tomto návrhu zákona povedajú. že je on krokom ku sľúbenej autonómii.

Vy ľuďáci sa veľmi mýlite, jestliže myslíte, že vašich voličov budete môcť ošialiť. Vaši vlastní voličovia už sú dobre informovaní o tom. že vy od doby, čo ste vstúpili do vlády, neučinili ste v prospech ľudu Slovenska nič - a že Vašou najvyššou starosťou bolo, aby ste cirkevné statky zabrané pozemkovým úradom zo záboru uvoľnili a aby ste zvýšili platy kňazom..

Avšak administratívna reforma smeruje tiež proti národným menšinám. Nemecké strany, ktoré vládu podporujú, nemôžu od seba odvrátiť tú oprávnenú výtku svojimi vlastnými voliči činenú, že zanedbali náležitú ochranu národných menšín. Hlinkovci ešte môžu sa obhajovať tým, že Slováci patria k panujúcemu národu, ač i to by mohlo byť sporné posudzujúc z pomerov, ako gazduje česká buržoázia na Slovensku. Avšak slovenský jazyk je aspoň uznaný za rovnoprávny, za zákonitý štátny jazyk. Nemecké vládne strany však nemajú nič, čím by sa mohly obhajovať -proti faktickej protinárodnostnej tendencii, ktorá sa prejavuje v administratívnej reforme. Ani oni nemôžu nič uviesť proti obžalobe, že od tých čias, čo sú vo vláde, neučinili nič am v najmenšom v prospech polepšenia situácie nemeckých pracovníkov. Ani nemecká strana maloroľníkov, ani nemecká strana kresťanských sociálov nebrala zreteľ na záujmy pracovníkov, ale len na záujmy veľkostatkárov, kapitalistov a kňazov. Tým sa vysvetľuje, že tak veľmi radostne podporujú tento návrh zákona, ktorý je povolaný naprosto sputnať triedu pracovníkov, aby táto bez odporu dala sa vykorisťovať tak, ako sa to bude ľúbiť pánom.

Čo sa týče maďarskej národnej strany, táto až v poslednom okamihu nastúpila trnistú cestu opozície, avšak nie preto, ako by neschvaľovala neslýchané sosílenie nadvlády byrokracie a triedy kapitalistickej, ale preto, lebo jej činnosť v podporovaní vlády nebola českou buržoáziou náležite honorovaná. Maďarská buržoázia, maďarskí veľkostatkári a továrnici na Slovensku pod tlakom hospodársky silnejšej a politicky mocnej českej buržoázie - len aby zachránili, čo sa ešte zachrániť dá - nastúpili cestu tak zv. reálnej politiky, postavili sa do radov vládnych strán, lebo dúfali, že zabrané statky maďarských statkárov budú zo záboru uvoľnené, továrníci a veľkopodnikatelia však dúfali, že si tým zaistili pre svoje podniky štátne výhody alebo alespoň príslušný profit z vykorisťovania ľudu. Z tohoto dôvodu odhlasovali maďarskí národniari a křesťanskí sociálisti dosiaľ každý návrh reakčného zákona, ktorý sa hodil k stupňovaniu vykorisťovania pracovníkov a k naštrbovaniu práv pracovníkov. Zdá sa, že i nádeje na uvolnenie záboru statkov a na štátne podporovanie podnikov nesplnily sa do tej miery, ako to očakávali, a preto išli teraz do opozície. Myslím, že sa nemýlime, jestliže tento krok maďarskej národnej strany nepokladáme za iné, než za volebný manéver, s ohľadom na blížiace sa obecné a krajinské voľby. Avšak, pánovia, veľmi sa sklamete, domnievate-li sa že maďarskí pracovníci nezpoznali vašu dosavádnu protiľudovú činnosť a že vám nedajú na to príslušnú odpoveď.

Predložený návrh zákona dáva obrovskú moc do rúk úradov, v prvom rade polície, čo priamo smeruje proti triede robotníkov a čoho úrad každopádne použije, ba tiež zneužije. Zákon dáva polícii, respektíve politickému úradu I. stolice moc, ukladať peňažné pokuty a pokuty na slobode tým, čo nevyhovejú ich ustanoveniam, a vyslovuje, že pri peňažnom treste po 300 Kč a pri treste na slobode pod jeden mesiac nepripúšťa sa odvolanie. Toto ustanovenie otvára široké pole korupcií a umožňuje úradným osobám, aby kohokoľvek, kto je im nesympatický, mohli takmer naprosto zničiť. Je samozrejmé, že v živote a v hmotných pomeroch maloroľníka, remeselníka alebo robotníka môže mať 300koronová pokuta, obzvlášte bude-li opakovaná, katastrofálne následky.

Do rúk úradov, četníctva a polície dali obrovskú moc už i dosavádne zákony. V okoliach od miest vzdialenejších, obzvlášte tam, kde organizované priemyselné robotníctvo nemôže kontrolovať činnosť týchto pánov, domýšľajú sa títo páni už i dnes, že sú opravdivými malými kráľmi, Ajhľa niekoľko krikľavých prípadov:

V Bielovciach a v Lontove zemedelskí robotníci, ktorí zo 7korunovej dennej mzdy nemohli seba a svoju rodinu uživiť, požadovali v máji t. r. od statkárov zvýšenie mzdy, a poneváč boli príkre odmietnutí, zahájili stávku. Na zvesť stávky žiadali statkári a árendátori ihneď o četnícku pomoc, ktorú aj obdržali, ač stávkujúci zemedelskí robotníci svojím kľudným chovaním sa nezavdávali príčinu, aby proti ním velené bolo četníctvo. Dokázať to môže tiež pán sen. Richter, ktorý bydlí v súsedstve týchto dvoch obcí. Četníci zaviedli v týchto dvoch obciach bez akéhokoľvek dôvodu pravé štatárium, neuznávali právo robotníkov na stávku, a našli-li četníci troch štyroch robotníkov pospolu, ihneď ich rozháňali pod titulom zakázaného zhromažďovania sa, a tých, ktorí sa protivili, zatýkali a hnali do Želíza, kde boli až druhého dňa vyslýchaní, a poneváč im nemohol byť dokázaný trestný čin, boli zase prepustení na slobodu. Bol som na tom vidieku v dobe stávky a osobne presvedčil som sa o tamojších pomeroch. Ako keby sa to dialo v tom najtemnejšom Rumunsku alebo v Horthyovom Maďarsku a nie v tak zvanej demokratickej Československej republike. Až po mojom najenergickejšom proteste upustilo četníctvo od provokovania.

Druhý prípad stal sa v Ratkove, kde bolo uznesené zriadiť hasičstvo. Obvodný notár v Ratkove nariadil, že každý muž od 18 do 50 rokov musí sa 15. mája dostaviť na obecný dom k odvodu hasičskému. To sa i stalo pri celej formálnej lekárskej prehliadke; majetných nebrali, oproti tomu odviedli 32 chudobných ľudí a donútili ich k dobrovoľnému hasičstvu. Hasiči musia sa podrobiť vojenskej kázni, musia zdraviť veliteľov tiež na ulici, a nevykoná-li hasič alebo protiví sa rozkazu, dostane vymerané 100 Kč peňažnej pokuty alebo zavretie na 5 dní. Každý obyvateľ je povinný z každej izby platiť ročne 5 korún, či je hasičom a či nie. Táto bezzákonosť stala sa s vedomím okresného náčelníka v Revúci a s jeho schválením a s dovolávaním sa toho, že táto bezzákonosť deje sa na nariadenie a pokyny župného úradu v Lip. Sv. Mikuláši, lebo župný úrad vydal pre územie župy štatút tohoto zmyslu. Zaujímajúc sa o to, dostal som tam odpoveď, že takýto štatút župan nevydal.

Avšak i vo väčších mestách páchajú páni slúžnovci v okresných úradoch bezzákonosti, ide-li o chudobného človeka. Sám som bol svedkom jedného poburujúceho prípadu, keď v Lučenci na miesto slúžneho súdil notár a chcel robotníka bez výsluchu odsúdiť. Len na môj energický protest ho vyslyšal a potom proti zákonu a vo zmysle neplatného už starého maďarského zákona odsúdil robotníka, ktorý sa nechcel ku svojmu zamestnávateľovi vrátiť, na zavretie na 10 dní a potom na postrk četníkom na miesto pracovné.

Vzhľadom k týmto veciam nesmieme sa diviť, že vláda a strany, ktoré ju podporujú, útočia ešte i proti tej poslednej vymoženosti revolučnej, proti právu volebnému a vynášajú zákon, ktorým sa voličský vek zvyšuje na 24 roky. Sem až viedol ten postupný vývin, hlásaný sociálnymi demokraty, že ľud bude ešte i tejto poslednej vymoženosti pozbavený. Spadla maska z občianskej demokracie a buržoázna diktatúra ukázala sa vo svojej celej nahote, vo svojom celom hnuse. Sociálnym demokratom podarilo sa v dobe revolučnej zachrániť buržoáziu proti hnevu pracovníkov a teraz buržoázia cíti sa už dosť silnou, aby odhodila masku demokracie a čím tesnejšie utiahla púta na tele pracovníkov, a je len docela prirodzené, že i politické práva budú obmedzované.

Vláda demokratického štátu a vládne strany boja sa ľudu, preto obmedzujú jeho politické práva a zvyšujú hranicu veku voličov. Hľa, v Sovjetskecj Unii, kde, priznávame, je diktatúra, ma každý pracovník, ktorý dosiahol 18 rok svojho veku, muž i žena ú plne politické právo. môže voliť a byť voleným. My sa nebojíme dať tým najširším vrstvám ľudu práva politické, nebojíme sa toho, že ľud je nezralý, vieme dobre, že svoje práva bude uplatňovať v záujme zvýšenia svojho blahobytu a neztrpí, aby so na ňom pásli darmožráči. Jirásek, ktorý s družstevnou delegáciou študoval pomery v sovjetskej unii, musel sám konštatovať, že nieto takého demokratického občianskeho štátu, ktorý by sa mohol s ohľadom na demokraciu srovnať so sovjetskou uniou, musel konštatovať, že proletárska diktatúra v sovjetskom Rusku je demokratickejšia, než najdemokratickejšia občianska demokracia. Vy naozaj máte dôvody báť sa ľudu, na ktorom sa pasete, ktorého krv vysávate, a preto chcete jeho púta ešte viac utužiť a jeho politické práva obmedziť.

Pri novej úprave práva volebného bije do oka jedna zvláštnosť, ktorá naprosto nasvedčuje vašej malichernosti. § 31 obmedzuje alkoholový zákaz pred a po dobu volieb. Podľa starého zákona bol deň pred voľbou a v deň voľby predaj liehových nápojov zakázaný. Som presvedčený o tom, že práve tomuto predpisu bolo čo ďakovať, že voľby odbývaly sa po tichu. Návrh nový mierni prohibíciu a obmedzuje alkoholový zákaz od 2 hod. odpoludnia dňa volbu predchádzajúceho do 2 hodín po ukončení voľby. Myslím, že sa nemýlim, tvrdím-li, že týmto zmiernením alkoholovej prohibície nechcela sa vládna väčšina zalichotiť iba alkoholovému záujemstvu, ale urobila to hlavne preto, lebo vo voľbách poslaneckých istý, teraz už vládny senátor Krčméry previnil sa proti alkoholovému zákazu a preto súd zaviedol pokračovanie proti nemu.

Administratívna reforma slúži však ešte inému účelu. Neznamená len utvrdenie nadvlády triedy panujúcej, len zaistenie jej profitu, ale v skutku znamená prípravu k válke. Kapitalizmus dostal sa do epochy, v ktorej už neslúži vývoju ľudskej spoločnosti, už nemôže zaistiť širokým vrstvám pracovníkov hospodársku provenienciu, ale naopak, je prekážkou tak vývinu. ako hospodárskemu blahu. Kapitalisti už podmanili a rozdelili si medzi sebou všetky trhoviská sveta, a nových môžu nadobudnúť len tak, jestliže o ne olúpia iných v krvavej válke. Pritom vždy väčšie a väčšie masy robotníkov zostávajú bez práce a bez zárobku následkom koncentrácie a racionalizácie výroby v každom odvetví kapitalistickom, pauperizmus neprestajne rastie a rastie všeobecná nespokojnosť. Proti tomu bránite sa vy reakčnými zákony, fašizmom a podobnými. K uvedeným však pridružuje sa ešte to, že existuje tu Sovjetská Únia s obrovským počtom 150 miliónov spotrebiteľov, ktorá viac ako jednu šestinu celej zemegule oslobodila od vykorisťovania kapitalizmom a kde robotníci a sedliaci s úspechom budujú na svojom hospodárskom blahobyte.

Stálv a rýchly vzostup hospodárskeho blahobytu národov Sovjetskej Únie vyvolal samozrejme záujem vo štátoch kapitalistických u utlačených a vykorisťovaných robotníkov a sedliakov a zrevolucionuje tieto vrstvy, lebo títo spatrujú v robotníkoch a sedliakoch Sovjetskej Únie svojich prirodzených spojencov. To tiež platí o národoch v kolóniách, ichž ozbrojené povstanie ohrozuje nadvládu, ba existenciu buržoázie. Revolúcia v Číne je toho klasickým dokladom, a Anglicko je donútené mobilizovať proti svojmu úhlavnému nepriateľovi, proti Sovjetskej Únii nielen svoje vlastné sily, ale spojiť v jeden jednotný blok všetky protirevolučné sily celého sveta, aby mohlo Sovjetskú Úniu zničiť. Márne popiera vláda anglická, že pracuje na utvorení protisovjetského bloku, fakta samé vyvracajú toto popieranie anglickej vlády.

Pracovníci však nepreukážu ochotu chopiť sa zbraní proti Sovjetské Únii a vie to dobre i sama buržoázia. Neopováži sa začať teraz novú válku, neopováži sa dať zbrane do rúk ľudu, lebo právom obáva sa toho, že by ľud tieto zbrane obrátil proti buržoázii.

Aj reforma administratívy je jedným takýmto krokom k prípravám válečným. Avšak my na nich zakričíme: ruky preč od Sovjetskej Únie!

Anglická buržoázia neodváži sa počať válku so Sovjetskou Úniou, ale sa snaží, aby ju vyprovokovala, aby válku začala Sovjetská Únia. Vtedy už by sa jej mohlo vytýkať, že Sovjetská Únia je rušiteľom mieru, že rudý imperializmus ide dobývať, ide ujarmovať iné národy a štáty. Preto inscenovala anglická vláda obsadenie sovjetského vyslanectva v Pekingu čínskou políciou, preto dala obsadiť sovjetskú misiu v Londýne, požívajúcu tam právo exterritoriality, preto dala zavraždiť anglická buržoázia Vojkova, sovjetského vyslanca vo Varšave, preto poriada atentáty na sovjetských vysokých funkcionárov a na továrne.

V tejto štvanici proti Sovjetskej Únii najšpinavejšie chovajú sa vodcovia sociálnej demokracie. Oni znova dokázali a dokazujú, že najvernejšími a najsebaobetavejšími lokajmi buržoázie sú oni a že vynaložia všetko možné, aby vytvorili atmosferu, ktorá by sa hodila pre válku proti Sovjetskej Únii.

My v úplnom celku schvaľujeme energické kroky vlády Sovjetov proti kontrarevolucionárom. Sovjetská Únia chce mier, aby mohla vybudovať svoje hospodárstvo, aby mohla pozdvihnúť na vysokú úroveň hospodársky a kultúrny blahobyt národov Sovjetskej Únie. A my dôtklive varujeme buržoáziu, aby sa neopovažovala začať válku, a obzvlášte nie proti Sovjetskej Únii. Pracovníci premenia válku vo válku občiansku proti svojej vlastnej buržoázii.

Epocha kapitalizmu už skomiera. Nová epocha sa už zrodila a počína sa mocne vyvinovať. Marná každá námaha, nemôžete sa vyhnúť vašej zkaze. Môžte vynášať akékoľvek reakčné zákony, môžte prijsť s tou najhroznejšou buržoáznou diktaturou, váš osud vás neminie, zvíťazia pracovníci, robotníci a sedliaci. Požadujeme uznanie Sovjetskej Únie de jure. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Ant. Novák. Dávám mu slovo.

Sen. Ant. Novák: Ctění přítomní! Zúmyslně vyhýbám se obvyklému oslovení v tomto domě, neboť zdá se mi, že obvyklá fráze, které se zde používá, není na místě. Prázdné lavice ministerské a do jisté míry, pochopitelně, i prázdné lavice pánů senátorů, nedávají oprávnění k tomu, aby se zde používalo oslovení ťslavný senáte! Ť. Snad by lépe přiléhalo: ťPrázdné lavice! Ť.

Pokud se jedná o látku právě projednávanou, pan referent kol. Lukeš v závěru své řeči poznamenal, že předlohy jsou počátkem dalších úprav, dalších zákonů, které dnešní vládní majorita ještě hodlá předložiti. Já tomu věřím, ale zdá se mi, že není úplně správné, že předlohy tyto jsou počátkem. R. 1921, kdy my jsme byli součástkou vládní koalice, přišly občanské strany s požadavkem, s novelou zákona, podle které zřizují se finanční komise. Neměli jsme tehdy příčiny stavěti se proti tomu, ba naopak, my jsme se pro ně otevřeně vyjádřili z toho důvodu, že hospodářství v samosprávě nebylo třeba za žádných okolností jakýmkoli způsobem skrývat a před nejširší veřejností, i z opatření novely zákona ve formě finančních komisí toto hospodářství bylo možno vždy prováděti.

Není tedy pravda, jak pan referent uvedl. že je toto počátek. Těch počátků bylo již několik a my právě nedávno před několika týdny projednávali jsme jinou předlohu zákona o úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků a přirozeně tato předloha byla druhým článkem v řetězu namířena proti samosprávě. namířena proti samosprávě v té formě, jak doby poválečné samosprávu vytvořily.

Jeden z důvodů, proč jsem se chápal slova dnes, je také ten, že se musím vrátiti k debatě, která byla tehdy u příležitosti projednávání zákona o finanční úpravě samosprávných svazků, a zde s tohoto místa musím charakterisovati, jakým způsobem mohou jednotliví páni senátoři polemisovat. Lituji, že se to týká pana dra Karasa. Pan dr Karas byl zpravodajem o předloze a pan dr Karas měl závěrečné slovo. Já jsem měl čest ujmouti se slova a hájiti samosprávné hospodářství, a na několika příkladech jsem uvedl, jakým způsobem zástupci dělničtí, jakým způsobem zástupci socialističtí v obcích, v komunách, hospodařili. Mimo jiné poukázal jsem obzvláště na Kladno a zdůraznil jsem, jak těžké hospodářství má obec, která je v situaci takové, jako je Kladno.

Pan dr Karas jako zpravodaj vládní majority, jako oficielní zpravodaj výboru, v závěrečném slovu s mými vývody polemisoval tímto způsobem. Vypůjčil jsem si ze senátní kanceláře stenografický záznam řeči pana dr Karasa a pan dr Karas odpovídá: ťNa př. Kladno postavilo volnou školu, kde děti měly učiti učitele, bylo to zakázáno dohlédacími úřady, protože není možno založiti takovou republiku dětskou. Kladno nedalo si říci a mermomocí školu založilo a statisíce na ni věnovalo.Ť (Výkřik sen. dr Mazance.) Pane doktore, prosím, to tak není, žádných sto tisíc Kladno na tu školu nevynaložilo. Vy jste špatně informován. Referent dr Karas pokračuje: ťVím jen, že školní úřady tu školu zakázaly a myslím, že o školství rozhodují státní úřady školní a že jejich názoru musíme se podříditi.Ť Lituji, že zde pan dr Karas není přítomen, ale prosím, takhle byl informován. (Sen. dr Mazanec: Také s právně, poněvadž Kladno i stát na to platily! Oni si tam zařídili volnou školu socialistickou a pan ministr Habrman neměl odvahu něco udělati! - Sen. Habrman: Co mluvíte jménem Habrmanovým? - Sen. dr Mazanec: Já mluvím svým jménem!) Pane doktore, to není pravda, hned k tomu přijdu. Jsem velice povděčen, že jste tu poznámku udělal, abych zde demonstroval, jak nesprávně polemisujete jen tam, kde se Vám zdá, že se Vám to hodí do krámu. (Sen. dr Mazanec: Byla tam ta volná škola nebo ne?) Ano, je tam. (Sen. dr Mazanec: Tak vidíte! Proti předpisům! Ale klášterní školu na Kladně jste zavřeli!) Tato otázka není předmětem sporu. Předmětem sporu je způsob referátu. (Sen. dr Mazanec: Na klášterní školu jste měli odvahu!) Počkejte,-pane doktore, já přijdu také k tomu! Jsem ochoten ke každé diskusi. Vypůjčil jsem si stenografický záznam, abych zde dokumentárně přesvědčil, jak referoval zpravodaj vládní majority pan dr Karas, jenž říká výslovně, že na školu byly věnovány statisíce a že škola na rozkaz státního úřadu byla zavřena. Já jsem proti tomu protestoval a pan dr Karas podle stenografického protokolu řekl, že to udělal školní úřad. Ale pravda je poněkud jiná. (Výkřik sen. dr Mazance.) Na Kladně existuje volná škola vydržovaná... (Sen. dr Mazanec: Ale klášterní škola je zavřená.) Já jsem si obstaral, poněvadž vím, že na takovéto nájezdy musím býti připraven, rozpočet Kladna a není ovšem příjemno takovou knihu sem tahati pro jednotlivou položku, ale na vás je třeba míti důkazy. Na Kladně existuje volná škola a je vydržována Spolkem přátel volné školy. V tomto Spolku přátel volné školy jsou většinou rodiče dítek školy. Škola je přímo vzorná, jest jedinečná v naší republice. Důkazem toho je, že ministerstvo školství a nár.osvěty vyzvalo školu, aby se zúčastnila školní výstavy zahraniční. Dalším důkazem je, že ministerstvo školství ne jednou, ale šestkráte, když přišli do republiky odborníci cizích států, přijelo s nimi na Kladno a tam touto školou se chlubí a školu ukazuje jako důkaz vyspělosti. Nechci podezírati pana dr Karasa, že to učinil úmyslně, ale byl pravděpodobně nesprávně informován; on tvrdí, že tu školu úřady zavřely. Já vám posloužím se zprávou z loňského roku... (Sen. dr Mazanec: Nezavřely, to já Vám neříkám!) Pane doktore, nerozčilujte se! V rozpočtu Kladna na straně 104 je: Rozpočet schválen všemi stranami na radnici kladenské, lidovce nevyjímaje. Na straně 104: Volná škola: příspěvek obce Kč 22.000. (Sen. dr Mazanec: No tak!) Ale prosím, to je škola s právem veřejnosti, která má 5 tříd a nic více obec nedává, než částečný příspěvek, odpovídající počtu dítek této školy. Pan referent dr Karas zde řekl, že se na tu školu věnovaly statisíce. Pokud na tu školu tisíce byly věnovány, věnovalo je dělnictvo, občané, členové Spolku pro vydržování školy. Co věnovala obec, by)o velmi nepatrné.

Druhou nepravdou. kterou zde přednášel referent, je, že škola byla na rozkaz úřadů zavřena. Snad by to bylo zbožným přáním vaším, to věřím. (Sen. dr Mazanec: Naopak, říkali jsme, že to právo, které mají socialisté, musíme míti také my! Nejsme pro monopol školní!) Pane doktore, co pak vy je nemáte? (Sen. Habrman: Máte jich na sta!) Zařiďte podobnou. Musil jsem se té otázky dotknouti, abych dokázal, jak nesprávně se zde referuje. Řekne-li to referent, je přece třeba, aby poněkud slova vážil, aby se nevyjádřil dosti ostře odsuzujícím způsobem, který zdaleka pravdě neodpovídá. Lituji, že zde pan dr Karas není, i pro něho bych měl zprávu z r. 1927, abych ho přesvědčil, že škola zavřena není.

Nyní ještě dále k otázkám, které jsou na denním pořádku. Pan zpravodaj zde také není. Je velmi těžko žádati vysvětlení. Pravda, tvůrce zákona pan odborový přednosta je zde většinou. Když jsem četl zprávu ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny, našel jsem odstavec, kterého si za žádných okolností nedovedu vysvětliti. Je to stylistická snůška, nechci-li se vyjádřiti poněkud vulgárněji - je to možná chyba tisková - ale jak se to mohlo pustiti, nechápu. Snad některý z pánů bude tak moudrý, snad pan zpravodaj bude tak velice laskav a tu věc mně vyloží. (Čte): ťZ těch to důvodů byl přijat zákon župní, jímž se politická správa upravovala a moment historický byl zachován, toliko v jistém ústupku obráncům zemní individuality, že župy neměly zemských hranic s výjimkou Slezska, jehož severní část byla spojena se župou olomouckou, střední s východní Moravou a Těšínsko, ovšem nedělené, státi se mělo vlastní župou, přesahovati,Ť - hrozná čeština, já tomu nerozumím - ťa když již konstrukce zákona byla hotova, připuštěním ještě ustanovení o zemských župních svazech.Ť Prosím, kdo je z toho moudrý? Budu povděčen za vysvětlení. Té větě nerozumím. Snad bude pan zpravodaj tak laskav a vysvětlí to. Vypadá to tak, jako když si v novinách stěžují, že ta nebo ona firma pošle oběžník, který je stylisticky nemožný a že se nad tím veřejnost pozastavuje. Přece jen by bylo třeba pro parlament tyto zprávy upraviti tak, aby jim bvlo možno rozuměti. Připouštím, že spěch mnoho zavinil, poněvadž tu pracujeme v pravém slova smyslu - ve fabrice by řekli ťod kusuŤ, ale my to nemůžeme nazvati ťod kusu Ť - takovým způsobem, že tento způsob práce senátu jistě důstojnosti nepřidá.

Naši kolegové dr Meissner, kol. dr Dérer, dr Witt a Zimák, jak v poslanecké sněmovně, tak v senátě způsobem do posledního slova věcným podrobili kriticky předlohu úvaze.

Cítím se povinen vytknouti ještě některé úryvky. Nám se vytýká, že prý se v obcích špatně hospodařilo od té doby, kdy změna volebních řádů umožnila zástupcům dělnictva spolupracovati v komunách. Kdybychom ciferně dokazovali, nebo opačně kdyby nám se mělo dokazovati, kdy a jak se v obcích špatně hospodařilo, myslím, že až na ojedinělé případy, za které jsme také nevzali odpovědnosti tam. kde se jednotlivec prohřešil, není možno zástupcům dělnictva po celou dobu, kdy spolupracují, něco vytýkati. Víme, velmi dobře, jakým způsobem se v dřívějších dobách v obcích hospodařilo, a my jsme se domáhali toho, aby byl znemožněn způsob předválečný, kdy ten, kdo seděl na radnici, byl současně dodavatelem okresů a zemí. Je to příliš již známo a není potřeba, abych uváděl doklady z pražských předměstí, ze Žižkova, Vršovic, Smíchova. Mohli bychom jíti dále, je jich celá řada. A dnes vládní většina přichází se zákonem, podle kterého se umožňuje těm, kteří budou spolurozhodovati v okresu, zemi, aby mohli býti současně dodavateli toho svazku samosprávního, ve kterém spolurozhodují. To považuji za nesprávné.

V nedávné době se stal případ, kde předseda okresní správní komise v Rychnově n./Kněžnou účty za banket dal do štěrku. Ale ne, aby je strčil do toho štěrku, nýbrž vyúčtoval banket položkami za štěrk spotřebovaný na okresní silnice. Upozornil jsem na ten případ a čekám, kdy a jakým způsobem bude vyšetřen. Šlo ovšem o příslušníka vládní většiny.

My jsme také sváděli úporný zápas o obecní statek, o výsady starousedlých, známý zákon Pikův, který ještě dnes vyvolává odpor a není vyloučeno, že i zde měl pan kol. Lukeš na zřeteli pokračování tam, kde jsme zákonem o obecním statku hájili obec. Není vyloučeno, že pánové přijdou s návrhem zákona, který by vše uváděl do dřívějšího stavu. Na to jsme připraveni, poněvadž nám to pan kol. Lukeš napověděl.

Ale jedno jest na výsost zajímavé. Bylo mluveno o tom zde, v tisku i na schůzích. Vládní většina postu pně stěžuje situaci našich národnostních menšin do té míry, že nevím, budou-li tyto menšiny moci poděkovati vládní majoritě. Pan kol. Hrubý - lituji, že není přítomen - zná velmi dokonale poměry na českém severu jako dlouholetý pracovník Národní jednoty severočeské. Pan kol. Hrubý je dokonce za své zásluhy, kterých mu neupírám, vyznamenán titulem čestného člena. A prosím, co dnes se dělá? Počalo se to odbouráváním volebního práva, což v prvé řadě pocítí menšiny, a nyní přichází se s předlohou zákona, podle něhož usedlost se prodlužuje a právo jmenovací má nahraditi skutečnou demokracii, volbu demokratickou. V tomto směru bylo správně řečeno před krátkou dobou na schůzi odboru Národní jednoty pošumavské, že zákonem kope se hrob dalšímu životu českých minorit. Zákonem poškodí se zájmy minorit a dělnictvo, které za těžkých poměrů v dobách předválečných dovedlo hájiti svůj jazyk. To si dnes zasloužilo, aby ve vlastním státě bylo pro něho poněkud více pochopení a porozumění. Žel, pravý opak je pravdou. Tento zákon dolehne velmi tíživě nejen na samosprávu, ale i na české menšiny jak na severu, tak na jihu Čech a Moravy. Jedno je pravda: bude zde výsostná moc byrokracie.

Pánové, když se mluvilo o reformě správy - a mluvilo se o ní dosti dlouho -- předložili jsme návrh ve formě župního zákona. My jsme byli prvními, kteří volali po reformě správy. Každý rozumný ví a chápe, že správa, kterou jsme zdědili po Rakousku, pro republiku není udržitelnou. Každý rozumný ví a chápe, že správa státu musí býti účelná, praktická. rychlá, levná, a že při tom musí zaměstnancům slušně zaplatiti. To jsou základy. Pracovali jsme v tom směru a byli jsme ochotni ke každé spolu práci. Ale již kol. Witt na to poukázal, že to byly jen důvody politické, které dosti té práce s námi vytvořené zmařily, a že nyní přichází se s předlohou zákona, která znamená do jisté míry hrob samosprávy.

Tuším, že včera konal se sjezd Svazu českých okresů v Mladé Boleslavi u příležitosti výstavy. Byl to slavnostní sjezd, kde jednání o meritu netrvalo příliš dlouho Předsedající pravil, že zásahem Svazu českých okresů alespoň část tvrdostí v zákoně obsažených podařilo se zmírniti. Mám obavu, že těch tvrdostí je v zákoně příliš mnoho. Máme obav, že to je počátek další činnosti této vládní majority. Pánové, jsme o tom velmi dobře přesvědčeni. Musil bych opakovati jen slova kol. dr Witta, že, kdyby se jednalo upřímně, bylo by nám to milejší, ale ne stále pěti hymny na demokracii, jak jsme četli a slyšeli z úst referenta posl. sněmovny pana dr Kramáře. Stále se dokazuje, že na té demokracii se nic neodbourává, že ta demokracie musí býti základnou, ale při tom se ta demokracie drtí, že existence samosprávných svazků okresem počínajíc, vázána již předcházejícím zákonem o úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků, bude prostě nemožná. Pánové, mne osobně by nepřekvapilo ani to, když by v dozírné době tato vládní majorita přišla s jinými zákony, kterými poválečné vymoženosti v této republice jedna za druhou budou se odbourávati. Máme to již v sociálním pojištění. Sociální pojištění je rok v platnosti, ale musí býti novelisováno, musí býti zhoršeno, poněvadž vládní majorita si toho přeje. Jistě přijdete ještě s dalšími požadavky. My prozatím nemáme té moci a síly parlamentární, abychom zabránili těmto činům, které nynější vládní majorita páše. Ale ujišťujeme vás, že se vynasnažíme ve všech směrech a konec konců praktické provádění zákona nám bude nejlepší pomůckou, na jednání vládní většiny ukázati. Vy dnes, pánové, dokazujete: Většina je za námi. Vy také víte, pánové z republikánské strany, jakou jste měli obtížnou práci a jak velmi nevděčnou práci měl pan Kypr, ředitel ústavu pro válečné poškozence v Karlíně, takto také generální tajemník republikánské strany, který vede obor komunální, který jezdil, svolával schůze okresů, kde se vám to bouřilo a kde kol. Kypr s napětím všech sil musil přesvědčovati zástupce obcí a okresů, že je to tak nutné, poněvadž vládní majorita si toho přeje, že se nedá proti tomu nic dělati. Až prakticky to vstoupí v život, až se ukáže, co to znamená pro obce, myslím, že pak bude dána pravda nám.

Pánové, ještě bych řekl na obranu samosprávy toto: Samospráva naše byla poměrně nejlevnější a nejlepší. To nutno přiznati. Ať někdo vystoupí ne jenom tak paušálně, jak jsem před chvílí byl nucen citovati výroky pana dra Karasa, ale materiálem, doklady, že v samosprávě se špatně hospodařilo. Prosím, my loyálně přiznáme, vždyť není potřeba... (Sen. dr Mazanec: Vždyť jste to sám říkal před chvílí, že ta stará samospráva byla špatná!) Že ta samospráva byla špatná? (Sen. dr Mazanec: Že teď je lepší, když tam přišly socialistické živly!) Počkejte, pane doktore, to si musíme vysvětliti poněkud podrobněji. Vy jste těch několik slov mých nechápal. Chtěl jsem říci, že do té doby, dokud v obci rozhodovaly vrstvy majetné, dělnictvo tam nemělo zastoupení, děly se tam různé věci. se kterými ani dobří občané nemohli souhlasiti. Když chcete, já vám posloužím, nechtěl jsem jmenovati. Vezměme Prahu, aféru rourovou, vezměme Žižkov, kde starosta si dal odvézti obecní kámen, vezměme Vršovice, kde si dal odvézti hlínu. To jen tak namátkou.. Chtěl jsem zdůrazniti, jak se mnohdy hospodařilo a my jsme se bránili tím, že do zákona jsme pojali ustanovení, podle kterého členové komuny nemohou býti dodavateli tohoto svazku komunálního, a vy to nyní zákonem rušíte a zavádíte ten starý šlendrián, podle kterého členové okresního správního výboru a zemského výboru mohou býti zároveň dodavateli. Pane doktore, podívejte se, jen tak mezi námi důvěrně řečeno, ne veřejně, jděte na periferii Prahy, tam máte tabulky ťParcely na prodej, bližší okresní záložna v MichliŤ, ve Vršovicích: ťParcely na prodej, bližší okresní záložna ve VršovicíchŤ. Chcete, pane doktore, abych Vám jmenoval osoby, které tehdy seděly v obci? (Sen. dr Mazanec: My jsme to nebyli!) Vy to béřete v obhajobu. Nevytýkám to osobně. Ti měli záložnu za tím účelem vytvořenou, aby všechno to, co v obci připravovali, především pro sebe náležitě zpeněžili. Jedině tím se stalo, že 4 rodiny vršovické za facku - promiňte mi ten výraz neparlamentární - koupily vršovický velkostatek. Napřed si upravily parcelační plány; velkostatek koupila záložna a dnes jej za milionové hodnoty prodávají. Kdo to dělal ze socialistů? (Sen. dr Mazanec: My ne. My jsme měli ještě menší zastoupení nežli vy!) Vím, že jste neměli rozhodující vliv, ale když chcete tímto způsobem proti mně polemisovati, tedy jen otevřeně a poctivě. Já v každé době dovedu vytknouti nesprávnosti, i když to bude vlastní straník. Ale má býti loyálně konstatováno, že socialisté šli do obcí za nejtěžších poměrů v r. 1919 a 1920. Račte dokonale znáti. jaká to byla situace, a dnes vrtáte odium nehospodárnosti a výtky ještě daleko nekvalifikovanější. To není správné a není to spravedlivé. A proti tomu se bráníme a máme povinnost prohlásiti, že socialisté poctivě hospodařili. (Smích na pravici. Odpor.) Pane kolego, nesmějte se! Já vám říkám doklady. (Hlas: To je známo, jak jste hospodařili!) Vy budete zase polemisovati tím způsobem, jako kol. Sechtr. Kol. Sechtr jmenoval posledně obec. kde přirážky stouply na 2.000 Kč, ale ovšem kol. Sechtr neřekl - je to na Domažlicku - že si občané postavili školu a usnesli se na dva rázy školu zaplatiti. To nebylo jen v této obci, to bylo v několika obcích, a udělali tedy přirážky vysoké. (Sen. Sechtr: Když budeš jmenovat mne, tak to alespoň nepřekrucuj!) To bych si musil jíti pro stenografický protokol, můj čas je vyměřen a nemohu tedy posloužiti. Já chci tímto zdůrazniti, že se žádné kritiky nebojíme. Neračte tak paušálně mluviti a přijďte s doklady, předložte je, a jsem ochoten k diskusi. Znovu opakuji, že hospodářství socialistů, zástupců, dělnických vrstev, nemajetných vrstev, obcí je kus poctivé práce. (Sen. Adamovský: Pod vší kritiku!) U vás v Načeradci jste udělali ráj, pane kolego! U vás v Načeradci jednotlivci - nepůjdu daleko a nechci ukázati prstem - neměli ani tolik pochopení pro invalidní sirotčinec, který tam byl zřízen, aby vycházeli náležitě vstříc. Já tu historii také znám... (Sen. Adamovský: O tom bychom se musiti velmi dlouho rozpovídati a nebylo by to ani hezké pro veřejnost o tom sirotčinci, jak to tam vypadalo a vypadá! Ale až se spolu sejdeme, tak si o tom pohovoříme!) Já za hospodářství invalidního sirotčince v Načeradci nezodpovídám, nepřijímám za ně plnou zodpovědnost, ale to nepochopení se strany jednotlivých pánů v Načeradci jsem velice těžce nesl. Prosím, chápejte situaci. Až já tam budu mít na náměstí dvoupatrovou hospodu a budu tam pěkně dobře seděti, bude se mně to jinak povídati, ale když mám vařiti z vody a sháněti krejcar ke krejcárku, je to jiné. (Sen. Adamovský: Krejcar ke krejcaru sháněti a na druhé straně tisíce rozhazovati!) Nevím, jestli se to stalo, ale já s tím nesouhlasím. Ale račte prominouti. pane kolego, vy se někdy mýlíte. Měl jsem již příležitost se o tom přesvědčiti. (Sen. Adamovský: Mluvím z prakse!) Takhle bychom nepřišli k závěru. Zdůrazňuji, a z toho ani slova neodvolám: Od toho okamžiku, kdy se změnil volební řád do obcí a po prvé zástupci dělničtí šli do obcí, šli tam za mimořádných těžkých poměrů. To velmi dobře víte, jak to bylo r. 1919, 1920, 1921 a 1922. Komu pak se zdálo r. 1913 a 1914 o těch úkolech před které budeme postaveni? Měl jsem čest zasedati na radnici vršovické a spolupracovati, vím, jak jsme sháněli půl metrického centu uhlí, abychom mohli zatopiti. Žádám jen kus spravedlnosti! Nežádám více. (Sen. Sechtr: To přece uznáš, že někde bylo hospodářství dobré a někde bylo pode vší kritiku!) To přiznávám. Jsem do té míry loyální. Povím to. Pro mne není snad svatým, že dobrou práci může konati jen příslušník strany socialistické. Řeknu otevřeně, že s úctou smekám před prací pana starosty dr Ulricha v Hradci Králové, a to není náš příslušník. Račte velmi dobře znáti, že je to národní demokrat. S úctou smeknu před prací každého politického odpůrce. To mně není směrodatné, ale od vás se útočí soustavně a paušálně. Neslyšeli jsme v debatě, že by zde bylo něco věcného řečeno: ťTam a tam se hospodaří špatně a z toho důvodu se to musí šněrovati.Ť Vám jde o něco jiného. Těžce nesete, že vaše právo, vaše privilej, kterou jste po tak dlouhá léta měli, převratem, novými poměry politickými byla rozrušena a že v řadě obcí přišli k moci a také i většinu měli, socialisté. Kladu zvláštní důraz na to, že socialisté, zástupci vrstev nemajetných, v obcích, okresech, zemích hospodařili poctivě. Na to kladu zvláštní důraz. (Sen. Janík: Ale hospodařili z cizího! - Sen. Časný: Jak se to opovažujete říci?) Poslechněte ta poznámka zde padla několikráte a také jsme.ji slyšeli ve sněmovně poslanecké. Nechápu, jak možno ještě dnes stále těchto výrazů používati, že dělník hospodaří z cizího. Když my obrátíme a řekneme, že s prací dělníka, jeho jediným majetkem, hospodaří jiný a nedá mu hodnotu jeho práce, budeme míti více pravdy, ale vy pravdu nemáte. Naopak přečtěte si závěrečné řeči pana dr Kramáře, kde výhradně polemisuje s vývody kolegy dra Meissnera a kde přiznává po této stránce, že nelze mluviti stále o hospodářství z cizího. Dříve, když tu byli virilisté, když mnozí páni v obcích leželi před nimi na břiše,. ten, kdo platil určitou část daní, pravidelně velkostatkář a jeho zástupce, byl rozhodujícím faktorem v obci. A kdo se dřel na něho? (Výkřiky.) Račte prominouti, o tom se nebudeme hádati. To vám nebudu přece vykládati, ale vy nechcete si ušetřiti, abyste nám činili stálé předhůzky. že zástupci dělničtí hospodaří s cizím. (Sen. Janík: Ale dobře hospodaří!) Hospodaří s majetkem komuny, samosprávy. Naopak, jak jsem uvedl v úvodu, když se jednalo o zákoně starousedlých, o obecním statku. byli jste to vy, kteří jste kladli všemožné překážky a hájili jste majetek několika jednotlivců na úkor celku. Tedy tyto výtky nám nepatří.

Pánové, tak se věcí mají a v tom směru my předlohu také posuzujeme. Stejně bychom rádi uvítali reformu správy. Netajím se tím, že bych chtěl míti reformu také se strany občanstva a občanstvu říci kousek poctivé pravdy. Náš statistický úřad nám pomalu vypočítá, kolik máme na dráze pražců, a to se týká všech stran, stranu, ke které mám čest náležeti, nevyjímaje. Bylo by dobře, kdyby nám statistický úřad mohl vypočítati, kolik deputací jezdí nyní do Prahy, kolika členných a velmi často zbytečně. Chceme-li míti účelnou s právu, po které jsme volali a voláme, která však tímto zákonem provedena nebude, mějme odvahu také říci do řad našich voličů, aby se do Prahy zbytečně nejezdilo, aby se neopakovalo to, když sem přijede pěti až šestičlenná deputace, což má za následek ztrátu času, že jeden příslušník jde do sekretariátu ťx Ť... (Sen. Janík: Nezapomínejte, že právě vaše strana dělala ty deputace!) To je běžná fráze, pane kolego, ničím není doložená. Jsem ochoten ke každé diskusi, ale tvrzení musí býti doloženo. Mohl bych prohlásiti, že naše strana dává pokyny a varuje před zbytečnou jízdou do Prahy, poněvadž jednání dá se často vyříditi dopisem za jednu korunu. Přál bych si také více odpovědnosti dolů, v samostatnosti rozhodování a ne psáti pyramidy papírů, a když se nějaký akt hledá, aby se běhalo od čerta k ďáblu, prohledalo se sedm šuplíků a v osmém šuplíku se to pak najde, kde to klidně odpočívá. Nedělám výtky, já uznávám loyálně poctivou práci v řadách našeho úřednictva úřadů samosprávných a politických instancí. Poctivou práci milerád uznám. Je samozřejmo, že kolej, na které úředníci pracovali a na kterou postupem doby řady let najeli, není jejich vinou a že rádi uvidí reformu správy, ale to musí býti reforma správy a ne v první řadě touto reformou správy sledovati odbourávání demokracie, odbourávání těch občanských práv, kterých se nám v době porevoluční dostalo. Tak se dívám na předlohu a s předlohou nesouhlasíme. Kratičká doba nám dá za pravdu, až prakticky tento zákon, přihlížeje k předchozím zákonům, bude se prováděti. (Sen. Sechtr: Což pak se tam vaši lidé nedostanou?) Vy byste byli rádi, kdyby se tam nedostali. Ale dostaneme se tam, ale musíš si přečísti zákon a seznáš pak, že největším pánem je byrokracie. Nechci toho slova ťbyrokracieŤ užívati v odiosním slova smyslu. (Sen. Sechtr: Kdo není vaším straníkem, to je byrokrat!) Ale takovým způsobem není možno polemisovati. My trváme na demokracii, my se nestavíme proti byrokracii (Sen. Sechtr: My také ne!) v tom směru, že bychom v ní viděli úhlavního nepřítele té správy, ale byrokracie pro každý útvar, pro každý celek je základnou, to my také víme, ale dnes se děje to, co Havlíček již ve svých epigramech charakterisoval: ťBože, kéž jsem policajtem! Ť Tedy máme obavu, aby v tomto směru nebylo pokračováno. Že k tomu dostatečná chuť s vaší strany je, o tom nejméně pochybujeme, ale že s naší strany uděláme vše, abychom ukázali na politiku, kterou zde děláte, o tom buďte ujištěni. V tomto směru s předlohou nesouhlasíme. (Výborně! - Potlesk sociálně-demokratických senátorů.)