Poznámka, že těžko se rozezná dělník a učedník, nemůže padati na váhu. Neví-li to pan ministr sociální péče, ať se zeptá kteréhokoliv venkovského učitele na pokračovacích školách živnostenských. Ten mu to poví.

Mnoho zde bylo mluveno také o paritě. Musí prý býti zachována parita ve správě pojišťovacích ústavů z toho důvodu, že zaměstnavatel i zaměstnanec platí pojišťovací příspěvky rovnou měrou. Bylo uváděno, že některý živnostník nebo zemědělec má přece právo, aby mluvil do věci, když dává na ni peníze. Ovšem, že ano. Jenže při té celé otázce ten drobný živnostník a drobný zemědělec nepadá tak na váhu, jako právě ty jednotlivé objekty, které zaměstnávají desítky a sta dělníků. Ty, když provádějí své kalkulace a rozpočty, tu náklady, které věnují na sociální opatření, jistě si do svých vydání započítávají, a tak není jen fiktivní, nýbrž skutečnou pravdou, že dělník vydělává zaměstnavateli na příspěvky pro sociální pojištění. A my jsme zejména s počátku účinnosti zákona byli svědky těch nepěkných zjevů, že od dělníků se příspěvky na sociální pojištění vybraly, ale zaměstnavatelé zapomínali tyto příspěvky spolu se svými odváděti příslušnému sociálnímu ústavu. Příspěvky si nechávali, obchodovali s nimi a teprve po dlouhém tahání s úřady platili dlužné částky sociální pojišťovně. Odtud plynula pak bída okresních sociálních pojišťoven ve věcech léčebného. Odtud máte ten aspirin a jednoduché léky. Nebylo peněz na léky cennější. Nebylo peněz proto, že zaměstnavatelé příspěvky na sociální pojištění nemocenským pokladnám neodváděli. Nebylo, proto na všecko prostředků z těchto, tak velmi nemorálních důvodů.

Chci mluviti ještě specielně ke dvěma věcem této osnovy. Především si dovoluji upozorniti, že je tu také určité kopýtko národnostního rázu. Máme dnes v republice 303 pojišťoven, z toho 189 pojišťoven okresních. Z těchto 189 pojišťoven mnoho se jich nalézá v jazykově smíšeném území. Správa těchto pojišťoven je v rukou českých zaměstnanců, českých úředníků. České úředníky ustanovovala do těchto pojišťoven doposud představenstva. Novela vyjímá právo ustanovovati úředníky nemocenských pojišťoven z rukou představenstva a dává je do rukou tohoto a dozorčí rady. Bude o věci jednáno při paritním hlasování. Podívejme se při tom do těch národnostně smíšených okresů a tažme se po národnosti dělníků a po národnosti zaměstnavatelů. Čeští dělníci a němečtí fabrikanti budou míti paritu v otázkách obsazování zaměstnaneckých sil u okresních nemocenských pojišťoven. Já jsem si jist, že v tomto případě, tak jako i v jiných případech, němečtí zaměstnavatelé získají většinu a tak nedostane se do správy okresních pojišťovacích ústavů český úředník, dosazený tam českým dělníkem, ale budou tam stvůry, které budou uplatňovati vlivy, program a plány německých zaměstnavatelů. Na tuto věc se pravděpodobně zapomnělo a přijde se na ní teprve po letech. Potom se bude říkati: Vida, my zase v tom zněmčeném území jdeme od pěti ke čtyřem. Copak je toho asi příčinou? Inu, krátkozrakost vlasteneckých stran dnešní vládní většiny.

A ještě o § 244. To je také zajímavý paragraf. Týká se chudinského opatření pojištěnců. Chudinství je zákonem tou měrou rozšířeno, že nikomu v našem státě nemůže býti odpíráno. A je to tak správné. Ani boháč nemůže vědět, nebude-li zítra chudákem. Takových případů máme na sta. Bohatý velkoobchodník, fabrikant, přišli za okamžik o všechno a stali se z nich docela obyčejní žebráci. Státní zaměstnanec či vdova po něm rovněž může přijíti do takové situace, že potřebuje chudinského zaopatření. Nikdo není proto z chudinského opatření vyjímán, každý má na ně právo. Obce na chudinské opatření také vybíraly, a to nejprve přirážky, nyní dávky. Poněvadž tyto dávky platí všichni, platí tedy také na chudinské opatření dělníci. Ale v §u 244 novely, a to již opravené novely, se říká, že na chudinské opatření bude míti dělník jen tenkráte právo, jestli jeho důchod pojišťovací bude menší, než podpora chudinstvím poskytovaná. Bude-li míti ten dělník snad o nějaký halíř větší důchod z pojišťovny, nebude míti práva na chudinské opatření ani tenkrát, kdyby snad důchod pojišťovací chtěl dáti nositeli chudinského opatření. My tedy z tohoto návrhu vidíme, že dělníci najednou jsou z chudinského opatření vylučováni. Dělník na chudinské opatření platí, ale chudinského opatření použíti nesmí. Pak se říká, že my z třídních důvodů jdeme proti osnově, leč třídní tendence osnovy objevují se někde jinde.

Těmito dvěma specielními případy měl jsem v úmyslu dokresliti obrázek o vládní a koaliční činnosti ve věci tak významné a důležité. Já jsem z duše rád, jako oposičník, že zde v senátě našlo se tolik objektivity a tolik odvahy, že se řeklo u vládních stran: To, co nám předložila poslanecká sněmovna, to nemůžeme akceptovati. Je to doklad o tom, že senát chce svou práci bráti vážně. A já pomíjím při tom to, že jsme na ty chyby upozorňovali my, oposičníci, a s díky kvituji, že vládní strany se odhodlaly vrátiti poslanecké sněmovně osnovu. Byl bych také velice rád, kdybych ještě viděl u vládních stran tu snahu a odvahu, přijmouti rozumné a opodstatněné návrhy opravné, abychom tak svoje dílo plně korunovali. Snad ani nevíte, jak stoupl význam senátu v očích veřejnosti tím, že jsme se odvážili odsunouti vyřízení generálských pensí, a netušíte, jakých díků získal by si tento zákonodárný sbor, kdyby vedle toho, co již udělal, ještě také řekl: Rozumné opravné návrhy přijímáme a žádáme, aby poslanecká sněmovna také opravila nedostatečné dílo. (Sen. Chlumecký: To je nemožná vec! Je zde stejná sestava, ako v poslaneckej snemovni!) Neřekl bych. Je možno dělati koncese, nejsou dělány oposici. Oposice jest ochotna říci, že opravy, které byly provedeny, byly provedeny spolu s vládními stranami. Nejsme tak úzkoprsí, nestojíme tak přísně na svém stanovisku. Chceme přiznati, že také druzí něco udělali. Dělají-li se ústupky, tu se dělají celku. Vždyť jde o velmi důležitou věc, o spokojenost dělnictva. To je úhelný kámen, na kterém bude spočívati vývoj naší republiky v těch nejbližších deseti letech. Dovolávám se rozumu, nedovolávám se politické moci. Budou-li moje slova oslyšena, budu-li mluviti dnes k hluchým uším, a neuděláte-li to, oč vás žádám, budete o věci dělnictva rozhodovati nikoli podle rozumu, ale podle toho, že máte většinu.

Odhlasujete-li to, co je předloženo, i po nápravě chyb, jimž jste chtěli říkati chyby tiskové, odhlasujete něco, co není zdravé, přivedete na svět zmetka. A nám nezbude, než abychom při prvé příležitosti tohoto zmetka odklidili s cesty, i když budeme vydávati zákonodárnou práci našeho Národního shromáždění v podezření, že nestojí za nic. Zákon, který je teď novelisován, bude znovu novelisován. Chápeme, že tou neustálou změnou velmi se lomcuje úctou občanů k zákonům a pozbudou-li občané úcty k zákonům, je veliká věc v sázce. Pozbudou také úcty k republice a k samostatnému československému státu. Dobré zákony jsou páteří spořádaného státu. Bude-li míti občanstvo k zákonům důvěru, bude ji míti také ke státu samotnému. Ale přes toto vědomí půjdeme proti tomuto nepodařenému vašemu dítěti, proti dítěti politické věrolomnosti, chamtivého mamonu, politické krátkozrakosti, nepochopitelné provokace, proti lži s krátkýma nohama, která neuteče právu a spravedlnosti a zejména ne pravdě. Tam to máte napsáno (ukazuje) na znaku republiky: "Pravda vítězí" a zvítězí i v tomto případe. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má pan sen. Zimák.

Sen. Zimák: Slávny senát! Ešte sa verejnosť nevzpamatovala zo vyrušenia pôsobeného príšernou událosťou na Poříčí a už oznamuje sa zhrútenie novej budovy v Libni. Na šťastie v tomto případe neboly ľudské životy utratené. K už vyslovenému odsúdeniu o príčinách týchto nešťastia spočívajúcich mimo iného tiež v nedostatku zákonitých ustanovení o stavbách súkromých a nedostatečnom dozore úradnom, chcem poukázať na príčiny zaviňujúce tieto události. Ako v mnohom inom smere v ľudskom živote, tiež v podnikateľstve, menovite stavebnom, príčiny pohrôm a nešťastí, akými sme v posledných dňoch vzrušovaní, spočívajú v pustej a nezmernej nesvedomitosti vybičovávanej sobectvom, chamtivosťou, honbou po voľkých ziskoch a rýchlom zbohatnutí. I najlepšie zákonné a bezpečnostné opatrenia nezabráňa nešťastiam. Môžu byť obchádzané nesvedomitosťou jednotlivcov podnikateľov, staviteľov, po prípade dohľiadateľov. O veľkej väčšine staviteľských podnikateľov je známe, že pred niekoľko málo rokmi boli chudobní ako kostolná myš. Dnes sú boháči. Vlastnia milionové i desaťmilionové majetky. V kruhoch, ktorým stavebné podnikanie a práce nie sú tajomstvom, je známé, že není riedkym pripadom upotrebenie horších a nespôsobilých stavebných hmôt, nežli podpísaná smluva stavebná nariaďuje, poctivosť a svedomitosť káže. Vedľa všetkých ostatných ciest a prostriedkov použitia, je tiež zapotreba zakríknuť nesvedomitosť a chamtivosť podnikateľov a spôsobiť s najväčším urychlením dozor, aby nesvedomitosť a ľahkovážnosť, vybičovávaná túhou po rýchlom zbohatnutí bola zažehnaná.

Hľadajú sa príčiny. Jednou z nich majú byť špatné základy a inou špatný cement. Ďalšiou príčinou má byť armatura. Ale hlavne ovšem je a musí byť túha po zbohatnutí snadno a rýchle. Pán ministr Spina prednášal, že na Poříčí vo stavbe boly 4 prehliadky a nenašlo sa žiadnych závad až na tú, ktorá sa týkala osmihodinovej pracovnej doby. I na to je treba poukázať.

Osmihodinová doba pracovná je nám stanovená zákonom, je to veľká vymoženosť našej doby a predsa sa táto osmihodinová doba pracovná nedodržuje a nerešpektuje. Mal som príležitosť slyšať robotníkov za policajným kordonom na Poříčí. Vypravovali si tam toto: Chcelo sa na nás, abysme pracovali dve šichty za sebou, t. j. 16 hodin. Dobre, že sme to neprijali. Odišli sme a tak sme sa vyhnuli nešťastiu. V časopisoch sa prinášala rozmluva delníkov, ktorá dokazuje, že vybieral sa piesok pre stavbu sa nehodiaci na dobrý beton, čo potom ohrožuje základy stavby. Keď dělník na to upozorňoval, bol odbytý, že vraj sa do toho nemá miešať. Ja by som si tiež na niečo mohol vzpomenúť. Svojho času sme mali - t. zv. Podkarpatská pätka na Podkarpatskej Rusi - príležitosť vyšetrovať záležitosť, že sa tam budovaly domky pre štátnych zamestnancov a dva robotníci, ktorí udali staviteľa, ktorý stavbu podnikal, že nie predpísaným spôsobom mieša cement, boli zkrátka z práce vyhodení. Domáhali sa aspoň náhrady, ale páni mali toľko svedkov, toľko si zaistili svedkov, že robotníci sa nesprávne chovali proti zamestnávateľovi a preto že ich zamestnávateľ prepustil. To sú snáď doklady k tomu, aby sa premýšlalo o tom, aby zákon 8hodinovej dobe bol náležite všade dodržovaný a za druhé, aby robotníctvo bolo na stavbách zaistené, že nebude vyhodené z práce vtedy, keď poukáže na tú alebo onú závadu. Čítame v časopisoch, že v Libni vedľa novostavby spalo v búde 6 Slovákov, ktorí pri prvých známkach katastrofy opustili lôžko a zachránili sa. Tiež kulturný obrázok. Ľudia, ktorí budujú paláce, přijdu sem z ďalekého Slovenska za kusom chleba a sú odkázaní na búdu, aby tam ako psi složili svoje telá, aby si tam odpočinuli a ďalej pracovali. Do týchto nedôstojných pomerov je treba zasiahnuť. Včera v poludní bola komisia na tejto stavbe a neshľadala žiadnych závad ani na stavbe, ani sa neinteresovala o to, nač je tam tá búda. Zkrátka komisia vyrídila svoju záležitosť tak, že o 12. hodine v noci sa stavba zhrútila. Po tejto stránke iste bude treba náležitého zlepšenia takých komisií. Tedy zkrátka je v tom videť systém. Systém, v ktorom hrá hlavnú rollu racionalizácia a napodobenie americkej rýchlosti a nie snáď na poslednom mieste bezohľadnosť voči pracujúcim silám. Vládna väčšina, to sdruženie občianskych strán politických bez ohľadu na národnosť a snáď bez ohľadu na konfesiu, zahájilo politiku snižovania životnej úrovne pracujúcim vrstvám a hospodársky slabým existenciám. Táto politika má byť snáď bičom na tieto sociálne slabé vrstvy, akoby to mala byť pomsta za to, že nový štát v novej ére Europy umožňoval cestu k novému pokroku, k ideám vedúcim k dokonalejšej ľudskosti. Nedávno padlo slovo od vysokej hlavy tohoto štátu, že čo je vpravdě ľudské, je sociálné. Tejto pomstychtivosti dáva výraz tiež táto nová osnova zákona, ktorý prejednávame. Senát sa povzniesol na výšinu svojho poslania, keď osnovu zbavuje hrubých chýb, ktoré v nej nechala opomenutím poslanecká snemovňa, keď túto osnovu vracia. Ovšem nevracia ju v tak pozmenenom znení, abysme tejto osnove mohli dať svoj súhlas. Tak ako je to tu pred nami, osnova neni takou, akou by mala byť a neni tiež takou, akou ju chcú mať najzatvrdzelejší odporci socializmu, na novele sa mnoho pilovalo, ale toto pilovanie bolo vynútené úpornou prácou socialistických strán a čo nebolo dopilované, to stalo sa vinou politickej prestyže koalovaných strán. Konečne tá koaličná ľvica, nie lev, aby sa to snáď nedotýkalo toho dvojchvostového, tá ľvica má už polámané a zpráchnivelé zuby, ale vyceňuje ich ešte touto dôvodovou zprávou výboru pre t. zv. otázky sociálneho a starobného poistenia. O vyžilom ľvovi, ktorý má zpráchnivelé a polámané zuby sa hovori, že mení svoje kráľovstvo a opustí sídlo svojho panovania a vplíží sa na miesto, kde je sa mu treba uspokojiť so sliepkami alebo ovcami, ale práve preto vystavuje svoj život koncu, lebo tam prichádza na dostrel. Naša koaličná ľvica priniesla túto novelu do zvláštneho výboru, kde sa cítila istejšou a z tohoto výboru čítame horekovanie pána Hrejsu na to, že túžba zamestnávateľov sa touto novelou nesplňuje, že totiž t. zv. parita sa neprevádza. O tej parite. Inštitucie sociálneho poistenia sú inštitúciami pre sociálne slabé vrstvy národa. To ale neznamená, že by medzi týmito vrstvami nebolo dosť inteligencie spravovať svoje inštitucie čo najlepšie, aby tieto vyhovovaly svojmu poslaniu. Žijeme v dobe, kedy osudy štátu riadia hlavy vyšlé z najchudobnejších chatrčí. Kde by bol československý národ, keby z týchto chatrčí nevyšli veľkí mužovia, akých tento národ má, ktorí búrali najprve základy starého zpráchnivelého štátu, a ktorí tvorili štát nový. Je spor o tom, jestli novela zákona a sociálnom poistení sa zlepšuje či zhoršuje. Oboje je pravda. Sú paragrafy, ktoré znamenajú zlepšenie zákona, a tiež paragrafy, ktoré tento zákon zhoršuje. Rozhodne musí byť ale nesprávné, keď za zlepšenie sa považuje, že sociálne poistenie sa zlaciňuje, že na pr. v triede Aa miesto terajších 4.30 Kč bude sa platiť 2.60 Kč príspevku, keď sa pri tom zamlčuje, že pre túto diferenciu 1.70 Kč zmenšuje sa dôchod po 20. roku o 490 Kč, po 30. roku o 760 Kč, po 40. o 1030 Kč, po 50. o 1300 Kč. Dôvodová zpráva rozpočtového výboru sa honosí tým, že naše národné hospodárstvo bude odľahčené o celých 34.630.000 Kč, totiž, že pôvodný zákon zaťažoval naše národné hospodárstvo obnosom 651,630.000 Kč. Toto zaťaženie že sa sníží na 570 mil. Kč, tedy o 34 mil. 630 tisíc.

V dôvodoch sa praví, že sa zákon o sociálnom poistení dotýka dva a pôl mil. zamestnancov. Keď pripočítame členov rodiny, môžeme hovoriť, že sa dotýka takmer polovice obyvateľstva v tejto republike. A tu sa tým zákonom nariaďuje, aby dobré humánne ustanovenia zákona pre týchto 34 a pol mil. Kč boly zmenšené, aby naše národne hospodárstvo o túto čiastku bolo obľahčené. Iste myslí pán referent, že snáď o to budú zkrátení páni zamestnávatelia. Nepočitá sa na to, že tí, ktorí z tohoto sociálneho poistenia budú odkázaní na podpory, s tými čiastkami nepôjdu za hranice, lež ich ztrávia tu a za druhé nepočitá sa na to, že na doktora musí byt za každej okolnosti a na medicinu tiež a keď tu nie je žiadnej inštitúcie, musí sa na to vyžobrať, snáď v úzkom krúžku. Máme chudobné kraje, kde je bieda tak strašlivá, že není ku cti našej t. zv. demokracii.

Ale nech je zaťaženie národohospodárske také či onaké, je treba uvážiť pri tejto príležitosti i zaťaženie iné. Na pr. zdražením cukru. Tak na rýchlo som vypočítal, že za dobu vládnutia občianskej koalicie bol cukor štyrikráť zdražený, v celku o 2.50 na 1 kg. Na hlavu sa počíta v Československej republike 28 kg. Máme 14 mil. obyvateľov. Tedy je spotreba cukru asi 392 mil. kg. Násobíme-li to 2.50, javí sa 980 mil. zaťaženie pre konzumentsvo.

Z nemeckého tábora pán sen. Scholz odôvodňoval novelizovanie zákona o sociálnom poistení tým, že na ministerstve sociálnej pečlivosti sa nahromadilo toľko peticií, že úradníci mali strach, že přijde katastrofa, zrútenie. Boly vraj tam v tej hŕbe peticií i peticie od robotníkov, tedy nielen od roľníkov, remeselníkov a priemyselníkov. Je to možné. Priznávam. Ale je treba tiež priznať, že niet lacnejšej práce než zdražovať chudobného človeka, každodenne o uspokojenie svojho žalúdku horko ťažko bojujúceho, od prinášania príspevkov na zmiernenie starostí na večer života. Veď vo spěchu a boji života sa veru nepamätuje na to, že sa stárne, že sa niečo môže stať, čo zbaví človeka toho jediného majetku - zdravia, schopnosti ku práci a že sa mu potom nastrčí žobrácka palica do ruky, že bude ťarchou svojho okolia. Keď trochu filosofujeme o živote robotníckom, tak to vyzerá tak, že keď človek je učedníkem, predstavuje si: Budem tovaryšom, potom mi bude lepšie. Stane sa tovaryšom a vidí zase, že nemá toľko, aby sa mohol dostatočne ošatiť a najesť. Skladá svoju nádeju až se ožení: Zarobím ja a zarobí žena. Prijdú deti a zase je tam, kde bol. Jednoho dňa pozre do zrkadla a zbadá, že má vrásky. A keď prijde 40. rok, je to i zákonom, že svoju existenciu nemôže už zmeniť. Nevezmú ťa do štátnej služby ani za sluhu alebo domovníka, čo je podriadené penzii a keď chceš inam do fabriky, povedajú, že za svoje peniaze dostanú sílu mladšiu. Až to človeka tlačí na chrbte, potom rozmýšla. Přijde mu na pamäť, čo bude s ním.

Možná, že mnoho a mnoho našich pánov nepoznalo v robotníckom živote biedu, nemajú pochopenia, čo to je, keď decko v rodine prosí matku o kus chleba a tá musí s plačom povedať, že nemá. Možná, že páni poznali len tú históriu s deťmi, že si matka sťažuje, že decko nechce jesť, poneváč včera sa najedlo mnoho čokolády a zkazilo si žalúdok.

Ale neni dôstojné kultúrnych ľudí, využívať nevedomostí. Odvolávať sa, že robotníctvo posiela peticie, není dôstojné, keď pán sen. Scholz sa odvolával na to.

Páni z agrárnej strany by sa mohli sami dotázať medzi sebou, ako by to vyzeralo s poistením proti ohni, proti živelným pohromám a s poistením dobytka, keby tu nebolo povzbudzovania, poučovania a príkladov a zákonných opatrení, ktoré v istých prípadoch nútia, aby sa poistili, poneváč tu ide o vec všeobecného dobra. Keby tej zaostalosti nebolo v chudobných vrstvách obyvateľstva tohoto štátu, tak by páni, ktorým sa nepáči sociálne poistenie, ani tu nesedeli. Ale je tu idea, ktorá vedie k tomu, aby ľud bol burcovaný zo zaostalosti a tak sa domáhal sociálnych opatrení, pomocou ktorých speje k vyššej kultúrnej mete.

Pánom sa menovite neľúbí, že správy sociálnych poisťovieň sú v socialistických rukách, že sú v nich úradníci socialistickí, že správcovia sú socialisti. Nuž, tážem sa: Nemajú snáď byť na prvom mieste a v týchto úradoch úradovať ľudia, ktorí svojim srdcom a svojim úsilím povzbuzovali nižšie vrstvy k ľudskej dôstojnosti? Či sa tam majú posadiť za úradníkov synovia byrokratov, ktorí nevedia čo je sociálna bieda, ktorí sa dívajú na proletariát z vysoka tak, ako sa dívali na chudobný ľud hajdukovia a Francovia zo zámku. Chceme, aby tieto inštitucie boly v socialistických rukách a budeme sa snažiť, aby boly v socialistických rukách. A čím viac vzraste triedne uvedomenie dělníctva, tým dokonalejšie budú sociálne inštitúcie pre delníkov. Vytýkajú sa vysoké správné náklady. Štatistické tabulky vykazujú, že tieto správné náklady nie sú nadpriemerné proti nákladom iných verejnoprávnych úradov. V okresnej poisťovni sa vykazuje náklad priemerom na 13% a sú niekde ovšem i vyššie. Ale kuriozné je, že práve tá okolnosť, ktorá by mohla snížiť správné náklady v celku, t. j. sjednotenie sociálneho poistenia, že zrovna na tom sa pracuje, aby táto vec bola znemožnená. Novela umožňuje sriaďovanie nových gremiálnych pokladieň, usiluje sa osamostatniť na Slovensku poisťovne zemědělské, u ktorých sú zkušenosti v historických zemiach, že náklady správné v týchto samostatných zemědělských poisťovniach idú do 24%. A na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, kde je nemocenské poistenie sjednotené, sú správné náklady priemerom menšie než z historických zemiach. Najväčšia kuriozita je tá, že pre Prahu sa zachováva, a to len v záujme istej politickej strany, zaisťovacia pokladňa pre pomocnice v domácnosti, o ktorej je známo, že správné náklady pohltia 50% príspevkov. Je videť, že nie účelnosť inštitúcie je rozhodujúca, lež systém. O systém sa jedná. O nič iného, než o systém vykorisťovania a ten účel svätí prostriedky.

Reformovali ste verejnú správu. Zrušili ste na Slovensku župy, spojujete okresy a to vraj v záujme úspornosti a pri tom trháte sociálne poistenie. Tážem sa, v záujme koho a v záujme čoho? V záujme systému. Máte systém, ktorý dáva možnosť snadno a rýchle bohatnúť. Ale tento systém tiež vraždí. Máte katastrofu na Poříčí a katastrofu v Libni, kde len náhodou sa nestalo tak veľké našťastie, lebo životy ľudské tam nepadly. Ale to je náhoda. Ten systém tiež demoralizuje. Slyšali sme sťažnosť od pána predrečníka, ako sa zachádza s úradníctvom. Videli sme tu rôzné obrázky o tom, čo sa deje. A jestliže líčenie týchto vecí vzbudí tu ustrnutie, ten, kto zná pomery na Slovensku, ten sa musí zhroziť. Keď mluvíme so železničnými úradníkmi a sriadencami, tí nám hovoria: Keby ste vedeli pánovia, ako sa racionalizuje na železniciach, tak by ste sa varovali jazdit po železniciach. (Sen. Pastyřík: Vy po nich rád jezdíte!) Musím, ale bojím sa pri tom zrovna tak, ako pán kolega. Vám už je to tam blízko - Zaječí. Staré síly sa so železníc odstraňujú systemizáciou a ačkoľvek je videť, že ich je treba, neberú sa staré síly nazpät, ale berú sa z ulice nové, nekvalifikované síly, ktorým sa ovšem menej platí. Úradníctvo na železniciach je roztrpčené. Prehadzuje sa s miesta na miesto. A ako je to na železniciach, není to o nič lepšie v iných oboroch. Včera tu bola deputácia zo Slovenska, ktorá prišla protestovať a prosiť p. ministra Hodžu, ač to do jeho rezortu nespadá, ale prišli k nemu preto, poneváč je Slovák a poneváč si myslia, že má na spravovanie Slovenska veľký vliv. Zo Šurán presadili vedúceho notára. Je, myslím, vedľajšie, ako sa menuje. Bol som s pánom sen. Roháčkom s touto deputácion v Bratislave u pána krajinského prezidenta a vysvetľovali jsme pánu prezidentovi, že sa stala chyba, prečo toho vedúceho notára presadili. Občianstvo je úplne spokojné, vychvaľuje ho, poneváč on pracuje tiež kultúrne a pracuje vo svojom obore svedomite, poukazovalo sa na to, ako sa zasadzoval o sriadenie občianskej školy, ako jeho prácou a pričinením sa kladie prvý kameň pre pomník generála Štefánika, ako je všade ľudu na pomoc, ako je obecnému starostovi, obecnému výboru a obecnému predstavenstvu pravou rukou a pýtali sme sa, prečo je presadzovaný. Pán prezident sa vykrúcal, že má informácie, že občianstvo si praje, aby notár bol presadený. Kto je to občianstvo? Sú tam tri osoby, o ktorých celá verejnosť vie, že sú to iredentisti a ti sami osočujú tohoto dobrého človeka za iredentistu. Tedy známy úskok: chyťte ho, zlodeja! A to vraj je v záujme občianstva. Žiadneho obecného razítka, mena, nič. Traja ľudia sa spikli a povedali pánu krajinskému prezidentovi na Slovensku, že je to záujem občianstva. Snáď za tou mylnou informáciou stojí ľudová strana. Nepriznávajú sa k tomu. Zkrátka, notár má isť preč. Nie že by bol socialistom, má legitimáciu agrárnej strany, tedy strany pána ministra Hodžu. Vysvetlil som pánu krajinskému prezidentovi, že ten, kto ho informoval, je človek, ktorý dva razy bol prepustený z dôležitého miesta pre malverzácie, je odsúdený pre krivú prísahu a ten si sjedná druhých dvoch pánov a to stačí pánu prezidentovi na Slovensku, aby spoľahlivého úradníka presadil. "Uznávam", povedá pán prezident, "že som môhol byť zle informovaný. Ale teraz som podpísal dekret a nemôžem ho odvolať." Nuž prišla deputácia zo Slovenska žiadať, aby bol odvolaný dekret ministerstvom vnútra. (Sen. Kroiher: Agrárník, kterého se ujímají sociální demokraté, je vždy podezřelý!) Pán senátor Roháček je takým agrárnikom ako vy, pán senátor Kroiher, a on bol s sebou. Boli tam zástupci socialistov i agrárnej strany. Nepozeráme na legitimáciu v tejto veci, keď vieme, že sa deje krivda úradníkovi, ktorý vykonáva svoju prácu svedomite. Podobné prípady sa stávajú vo školstve. Pri Bratislave v Karlovej Vsi, potom na iných miestach Slovenska, bez každej príčiny sú presadzovaní učitelia. Z referátu ministerstva školstva v Bratislave mám osvedčenie pred svedkami, že služobných dôvodov nieto. A predsa učiteľstvo sa presadzuje. Najlepšie síly na Slovensku sa prehadzujú, môžu to byť Česi alebo Slováci, len aby sa ukázalo, že ľudová strana je dnes na Slovensku neomedzeným pánom. Tak sa s nimi prehadzuje ako so znojemskými ogarkami. Ako to pôjde ďalej, úradníctvo je krajne rozhorčené. To demoralizuje. To je hrôza. Povedie to k tomu, že na úradoch ostane všetko trčať. Je treba mnoho intervencií na zemskom úrade v Bratislave. Je tam chaos, nikto sa v ničom nevyzná.

Bude-li to tak pokračovať a nemala-li by sa zdolať zlovôľa strany, ktorá nahodile pomocou kazatelníc a zpovědníc, tedy zneužívaním náboženstva, prišla náhodou k moci politickej, po tom to přivedete tam, že tento štát bude treba zase chrániť. Ale potom, verím, že sa uchráni - povie už robotníctvo: preč ruku od kormidla tohoto štátu. (Výborně!)

Místopředseda Dotnát (zvoní): Přerušuji schůzi na 2 hodiny.

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Rozprava je skončena.

Žádám pana tajemníka senátu, aby přečetl podané pozměňovací a resoluční návrhy, které jsou dostatečně podporovány.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

A. Návrhy pozměňovací a doplňovací:

I. Návrh sen. Jaroše, Klečáka, Habrmana, dr Kloudy, Pánka, Dundra a druhů na vrácení osnovy zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří výborům:

Ústřední sociální pojišťovna zaslala presidiu senátu další připomínky k usnesení poslanecké sněmovny o novele sociálního pojištění. V připomínkách navrhuje, aby v §u 75 novely, odstavec 3. a v §u 111 odstavec 3. zákona slova "z pojistného zaplaceného" a slova "za nějž zaplaceno bylo pojistné" nahrazena byla slovy "pojistného splatného" a "za něž bylo splatno pojistné", jak to odpovídá návrhu odborné komise Ústřední sociální pojišťovny. To z důvodů, že kontrola, za které týdny zaplaceno bylo pojistné, byla by složitá a nákladná a je otázka, je-li vůbec proveditelná. Dále žádá změnu §u 131 odst. 2. novely, podle kteréhožto znění bylo by právo Ústřední sociální pojišťovny suspendováno až do doby pravoplatného provedení prvních voleb. A konečně upozorňuje, že podle §u 138 usnesení poslanecké sněmovny na změnu zákona 221/1924 má ustanovení § 131, podle něhož politické úřady II. stolice jmenují představenstva a dozorčí výbory, vejíti v platnost dnem vyhlášení tohoto zákona. Poněvadž § 55 stanoví, že představenstvo skládá se z 12 členů v poměru: 9 zaměstnanců a 3 zaměstnavatelé a podle §u 39 dozorčí výbor skládá se z 9 zaměstnavatelů a 3 zaměstnanců, což má nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1929, mělo by toto časové rozpětí účinnosti uvedených ustanovení za následek, že zemská správa politická, chtěla-li by prováděti § 131 ještě před 1. lednem 1929, mohla by ovšem jmenovati představenstva a dozorčí výbory podle platných ustanovení (celkový počet členů v poměru 8: 2), ale musila by nové jmenování provésti po 1. lednu 1929. Z uvedeného žádají podepsaní, aby předloha byla vrácena výboru k provedení oprav.