Místopředseda Böhr (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Grosschmid.

Sen. dr Grosschmid (maďarsky): Vážený senát, dámy a pánovia! Po zovrubnom projednávaní rozpočtu štátneho v snemovni poslancov i tuná v senáte ťažko prehovoriť k veci bez opakovania. Po zkúsenostiach však. nadobudnutých v rokoch minulých je ťažkou vecou tento obrovský materiál s chůťou preštudo vať, objektivne posudzovať a n ochranu a v prospech oprávnených záujmov ľudu seba odôvodnenejšie návrhv podávať, lebo veď boj tuná je nerovný a beznádejný. Ozveme-li sa maďarsky. vyprázdnia sa lavice a ani len v vslyšať nás nechcete. -.

Ten najobjektivnejší o borníkten najkrásnejšie a najpresvedčivejšie hovoriaci rečník v si môže povedať: ťoleum et operam perdidiŤ, lebo na čom sa medzistranná o a usnieslana tom nelzä zmeniť ani ioty, to väcšina bezo zmeny odhlasuje a na stá pozmeňo vacích návrhov s roka na rok v celku zamieta. Celé pojednávanie je tu leda len k tomu, aby sa zachovávalv formality vynášania zákonov a celá tak zv. parlamentná práca je meritorne jalová. Avšak i keď naša práca je ešte vždv

beznádejn, po tej stránke, abv sme držiteľov a vykonávateľov moci primäli ku správnejšiemu chápaniu. ku rešpektovaniu a uznávaniu práv všetkých národov tohoto štátu, je našim úkolom tiež, aby sme pred národami štátov dokázali, že bez interesuv neprítomnosti a za urážlivej ľahostajnosti našich kolegov zákonodarcov svedomite olníme našu kontrolnů povinnosť a v-yzveme pozornosť poplatných vrstiev na nesprávny spôsob vynakladania berných milionov a zároveň s tým na zhusta mylné, veľakráť stranické a neraz nespravedlivé smery vládneho svstemu.

S tohoto hľadiska skúmajúc zákin rozpočtový, musíme v prvom rade konštatovať to, že dnávaný návrh zákona vyličuje finančnů sitnáciu štá tu v barvách pria znivejš ích, než aká ona vo skutočnosti je. Návrh záko a totiž vykazuje oproti predošlému roku rozpočtovému prebytok 35-5 milionov a zvýšenie príjmov o 7-63 miliona korún, avšak prirátame-li k štátnym výdavkom príspevky samosprávnych sborov ku štátnym príjmom, a použitie príjmov rezortu poštového a železničného a poukazov zo silničného fondu ku krvtin úrokov štátnych dlhov. čo vidieť nie zo zákona, ale z výkazu k nemu pripojeného, vtedy oproti výdavkom t t.t miliar y roku minulého stojí teraz t t.3 miliardv, tedy o 200 milionov viac. ako v roku minulom. Prebvtok je tedy len výsledkom šikovného soskupenia položiek a nie je reálnou skutočnosťou.

Približne jednu pätinu týchto obro vských obnosov pohltí neproduktivný vojenský rozpočet tohoto mier hlásajúceho, pocifizmom h onosiaceho sa štátu, a to práve vtedy, keď oproti zvýšeným výdavkom touto položkou vyžadovaným honosí sa úsporou 30.6 miliona ministerstvo sociálnej pečlivosti, povolané k tomuaby sa staralo o válečných invalido a ich pozostalých. Avšak nielen potreby rezortu vojenského, ale i rezortu zahraničného i vnútorného značne vzrastly, ač práve u týchto rezortov boly by úspory odôvodnené, ako aj boly sľubované.

Tak celkové výdavky ministerstva zahraničia oproti 164.9 miliona z roku minulého činia teraz 167,600.000, a z tohoto

horentného obnosu spotrebuje sa len na tiskové výdavky, ktoré majů uverejňovať chvalospevy na slávu pána ministra zahraničia a zaslepovať jasom cudzinu, 14,000.000, ku ťpestovaniu kulturálnych stykov s cudzinouŤ je oproti drievejším 2,600.000 zaradené teraz 4.100.000, na spisovatelské honoráre vynakadá sa 550.000 korún, a horribile dictu: 15,000.0000 korún dostáva sa ruským a ukrajinským uprchlíkom vtedy, keď maďarskí spisovatelia a divadelní umelci na Slovensku a Podkarp. Rusi nedostanů ani deravej vindry, keď tlač Maďarov oblažovaná je len požehnaním konfiskácií, keď zemedelskv ľud maďarský má len jedinů nepatrnů zemedel ků školu, keď Maďari popri stále zveľa ďovaných a bohate dotovaných ťčeskvch menšinovýchŤ skôl majů len jediný učitelský ú av k tomu, aby ďalšie maďarské generácie mohly byť v materinskom jazyku maďa rskom vychovávané, keď vládna moc ani trochu si nevšíma menzí, spolkov, ukojenia duševnvch potrieb ma ďarských universitných pos luchačov. ktoré zápasia s krutou chudobou, a na naše žiadosti v tejto veci podané ani neodpovedá.

Príznačné je tiežaké malé položky sů v rozpočet zaradené na obchod, priemysela premávku, a ešte okatejšie je, ako málo vvnakadá sa na umorovanie štátnych dlhov. akv malý je obnos t.740-000.000 priamvch daní voči celkovej štátnej potrebe 9.500.000.000. čo všetko u štátu povahy exportnej nie je dôkazom konsolidá cie rozpočtu. Zvl šte zaujímavé je ďalej, že potreby rezortu vnů tra vzrastly o 6t.6 milionov vtedv, keď správna reforma inangurovaná bola práve tým, že urobí administrativu jednoduššou a lacnejšou. Pri tomto bode nezamýšľam vybočiť na to, že novotou na Slovensku už zavedenou je ta mojšia a inistratíva prezatým ochromená, poukazujem len na to. že zo zvýšku, požadovaného ministerstvom vnútra. ztrávi 54.500.000 potreba politickej správv.

To všetko je dôkazom toho, že i z roz

počtu samého vysvitáže tu každé opa

trenie slúži tomu mylnému účelu. ako keby jediným úkolom tohoto štátu bolo, aby bol vybudovaný český národný

štát, aby obyvateľstvu českej národnosti,

- nepatrným zalichotením sa i Slovákom, - do hlo sa k moci, pôde, úradom, priemyslu, kultúre atď.

Avšak finančnů silu štátu a iných jeho mocenských faktorov používať k účelom vládneho režímu takéhoto smeru je omylom, lebo dľa môjho skrovného názoru nebolo bv to cestou ku konsolidácie, lež touto cestou bv bolo, keby život všetkých národov tohoto štátu uvedený bol v súlad so smluvami mierovými, keby sanované boly ich krivdy, a keby ustanovenia týchto smlúv prevádzané boly už raz spravedlive. bez zadných myšlienok a bez snahv po podv ádzaní.

Že mierové smluvv -vvžadují si opráv, že ustanovenia tvchto smlúv neprevádzajů sa v praxi v duchu a intenciích týchto smlúv, to už n ielen z našich p onocných výkrikov vvznieva opätovne ku zbudeniu svedomia celého sveta, ale uznáva to, ac len vo forme akademickej, tiež hlava štátu práve jubilujúceho, pán prezident republiky, a vvznáva to i sám Scotus Viator, ktorého nemôžeme práve nazývať naším priateľom.

Na takéto prejavy však - aspoň v minulosti - nenasledovaly dos aľ činv, ktoré by bolv v náš prospech. Štáty nástupnícke vôbec, a tiež Československo, od čias uzavretia mierových smlúv využitkovav tej situačnej výhody - javiacej sa v tom, že všetok čas a záujem veľmocí viazaný hol ešte vždv do popredia tlačiacimi sa svetovládnymi otázkami - k tomu. aby svoje vnútorné zákonodarstvo vybudovaly tak, že pekne a v tichosti každvm zákonom a nariadením odštiep sa niečo z tých práv, ktoré mierové smluvv ponechaly, ba chcelv ich zabezpečiť. Krikľavým dôkazom tejto tendencie je samovoľné rozdelenie súdnvch okrskov. o čom som už opätovne dokázal, že sa protivů duchu i litere mierových smlúv, lebo to vo smysle týchto smlúv m ohlo sa stať iba v prospech menšín, a nie tak, abv tieto zbavené bolv i jazykového práva ktor dosiaľ maly. Takým je na pr. čiastočne už prevedenv, čiastočne však teraz p ánovaný školský zákon atď.

Ja síce nezamýšľam teraz opätne predvádzať nekonečný rad našich gravamenov, ktoré ostatne ni v najmenšom neboly sanované a preto nemôžu byť dosť ča

sto opakované - avšak hů ževnatou vytrvalosťou musíme na nich trvať dotiaľ. kým sa nedostanů na miesto, povolané k ich nápraveTito povolaní nie sů len vlády, ktoré s nami dosiaľ ani do reči nedaly, leč i signatárné veľmoci, ktoré sa zaru čily za nestranné zachovávanie mierových-smlúv. Jestliže veľmoci medzi sebou svoje navzájomné, dosiaľ ešte vždv nevybavené otázky čo do reparácií, válečných dlhov, Porýnska atď.- raz predsa len - už v záujme svojho ďalšieho rozvoja - vyriešia - vtedy pújde a musí príjsť rad tiež na spravedlivů úpravu mi rovvmi smluvami utvorených menšín v sile niekoľko milionov ľudí, na reviziu dosavádnych výchvevov a tiež na ich nápravu. Je to mravnou a čestnou povinnosťou mocí signatárn ych, ktorej jestliže nevyhovia, samv zničia nielen vieru vo Sp oločnosti národov, ale i platnosť ich smlúv.

V politike vnútornej vvtvorené bolo veľa takvchto fait accompli a až dojde ku kodifikácii práva medzinárodného u Spoločnosti národov, až na pr. uni lig spoločnosti národov podrobí pojednávaniu otázku štátneho občianstva, do tých čias i na tomto poli chcel by náš -zahraničnv minister prijsť takýmto hotovým skutkom a to je dôvod. že otázkou minoritnou. oproti jej celému pôvodu a prirodzenostichcela dosiaľ naša zahraničná správa nakladať ako otázkou vnítornou, a to spôsobom, vo správe vnútornej dobre osvedčeným, ktorý je na vonok blvsknavý, doma však vyvoláva strasti nové. To je pôvod i nového návrhu Dérerového, na ktorv na základe našich doterajších zkúseností. i keď nepochybujeme o d obrom úmvsle navrhovateľa, môžeme prevzatým dať iba odpoveď. že ťTimeo Danaod..!Ť

Že táto nedôvera nie je premrštená, to je dokázané aj okolnosťou, že zase len minister zahraničia ťmiešaŤ túto ťvec vnútornůŤ. Naraz, zmenením frontv povýšil ju pred n iekoľkými dňami na otázku medzinárodného dosahu, zrejme preto, aby sa riešenie vysunulo a abv stránku materielnů, plynúcu ako dôsledok riešenia tejto otázky, mohol po - prípade

presunúť i na ostatné nástupnícke štáty.

Bolo by zdlhavy vyboči tuná na dosavádné dejinv otázky domo ského práva a štátneho občianstva, a preto poukázať chcem len na tože zákonom čís. 152/1926 (lex Dérer) nebola otázka tá vyriešená. Zákonom týmto nereštauruje sa stav, vyhovujúci článku 6t. trianonskej mierovej smluvv a československému zákonu čís. 236/1920, ale len určitej časti osôb, ktoré majů vo smvsle mierovej smluvy trianonskej ipso fakto uzn ávané bv ť za štátnych občanov československvch, poskytuje nárok, že môžu od československých úradovžiadať o udelenie štátneho občianstva.To je samo sebou úž krok nazpät. K čomu právo mám, o to žiadať nemusím a ešte za udelenie toho i zaplatiť.

Vo smysle článku 6t. mierovej smluvv trianonskej totiž československé štátné občianstvo náleží všetkvm bývalým uhorským štátnym občanom, ktorí dňa t. januára 1910o mali v niektorej obci Československa domovsků prísluš osť, lex Dérer však zaisťuje nárok na udelenie štátneho občianstva len tým bývalým uhorským štátnym občanomktorí i - po t. jan ári 1910o až do dnešného dňa v území republiky Československej nepretržitc

leli a v území iného štátu ani domovskej príslušnosti, ani štátneho občianstva nenadobudli. Je to jednak výmienka,ktorá sa i miero smluve, a jednak požiadavok, ktorý je fyzicky nesplniteľnv. Vylučovacie dôvody však, uvedené v -lex Dérer, ako na pr. vyhostenie, protištátne chovanie sa atď.. sů p ávne neud ržiteľné. Jednotlivcičo takýchto činov sa dopustilimôžu bvť po prípade trestané, avšak svojho štátneho občianstva ipso facto nadobudnutého nemôžu byť zbavené. Tieto a ešte iné nedostatkv a nejasn osti zákona tedy právnu neistotu na tomto poli zavládnuvšiu nielen že nezažehnalv. ale ju ešte stupňovaly. Nad tieto nedokonalosti a vnů torné chybv toho zákona však hlavne prevádzanie zákona odôvodňuje a vvsvetľuje našu politicků nedôveru voči vláde.

Keď totiž zákon uvedený bol v život, tisíce bežencov podaly svoje žiadosti. úfajúcže sa ich nesnesiteľná situácia co skoro zmení. Príslušné úrady však každým možným a nemožným spôsobom preťahovaly a odkladaly ich vybavovanie a

vracaly ich cieľom ťďalšieho šetreniaŤ alebo ťdoplnenia nedostatkovŤ. Policia, ktorá v týchto veciach vlastne kompetencie nemá, ťpátraalaŤ po tom. či je žiadateľ národnosti maďarskej, či hovori česky alebo sslovensky, do akej spoločnosti -snáď maďarskej? - chodí, atď. A keď sa žiadosť predsa len dostala na minister stvo vnútra, tam konzekventne zamieta ní boli všetci tí uchadzačči, čo vyhovovali síce všetkým zákonitým podmienkam, avšak dňa 1. januára 1910 neboli zletlí, podľa uhorského zákona 24roční. Nehľadiac na všetkv právne vývody, poukazujem len na to, že z §u 1 zákona zjavne dôsleduje, že na udelenie československého štátneho občianstva majů nárok všetci tí bývaalí uhhorskí štátni obcania, čo vva hovují zákonitým podmienkám, a tedy vek je irelevantný.

Ministerstvo vnútra odomieta dalej tých, čo majů domovské listy, vystavené po t. januári 191 0, avšak nepožiadali a priznanie československého štátneho oh čianstva do lehotv stanovenej československou vládou na základe § 62 mierovej smluvy trianonskej. t. j. do 31. decembra 192t.Teraz už márne o to žiadajů. Povedajů im, že následkom tohoto opomenutia stali sa maďarskými štátnvmi občan mi. Maďarský štát zase nie povinný prijať, a ani ich neprijme za svojich štátnych občanov, optovať však títo uboh beženci neoptovali preto, lebo veď mali v rukách domovský list, a keď tieto ich domovské listy na základe zn ámeho, na falošných právnych podkladoch spočíva júceho rozsudku najvy ššieho správneho súdu zo dňa 28. decembra 1923, čís. 16.455 boly anulované. už fakticky ani nemohi žiadať o priznanie štátneho občianstva na základe smluvy trianonskej. A lex Dérer povolaný bol k t-omu, aby práve týmto jednotlivcom pomohol, avšak rajtovaním na literách práve pomocou tohoto zákona ošmeknutí boli o právo, o ktorom sa domnievali, že už ho dávno nadobudli.

Zásadne neudeľuje ďalej ministerstvo vnútra československé štátne občianstvo bývalým aktivným dôstojníkom, poddôstojníkom a četníkom s poukazom na § 9 starého uhorského zákona č. XXII/1886. lebo vraj podľa § 4 zák. č. XXII/1886 právomoc obcí sa na tieto osoby neevzťahuje

a tedy obce nemohl proti ním činiť námietky. To však je - a vyjadrujem sa veľmi mierne, keď to povedám - mylným výkadom zákona, lebo veď z toho všeobecného pravidla, že ťprávomoc obcí vzťahuje sa na všetky osoby, ktoré v obci alebo území obci bydlia alebo sa zdržujůŤ - urobil citovaný paragraf zákona výminku so zreteľom na jednotlivcov v aktivnej vojenskej službe postavených len natoľko, nakoľko títo vo veciach ťtýkajů ich sa službv vojenskejŤ a vo veciach ťpatriacich do oboru pôsobnosti vojenského súduŤ prirodzene neboli podrobení právomoci obce, v ostatnom však áno. Pri tomto úzkoprsom vvklade zákona bola smerodajná snaha sprostiť sa penzijných nárokov.

Vo smvsle mierovej smluvy náleží štátne občianstvo každému, kto mal dnia t. janu ára 1910o domovské právo na terajšom ú zemí republiky. Nezávisí to tedy od toho, či novému štátu so ili sľub vernosti a či niePodľa lex Dérer však, ktorý chcel pomery zlepšiť, všetci tí úradn íci, ktorí v dobe štátneho prevratu, a tedy v dobe naprosto neistej, predchádzajúcej uzavretiu mierovej smluvy, odopreli složiť sľub vernosti, sů vyúčení z možnosti získať štátné ohčianstvoMinisterstvo vnútra však zabieha ešte ďalej. Československé štátne občianstvo neudeľuje nielen týmčo sľub vernosti - illo tempore - odopreli složiť, ale i osobámktoré sľub v tej dobe nesložily preto, lebo ich ku sľubu ani nepripustiliTak sa stalo medzi inými tiež veľa maďarským reformátskvm duchovným, ktorým z tejto príčiny i kongruu zadržujů, čím členovia tohoto záslužného sboru uvrhnutí boli v najťažšie hmotné nesnádse a tejto ich situácii neodpomôžu dodnes ani žiadosti. ani i nterpellácie. Minister na ne ani len neodpovie.

Štátne občianstvo odopierajů ďalej i tým, ktorí tuná nepretržite nežili, ale občas v cudzine, v Nemecku št udovali, alebo v cudzine, vo Francúzsku, cestovali. Ajhľa, z takýchto znásilnených dôvodov neuznávajů tunajšie štátne občianstvo maďarským obyva teľom republikyVšetky tieto tvrdenia dokázané sů celou veľkou hr omadou sosbieraných konkrétnych prípadov, ktoré zákonodarnými zástup

cami ma ďarskej národnej menšiny v Českosloven sku, ako dôkazy vyššie uvedených skutočností, predložené budů tiež rade Spoločnosti národov.

Bezpočtukráť pretriasali sme už tieto veci v tlači, v rečiach parlamentných, v dôvodovej zpráve k návrhu zákona, predlo enému snemovni poslancov, v memorande, podanom už raz u Spoločnosti národov, v dôvodoch interpellácie, podávanej súčasne s touto rečou maďarskými stranami v s emovni poslancov - a o halením týchto pomerov i tu, pred veľaváženým senátom je odôvodnené i to, prečo nemôžeme ani novší návrh Dérera s uspokojením prijať, lebo i podľa neho všetci tí, čo po 1. januári 1910o sem prišli, ale v deň 28. októbra t 918 tuná bydleli, o priznanie štátneho občianstva musia žiadaťTým štátne občianstvo veľkej massy obyvateľstva Stovenska učiní sa zase len neistým.

Bolo by už na čase, aby ste nam naliali vína čistého. Spravodlivé riešenie lzä si predstaviť len tak, keď domovské právo a štátné občianstvo bude patriť ipso facto každému,kto 28. októbra 1918 tuná bydlel. Toto stanovisko je odôvodnené tiež článkom 3smluvy saint-germainskej, dľa ktorej československý štát musí za svojho štátneho občana uznať ka ždého. kto v dobe nastúpeuia platnosti tejto smluvy - t. j. 16. júla 1920 - mal domovské právo na Slovensku. Keďže však podľa práva uhorského domovsků. príslušnosť mali všetci tí, čo od št yroch rokov, tedy od 16. júla 1916, už v niektorej obci na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bydleli a dane platili, aebo na základe svojej

nej služby boli obecných daní oslobodení - všetci títo musia byť bezpodmienečne za československých štátn ych občanov považovaní. A práve tak všetka slušnosť h ovorí i za to, aby i tím jednotlivcom, ktorí sa dostali do územia štátu až po 16. júli 1916, avšak v dobe prevratu boli už tu a od tých čias aj tu bydlia, bolo štátné občianstvo tiež ipso facto priznávané. O toto právo nemalo by sa však s prípadu na prípad zažiadať, ale malo by byť udelené zákonom a samo

me bezplatne. V prípadoch sporných však mal by sa postupovať podľa práv

nej zasady i v medzinarodnom prave platnej, že ťin dubio mitiusŤ.

Vyložený tu stav nasvedčuje tom u, že orgány štátnej exekutivy n ie sů prost í národnostnej predpojatosti. Len v prípade vynesenia takéhoto jasného a rozhodného zákona lzä úfať, že ned ôjde znova k takým pokleskom, k akým pri zákone Dérerovom. Štát musí byť povznesený nad takými ničotnými hľadi skami, aby sa takvmto puntičkárskym, pojmu štátu ostatne nedôstojn ým aplikovaním zákona hľadel vyhnů ť záväzkom penzijným a iným, v podstate naprosto malicherným povinnostiam.

Táto osudná predpojatosť však patrná je nielen vo vykladaní a prevádzaní práve uvádzaného ústavného zákona, ale znateľná je i vo všetkých vzťahoch štátneho i súkromého života. Tak na prsme očakávali, že na z áklade nového berného zákona bude tých veľa nespravedlností a šikán na tomto poli zažehnané. Výsledok - napriek slušne sníženej bernej sadzbe v zákone - v praxi je ten, že vyrubovacie komisie na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi len o tých najzriedkavejších prípadoch prijímajů i tie nasvedomitejšie priznania strán a samovoľným zvyšovaním berného základu, pri dani domovej však s naprostým nepovšimnutím položiek dľa zákona odpočítateľných atď., chrlia tisíce a tisíce apelácií za krk nadriadených finančných úradov, avšak roztrpčovaním poplatníkov snižujů i bernů morálku až na minimum.

Či mám k ďalšiemu dokazovaniu svojho tvrdenia zopakovať, že náladové odnímanie a zadržovanie kongruy maďarským kňazom, ktorá náleží duchovenstvu nie v dôsledku politického chovania sa, ale postavenia duchovného, roztrpčí duchovenský sbor, povolaný k vedeniu ľudu? Či mám hovoriť o tom, že maďarskí poškodenci, utrpivší veľmi značné válečné škody pri ústupe čsl. vojsk vo východnom Slovensku v rl 9t 9, následkom nezistenia a nevyplatenia odškodného trcia v dlžobách až po uši a všetky ich urgencie v príslušných mini sterstvách zostávajů oslyšané? Alebo či mám poukázať k dôkazu toho 10ročného hospodárskeho ťvývojaŤ na to, že po

dľa zpráv pozorova teľov nášho hospodárskeho života z naši ch žeh.ziarskych a hutníckych závodov Krupá, Hňňsťa, Zvolen, Lučenec, Rimavská Sobota. Dobšina, Stracená, Pohorelá zastavilv pohon, že vo skupine priemvslu kamenárskeho, hlinárskeho, sklárskeho jedna štvrtina závodov stojí alebo svoju výrobu redukovala, že 1/3 robotníkov i priemyslu kožiarskeho, ktorý je v rukách slovenských, z tratila výživu následkom zastavenia alebo redukcie výroby, a že niektorí slovenskí továrnici, kedže tuná nemôžu prosperovať, previezli svoje t várne do Maďarska, že i v skupine priemyslu textilného je priemerom jedna tretina robotníctva bez chlcba následkom zastavenia a redukcie výroby v závodoch v Haliči, Ružomberu, Opatovej atď., že počet robotníkov v priemysle mlynskom poklesol asi na 3/4 stavu bývalého? Alebo či mám na miesto detailovania shrnúť celý resultát, že totiž v posledných desať rokoch zpomedzi 1000.000 továrenských robotníkov okrúhle jedna tretina, t. j. asi 3 0-33.000 robotníkov ztratilo chleba, čo znamená pre nich každoročne ztratu na mzde asi 250 milionov korún - a to všetko preto, lebo neodborní partajníci vydali heslo, že priemysel na Slovensku, ktorý je ťv rukách Maďarônov a ž ovŤ, musí byť odbúraný - a že následkom všetkého toho vzrastá nezamestnanosť a vysťahovalectvo.

Avšak beznádejnejší, než tento smutný obrázok zkázy je osud tunajšej budúcej maďarskej inteligencie.

Naša mládež, i keď svoje štúdiá absolvuje na univerzite t uzemskej, tuná sotva najde umiestenia. Na službu štátu má práve tak slabé vyhliadky, ako v našom zkomierajúcom hospodárskom živote. Jestliže však svoje štúdiá absolvovala v cudzine, najmä - boh zachráň! v Maďarsku, vtedy už dnes musí sa vzdať všetkých nádejí.

Určitá časť našich synov v počiatku, kdže svoje štúdia začala s učebným plánom a systemom naprosto iným, takmer donútená bola k tomu, abv štúdiá tie zakončila vo svojom materinskom jazyku v Maďarsku. Na základe maturitného vvsvedčenia tam získaného môže

sa dať zapísať na u iverzitu parížsku. berlinsk, rímsku. zen vsku atď., len na univerzitu brnensků, bratislavsků a pražsků nie, ba ani len na kňazský seminár na Slovensku!

Diplom v Budapešti získaný platí všade, len tu ho nemožno ani len nostri fikovať z blahovôle ťotcu HodžuŤ, ktorý v dobe a po čas volieb sľúbi znova prídel pôdy, aby tým naverboval prívržencov, avšak zostáva len pri sľuboch. A predsa i takýto mladík je nunajšim štátnym občanom, rád by svojej domovine skrovne a potichu slúžil, ale keďže jeho národnosť je maďarskájeho k ultura je maďarská, nenachádza vlasti v tejto zemi.

My nielen na základe všeobecného práva ľudského, ale i na základe mierových smlúv nám na toľko prizvukovaných máme právo nesporné k ďalši emu vzdelávaniu sa v našom materinskom jazyku, avšak nielen že nemáme k tomu súcej vysokej skoly, ale vytvorené sů odtioľto k súkromému vzdelávaniu potrebné maďarské knihy, maďarské noviny, maďarské umenia, - leda že by zaprely samy seba

Kára Thespisina už zase vrže na silniciach. Krute zápasilo maďarské divadelníctvo tuná i dosiaľ, avšak dve väčšie mestá Slovenska, Bratislava a Košice, vymanily ho na vidieku z blata. Teraz to rozdelili tak, že v divadelnej sezone zimnej môžu herci chodiť po dedinách a deficity nikdy nevyrovnajů. Následkom toho by bolo pomalé skomieranie maďarského divadelníctva a vymieranie maďa rského slova z javišťa, keby sa s tým naša maďarská spoločnosť mohla spokojiť. Má-li štát za to, že dnešný rozvrh divadelných okrskov je spravedlivý a s hľadiska rozši rovania kultúry žiaducný, vtedy by mal maďarské divadelníctvo aspoň tak podporovať, ako slovenské alebo nemeckénehovoriac ani o českomAvšak keď sme v tejto veci intervenovali, povedal nám pán referent niečo takého, že vraj ťaž budeme zo srdca loyálnymi.Ť

Nuž ale kedy by ste nám to mohli uveriť, keď v tom malichernom popichávaní idete tak ďaleko, že jednu časť staropenzistov trieznite vracaním penzií

. 1. s u 1 8.

vraj prebytoč e vyplatených, keď nenávisť proti Maďarom odznieva ešte i dnes z úst slovenského kňaza, keď v dobe jubilejných slávnosti hrubo sa útočí na národné cítenie mesta Komárna, keď na pr. - aby som i svoje zkúsenosti uviedol - celou hromadou obálok dopisov na moju maličkosť adresovaných môžem dokazovať že tuná taj omstvo listovénejstvuje, kde ten z minulosti vyhrabaný cabinet noir nie verejne censuruje, ale potajmu otvára a nešikovne zase zalepuje listy poštou mi zasielané. (Ukazuje obálky.) Dozaista nie sám som účastný tohoto vyznam enania, zaiste ani nezodpovedám za to, kto čo na moju adresu napíše, a zaiste nie ja sa musím hanbiť za tieto pomery

V takejto atmosfére tedy nemôžte, dámy a pánovia, páni ministri a iní potentáti, očakávať od nás tů formu loyality, aby z nás boli plazovia, brečiaci kverulanti, ktorí za hodenů im odrobinu zaprů svoju národnosť, ba čo viac, aby sme našu národnosť zhanobili, ako to požadovali od nás niektorí premrštenci, vynucujúc na jednotlivcoch, zpútaných postavením alebo chudobou, podpisy k odsúdeniu akcie Rot)rmereovejMierové smluvy - na nezvratilelnosť ktorých opiera sa vláda, umiestily nás síce do nového štátu bez nášho opýtania a bez plebiscitu, uv ily na nás ťažké zkúšky a povinnosti, avšak samovôli na pospas predsa nás len nevydaly, a to tým väčšnů nie, lebo my svoje záväzky voči tomuto štátu plníme. Nielen, že platíme dane - ač v pote tvári - nielen že naši synovia zastanů poctive svoje miesto v plnení povinností služby vojenskej - lež náš ľud po dobu desať ťažkých rokov stále vydával svedectvo o svojej rozvahe a politickej zralosti tým, že svoje práva zákonitými prostriedkami a cestami sebavedome síce požadoval a požaduje, avšak poriadok a kľud vo štáte nikdy nenarušoval.

Nezasluhujeme si tedy toho povýšeneho zľahčovania, toho takmer nepriateľského zachádzania, ktoré je dľa výšuvedeného ešte vždy našim údelom. Činorodá iniciatíva lepšieho chápania je tedv úkolom druhej strany; nedivte sa však že dotiaľ, kým k tomu vo skutku

nedôjde, odveké obyvatelstvo Slovenska, hlavne Maďari i v terajších ze ských volbách dajů výraz svojej nespokojnosti s týmto vládnym režimom tak, že budů hlasovať na strany opozičné a dľa mojej viery v značnom počte na stranu našu, nedivte sa to u, že v srdci nášho ľudu, ač svoj osud trpezlivo snáša, nieto sviatočnej nálady, že voči takémuto vládnemu režimu, ktorý je proti nám vždv nezmenene macosský, nemáme my Maďari - dnes už bez rozdielu strán - žiadnej dôverv.

Tým je zároveň vysvetlené, že rozpočet ani vo všeobecnosti, ani v podro nostiach prijať n emôžeme a ho ani neodhlasujeme.

Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má pan sen. Filipínský.

Sen. Filipínský: Vážený senáte! Už to bude v tomto zákonodárném sboru takovým nepěkným pravidlem, že kdykoli řečník vystoupí na tribunu, bude mluviti k prázdným lavicím. Já nechci uváděti zde rakouský parlament jako vzor, ale musím říci, že při žádném projednávání rozpočtového provisoria v rakouském parlamentě nezela poslanecká sněmovna prázdnotou tak, jako náš senát.

Přihlásil jsem se ke slovu ke kapitole národní obrany a chci se o ní několika slovy zmíniti. Chceme mír, připravujeme mír, ale na vojenský rozpočet si nedáme sáhnouti. Jen diplomatická fráze se změnila, ostatní zůstane při starém. Kdo věřil, že podepsáním Kellogova paktu přiblížili jsme se také odzbrojení a značnějšímu zredukování výdajů na armádu, ten ztratí tuto víru brzy a přesvědčí se, že armáda je u nás věcí vžitou a nedotknutelnou.

Věříme, že naše republika má upřímné mírové snahy, věříme také, že nejde na výboj, a snad proto také těžko chápeme, proč se tyto okolnosti neprojeví také v rozpočtu, proč se u nás položka na národní obranu považuje stále za nedotknutelnou, ovšem jen ve směru sestupném.

Nechceme nijak zkracovati obranu republiky, věříme, dokud kulturní obyvatelstvo celého světa neudělá rázný škrt přes všechny hranice, že potud budou na světě kazimírové a potud budou mírové pakty více méně projevy diplomatické zdvořilosti a snad jakési okamžité slabosti.

V příhodné době imperialistické choutky, podporované mezinárodním kapitálem, rozdrtí mocnou ranou všechny mezinárodní závazky a postaví národy zase před hotovou věc, jako tomu bylo před 14 letv. A jak známo, šlo tehdy do toho Německo, které chtělo, a musila do toho jíti Belgie, které se nechtělo.

Těžko lze desinfikovati malé státy proti záchvatům dravosti imperialismu, který i při svém nacionálním charakteru je mezinárodní nemocí. Opakuji proto, že nechceme zkracovati obranu republiky, ba naopak zdá se nám, že je příliš úzce u nás vyměřena její intensita.

Je velikou chybou, spatřuje-li se obrana státu pouze v dobrém výcviku a přísném držení vojáků, je jistě kardinální chybou, spoléhá-li stát jen na dobré kanony a pušky a tuhou disciplinu vojáků. Rakousko, jak známo, na tuto nemoc zemřelo. Jen kulturně vyspělí lidé mohou býti spolehlivou oporou státu. Dříve nežli kasárna, přichází tedy v úvahu škola, dříve nežli vojenský instruktor, musí o potřebách státu promlouvati učitel. Dalo by se tedy souditi, že řádné školství, řádného učitele měl by míti především na zřeteli stát, dožadující se na svém občanstvu ochrany a zajištění bezpečnosti. Místo toho vidíme však u nás, že škole přikládá se význam podřadný, že její demokratický duch soustavně se ubíjí a tím i učiteli poctivá práce pro stát a zajištění jeho ochrany se znechucuje.

Mnoho se toho již povědělo o reakční školní reformě a nechci proto znovu opakovati, jaký vliv na výchovu v příštích generacích bude míti zbyrokratisování školy a zešněrování učitele. Varuji-li znovu před reakčním útočením na školu, pak mám zde na mysli zejména škodlivé následky, které by takto mohly jednou povstati k obraně státu. Na základech se má stavěti a ne od střechy. A že základem výchovy ke konání občanských povinností je škola a nikoli kasárna, o tom jistě n třeba přesvědčovati ani ministra národní obrany, ani ministra školství a národní osvěty. Ve vojenství mohou klásti hlavní naděje jen imperialisté, zabývající se úmysly dobyvačnými, kterým ovšem demokratická škola by nemohla prospěti a jimž nakonec špatně po slouží i ti jejich vojáčkové, ale demokraticky stát hledá oporu pro svou existenci také jinde než v kasárnách. Především tedy ve výchově svých občanů, jak jsem již uvedl. Ale v řadě jistě neposlední také ve spokojenosti všech svých vrstev. Vojín přece vedle pušky a bodla k obhajobě vlasti potřebuje vědomí, že hájí dobrou věc. A takové vědomí je zbraň, které se nepřítel nejvíce obává. A tu se nutno otázati, poskytujeme-li všem svým vojínům takovou zbraň. Dnešní koalice, jak se zdá, podílí těmito zbraněmi jen zámožné lidi, jakoby jen v nich viděla nejbezpečnější ochranu republiky. Nechci nijak podceňovati vlastenectví vrstev, ale pochybuji, že by s jejich obranou republika dlouho vydržela. Na chudé lidi stát ve svých těžkých chvílích nejvíce spoléhá a má proto jistě na ně pamatovati i v dobách klidu a bezpečí. Dva lokte naší česko-německé buržoasní koalice však tomu nijak nenasvědčují. Zámožným vrstvám hověti. chudé drážditi, to je, vážení pánové, tuze málo rozumné a uvažte jen laskavě, nevydáváte-li při takovéto politice peníze na faktickou obranu státu nadarmo a zadarmo

Jako příklad dvojího lokte jen tak mimochodem uvádím jedinou maličkost, která vás však náležitě charakterisuje. Chudí dělníci soc. demokratičtí musili jeti z největší části na svou manifestaci do Brna na výstavu soudobé kultury za plné jízdné, poněvadž jen na 33%ní slevu, kterou jim chtělo ministerstvo železnic povoliti, kladlo si přílišné podmínky. Zato političtí živnostníci a agrárníci jeli do Brna na výstavu vesměs za poloviční jízdné a ještě k tomu nekontrolovaně, což znamená, že mnozí jeli nejlaciněji, jak se vůbec může jeti. Nehledě k tomu, že se takto dělají politické projevy na účet státu, je nemravné již to, že z chudého dělníka ždímá se plné jízdné na kulturní podnik, zatím co živnostníci a agrárníci jedou na své politické projevy za polovici nebo úplně zdarma. Znovu zdůrazňuji, že nemravný tento počin necharakterisuje jen ministerstvo železnic, ale celou vládu, která podobné jednání trpí a kryje.

Vyskytuje-li se v činech representantů tohoto státu taková nespravedlnost, pak nelze ani počítati s tím, že by občané brali své povinnosti k republice vážně a poněvadž k občanským povinnostem patří i obrana státu, musila by padati vina za lhostejnost obránců na ty činitele, kteří ji svým jednáním vyvolávají. Vše, čím dnešní vláda vyvolala roztrpčenost v nejchudších vrstvách občanstva - a bylo toho jistě mnoho nemohlo zůstati bez následků na obranné vyhlídky státu.

A proto se nemohou také u nás jeviti na výdajích pro armádu nějaké výsledky mezinárodních mírových konferencí. To, co by snad někdy mohlo obraně státu chyběti znechucením obránců, hledí se nahraditi utužováním vojny za míru a za takových okolností ovšem nelze u nás počítati s podstatnějším snížením vojenského rozpočtu. A vysloví-li se někdy přece jen v souvislosti s naší armádou slovo ťšetřitŤ, pak můžeme býti předem jisti, že to šetření bude málo účelné a že se bude šetřiti hlavně na úkor vojínů. Ubralo se jim ubožákům na žoldu, ač velká většina z nich, jako synkové chudých rodičů, právě toto nemístné šetření těžce nesou a jistě jim tato okolnost nějakého patriotického nadšení nepřidala.

Ale zdá se, že se i jinak na těchto nejnižších jednotkách šetří. Svědčí o tom ustavičné stížnosti na vojenskou stravu a na Slovensku a Podkarpatské Rusi i na chléb. To už je opravdu to poslední, chce-li se někde po této stránce šetřiti. Bráti vojákovi to jediné, co má, sousto od úst, vytrhnouti mladého muže z kruhu rodiny, vzíti mu možnost řádného výdělku a obživy a zato ho na vojně nacpati ledačíms, to jistě nelze nazvati účelným organisováním národní obrany. I když nelze tento zjev uváděti jako povšechný, přece nutno na něj upozorniti a zejména nutno před ním důrazně varovati.

Naprosto ne orální je názor některých představených, kteří zcela podle rakouského vzoru vojáku stěžujícímu si na stravu odpovídají: jez, doma jsi jistě tak dobře nejedl. Ovšem říkají to vulgárněji. A přece to, co se tak mnohdy vojákům jako strava podává. hodilo by se mnohem lépe čtyřnožcům, kteří také nakonec takové nespotřebované porce dostanou.

Jako doklad chci uvésti na př. oběd 2. dělostřeleckého pluku v Plzni na Borech ze dne 31. července t. r.: neoloupané brambory, rozvařené a smísené se zeleninou - brukví -.

Věřím, pánové, že nikdo z vás by po takové specialitě nesáhl. Dovedete si představiti vojáčky a jejich vtipy na agrární vaření. když nestačili stále vytahovati z úst bramborové slupky. Tento vojenský oběd byl tak pěkný a úhledný, že jen pohled naň mohl buditi vojenské pohoršení. Proto také zabavila jej policie z výkladu Dělnického knihkupectví v Plzni, kde byl jen 5 minut vystaven. Tedy na podívání šeredné a pohoršující, ale pro vojáka k jídlu dobré. Na chleba si stěžovali letos v létě vojíni a záložníci pěšího pluku čís. 19 v Mukačevě. Takový chlebíček vyráběl se snad v posledním válečném roce, kdy Rakousko mlelo už z posledního, ale dnes jistě není příčiny podávati lidem hmotu, která vypadá jako z hlíny uhnětená. Vojáci si stěžovali na takovou bezohlednost, dožadovali se nápravy i důstojníci jménem mužstva, ale hliněné cihly se pekly dále a velmi častým hostem či spíše zajatcem v takovém chlebíčku byl šváb, který ovšem vojákům dobrého chutnání nepopřál.

Že zejména stížnosti na špatnou stravu jsou více než ojedinělé, o tom svědčí fakt, že sám president jako nejvyšší velitel armády povšiml si těchto stesků a ve svém závěrečném proslovu při manévrech dvou divisí v Zemanských Košutech tuto okolnost vyzvedl, když mezi jiným pravil: ťNutno dbáti, aby jak zásobování, tak vaření bylo dobré a vaření chutné.Ť.

Ano, vařte vojsku řádně, neboť vojáci jsou také lidé, i když jste je zbavili občanských práv. Oni k vám jistě nepřišli žebrati o nějaké to sousto, slušně a poctivě se živili, dokud vy jste si na ně nevzpomněli, a i kdyby strava doma byla ještě bídnější, neopravňuje to ke špatnému stravování ty, kdož žádají od nich konání vojenské služby. Pan president se při manévrech v Zemanských Košutech zmínil také o hygieně, a tu zase chci poukázati na nešťastný pěší pluk čís. 19 v Mukačevě, kde se hygieny po čertech málo dbá.

Záložníci tohoto pluku, vracející se letos v létě z výcviku, stěžovali si nám na ubytování ve starém hradě, který se pro vojenská kasárna rozhodně nehodí. Ale záložníci musili spáti po čtyřech až pěti na postelích bez přikrývek a prostěradel. Jaká atmosféra asi v takových ubikacích je, může si každý snadno představiti, uvedu-li, že až 90 mužů těsně vedle sebe leží v jediné místnosti. Není potom divu, že i nejčistotnější vojáci odnesli si domů nějakou tu drobotinu. Ale za takových poměrů je také nebezpečí, že vojáci mohou rozšířiti nákazy doma ve svých rodinách. Je to hygienické? Je to lidské vytáhnouti člověka z čistého, zdravého obydlí a nacpati ho do zdraví škodlivých, zavšivených děr? -

Opravdu, to vypadá, jako by byl takový voják považován za zločince, ač také se zločincem má býti jednáno lidsky. Proto jste také zbavili vojáka volebního práva, aby se tím doplnilo u něho vše, čím rozlišujete zločince od řádných lidí. Špatná strava, špatné bydlení a také špatné vystrojení, na které si zejména záložníci stěžují a o němž tak mnohdy možno se civilnímu občanstvu přesvědčiti.

Po pravdě chci ještě říci, že nelze tyto nedostatky v naší armádě generalisovati, máme příležitosti mluviti také s vojíny, kteří jsou se stravou i ubytováním spokojeni. ale proto tím oprávněnější je volání po odstranění nepřístojností tam, kde dosud existují.

Jinou, neméně bolestivou otázkou v naší armádě je zacházení s vojíny se strany představených. Zase nechci tvrditi, že všude a všichni představení vyznamenávají se přemrštěnou přísností, která činí vojákům službu nesnesitelnou. Jsou i v naší armádě důstojníci, z nichž vojenská hodnost nevytlačila humanitu a kteří cítí s vojínem jako s člověkem, konajícím tvrdou povinnost občanskou. Jsou důstojníci, kteří sami cítí, že svým povoláním získali sice nějaké lesklé cetky, ale ztratili hodně práv a svobody a takoví ani nedělají prostému vojínu tu službu nesnesitelnou. A jsou také jiní, kterým stále ještě září starý rakouský příklad, kteří chtějí míti vojnu ťštramŤ a proto honí ubohého vojáka mnohdy až k zoufalství.

Pánové se mýlí, jestli si snad myslí, že takovým způsobem budí se u vojínů smysl pro disciplinu. Naopak, komisním jednáním, jak jsme se za Rakouska přesvědčili, vyvolává se u vojínů neúcta a nevážnost k vojenskému zřízení. Strach před šikanami a tresty nutí vojína, abv proti své vůli hověl podivným choutkám svých představených, ale v jeho nitru brání se vše lidské, a to, pánové, z člověka ani nejpřísnější vojnou nevytlučete, tedy bouří se v něm vše, co zdravým lidským rozumem je vedeno proti snižování jeho důstojnosti, proti urážení jeho člověčenství. A že výsledek takového rozumového dění vojína-člověka nemůže býti na prospěch vojně a jejímu účelu, o tom netřeba vás, pánové, opětně přesvědčovati. Právě tak netřeba zdůrazňovati, že staré rakouské vojáčkování mohlo by se státi vzorem velmi nebezpečným, a proto je nutno s největší rozhodností je odmítnouti.

Jen malý příklad a jeden z přečetných, jak se s vojíny zacházeti nemá. Záložníci první roty pěšího pluku č. 43, na které přišla málo záviděníhodná služba právě v nejparnějších červencových dnech, odcházeli do civilu velmi roztrpčeni nad jednáním představených. Pamatujeme se jistě dobře na nesnesitelná vedra letošního července. A musili-li v tomto parnu záložníci konati cvičení, jistě nebyli tím příliš nadšeni a nemyslili na vojenské předpisy tak. jako pánové, kteří si snad hověli v kavárně při porci zmrzliny.

Tak se stalo, že záložníci přišli k sobotnímu raportu, kde žádali za propustky na neděli, nedostatečně oholeni. Snad se chtěli oholiti až doma. Ale oni také nezdravili zcela přesně podle předpisu. Kdo pak na takové věci také v civilu myslí? A proto, že nebyli zcela hladce oholeni a nesalutovali ťštramŤ jako dřevění panáčkové, nedostali propustky. Jiní záložníci o páté hodině odpolední opouštěli kasárna a ubírali se na nádraží ke svým vlakům a první rota měla zatím prohlídku ubikace a dvakrát nastoupila k rozkazu. Teprve o půl 7. hod. večerní, kdy už bylo pozdě k některým vlakům, dostali i záložníci této roty propustky. Nemohli pak už přes neděli domů k rodinám a vojnu i představené za to ovšem také nechválili.

Dovoluji si pochybovati, že by se takovým způsobem dosáhlo zmíněného účelu, totiž větší úcty vojínů k vojenskému zřízení a větší obětavosti, kterou by snad někdy obrana státu vyžadovala. Jen pravého opaku se takovými methodami dosáhne, a proto je jen v zájmu státu a jeho bezpečnosti, jedná-li se s vojíny lidsky a neživí-li se v nich přemrštěnou přísností nespokojenost a odpor ke státním potřebám.

Bylo by opravdu potřebí, aby si vojenská správa všímala zejména, jak záložníkům se na vojně daří a mají-li opravdové příčiny ke stížnostem. Odstraňovati takové příčiny je jistě v zájmu státu, ale je také příkazem lidskosti. U nás již nástup záložníků do vojenské služby neděje se tak, aby to zcela odpovídalo pojmům lidskosti. Zákaz používání rychlíků, nejedná-li se o vzdálenost 600 km, je jistě okolnost, která vojenskou službu záložníků značně prodlužuje, a je to také známka nedostatečného pochopení vojenské správy pro potřeby příslušníků armády.

A nevidí-li obránci vlasti pochopení pro své potřeby, pak se nelze ani diviti, když neprojevují sami pochopení pro zájmy státu. Každý krok, kterým se vojíni dráždí, nebo dokonce týrají, znamená při obraně státu krok nazad, a proto nutno před drážděním a týráním vojínů co nejdůrazněji varovati.

Mluvím-li již o tom nakládání s vojíny, nemohu se nezmíniti o smutné kapitole naší národní obrany, o sebevraždách vojínů. Jistě bych nebyl zcela objektivní, kdybych všechny sebevraždy házel na vrub zacházení představených s podřízenými. Vyskytují se sebevrazi mezi dospělejšími lidmi každého stáří. a jistě ani ročníky vojenskou službou povinné nečiní výjimky. Ale že by v civilu tolik lidí dobrovolně umíralo, jako na vojně, právě mezi těmi nejmladšími, kteří mají dosud život před sebou, a jak známo, vidí jej krásný a růžový, to snad nám nebudou chtít pánové namluvit. Je pravda, že mladý člověk je snadno vznětlivý, ale omlouvat stále sebevraždy vojáků okolností, že těmto mladým lidem dostala se do ruky vražedná zbraň, zdá se přece jen nedostatečné. Osm až 9 lidí z tisíce, to je už trochu mnoho, a u tak vysoké cifry nelze již uvádět ty staré a otřepané důvody. Vždyť konečně v jiných státech také rukují mladí lidé a také dostanou pušky do rukou. A přece nikde nedosáhla číslice sebevražd v armádě tak obrovské výše jako právě u nás.

A přihlížíme-li při tom i k jiným okolnostem, nezbývá nám než hledati příčinu právě v tom, že do naší armády rozlilo se nejvíc starého rakouského ducha a že vojna jako řemen nutí ty mladé lidi k rychlému likvidování života. Ač tento hrozný fakt jistě stojí za uvažování, a ač se stále na těchto místech připomíná, nemůžeme přec dosud říci, že by byla znatelná nějaká snaha po nápravě. Jak mohou pánové pozorovat, odnětím volebního práva vojínům nezmenšil se nijak počet sebevražd v armádě. A stejně k tomu nepřispěje jiné vytloukání demokratického ducha z československé armády a uplatňování zde starého rakušáctví. Či srovnává se to s demokratickými tradicemi našeho národa, když ministerstvo národní obrany zakazuje vojínům účast na Husových oslavách, zatím co ministr národní obrany stává se protektorem orelských slavností?

Řím nám upálil Husa, Řím uvrhl nás ve 300letou porobu a my v jubilejním roce národního osvobození za 10 roků po odčinění křivdy spáchané na nás římskou hierarchií plazíme se před tímto svým nepřítelem na břiše a zakazujeme oslavovati velikána, který svou mučednickou smrtí živil v nás národní uvědomění v dobách nejhoršího útisku a přispěl tak ve značné míře k našemu vzkříšení. Je tohle demokratické a je to české? Českým vojákům brání se v návštěvě Husových oslav, ale dovoluje se jim, aby zbraní účastnili se orelských sletů a podpořili takto manifestace představitelů nejčernější reakce.

To už je čistě rakušácké a pak se ovšem ani nedivíme, že naše dnešní váda rozehřála se tak nepochopitelně pro staré rakouské generály a že vysokými pensemi snaží se odměniti staré zaryté habsburské monarchisty, kteří pro českého vojáka a českého člověka vůbec měli jen šikany a opovržení. Armáda rozhodně není zde pro to, aby utloukala v mladých lidech demokratické smýšlení, aby je ubíjela duševně. Proto se také ohražujeme proti takovému postupu vojenské správy, který by mohl směřovati k ubíjení duše vojáků.

Stejně rozhodně musili bychom však protestovati i proti fysickému ubíjení našich vojínů. Zdravotní poměry v naší armádě nejsou nijak růžové a nezdá se nám, že ohromná číslice 84.000 onemocnění za rok měla by svědčiti o účelné hygieně, která se přece v prvé řadě předpokládá při výcviku vojínů. Orgán vojenské zdravotní správy prozrazuje nám, že z celkového počtu 120.000 mužů onemocnělo za jediný rok v době od 1. října 1926 do 30. září 1927 84.661 osob, t. j. prosím, 71 a tři čtvrti procenta! I když připustíme, že mezi marody byli také někteří simulanti - mnoho jich rozhodně na vojně nemůže býti - je to hrozný nepoměr při srovnání s obyvatelstvem civilním, kde by snad jen při řádění epidemie onemocnělo tak značné procento lidí, svým mládím přece nemocem značně odolných. Z těchto 84.000 onemocnivších vojáků zemřelo 400, což zase činí třetinu procenta všech vojenských osob.

Tyto poměry jistě volají po nápravě. Rodiče přece nevychovali své syny proto, aby i v míru šli na vojnu umírati. Žádá-li stát na mladých a jistě zdravých mužích - protože neduživí se snad na vojnu neberou - jisté služby, musí k nim míti tolik ohledů, aby je zdravé zase vrátil rodinám. Nutno dbáti hygieny v kasárnách a palácích a nelze také přehlížeti okolnost, že ani vojenská služba nesmí býti na úkor zdraví a že na vojínu může se žádati jen tolik, kolik fysicky snese. Také vojenské nemocnice musí býti vybaveny tak, aby infekční nemoce se zde ještě více nepřenášely. K vysokému procentu vážných onemocnění a také úmrtí přispívá značně okolnost, že vojíni, hlásivší počátek nemoci, jsou považováni za simulanty a i tresty přidržováni k tomu, aby se cítili zdravými, jak si to jejich představení přejí, Choroba má se potírati v zárodku, a ne teprve potom, když značně pokročila a svou povahou ohrozila snad i zdravé vojíny.

Také se zdá, že se v naší armádě šetří právě v tomto oboru, kde je to nejméně na místě. Místo vojenských lékařů setkáváme se mnohde se studujícími mediciny, kteří, nemajíce praktických zkušeností, nemohou tak odpovědné místo řádně zastávati. Konečně i počet ošetřujícího personálu v nemocnicích byl značně zmenšen a také jistě ne ku prospěchu nemocných. Ve všech těchto směrech je nutna rychlá náprava, nemají-li nás příští statistiky o zdravotním stavu vojska ještě více ohromiti.

Smrtelných úrazů zaznamenává se v době od 1. října 1926 do 30. září 1927 70 a jistě nemusilo se této číslice dosáhnouti, kdyby se více dbalo bezpečnosti vojenských, a také civilních osob. Je v dobré paměti ještě katastrofa v Truhlářské ulici v Praze a dosud vyskytují se případy, kdy k podobnému, nebo snad ještě hroznějšímu neštěstí jest jen nepatrný krůček. Zmiňuji se jen o výbuchu pumy na bratislavském nádraží letos 23. července. K výbuchu došlo při překládání vojenských dýmových pum vojíny ženijního pluku a puma explodovala právě na autu, kde byly 4 plné bedny takových hraček. Jaké štěstí, že se podařilo zachrániti výbuchu ostatních pum a že nepřišel nikdo k úrazu. Ale způsob zacházení s nebezpečnými vojenskými potřebami nevylučuje nijak dalších hrozivých neštěstí. A s největším uznáním konstatuji záchrannou činnost vojska při neštěstích, jako při velkých lesních požárech na Slovensku, při požáru benzinového skladiště ve Strašnicích a kromě jiných i při posledním hrozném stavebním neštěstí na Poříčí. Ač tedy obdivuji obětavost příslušníků armády v takových případech, přece musím poukázati na to, že by bylo žádoucno, aby s výbušnými vojenskými předměty se lépe zacházelo, aby se zejména neopakovaly ustavičné nálezy ručních granátů a dělových nábojů, které v rukách méně povolaných mohly by přivoditi i velká neštěstí.

Nakonec nemohu se vyhnouti zmínce o těch obavách našich vojenských pánů před zkrácením služební doby vojínů. Jsme v jubilejním roce, 10 roků uplynulo od našeho osamostatnění a stejně dlouhá doba je za námi od projevených názorů a pronesených slibů, že stálou armádu v příhodné době přeměníme u nás v milici. Nechci se tázati, kdy tuto příhodnou dobu můžeme očekávati, poněvadž jsem přesvědčen, že na vypočtení takového úkolu nemáme u nás v této době ještě potřebných matematiků, ale zdá se, že se pánové přepočetli, i pokud se týče zkrácení služební doby na 14 měsíců. Pan ministr národní obrany si alespoň stěžuje, že výhody poskytnuté déle sloužícím poddůstojníkům neměly dosud očekávaného výsledku a že do minimálního počtu 8000 instruktorů schází ještě plných 5000. Nejsme tedy dosud ani v polovici a naše naděje na zkrácení vojenské služební doby se tímto faktem značně zmenší. Domnívám se, že nám nehrozí ze zahraničí v přítomné době větší nebezpečí než v Belgii, která svým novým vojenským zákonem dává nám příklad, i když návrhy socialistů o zkrácení služební doby byly tam zamítnuty. Belgie bude míti nyní pro polovinu svých branců 8měsíční služební dobu, kulometové a jiné krycí jednotky budou sloužiti 12, jezdci a pevnostní dělostřelci 13 a poddůstojníci 14 měsíců. Všichni, kdož na základě tohoto zákona budou sloužiti déle než 8 měsíců, budou, počínajíc 9. měsícem, odměňováni 400 fr. měsíčně. To je ovšem v Belgii. U nás není možno hnouti služební dobou na 14 měsíců, ač již jednou zákon byl o tom odhlasován.

Konečně také zdůrazňuji znovu požadavek své strany, aby československý voják před trestním zákoníkem byl postaven naroveň každému jinému občanu, aby byl podřízen soudu občanskému a aby starý, copařský přežitek vojenského soudnictví byl odstraněn. Zbavte se všeho, co československého vojáka ponižuje, co ho staví na nižší stupeň tím okamžikem, kdy nastoupil vojenskou službu! Koná-li voják čestnou a také tvrdou povinnost, nesmí býti za to ještě ponižován. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup)

Jinak je stanovisko strany sociálně-demokratické k vojenskému zřízení známo. Ale je také známo naše stanovisko k dnešní vládě, která má třídní protidělnický ráz, a proto nemůže míti naší důvěry. Litujeme jen toho, že právě jubilejní rok naší samostatnosti byl znesvěcen reakčními činy dnešního vládního režimu, prohlašujeme, že v zájmu pokroku demokracie, ale hlavně v zájmu trpícího a vykořisťovaného lidu pracujícího povedeme proti dnešní zpátečnické a buržoasní vládě boj až do úplného potření. (Potlesk čsl. soc. demokratických senátorů.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu jednání.

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 783. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Báňské Bystřici ze dne 25. srpna 1928, č. j. Td 322/1928, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Chlumeckého pro přečin rušení obecného míru podle §u 14 č. 1 zák. č. 50/23 (č. 6870/1928 předs.).

Tisk 784. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Báňské Bystřici ze dne 25. srpna 1928. č. j. Td 338/t 928, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Chlumeckého pro přečin p dle §u 14 č. 1 zák. č. 50/23 (č. 6869/1928 předs.).

Tisk 786. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zcizení některých státních nemovitostí a opatření úhrady pro koupi některých nemovitostí československému státu pro některé stavby (tisk 736).

Tisk 788. Zpráva rozpočtového výhoru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním podnikům průmyslovým (tisk 780).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Brabcovi a Fahrnerovi, na tři dny sen. Jarolimovi.

Sděluji. že do výboru ústavně-právního na místo sen. Zimáka nastupuje sen. dr Soukup.

Navrhuji, abv se příští schůze konala zítra v pátek dne 16. listopadu 1928 o 9. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 769) k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1929. Tisk 770.

2. Zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 773) k vládnímu návrhu zákona o zrušení zemědělsko-technické kanceláře zemědělské rady pro Čechy. Tisk 776.

3. Zpráva I. výboru živnostensko-obchodního. II. výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 772) k návrhům posl. A. J. Beneše, Pechmana a druhů a posl. Petrovického, dr Samka, Votruby a druhů (tisk 1291, 1296, 297) zákona o čepování alkoholických nápojů v den před volbami a v den volby. Tisk 775.

Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Končím proto schůzi.

Konec schůze ve 21 hod. 28 min.