A snad je i pravda to, co jsem slyšel od jednoho velmi vysokého funkcionáře, který řekl: Že nejsou-li dnes vysokoškoláci se svými platy spokojeni, ať nesvalují vinu na politické strany, ani na žádnou vládu a koalici. Příčinou toho jsou vysokoškoláci sami, vždyť nikdo jiný systém požitkový nedělal, jako určité kruhy vysokoškolské. Je snad dobře, aby toto bylo připomenuto, abychom nesvalovali vinu na jiného a nehledali vnníka někde jinde, nýbrž tam, kde je.

Pokud se týká projednávané osnovy zákona, týká se, jak bylo vysvětleno, otázek organisačních v oboru soudnictví a účelem zákona je zavedení jednotného pojmenování soudu a soudců, jež bylo dosud v zemích t. zv. historických a na Slovensku a Podkarpatské Rusi různé. Tyto dny, jak již bylo řečeno, předložena byla sněmovně jiná vládní předloha, týkající se rovněž soudců, kterou mění a doplňují se některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním. Účelem tohoto druhého zákona je zjednati další úlevu přetíženým soudům a pak praktičtěji upraviti některá ustanovení procesního a exekučního práva. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)

V důvodové zprávě výslovně se udává za důvod vydání tohoto druhého zákona přetížení soudů a proto se přenáší ve věcech nesporných činnost senátů na samosoudce a mimo to rozšiřuje se pravomoc samosoudců ve sporných věcech do 50.000 Kč a hranice pro věci nepatrné. t. zv. bagatelní, posunuje se z 300 Kč na 500 Kč. Ustanovení o rozšíření pravomoci samosoudců ve věcech sporných mají sice platiti jen do konce r. 1931, avšak, jak již máme praksi z jiných věcí, myslím, co jednou se zavede, že těžko bude chtíti správa justiční od toho ustoupiti, ač, pokud se mne týče, myslím, že hranice sporné věci pro samosoudce 50.000 Kč je přece jen příliš vysoká. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu vláda doufá, že personální krise v soudcovstvu, jejíž příčinou je nedostatek soudců, bude odstraněna. Je to již několikátý pokus dostati se z krise, která povíce let trvá v soudnictví, kde agenda stále roste a naproti tomu počet soudců stále klesá, takže jest ještě neobsazeno podle mých výpočtů r. 1928 288 míst. Tímto nedostatečným obsazením a vysokou agendou trpí justice a trpí také občanstvo proto, že vyřízení jak civilních, tak i trestních věcí se prodlužuje a zdržuje po více roků, ano jsou mi známy případy, že věc ani v první instanci nebyla posud za 5 let rozhodnuta. To ovšem není justice ani dobrá, ani zdravá. Nejlepším řešením bylo by podle mého mínění získati větší počet soudců úpravou požitků, aby obtížná soudcovská služba více lákala nadané a schopné právníky a aby tito, když do ní vstoupí, ji neopouštěli jen proto, že nacházejí v jiných službách méně odpovědné práce, ale výhodnější hmotné postavení.

Senát Národního shromáždění hned při projednávání platového zákona měl na mysli toto obtížné postavení soudců, jak pokud se týče jeho služby, tak i pokud se týče zhoršení jejich hmotného postavení a proto usnesl se na resolucích, v nichž poukázal na zhoršení soudcovských platů novým platovým zákonem a žádal, aby vláda při převodu do nových platů a při nastavší systemisaci nesrovnalosti napravila, než budou platové a jiné poměry soudců upraveny podle §u 97 % ústavní listiny definitivně. (Sen. Filipínský: A co se stalo s těmi resolucemi?) Bohužel se to dosud nestalo, resolucím těmto nebylo dosud vyhověno.

Neuspokojivě upravené platy a nevyhovující systemisace soudcovských míst a dále trvalé přetěžování prací a nemožnost jakéhokoli vedlejšího služebního příjmu odvrátila mladé právníky od soudcovské služby tak daleko, že justiční správa viděla se nucena snížiti čekatelskou lhůtu už i na dvě léta. (Sen. Plamínková: Ale ženy justiční správa nepřijímá !) Avšak tato přípravná doba je k řádné přípravě pro povolání soudcovské příliš krátká, než aby si v ní mohl soudcovský čekatel osvojiti dostatečnou praksi ze všech oborů práva, zvláště když při přetěžování soudů nemá ani valně času ke studiu a prohloubení svých vědomostí a když také starší soudcové pro přetížení se výchově dorostu soudcovského valně věnovati nemohou.

(K sen. Plamínkové): Paní kolegyně může býti opravdu ráda, že posud ženy do soudcovské služby přijaty nebyly, neboť myslím, že této doby je ta služba tak namáhavá a obtížná, že by tam žádná právnička více roků nevydržela. (Sen. Plamínková: Ony tam jsou, ale zadarmo!) Ne, ony jsou jen v praksi, zdarma tam bývají všichni, právní praktikanti, my jsme všichni sloužili nejprve i po léta zdarma a teprve potom za adjutum 42 zlatých, a když jsme pokročili až do té druhé poloviny auskulantů, pak jsme dostali 50 zlatých, tedy ta odměna nebyla dříve ani taková jako teď. (Sen. Plamínková: Ale muži teď neslouží zadarmo!) Jen asi s počátku. (Se. Plamínková: Zadarmo slouží jen ženy! - Ostatně jsem ráda, že z lásky k ženám je nepřijímáte!)

Soudní agenda stoupla u některých soudů a úřadů - bylo řečeno panem kol. dm Hellerem - až o 60 %. Ale já mu mohu říci, že někdy až o 200 až 300 %, tedy ještě daleko více, než on uvádí. Přesto, že soudcové pracují intensivně a stále přes čas, má veliký nedostatek soudců za následek, že rozhodnutí jak civilních, tak trestních sporů stává se, často po více letech, zvláště na Slovensku, mnohdy ke značné škodě justice i stran. V bývalém Rakousku počítalo se za maximum výkonnosti u jednoho soudce 1.800, později 2.000 bodů. V Československé republice počítal se dříve za normál 2.500 bodů, což znamená 7 až 8 hodinovou pracovní dobu. Této doby však už stoupá agenda až na 3.000 bodů, což znamená pracovní dobu osmihodinovou i větší. Mimo to ještě musí se vzíti zřetel na to, že je zde potřebí studia nejen spisů, nýbrž též odborných knih, zejména komentářů a rozhodnutí nejvyššího soudu.

Tyto nepříznivé poměry služební a platové - zvláště když platovým zákonem čís. 103/26 vzaty byly soudcům veškeré výhody dřívějším zákonem povolené - i systemisační, jež neodpovídají namáhavé a odpovědné službě soudcovské, zavinily, že nastává čím dále tím větší vyčerpání soudců a státních zástupců a tím také čím dále tím větší obava před zmenšenou výkonností a ztížením, domoci se rychle práva.

Následkem toho nastaly v soudnictví poměry, které již nyní ohrožují řádný výkon spravedlnosti a jež pro budoucnost vzbuzují oprávněné a vážné obavy pro výkon justice vůbec na škodu všeho občanstva. Slyšeli jsme zde již dnes, že je systemisováno míst soudců a státních zástupců v tomto roce v obvodu vrchního zemského soudu pražského 1.233, ale obsazeno 1.098, v obvodu zemského vrchního soudu v Brně bylo systemisováno 600 míst, ale obsazeno 536, v obvodu nově ustaveného vrchního soudu v Bratislavě bylo systemisováno 343 a obsazeno 310 a v Košicích systemisováno 293 a obsazeno 237. Chybí tedy podle mých výpočtů 288 soudců, t. j. 12 % celého systemisovaného stavu.

Není ani dostatek dorostu prakticky vycvičeného, který by zaručoval, že naše soudnictví udrží se na žádoucí výši. Soudnictví prodělává vážnou krisi, jež těžce by se mohla dotknouti státu a jeho občanstva. Proto je potřebí nápravy, a to bezodkladně. Ta se může státi jednak odnětím agendy, jež soudu nenáleží, a dalším přechodným rozšířením pravomoci samosoudců, jak se právě děje osnovou zákona podanou ve sněmovně. Dále by bylo potřebí vybaviti lépe kanceláře soudní, jež této doby jsou velmi nedostatečně vybaveny kvalifikovaným personálem, a konečně padá zde na váhu úprava poměrů soudcovských, zejména soudcovských platů.

Základní myšlenkou nové platové úpravy měl by býti cenový index v poměru k předválečnému platu soudcovskému. To, myslím, že by bylo nejlepší měřítko, a s tím by byli též soudci nejlépe spokojeni. Toho vlastně již dosáhly ostatní vrstvy, ať dělníci, ať živnostníci i producenti. Kdyby na tomto základě byly požitky soudcům vyměřeny, nebylo by vůbec stížností.

Zlepšením požitků soudcovských nastal by také příliv nových sil k soudcovskému povolání a justiční správa měla by možnost výběru soudcovského dorostu a schopně síly, které již službu nastoupily, přestaly by ji opouštěti. Soudcovský dorost je potřebí také proto slušně platit, ježto nemá možnosti vedlejších příjmů, ježto musí konati od prvního vstupu do praxe kvalitně i kvantitně práce obtížné, musí si pořizovati i nákladné pomůcky a zákoníky.

Nynější platový zákon neoceňuje dosti nutnost materielního zabezpečení a tím neodvislosti soudcovské, nedoplňuje zvláštní odpovědnost vzhledem k syndikátnímu ručení soudců, nepřihlíží k ústavnímu zákazu vedlejšího zaměstnání a vedlejších přijmů, nebere v úvahu mimořádně zvýšené nároky na soudcovskou výpomoc jak po kvalitní, tak po kvantitní stránce, a nechává stranou také to, že s výkonem svého povolání má soudce značné výlohy opatřováním drahých děl, odborných časopisů, zákoníků a judikatury.