Místopředseda Klofáč (zvoní): Slovo udělují pí. sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Měla jsem příležitost promluviti o rozpočtu v celku a k jednotlivým jeho kapitolám v rozpočtovém výboru. Nechci mluviti tedy k meritu věci, ač bych měla odpověděti aspoň na některé vývody pánů ministrů, event. úřadů, jak byly podány po řečech členů výboru. Ale tyto věci si ponechám pro jednání jiná. I slova pana kol. Sechtra o rozpočtu ministerstva zemědělství ponechávám skoro bez poznámky. Kdyby se podíval na ten rozpočet doopravdy, nemohl by říkati to, co říkal. (Sen. Sechtr: Ale drobní zemědělci, kolegyně, to řeknou, až k nim přijdete!) Viděl by, že na př. v tomto rozpočtu bylo 4 mil. Kč pro dobytčí pojišťovnu, která vůbec ještě nemá zákonného podkladu, takže je to naprosto proti zásadám budgetování. Viděl by, jak bohatě jsou dotovány zemědělské školy. Nemluvím o těch malých, drobných školách zemědělských, kterých je velmi potřebí, a jistě všichni jim přejeme všechen rozkvět, ale o těch vyšších školách, do kterých se tak těžko shání žactvo; pak by také viděl, co on nechce vidět, že sice ten rozpočet ministerstva zemědělství je v poměru k ostatním pěkný, ale má pravdu potud, že ti lidé, drobní zemědělci z toho budou míti málo. (Sen. Sechtr: Latifundisty jste vy, čeští socialisté a sociální demokraté!) To je sice vtip, ale zdá se mi, že mají pravdu ti, co říkají, že tomuto panu kolegovi se nemá odpovídati.J á jsem jenom chtěla odpověděti na to, že ten rozpočet a hájení zájmů malého zemědělce nejsou v žádném poměru, že skutečně zájmy toho malého zemědělce jsou velmi špatně chráněny i pozemkovým úřadem, i ministerstvem zemědělství i zemědělskou radou atd. Ale ono je to také dobré: dvě želízka v ohni: mluviti o malých zemědělcích. ale potom těm malým zemědělcům nedávat nic, raději těm velkým.

Teď se vrátím k úkolu, jejž jsem si předsevzala, chci totiž s tohoto místa pronésti několik slov kritiky práce v tomto sboru a práce vládní většiny vůbec - 10 let je za námi, dětské nemoci by měly býti za námi, tedy je potřebí se podívati na práci, jak je v tomto sboru zpravidla dělána a na práci vládní většiny, a to tak, jak se jeví prostému, poctivému národnímu pracovníku, jehož služba veřejnosti překročila čtvrt století.

Včera s tohoto místa bylo vzpomínáno událostí, jichž svědkem byla tato síň před 10 léty. Jistě tehdy ani pánové z vládní většiny si nepomyslili, že tak rychle se jim podaří opustiti zásady, jež nás dovedly k naší samostatnosti státní. Snad je mužům, zvyklým proplouvati úskalími paragrafů, kteří se naučili zjednodušovati svá rozhodování tím, že se neohlížejí příliš často po mravních základech toho kterého jednání - při čemž myslím na mravnost ve filosofickém slova smyslu - snad je tedy mužům lehčeji v atmosféře, jaká se vytvořila v našem zákonodárném sboru. Je vytvořena, zdá se mi, zásadou: ťúčel posvěcuje prostředekŤ. Dovolte proto, abych pověděla názor nás žen. Ne žen laiků, protože, jak jsem řekla, máme za sebou několik desítek poctivé a úspěšné práce veřejné.

Nejsme - a nemůžeme býti - spokojeny s tím, jak se jedná v tomto domě. jak vládne dnešní většina. Nesmíme býti spokojeny a musíme dáti projev této své nespokojenosti před tváří milionů žen, které svými hlasy daly do rukou parlamentních zástupců svou moc, kterou jim dala ústava našeho státu.

Těch 10 let činnosti nutí k revisi práce i method, nutí k porovnání: co mělo býti, co mohlo býti a co je - a k posudku, kde jsou příčiny těch kterých neúspěchů.

Samozřejmě, že nechci prováděti zde kritiku celého jednání 10 let. Ale musím odmítnouti - a tím odpovídám také panu sen. Sechtrovi - aby utěšený rozvoj našeho státu, jak se jeví v tomto 10. roce republiky, byl vykládán jako výsledek práce dnešní vládní většiny. Odmítám toto tvrzení, poněvadž odporuje pravdě a prosté logice!

Dnešní stav republiky: rozvoj hospodářský, kulturní, zdravotní a sociální jsou logické důsledky na prvém místě přirozeného bohatství naší země. O tom přirozeném bohatství naši země jsme byli jisti již tehdy, když jsme se domáhali její samostatnosti. Neboť býti chudý, neschopný hospodářské soběstačnosti a chtíti býti samostatným, nezávislým, bylo by chtíti právo na žebráckou mošnu a hůl. To tedy, přirozená bohatost naší země byla a je první složkou dnešního uspokojivého stavu našeho státu. Druhou složkou je inteligence a píle našeho pracujícího lidu ať na poli, ať v továrně, ať v dílně nebo kanceláři, škole nebo laboratoři. (Kontroverse mezi sen. Vraným a senátory strany čsl. nár. soc. - [obrácena k svým klub. kolegům]: Myslíte, že přesvědčíte p. sen. Vraného, že s ním tak zuřivě diskutujete? Myslím, že je to docela zbytečná práce a jen mne zde vyrušujete.

Tedy inteligence, píle a obětavost, pánové, státotvornost tohoto lidu. Ale já zabírám tyto vlastnosti: obětavost a státotvornost do pojmu inteligence, neboť inteligent a jen on. dovede přiměřovati síly možnostem. dovede přiměřovati prospěch dne prospěchu zítřka a budoucnosti, pochopuje logiku dějů a přizpůsobuje se jim. ťPo mně potopaŤ, pravidlo, které, zdá se, ovládlo mysli mnohých mocných v našem státě. je pravidlo neinteligentních lidí.

Je zásluhou naší, socialistů, jejich práce parlamentní a vůbec poctivé práce socialistů v prvých letech republiky, že ten náš pilný a inteligentní lid přiveden byl k tvůrčí, radostné spolupráci. Neboť jen tato spolupráce dala mu sílu vzdornosti, že ve své ohromné většině nepodlehl destruktivním silám, rozpoutaným válkou a po válce, naopak odmítl je! A může-li co ohroziti a podlomiti tuto státotvornost našeho pracovitého národa, a tím bezpečnost a rozkvět naší republiky, pak je to každá nespravedlivost, jíž pášou odpovědné kruhy, nedostatek odpovědnosti, s níž se velmi často v jednání vládním i parlamentním setkáváme, a - ač je mi to velmi nepříjemné, že v tomto domě mám podobná obvinění říci - někdy i cynismus, s nímž se rozhoduje o zájmech národa!

Třetí složka, jíž vděčíme za dnešní potěšitelný stav naší situace hospodářské i kulturní, je světová, čestná, programová zahraniční politika našeho státu, která nám otevřela zahraniční odbytiště a dala nám klid pro práci. Nedovedu si vůbec představiti, a zajisté, že i mnozí vážní, své odpovědnosti za vývoj věcí si vědomí lidé, jaká by byla vůbec situace vnitřní, hlavně hospodářská, kdyby se byly uplatnily i v zahraniční politice konjunkturální machinace, s nimiž se setkáváme napořád v politice dnešní vládní většiny. Cizina není tak zaslepena, aby pro krásné oči kohokoli, pro líbezná slova kohokoli, nebo pro zájmy některé třídy nesoudila logicky a tedy nevyvodila důsledků z činů, které jsou daleko demokracii, pokrokovosti a sociální spravedlnosti, tedy momentům, na kterých jsme byli povinni, a já to zdůrazňuji, byli povinni vybudovati svůj stát.

Jen a jen takový stát měl smysl pro státy, které nám k samostatnosti pomáhaly. Jen a jen takový byl zárukou klidu ve Střední Evropě a byl přerušením ohromné, nedemokratické, autokratické, krátkozraké moci německého a rakouského císařství. Jen takový stát nebyl zárodkem sporů tak zv. zbalkanisování Evropy ve středu Evropy a byl koncedován těmi, kdo kreslili novou mapu Evropy. A jestliže ještě dnes tyto státy vidi nás jako centrum sociálního míru, ač vládní většina přímo troufale jej podkopává, pak je to odtud, že národ nevyvodil dosud důsledků z neodpovědné politiky dnešní vládní většiny, že všichni, kdo mají styk s cizinou, zaujímají vyčkávací stanovisko a neobnažili ještě v plné váze systém, jaký zaveden byl nyní v našem státě.

Řekla jsem všichni, a musím se opraviti. Ne všichni mají toto vyčkávací stanovisko. Německé vládní strany statečně podkopávají půdu naší dobré pověsti a některé vládní české strany zase podkopávají důvěru v osobnost představitelů naší zahraniční politiky a dokonce - viz volbu presidenta republiky - by rády dokázaly, že národ neuznává již principů humanity, na nichž byl zbudován tento stát a jejichž representantem je náš president, president, jehož nám celý svět závidí, pokud to nejsou naši přátelé. A ti, kteří jsou našimi přáteli, nazývají jej darem osudu a přejí mu dlouhá a dlouhá léta, aby řídil náš stát.

Tedy ty tři momenty: přirozená bohatost země, pracovitý, inteligentní lid a dobrá zahraniční politika jsou hlavní složky našeho úspěšného desítiletého státního vývoje a o ně nejmenší zásluhu má tato vládní koalice!

Pokud jde o ten třetí bod dobrého poměru, dobrého úsudku ciziny o nás, jsem již objasnila. Nedovedeme si vůbec snad představiti, jakého rozvoje bychom se dožili za 10 let, kdyby byl vývoj šel logicky, nepotlačovaně svou cestou, jakou počal s naší spolučinností!

Podívejte se tedy blíže na ten první zdroj, přirozené bohatství země. jak s ním bylo hospodařeno. Pozemková reforma, její nepochopení, tlačí se mi na rty jiná slova, její zkreslení, to, že půda, která měla býti zlatým pokladem republiky anebo alespoň podkladem života statisíců bědných, je dnes rozebrána - a stát jako celek z toho nemá nic. A pak ovšem, promiňte, příkrému, ale jedině správnému slovu: vydíráme na chudém daň. aby pomáhal udržovati stát, který byl tak od přírody bohat!

Státní statky a lesy, hlavně výzkumné stanice, nejsou oním důlem, jakým by měly býti a musí býti, mají-li býti oporou hospodářství státu a podporou činnosti sociální a zdravotní.

A lesy! Již nyní s hrůzou vidíme, jak třeba malé, až k obcím sahající výběžky lesů jsou dávány v plen jednotlivcům, čímž se dává občanstvo sousedních obcí na milost a nemilost vlastníkům při potřebě dřeva stavebního a topného.

Jak to bude vypadati při celkové lesní reformě? Už dnes můžeme míti starostí dost a dost!

Na Podkarpatské Rusi dáváme do 40tiletého nájmu ¹/₁₀ půdy k exploataci cizímu kapitálu! Přečtete-li si články, které o té věci byly napsány rozhodujícím úředníkem republiky, vidíte, že z těch ťzelŤ, která zde byla, bylo snad vzato to nejmenší - ovšem bylo nejmenší tehdy, když jsme se prohlásili jako stát za nezpůsobilé, abychom obhospodařovali ono lesní bohatství karpatoruské sami! A jestliže společnost, která. má značně těžké podmínky nájemné odvažuje se do obchodu - co tím říká naše koalice? Že je nezpůsobilá hospodařiti s přirozeným bohatstvím země a že je nezpůsobilá najíti lidi, kteří by toto bohatství země dovedli využíti pro dobro země. Snad nebudeme věřiti, že ona francouzsko-švýcarská společnost chce obhospodařovati lesy podkarpatoruské z lásky k nám?! Prý není možno najíti lidi, kteří by dovedli říditi toto hospodaření. Je to urážka československého národa. Nevěřím, že jich u nás není! Jestliže ohromné německé podniky průmyslové převzaly do svých služeb naše státní úředníky a dávají jim ohromné platy za jejich práci - patrno, že tu byli lidé, kteří se hodí pro průmyslové po niky, že tu snad ještě jsou, ale že vláda chce nadále zůstati v tom systému úředním, neschopném a že v obchodě máme zůstati takovými hokynáříky, a že velkorysý obchod, průmysl, když už jsou zde podklady, pustíme z rukou, a ovšem také velkorysé zisky!

Jiný takový příklad: Letňanská továrna na letadla. Stála nás hromadu peněz, řekněme 20 milionů. Ještě dnes máte v rozpočtu poznamenán zisk 140.000, dělnictvo je dobře zavedeno, výsledky odborné jsou výborné - vzpomeňte jen na závodní let Malé Dohody - ale my ji prodáváme! Nedovedeme prý opatřiti odbyt do ciziny, protože nemáme v cizině zastoupení a nemůžeme je vybudovati pro nedostatek peněz. Nu, ovšem, do obchodu je nutno něco dáti, aby z toho něco bylo! Nakonec patrně už jen monopoly dovedeme spravovati. Ale vraťme se k té letňanské továrně. Komu prodáváme - to slovo prodáváme by se mělo říci v uvozovkách - tu továrnu? Zbrojovce v Brně, v níž my, stát, má 75% akcií, 20% Škodovka, 5% zaměstnanci. Ta Zbrojovka tedy s těmi 75% státních akcií dovede zaměstnati továrnu v Letňanech - možná že jí také karlínskou vezmou! to je 75% našeho kapitálu a vedení ve Zbrojovce dovede s tím něco počíti, ale zde, v továrně letňanské, kde máme 100% kapitálu, už nedovedeme dělati nic, jen honem, honem prodat celý podnik!

A dále: Jestliže Zbrojovka má své zastoupení v cizině - na to se odvolávají páni při prodeji - tedy těch 75% akcií státem vlastněných jistě by si mělo vymoci ve Zbrojovce, aby pro prodej v cizině udělala společnou akci se státní továrnou letňanskou bez prodeje továrny, proti němuž mluví mnoho a mnoho věcných důvodů, zejména obava o ochromení výzkumnictví, zmonopolisování válečné výzbroje atd. Podívejte se na americké automobilky, jak v cizině - i u nás doma - dovedou konkurenti na nůž sloučiti se k zastoupení v cizině.

Vytrhávám listy z historie poslední doby! Všude vidíme totéž: Přirozené bohatství země využívané nikoli ve prospěch celého národa, ale v ruce nemohoucí vládní většiny, ve prospěch určité části národa, určitých stran, možná i jednotlivců.

A tak co má dělník, soukromý zaměstnanec, co zaměstnanec veřejný, hlavně malý z přirozeného bohatství země? Z lásky k ní slevil dělník na mzdě r. 1922 a 1923, aby byla soutěže schopná, z lásky k ní slevil veřejný zaměstnanec, jak včera jsme slyšeli kol. Pánka. A co má z té dnešní zaměstnanosti, kterou svou obětí podepřel ten dělník, malý zaměstnanec? Drahotu životních potřeb a bídné mzdy, nižší než v Německu a Rakousku, v zemích, se kterými máme přece jen poměry bližší; nižší než v severských státech ve Švédsku, Dánsku, Norsku; nižší než v Anglii, Holandsku a Americe; nižší než na jihu v Italii, Švýcarsku a Španělsku. Pro ty, kdo znají poměry, to znamená nízkou životní úroveň dělnictva a vůbec drobných lid í, a to hlavně nízkou úroveň, hlavně bydlení, úroveň, která nás charaterisuje v cizině jako nekulturní národ. Jen se běžte podívati, jak žije dělník jinde! Chápu, že mnozí nechtí sháněti své zkušenosti v cizině a snášeti nepohodlné cestování, poněvadž na pohodlné není peněz, kterých většinou nemáme; tož věřte těm, kdo viděli a poctivě vám to říkají. Dělníku, veřejný zaměstnanče, ano národe, přirozené bohatství země pod touto vládou je přirozeným bohatstvím buržoasie, kapitálu, ale bídou nebo aspoň nedostatkem všech ostatních pilných, kdo z toho přirozeného bohatství tvoří spotřební statky. Útrpnost nad generály, nad zisky cukrovarníků, nad zisky jiných průmyslníků atd. ano, tuto útrpnost má tato vládní většina, ale n ad dětmi, ženami, vdovami, nad poničeným zdravým invalidů, nad slabými v lidské společnosti, nad těmi se nezamyslí. Vzpomeňte na sociální pojištění, na zákon o přímých daních, jak je tam malý člověk odvážen a jak ten velký. Vzpomeňte na zákon č. 77, sociální úkoly, kulturní úkoly obcí, jak jsou znemožněny tímto zákonem a vzpomeňte na zákon o zemských a okresních zastupitelstvech, jak je lid tam přímo dán ve psí, abych tak řekla, úřadům. Můžeme si vzpomenouti na zrovna nyní diskutovaný zákon o mateřských školách, co všechno přímo neslýchaného ústrku tam je. Každý další zákon je toho svědkem, jak ťmalý člověk musí býti držen na krátké uzděŤ. Ani zvláště se nedotýkám otázky, jak se tato vláda chová k ženám, jak přímo šlape po jejich rovnoprávnosti, právu na práci a poctivý lidský život. Už se dotknu v této části řeči jen jednoho návrhu zákona. Dnes byl v 5 minutách - to není jen ozdobná zkratka - to je doslova pravda, v 5 minutách projednán v rozpočtovém výboru ťNávrh na vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní - vývozním podnikům průmyslovým.Ť Tak zní. (Hlas: Vy jste to umožnila svou nepřítomností!) Já vám to potom řeknu, pane kolego! To je ten cukr. A bude to asi textil, který se za tím zaříká, bude to asi sklo, slad, neboť ministr zemědělství je pověřen spolurozhodovati. A to bude kde kdo. Zde vidíte úžasnou lehkomyslnost, s jakou se jedná o desítky milionů. o bohatství naší země. Ta historie jde takhle: Nejprve se postaví systém přechodní dané obratové; pak se sníží přímé daně, obratová zůstane; pak ta obratová tlačí na vývoz a proto se sleví. Snížení přímých daní snad nepocítí občanstvo ve snížení cen vůbec. Ku př. daň z uhlí: Komu se tedy slevila? A ovšem obratová se nyní odbourá, protože ty a ty průmysly říkají tak a tak. A uvnitř země národ při tom bude platiti více, aby se nahradily miliony, které se daly cukrovarníkům - a ještě má zdražen cukr.

Zde jsem u věci. Byl svolán národohospodářský výbor, protože jsou také zvědaví lidé v tomto senátě, nejen já, a ten národohospodářský výbor měl se dověděti něco bližšího o tom cukru, o kalkulacích, proč tedy mají se miliony dát. A referenti, kteří byli úředně povoláni, nedovedli tomu výboru říci nic. Tak vypadá ten senát a informace senátorů!

Považuj i za úžasnou nesvědomitost, jak se postupuje při tvorbě zákonů. A to se dělo při jednání o zákonu pro průmysl, který vyvolal přímo zděšení v občanstvu, kde se vydá asi 140 mil. na podporu jednoho oboru miliony. které se do rozpočtu nemohly zařadit a řádně rozpočtem uhradit, neboť otázka cukru přišla, když již návrh rozpočtu byl hotov! Tak se jedná při otázce, která stála hlavu ministra financí - a za 5 minut bylo jednání v rozpočtovém výboru hotovo.

A ptáte se - a ptá se národ a ptají se hlavně ženy-hospodyně: Ministru financí v tomto zákoně je dáno právo, aby v dohod ě s ministrem zemědělství soudil a posoudil, zda jde o ohrožení soutěživosti některého výrobního odvětví při vývozu, neboť to je podmínka, aby se jim slevily daně. Jak, podle čeho bude moci posouditi spravedlivě ministr, jde-li snad-jen o snížení zisků. zdali by jinou organisací výroby se nezvýšila schopnost soutěživosti atd? Pro ministry není žádného podkladu, není kartelového zákona. o kterém se dlouho mluvilo, připravuje se ve dvou ministerstvech, není registrace kartelů, není možno sledovati kalkulace atd.; ministerstvo zásobování je němo a odsouzeno k zahynutí.

Prosím, to je druhá stránka, na kterou chci ukázati: ta neodpovědná ledabylost, s jakou se rozhoduje. Nutí se zákonodárství a vládní strany rády vyhovují, aby se rychle bez úvah, bez dotazů, bez ťzdržováníŤ, jak se to jmenuje, odhlasovávaly zákony, znamenající sumy, sumy, sumy.

Je zajímavo, jaká otázka je vám kladena, když máte něco projednávati: ť Jak dlouho budeš mluviti?Ť Ne co, ale jak dlouho. A říkají vám: ťOd neděle jsem z domova. chodím až pozdě v noci domů.Ť Ano, uznávám. ale proč je takto organisována práce v senátě, proč je to přepínání sil? Národ by měl věděti, jak se v senátě pracuje. a jsem jista, že by nebyl spokojen tou prací, jaká se dává. Je tu nebezpečí, že nebude porozumění: nejde o zbytečné řeči, o zbytečné dotazy, zbytečné zdržování atd., ale o nutné a vážné projednávání věcí. Ale příklad snad osvětlí věc lépe.

V Praze se mají prodat i státní objekty znamenající sta milionů a v tomtéž návrhu zákona zase se uvádí, že se koupí na Letné a v Bubnech objekty, které znamenají 70 milionů. V rozpočtovém výboru členové upozorňují, že jen tak bez plánů Prahy. bez úvahy o vhodnosti objektu nelze jednati, žádají vysvětlení, zda bylo přihlíženo k dislokaci úřadů v Praze, že objekt, o nějž jde, je drahý atd. Je to bubenečský pivovar, který má býti koupen za více než 9 mil. Kč a náhoda je, že tato schůze musí býti přerušena. Byla včera slavnostní schůze a my jsme byli pozváni do výborové schůze hodinu před tím; poněvadž jsme nekývali, nebyli se 4 důležitými předlohami hotovi, byli jsme potrestáni; pan předseda řekl: sejdete se zítra v osm hodin ráno - jsme na to zvyklí už, že jsme takto káráni a dostaneme často trest - a dnes od 8 hod. a 5 minut, kdy se začalo, do ¹/₄9 byly vyřízeny dvě předlohy, tato i předloha o slevě daní průmyslu! A dále je zajímavo, že šlo o dotaz členů, kteří do schůze přišli po ¹/₄9 - nemají automobilů, aby ve frekvenci v osm hodin ráno se sem dostali přesně - proto se odpovídalo na jejich dotazy v jejich nepřítomnosti. Věřte mi, že slavný výbor měl docela dětinskou radost, že koalice nás tak doběhla! Jako by se na věci něco změnilo, kdybychom tam byli. (Sen. Časný: Komunista Kučera svým podpisem to umožnil!) Nikoli, on byl sedmý, jednalo se již, když přišel. (Sen. Časný: Řekli si: Přijímáme, a tím to bylo hotovo!) Ano, to je to, co člověka se dotýká. My, kteří jsme se vždy dívali na parlament a zákonodárné sbory a díváme se na cizí parlamenty a zákonodárné sbory jako na sbory lidí s odpovědností, vážností, a když vidíme potom takovéto věci, promiňte - to koalice si myslí, že při takových názorech úzkoprsých může naši republiku dobře vésti?!

A dále: prodej letňanské továrny. Aspoň deset otázek o účelnosti. Samozřejmě, že má odborný výbor - zde branný - nejprve věc projednati. aby byly věcné zřetele vyjasněny. Zdá se, že věcným zřetelům se zde nepřikládá vůbec žádné důležitosti. Mluvím o tom, že je svědomitému zástupci lidu prostě nesnesitelný tento neodpovědný systém, kývání bez úvahy. Představte si, že v rozpočtovém výboru se měl projednati tento prodej, aniž branný výbor o této věci pojednal. Teprve, když jsem na to upozornila, se přerušilo jednání a řeklo se, počkáme na branný výbor. Mám zkušenosti jen z rozpočtového výboru, kde mohu býti svědkem, jak se zachází s hmotným blahobytem země, ale soudíme, že i s duševními statky se dělá tentýž krátký proces. Řeknou mnozí: i tehdy, když jste byli ve vládní většině, to tak bylo. Řekl to dnes kolega Sechtr. Osobně neberu odpovědnosti za tento způsob, byl-li, ale i v tomto případě je ohromný rozdíl mezi dneškem a tehdejší dobou. Dnes ve vládě není zastoupen celý jeden ohromný proud životních názorů, socialistický, ten, který právě připjal pracující národ k statnosti a obětem pro stát. Koalice odpoví, že v lidové straně je také lid, že v agrární straně je také lid a že v národní demokracii je také lid. Nebudu kritisovati, jakým osudu řízením lid tam přišel a je tam. Ano, je tam. Což by sedláci a velkostatkáři získali sami 45 mandátů? A nebo páni kněží, redaktoři, velkostatkáři a bývalá šlechta 31 mandátů lidoveckých? Nebo 23 luďáckých? Tedy je tam ten lid. Ale tyto strany nejsou mluvčími duše lidu a potřeb lidu, neboť duše lidu a potřeby lidu jsou docela jiné, než jaké zákony se dělají v této době a pod touto vládou. Po skutcích poznáte je, ne podle slov. Ale tyto strany nejsou ani mluvčími principů, na nichž stojí tento stát, a víme, že platí pravidlo, že státy trvají, čím vznikly, a to byly principy demokracie, pokroku a sociální spravedlnosti!

Jistě bylo by správné poukázati na ducha zákona, kterak hřeší proti demokracii, dávaje skoro veškeru moc do rukou vlády, tj. de facto vysoké byrokracie. Jen se podívejte na ty zákony, jak tam máte ustavičně: To učiní vládní nařízení, ministr, vláda atd., a bylo by nutno poukázati na ducha vládních nařízení, která jdou si pro vzory do nejstaršího Rakouska - ne věkem, ale duchem, a na tu úžasnou nedůvěru, která se projevuje ve všem jednání a v zákonodárství k lidu, k jeho voleným zástupcům v obci, okrese, zemi, státě - a tu až dojemnou důvěru ke každému úředníku. Jen tak poznámkou: Když se my, členové senátu, pěkně dojednáme ve výboru o nějaké nejmenší změně vládního návrhu, zeptá se pan předseda resortního úředníka - nebývá to vždy snad sekční šéf, bývá to i úředník méně versirovaný ve věci - co on tomu říká a čeká, že ten úředník smí říci něco jiného, než vládní předloha! Vždyť přece ten je tam proto, aby hájil vládní návrh a nesmí říci nic jiného, než co je v předloze, a podle té povinnosti on řekne: Nemohu z toho nic slevit - a slavný výbor senátu kývne, nemůže se nic slevit. Patrně je výbor senátu vůbec zbytečný.

Bilance práce 10 let, o kterou lid má zásluhu, jest skvělá. Bilance působení vlády, to je úpadek. Úpadek proto, že se vzdaluje všeho toho, co mělo býti zárukou rozvoje sil národa. Lid je vyssáván, lid je opuštěn, nedostává se mu ani vzdělání, ani kultury, ani sociálních ani zdravotních opatření, a sám při svém bídném hmotném postavení je neschopen, aby si pomohl. A přece: Lid jest jediným zdrojem státní moci v republice Československé: Co po 10ti letech republiky mělo býti: Upevněný směr vedení veřejných věcí v duchu osvobození, tedy, demokracie, pokroku, sociální spravedlnosti; tradice neúchylnosti od těchto zásad, řekla bych, že měly vejíti v krev a morek zákonodárců a veškerého úřednictva. Jen to mohlo dáti právní jistotu, které dnes vůbec není. Nemá ji dělnictvo, nemá ji veřejné zaměstnanectvo, není u invalidů, u žen atd. Právní nejistota je nejnebezpečnější důsledek vládní politiky této koalice.

A co dále mělo býti ziskem 10ti let republiky? Důvěra k úřadům, k vládě jako representantům národa, jako neutrálním, nestranným představitelům státní moci. Tato důvěra je rozvrácena a rozvracována politickými zásahy vládní koalice, a tak závěr: oslavy Ieckde nám vynucovaly slzy do očí, ale snad je to také zásah osudu, že po oslavách 10ti letého trvání republiky přicházejí volby. A já věřím v lid, věřím, že se nedá oklamat, že si nedá namluvit nic a že bude účtovat s těmi, kdo z jeho moci vládnou nad ním, ale proti němu. (Potlesk senátorů československé strany socialistické.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kianička.

Sen. Kianička: Slávny senát, dámy a páni! Tak ako dobrý gazda domácnosti pred uzavretím starého roku svojho šafárenia má a musí, ak chce správne gazdovať v budúcom roku, vzať tužku do ruky a položí na papier smernice, ktoré nesmů prekročiť rámec jeho síly hospodárskej a takto podľa tohoto načrtaného plánu spravuje túto svoju domácnosť, tak isto deje sa toto v širo

kom smysle aj tu keď vláda ako šafár š átu predkladá tento rozpočet ku prej ednávaniu, aby potom podľa neho upravovala v budúcom roku štát a jeho hospodárstvoKu tomuto rozpočtu dala mi moja strana poverenia, aby som k nemu prehovoril zo stanoviska remeselníctva a obchodníctva na Slovensku. Od vydobytia našej samostatnosti prejednáváme lt.tý rozpočet, a keď pozreme sa nazad na rozpočty minulých rokov, zvlášte na tie, keď vláda vecí zatočená bola do ľava a pozreme na dnešný, vidíme, že občianská koalícia vedie šafárenie štátu tohoto mílovými krokami ku štabilrzácii, že rozpočet tento je o plovicu menší než sů predošlé a že je v úplnej rovnováhe zo štátnými príjmami. Nad týmto gazdovstvom mal by sa zamysleť každý občan i občianka a umieniť si, že koalované strany dnešnej vládnej väčšiny zasluhujů ich úplnej dôvery a že túto dôveru preukážu s hlasovacím lístkom pri všetkých budúcích voľbách. Táto koalícia previedla už diela obrovských rozsahov, ako daňovů reformu, novelizáciu sociálneho poistenia a jej rozpočty, ktoré čo rok, to istejšie opierajů sa o pevnejšie a tvrdšie fund amenty štabilizácie všeobecnej.

Bolo by mierno rečené hriešnou skrovnosťou nepoukázať na ten fakt, že mi, zástupcovia remeselníctva a obchodníctva v týchto zákonodarných sboroch máme lví podiel na prácach, smerujúcích k uskutočneniu týchto veľkých vymož eností. Darmo je, bolo toto našou svätou povinnosťou voči tým ľuďom, ktorí nás sem poslali a dôverou svojou poctili, konať to, čo sme konali a jednať tak, ako sme jednali. Ten ľud, tá veľká živnostenská a odbchodnícka rodina naša stonala už pod neudržateľnými pomerami a daňovým šrôfom nesmierne a bolo na nás daňovů reformu previesť taků, ktorá by riadila sa presnými sadzbami dľa zásady: zarobíš málo. plať málo, zarobíš moc, zaplať moc

Lež žiaľ bohů, v praxi prevádza sa toto nie tak ako litera zákona predpisuje, ale daňová prax podľa zistených zkúseností je, že tomu malému sa pri znanie nevezme do povahy, ale sa mu prihod í

z brucha, aby prišix do vyššej sadzby, a ten veľký, ten si najde spôsob, aby sa dolu tými sadzbami sklzol tak ďaleko, ako si ani sám neprial a nemyslel. A tu, slávny senát. bude musieť nastať boj, boj urputný proti t akejto daňovej praxi.

Prehľašujem v úplnom vedomí toho, čo hovorím, že taký zástupca ľudu, ktorý by nechal takúto svevoľnů daňovou prax, takéto ožobračenie národa nemo vedľa seba bežať, nezaslúžil by dôvery ani jednoho jediného voliča. Štát sám ako taký nežiada toho, on je spokojný s tým, čo jemu patrí. Dane nesmů nikobo zabiť a vyvrátiť z existencie, naopak dane musia byť tak vyrubované, aby ich každý poplatn-ík mohol snesiteľne i zaplatiť.

Toto adresujeme našim finančným orgánom a medzátkam po širom Slovensku, aby toto bolo ích smernicou a ích vodítkom v budúcnosti. Naproti tomu mOžu od nás očakávať tieto orgány toho, že za povinnosť si budeme držať poúčať náš ľud a našich straníkov, že čo je ích pov inosťou ku štátu.

Minulý mesiac bol sjazd finančných úradníkov v B rne. Čo sme tam počuli? To, že štátu poplatníci dlhujů na dan iach a poplatkoch 25 miliard Kč. Zväčša poplatníci väčši, ktorí držia si zvláštne kvalifikovaných ľudí na to, aby ti premýšľali, ako vyhnúť sa zaplateniu týchto pov inností. Darí sa im to. Povedzme, že z týchto 25 miliard je nesprávnych 10o. 15 by však malo vtiecť do štátnej pokladne a mali by sma šmahom zaplatených polovicu našich štátnych dlhov. Pravda, že toto sů tí daňoví veľí machri, s týma sa zaobchádza v rukavičkách, odpúšťajů sa im desné miliony, ale keď sa jedná o remeseln íka alebo obchodníka, pracuje sa bez rukavíc. Z tohoto stavu živnostenského a obchodnického vygn iavilo sa viac než mal. Rád bvsom videl percentuálny výťah z tých 25 miliard, koľko je tam našich malvch ľud í dlžno a koľko tých machrov, novopečenvch baronov

Uviedem klasický príklad, jak sa v yrubujů dane na živnostníka. Pred časom navštívil som jednu z mojich najmladších organizácií v Leviciach: ľud ia

prevažne maďarskej národnosti, loyá n í štátni občania a oddaní prívrženci, hovoria mi, že nemôžu sniesť tů krivdu, ktorá sa páše na jednom ubohom obuvníckom majstrovi. Išiel som za vecou. Domec, ktorého je z polovice majiteľom patričný obuvník, vtesaný je do brehu. kuchvňka a izbička, po ktorých stenách leje sa voda, vlhčina. Otec. mať a päť žij úcích detí, všetko vvsoko tuberkuloznéšieste dieťa nedávno zožrala tuberkuloza. Bez výživy, bez kúska sústa do ústOtca úradne posielajů do Tatier, nevládza robiť. Smutný obraz. Polovica do nu má dnes hodnotu 3.500 KčToľko je dlžcn Slovenskej banke, ktorá má toľko citu a cti. že nepýta úro y. 3.500 Kčtedv raz toľko. ako je hodnota domuje d žen za remeň. Dívam sa na toto a držím daňový výmer 1.400 Kč. Myslím na Baťu. Buráca mi útrobami a v duchu volám: Kde je spravodlivosť?

Čsl. exekútor ide do tohoto smutného údolia vvkonávať ú radnů povinuosť, čo má zabaviť? Milio v tuberkulóznych bacil vtedy eštc 8 žij úcich tieňov ľudskvch bytností? Niet o nemôže potreb vať, najde jediný majetok tejto rodinv. 8 párov bôtčo zrobil otec. kvm ešte vládal a dal mu na úver obchodník kožu, týchto 8 párov bôt zabaví, na ha a posmech. páni n ojinepoviem, koho a čoho. Domyslíte si, pánovia a dámv. Vypíše sa dražba. Otec, kostra, ide prosiť. Úmluva 200 Kč mesačne - dražba se zastaví. Podpíše sa. Na prvů rátu sa složia občania. Otec 8 párov bôt akto oslobodenvch od dražby p edáva pod cenou pre deti na mlieko. Toto je. d ámy a pánovia, daňplatič. živnost ník. pred ktorým sa môžu od hanbv pod zem skrv ť spekulanti, nechtiaci znásať daňové povinnosti.

Idem na expozitúru, vyhľadám prednostu, človeka slušného. spravodlivého. Prednesiem m vec tak. ako sa má. Hovorí: ťJa som tu nie dhoŤ - lebo v praksi je to. že toho prednostu, ktorý prijde, za 2 až 3 mesiace prehodia, a zas prijde človekktorv nie je úplne s danými pomery oboznámený - ťnepoznám jeho pomery, zadajte žiadosť do r. 1923 na základe zákona č. 235 a na ostatné roky na základe relatívnej ne

dobytnosti; vec vyšetrím a podľa zne nia zákona zariadím.Ť - Toto je mužno slovo, a verím, že zariadi tak, aby od činil túto do neba volajúcu krivdu.

Tu je malý uryvok, auto ženie so mnou do Pukanca, mestečko staré, čitočiste slovenské. chudobné. Ako sa máte? Ale máme 80 dražieb vypísaných bez exekúcie. Pýtajů sa: Je to možné?

Slávnv senát! Nejdem vás nudit,. spomenul som daňovů prax jedného kútika zo Slovenska. Keby som vám tak začal vykládať podobné epizódky, kade všade chodím. od Bratislavy až hore hodne vvše Košíc, neskončil by som tak ľahko, ako vv si mvslíte. ale by isto musel nastať ex-lex.

Slovenské remeselníctvo a obchodníctvo, ba s určitosťou tvrdím, že veškeré remeselníctvo a obchodníctvo, už z. platilo svoju zmenku štátu tomuto. od toho sa už viac vvmačkať nedá, bol by čas chytiť bez rukavíc. ba kliešt.ami tých druhých, ale poriadne. Na nás je už svrchovaný čas tu, aby za to všetko prišlo už raz aj ku plneniu naších požiadavkovlebo aj naša trpezlivosť má svo je hranice.

Ešte dačo o obratovej dani. Táto daň je najviac zaťažujúca, naj viac nespravodlivá, ktorá mala byť dávno paušalovaná u prvovýrobcov a percentuelne zmiznutá do mora minulosti. Termín už nemá dlhý. budeme sa jej smelo dívať zočivoči. Veľkí ju nechců paušalizovať a my malí ju vôbec si neprajeme. Už vopred hovorím, ak ju okamžite nezpausalizujete. bude to mať špatné konce.

Táto daň je paušalizovaná u jednotlivých od vetví, a tak je paušalizovaná z obratu u mäsa podľa zákona zo dňa 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n. My, mäsiari a udenári. domaháme sa tohoto spravodlivého požiadavku nášho, aby táto paušalizovaná daň z obratu u mäsa bola podľa klesania cien znížená. Posledne vyjednávali sme dňa 13. decembra 1927, kde predostreli sme podrobné kalkulácie a dokazovali sme neoprávnenosť výšky dane z obratu a výšky vyrúbenej dane dôchodkovej, ale sme natrafili na hluché hlavy, bolo nám slúbené, že po prezkúmaní našich kalkulačných návrhov budeme zvolaní a bude

s ná jednané. Od 13. decembra 1927 hodn vody ušlo dolů Vltavou, ešte skútnajů naše návrhy a my platíme ďalej; prinášame obete, ktoré ani zákon neziada.

Tieto dni podal som ako predseda ríšskeho sväzu mäsiárov a udenárov urgenciu na ministerstvo financií a obchodu ohľadom svolania takejto ankety, aby konečne primäli sme ministra financií na uznánie nášho spravodlivého požiadavku.

Uvidím, ako dlho bude si ministerstvo financií zahrávať s trpezlivosťou tak vážnej složky daňplatiaceho občianstva. Každy kričí, že mäsiar zdražuje mäso. kdežto je naopak, zdražuje ho v prvom rade štát a obec! Páni a dámy! Moja strana zaůjíma rozhodné stanovisko proti kartelom. Kartelv ale u nás bujnejů, bujnejů na kapsách, na tajných rezervách. sahajúcich do obrovských milionov. Máme kartely: cementový, vápenný, železný, zápalkovy a aký chcete ešte?

Dostala sa mi oferta poľského cementu do ruky, odporúčajů ho po 16 Kč. U nás bere kartel 30 Kč. Zašiel som si na generálneho riaditeľa tohoto kartelu v Bratislave - - na mene nezáleží - dľa informácié je nie našim štátnvm príslušníkom - a požiadal ho o vysvetlenie, že prečo je táto ohromná diferencia. Hlavná výhovorka bolaže Poliaci to robia z národne-agitačných príčin. Kto chcenech verí

Stavebné hmoty sů prepotrebné k odstráneniu bytovej núdzi, a práve tieto sů zkartelizované. abv zdraželo všetko na ceľej ciare. a aby nesvedomito nacpal si kartel kapse na úkor celého občianstva. Ladecká cementáreň spravila kartel s cementárňou v Lúčke pri Žiline a zastavila provoz v ostatných malvch cementárňach, centrálu má v Bu pešti v Alkotmány a či v Hold ulici, má kapacitu t 6 tisíc vagonov. z čoho je evidentný zárobok 16 mil.- súvažne preukazuje 4 mil. Tážem sa. kde vandruje ostatok - do Budapešti? Upozorňujem pána ministra obchodu, financií a verejných prác na kartely so stavebnýma hmotami. Je prípustné, aby dnes krabica zá

paliek stála 20 hal. našej dobrej meny? Ja sám s pozornosťou budem sledovať, čo vláda v tejto veci vykoná.

ťZáblesk autonomieŤ. Tento záblesk autonomie priviedol do úpadku staré župné sídla a preto upozorňujem vysoků vládu na memorandum Martina. ktorů som osobne d oručil pánu námestníkovi predsedu vlády. Pomáhať treba týmto mestám všetkým, odškodniť ich p idelením iných úradov. ustanovizieň a štátnych podnikov. Pre Košice žiadam uskutočnonie slubu pána ministra dr H o d ž u, že Košice dostanů vysoků školu technicků, zároveň ďakujem pánu ministrovi dr H o d ž o v i za pekný dar 500.000 Kč, ktoré venoval na novostavbu slovenského národného muzeaMôj hlas pri minuloročnom rozpočte predsa nebol hlasom volajúceho na púšti. Prosím ho ešte, abv pamätal na Maticu slovensků, ktorej subyencia ročná nezodpovedá tomu úkolu, čo táto ustanovizeň má pred sebou.

V tomto rozpočte nevidím žiadnu položku, ktorá bv pamätovala na požiarnu policiu. Nesmieme zatvárať oči pred tým faktom, že v našom štáte je zorganizované do 300.000 dobrovoľných hasičov, ktorí hotoví sů v každý čias pomáhať v nešťastí sa nachádzajúcemu spolubližnémuTvchto 300.000 ľud í dobrej vôle dobrovoľne a vdačne žertvuje na och)ranu neštastného spolubližného svoje zdravie a mnoho ráz i život. Náš rozpočet na túto humánnů ustanovizeň nepamätá ani halierom, čo je nevďačnosť. Prosím naliehave pána ministra vnútraabv túto krivdu odčinil. Zároveň prosím pána ministra vnútra o rychlé vybavenie žiadosti štátneho občianstva; na Slovensku behajů ľudia tam narodení bez štátneho občianstva ako psi bez čiaškv. Sů následkom toho šikauovani a prenásledovaní úradami a hatení v ich existenciách. Remeselníci a obchodníci na Slovensku. ktorí sů lovální. platia od prevratu štátné dane, majů obd ržať štátné občianstvo bezodkladne. okamžite. Mám prípady, že chodím ľudom statočným, úsilovným, verným štátu tomuto výše dvoch rokoch za štátnvm občianstvom, ktorí nemôžu následkom toho svoje deti dať študovať na vy

soké školv, meškajů študie a štátné občianstvo nie a nie o žať.

Do tohoto 21. oddelenia ministerstva vnútra bv mal pán minister prideliť raztoľko referentov, lebo títo nestačia fysicky zdolať túto prácu a následkom toho trpia nevinní ľudia a ich rodiny.

Ministerstvo verejných prác je kapitola sama pre seba. Za práce sa neskoro platí s výjimkou oddelenia pre obytné domv. Tam to klapuje, vďaka vedúcemu tohoto oddelenia. Dovolím si prijsť pánu ministrovi Spinovi s neuveriteľnými faktami.

Neblahé pomery u štátnych banskych závodov na Slovensku vôbec a v Podbrezovej zvlášte nutia ma, aby som sa s nima zaoberal s tohoto miesta. V Podbrezovej nielen že štát dopláca na provoz ťažké miliony, ako doznáva sám rozpočet štátnych, banských a hutníckvch závodov na str. 104, ale inak sů tu pomery, ktoré nasvedčujů tomu, že je treba jasne a rozhodne povedať. že takto to ďalej ísť nemôže. Predovšetkým poukázať musím na komunisticko-socialistický konzum, ktorý je podporovaný týmito závodami tak, že každý robotník pri výplate miesto mzdy dostane účet za predmety vybrané v konzume a ktoré peniaze podniky zrovna do pokladne konzumu odovzdávajů. Teda štátni úradníci platení štátom vymáhajů peniaze. vvúčtujů tieto a odovzdávajů konzumu. Robotník obyčajne na výplatu ned ostane ani haliera, lebo všetko mu štátne podnikv stiahnu na účet konzumu. Keď ale predsa chce ten robotník prijsť k nejakému krajcaru. prinútenv je kúpiť slaninu alebo špiritus a tento v dedine pod cenou predať inému. Ja mnohoráz intervenoval som v tejto veci u pána ministerského radcu Štaucha a doviedol som mu i konzumom poškodených obchodníkov tohoto kraja, lebo tito obchodníci, následkom toho, že robotníctvo na Podbrezovej nedostane na výplatu na ruku ani haliera, ale všetko zadrží sa im za tovar v konzume od obratý, nerobia vôbec žiadnv obchod, ale zato dane sa im vvmeriavajů v predpoklade, že však na Podbrezovej je toľko a toľko sto robotníkov. Deputácia táto chodila bezvýsledne. I moja mnohé intervencie u pána

ministerského radcu Štaucha tiež holy bezv ýsledné. Obrátil som sa na pána ministra dr S p i n u v tejto veci a on pri sľúbil mi, že spraví nápravu. No, dosiaľ sa ale nestala. Prichádzam k tomu presvedčeniu, že ústredná správa štátnvch banských a huntíckych závodov nemá žiadneho porozumenia pre potre bv Slovenska, jeho obchodnictva a takto celů vinu pripisujem dnešnému vedeniu. Vedúca osoba, pán ministerský radca Štauch, nie je tým, čím by mala vedúcia osobnosť byť a mali mu snáď sverené bvť, ako sa dozvedám, miesto generálneho riaditeľa u štátnych dolov a hutí. musím sa proti tomu co najdôraznejšie ohradiť, pretože som poznal, ze je to osobnosť pre toto miesto najmenej vhodná. Upozorňujem na to, dokiaľ je čas a varujem. aby týmto spôsobom bol utvrdený dosavádny stav, ktorý je celkom zvrátený a štátu škodlivý režim, ktorý vo štátnych banských a hutníckych závodoch obzvlášte na slovenských hospodáril a hospodáril spôsobem tak žalostným a neblahým. Chcem sa obmeziť lenna jediný príklad, aby som ukázal na podstatu tohoto režimu. Príkladom tým je práve Podbrezová. Na strane t 04. štátneho rozpočtu pre štátne banské a hutnícke závody sů uvedené bilančné schodkv tohoto závodu od r. 1 92t do r. t 927. Keď spočítame tieto bilančné schodkv, činí to úctyhodnů sumu 337 mil. Kč. Podľa štátneho rozpočtu na r. 1928 je Podbrezová pasivna čiastkou 20.7 milionov. (Sen. Zimák: Snáď by ste ich nechceli zabrať?) Račte posluchnúť, ja vám to vysvetlím dôkladne. Rozpočet na rok 1929, ktorý práve projednávame, počíta už so zt ratou 23,316.000 Kč na strane rozpočtu 108.

V skutočnosti sů peňažné deficity závodu, ktoré štátna pokladňa musí na hospodárstvo v Podbrezovej vynakladať, ešte o veľa väčšie. (Výkřik sen. Zimáka) Majte trpezlivosť, pane kolego. - Tieto ohromné deficity prekvapujů tým viac, že dosť dlho už máme právo v železiarskom priemvsle vypjatů konjunktúru, ktorá prináša železiarňam ohromné zisky. Tak vykazujů na príklad za r. 1927 čistého zisku: Pražská železiarska spoločnosť 7,523.237 Kč a Poldina huť

10o,953.511 Kč. To sů bilančné výkazy, a skryté bilančné položky snáď tiež toľko činia. Tiež vše y os né železiarske závody majů ob ké zisky, len specielne naše štátné železiarne sů stále pasivné, a to v takej miere, že vzbudzujů u každého obdiv, Špatné výsledky štátnych železiareň snaží sa ovšem správa štátnych banských a hutníckych závodov omlúvať a vysvetľovať. Ale práve tento spôsob, akým sa to deje, si musíme zvlášte všimnúť. Spôsob ten je zvlášte príznačný a charakterizuje dnešný režim vo správe tejto čo najvýmluvnejšie. Je vôbec ku podivu, ako je možné predkladať niečo takého vláde a zákonodárným sborom. K vysvetleniu a na omluvu špatných výsledkov v Podbrezovej sa totiž na strane 104 rozpočtového návrhu uvádza, že vraj súkromné železiarne sů nie tak postižené, ako železiarne štátné preto, lebo majů rudu alebo surovinu na blízku k d išpozici, alebo doprava koksu k vysokým peciam a železiarskym zariadeniam hrá nepatrnů rollu, poneváč sů položené v kamenouhoľnom revíre. Vskutku však majů štátne železiarne rudu a surovinu tiež na blízku, a možno že i bližšie, ako tie druhé, ako som na príklad v Tisovci videl, lanová dráha dováža rudu až do továrne. Doprava koksu je u iných tiež vzdialená, na príklad z Ostravy do Kladna. Uviedol som prvej zisky len kladenských závodov zúmyselne,.aby som srovnal len tie, ktoré musia koks dovážať tiež tak ďaleko, ako štátné. A to ešte privátné závody tie nemajů ani svoj vlastný koks, ako ho má štát zo svojho dolu Václav v Porube.

Z toho je už zaiste patrné, aků cenu má spôsob, ktorým majů byť omluvené tak spatné výsledky štátn-ych železiarieň. Rovnaků cenu má ďalej i to, keď uvádza sa ako omluva v rozpočtovom návrhu na strane.1005, čo odvádzajů štátné železiarne v Podbrezovej na daniach, na úrokoch, na investiciach, za dopravné na železnici, na odpisv, ba dokonca i čo vyplácajů na mzdách. To všetko musia zaiste súkromé závody platiť tiež a predsa nie sů pasivné, ba majů pri tom všetkom ohromné preoytky. Každý pozorovateľ, ktorý len

trošku veci rozumie, musí nahliadnuť, že tu neni niečo v poriadku (Tak jest!), že je tu neschopný režim, ktorý svojím nehospodárstvom spôsobuje štátu obrovské škody nielen v Podbrezovej, ale i v ostatných štátnych závodoch na SlovenskuKto zná miestné pomery v banských podnikoch na Slovensku, musí s rozhorčením odmietnuť, keď pod zámienkou národohospodárskeho významu a sociálneho poslania štátnych banských a hutníckych závodov poukazuje správa štátnych dolov v rozpočtovom návrhu na str. 105 na to, akým dobrodiním sů závody tie pre chudobu hornatý kraj stredného Slovenska a že preto nemožno uvažovať o zastavení podniku. Vychádza sa tu zrejme z nedokázaného predpokladu, že pasivita týchto podnikov je nevyhnuteľná a že by bol tento podnik i vtedy pasívny, kebv ho mal súkromý podnikateľ.

Je ovšem otázka, v čom pasivita podnikov týchto väzí a jestli bv bol pasívny i ako podnik súkromný: Je sice pravda, že by súkromý podnikateľ zastaviľ závod trvale tak vysoko pasívnv, a že bv robotníctvo prepustil. Ale schádza ešte to hlavné, a to je práve preukaz, že by Podbrezová musela byť pasívná za všetkvch okolností. Zkúsenosti premnohý ch o tom, ako sa tu hospodarí, nasvedču jů tomu, že vec se má celkom inakšie. Príčinou pre štát tak žalostn ých výsledkov je nehospodárstvo dnešného režimu, ktorý si robí, čo chce, domnievajúc sa, že povolaní činitelia a verejnosť veci nerozumie. Bolo bv však veľmi smutným svedectvom, keby skutočne sa verejnosť nevzchopila a nevynútila si riadnu kontrolu, revíziu dasavádnvch pomerov vo správe štátnych banských a hutníckvch závodov.

Dosavádne výsledkv a aj iné rôzne zjavy, ako na príklad mnou uvedená otázka konzumu v Podbrezovej, kontroly a revízie tejto nutne vvžadujePevne a smelo tvrdím, že výsledkv bv bolv na banských a hutníckvch štátn-ych závodoch na Slovensku celkom inakšie, keby správa a vedenia štátnvch banských a hutníckych závodov riadne hospodarila. Preto musím odmietnuť, keď hovorí sa v rozpočtovom návrhu dokonca o zastavení prevozu v tom alebo v onom podniku, najmä ale v Podbrezovej, a som tu u jadra veci a prehlašu,jem so všetkým dôrazom, že otázky nesmejů znieť ťzastaviť alebo nezastaviť Ť, ale musia znieť: ťhospodáriť alebo nehospodáriťŤ. (Souhlas.)-Dosavádny režim. ktorý sa vo správe štátnych banskych a hutníckych závodov tak neblaho uplatňuje, hospodáriť ovšem nevie, ako toho zrejmým dokladom sů dosavádne výsledky a najmä spôsob, akým sa tie výsledky verejnosti vysvetľujů tým, že sa tu vykladá niečo, čo pri bližšom sků maní neobstojí. Takýto režim nutno bezpodmienečne odstrániť prv, než škody budů ešte väčšie. Varujem preto ešte raz, abv sa nestala chyba pri obsadzovaní miesta generálneho riaditeľa štátnych banskych a hutníckych z ávodov. Dnes je ešte časBude tu treba správnej voľby. abv sa dosavádne osudné chybv neopakovaly, lebo si obetí dnešný režim vyžiadal viac ako dosť.

Ohradzujem sa preto čo najdôraznejšie proti tomu, aby generálnym riaditelom nestala sa osobnosť, proti ktorej bolo už toľko sťažností, ktorá je predstaviteľom dnešného neblahého režimu u týchto závodov a ktorá nielen podľa môjho úsudku, ale aj iných, neposkytuje nižiadne záruky, že bude lepšie.

Ja verím v dané slovo pána ministra dr S p i n u, lebo ho poznám ako muža charakteru, že tam poriadok spraví. (Předsednictví se ujal předseda dr Hruban.)

Nemôžem si p radiť. ale mám odkryť ešte jednu ranu boľavů toho nášho Slovenska a žiadať o nápravu. Štátné dodávky podľa paritv patria na Slovensko v 18%toch, v skutočnosti dostávame 5%- o 13% ošmekne sa Slovensko a zostáva týchto 13% v historických zemi ach. Lež čo je smutnéže na týchto 5% participujů i filiálk-y českvch - podnikov, ktoré majů filiálku na Slovensku, takže skutočným Slovákom zostáva najviac 2% všetkých štátnych prác a dodávok. Je toto spravodlivosť voči nám Slovákom? Nie. Filiálky veľkopodnikov a bánkktoré na Slovensku robi ohromné obchody, majů jednotné zdanenia, teda následkom tohoto neplatia žiadne dane a prirážky na Slovensku. Teraz si predstavte tie smutné hospodárske ná sledky. Štát neztratí sice nič, lebo dane štátne si zinkasuje do posledného haliera, avšak pri celkovom obraze odovzdávania daní zdá sa byť Slovensko pasívné, keďže zapríčiňujů tak tieto okolnosti. Ďaleko katastrofálnejšie vvzerá to pri v yberání prirážok obecných, okresných a zemských. Toto má za ná sledok, že pri vyrúbení obecných, okre ných a zemských prirážok na úhradu rozpočtu týchto samosprávnych sväzkov, bude treba použiť zákonom prípustného maxima. Kdežto v historických zemiach prílivom odcudzených nám prirážok sů v tej výhode, že používajů minimálneho vvrúbenia. Hospodárske následky tohoto javia sa následovne:

Živnostníctvo a obchodníctvo na Slovensku musí vyplatiť všetky potrebné prirážkv k udržovaniu admini strácie s jednej strany, s druhej strany ale pride o zárobok nielen živnostník, ale aj robotníctvo. Nečudujte sa tedy pánovia a dámv, že sa žalujeme. máme k tomu príčiny, ktoré dokázal som nad slnko jasnejšie. Takouto politikou nerozmnozíme štátotvorný živel, lež naopak, ženieme národ do opozičných táborov.

Ministerstvo železníc. Toto ministerstvo bez obalu dokázalo v poslednej dobe že má plného porozumenia pre Slovensko. Dráhv sa stavajů a v provoze ssů novo vybudované. Keď zakopne prv ý čakan pri Margecanoch a Červenej Skale, celý protištátny živel toho kraja prevesluje do radov koalovaných strán, lebo bude videť. že tento štát v jeho prospech začína robiť prácu k jeho hmot nému povzneseniu. Pevne verím, že mi nisterstvo železníc započne budovať i túto dráhu v dohľadnej dobe, s ktorou otvorí cestu prírodným bohatstvám toho kraja do sveta a na slnko božie a tým prip úta spústu ľudu k politike vládnej. Prácu ministra železníc a jeho celého ministerstva uznávajů dnes i jeho politickv nepriatelia.

Slávnv senát! Neustanem požadovať pre slovenské remeselníctvo a obchodníctvo všetko to, čo mu právom a zákonom patrí a v tej úfnosti, že poda rí sa n i toto dosiah ť, hlasujem za rozpočet. (Potlesk senátorů čsl strany živnostenské.)