Úterý 27. března 1928

Dalším předmětem jednacího pořadu je:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 572) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o osvojení. Tisk 607.

Zpravodajem je p. sen. dr Veselý za pana sen. dr Procházku, který je nemocen.

Dávám slovo p. sen. dr Veselému, místopředsedovi výboru.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Na vládní osnově návrhu o osvojení, jak byla přijata senátem, učinila poslanecká sněmovna několik změn. Zejména v §u 1 stanovil senát, že muž, který má již vlastní děti manželské nebo jim na roven postavené, totiž legitimované neb osvojené, může své nemanželské dítě jen tehdy osvojiti, nebylo-li zplozeno za platného manželství jednoho z rodičů dítěte.

Poslanecká sněmovna změnila toto ustanovení v tom smyslu, že muž vždy může osvojiti své nemanželské dítě. Poslanecká sněmovna odůvodňuje usnesení své tím, že nechce, aby dítě bylo trestáno za poklesek jednoho nebo obou rodičů vyloučením z úpravy svých rodinných i majetko-právních poměrů. Naproti tomu, aby tohoto ustanovení nebylo zneužíváno a aby nebyl způsoben rozvrat v rodině, doplnila poslanecká sněmovna § 8 ustanovením, že schválení adopční smlouvy lze soudem nebo poručenským úřadem odepříti tehdy, může-li osvojení nemanželského dítěte vésti k rozvratu manželství osvojitelova.

Máme sice pochybnosti o tom, bude-li moci soud rodinné poměry tak podrobně zkoumat, aby se přesvědčil, zda osvojením dítěte by mohl býti způsoben rozvrat v manželství nebo ne, a myslím, že soudům do takových důvěrných poměrů rodinných není možno vnikati. Ale konečně míní-li poslanecká sněmovna, že tím by bylo zamezeno nějakým nesrovnalostem mezi manžely, uvidíme, jak se věc v praksi osvědčí.

Dále v §u 2 bylo vsunuto podle usnesení poslanecké sněmovny v odst. 1, jednajícím o svolení svéprávných osob, k němuž je potřebí svolení rodičů, že rozhoduje mínění otcovo, jsou-li rodiče různého mínění.

Mezi tímto odstavcem 1. a odst. 3. citovaného paragrafu je jakýsi rozpor. Ale i v té příčině zůstavujeme soudní praksi, aby ona odstranila judikaturou pochybnosti, které by mohly vzniknouti.

V §u 2, v odst. 2, vypustila poslanecká sněmovna ve svém usnesení ustanovení přijaté senátem, že svolení k osvojení nelze odvolati. Poslanecká sněmovna míní, že lze až do schválení soudního odvolati svolení, které ten či onen manžel k osvojení udělil. Myslím, že tu jsou docela mimořádné případy, poněvadž víme ze soudní prakse i ze svých zkušeností, že takové odvolání pouhého svolení k osvojení se nepřichází, takže asi není potřebí v té příčině brániti se usnesení poslanecké sněmovny.

Pan zpravodaj dr Procházka vyložil důvody, které vedly ústavně-právní výbor senátu k tomu, aby souhlasil se změnami, o kterých se usnesla poslanecká sněmovna, velmi pečlivě a podrobně ve zprávě, která ve schůzi senátu byla rozdána a kterou páni členové senátu mají v rukou.

Dovoluji si poukázati na tuto podrobnou, velmi pečlivě sepsanou zprávu, a doporučuji ve smyslu usnesení senátního výboru ústavně-právního, aby senát tyto změny schválil, na ně přistoupil a aby tedy předloha v tom znění, v jakém byla sněmovnou poslaneckou přijata byla také schválena.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati, poněvadž není nikdo ke slovu přihlášen. Račte se posaditi. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých jeho částí, jakož i o úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Není žádných námitek? (Nebyly)

Námitek takových není, budeme proto hlasovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tak, jak je vyznačeno v senátním tisku č. 572, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí, jakož i s úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 572 ve čtení prvém.

Dalším předmětem jednacího pořadu jsou odstavce 3., 4. a 5.

Navrhuji totiž, aby odst. 3.

Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 608) k vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu, tisk 611,

dále odst. 4.

Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 609) k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků, tisk 612

a odst. 5.

Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 610) k vládnímu návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností, tisk 613,

sloučeny byly v jedinou debatu.

Kdo s mým návrhem souhlasí, račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je většina. Budeme tedy... (Hluk a výkřiky na straně komunistických senátorů.)

Prosím o klid!... postupovati tak, jak bylo usneseno. (Opětný hluk na straně komunistických senátorů.)

Pánové, prosím o klid!

Nejprve budeme projednávati návrh zákona o stavebním ruchu, tisk 611.

Dávám slovo zpravodaji výboru sociálně-politického, panu sen. Roháčkovi.

Zpravodaj sen. Roháček: Slávny senát! Sociálne-politický výbor minulého týždňa prejednával dôkladne túto osnovu zákona. Stavebný ruch bol hlavne v prvých rokoch republiky požehnaním pre chudobný ľud, zvlášte keď zákon dovoľoval a dával stavebné podpory. V celej republike postavilo sa veľa domov. Na vonkove povstaly miesty celé nové časti a poneváč akciu hlavne fundusovú viedla naša organizácia ťDomovinaŤ, volajú na mnohých miestach ťDomovinamiŤ tieto nové časti obcí.

Dobrodenia zákona využily hlavne mestá a podnikatelia, ktorí z bytov robia obchodné podniky. Preto za správne držím, keď táto osnova zákona ukracuje daňové úľavy pre týchto špekulantov. Podnikatelia majú zaručený 20% výnos a za 5 rokov dostanú stavebný náklad zaplatený zpäť.

Tiež veľa sa mluví, že agrárnici zdražujú stavobné pozemky, čo ale neobstojí. Na Slovensku sú obce, kde sa predáva 1 m2 za aj 50 halierov. (Výkřiky komunistických senátorů. - Hlas: Kde je to?) To predsa není drahé. Zdražujú stavebné miesta a stavebné hmoty príslušníci práve nepatriací do radov našich a preto toto narčenie opravujem.

Doteraz štát vynaložil na stavebný ruch 3 miliardy a asi 300 milionov korún. Robotníci z tohoto obnosu využili asi 77% a malozemedelci 23%. Pri tom všetkom bytová núdza trvá ďalej a preto zákon o stavebnom ruchu musí byť ešte s roka na rok predlžovaný, a síce vo vládnom podaní.

Ľutujem, že sa nemôžem prikloniť aj k dobrým návrhom opozície, lebo na ich prevedenie bolo by treba p. ministrovi Englišovi nie nový zákon daňový, ale snáď bohatstvo Kroezusovo.

Tohoročný návrh zákona o stavebnom ruchu málo sa liší od vlaňajšieho zákona o stavebnou ruchu č. 44 z roku 1927.

Chcem byť stručný a len sem tam poukázať na niektoré nové a novej dobe primerané paragrafy tejto osnovy. Zákon má osem kapitôl a 80 paragrafov. V §e 6 v odstavci 5 ukladá sa vlastníkovi pozemku, aby niesol čiastku vyvlastňovacích nákladov, keď bolo jeho odvolanie zamietnuté; ďalej dáva tento návrh obciam pri predaji nezastavených vyvlastnených pozemkov rovné postavenie, jako maly doteraz všeobecne prospešné a bytové družstvá. V kapitole 4. zvyšuje sa čiastka určená pre stavbu obytných domov pre štátnych a iných verejných zamestnancov z 580 millionov na obnos Kč 640 millionov. V §§och 31, 36 a 39 ustanovenia o štátnej záruke rozširujú sa tak, že možno udeliť podporu na stavby zahájené do 31. marca 1929 a to pri stavbách nájomných domov obytných do výšky 85% stavebného nákladku, a že čiastka, ktorou môže záruka byť prevzatá, smie činiť podľa najnovejšej osnovy 150 millionov Kč.

Daňové oslobodenie určuje § 49 pri stavbách s malými bytmi a malými dielňami na 25 rokov, pri ostatných stavbách a pri opravách neobytných budov alebo ich častí na ciele obytné na 15 rokov, keď budú dokončené do konca roku 1929. Toto daňové oslobodenie obsahuje tiež oslobodenie od dávky z nájomného alebo používaných miestností na 20 rokov, ak ide o stavby malých bytov, a na 10 rokov, ak ide o stavby ostatné alebo o opravy.

§ 49. Zvláštnym ustanovením návrhu zákona majú byť finančné úrady zmocnené, aby predĺžily lehotu na dokončenie stavieb do 30. júla 1929, ak bola stavba včas začatá a riadne v nej bolo pokračované, alebo ak nebolo ju možné zo závažných príčin dokončiť do konca roku 1928, takže týmto stavbám zostane zachované daňové oslobodenie podľa zákona z r. 1927.

§ 52. Oslobodenie prevodu pozemkov od dávky z prírastku hodnoty nemovitostí uskutočneného v rokoch 1928 a 1929 obmedzuje sa s jednej strany na pozemky, ktoré sa použijú na stavby domov s malými bytami a malými dielňami do konca r. 1929, s druhej strany rozširuje sa na pozemky, na ktorých budú do 31. decembra 1929 vystavené budovy určené pre verejnú potrebu.

§ 53. Prevody hotových stavieb oslobodzuje osnova zákona jako dosiaľ od prevodného poplatku rozširujúc toto ustanovenie tiež na prevody domkov všeobecne prospešných stavebných družstiev prevedené v rokoch 1924 až 1929 so zárukou štátneho bytového fondu.

Oslobodenie od poplatkov prináleží dlhopisom a listinám o pôžičkách povolených na stavby len nájomných obytných domov.

§ 77. Jako menšia zmena stojí za zmienku, že činnosť vykonávaná dosiaľ oddeleniami pre stavebný ruch prejde dňom 1. júlom 1928 na zemské úrady.

Slávny senát, sociálno-politický výbor dňa 22. marca 1928 vo svojej dlhšej porade prejednal túto osnovu a väčšinou odhlasoval tento zákon, ako ho posl. snemovňa podávala. Ja odporučujem slávnemu senátu, aby sme ho v nezmenenom podání tiež prijali. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo předsedovi výboru rozpočtového panu sen. dr Karasovi, aby nám podal zprávu za onemocnělého referenta p. sen dr. Procházku.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Finanční podpora, kterou stát stavebnímu ruchu má dávati, liší se od podpor v dřívějších dobách. I zákon loňský více kladl důraz na podporu se strany státu. Tato podpora v tehdejších dobách byla ovšem pouze negativní, že stát nevybíral daně a různé dávky z těchto staveb na dlouhou dobu, kdežto letos již se tato podpora zkracuje. Stát totiž dává pouze záruku za poplatky, které by na stavbu byly učiněny, - že ten věřitel, který půjčuje na stavbu, bude bezpečně chráněn před ztrátou nebo před eventuelním prodejem této budovy pod cenou, aby tak nevyšel na prázdno. Příslušného věřitele tedy zde chrání stát tím, že slibuje, že on svůj půjčený kapitál určitě zpět dostane.

V druhém směru, kde stát podporuje stavbu, jest uvolnění losové půjčky i výnosu jejího na stavby domů pro zaměstnance. V dřívější době ministr financí hleděl částku této losové půjčky si reservovati eventuelně pro jiné náklady státní, ale dnes již uvolní další část, takže v tomto směru bude stát moci pro své zaměstnance opatřiti více bytů.

Třetí způsob podporování je zde v tom směru, že tato podpora, ta částka je zvýšena o 60 mil. Kč z tohoto výnosu stavebních losů, takže je to částka slušná na rozšíření bytů pro veřejné zaměstnance.

Vedle této podpory, kterou stát přímo dává, totiž že vzdává se budoucích nových příjmů z těchto budov, jest ještě podpora, kterou stát ukládá autonomním svazkům, specielně obcím, tím, že říká obci: Ty nesmíš od tohoto stavebníka po jistou řadu let vybírati žádné příspěvky k účelům obecním. Tedy jednak obec nemůže vybírati přirážek ke státním daním, dům nepodléhá státní dani, ale nesmí vybírati ani žádné dávky pod jakýmkoli titulem od stavebníka, ani od těch, kteří budou v tom domě bydleti.

Ta doba, na kterou obce budou nuceny nevybírati od stavebníka žádných nových příspěvků k potřebám obecním, se sice zmenšuje proti loňsku, jako u těch státních záruk, ale přece jen tato podpora se liší poněkud od podpory státní. Stát nemá s novou stavbou naprosto žádných výdajů, stát se vzdává jenom budoucích příjmů na dobu 15 nebo 20 let, ale s tou stavbou mají zároveň positivní výdaje, neboť budou musiti upravovati zde komunikace, postarati se o dostatek vody, o zdravotnictví, event. starati se i o školské poměry a chudinské potřeby těch, kteří budou v těch domech bydleti. Jak jsem řekl, u obcí je ta podpora někde přímo positivní, každá obec bude míti s tím jistý náklad, ale nebudou míti žádných příjmů z těchto nových staveb. Tedy se strany obcí je zde skutečně hodně veliká podpora těmto stavbám dána.

V dalších paragrafech vzdává se stát nejen těchto přímých daní, ale i veškerých dávek, kolků, poplatků atd., které následkem stavby, následkem převodu knihovního by mu zde event. kynuly, neboť veškerá podání jsou kolku a poplatků prosta.

Řekl jsem již, že veškeré tyto výhody, které stát poskytuje, jsou omezeny časově na kratší dobu, než bylo doposud. Ale lze přece jen očekávati, že i jimi bude další vývoj stavebního ruchu podporován, neboť se shledalo, že ty přílišné podpory, které stavebníkům byly loni dávány, vedly k nepoměrně mohutnému rozvoji stavebního ruchu a tento nepřiměřeně vyvinutý stavební ruch měl pak za následek zdražení staveb. Stavebník snažil se, ani ne tak na základě toho, kolik bude stavba státi, jako spíše proto, aby časově, v té úzké mezeře zákonné, stavbu skutečně dodělal, obávaje se, že snad v tom směru nebude již tak veliké lákadlo pro stavby a že tedy stavební ruch bude vrácen normálnímu vývoji a normálním mezím.

Vznikla pochybnost, zdali snad berní reforma nezměnila ustanovení zákona loňského o stavebním ruchu, pokud se týče osvobození od daní. Ale dlužno míti za to, že potrvají výhody poskytnuté zákony o stavebním ruchu oproti zákonu o reformě daňové, že tudíž zákon ten na podobné zvláštní případy se nevztahuje.

Vedle toho poskytují se zde ještě další podpory stavebníkům, a to jsou tak zv. úlevy stavebního řádu. Stavební řád z důvodů zdravotních a ovšem i bezpečnostních předpisuje jistý způsob, jak stavba má vypadati, zejména ve větších městech, kde jsou dovoleny na rozdíl od venkova stavby jen prostorné, s vysokými stropy, se širokými schodišti atd. A tu vláda chtíc všemožně podporovati stavební ruch, navrhla také úlevy stavebního řádu, takže kdo bude podle tohoto zákona stavěti, nemusí zachovávati všech těch předpisů, někdy skutečně hodně do široka jdoucích; zejména týče se to omezení stropní výšky v bytech, může se tedy stavěti následkem toho levněji, laciněji a tím spíše podnítí se nálada ke stavbám.

Zákon tento přichází opět jenom na jeden rok jako dříve. Tato krátká doba má potom ovšem za následek příliš nápadné kolísání ve výhodách, které se daly loni stavebníku, letos se mu však nedávají. Zde jaksi vidíme jednu slabost zákona právě v kolísání zásad. Vidíme, že stále ještě je velká nouze o byty. V Praze na př. se jich nedostává 30.000 a je potřebí, aby stavební ruch byl podporován. Osnova nynější vychází vstříc stavebníkům. Ona zase dává jim značné výhody, takže doufáme, že za těchto výhod, které jsou sice o něco menší než výhody loňského zákona, stavební ruch bude podporován také, neboť lze za to míti, pokud ovšem ceny stavebního materiálu nebudou vyhnány do nepřirozené výše, že s touto výhradou stavební ruch bude podporován.

Proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby tyto výhody, které tento zákon přináší poplatníkům, byly přijaty a celá osnova zákona tak, jak ji navrhl výbor sociálně-politický, slavným senátem byla přijata.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati osnovu zákona o ochraně nájemníků, tisk 612. Dávám slovo zpravodaj i výboru sociálně-politického, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Osnova o ochraně nájemníků, podobně jako osnova zákona o stavebním ruchu... (Hlasy: Ochrana domácích pánů! - Je to smutné, že jste nedbali našich národních jednot!) My tu nevidíme žádného rozporu. Tato osnova upravuje otázku bytovou taktéž na jeden rok. Ona jednak prodlužuje v podstatě dosavadní výhody dosavadního zákona, pozměňuje někde jeho ustanovení a zavádí částečně nové předpisy, zejména pokud se týče výpovědi a zrušení ochrany bytů v domech chráněných, které se po vydání zákona uvolní. Ochrana nájemníků jeví se nám jako zbytek zasahování vlády nebo státu do poměrů válečných a poválečných, do soukromohospodářských poměrů. Ona znamená omezení soukromého vlastnictví. Tedy je to zákon výjimečný a podle toho musíme si býti vědomi, že každý výjimečný zákon má býti omezen jen na tak dlouho, dokud naprosto nutně tohoto výjimečného zákona je potřebí. Ve všech ostatních oborech veřejného života bylo již omezení soukromého vlastnictví odstraněno. Jedině ještě zbylo snad hospodaření lihem, kde dosud hospodaří lihová komise. Ovšem líh je předmětem luxusním, není to předmět naprosto nutné denní potřeby jako byt a proto hospodaření lihem nikoho tak nebolí. Přirozeně, že volání po posledním omezení zákona o ochraně nájemníků je stále mohutné, ale musíme si dáti otázku, jsou-li dnešní poměry takového rázu, že bylo by již možno odstraniti úplně ochranu nájemníků? (Hlas: Za rok to bude možno?) Neříkáme, že za rok bude ochrana již odstraněna. Každá ochrana, tím spíše částečná ochrana, vytvořuje dvě kategorie občanů ve státě oproti ústavě. Ústava naše říká, že žádných privilegií občanů ve státě býti nemá. Občanstvo všechno je si rovno. Jedni mají z této ochrany zisk a druzí mají z této ochrany škodu. Ti, kdož mají z ochrany zisk, jsou protežovaní, a ti kteří nemají z ochrany zisk, jsou utiskovaní. Nemůžeme říci, že vždy ten, kdo tím zákonem je chráněn, je vždy hospodářsky slabý, a kdo zákonem chráněn není, že je hospodářsky silný. Rozvažme jen, kdo tímto zákonem je chráněn, kdo má z něho prospěch. To jsou předně nájemníci ve chráněných domech. Ti mají přirozeně výhodu laciného bydlení. Zisk z té ochrany mají majitelé nechráněných domů. Ti zase mohou s domem volně disponovati, žádati libovolné činže. Pak ovšem budou míti prospěch obce, v nichž by se vůbec zrušila ochrana nájemníků, ačkoli v zisk obcí je dosti problematický.

Ti utiskovaní, kteří mají - škodu z ochrany nájemníků, jsou předně nájemníci v nechráněných domech, kteří musí platiti veliké nájemné, anebo majitelé domů, ve kterých jest ochrana nájemníků.

Myslím, že tyhle ty dvě... (Sen. Hubka: Tak zrušte ochranu velikých bytů, to stačí!)... Zde není možno tvrditi, ze nájemník, který bydlí ve chráněném bytě, je vždycky hospodářsky slabý člověk. Máme milionáře, kteří bydlí ve chráněných bytech, a nelze tvrditi, že by majitel domu nechráněného byl vždycky boháčem. Jsou to drobní lidé. Majetník domu, podléhajícího ochraně nájemníků, jest omezen, ačkoliv může býti sebe chudší člověk, dům jeho je pasivní, výnos činže nestačí mu na udržení domu. To není žádný boháč. Není možno říci, že se kryje kategorie hospodářsky silných s těmi nechráněnými a kategorie hospodářsky slabých s těmi chráněnými. Vytvoření takových dvojích kategorií nemůže býti v zájmu státu a celku. Ale uznávám, že je potřebí ještě dalšího trvání této ochrany.

Zrušení ochrany by nutně předpokládalo, že se vyrovná nájem v domech starých s nájmem v domech nových... (Sen. Kučera: Totiž tak, aby ve starých byly činže tak vysoké jako v nových!) Přáli bychom si, aby to bylo naopak. (Výkřiky.) Ale doufám, že právě tím, že stavební ruch vytvoří množství nových bytů, takže bude dostatek nových bytů, potom nabídkou volných bytů nových bude sníženo také nájemné v nových domech a že vysoké nájemné v nových domech potrvá tak dlouho, pokud je nouze o byty a dokud vlastník, který si postaví dům, ví, že může jakoukoliv cenu diktovati tomu, kdo nebydlí, anebo kdo bydlí špatně. Až bude bytů nadbytek a až bude konkurence, pak bytová nouze nebude, nebudou vysoké činže. (Výkřiky.) Proto musíme čekati tak dlouho, než tu bude dostatek bytů.

Předmět, kterým upravujeme zde ochranu nájemníků, zasahuje hluboko do života všech obyvatel ve státě, neboť veškeré obyvatelstvo jsou buď nájemníci anebo majitelé bytů. Zájmy jak nájemníků, tak vlastníků bytů jsou protichůdné. Jiný zájem má nájemník, jiný zájem má vlastník bytů. Tedy je potřebí docíliti dohody mezi nimi. Dohody dá se dosíci těžko. A není-li možno dosíci dohody, je zde nutný zákon. Nemůžeme to ponechati boji dvou vrstev mezi sebou, nýbrž je potřebí zákroku státní moci, aby zakročila s hlediska celkového. Tento zákrok může se díti cestou pouze ideální spravedlnosti. Té dosíci za daných poměrů, je těžko. Nezbývá než řešiti tuto otázku jistým kompromisem (Sen. Kučera: Ke škodě chudáků!)

Slavný senáte! Jakmile mluvíme o kompromisu, musíme věděti, že kompromis neuspokojí nikoho na 100%. Bude spravedlivé, jestliže uspokojí každého aspoň na 50%. Nemůžeme řešiti zákon jinak než kompromisem a musíme se podle toho říditi. Nevím, koho by zákon dnešní uspokojil. Přiznám se otevřeně, že nejsem také úplně uspokojen. Jsou v něm dobré věci, i věci, které dosti těžce ponesou různé vrstvy, ale za daných poměrů není možno zákon řešiti jinak než kompromisem a v tomto kompromisu musí každá strana něco sleviti ze svých požadavků. (Výkřik: Proč nevidíte situaci domácích?) Já bych vám přál tu situaci, býti domácím pánem ve chráněném domě, v nějakém menším domečku. Znám konkrétní případy takových domácích? (Sen. Kučera: Já bych vám přál býti nájemníkem a nebýti chráněn!) Pane kolego, já jsem také nájemníkem. (Sen. Kučera: Vy jste nájemník, ale dobře situovaný, to je něco jiného!)

Zvláštností tohoto zákona je § 31, bod 6. Odstavec 4. tohoto paragrafu uvolňuje činže ve chráněných domech, kde byt bude vyprázdněn, nebo uvolněn po platnosti tohoto zákona. Dodnes byty v domě, na nějž se vztahovala ochrana nájemníků, požívaly ochrany, i když se nájemník z nich vystěhoval, kdežto dnes, vystěhuje-li se nájemník, který požívá ochrany nájemníků, byt pozbývá ochrany. Tedy to dosti hluboce zasahuje do našich poměrů. Ale máme-li jednou přikročiti ke skutečnému odbourání této ochrany, je nutno, aby k tomu odbourání docházelo aspoň po etapách.

§ 31, odst. 2., který ustanovuje, že obce do 2.000 obyvatel mohou se usnésti na zrušení ochrany nájemníků, vyvolává velký odpor. (Sen. Hubka. Oprávněný!) a velké obavy, ale lze míti za to, že tyto obavy jsou přehnané. (Sen. Kučera: Pane kolego, vaši lidé ze severních Čech protestují proti tomu!) Bude záležeti na tom, jak se bude zákon tento praktikovati. (Sen. Hubka: To je to! - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím pánové, o klid! V debatě budete míti dosti příležitosti odpověděti.

Zpravodaj sen. dr Karas (pokračuje): Obcí do 2.000 obyvatel máme v naší republice asi 90%. Přes 14.000 míst má pod 2.000 obyvatel. Tedy teritoriálně by to zasáhlo přes 90% míst, ovšem podle občanstva je percentuelně občanstva ve velkých městech více než na venkově. Tedy v tom případě toho tak velké procento již nebude. (Sen. Hampl: Agrárníci říkají něco jiného!)

Když sociálně-politický výbor jednal o tomto ustanovení, byl si toho vědom a vyslovil přímo úmysl, aby zákon byl vykládán tím způsobem, že by úřad, který bude schvalovati usnesení zastupitelstva obce o zrušení ochrany nájemníků, musil míti to vědomí, že lze tak učiniti pouze v obcích, které netvoří bytové obvody průmyslových míst anebo větších míst, ze kterých dojíždí a dochází dělnictvo za zaměstnáním do těchto průmyslových středisek. V sousedství velkých měst nebude možno odbourati ochranu nájemníků. Stále se vytýká, že prý obce budou míti právo zrušiti ochranu nájemníků, ale obcím se pouze dává iniciativa, aby podaly žádost k úřad u o zrušení ochrany nájemníků. Dozorčí úřad není právě povinen, aby na každou žádost obce kývnul a odpověděl ano, nýbrž úřad, na nějž má vliv právě vláda, a na vládu má vliv parlament, bude musiti zákon vykládati tak, že není možno v takových obcích ochranu nájemníků zrušiti. V obcích, kde je převaha dělnictva, při dnešním volebním řádu, vybudovaném na zásadě všeobecného a rovného práva hlasovacího, tam, kde ti lidé mají většinu, na zrušení ochrany se neusnesou a jen v zapadlých obcích, kde je skutečně nepatrný počet nájemníků a kde není tedy tak velká potřeba nových bytů, nikdy nepřijde toto opatření k platnosti.

Není možné schváliti státnímu úřadu žádost obce o zrušení ochrany tam, kde bude nedostatek bytů a kde by to vedlo k vypovídání dělnictva neb bydlících ve větším měřítku, když by tito nemohli dostati byt. Bude věcí politického úřadu, aby uvážil podrobně, kde lze zmocnění tohoto zákona použíti. Zejména, pokud máte stále obavy o české hraničáře a pod., zákon o zabírání bytů pro veřejné a státní zaměstnance ze dne 17. prosince 1927 č. 183, jehož platnost ovšem 1. červnem bude musiti býti prolongována, a zákon musí býti novelisován, aby ochrana zaměstnanců obcí menších... (Hlas: Tam jsou nejen státní zaměstnanci, ale také živnostníci a dělníci, ti nebudou chráněni!) Nikoli, budou chráněni, a to zemským úřadem, který bude žádost schvalovati. Podezříváte zemský úřad, že nemá sociálního cítění. Jsem přesvědčen, že tento podrobně uváží momenty, ve které obci bude lze zákona použíti a ve které ne.

Řekl jsem, že zákon tento je krátkodobý. Výhody krátkodobého zákona spočívají v tom, že se lehko může přizpůsobiti daným poměrům, nevýhody jeho pak jsou v tom, že nemůže velkoryse a jednotně upravovati ochranu na delší období, že znemožňuje zejména kalkulaci stavebníkům, když nevědí,- za jakých poměrů stavba přijde do platnosti.

O podrobnostech zákona nebudu mluviti, neboť členové senátu mají zákon v rukách, každý jistě podrobně pročet text tak důležitých ustanovení, ať tam hledá pro sebe výhodu, nebo v něm vidí pro sebe újmu, proto myslím, že všichni vycítili jeho výhody nebo snad vady. A pravím ještě jednou, že je to dílo kompromisní, které nemůže vyhovovati všem vrstvám. Volání druhých vrstev, aby ochrana byla odbourávána, jak se dnes toho slova užívá, jest jistě v mnohém směru odůvodněno a proto sociálně-politický výbor ve své většině navrhuje slavnému senátu, aby osnova zákona byla přijata tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! V souhlase s úkolem, který připadá podle našeho jednacího řádu rozpočtovému výboru tenkráte, když projednávaná osnova je přikázána zároveň jinému výboru odbornému, připojuji jako referent rozpočtového výboru k referátu svého kol. dr Karasa jen několik poznámek o finanční stránce zákona o ochraně nájemníků a o obětech, které stát a z donucení státu obce a ostatní svazky komunální přinášejí.

Je pravda, větší oběti těchto veřejnoprávních činitelů jsou obsaženy v zákoně o stavebním ruchu. Tam mají účel, aby umožnily, abychom se dostali zase do normálních bytových poměrů podporou stavebního ruchu. Finanční oběti, které jsou obsaženy v zákoně o ochraně nájemníků, nejsou takového rozsahu. Jejich účelem jest, aby ulehčily nájemníkům přechod do nového stavu. Nejsou tak dalekosáhlé, ale jsou velmi citelné. Státní pokladna přináší v tomto zákoně oběti již v tom směru, že se vzdává vzrůstajícího výnosu daně činžovní a ovšem také přirážek pro obce který by jinak nastával bez ochrany nájemníků samočinně hospodářským rozvojem a vzestupem činží. A nedosti na tom, výslovným ustanovením zákona stát projevil ochotu k dalším obětem, totiž propouští ze základu pro vyměření činžovní daně jisté součástky činže, a mimo to, co bylo propuštěno, propouští se ještě celé nové zvýšení, které má nastati podle tohoto zákona. Tohoto zvýšení vzdává se obec a stát za tím účelem, aby celé zvýšení mohlo zůstati majiteli domu a aby byl poměrně uspokojen i při menším zvýšení činže. U státu je toto nezapočítávání zvýšené činže do základu pro daň omezeno. Z toho, oč se nově činže zvyšuje, nejvýše 40% předválečné základní činže bude odečítáno od základu pro daň činžovní. Co je nad těch 40% nového zvýšení, spadá již pod činžovní daň, takže z toho majiteli domu zůstane přibližně jen polovina.

Případy, na které to platí, jsou jen případy velkých provozoven při novém zvýšení, které jde až na 180%, totiž přesahuje hranici 40%. Obce jdou zde v nevýhodě vůči státu, poněvadž ze základu pro vyměření obecní dávky z nájemného se vylučuje celé nové zvýšení, tedy hranice 40% pro obce neplatí. Tím ovšem situace obcí, která dnes v důsledku daňové reformy je zlá, ještě se přitěžuje, a bude naším úkolem, abychom v celé této otázce hledali příště řešení.

Tato oběť, kterou stát a obce přinášejí, bude postupně samočinně zmenšována, a v tom je jistá útěcha pro strážce finančních zájmů státu a obcí - v průlomech, které již dřívější zákony učinily a které nynější zákon rozmnožuje, v průlomech ochrany nájemníků. Víte, že již byly celé skupiny domů, domy patřící obcím a jiným veřejným korporacím, všechny novostavby, na které ochrana nájemníků neplatila, a tyto skupiny se ještě rozmnoží o další skupiny buď celých domů nebo jednotlivých bytů. Zejména je důležité ustanovení, že na smlouvy o nový pronájem místnosti novému nájemníku vůbec celý zákon neplatí a rovněž tak na nájemníky, kteří v letech 1924 až 1926 měli právoplatně zdaněný příjem přes 100.000 Kč. Vedle toho jsou zase případy - a také jsou rozmnoženy - na které sice platí zákon, ale na které neplatí předpisy zákona o výši činže. Všechny tyto průlomy přicházejí obcím a státu k dobru.

Připojuji se jménem výboru k návrhu p. zpravodaje výboru soc.-politického, aby slavný senát schválil také tuto osnovu. (Sen. Hubka: A dáváte souhlas ku přijetí §u 31, odst. 2.?) Ten už tam byl. To je staré.

Předseda (zvoní): Konečně budeme projednávati osnovu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností, tisk 613. Zpravodajem výboru sociálně-politického je pan sen. Hrejsa. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Předcházející dva pani zpravodajové podali zprávu o vládní předloze zákona o ochraně nájemníků. Tento zákon stanoví v §u 1, za jakých modalit může pronajimatel bytu vypověděti byt, nájem nebo podnájem, a to z důležitých důvodů, pakli soud schválí toto opatření.

S tímto zákonem souvisí těsně další předloha, kterou také máme projednávati, a to vládní návrh zákona o odkladu exekučního vyklizení místností. Posledně tato otázka byla řešena zákonem ze dne 31. března 1925, č. 51 Sb. z. a n., který platil na tři roky. Účinnost tohoto zákona končí posledním březnem t. r. Poněvadž se prodlužuje zákon o ochraně nájemníků o jeden rok s účinností od 1. dubna 1928 do 31. března 1929, je potřebí také, aby zároveň byla rozřešena otázka odkladu exekučního vyklizení místností.

Proto vláda předkládá tuto předlohu tisk č 613. Tato předloha se liší od platného dosud zákona jen asi ve třech bodech, a to:

V §u 3 v odst. 4. se vynechávají slova ťS výjimkou zemědělského podniku na půdě zabrané podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.Ť a v §u 4 pak vynechávají se slova: ťJde-li o zemědělské podniky na půdě zabrané podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., lze povoliti odklad podle § 1, avšak pouze dvakráte za sebou.Ť Toto ustanovení se vynechává proto, že v zákonech o zabrání půdy je stanoveno, že mají se dosavadní majitelé zabrané půdy nebo jejich nástupci postarati o byty pro ty dělníky, zaměstnance atd., kteří nemohou jinde najíti bytu. Státní pozemkový úřad při provádění pozemkové reformy ukládá také nabyvatelům půdy, aby o zaměstnance, kteří nemají vlastního bytu, se postarali, takže jeví se toto ustanovení býti zbytečným.

Další doplnění je v §u 5 a 6. které vyvolalo značný odpor pánů z oposice.

V §u 5 se stanoví, že, nepřevezme-li vlastník věcí u obce uložených do roka ode dne, kdy byly uloženy, nařídí se na návrh obce jich prodej podle ustanovení exekučních řádů o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených. Obce si stěžovaly, že byly nuceny uschovávati věci vyklizené z bytů neurčitou dobu a že mnozí nájemníci, jich ž věci byly vyklizeny, nechávají je ležeti rok, dva, tři, ba celou řadu let, čímž vznikají obcím velké obtíže a výlohy, neboť často nemají dostatek místností, kde by tyto věci uložily. Proto obce žádaly, by tato povinnost, kterou dosavadní zákon ukládal, totiž uschovávati věci vyklizené, byla omezena časově. Předloha vyhovuje tomuto přání a připouští, že po jednom roce, pokud věci byly uschovány, jestliže je majitel neodebéře, mohou býti na návrh obce podle ustanovení exekučního řádu prodány. S tím souvisí také § 6, kde se doplňuje toto ustanovení v tom směru, že věci, které 1. dubna 1928 byly již jeden rok v úschově, mohou býti prodány teprve po uplynutí 3 měsíců. Toto ustanovení zdá se býti tvrdé, jak jsme slyšeli a také v některých případech bude tvrdé, ale také obce se musí chrániti, neboť obec nemůže býti nucena, aby trvale přinášela oběti, jež jsou často zbytečné. Jsou případy, že nájemník si nemůže opatřiti byt, ale jsou také případy, že nájemník nechává úmyslně, svévolně věci v úschově obce, čemuž je potřebí čeliti. A jako je nutno chrániti nájemníky, tak je také nutno chrániti i obce před zbytečnými obtížemi a vydáními.

Sociálně-politický výbor usnesl se navrhnouti senátu, aby předloha zákona o odkladu exekučního vyklizení místností byla senátem schválena. (Souhlas.).

Předseda (zvoní): Zahájíme nyní rozpravu o všech těchto třech osnovách zákona.

Navrhuji, aby řečnická lhůta byla takto stanovena, a to na jednotlivé kluby: pro klub čes. soc. demokratů 4 hodiny, čes. socialistů 4 hodiny, něm. soc. demokratů 1½ hodiny, něm. strany národní 1 hodina, něm. národně soc. strany dělnické 1 hodina, komunistický 3 hodiny, republikánský ½ hodiny, strany lidové ½ hodiny, strany ľudový ½ hodiny, národně-demokratický ½ hodiny, živnostenský ½ hodiny, svazu něm. zemědělců ½ hodiny, něm. křesťansko-soc. strany ½ hodiny, krajinské křesť. soc. strany ½ hodiny, maďarské strany národní ½ hodiny.

Není námitek? (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme se tedy podle tohoto rozvrhu říditi.

Ke slovu jsou přihlášeni zatím páni senátoři: Pichl, dr Herz, Časný, Šťastný, Löw, Modráček, dr Macků, Plamínková, Pánek, Reyzl, dr Witt, Hartl, dr Havelka.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP