Nejvíce je arci - jako vždy - obšťastněna samospráva. Přidává se jí nová práce. aniž by se mohlo říci, že tato práce bude míti takový účel, aby stála za zatěžovaní samosprávné administrativy. Jsme také přesvědčeni, že obce sotva se rozhodnou, k tomu, aby vzaly na sebe nové břemeno, vésti v evidenci byty, jestliže ustanovení osnovy jsou v tom směru jen fakultativní. Ale i to je pozoruhodné. Obcím za posledních několik let přibylo tolik nové agendy, vláda postarala se, aby obecní administrativa opravdu byla jen pomocným úřadem státním, který k tomu ještě stát nic nestojí, ale odměna, jíž obce za to vzaly v zákonu o samosprávných financích, je patrna na těžké finanční krisi, skoro všech obcí. Přesto ukládají se obcím břemena další. Jaký je v tom smysl? A jaký je vůbec smysl zákona, o kterém bezpečně lze říci, že bude bezúčelným, že jen přidá úřadům a obcím práce, v občanstvu vzbudí roztrpčení, ale za to nepostaví ani jedinou komůrku. To je ta koalice, která mluví o sobě, že má a chce zavést hospodárné metody ve správě věcí veřejných? Takovéhle osnovy dávají se na světlo boží jen tehdá, když nemáme nic světu říci a když si nevíme rady se svěřeným úkolem. Nynější vládní většina slibovala, že vypracuje plán, jak rozřešiti u nás bytovou otázku. Byl to sám pan ministr sociální péče msgr. Šrámek, který loni podával osnovu zákona a v důvodové zprávě sliboval programové řešení. Z řad vládní majority mnohokráte slyšeli jsme pyšná slova o jetím hospodářském programu a specielně o bytové otázce. Dnes nám týž pan ministr a táž koalice předkládá osnovu, která nemá vůbec smyslu a která by byla zbytečná, kdyby ministerstvo sociální péče vědělo si rady s problémem bydlení. Zdá se, že ještě dnes věří někteří vysocí páni, že lze dělati zázraky. Prozíravý hospodář staral by se o to, aby bylo více bytů a levných bytů a ministerstvo sociální péče pečovalo by o to, aby nemusili lidé, bydliti ve sklepích, ve vlhkých bytech, aby nebyli vykořisťováni bytovou lichvou. Byl by to příkaz křesťanské lásky a důkaz, že katolické strany u nás nehlásají solidarismus a křesťanské idee jen pro volební agitaci. Místo toho se nám předkládá osnova s titulem o mimořádných opatřeních bytové péče, ve skutečnosti osnova o mimořádném zatížení úřadů všeho druhu. Osnova vůbec neznamená zlevnění činží, ani nezaručuje žádnému státnímu zaměstnanci ani komukoliv jinému, že jeho příjmy stačí na zaplacení vysokých činží, dnes požadovaných. Proto je jen gestem, které může jen nekritické stoupence stran vládní koalice nadchnouti k víře, že vládni většina rozumí hospodářským věcem a že ministerstvo sociální péče o něco pečuje. My nevěříme. že lze pomocí úředního spisu poříditi více bytů a levných bytů, my také nevěříme, že tato osnova byla podána s přesvědčením, že je užitečná, že může vykonati něco dobrého, ale že zrovna tak. jako jiné osnovy, předkládá se zákonodárným sborům mírně řečeno z rozpaků. Také osnovy zákonů mohou vyrůst ze snahy po vnějších efektech, ne-li z demagogie.

Měl jsem příležitost s tohoto místa promluviti několikrát o naší bytové otázce. Naposled letos v březnu. Tehdy jsem ukázal jasně, kam povede ona politika, kterou dnešní vláda ve věcech bytových zahájila. Dnešní osnova je mi potvrzením toho, co jsem zde prohlásil. Chyba, jednou učiněná, nese ovoce v chybách nových. Již loni při jednání o zákoně o stavebním ruchu žádali jsme a s námi celá myslící veřejnost vydání řádného zákona, který by vyřešil nejen otázku stavebního ruchu, ale problém bydlení vůbec. žádali jsme programové, plánovité řešení v přesvědčení, že žádné provisorium, žádné záplatování zde pomoci nemůže. Letos znovu zdůraznil jsem nutnost takového plánu tím více, že letošní zákon o stavebním ruchu obsahoval tak hospodářsky nebezpečná ustanovení, že nikdo rozumný nemohl nimi souhlasiti.

Krátká doba účinnosti obou posledních zákonů o stavebním ruchu ukázala, že skutečnost je ještě horší, než bylo možno tušiti. Stavební spekulace rozmohla se takovou měrou, že nám hrozí krise, která může zastaviti stavební podnikání na řadu let. Ceny stavebních pozemků pohybují se v cifrách, nad nimiž měl by' se zamysliti státní zástupce, a ceny stavebních hmot dostoupily takové výše, že rentabilita staveb je ohrožena, ne-li znemožněna při nízké důchodové úrovni obyvatelstva, při vysokém stupni zdanění skoro všech potřeb životních a při třídní politice vládní většiny, které právě zájmy lidu na srdci neleží. Je lehce zjistitelno, kam takové poměry ve stavebnictví povedou. Za poměrně krátký čas, od letošního jara, stouply ceny stavebního materiálu tak, že dnes stavební náklady jsou vyšší o 25, 30 až 50 % a i více. A jen proto, že dnešní vládní většina odhlasovala bez domýšlení zákon, který zkrátil daňové výhody proti zákonu loňskému takovým způsobem, že stavebníci byli a jsou přímo doháněni, aby stavbu provedli do konce letošního roku, aby aspoň z části byli kryti před risikem které nese s sebou stavební činnost. Okleštění daňových výhod v letošním zákoně stalo se tak podporou stavební spekulace, podporou neužitečného mrhání peněz za křiklavě zdražený stavební materiál, jehož se objevil zejména v Praze nedostatek. Dnes má sice Praha a naše země snad největší stavební ruch v Evropě a jistě bude tu také dosti bytů, ze kterých však nikdo nebude moci platiti horentní činže, jaké jsou žádány. Byty budou prázdny. Je dnes už na sta bytů volných, které pronajmouti nelze. Výsledek této situace bude patrně ten, že mnozí ze stavebníků, kteří ukvapeně přehodnotili výhody zákona, odnesou tuto podporu, kterou jim vládní většina opatřila, ztrátou majetku.

A místo, aby vláda nahlédla. jakých chyb se dopustila a snažila se včas zjednat.nápravu, včas zachytiti vůli ke stavebnímu podnikání, která u nás je dnes nesporně silná, a pomoci stavebnímu podnikání do účelných kolejí, čili zabezpečiti zdravé stavební podnikání, přichází s osnovou o mimořádných opatřeních bytové péče. Jaké výhody si slibuje pak ministr sociální péče od toho, pověřuje-li okresní hejtmany hlídáním prázdných bytů, asistencí při jejich pronajímání, obce vedením seznamů prázdných bytů a jinými povinnostmi, když se nepostaral dříve o to, aby tyto byty byly dosažitelný mi důchodovým poměrům těch, kterým budou nabídnuty. Ke znemožnění nájmu stačí přece, bude-liz volného bytu požadováno takové nájemné, aby je žádný státní zaměstnanec nebo kdokoliv jiný zaplatiti nemohl. Bohatí lidé opatří si byt bez pomoci okresního hejtmana a nepotřebují, aby o ně pečoval pan ministr sociální péče. A chudý m tato péče nebude nic platná, nebudou-li míti dosti na činži. Osnova je proto jen ranou do vody, bezvýznamným počinem, který jen dokazuje, že ti, kdož podle ústavy mají pečovat o stavební ruch a věci bytové, nevědí kudy kam.