kolego! (Veselost.) Nevidíte, pánové z těchto zpráv, že to je vlastně rozhodujícím parlamentem. Pánové, nečtete tam v těch zprávách, že se sešla ta osmička, že určila, kdy se má parlament svolati, že určila, jaký má míti parlament ve svých pracech program, atd. Pánové, nevidíte vy, že ona zasahuje do otázek administrace, do jmenování osob, neviděli jste pánové ty ohromné tahanice, které zde byly o to místo presidenta na Slovensku? Pane profesore, vy jste nám to krásně řekl o tom. (Sen. dr Heller [německy]: Tak je to! To je demokracie!) že ten státní úředník má právo míti jakékoli přesvědčení. Já to právo hájím do všech důsledků, nejen teoreticky, i prakticky i v úřadech, kde sedím, a kde jsou mně jistí lidé podřízení. Ale, velevážený pane profesore, můžete vy mluviti o nějakém politickém přesvědčení, nebo, abych tak řekl, o ochraně politického přesvědčení, když jedna strana přijde a řekne: Na té posadě musí seděti náš kohout, anebo tam nesmí seděti žádný. To chcete jmenovati demokracií a ochranou, volného přesvědčení. Jak vidíte, je to opravdu docela obyčejné, politicky, italsky se to říká trafiko. (Sen. Miller: Vy to musíte velice dobře znáti, pane doktore!) Co to myslíte? (Sen. Miller: Jak se obsazovala ta místa!) Pane kolego, nezlobte se, já se nechci před vámi chváliti. Já nejsem tak hloupý, že bych nic nevěděl. Ale vy v koalici jste tak hloupí, že všechno řeknete a napíšete, co tam děláte. (Sen. dr Heller: Já mu věřím, že on o tom nic neví!) To jistě! Pane kolego, pokládáte to za ústavu, když máme 15 ministrů a když těchto 15 ministrů není vlastně nic jiného než vykonavatelé vůle osmi takových maharadžů a když vy ostatní, velevážení pánové, jste jen k tomu povoláni zde, abyste je ovívali, aby na ně mouchy nesedaly. (Sen. dr Reyl: Jak to bylo dříve?) Pane profesore, já vám řeknu, jak to bylo dříve. Bylo to dříve tak, že tu byla sociální demokracie, že ta sociální demokracie o tom pronesla svůj soud a řekla, prosím >satis< a nic dále. A musili ti páni pětkaři, ať byli z vaší nebo ze kterékoli strany, jíti do té vlády a musili si vzíti za to odpovědnost. Pánové, s ústavního hlediska je to velký rozdíl, když těch osm pánů se na něčem usnese a oni nemají za to odpovědnost, ani materiální, ani kriminelní. (Výkřiky.) Na tom, pane kolego, demokracie nezáleží, poněvadž tím je prakticky naše vůle anulována. Proč to uvádím? Jen proto, poněvadž jsem chtěl panu profesorovi dokázat, že ten volební řád, který on odsuzuje, ještě nemůže býti ani dosti málo důkazem pro to, že máme v tomto státě demokracii. Tvrdím, že máme jen demokratické volební právo, ale že dnem volby také demokracie končí. (Sen. dr Reyl: Ještě nám chybí duch demokracie!) Milý pane profesore, nic bych si jen nepřála byl bych ochoten vzývati ducha svatého, aby Vás duch demokracie naplnil. (Vselost. - Sen. dr Reyl: Ale Vás také!) Mě? Mýlíte se, pane profesore. (Sen. dr Kovalik: Ale pán doktor nepoveda, aká má byť ta demokracie!) Milý pane kolego, rád s vámi se o tom pobavím. Jen aby nebyla taková, jaká je tady.
Velectění pánové! Podívejte se jen na dvě takové momentky z našeho politického života. Tu se projednává zákon velkého dosahu. Že je velkého dosahu, o tom nesvědčí jen to, že tu mluvilo tolik oposičních řečníků. Vždyť o tom svědčí také to, že pan prof. dr Baxa skutečně tomu věnoval sám velkou pozornost. Přednesl nám velkou, a jistě formálně hezkou řeč, co by jistě nebyl učinil, kdyby se tu jednalo jen o nějakou věc bagatelní. Když jsem ráno přišel a viděl jsem, že se bude projednávati tak významná předloha, a když jsem spatřil tu, po dlouhé době, vlídnou tvář nynějšího našeho premiéra, tak usměvavou, tak jsem si myslil: Dnes máme parlamentární svátek, poněvadž jsem si myslil, že je tu premiér, je tu důležitý předmět a tedy zavede nám o té věci diskusi. Ale pan premiér, jenž je také jeden z těch osmáků, přehlédl svoje řady, povzbudil k boji a šel. (Sen. dr Reyl: To stačí!) Kdyby přišel o půl druhé, tak by se byl podíval, jak to tady vypadalo. Ano, pánové, věřím, že jako pastýř politický byl by se toho děsil, že se mu rozběhlo stádo.
Velevážení pánové! Táži se vás jedno. Odpovídá to demokracii? Snad té liteře zákona ano. Ale pošlete zase jednou na novou exkursi pana prof. dr Baxu, poněvadž dříve to v Londýně neviděl, aby spatřil, jak sedí v anglickém parlamentě ministři a odpovídají na otázky. (Sen. dr Baxa: Ano!) Ano, mají tam svoje dny a sedí tam. (Sen. dr Baxa: Určité dny a hodiny!) Prosím, buďte tak laskav a řekněte, který ten den, je určen zde pro to. (Sen. dr Baxa: Když jsou interpelace!) Ale kdy to je? Pánové, nám je prakticky, řeknu to zcela otevřeně, vzata každá možnost kontroly, která přísluší každému parlamentu. Proč? Když mluvíte ve výboru, tak ministra tam nemáte. Ve všech výborech ministři jsou, a když navrhnete, aby tam přišli, tak prostě se řekne ne a důsledně ne. Pánové, vy byste ani nevěděli, jak národní demokrati, a to zdůrazňuji, jsou v tom ohledu něžní i k ministrovi. A já mu to také promíjím, proto bych vám to nemohl vytknouti, já mu to a priori promíjím, já ten váš hřích beru na sebe, ale prominu mu jistou nedostatečnost v jazyku státním, kterou žádnému chudáku ve státní službě prominouti nechcete. To řekl tam zcela otevřeně, prosím. (Sen. dr Baxa: Kdo my?) Pane profesore, vy nemáte nikdy žádného důvodu, i když žádám, aby se ministr spravedlnosti dostavil do výboru, než ohled, že by se setkal s nějakými jazykovými potížemi. Já jistě nechci pana ministra v té věci trápiti, ale řeknu, jak se znemožňuje naše kontrolní právo. Vy víte, že u nás v trámoví soudnictví republiky to podivně praská. Velevážení panové, jde to tak daleko, že u nás dnes spory se na dlouho a dlouho nevyřizují a že dnes, jak jsem byl o tom informován, v cizině již nikdo nepodepíše prerogační klausuli československému soudu (Sen. dr Baxa: To je na fakturách pouze!) v cizině. Říkám v cizině, že to odmítají. Proč? Poněvadž naše soudy již nejsou schopny všechny tyto spory vyřizovat. Pánové, vás právě jako inteligenty, a vás národní demokraty, kteří máte tolik příslušníků v řadách soudců právnické fakulty, vás samotné jako profesory měl ty tento problém tak eminentně důležitý interesovat. Ale vy znemožňujete, aby byl v příslušném výboru projednán jedině tím, že nedopustíte, anebo zabráníte tomu, aby pan ministr tam přišel. (Sen. Dyk: Navrhněte, aby nepřišel!) To nemohu navrhnouti, poněvadž on beztoho nepřichází... Já mnohému vtipů rozumím, ale ještě jsem nebyl na Olympu, abych rozuměl takovým vtipům, které pronáší pan kol. Dyk. (Sen. Dundr: To byl také jediný vtip, který se mu povedl!) Ano!
Velevážení pánové, je to vážnost nějaká v tomto parlamentním sboru, když ani takový problém, který je zrovna, vitální pro nás všechny, nedá se na kompetentním parlamentním místě projednat. A teď to veliké >ale<. Můžete přijíti pane dr Baxo a říci: Když máš právo, sedni si, napiš interpelaci a do měsíce musíš dostat odpověď. Tu kontrolu ještě mám, ale řekněte mi, jaká je ta odpověď, když přijde. O tom nechci mluviti. Pane kolego, když jste se chvástal, že jste poměry v tomto státě zlepšili...
Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku!
Sen. dr Witt (pokračuje): Já vám prohlašuji, že kategoricky jste ty poměry zhoršili, poněvadž já nevidím v tom pánové žádného, řekl bych, zlepšení, žádné konsolidace, vy jste parlamentarismus v tomto státě úplně zabili, anebo za chvíli jej zabijete úplně. Pánové, to je věc, promiňte mně, jestli to slovo >chvástal< - tedy chválil jste - bylo urážlivé. (Sen. dr Baxa: To jistě! Pane kolego, já si vyhrazuji užíti §u 51, to přestává všecko!) To můžete. Vy jste si vychvaloval, že jste zlepšili zde poměry oproti nám a já podávám důkaz, že jste věci zhoršili. (Sen. dr Němec: To je také jen tvrzení!) Pane profesore, toto tvrzení je dáno tím, že parlament ze své činnosti nebyl nikdy, tak vyloučen jako nyní. (Sen. dr Němec: To je prosím ten jediný případ!) Prosím, já vám budu citovati jiné. Já vím, že je vám to nemilé, běžte spát, když to nevydržíte. (Sen. dr Reyl: Já?) Tam ten otec za vámi. Dříve se mohla honositi sněmovna poslanecká, že má nějakou moc parlamentární v tomto státě, ale tuhle napsal dr Winter o tom článek, jak se projednávala předloha o sociálním pojištění. Četli jste to, pane profesore a nikdo to z vás nevyvrátil, ani se nepokusil to vyvrátiti. Je to jasným důkazem, že to zbahnění, které nastalo v tomto směru, je přeneseno do druhého sboru.
Chci říci toto: Já kladu na tuto formální otázku a zejména náš ústavní život velkou váhu. Já jsem v těchto věcech nesmlouvavý, a říkám i dělníkům na veřejných schůzích, že nejlepší garancií pro státního občana v každém směru jeho bezpečnosti je právní řád. Ale, velectění pánové, na vás jest, abyste ho respektovali a uplatňovali nejen tam, kde se to někomu líbí, nýbrž v celém jeho rozsahu a nesmlouvavě. Tak to má býti a musí to býti, ale není tomu tak!
Pánové, řekl jsem, že touto novelou jste novelisovali jeden zákon z minulosti, který se týká autonomie. Velevážení pánové! Nebylo nutno při této příležitosti novelisovati jiný zákon? To se vás táži. Necítíte - zde to bylo řečeno a já mohu o tom býti stručným - že hospodářství v obcích, a není to jen mým přesvědčením, nýbrž všech stran u nás v Mor. Ostravě bez rozdílu, i těch lidí, kteří jsou vašimi voliči a jsou u vás organisováni - že není možno v obci existovati. Sám ministr financí řekl, že dojde k nějakému chaosu. Pánové, ten chaos nemůže býti věčným a čím dříve ho odstraníme, tím lépe bude pro nás všecky.
Chci to dokumentovati na jednom případě: Obec Mor. Ostrava má 7 mil. Kč schodku po vyčerpání všech daňových možností. Tedy tento obnos očekává od tohoto fondu. Velevážení pánové, já mohu prozraditi, že z toho fondu nedostaneme asi nic, poněvadž se říká, že bohatá města nic nedostanou. Právě vy, kteří máte své gros voličů, a zejména agrárníci a lidovci na venkově, vy přirozeně zavedete si - a na Moravě budete míti tu většinu - zařídíte si to tak, že ten fond bude rozdělen jen mezi venkovem.
Velevážení pánové, i když jsou tam obce, které my spravujeme, máme právo říci, že je to nespravedlivé, poněvadž města si nedostačují. Podívejte se, jak jste vy malým městům ublížili. Naše město Mor. Ostrava neměla velkých přirážek. My jsme od převratu až do nynější doby vystačili s 200 %. Teprve jeden rok bylo 300 a teprve, když se vidělo, že je limit, v posledním roce to bylo 450 %, aby se kryly starší schodky. To znamená, že jsme neprotěžovali příliš příjmy našeho poplatnictva. My jsme v tomto městě hospodařili dobře. Nemůžete nám vytýkati, že bychom měli socialistické hospodářství, poněvadž náš finanční referent je národní demokrat a bez jeho souhlasu nebyl ani haléř vydán. Pánové, co nám vynesla nová daňová reforma? Ona nás zbavila příspěvku, který byly povinny podle §u 27 novely o finančním hospodaření platiti
obcím, když z důvodů jejich existence vzešla větší vydání pro školy, cesty atd. Pak nás daňová reforma připravila o 31/2 milionu daně z obratu, připravila o několik set tisíc, tuším asi 1/4 milionu daní z automobilů.
Pak nás poškodila ještě v jednom. Nechci štváti proti žádnému předpisu daňovému, abych se nedostal do konfliktu se zákonem, nechci žádných výtek zde činiti, proč a jak. Ale konstatuji fakt, že největší závody naše, velevážení pánové, které platily 5 až 6 milionů daně výdělkové, mají nyní předpis 900.000. Představte si, jaký ohromný úbytek tu je a jak se má dobře hospodařiti, když by se to při velikém našem rozpočtu scvrklo na 7 mil.! A nyní nemáme nic dostati z t. zv. vyrovnávacího fondu. Táži se, myslíte, že se najde nějaká hlava, která nás poučí o tom, jak můžeme v obci vše obstarati bez takového schodku? Tu bude těžký boj, co se bude škrtati. Bude se škrtati položka na divadlo, bude se škrtati položka na školky, na dětské opatrovny atd. anebo se bude škrtati položka na nemocnice? Rád bych věděl, co se nám bude škrtati. (Sen. Toužil: Tak tohle už se škrtá!) Jsem zvědav, jak to budou škrtati. Ale ať si to ti pánové vezmou na svou odpovědnost! My jsme v Moravské Ostravě nerevoltovali, my jsme vyčerpali všechno, co bylo možné, i na nových daních, zavedli jsme veškeré dávky, které zákon ne předpisuje, nýbrž umožňuje, abychom postavili zákonodárné sbory resp. vládu před možnost nám dokázati, jak se v takové obci může hospodařiti. Jistě by bylo záslužným dílem, kdybyste se nebyli spokojili s touto předlohou a novelisací, nýbrž kdybyste byli přišli s daleko naléhavější, totiž tou, která se právě týká úpravy finančního hospodářství obecního.
Mohl bych mluviti o mnoha a mnoha důležitých problémech. Snad bude čas a příležitost se o tom zmíniti jindy. Chci přijíti ke konci a prohlašuji toto: My se nemůžeme pro tento odklad nadchnouti. Já jsem navrhoval v ústavně-právním výboru odklad až do roku 1930. A proč? Řeknu vám to, co jsem už řekl loňského roku s tohoto místa. Zákon o reorganisaci politické správy má v sobě jisté složky, které my a snad žádná socialistická strana nemůže akceptovati. Zejména když se má vždycky počítati s tím, že socialistické živly v tomto státě mají býti aktivistickými, že nemají býti vylučovány, naopak že se mají zúčastniti na státní moci, proč trpíte zákony, které to činí zrovna nemožným? Myslete trošku do budoucnosti a řeknete si jedno: Je možno pro socialisty kdykoliv účastniti se vlády a nechati to tak, jak to bylo? Je nutno pro veškeru budoucnost klásti takové balvany v cestu klidnějšímu politickému vývoji mezi dělnictvem a ostatními občanskými stranami v tomto státě? Mám za to, kdybyste to trochu uvážili, že byste byli ten zákon odložili, jak jsem pravil, na delší dobu, na tak dlouho, abyste ho mohli reformovati důkladně, alespoň v podstatných jeho částech ve smyslu našich přání. Tím končím. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Donát: Pan sen. dr Baxa má slovo.
Sen. dr Baxa: Slavný senáte! Nebudu reagovati na výrok, jehož se dopustil pan sen. dr Witt vůči mně. Doufám, že si to vyřídím jiným způsobem. Já bych jen považoval za povinnost ještě něco poznamenati. Pokud se týče výkladu jednacího řádu, pan sen. dr Witt je v omylu potud, že § 35 je výjimečného rázu a že kdyby předsednictvo nebylo si bývalo tak jisto, že je úplně v právu, stačilo prostě, že by bylo tu zprávu nedalo vytisknouti a tím by bylo plně zadost učiněno předpisům. Tedy předsednictvo, prosím, zde učinilo ještě více, to znamená, že si bylo jisto své moci. (Sen. Toužil: Jak se můžete odvolávat na § 35?) Já Vás nepřerušoval.
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím o klid!
Sen. dr Baxa (pokračuje): Zde se mluvilo o Národním sdružení a o národní demokracii. A když už pánové chtějí věděti, proč se Národní sdružení tvoří, já jim to povím; jestliže k nim chodí lidé toho a toho rázu, proč se u nás sdružují dělníci v Národním sdružení. Pánové, jděte je poslouchati, oni vám řeknou: >My jsme už syti těch socialistických hesel.< (Sen. Dundr: Vy jste s dělníkem nemluvil, Vy tomu nerozumíte!) Já jsem dělník duchem a možná, ze jsem vyšel ještě z chudších poměrů nežli Vy. Ano, prosím, oni tvrdí: >My jsme syti těch socialistických hesel, vidíme, že se stavějí paláce, ale ne pro nás.< (Hluk.)
Místopředseda Donát: Prosím, nevyrušujte řečníka!
Sen. dr Baxa (pokračuje): Když dělník onemocní, posílají ho od Anáše ke Kaifášovi, on nemá zastání, a když ho stihne úraz, hrdlí se s ním úrazová pojišťovna o každou korunu. (Výkřiky sen. Dundra.) Pane kolego, já jsem Vás vůbec nepřerušoval. Já jsem si vyžádal jen dovolení od pana sen. dr Witta, smím-li ho přerušiti a dr Witt mně to povolení dal. Národní sdružení vidí, že podklad musí býti zcela jiný, že právě je směrodatnou hospodářská solidarita a součinnost zaměstnavatele se zaměstnancem. Zde jsou jiné myšlenky v proudu a pánové, že se tak rozčilujete, může nás jen těšiti, poněvadž máte důvod, abyste se rozčilovali. Kdyby toho Národního sdružení nebylo, neměli byste důvodů, abyste se rozčilovali. Pan sen. dr Witt jaksi s posměškem mluvil, že já se dovolávám vždy Anglie. Zde je stenografický záznam (ukazuje) mé řeči. Je toho velice mnoho stránek a jen na jedné straně je malá zmínka o Cromwelovi. Kromě toho v mé řeči není ani jediného slova o Anglii. (Sen. dr Witt: V ústavně-právním výboru jste nemluvil o Anglii?) Já mluvím v plenu. Je velký omyl domnívati se, jak řekl dr Witt, že prý t. zv. vázané listiny jsou důsledkem poměrného zastoupení. Ve Franci až do letošního roku bylo poměrné zastoupení, je ve Švýcarsku, ale tam nejsou vázané kandidátní listiny, a je viděti, že to není prostý důsledek poměrného zastoupení. Bylo dále řečeno, že demokracie není jen forma, nýbrž že musí míti určitou náplň. Správně, a není demokracie jen volební řád. Vezměme si jen příklad z dnešního jednání. V čem, prosím, mají členové vládních stran větší práva než členové stran oposičních? Mají totéž právo mluviti, mluví, jak dlouho chtějí; přijde k hlasování, a kdo má více hlasů, toho usnesení se přijme. Zde vidíte princip demokratický. A mluví-li se o té osmičce nebo pětce, tak prosím, co je to ta osmička? Je to sbor osmi mužů, snad daný bývalým císařem rakouskými nebo dosazeným na doživotí? To jsou lidé, kteří vycházejí z voleb. Každý parlamentní klub vyšle jednoho muže a ten vždy do toho parlamentního klubu jde. To není nic jiného než důsledek volby. A jestli ta parta, bývalá pětka jim stačila, nebo jestli říkají, že jim nestačila, nevím, slavný senáte, když ta parlamentní pětka byla, jestli právě členové socialistických stran také proti té pětce útočili v Národním shromáždění, jako se dnes útočí proti osmičce. (Sen. dr Krouský: Ano, stejně, právě my jsme proti ní útočili.)
Slavný senáte! Bylo řečeno, že největší zárukou demokracie je zachování právního řádu. Prosím, nebyl podán doklad, že by byl právní řád porušen. Naopak, pan sen. dr Heller výslovně připomenul, opakuji ještě jednou, že tu není žádného formálního porušení. Tedy, prosím, kde byla ta porucha demokracie, nebo kde by byl nějaký ten absolutismus? Ale věc vězí v jiném. Tady je oposice a tady jsou vládní strany. Přirozeně, všechno, co dělají vládní strany, je špatné, neboť kdyby oposice měla říci, že to, co dělají vládní strany, je dobré, ztratila by nárok na oprávnění. Zde je to kopýtko. (Potlesk. - Sen. dr Soukup: Poměr oposice a většiny v Anglii!)
Místopředseda Donát (zvoní): Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy sen. dr Hellera a soudr., sen. Zimáka a soudr.
Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Pozměňovací návrhy sen. dr Hellera a soudr.:
Zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., pozbývá účinnosti a zrušuje se.
§ 9, odst. 1, prvá věta zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., budiž doplněna dodatkem:
>a to v době ustavení úřadů, podle tohoto zákona nově zřízených<.
§ 12 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se mění a má zníti takto:
1. Zemské zastupitelstvo čítá v zemi české 120, moravsko-slezské 60, slovenské 54, podkarpatoruské 18 členů.
2. Všichni členové zemského zastupitelstva jsou voleni.
3. Všechna tomuto ustanovení odporující ustanovení tohoto zákona, jakož i zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 330 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se zrušují.
§ 24 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se zrušuje a má zníti takto:
> Jednání zemských zastupitelstev se řídí jednacím řádem, který vydá vláda nařízením. Toto nařízení platí jako prozatímní a budiž nejpozději dva měsíce po tom, když zákon nabude platnosti, předloženo oběma komorám Národního shromáždění ke schválení. Změny, oběma komorami souhlasně provedené, jsou pro vládu závazné.<
§ 64, odst. 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se zrušuje a má zníti takto:
2. Členové jsou voleni podle §u 65. Všechna tomuto ustanovení odporující ustanovení tohoto zákona, jakož i zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 330 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se zrušují.
§ 72 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se zrušuje a má zníti takto:
>Jednání okresních zastupitelstev se řídí jednacím řádem, který vydá vláda nařízením. Toto nařízení platí jako prozatímní a budiž nejpozději 2 měsíce po tom, když zákon nabude platnosti, předloženo oběma komorám Národního shromáždění ke schválení. Změny, oběma komorami souhlasně provedené, jsou pro vládu závazné.<
Eventuální návrhy pro případ zamítnutí návrhu na zrušení celého zákona č. 125/1927:
Hlava druhá, odst. 1l a 2 zákona ze dne 29. února 1920. č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., se mění a má zníti takto:
1. Zákon o organisaci politické správy nenabývá prozatím účinnosti. Zákon ustanoví, kdy tento zákon má nabýti účinnosti.
2. Pokud zemská a okresní zastupitelství, jakož i zemské a okresní výbory nebudou ustaveny, potrvají orgány a úřady, které nyní jsou povolány vykonávati autonomní a politickou správu.
Zemští presidenti a okresní hejtmané (okresní náčelníci), kteří mají býti jmenováni, zahájí svou činnost zároveň se zemskými a okresními zastupitelstvy.
K odst. 1 druhé hlavy zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., připojuje se jakožto třetí věta:
>Volby do zemských a okresních zastupitelstev konány buďtež nejpozději v měsíci listopadu 1928: ustavení stane se prvého dne měsíce následujícího.
Pozměňovací návrh sen. Zimáka a soudr.:
Hlava II., odstavec 2 nechť zní:
>Pokud nebudou ustanovena zemská a okresní zastupitelstva ve smyslu tohoto zákona, vykonává práva příslušející zemskému zastupitelstvu sbor pozůstávající ze všech dosavadních členů župních zastupitelstev, práva příslušející zemskému výboru sbor pozůstávající ze všech dosavadních členů župních výborů a práva příslušející okresním zastupitelstvům a výborům dosavadní okresní výbory.<
Resoluční návrh sen. dr Hellera a soudr.:
Vláda se vybízí, aby na počátku podzimního zasedání předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona na změnu zákona o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy podle těchto zásad:
1. Omezení co do vybírání přirážek se zrušuje.
2. Svazkům územní samosprávy budiž zase poskytnut podíl na státních dáních, který jim zákonem byl odňat.
3. Právo nadřízených dozorčích úřadů, aby příděly z dotačního fondu činily závislými od vybírání nových dávek, se zrušuje.
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana referenta.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Krátký návrh zákona o 2 paragrafech dal příležitost váženému senátu, aby promluvil nejenom o obsahu navrhované změny zákona, nýbrž i o jiných důležitých věcech politických. Tím dán debatě silný ráz politický. A nutno také osnovu zákona podle toho jako politickou považovati. Na vývody jednotlivých pánů řečníků z oposice bylo již odpověděno členy senátu náležejícími většinovým stranám. Proto chci se jenom dotknouti některých otázek, které zde byly nadhozeny.
Pan sen. dr Veselý zmínil se o tom a vyslovil své podivení, že ministru vnitra ukládá se provedení zákona, jejž navrhují páni, kteří podepsali návrh, ač prý potřeba odkladu dána není. A pan sen. dr Heller vyslovil se v tom smyslu, že tu jde o diktát vládní většiny. K tomu odpovídám, že vlastně měl by se vysloviti povděk, že tu byl podán iniciativní návrh členů senátu, kteří jsou si plně vědomi své povinnosti, směřující ke blahu obyvatelstva, a kteří jsou plně oprávněni, podávati návrhy zákonů, kteréžto zákony, ovšem budou-li přijaty Národním shromážděním, je povinen také provésti dotčený ministr. Jsme v republice demokratické a nesmí se proto nic měniti na těchto právech členů Národního shromáždění.
Pan sen. dr Veselý zmínil se též o tom, že o předloze zákona jedná se v jubilejním roce a že spíše bude tlumena radost jubilejního roku agitací pro volby, než aby se agitace tlumila jubilejním rokem. A tu se ptám českých stran socialistických, jak české sociální demokracie, tak českých socialistů kdo to byl, kterýž před delší dobou zamítl návrhy, aby jubilejní rok byl slaven společně všemi českými stranami? (Sen. Dundr: My jsme to byli a plným právem jsme to zamítli!) Máte také odpovědnost za to (Sen. Dundr: Sneseme ji a nebojíme se jí!)
Pan. sen. dr Veselý vyslovil se také, že projevuje se tu všude touha po moci. Prosím, aby mně bylo řečeno, zda se nejevila také touha po moci již dříve, kdy vládly strany socialistické, zejména kdy nejdůležitější resorty byly obsazeny vedoucími státníky těchto stran. (Sen. Dundr: Ale nikdy jsme nediktovali občanským stranám!) Ptám se jich, zda není tu touha po moci, že se chce donutiti většina menšinou, aby byla konána vůle menšiny? Všude se to objevuje. (Sen. Toužil: My potíráme věrolomnost, která se tu projevila!) Žádná věrolomnost! Vy jste sami odešli dobrovolně z vlády. (Výkřiky.)
Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, neračte vyrušovati řečníka!
Zpravodaj sen. dr Procházka ((pokračuje): Když se sociální pojištění zlepšuje, to není žádná věrolomnost. (Sen. Dundr: Nezlepšuje!) My jsme přesvědčeni, že se zlepšuje.
Pan sen. dr Heller má za to, že většina voličstva stojí u oposičních stran, kdežto menšina u stran nynější většiny. A zejména uvádí, že všechny tři t. zv. klerikální strany, jak praví pan dr Heller, vykazují úbytek na počtu hlasů v obecních volbách. Pánové, to jsou pouhá slova. Skutečnost objeví se, až budou konány volby politické, parlamentní, pak to uvidíte. Dnes konstruovati nějakou statistiku ze vzduchu a podle toho dělati závěry, je velmi lehké, ale neplodné. Strana socialistická pořád se chválí... (Sen. Havlena: Dr Karas to řekl zcela otevřeně!) Přečtěte si tedy řeč pana dr Karasa.