Verse tato povstala asi v důsledku ustanovení hlavy I., článek 7. tohoto zákona, že rozhodování při stížnostech přísluší úředníkům a béře se z rukou volených zástupců. Ustanovení toto lze ale v zájmu občanstva jen schvalovati. Vím ze zkušenosti, jak se někde v těchto sborech, které zejména v poslední době ovlivňovány byly politickými směrnicemi, rozhodovalo, jak někde bujelo protekcionářství a kamarádství nehledě k tomu, že častokráte toto rozhodování působí samým členům těchto sborů velmi značné potíže. Velmi dobře se pamatuji, jako člen okresního výboru, že těžko bylo častokráte rozhodovati v některých věcech, kde se jednalo o některého kamaráda, ať to byl kdokoliv, jak častokráte lidé slabých povah v takových případech podlehli tomuto kamarádství a nerozhodovali čistě podle zákona, nýbrž podle toho, jak měl kdo svého kamaráda rád. Proto bude jen dobré pro občanstvo, když rozhodování ve sporech předáno bude do rukou úředníků odborníků. Nesmíme si také zapírati, že autonomní členové těchto sborů nestáli vždy na výši doby, že neovládali vždy náležitě příslušné zákony. (Sen. Ant. Novák: To říkal kolega Dundr, jak hledali odborníka na Slovensku!) Věřím, že jsou všechny případy možné na světě, ale v celku musíte mně přiznati, že úřednictvo, které má předepsanou kvalifikaci zákonem pro určitý úřad, je lépe kvalifikovanější pro rozhodování ve sporech, než laikové, kteří konec konců zákon tak neovládají, jako úředníci z povolání. Ostatně soudcové z povolání a političtí úředníci rozhodovali až dosud v těch nejdůležitějších věcech občanstva nikdo se nad tím nepozastavoval. Nezavádí se nic nového, jen to, co do určité míry zde existovalo.
Druhá věc, o které se chci zmíniti, působící velmi neblaze v naší veřejnosti, je zrušení okresních úřadů v některých okresích. I v tomto případě líčí se věc černěji, než ve skutečnosti jest. Je nezbytno, aby se provedl zákon do poslední písmeny, poněvadž jakákoliv výjimka, pro jediný okres by měla za následek přímou revoltu v okresích ostatních, které si osobují na výjimky také právo. Tedy pro prvý okamžik nebude učiněno žádných výjimek a o oprávněných požadavcích okresů bude jednáno později.
Naprosto nesprávné je tvrzení, že současně se zrušením okresních zastupitelstev budou zrušeny v těch dotčených městech také berní správy, okresní soudy, a dokonce se mluví o okresních hospodářských záložnách. Tak ty věci nejsou. A jsem přesvědčen, že kdyby nebylo z mnohých stran štvaní přímo proti tomuto zákonu... (Sen. dr Wit: Kritika není štvaní!) Ale kritika, která jde do určité míry, ale kritika, která vše dobré v zákoně nechce viděti a vytýká jenom všechno jako špatné, taková kritika není spravedlivá. (Sen. Hubka:, Akci okresů vedou příslušníci strany agrární a národně-demokratické. Já vám to potom ukáži!) Pane kolego, měl jsem již mnoho příležitosti viděti, že příslušníci mé vlastní strany přišli zrovna s takovými výtkami, které od vás vyčetli. Buďte ujištěn, vysvětlil jsem jim, jak věc je, a potom dostali jiný názor. (Sen. Hubka: Za týden přišli zas!)
Dnes je ta věc fakticky rozhodnuta zákonem. Nejedná se o zákon samotný, nýbrž jedná se zde pouze o změnu účinnosti tohoto zákona. Tedy jestli jsem se zmínil o něm několika slovy, zmínil jsem se o něm více pro veřejnost... (Hlas: Poplatníkům...) ano, aby se jim nalilo čistého vína. (Sen. Ant. Novák: To je moc zbryndané víno!) To je Váš názor, já o tom soudím poněkud jinak.
Jsem přesvědčen, že přesunutím tohoto termínu na 1. prosinec nestane se nikomu žádná újma, naopak bude lépe připravena státní správa na převzetí celé agendy, bude připraveno na to i občanstvo, budou provedeny volby a bude moci býti zahájena činnost zákona takovým způsobem, jak zákon předpisuje. Vše to bude jenom ke prospěchu celé věci. Z toho důvodu budeme hlasovati pro tento zákon. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má p. sen. Chlumecký. (Nebyl přítomen.)
Není přítomen. Slovo má p. sen. Kučera.
Sen. Kučera: Slavný senáte! Koaliční strany podávají iniciativní návrh zákona, kterým se pouze odsunuje působnost zákona o organisaci politické správy z 1. července na 1. prosince 1928. Důvody, které jsou uváděny pro odklad této působnosti, nejsou snad dnešní nesnáze okresů, které jsou před finanční katastrofou, ale jsou to důvody politické. Loňského roku při projednávání zákona o reformě veřejné správy měli páni z koalice takový spěch, že byli by rádi viděli, aby platnost tohoto zákona nastala 1. lednem t. r. Jejich nenávist vůči samosprávě vedla je k tomu, aby co nejdříve byla u nás ve státě samospráva odstraněna a nahrazena tou jednotnou kolejí t. j. státní správou, zrušením samosprávných okresů. Dnes, kdy měli možnost tuto samosprávu okresů i zemí zrušiti, odsunují působnost zákona ne z důvodu, že by došli k poznání, že toto jejich dílo bude znamenati hospodářskou zkázu samosprávy, zašlapání principů demokracie, ale proto, že i tento zákon, jako i některé zákony jiné staly se jim předmětem politických čachrů a obchodů. Prostě politické strany tvořící dnešní koalici mají vždy v prvé řadě na mysli stranický zájem, zájem osobní a třídní, ale nikdy nejde jim o práci, která by znamenala nějaké zlepšení dosavadních poměrů hospodářských a i kulturních.
Při projednávání tohoto iniciativního návrhu je nejlépe možno vystihnouti tu pravou podstatu, a pravé úmysly dnešní koalice. Nevedly je k podání tohoto návrhu důvody státnické nebo snad hospodářské, aniž mají tím snad na mysli odvrátiti hrozící finanční katastrofu samosprávných korporací, ale vedly je k tomu důvody čistě osobní a stranické. Kdyby opravdu jim šlo o zájmy tohoto státu nemohli by býti hluší k těm steskům a výkřikům samosprávy a musili by učiniti návrh na zrušení zákona č. 77 z r. 1927 o finančním hospodářství samosprávných svazků. Pánové svým návrhem odsunuli sice zrušení dosavadních samosprávných okresů o 5 měsíců, ale my můžeme dnes již prohlásiti, že samospráva okresů ve skutečnosti již není.
Ta byla původně zničena zákonem čís. 77 z r. 1927 o úpravě finančního hospodářství samosprávy, kde okresy nesmějí se usnášeti na výši přirážek, které by jim aspoň z větší části kryly výdaje na jejich nejnutnější potřeby. Samosprávné okresy ve své působnosti vykonaly většinu úkolů, které by jinak náležely do povinnosti státní. Vezměme u nás jenom otázku zdravotnictví a shledáme, že snad všechny nemocnice byly zbudovány okresní samosprávou za pomoci země, ale nepatrné účasti státu. Stavěly se i chorobince a jiné sociální ústavy. Samosprávné, okresy budovaly i školství a stavěly budovy školní někde svým vlastním nákladem, anebo velikými příspěvky umožňovaly rozšíření našeho školství. Samosprávné okresy věnovaly značné náklady na stavby silnic a jejich udržování. Tedy vesměs úkoly, které by náležely do hospodářské působnosti státu. Samosprávné okresy byly zde činitelem, který aspoň teď v republice znamenal velikou činnost na poli zdravotnictví, sociální péče, kultury a zřizování komunikací, zejména silnic, jejichž výstavba a udržování vyžadovaly si velikých nákladů finančních, ale jež jsou nutny pro rozvoj hospodářského života při dnešním rozšíření dopravy automobily.
Letošním rokem nejen že nemohou okresy plně tyto své úkoly a povinnosti konati, ale chtějí-li i podle zákona čís. 77 z r. 1927 toho činiti, nadřízené úřady jim to prostě nedovolí. Obce i okresy mají podle tohoto zákona sice právo žádati uhrazení svých schodků z vyrovnávacího fondu, ale tento fond je tak nepatrný, že nemůže jim poskytnouti ani 20 % žádané úhrady. A proto byla u zemského správního výboru zřízena zvláštní censura - revise - okresních i obecních rozpočtů, která dovede v těchto rozpočtech řádit červenou tužkou jako censor Československé republiky v časopisech komunistické strany, anebo jako censura předsednictva senátu v řečích komunistických senátorů.
Zemský správní výbor provádí i škrty v úhradě, a to tam, kdy okresy vykazují pohledávky nezaplacených přirážek okresů berním úřadem. Tyto nepořádky našich berních správ a úřadů jsou z části také příčinou hospodářské a finanční krise okresů a obcí.
Od r. 1920, kdy zákonem bylo ustanoveno, že obce i okresy nesmějí si vybírati přirážky schválené podle rozpočtu, jsou vydány okresy i obce na milost berních úřadů a tyto jim přidělují náležející jim přirážky podle své libosti. Do dnešního dne nedostaly okresy i obce žádného vyúčtování, jejich pohledávky za berními úřady činily v r. 1927 na jednu miliardu 800 mil. Kč, ale dnes zemský správní výbor snižuje tyto pohledávky na velice nízké obnosy, ač pro to nemá naprosto žádných podkladů, ale zato okresy i obce jich mají přímo od berních úřadů, a to jsou základní daňové předpisy daní v obci předepsaných.
Okresy i obce při sdělávání rozpočtů jsou tak opatřené, že věnují těmto daňovým předpisům velikou pozornost, a shledá-li se, že daňový předpis je vyšší než v dřívějším roce, žádají na berních úřadech opravu nebo vysvětlení, jak ono zvýšení kterékoli daně, zejména výdělkové, nastalo. Tedy nelze mluviti o tom, že obce nebo okresy si počínaly příliš lehkomyslně při sestavování rozpočtů, že snad počítají úmyslně veliké pohledávky za berními úřady, ale naprosto možno s největší určitostí prohlásiti, že v tomto směru bylo postupováno od samosprávných činitelů velmi opatrně. Okresy i obce vykazují tedy v účetních uzávěrkách i rozpočtech veliké pohledávky nedoplatků na obecních přirážkách, ale zemský výbor neprávem číslice těchto nedoplatků snižuje a berní úřady žádného vyúčtování neprovádějí. Naopak máme případy, že obce, které mají dostati tyto nedoplatky přirážek, dostanou, přípis od berního úřadu, že mají tam na účet těchto nedoplatků určitou částku, která jim bude vyplacena pouze na žádost, v níž musí býti přesně vyznačeno, k jakým účelům jich bude použito, a berní úřad bude zkoumati, zda peníze, které jsou vlastnictvím obce, jí mohou býti vyplaceny.
Berní úřady tedy zde provádějí konfiskaci obecního jmění, aniž by pro to měly nějakého zákonného podkladu. Není to tedy jenom zákon č. 77 z r. 1927 o finančním hospodářství samosprávy, ale je to i postup berních úřadů vůči samosprávným svazkům, který přispěl k finanční krisi samosprávy vůbec. Představte si tedy dnešní postavení těch samosprávných úředníků a i občanských činitelů a pracovníků v samosprávě, když oni v desátém jubilejním roce vidí, jak samospráva byla snížena >demokratickým státem<, Československou republikou a všem těm činitelům v okresích i obcích vystaveno vysvědčení naprosté neschopnosti a neodpovědnosti. Kdyby tohle bylo provedeno za starého monarchistického Rakouska, jsme přesvědčeni, že česká buržoasie, ať městská nebo venkovská, která měla samosprávu okresů i obcí ve svých rukou, byla by krajně rozhořčena a nenechala by samosprávu snížiti na pouhou děvečku státních úřadů. Dnes ovšem tato buržoasie jásá nad finančním bankrotem samosprávy, jásá nad tím, že podařilo se jí v desátém roce zničiti samosprávu a učiniti jednotnou kolej, t. j. zavésti u nás v republice vládu státní byrokracie, která zdá se jí zárukou, že bude její výsady a državy ve státě, okresech i obcích plně hájiti.
To je vlastně smysl celé té >reformy<, a proto také koaliční strany potřebují odkladu působnosti tohoto zákona, protože nemají dosud rozdělena místa zemských presidentů, okresních náčelníků a virilistů, kteří budou podle zákona vládou do zemských sněmů a okresních výborů jmenováni. Zapomínají ale při tom na důsledky své politiky, na hospodářskou katastrofu samosprávných svazků, která nebude jen hospodářskou katastrofou těchto svazků, ale bude i finanční a hospodářskou katastrofou tohoto státu.
Představte si tu nedostatečnou péči o dítě ve státním rozpočtu, představte si nedostatečnou péči o nemocné a různé sociální ústavy a potřeby obyvatelstva se strany státu, a dnes tento vámi tak vychvalovaný >demokratický stát< ještě zabraňuje a zakazuje samosprávě, aby na tyto potřeby poskytla nějakých prostředků.
Není to, pánové z vládní většiny, komedie, když ministerstvo zdravotnictví a sociální péče provádí organisaci sociální péče v okresech když na jejich popud zakládají se Masarykovy ligy proti tuberkulose. Ochrany matek a kojenců, ale nedají se jim finanční prostředky a okresům se v rozpočtech každý haléř na sociální péči a podobné ústavy šmahem škrtá? Jak chcete prováděti sociální péči a ostatní sociální úkoly v zdravotnictví, když ve státním rozpočtu nemáte pro tyto potřeby peněz a okresům zakazujete na tyto úkoly dáti do rozpočtu sebe menší částku. Či domníváte se, pánové, že veřejnou žebrotou, to je sbírkami, jež u nás soustavně jsou prováděny pod firmou Červeného kříže, Ochrany matek a kojenců, Masarykovy ligy proti tuberkulose a jiných podobných korporací, seženete potřebných finančních prostředků? Mám za to, pánové, že u nás té veřejné žebroty, která je se strany státu dovolena různým těm dobročinným korporacím, je příliš mnoho a že je hanbou pro samostatný stát, že nedovedl si potřebných prostředků opatřiti vlastní silou, aby mohl tyto úkoly sociální péče plniti. A ještě větší hanbou je, že nedovoluje samosprávě, aby aspoň ona splnila ty úkoly sociální péče, které stát vykonati nechce. Patrně je u nás v oboru sociální péče tolik vykonáno, že podle pánů z koalice a zemského správního výboru není již potřebí nic dělati, a proto pryč z rozpočtů okresů se všemi položkami na sociální péči, aby bylo docíleno snížení rozpočtu, aby stát nemusil z vyrovnávacího fondu platiti příspěvky okresům a hlavně, aby majetek nebyl zatížen většími přirážkami. To byl hlavní úkol tohoto zákona o úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků... (Sen. Toužil: Měl bys jim ukázati ty červené škrty!) Já je nechal nahoře, ale zmínil jsem se, jak censura dovede pracovati zrovna tak dobře, jako naše předsednictvo senátu. Totéž, co bylo provedeno v odstavci sociální péče, provedlo se v odstavci školství. Všechny položky na školství, ať již příspěvky školám občanským, středním, pokračovacím, živnostenským a i příspěvky nemajetným studentům jsou šmahem škrtány. Ani staré Rakousko se neodvážilo, aby českým obcím a okresům šmahem škrtalo položky na školství, a také může český národ pouze samosprávě děkovati, že školství u nás je na té dnešní výši. Ale za vlády české buržoasie zakazuje se obcím i okresům, aby na školství věnovaly nějaké peníze. V okresních rozpočtech se všechny položky na školství vyškrtají a obcím není dovoleno vybírati školské přirážky na vydržování svých škol. Pánové, vy chcete letošním rokem velice okázale slaviti desetiletí tohoto státu, ale, pánové, máte nejméně práva, abyste této doby zneužívali k oklamání lidu. Či bude to důstojné našich oslav, když v jubilejním roce bude většina obcí zavírati školy v podzimních měsících, protože nemají již dnes dostatečných prostředků, aby mohly věcné potřeby škol obstarávati? Pánové, máte nejméně příčin, abyste oslavovali svoje dílo, které jste za 10 roků vykonali. Kde zůstaly ty vaše sliby t. zv. národní revoluce, washingtonské deklarace a ten idealismus, kterým jste po převratu uspávali lid? Dnes nejen že školství vrací se do rukou Říma, uplatňují se v něm vlivy klerikální, ale vy znemožňujete vašimi zákony občanům, aby si své školství vydržovali sami, stát vůbec školství nepřevzal, ač novela zákona z r. 1919 to slibovala, ale naopak přichází ministr financí při projednávání státního rozpočtu a prohlašuje, že obce a samosprávné svazky musí se postarati i o platy učitelů. Mám za to, pánové, že udělali byste lépe, kdybyste si dali sloužiti smuteční rekviem a uložili do rakví tu vaši vámi tak vychvalovanou demokracii, ten váš humanismus, to vaše husitství a protiklerikalismus, to vaše sociální cítění, které jste nikdy neměli, tu vaši svobodomyslnost a všechny ty vlastnosti, se kterými se veřejnosti chlubíte, ale jichž jste dosud nikdy neměli, a snad by vám pánové z koalice, ministr msgr. Šrámek na státní útraty tu službu prokázal, že by vám to rekviem odsloužil. To by byla pánové důstojná oslava, hodna vašich činů, které jste za desetiletí v tomto státě vykonali. Samospráva, která přes 60 roků konala svoje práce a úkoly pro rozvoj státu, byla vámi zničena jenom proto, že široké vrstvy lidové zde mohly spolurozhodovati a dáti jí směr, aby konala svoje poslání i s ohledem na potřeby těchto vrstev. Proto to vaše zákonodárství je pracováno v tom směru, aby široké vrstvy lidové i při zachování všeobecného práva hlasovacího nemohly nic v samosprávě pro jejich potřebu vykonati. Jenom to zdání má býti vzbuzeno, že zde rozhoduje demokracie.
Ještě horší postavení, nežli okresy, mají dnes obce. Obcím nejenže jsou nařizovány škrty v rozpočtech, obcím se nařizuje, aby zaváděly celou řadu nových dávek, které mají zatěžovati široké vrstvy lidové. Obcím se nařizuje, aby do příjmu na letošní rok vložily obnosy peněz, které dostaly teprve ke konci měsíce března na dávce z přírůstku hodnoty, když ovšem tato dávka dosahuje větší výši, než původně bylo v rozpočtu počítáno. Představte si, že rozpočet byl dělán v měsíci říjnu a zemský správní výbor nám nařizuje dělat teď rozpočty až v měsíci červnu a červenci. Protože však rozpočty obecní jsme dostali zpátky, ovšem že tam nebyla dosud provedena censura, ale bylo nařízeno, že všechny dávky, které vyšly ve Sbírce zákonů a nařízení, jsou obce povinny zavésti a teprve potom mohou předkládati rozpočty ke schválení a dožadovati se pomoci z vyrovnávacího fondu. (Sen. Toužil: Kdyby pánové viděli, jak některý ten rozpočet vypadá po censuře! - To je zločin, který se páše!)
Obcím byly zákonem čís. 77 z r. 1927 uloženy v oboru chudinství větší úkoly než dříve, a dnes obce se přesvědčily, že jejich chudinský rozpočet bude o několik tisíc Kč překročen. Kde jaká nemocnice nebo ústav zasílá obcím oznámení, že nachází se tam v léčení její příslušník a podle zákona obec je povinna zapraviti výlohy ošetřování 20%ní. Jsou obce, které se tím způsobem dovědí o svých neznámých příslušnících obce. Při té příležitosti nutno poukázati, že nejen stát, ale i matička Praha dovede venkovským obcím udělati tisícové výdaje, ač není toho potřebí. Stává se velice často, že příslušník cizí obce je dán do městské infekční nemocnice, ač je možno umístiti ho do nemocnice státní a město Praha žádá zaplacení plné sumy ošetřovacích nákladů. To znamená pro malé venkovské obce veliké finanční zatížení, ač není ho potřebí. U těchto obcí budí to dojem, že matička Praha tímto způsobem chce docíliti příspěvky na její zdravotní ústavy, aby nemusila zatěžovati pány domácí většími přirážkami, anebo aby sama je neměla pasivní.
Obce mají dnes ale větší úkoly a každý nově vydaný zákon ukládá obcím určité povinnosti a spolupůsobení, které je spojena s finančními náklady. Agenda malých vesnických obcí je taková, že potřebovaly by odborně studované tajemníky, protože úřady státní vyžadují na nich takové práce, že nemohou ji někteří laikové vůbec zmoci.
Obce, které se usnesly, že budou si vybírati přirážky obecní k dani pozemkové samy, dodnes neobdržely od berního úřadu předpisy této dámě upravené podle zákona o reformě daňové. Nacházejí se tedy v situaci, že nemohou předepsati přirážky, nedostávají žádného přídělu přirážek, ale žádá se na nich, aby svoje úkoly náležitě plnily. Naproti tomu však berní úřady jsou pohotově tam, kde žádá se od obce plnění povinností platebních. Obce mají již v rukou předpis 10 % příspěvku na meliorační fond z pozemkové daně, a to hodně vysoký, že nemůže ani odpovídati předpisu daně pozemkové o jejím upravení.
Jsem přesvědčen, že pánové z koalice a i vlády, kteří nesou odpovědnost a mají hlavní vinu na dnešní finanční katastrofě okresů i obcí, o těchto poměrech vědí, ale nemají prostě pro požadavky samosprávy pochopení. Celá spousta dopisů od okresů, měst i mnohých obcí přichází na poslanecké kluby, kde se jim vyličuje finanční situace těchto obcí a žádá se, aby byla provedena novelisace zákona č. 77 z r. 1927 o hospodářství samosprávných svazků. Představte si, když okres dostane takový rozpočet a máte tam šmahem škrtáno, ať je to kterákoliv položka, je-li možno, aby okres pak vykonal ty nejtěžší úkoly, které před sebou má. Škrtá se nejenom na školství a chudinství, ale okresům se zakazuje dovážet i štěrk na silnice. Ukazuje se na neudržitelnost dnešního stavu a úředníci a příslušníci koaličních stran sami volají po nápravě. K této finanční katastrofě přidruží se další, která nastane zrušením celé řady samosprávných okresů a i přestěhováním berních úřadů do sídla berní správy. (Sen. Thoř: Vždyť to není pravda!) Jakpak to není pravda, když se budou stěhovati berní úřady do sídla berních správ. Jak to není pravda, kolego Thoři, že nebudou okresy rušeny? Okresy budou také rušeny. (Sen. Thoř: To je klamání lidu!) Vy jste to nesměli vašim voličům říci, vy se jim to bojíte říci a tím oddálením jste nechtěli, aby se to dověděli. (Sen. Thoř: To není pravda! - Sen. Toužil: Klamete živnostníky! - Sen. Thoř: Ne jako vy dělníky!) Proto jste nevypsali volby.
Pánové, odkladem zákona o veřejné správě docílí se sice jeho oddálení, ale nikterak nezamezí té katastrofě, kterou již samospráva okresů i obcí prožívá, a nezamezí zrušení celé řady okresů. I když tím páni z koalice docílí oddálení voleb, nedocílí tím žádné nápravy, protože finanční situace okresů i obcí bude v listopadu horší, nežli je dnes.
A my ujišťujeme ty pány, že oddálení voleb do zemí i okresů neznamená pro nás ztížení agitace, naopak, my ujišťujeme, že využijeme tohoto volebního období zejména v těch vašich slavnostech, abychom voličům a lidu odhalili podstatu vašich jubilejních slavností, které mají býti bengálem na oslepení lidu. Vy spoléháte se, pánové z koalice, že vlastenecký bengál rozsvícený na oslavu desetiletého trvání republiky osvítí voliče a přispěje vám k vítězství v těchto volbách, abyste mohli do světa roztrušovati, že vaše práce a politika je správná a že lid si tuto vaši práci přeje.
Vy schováváte se za zájmy státu, za demokracii a pokrok, abyste ve jménu republiky, demokracie a pokroku dobyli politické moci ve státě, aby vaše država byla zajištěna. Ale my vás ujišťujeme, že komunistická strana využije všech prostředků, aby mohla široké vrstvy pracujícího lidu informovati o vašich úmyslech a cílech. My se postaráme o to, aby všichni ti, kdož vašim jednáním a vaší prací jsou ochuzováni, utlačováni, byli zalarmováni nejen pro boj za zrušení vašich neudržitelných zákonů o reformě veřejné správy, o finanční úpravě hospodářství samosprávných svazků a jiných zákonů, které jsou proti potřebám lidovým, ale abychom je získali pro společný boj proti spojené buržoasii česko-německé v tomto státě a abychom jim odhalili ten podvod, který česká buržoasie provedla na českém lidu za uplynulé desetiletí. (Výborně! - Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. dr Heller. (Hlasy: Není zde!)
Není přítomen. Přihlášení řečníci nejsou zde.
Přerušuji schůzi na 1/2 hodiny.
Schůze přerušena ve 13 hodin 45 min., opět zahájena ve 14 hodin 15 minut.
Místopředseda Böhr (zvoní): Zahajuji zase schůzi. Pokračujeme v rozpravě.
Slovo má pan sen. dr Heller.
Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Mnohem dříve, nežli jsme mohli tušiti, jsme zase nuceni zabývati se zákonem o organisaci politické správy. Je tomu právě anebo asi jeden rok, kdy zákon byl přijat a kdy obě komory parlamentu se rozhodly, že zákon má vstoupiti v platnost dne 1. července 1928. Celá veřejnost počítala s tím, že tomuto ustanovení zákona bude vyhověno a že od 1. července 1928 budeme oblaženi požehnáním tohoto zákona. Ale stalo se jinak, než co bylo lze očekávati, jinak, než co zákon sám říká. Toho příklad máme již v dějinách československého zákonodárství, příklad velice blízký, totiž zákon o zřízení žup z února 1920. Tehdy bylo usneseno rozděliti republiku na župy a veřejnou správu vedle okresů svěřiti župám za zrušení dosavadního rozdělení na země. V zákoně o župní správě bylo ovšem stanoveno, že se přenechává určiti vládě dobu, kdy zákon má vstoupiti v platnost, ale žádná z vlád, které jsme měli od roku 1920, nezařídily, aby tento zákon vstoupil, v platnost. Věc byla tak dlouho oddalována, až byla odstraněna. A nyní, pánové, usnášíte se znovu o zákonu o organisaci politické správy, jenž odstraňuje dosavadní anebo žádanou župní správu a na její místo staví zase staré rozdělení na země, na místě 21 žup, které měly býti, staví, abych tak řekl, jen 4 župy, a první věc, kterou se při géto nové organisaci správy zabýváme, je prodloužení termínu pro účinnost zákona. Poněvadž jste tedy byli tak neprozřetelní, že jste do zákona o organisaci politické správy pojali určitou lhůtu pro účinnost zákona, jste nyní nuceni, ježto organisace politické správy v tuto zákonem stanovenou lhůtu nebyla provedena - o čemž si ještě dovolím promluviti - předložiti nový zákon, kterým se tato lhůta odkládá. Bude-li to poslední lhůta, bude-li tato nová lhůta 1. prosince 1928 dodržena čili nic, není ještě jisto; to dnes ještě nevíme, ale víme, že počátek působnosti organisace politické správy nezávisí od požadavků správy, nýbrž od politických momentů. Když tedy, co přece konečně je možno, v říjnu nebo v listopadu budou mluviti zase politické momenty pro to, aby zákon také 1. prosince nevstoupil v platnost, pak se patrně zase včas předstoupí před nás s novelou.
Chtěl bych zde jen připojiti, že je velic příznačno, že se o takovémto tak důležitém zákoně, při kterém přirozeně nutno rozvinouti otázku naší správy, jedná zde v nepřítomnosti ministra vnitra, který za tento zákon je odpovědný. Je příznačno, že výbor zamítl návrh pozvati pana ministra k poradám, a že také zde v senátě pan ministr jednoduše se neobjeví, aniž by vládní většina na tom něco shledávala. Budiž mi prominuto, pravím-li, že přítomnost úředníků ministerstva - i když to také jsou sekční šéfové - přítomnost pana ministra nemůže nahraditi, ne snad proto, že bychom neměli důvěry ve znalost věci u těchto pánů, nýbrž poněvadž on je jediný, který vůči nám a vůči zemi podle ústavy nese odpovědnost za zákon, a že proto musíme žádati, aby pan ministr při jednání o takovémto zákonu byl přítomen. Ale panové, mohu se již domysliti, že panu ministrovi přítomnost při poradách právě o tomto zákoně by nebyla příliš žádoucí a příjemnou, poněvadž přece je veřejným tajemstvím, že tento zákon nebude vydán na přání ministra vnitra a nikoli na přání vlády, nýbrž na diktát vládních stran a jejich výboru. Ministr, který před celou veřejností opětovně a ostentativně prohlašoval: Všechny přípravy pro vstoupení zákona v platnost jsou učiněny - a tento výrok pan ministr učinil a tím splnil svou povinnost, jak to zákon předpisuje - ministr, který něco takového opětovně a ostentativně prohlásil, ukazuje tím, že s touto předlohou, s odsunutím termínu účinnosti zákona, srozuměn není. Z této okolnosti dlužno také vysvětliti, proč zákon vůbec byl parlamentu předložen; z okolnosti totiž, že to není vláda, že to nejsou příslušní ministři, nýbrž že to jsou vládní strany, které zákon předkládají, jeví se zřejmě před celým světem důvod a příčina, proč tento zákon byl předložen, proč politická správa ve smyslu zákona se neprovádí již k 1. červenci 1928 a proč nebyly provedeny volby do zemských a okresních zastupitelstev, k provedení zákona po našem názoru bezpodmínečně nutné. Je to zkrátka zase politický důvod, který k tomu vede, a žádný věcný důvod, žádný důvod ležící ve správě samé. Neboť prohlašuje-li ministr vnitra, že všechny přípravy k provedení zákona jsou učiněny, pak chybí jakýkoli věcný důvod, aby zákon nevstupoval v platnost, a jsme nuceni ohlížeti se po důvodech jiných (Sen. Prosek: Volby!), přes nebezpečí, že se nám o těchto důvodech nedostane pravdě odpovídajícího vysvětlení ani od vlády, ani od vládních stran. A příčiny toho, že reforma správy nemůže býti provedena, jsou, jak jeden kolega ve svém výkřiku poznamenává, v tom, že nejsou provedeny volby. Dovoluji si však uctivou otázku: Proč nejsou volby provedeny? Odpovědí je pokrčení ramen. Jiný kolega, z vládních stran byl v této příčině ve výboru trochu upřímnější. Řekl totiž: Získáme-li času, získáme všeho! A to je pravá příčina. Volby nebyly provedeny, poněvadž, kdyby byly prováděny nyní, byly by měly výsledek, který by celému světu byl zřejmě ukázal, že vy zde v tomto státě již nereprezentujete většinu obyvatelstva, že většina obyvatelstva v tomto státě stojí na straně oposice, (Sen. Prosek [německy]: To není tak docela jisté!) poněvadž by pak vládě, kdyby chtěla respektovati vůli lidu, nezbývalo nic jiného, nežli se poděkovati.