A nyní přicházím k nejhanebnější kapitole truchlohry ťbída pensistůŤ. Vláda pokoušela se dosud vždy odepření dostatečných odpočivných a zaopatřovacích požitků ospravedlňovati nedostatkem potřebných prostředků. Zamlčuje však, že prostředků se nedostává jen proto, poněvadž pohotové peníze dlužno především míti po ruce pro všechny jiné účely, takže pro požadavky pensistů, postavené do poslední řady, ničeho již nezbývá. Kdyby tomu skutečně bylo tak, že by zde byla dobrá vůle pomoci pensistům a že by jen nedostatek potřebné úhrady bránil uvésti věc ve skutek, pak musila by se vláda uchopiti každé příležitosti, aby alespoň tam, kde to nestojí žádné peníze, ukázala pensistům vlídné smýšlení a odvrátila tak od nich každý zbytečný a nezasloužený útisk a pokoření. Ale co se stalo ve skutečnosti? Byli-li pensisté co do svých požitků postaveni takřka mimo právo úřednické, šlo se dokonce tak daleko, že jim dokonce odpírána všeobecně platná, ústavou zaručená práva státních občanů. Víte, co tím myslím: Ony neslýchané vládní výnosy, které vydány byly na podzim 1923 a které pensistům, vdovám a sirotkům zakazovaly bez povolení příslušného ústředního úřadu i na krátký čas překročiti hranice státu, nařízení to, která byla v naprostém rozporu s tehdejším stavem československého zákonodárství. Neboť tyto zákony prohlašovaly zkrácení požitků za přípustné jen pro trvale v cizině bydlící pensisty anebo jejich příslušníky, pro občasný pobyt v cizině však nestanovily žádného obmezení. Vláda také sama poznala tento rozpor svých nařízení se zákony, neboť cítila se pohnutou vytvořiti v zákoně 287/1924 zákonitý podklad, kterého zde dosud nebylo, tím, že v §u 6 stanovila, že požitky vyplývající z úpravy podle tohoto zákona nepřísluší osobám, které se trvale nebo dočasně zdržují v cizině. Těmito dvěma slovy ťnebo dočasněŤ jeví se nyní ona pověstná nařízení zákonem kryta. Jimi bylo dále stanoveno, že pensistovi, obdrží-li vyžádané povolení k přechodnému pobytu v cizině, dnem nastoupení cesty jeho požitky úplně se zadržují, že o svém návratu má s předložením cestovního pasu podati oznámení, načež mu zadržené požitky po odečtení drahotních přídavků budou dodatečně vyplaceny. Srážku drahotních přídavků lze na základě dobře odůvodněné zvláštní žádosti prominouti. Překročení hranice bez předchozího povolení může býti trestáno úplným odnětím odpočivných nebo zaopatřovacích požitků.

Že toto ustanovení znamená přímý zásah do poctivě nabytého vlastnictví, jest jasno, neboť odpočivný požitek je částečně z vlastních příspěvků utvořená část vzájemného plnění státu za služby, které úředníku při jeho vstupu do státní služby bylo závazně přislíbeno, část, která mu jen ze zcela zvláštních důvodů v zákonitě stanoveném řízení může býti odňata. Přes to bylo praktikováno také toto úplné zastavení, v jednom případě dokonce proti dřívějšímu kolegovi pensionovanému konceptnímu úředníkovi zemského finančního ředitelství. Uvedl jsem v této síni opětovně na pranýř, uváděje konkretní případy, nerozumnou, často přímo nelidskou krutost, s jakou příslušné úřady prováděly tato nařízení již v době, kdy v československých zákonech neměla ještě žádné opory. A i když rád uznávám, že jsem v takovýchto případech, kdy jsem zakročoval proti takovému, po mém pevném názoru nezákonitému trýznění ubohých bezbranných pensistů, našel jak u pana ministra financí dr Engliše, tak také u pana zplnomocněného ministra sekčního šéfa dr Vlasáka a u pana presidenta zemského finančního ředitelství ministra m. s. Hanačíka plné porozumění a docílil nápravy spáchané křivdy - pramen bezpráví však nebyl ucpán.

Generelně bylo přiznáno jen jediné zmírnění neblahých nařízení tím, že ministerstvo financí v červenci 1924 nařídilo, že se pro nejvýše 14tidenní pobyt v cizině ťpromíjejí následky nedovoleného překročení hranicŤ, ve kterémžto znění toto překročení hranic bylo výslovně označeno jako delikt. Naproti tomu zůstalo u ostatních ustanovení, mezi nimiž to, které stanoví zastavení všech požitků při nastoupení cesty do ciziny, v mnohých případech udělené povolení činí ilusorním. Představte si přece jednou pensistu, odkázaného na svou pensi, kterému předepsáno bylo naléhavě nutné několikatýdenní léčení v některém zahraničním lázeňském místě. Co je mu platné povolení, když se mu zároveň zastaví jeho požitky, které mu po právu příslušejí, takže musí pro nedostatek potřebných prostředků cesty zanechati? Zjistili jsme v zákoně o léčebném fondu, že onemocnělému pensistovi na návrh lékaře povolen býti může čtyrnedělní pobyt k léčení v cizině. Co je mu platné toto povolení, když referent pensijního úřadu odepře povolení k odcestování, anebo když žádost nechává po celé měsíce ležet nevyřízenou? Lidé budou jednou nechápavě potřásati hlavami nad takovýmito nesmyslnými, ale pro postiženého neblahými předpisy, a nebudou moci pochopiti, že se zákonodárství mohlo po celá léta uzavírati před odstraněním tak nedůstojných poměrů.

A když dotčený má po ruce prostředky potřebné, aby vykonal šťastně jemu povolenou cestu, což nepůsobí to jako trest, když po svém návratu často teprve po celých měsících anebo týdnech obdrží své zadržené požitky a když se mu drahotní přídavky strhnou? Můžeme věc kroutiti a obraceti jakkoli, vždy poskytuje odporný obraz zlovolného omezování svobody a odnímání vlastnictví, což tím, že obětmi jsou bezbranní a většinou nouzi trpící lidé, působí jen ještě ohavněji.

A aby se takovýchto obětí zmocnili, vydržuje se přímá špiclovská služba. Čtěme přece, co mně roku 1924 tehdejší ministerský předseda odpověděl na interpelaci: ťVdově po profesoru Marii Sieglové v Litoměřicích byly zaopatřovací požitky koncem ledna 1924 zastaveny. Zemskému finančnímu ředitelství v-Praze došel totiž z Vídně přípis jiné vdovy po profesoru stejného jména. Zemské finanční ředitelství mělo za to, že shora jmenovaná vdova se nalézá bez povolení v cizině, a zastavilo jí odpočivné požitky.Ť Vidíte zde zase domněnku, o které jsem již před tím mluvil. ťMá se za toŤ, a hned se strhuje. Mezitím byla paní Sieglová vyslýchána četnictvem a vyzvána předložiti svůj pas, ačkoli takového vůbec neměla. Teprve po 4 měsících v květnu 1924 byly jí zaopatřovací požitky zase poukázány. To je přece příklad nesmírné libovůle, která dokonce prováděna byla za četnické asistence. Tedy mylná domněnka referentova stačí, aby vdova po několik měsíců trvajícím zadržování svých právoplatných požitků byla pokud možno uvedena do vážné tísně. To je výmluvný příklad pro často tvrzené blahovolné provádění tohoto nařízení, které obdrželo příznačné jméno ťKettenhunderlassŤ. Také žaloby do průtahů při vyřizování žádostí o povolení k cestování nechtějí umlknouti. Tak obdržel pensionovaný ředitel poštovního úřadu v Mariánských Lázních, který dne 11. března 1923 žádal za povolení k cestě na jih, lékařem předepsané. a za ponechání drahotních přídavků, dne 19. ledna 1924, tedy po 10 měsících, vyřízení, že smí v listopadu 1923 nastoupiti cestu, že mu však příslušejí jen zkrácené požitky. Tedy v lednu se mu sděluje, že smí před třemi měsíci nastoupiti cestu! Je tomu ovšem několik roků. Ale měl jsem teprve před rokem příležitost, urgovati konečné vyřízení takovéto žádosti resp. vrácení pasu pensionované poštovní oficiantce, která v květnu žádala o povolení k cestování a pak je třikrát po dvou nebo třech měsících rekomandovanými dopisy urgovala, svůj pas však obdržela teprve na základě mého zakročení v únoru příštího roku.

Nejvíce zavrženíhodno však je, že se předložené pasy vždy znovu pročmuchávají, aby se vypátralo, zdali majitel před vydáním pověstného výnosu nedlel v cizině, a aby se mu, když to vyjde najevo, drahotní přídavky za tento pobyt v cizině dodatečně srážely z pense. Tedy srážky za dobu, kdy ještě nikdo nepomýšlel na to, že pro cestu do ciziny je potřebí nějakého povolení, ba kdy takováto žádost by byla bývala považována patrně za zlomyslné obtěžování úřadů. (Sen dr Heller /německy]: To je nějaké nařízení z roku 1700?) Z roku 1808. Také to postačí pro skromné nároky! Chci vám zde předvésti takovýto případ z posledních let. V červnu 1927 obdržel jsem následující dopis: ťJsem vdovou po profesoru matematiky na gymnasiu v Lanškrouně K., který zemřel roku 1898, je mi dnes 70 roků a mám za sebou těžký trnitý život, o kterém se nechci blíže zmiňovati. abych vás neobtěžovala. Zůstala mi dcera, která byla učitelkou a která od 8 let.je provdána za železničního úředníka. Žijí zde v Horním Dvořišti, poněvadž můj muž pocházel odsud a já zde měla příbuzné. Občas jezdila jsem do Vídně, abych své dceři pomohla, v šestinedělí a pod., a to musila jsem draze zaplatiti. Neměla jsem přece žádné tušení o zákoně, že se musí žádat o povolení k cestě do ciziny. Teprve když jsem si.jednou musila dávat prodloužiti pas koncem roku 1923, sdělilo mi hejtmanství, že musím žádat o povolení k cestování. Učinila jsem tak a při svém návratu v březnu 1924 zaslala jsem, ničeho netušíc, svůj pas, a žádala za poukázání své zastavené pense. Tu, o běda,.jako blesk z čista jasna stihla mně zpráva, že jsem, jak pas ukazuje, jezdila sem a tam a že musím vrátiti více než 4.000 Kč jako přeplacené drahotní přídavky. Zadržená pense zůstala hned jakožto splátka. Můžete si sotva učiniti pojem o mé bídě. Na mou žádost o milost, která vyřízena byla teprve po měsících, byly mně prominuty poslední 2 měsíce. Na to.jsem žádala, poněvadž.jsem ničeho nedostávala, za povolení ke stálému pobytu u mé jediné dcery ve Vídni. To mi bylo povoleno se srážkou skoro poloviny mých požitků, které beztak obnášely jen 480 Kč, nyní asi 260 Kč.Ť Ubohá žena psala pak dále, že již delší dobu churaví a potřebuje klidu, pročež na lékařskou rad u přišla na čtyřnedělní pobyt na venku do Horního Dvořiště, i prosila mne, abych se na příslušném místě přimluvil za její podanou již žádost, aby jí za tyto 4 měsíce, které hodlá ztráviti v domovině, poukázány byly drahotní přídavky. Se ztrátou bezprávně jí odňatých 4.000 Kč se již smířila. Neobmezil jsem se ovšem na to, dopomoci jí k těmto drahotním přídavkům za 4 měsíce, nýbrž zastával jsem se také nároku na vrácení těch 4.000 Kč a přednesl.jsem celý případ panu ministrovi financí, který spravedlivě nařídil vrácení pensijních srážek. Ale.jak má se věc v případech, kdy poškození pomoci nehledají, anebo nenaleznou, anebo kde spravedlivě usuzující ministr se nedozví o bezpráví, jež jim bylo způsobeno? Také v této otázce nesmíme mlčky přihlížeti, jak ubozí. nouzi trpící pensisté svévolně a bezprávně.jsou těžce poškozováni. A proto doporučuji vám, abyste následující prohlášení přijali jako resoluční návrh: ťSenát považuje za zákonem neodůvodněné, když se pensistům, kteří se před říjnem 1923 občas zdržovali v cizině, dodatečně předpisuje a s jejich odpočivných nebo zaopatřovacích požitků provádí srážka drahotních přídavků anebo jinakých výpomocí, spadajících do doby tohoto pobytu v cizině.Ť

Aby odstraněny byly největší tvrdosti zákona 287/1924 podal jsem dne 1. června 1926 návrh, aby v §u 6 slova ťanebo dočasněŤ byla škrtnuta a aby připojeno bylo ustanovení, že jen pro pobyt v cizině delší nežli 60 dnů dlužno opatřiti povolení, že však také pro takovýto přechodný pobyt v cizině jakékoli zadržování nebo zkracování požitků je nepřípustno. Ale jak bylo naloženo s tímto návrhem? Ježto jsem pro zamítavé chování nynějších německých vládních stran nemohl sehnat 60 podpisů, pro naléhavost potřebných, byl návrh přikázán iniciativnímu výboru, který ho nechal pokud možno dlouho ležeti a přikázal ho konečně zahraničnímu výboru místo výboru sociálně-politickému. Tím odsunut byl na mrtvou kolej. Tak projednávají se v parlamentě nejnaléhavější nouzové záležitosti pensistů. Ctěného zahraničního výboru chtěl bych se však dotázati. zdali se tímto návrhem dosud vůbec zabýval, čili nic.

Nejvýš podivným jest jednání vlády v otázce volnosti stěhování. Z počátku pokoušel se tehdejší pan ministr financí odbýti stížnosti do nedůstojného jednání se staropensisty poznámkou: ťTo není možno, zde musíte mi prokázati konkretní případy.Ť A když.jsem tak nezvratným způsobem učinil, tu bylo pojednou to, co prohlášeno za nemožné, líčeno jako oprávněné, a to s odvoláním na dva skoro již ztrouchnivělé dekrety dvorské kanceláře z nejtemnější předbřeznové doby rakouské, z roku 1808 a 1827. Tedy z arsenálu starorakouského absolutismu přinesla si moderní, domněle odrakouštělá a demokratická Československá republika mučidla k morálnímu ponížení a materielnímu poškození svých pensistů! A to přes notorickou skutečnost, že ony dekrety dvorské kanceláře v Rakousku již od více než půl století úplně byly zapomenuty a že vládní výnos z roku 1883, patrně při projednávání jednotlivého případu, výslovně prohlásil, že je nepřípustno ustanovení starých dekretů dvorské kanceláře aplikovati na nynější, od základů změněné hospodářské, sociální a dopravní poměry.

Ale ministerstvo financí setrvalo při názoru dekretu dvorské kanceláře, který tu byl před 100 lety, že zabrániti dlužno každému odplývání peněz do ciziny, ačkoli přece ubozí pensisté a vdovy jsou posledními, kteří by do ciziny mohli nositi sumy peněz, stojící za zmínku. Později připadlo se na to, ospravedlňovati osudné výnosy reciprocitou se sousedními státy, při čemž poukazováno k tomu, že roku 1903 rakouská vláda jedné vdově pro nedovolenou cestu do ciziny pensi úplně odňala. Ve skutečnosti však nešlo v tomto případě o dočasný pobyt v cizině ve smyslu našich výnosů. Tato žena naopak bez jakéhokoli hlášení odešla do Ameriky a stala se naprosto nezvěstnou. Teprve po třech letech odhodlala se zase k návratu a žádala pak opětné vyplácení pense, což jí bylo odepřeno. Je věru smělé, srovnávati tento případ se zahraničním pobytem několika týdnů, o který u nás jde

Jak to s reciprocitou vypadá ve skutečnosti, chci vám sděliti na základě autentických zpráv, získaných bezprostředně u příslušných ministerstev,

Pro dočasný pobyt v cizině není jak v německé říši, tak v jednotlivých německých státech a v Rakousku žádného omezení, žádného zadržování nebo zkracování požitků. V Polsku jest úplná volnost stěhování pro cesty do ciziny až do 6 měsíců. Po uplynutí 6 měsíců se požitky zastaví a teprve potom, ospravedlní-li se překročení času, dodatečně vyplatí. V Uhrách může pensista cestovati do ciziny bez povolení. Trvá-li nepovolený pobyt jeho déle nežli 6 měsíců, vyplatí se mu při jeho návratu dodatečně požitky jen za prvých 6 měsíců. V Rumunsku musí pensista ztráviti alespoň 9 měsíců ročně v zemi, ostatní 3 měsíce může se podle libosti zdržovati v cizině. Nějakého zkrácení požitků není. V Jugoslavii musí si pensista opatřiti povolení k pobytu v cizině. Ministerstvo určí výši požitků podle účelu pobytu v cizině. Lze je také vyměřiti nižší částkou nežli normální požitky. Z této poznámky lze souditi, že se požitky zpravidla vyměřují v normální výši anebo také výše.

Pro trvalý pobyt v cizině, přesídlení, není v Německu a v německých státech všeobecně potřebí žádného povolení. Požitky příslušejí tak dlouo, pokud příjemce má německé státní příslušenství, a zkracují se jen potud, že se místní přídavky snižují na nejnižší třídu. V Rakousku je potřebí podati žádost, která jen v nejřidších výjimečných případech se zamítá. Nějakého zkrácení požitků není. V Polsku je potřebí povolení ministerstva financí. Požitky se zkracují jen vyloučením příbytečného. V Uhrách musí přesídlení povoliti resortní ministr v dohodě s ministrem věcí zahraničních.V Rumunsku dlužno podati žádost u Casa Generale de pensiuni.

Vláda sama prohlásila zásadu reciprocity jakožto směrodatnou pro řešení otázky. Vidíte nyní, jak sousední státy jednají se svými pensisty. Právě ty státy, které zajisté pro všechny národnosti Československé republiky nejvíce přicházejí v úvahu jako cíl cestování, totiž Německo a Rakousko, neznají téměř žádného omezení volnosti stěhování svých pensistů ani pro přechodný, ani pro trvalý pobyt v cizině. Mohu si jen přáti, aby se vláda pokud možno rychle rozhodla pro reciprocitu s těmito oběma sousedními státy, na kterou sama poukazuje

Ovšem objevil se před nějakou dobou ještě nový důvod pro to, aby pensisté také nadále byli držáni na řetěze: ohledy na bezpečnost státu, zabrániti protistátním rejdům v cizině! Odpustíte mi zajisté, abych se blíže zabýval takovouto nejapností, že zrovna od pensistů a vdov, zmořených starostmi a strádáním, lze očekávati takové snahy po převratu a že vážným takovýmto rejdům bylo by lze zabrániti těmito výnosy.

Po všem tom, co jsem si zde dovolil vyložiti, není věru žádného rozumného důvodu, naše pensisty ještě dále pokořovati a poškozovati tím, že zachována zůstanou omezení volnosti stěhování ústavně zaručené. O proto máme my, zákonodárcové, neodvratnou povinnost vymýtiti z našich zákonů tato nehorázná ustanovení. Nesmíme déle přihlížeti k tomu, aby jediný stav, na němž lpí jen skvrna. že státu po celý život věrně a poctivě sloužil, stavěn byl mimo práva státních občanů a tím morálně a hospodářsky citelně poškozován.

Navrhuji tudíž, aby vládě bylo přikázáno, aby neprodleně cestou zákona zařídila odstranění všech nařízení a zákonitých předpisů, jimiž se pensistům omezuje volnost stěhování, pokud jde o jejich dočasný pobyt v cizině.

Slavný senáte! Jest odůvodněno velikou nouzí staropensistů a také jejich neznalostí nadmíru nepatrného výsledku předloženého zákona, že tito pensisté doufají v brzké vyřízení předlohy. Nemůžeme zklamati tuto naději a musíme tudíž hlasovati pro předlohu, ovšem s četnými návrhy na zlepšení. To však nám nebrání, abychom celé dosavadní projednávání otázek pensistů, čítaje v to předloženou osnovu zákona stavěli na pranýř jakožto naprosto pochybené a zavrženíhodné se stanoviska ethického, sociálního, i se stanoviska formálního práva. (Potlesk senátorů něm. strany národní.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Heller. Dávám mu slovo

Sen.dr Heller (německy): Slavný senáte! Dříve než se pustím do věcného probírání projednávané předlohy, podávám jménem klubu německých sociálně-demokratických senátorů toto prohlášení:

Práce senátu odpočívaly po více než 7 neděl. Po tuto dobu byl parlament úplně vyřazen, na jeho místo nastoupila mimoparlamentní komise vládních stran, která se čas od času scházela za zamčenými dveřmi a o jejíž činnosti byli jsme informováni novinami.

V prvé řadě vznášíme nejostřejší protest proti vyřazení parlamentu, proti činnosti anonymních, nezodpovědných korporací, které před celým světem ukazují úpadek demokracie v tomto státě a její nahrazení oligarchií. Že se této frivolní hry, která na konec ohroziti musí národnostní menšiny v posledních zbytcích jejich beztak skrovných práv, zúčastní německé vládní strany, ačkoli po celá léta co nejostřeji potíraly podobné instituce dřívější většiny, dokazuje jasně a zřetelně, že německým vládním stranám o hájení práv národnostních menšin vůbec a Němců obzvláště šlo a jde stejně málo vážně, jako o udržení a posílení demokratických institucí. Tento systém ohrožuje však také měrou stále vzrůstající pracující obyvatelstvo, o jehož nejdůležitějších zájmech se nerozhoduje ve volném rozhovoru v parlamentě, nýbrž v tajných schůzkách.

Ale průběh porad této nedemokratické a neparlamentární vedlejší vlády, pokud vešel ve známost, dokazuje vnitřní slabost a prázdnotu této vládní většiny. V žádné otázce není jednoty, a tak jsme v desátém roce trvání republiky tak daleko, jako staré Rakousko před 40 lety bylo za Taaffeho: ťVytlouká se to dál.Ť

Následek tohoto stavu slabosti je naprostá vláda byrokracie ve všech oborech veřejného života. Tato byrokracie nestará se o vůli zákonodárných korporací, nedbá resolucí, na nichž se tyto jednohlasně usnesly - úprava soudcovských platů, liberálnost při udílení státního občanství atd. - dává přijatým zákonům výklad odporující jejich duchu a znění, jak dokazuje výnos ministerstva veřejných prací správám státních dolů ve příčině zaměstnávání cizinců, desorganisuje správu obcí a okresů, jak vysvítá z výnosů zemského správního výboru v Čechách ze dne 30. března 1928, č. 41.760, nezastavuje se ani před používáním četníků ke špiclování školních dětí pro jejich domnělou účast na proletářských projevech, ničí činnost v oboru sociální péče nejen u samosprávných korporací, nýbrž také u okresních komisí pro péči o mládež a prokazuje čím dále tím více, že je těžkým nebezpečím pro sociální a kulturní život obyvatelstva

Přímo frivolním však je postup vlády a vládních stran ve věcech provádění reformy správy.

Stojíme na stanovisku, že by bylo nejsprávnějším, novelisovati přijaté zákony o reformě veřejné správy a o volebním řádu ve smyslu samosprávy národa a požadavků demokracie a začátek jejich účinnosti posunouti až do té doby usnesením parlamentu.

Se vší rozhodností však protestujeme proti každému pokusu odkládati, pokud tyto zákony trvají, volby do okresních a zemských zastupitelstev, vydávati země a okresy úplně do správy okresních hejtmanů a zemských presidentů a tím odstraniti skrovná práva, která přísluší zastupitelským korporacím.

Uskutečnění tohoto pokusu znamenalo by přímo porušení práva a ústavy, ti, kdož by se ho dopustili, musili by býti vzati k odpovědnosti. Chápeme obavu vládních stran, podrobiti se ve volbách ortelu lidu, který by pro ně dopadl drtivě, a který by dokázal, že stojí za nimi jen menšina. Tento oprávněný strach nesmí však vésti až k zjevnému porušení zákona, které ve své podstatě znamená zřízení diktatury menšiny nad většinou.

Místo aby se svolával parlament, aby projednal dávno nutné předlohy o reformě tiskového zákona ve smyslu pokroku, odstranění konfiskační praxe, která za nynějšího ministra spravedlnosti nabyla rozsahu.ještě nebývalého, o pojištění lidí přes 60 roků starých, o sanaci bratrských pokladen, po.jištění soukromých zaměstnanců, zvýšení požitků válečných poškozenců, o nezbytné novelisaci zákona o obecních financích, o pracovních soudech a jiných více, konají se tajné schůzky, maří se čas poradami o neslýchaném zhoršení sociálního pojištění, trpí celá veřejnost spory mezi vládními stranami, jejichž umlčování vede k vyřazování parlamentu, k panství nezodpovědné vedlejší vlády k absolutismu sotva již zastřenému.

Protestujíce co nejostřeji před celou veřejností proti tomu všemu, plníme svou povinnost vůči pracujícímu obyvatelstvu ve městech i na venkově a konstatujeme ještě jednou odpovědnost reakcionářských vládních stran!

Jakožto strana německých dělníků a zaměstnanců konstatujeme však před veškerým německým lidem, že na všech těchto protilidových, reakcionářských. protidemokratických, k absolutismu a vládě byrokracie vedoucích poměrech mají vinu především německé vládní strany, jejichž hlasy jsou rozhodujícími. Náš boj platí celému systému, především však zrádným stranám německého měšťáctva!

A nyní k předloze samotné. Nejradikálnější odsouzení nynějšího stavu obsahují úvodní slova zprávy sociálně-politického výboru. Tam se praví: ťNáš stát má 3 kategorie pensistů, a to předně ty, kteří šly na odpočinek před 1. zářím 1919, pak ty, kteří tak učinili v době mezi 1. zářím 1919 a 31. prosincem 1926 a za třetí ty, kteří šli do pense po 1. lednu 1927. Jaký rozdíl je vlastně v tom, kdy který úředník šel do pense? Proč má býti jeden na tom lépe, druhý hůře, jaký je zde důvod pro to? Anebo mají snad býti poškozeni ti, kteří celou svou služební dobu anebo většinu své úřední doby ztrávili v rakouských službách? To se přece konečně hodí na všechny dosud pensionované a rovněž na všechny anebo většinu těch, kteří v nejbližší době půjdou na odpočinek. Není vůbec žádného důvodu pro různé.jednání s nimi, je to pouhá libovůle vůči bezbranným lidem. Což nemůže stát. který tak lehko vyhazuje sta milionů na armádu, vyhazuje proto, poněvadž většina těchto výloh i pro případ války je promarněna zcela zbytečně,.jenž vydává miliony na zbytečnou zahraniční propagandu, jenž má nejvyšší daně v Evropě, což nemůže takovýto stát sehnati těch 300 nebo 400 milionů, kterých je potřebí k tomu, aby byl učiněn konec tomuto křiklavému bezpráví, tím spíše, že se tato suma přirozeným průběhem věcí rok od roku zmenšuje? Jak často bylo slibováno naroveň postavení! Byli to obzvláště páni němečtí křesťansko-sociální poslanci a senátoři, kteří ve schůzích pensistům slibovali všechno možné a kteří ani jediného z těchto slibů nesplnili.

Nyní přichází tato osnova, kterou dnes projednáváme. Můžeme vzhledem k těmto slibům právem říci: Parturiunt montes, nascetur ridiculus mus. Směšná maličkost to je, která se zde poskytuje pensistům! Má se vzbuditi zdání, jakoby se pensistům tímto zákonem dostávalo 20%ního zlepšení jejich požitků. Ve skutečnosti tomu tak není, poněvadž se zvyšuje jen pensijní základna, a poněvadž se v zákoně nalézá takové množství obmezení, která již předem pro tisíce lidí činí z tohoto zvýšení jednoduše žebrácký groš. Skutečné zvýšení požitků bude asi průměrně, uvedl to zde podrobně již kolega Hartl, činiti sotva více nežli 6-10%; dá se to lehce vypočítati; zvýšení má při.jíti k dobru 69.000 nebo 70.000 osobám a má státi asi 67 milionů. Z toho vyplývá průměr asi 900 až 1000 Kč na osobu a za rok čili asi 70 až 80 Kč měsíčně. Povážíme-li však, že pensisté vyšších hodnostních tříd od 3. platové stupnice počínaje, jejichž pensijní základna je větší, obdrží více, že se duchovním v §u 8 chystá něco zvláštního, vychází pro nižší hodnostní třídy, které toho mají nejvíce potřebí, minimální obnos 1 až 2 Kč denně, tedy ubohé zpropitné.

K tomu všemu přistupuje, že se pro pensisty samosprávných korporací vůbec ničeho nečiní, což.je velkou mezerou v zákoně, že šikanování pensistů, žijících v cizině - také o tom pojednal velmi obšírně kolega Hartl - jakož i těch kteří se občasně zdržují v cizině, trvá dále, že pensijní požitky těžce postiženy budou nedávno při jatým zvýšením nájemného a že také v platnosti zůstávají všechna ta ustanovení. která při vedlejším zaměstnání mají za následek nebezpečí zkrácení požitků. Pan kolega Hartl uvedl celou řadu příkladů, zejména pokud se posledního týče, také případ, kdy středoškolský učitel byl nucen jíti na odpočinek, pak na téže škole výpomocně vyučoval, to je na žádost ředitele ústavu a proti velmi nepatrnému odškodnění převzal toto vyučování. Po třech letech přišel úřad na to, a během roku strhl mu neoprávněný vedlejší výdělek, jak to nazývá, takže v tomto roce béře sotva 1.000 Kč měsíčně pense, vysloužilý středoškolský profesor! (Sen. Hartl [německy]: Přednosta odboru!) Můžeme si při této nemorálnosti státu stěžovati ještě do nemorálnosti poplatníků, o které jsme při poradách o berní reformě slyšeli tolik pěkných slov? U těch, kdož byli dáni na odpočinek před 1. zářím 1919 a u těch. kteří šli na odpočinek po 1. lednu 1927, činí rozdíl ve stejné hodnostní třídě a při stejné služební době mezi 2.000 a 18.000 Kč a činí v mnohých případech polovinu a více z celého odpočivného požitku. Tak různě se jedná s pensisty!

Také na zemědělské zaměstnance, pozemkovou reformou tak krutě postižené, zapomíná osnova úplně. Podali jsme řadu návrhů, které obsahují alespoň částečnou nápravu bezpráví. Víme. že senát, který znenáhla poklesl na pouhý stroj, který přisvědčuje, je zamítne. Tato vládní většina nemá žádného porozumění pro pensisty stejně jako pro válečné invalidy, dělníky, kteří překročili 60. rok věku a všechny chudé a utiskované. Upozorňuji na to. že platnost zák.ona. jenž u válečných invalidů omezuje jejich požitky vzhledem k jejich příjmu. uplyne dne 30. června t. r. Krátké prodloužení o půl roku bylo tehdy přijato s odůvodněním. že jest úmyslem do 30. června napraviti nespravedlivá ustanovení vůči invalidům. Dnes máme 23. května a není ještě ani řeči o tom, že vládní strany a vláda také v tomto případě svůj slib splní a spáchané bezpráví zase napraví. Ale špatné svědomí většiny ukazuje se vždy v tom. že sice přijímá nejšpatnější zákony, jak je vláda předkládá, že se však potom usnáší na nějaké resoluci. To připomíná výrok bohatého muže, ke kterému přijde žebrák a jenž svému sluhovi řekne: Vyhoď ho, je mi ho líto! Resoluce jsou laciné jako bukvice a obyvatelstvo si dávno odvyklo klásti nejmenší váhu na resoluce, na kterých se usnesla poslanecká sněmovna anebo dokonce senát, poněvadž se vláda ani v nejmenším nestará o resoluce, na kterých se většina usnesla. Opětovně - dokáži vám to - byly v obou komorách jednomyslně přijaty resoluce, ve kterých se žádá liberálnější postup při vyřizování žádostí o státní občanství. Od té doby, přesně od té doby, kdy jsme se usnesli na těchto resolucích, zemská politická správa všechny žádosti zkrátka zamítá a jen sem a tam podaří se intervencí poslance nebo senátora která podle ústavy je zakázána. vymoci ve druhé instanci příznivé rozhodnutí. Bylo mi řečeno, že ministerstvo vnitra vydalo přímo výnos, jenž zemské správě politické generelně ukládá, aby až na řídké výjimky zamítala žádosti za udělení státního občanství. Takovýto účinek mají resoluce, na kterých se usnesl zákonodárný sbor, Národní shromáždění. Když byl přijat zákon na ochranu domácího trhu práce, tu mělo Národní shromáždění zase velmi špatné svědomí, poněvadž vědělo. že přijalo špatný zákon, a také tehdy si ulevilo svému špatnému svědomí při jetím resolucí. A co nyní činí obratem ministerstvo veřejných prací. samozřejmě ministerstvo veřejných prací? Správám státních dolů v Mostě zaslán výnos ze dne 25. března 1928. č. 1360, ve kterém se cizincům, kteří od 30 let pracovali v severozápadní české uhelné pánvi. kteří od více než 20 let jsou na těchto státních dolech zaměstnáni. proti nimž tedy zajisté nemůže býti nejmenších námitek, kteří státu v těchto dvaceti letech vydělali desetitisíce korun. přikazuje, aby do 30. června 1928, tedy do šesti neděl, podali průkaz o dosažení československého státního občanství, jinak že budou z práce propuštěni (Výkřiky.), poněvadž, jak se ve výnosu tak hezky praví, státní podnik příslušníky cizích států zaměstnávati nemůže. To vydal německý ministr veřejných prací proti cizincům, kteří bez výjimky jsou Němci! (Výkřiky.) To vydal on. když vy jste se usnesli na resolucích. A němčina tohoto výnosu! Vlasy vstávají vzdělanému člověku na hlavě, jenž má za to, že poněkud ovládá německý jazyk. Němčina výnosu stojí na stejné výši jako jeho morálka, to vše přes vaše resoluce, ba přes výslovné znění zákona, jenž od těch, kdož zde pracovali před 1. květnem 1923, požaduje jen osvědčení okolností, že zde tak dlouho pracují. Proti zákonu, proti resolucím, proti vší lidskosti, proti jakémukoli citu vydává takovéto výnosy domněle německý ministr veřejných prací. Ale naše byrokracie kašle na zákony a resoluce, a může tak činiti následkem nemohoucnosti parlamentu. následkem úpadku demokracie může činiti co chce. Mohli bychom si tedy dělání zákonů úplně uspořiti. Dejte byrokracii plnou moc in bianco, to by bylo poctivé a slušné a odpovídalo by skutečnostem.

Budeme přes všechny nedostatky zákona souhlasiti se zákonem, žádáme však, aby bezodkladně předložen byl návrh zákona, který znamená naroveň postavení všech pensistů, který omezujícím ustanovením a šikanám činí konec a tak splácí dávný dluh, dříve ještě nežli stáří, bída a nouze sklátí ubožáky do hrobu. Nemáme mnoho důvěry v lidskost této vlády a ve většinu, ale také pro pensisty přijde, doufejme nikoli příliš pozdě, den, kterého se jim dostane jejich právo. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) Tak jako v jiných zemích dělnictvo vítězně postupuje, tak jak jsme se v posledních dnech dožili nádherné podívané, jakou nám poskytli naši němečtí soudruzi, tak také u nás dožijeme se dne, kterého vítězstvím pracujících lidí také pensisté obdrží své právo. Staré přísloví praví. že není ještě konec všech březnů. Obměňujeme to takto: také pro Československo přijde 20.květen. (Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Sochor. Dávám mu slovo.

Sen. Sochor: Vážený senáte! Slib daný vládou a parlamentem o úpravě požitků staropensistům dochází konečně ke splnění, avšak v tak ponižující formě, že by se za podobnou úpravu musil zastyděti každý, kdo zná jen částečně osud těchto ubožáků. Tímto činem ukázala se vláda Československé republiky, jakož i tvůrcové této předlohy opětně v plné své nahotě a bezcitnosti. Staropensisté plných 9 let strádali, ba zmírali přímo hladem a tato vláda, která se chvástá demokracií, má ještě tolik odvahy, že v důvodové zprávě tvrdí, že touto úpravou bude pomoženo alespoň těm, kteří jsou v nejvyšší míře potřební a dovolávají se pomoci. Toto tvrzení je přímým výsměchem a demagogií uvážíme-li, že při nejnižším pensijním výměru bude znamenati zvýšení nejvýše 240 až 480 Kč ročně; a touto žebráckou almužnou při stále stoupající drahotě má býti podle názoru vlády a vysoké byrokracie těmto lidem pomoženo?.

Žádali jsme, aby se staropensistům poskytlo to. co obdrželi všichni zaměstnanci po převratě, t. j. propočítání služebních let a pak spravedlivá úprava odpočivných požitků podle současných drahotních poměrů. To bychom však nesměli býti v Československu, měl-li by býti tento samozřejmě spravedlivý požadavek splněn, neboť je nám až přespříliš dobře známo, co tato vláda podniká ve věcech sociálních a jakými metodami řeší nedostatek, bídu a hlad.

Uvážíme-li, jakým způsobem a jakou rafinovaností byla provedena poslední platová úprava aktivních zaměstnanců, ovšem že za účinné pomoci reformistů to jest nesporné -, kterou byly zřízenecké a podúřednické kategorie přímo okradeny, avšak za to vysoká byrokracie byla vysoce oceněna a desetitisícovými přídavky odměněna, pak nás samozřejmě nepřekvapila ani tato reakční předloha o úpravě požitků staropensistů. Byli jsme svědky v sociálně-politickém výboru. jak při projednávání předlohy zákona 103, tak i této předlohy, že zástupci reformistů, kteří na schůzích zapřísahají své členy, že nepřipustí k projednání ani tu. ani jinou předlohu zákona poškozující hospodářskou úroveň železničních zaměstnanců, na kompetentním místě však, t. j. v sociálně-politických výborech nejen že nepodávají žádných zlepšovacích návrhů, naopak hlasují, a to po většině vždy pro návrh vládní a zamítají zlepšovací návrhy námi podané. Tak se stalo i při projednávání této mrzké předlohy.

Kolega Pánek, místo aby přišel s opravnými návrhy ke zlepšení požitků těmto ubožákům, kritisoval - ovšem že jen velice skromně - vládu, že neměla přicházeti v jubilejním roce s úpravou generálských pensí, měla prý se tato pense dáti generálům buď o rok dříve, nebo o rok později a ne právě v 10. výročí samostatnosti tohoto státu. Co prý nám řeknou voličové - totiž jemu.

Ovšem, že za takovéto činnosti sociálních reformistů má reakce vždy dosti odvahy. aby provedla svůj návrh a upevňovala své posice, když jest již předem přesvědčena, že loyální oposice reformistů bude pouhým pokynem vládních autorit umlčena.

Prohlašujeme, že je to nejen skandálem, ale přímou provokací, ať se stalo zvýšení generálských pensí v 10. výročí neb o rok dříve či později.

Ať někdo z vládní reakce podá důkazy o tom, že rakouští generálové měli nárok na 100% zvýšení odpočivných požitků a že tento nárok nepřísluší staropensistům státním zaměstnancům, tedy lidem, kteří se ve státních službách úplně fysicky i duševně vyčerpali. Ti se mají s pokojiti s několikakorunovou almužnou, ale rakouským generálům, kteří ve své surové zběsilosti vraždili a věšeli napořád, kdo se jim jen dostal do jejich spárů a nebyl jim pohodlným, těm že přísluší 100% až 130% zvýšení? Nestydí se československá vláda se svojí demokracií? (Výkřiky.)

A nyní přicházím na druhou bezúčelnou kastu v tomto státě, t. j. katechety. Jaké že mají tito lidé zásluhy o společnost a co konají prospěšného? Jejich zásluhy možno přirovnati k zásluhám rakouských generálů, poněvadž tito lidé sloužili a budou sloužiti nejen monarchistům a reakcionářům, nýbrž budou sloužiti i čertu, jen když z toho mají jidášský profit, a proto je odměňuje ťhusitskýŤ stát v desátém výročí samostatnosti zvýšením odpočivných požitků až o 3.000 Kč bez ohledu na procenta, která jsou u státních zaměstnanců až přespříliš úzkostlivě zdůrazňována.

Naproti tomu máme u nás spoustu dalších nešťastníků, t. j. rentistů. Těmto lidem, kteří byli ve službách státu zmrzačeni, nedává se prostě nic, a to z toho důvodu, že byli zmrzačeni státem. Avšak naproti tomu ti, kteří stát a lid zmrzačovali, byli kavalírsky tímto státem odměněni.

Staropensisté mají prý se zatím spokojiti s 20% splátkou vzhledem k finanční situaci státu, tak prohlásil kol. Pánek v poslední schůzi sociálně-politického výboru. A kde má pan kolega záruku na oněch dalších 80%, že budou těmto ubožákům doplaceny? Zdá se mi, že hází přímo písek do očí svým vlastním voličům.

Vždyť jest až příliš jasno jaký režim v Československé republice dnes vládne, a podle toho se tvoří též současné zákony. Vzdyť již při platové úpravě státních zaměstnanců musila býti tímto režimem prosazena i předloha.kongruová, a nyní při úpravě požitků staropensistů musili se svézti současně rakouští generálové a katecheti. kteří sami pohltili nejméně 2/3 z určeného obnosu, aby se mohla československá reakce pyšniti další ostudou a skandálem.

Není ovšem možno od tohoto státu a jeho vlády očekávati nějaké spravedlivé řešení nebo nápravy.

Ve státě. ve kterém má vlivné, ba přímo rozhodující slovo úplatná a zkorumpovaná byrokracie, chránící nejpodlejší živly ve službách státu a beroucí od těchto živlů ještě úplatky, samozřejmě musí docházeti k persekucím těch, kteří tyto hanebnosti odhalují, poněvadž prý jed nají proti státu, t. j. proti úplatnému režimu a za to jsou zbavováni existencí; podvodníci a nepoctivci bývají pak na úkor persekvovaných povyšováni.

Československá vláda osvojila si k odstraňování bídy a hladu mezi pracujícími vrstvami jedinou metodu, za kterou by se zastyděl i starý zemřelý Habsburk, a to onu, že k utišení nedostatku tam, kde se dovolává lid nápravy a chleba, vyšle hordu surových chlapů, obléknutých do četnických uniforem, aby tito bajonety a olovem, dodatečně pak třídní justice několikaměsíčními žalářními tresty tyto hospodářské nedostatky pracujícího lidu odstraňovali.

A proto, má-li tato předloha splniti požadavek spravedlivé úpravy požitků staropensistů, navrhujeme:

1. Odpočivné a zaopatřovací požitky státních úředníků a soudců, státních učitelů a profesorů, státních zaměstnanců, náležejících do kategorie zřízenců podúředníků a zřízenců - příslušníkům četnictva, vojenským gážistům ve výslužbě. kteří odešli do výslužby nejpozději do 31. prosince 1925, a pozůstalým po těchto osobách, zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě, upraví se odpočivné a zaopatřovací požitky propočtením služební doby podle zásad zákonů ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n., nebo ze dne 1. července 1922. č. 231 Sb. z. a n., nebo ze dne 4. července 1923. č. 152 Sb. z. a n., na základě služebních odpočivných a zaopatřovacích požitků podle zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.

2. Při stanovení nových odpočivných a zaopatřovacích požitků propočtením služební doby podle ustanovení zákonů v odst. 1 uvedených musí býti rovněž přihlíženo i k vyššímu zařadění kategorie. k níž zaměstnanec náležel v činné službě.

3. K odpočivným - zaopatřovacím - požitkům stanoveným tímto zákonem náleží výchovné. dětské a drahotní přídavky, doplňovací přídavky a přídavek podle §u 161. odst. 1 až 4 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.

4. Úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků podle ustanovení přiznává se těmto veřejným zaměstnancům ve výslužbě:

a) učitelům veřejných obecných a občanských škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

b) státním i nestátním učitelům veřejných obecných - lidových - a občanských škol na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

c) státním i nestátním dětským opatrovatelkám veřejných dětských opatroven na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

d) nestátním profesorům středních škol. učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jakož i pozůstalým po uvedených osobách, zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě.

5. Obecním a obvodním lékařům a pozůstalým po nich, kteří nabyli nároku na řádné odpočivné - zaopatřovací - požitky a jichž odpočivné a zaopatřovací požitky nedosahují nejnižší výměry, která platí pro obecní - městské - a obvodní lékaře a pozůstalé po nich podle zákona ze dne 24 června 1926. č. 105 Sb. z. a n. upraví se na tuto nejnižší výměru.

6. Podle zásad tohoto zákona a s odchylkami, jichž bude vyžadovati zvláštní povaha požitků nebo ohled na zvláštní předpisy, které byly kdysi rozhodnými pro vyměření požitků původních, upraví se příplatky a doplňky k řádným odpočivným a zaopatřovacím požitkům provisijním požitkům - zaměstnanců státních úřadů, podniků, ústavů a fondů státních a státem spravovaných, jakož i učitelů, placených podle norem platných pro státní učitele, kteří nespadají pod služební pragmatiku. jakož i pozůstalých po uvedených zaměstnancích, dále pensistů drah zestátněných, pozůstalých po nich a po bývalých zaměstnancích těchto drah.

Mimo to podáváme k ostatním paragrafům této předloh v opravné návrhy, směřující k napravení a odčinění křivd na těchto lidech spáchaných. Budou-li však zamítnuty, pak prohlásíme tuto úpravu za další akt msty buržoasní reakce proti sociálně slabým v tomto státě a byli bychom nuceni hlasovati proti předloze. (Potlesk senátorů strany komunistické.)