Schůze zahájena v 9 hodin 54 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčmény, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.
107 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý, Najman.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní.): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že jsem dal dovolenou na dnešní schůzi sen. ing. K1imkovi a Volkovi; dodatečně na včerejší a na dnešní schůzi sen. Kotrbovi.
Dále oznamuji, že včera, jakmile došla smutná zpráva o smrti maršála Focha (Senátoři povstávají.), považoval jsem za svou povinnost, abych jménem senátu předsedovi senátu v Paříži poslal telegrafický projev účasti tohoto znění:
>Pane předsedo! Hluboce dojat zprávou o smrti velikého syna Francie maršála Focha vyslovuji jménem senátu národního shromáždění republiky Československé Vám, pane předsedo, a senátu republiky Francouzské nejvřelejší soustrast. Tato velká ztráta Francie bolestně dotýká se i naší vlasti. Zesnulý maršál byl vítězným vrchním velitelem spojených armád, v nichž také i valná část našeho zahraničního vojska bojovala. Nehynoucí památka zesnulého maršála zůstane vděčně a trvale vryta i do historie našeho osvobozeného národa a Československé republiky. Dr Hruban, předseda senátu Č. R.
Slavný senát projevil již povstáním souhlas s tímto mým opatřením a připojil se tím k mému projevu soustrasti. (Senátoři usedají.)
Tiskem bylo rozdáno:
Tajemnik senátu dr Šafařovič (čte):
Zápisy o 167. až 170. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13. a 14. března 1929.
Zápis o 171. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.
Z předsednictva bylo přikázáno:
Výborům ústavně-právnímu, rozpočtovému a zahraničnímu:
Tisk 863. Vládní návrh zákona, kterým se provádí Třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách.
Výborům zahraničnímu, ústavně-právnímu a rozpočtovému:
Tisk 864. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Třetí dodatečný zápis k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924 o úpravč závazků v rakousko-uherských korunách (č. 60/1926 Sb. z. a n.), podepsaný v Praze dne 27. listopadu 1928.
Výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému:
Tisk 865. Vládní návrh zákona, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů "Dražické 5 1/2%ní investiční půjčky elektrisační z roku 1928 v částce Kč 30.000.000 jmenovité hodnoty se zemskou zárukou" k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.
Předseda (zvoní): Budeme projednávat pořad jednání.
Prvním předmětem je:
1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 859) o návrhu posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Labaje, dr Kramáře, Mlčocha, Windirsche, dr Luschky, Stenzla, Staňka, Dubického, Nejezchleb-Marchy, dr ing. Botto, Adámka, F. Navrátila, Šamalíka a druhů na změnu zákona ze dne 1. července 1926, čís. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova. Tisk 867.
Druhým předmětem je:
2. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 860) o návrhu posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Labaje, dr Kramáře, Mlčocha, Windirsche, dr Luschky, Stenzla, Staňka, Dubického, Nejezchleb-Marchy, dr ing. Batto, Adámka, F. Navrátila, Šamalíka a druhů na vydání zákona o elektrisačním fondu, Tisk 868.
Poněvadž jde o dva příbuzné předměty, sloučím, nebude-li námitek, projednání a rozpravu o nich v jedno. (Námitek nebylo.)
Námitek není, bude tedy jedna rozprava o obou osnovách.
Zpravodaji o obou předmětech jsou: za výbor národohospodářský pan sen. Sáblík, za výbor rozpočtový pan sen. dr Havelka.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. Sáblíkovi k první osnově.
Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! O důležitosti a nutnosti elektrisace v celé republice, zavádění elektrické síly k osvětlování i pohonu strojů do všech obcí republiky není zajisté žádné pochybnosti a je to věc samozřejmá. Je to dnes nejen potřeba, nýbrž přímo nutnost, neboť při nynějším nedostatku pracovních sil na venkově je nucen zemědělec používati co možno nejvíce strojů a nahrazovati práci ruční prací strojovou a k tomu používá nejlépe a v prvé řadě síly elektrické.
Elektrisace venkova není však nutna na venkově pouze pro zemědělce, nýbrž používá elektrické síly také každý venkovský živnostník, používá se jí v domácnostech všech vrstev obyvatelstva bez rozdílu a je tudíž povinností státu, aby umožnil zavedení sítě elektrické i do takových chudých venkovských obcí, které by samy bez přispění státu sílu elektrickou opatřiti si nemohly. Ve městech, kde je veliká spotřeba, kde zavedení sítě primerní i sítě sekunderní je poměrně lacinější, poněvadž jsou domy vedle sebe v ulici a v každém jednotlivém domě mnoho konsumentů, je zavádění elektrisace podnikem docela výnosným, aktivním a není ovšem třeba podpory se strany veřejných činitelů. Na venkovských obcích však, kde jsou obce daleko vzdáleny od primerního vedení, kde třeba dělati dlouhé primerní přípojky a kde také sekunderní síť obci staví se poměrně velice draho, poněvadž jednotlivá stavení na venkově jsou obyčejně osamocená a od sebe dosti vzdálená, a pro každé jednotlivé stavení je nutno zvláštní vedení, nemohla by žádná elektrárna, žádný podnik elektrárenský bez podpory veřejných prostředků elektrisaci zaváděti, poněvadž by to bylo podnikem naprosto a rozhodně pasivním.
Proto také ministerstvo zemědělství v dřívějších dobách povolovalo podpory z rozpočtové položky "Hospodářské strojnictví a elektrisace", ovšem v míře nedostatečné, aby umožnilo provádění těchto prací. Aby se umožnilo rychlejší, intensivnější provádění elektrisace, usneslo Národní shromáždění zákon ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., kterým se povoluje pro léta 1927 až 1931 státní podpora částkou 10 mil. Kč ročně, tedy celkem na 5 let 50 mil. Kč k podpoře soustavné elektrisace venkova. Leč obnos 10 mil. Kč ročně ukázal se býti velice nedostatečným. Máme tento zákon v platnosti teprve 2 roky, 1927 a 1928, a už bylo povoleno z. této částky asi 47 mil., tedy nejen že se vyčerpaly položky, které připadaly na r. 1927 a 1928 po 10 mil., nýbrž bylo nutno povolovati podpory na účet příštích let, takže vlastně tento fond, který měl sloužiti k podpoře elektrisace až do konce r. 1931, jest již celkem úplně vyčerpán.
V republice máme celkem 15.632 obcí, z nichž dosud bylo zelektrisováno 5.728, a na elektrisaci čeká 9.894, je tedy okrouhle jen 1/3 obcí připojena. Ovšem ve skutečnosti nevypadá poměr tak špatně, poněvadž připojené obce jsou větší města, větší osady, takže, kdybychom čítali přesně podle přípojených stavení, bude poměr příznivější. Na elektrisaci čekaji většinou malé obce venkovské, takže ten poměr je daleko lepší, než jak je zde v počtu obcí vyjádřen. Na Moravě je viděti postup rychlé elektrisace v posledních letech. Na Moravě bylo do r. 1924 připojováno ročně na sítě všeužitečných elektráren průměrně 30 obcí. R. 1925 připojeno bylo 62 obcí, r. 1926 88, r. 1927 154 a r. 1928 již 180 obcí. Tedy během těchto 4 let zvýšila se intensita připojování obcí na elektrickou síť šestinásobně. Zbývá však na Moravě dosud zelektrisovati ještě 1600 obcí s průměrným počtem obyvatel jedné obce 580. Je viděti, že obce, které čekají na elektrisování, jsou obce malé, když průměrný počet jejich obyvatel je 580.
Žádostí bylo podáno z Moravy v letech 1925 až 1928, tedy za 4 roky, celkem 615, se stavebním nákladem skoro 80 mil. Kč a se subvenční potřebou podle zákona 30 mil. Kč. Mohlo však býti vyřízeno do konce r. 1928 pouze 297 žádostí, na něž povoleno subvence 11,500.000 Kč, tedy pouze asi 1/3 potřebného obnosu subvenčního.
Celkem bylo v republice podáno dosud asi 2.400 žádostí za podpory na místní sítě a transformační stanice, z nichž bylo do 1. července 1928 - pokud spadalo připojování do kompetence ministerstva zemědělství - vyřízeno 1.131 žádostí a povoleno podpor 52.418.000 Kč.
Nyní od 1. července, jak známo, vyřizuje tyto žádosti ministerstvo věř. prací, které do konce r. 1928 vyřídilo ještě několik desítek došlých žádostí, takže dosud zbývá asi 1200 žádostí nevyřízených.
Podle zákona z r. 1926 dávány byly z těchto 10 mil. Kč ročně podpory nejen obcím, případně družstvům na sekunderní sítě, domovní přípojky a transformátory, nýbrž i t. zv. všeužitečným společnostem elektrárnám, na primerní přípojky, tedy na vedení od hlavní sítě k obci, které je na venkově někdy několik kilometrů dlouhé a proto dosti drahé a které by elektrárna bez podpory státu postaviti nemohla, poněvadž takové připojení by bylo pro ni naprosto pasivní. Protože se podle tohoto zákona povoluje také subvence až do výše 75 % veškerých nákladů pro tyto primerní přípojky, vyčerpává se ten fond ovšem velmi rychle.
Do 1. července 1928 bylo na elektrisaci povoleno celkem 54.435.928.47 Kč. Na to uhradilo ministerstvo zemědělství z vlastních prostředků 8,798.649 Kč, zbývá tedy k tíži úvěru zákonem č. 139 z r. 1926 vyplatiti 45,637.278 Kč. Může tedy ministerstvo veř. prací, jak jsem se již zmínil, disponovati pouze 3,892.624 Kč, a to až do konce roku 1931.
Proto, aby se celá činnost elektrisační nemusila zastaviti, a ta jistě velmi chvalitebná snaha našich venkovských obcí o připojení k elektrické síti nemusila býti úplně zabrzděna, je nutno, aby se větší podporou státní umožnilo další provedení těchto prací. Jenom na podané a dosud nevyřízené žádosti, jichž je 1269, potřebuje se k subvencování Kč 58,374.000.
Z těchto důvodů byly oběma našimi sněmovnami již v létě při projednávání zákona o změně kompetence pro elektrisační práce usneseny resoluce, v nichž jsme žádali vládu, aby podala předlohu zákona o zvýšení těchto dotací. Nyní však byl posl. sněmovně podán iniciativní návrh na zvýšení obnosu k podpoře elektrisace venkova na ročních 35 mil. Kč pro léta 1929 až 1933, tedy na 5 let, celkem tedy na 175 mil. Kč. Návrh tento byl posl. sněmovnou přijat a přichází nyní sem k nám do senátu,
Z obnosu tímto zákonem povolených příspěvků spotřebovalo by se na podporu výstavby přípojek primerních asi 25 mil. zůstalo by tedy na podporu obcí okrouhle pro 5 let asi 150 mil. Kč, čímž by bylo umožněno aspoň 3.000 obcím připojiti se na elektrickou síť.
Výbor národohospodářský projednal usnesení posl. sněmovny a doporučuje slavnému senátu osnovu zákona o finanční podpoře elektrisace venkova ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu sen. dr Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Zákonem ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., byla povolena na podporu soustavné elektrisace venkova na léta 1927 až 1931 roční částka 10 milionů Kč; podle projednávané osnovy povoluje se na léta 1929 až 1933 roční řádná částka 35 milionů Kč. a bude částka ta počínaje rokem 1930 zařaděna do řádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací; kde pro rok 1929 není úhrady v rozpočtu, má se použíti rozpočtového přebytku, po případě i úspor vykázaných v roce 1929.
V §u 2 cit. zákona nahrazuje se důsledně částka 10.000.000 Kč částkou 33,000.000 Kč.
Výbor rozpočtový projednal ve své schůzi dne 20. března 1929 osnovu zákona usnesenou poslaneckou sněmovnou a navrhuje senátu schváliti ji tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je obsažena v senátním tisku č. 839 i se 4 ve zprávě otištěnými resolucemi. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor národohospodářský ke druhému odstavci pořadu, panu sen. Sáblíkovi.
Zpravodaj sen. Sáblík: Spotřeba elektřiny, jak jsem se již v minulém svém referátu zmínil, v oblastech, které zásobeny jsou t. zv. všeužitečnými elektrickými podniky, velmi rychle stoupá, a to r. 1926 průměrem asi o 18 %, 1927 o 24 % a 1928 u některých o 17 % a u některých až o 50 %.
Z toho je viděti, že elektrický proud při tak rychle rostoucí potřebě je dosti těžko opatřovati. Proto také by tyto elektrárny v krátkém čase nemohly vyhověti stále rostoucí spotřebě proudu a musily by se značným nákladem rozšiřovati své tepelné centrály, ačkoli by spojením se sousedními podniky mohlo se mnoho ušetřiti, při čemž by trvalá a jistá dodávka proudu byla zabezpečena - i v případech nahodilých poruch ve vedení. K tomu účelu je nutno spojiti jednotlivé elektrárny vedením o velmi vysokém napětí, na 60.000 nebo 100.000 V, kdežto, jak známo, obyčejné primerní vedení o vysokém napětí je na 22.000 V. Postavení těchto vedení je ovšem velmi nákladné a samy elektrárny nemohly by je provésti, poněvadž by jim to, zvláště v prvých letech, působilo silné finanční zatížení, úrokování zdražilo by zase proud, po případě by stavby ty nemohly býti ani provedeny.
Proto má se tímto zákonem o elektrisačním fondu opatřiti podnikům těm na stavbu sítí o velmi vysokém napětí levnější úvěr založením elektrisačního fondu při ministerstvu veř. prací.
Elektrisační fond opatří si v letech 1930 až 1945 peněžní prostředky do výše 200 milionů Kč výpůjčkami, případně vydáním dílčích dlužních úpisů. Zápůjčky poskytnuté elektrárnám musí býti splaceny do 30 let.
Tedy při tomto zákoně neběží o nějaké subvencování, nýbrž o umožnění výstavby těchto linek o velmi vysokém napětí levnějším úvěrem. Stát při tom nedává podpory, nýbrž zaručuje pouze případnou diferenci úrokovou, což nebude v praxi se ani stávati, takže to vlastně zatížením není.
Výbor národohospodářský projednal usnesení posl. sněmovny o vydání zákona o elektrisačním fondu a doporučuje senátu připojenou osnovu zákona ke schválení ve znění senátního tisku 860. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K témuž předmětu - k osnově tisk 860 - dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Elektrisační fond do výše 200 milionů Kč je právnickou osobou zastupovanou ministrem veřejných prací, pokud jde o výpůjčky, spolu s ministrem financí a dluhopisy kontrasignuje předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
Účelem fondu je poskytnouti elektrickým podnikům za všeužitečné prohlášeným nebo na takové přeměněným, nejméně 4%ní zápůjčky na výstavbu elektrických vedení o velmi vysokém napětí.
Dílčí dlužní úpisy na výpůjčky fondu vydané používají sirotčí jistoty, za úroky a úmor ručí stát a jednání a listiny jsou prosty kolků a poplatků. Rozdíl mezi úrokem z výpůjček a zápůjček fondu nese stát. Rozpočet fondu je součástkou státního rozpočtu.
Výbor rozpočtový projednal ve své schůzi dne 20. března 1929 osnovu zákona usnesenou poslaneckou sněmovnou a navrhuje senátu schváliti ji tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je obsažena v senátním tisku č. 860, jakož i čtyry resoluce dole uvedené. ((Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ve smyslu přiznané pilnosti navrhuji, aby spojené tyto předlohy projednány byly v celkové době 1 1/2 hodiny se stanovením řečnické lhůty 1/4 hodiny.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Dějje se.)
To je většina. Návrh můj je schválen.
Ke slovu jsou přihlášeni páni sen. Hubka, Kučera a Dundr.
Dávám slovo panu sen. Hubkovi a připomínám, že řečnická lhůta je stanovena 1/4 hod.
Sen. Hubka: Slavný senáte! Kdo je upřímným přítelem našeho venkova, má opravdovou radost z toho zjevu, že výhody elektřiny přestávají býti jen praktickým a luxusním majetkem obyvatel měst a že elektřina vniká také do venkovských obcí a slouží jako pomocník při práci drobnému zemědělci a živnostníku.
Bílé elektrické světlo začíná panovati tam, kde před několika desítkami let byla domovem louč, kde ještě včera se svítilo svíčkami a kde dnes kazí si vzduch obyvatelé venkovských domků petrolejkami. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.)
Odpustíme i to, že elektrovodná síť svými sloupy a dráty ruší krásu přírody a romantiku krajiny. Máme radost z toho, že za dráty elektrovodných sítí postupuje pokrok a že civilisace vniká i za hranice dosavadních civilisovaných krajin, že se civilisace dostává tam, kde nebyla ještě včera domovem. Je nám v každé venkovské obci transformátor tak milou budovou jako škola. Transformátor representuje ohnisko technického pokroku, škola je ohniskem pokroku kulturního. Ten pokrok v elektrisaci venkova je velmi znatelný, zejména v letech trvání Československé republiky, od 1918 až 1928. V tomto desítiletí stalo se v elektrisačním programu velmi mnoho.
Budiž mně dovoleno, abych řekl několik číslic. V r. 1919 vyrobeno bylo v Československé republice 38 mil. Kw hodin, v r. 1927 už 380 mil. Kw hodin. V téže době prodáno bylo v r. 1919 32 mil., v r. 1927 už 380 mil. Kw hodin. Počet obyvatel těch obcí, které byly v r. 1919 elektrickým proudem zásobovány, činil 290.820, v r. 1927 již 4.933.597. Délka vedení elektrovodní sítě byla v r..1919 191,5 km, v r. 1927 12,471 km. A investice, které byly uloženy do elektrovodních prací, činily v r. 1919 10 mil. Kč, v r. 1927 již 1.347 mil. Kč. Rozšiřování sítě elektrické přirozeně musí odpovídati spotřebě elektrické energie. Ta stoupá. Důvodová zpráva poslanecké sněmovny povídá, že stoupla spotřeba elektrické energie v r. 1926 o 18 %, v r. 1927 o 24 % a v r. 1928 stoupá tato elektrická energie v určitých případech od 17 do 50 %.
A když už jsem u té statistiky, budiž mi dovoleno, abych několika ciframi poukázal na jeden jediný případ, který je velmi jasným dokladem toho, jak systém elektrisační proniká i do nezapadlejších krajin naší republiky. Mám na mysli provoz Západočeských elektráren v Plzni. Tyto Západočeské elektrárny v Plzni měly r. 1920 délku elektrovodné sítě 93 km, r. 1928 již 813 km. Počet obcí, které byly zásobovány, činil v r, 1920 17, v r. 1928 238. Počet obyvatel v oblasti Západočeských elektráren, obyvatel, kteří byli v obcích, jež odebíraly elektrický proud, činil v r. 1920 24.124, v r. 1928 300.159 a Kw hodin spotřebováno bylo v r. 1920 1,253.000, v r. 1928 již 14,728.000. Z toho na světlo bylo potřebováno v r. 1920 33.538 a r. 1928 668,171, na motory v r. 1923 16.768, v r. 1928 519.718 Kw hodin. Tyto cifry jsou dokladem, jak elektrisační program postupuje, a to téměř ve všech územích československého státu. Nejsme ovšem ještě tak daleko, abychom dobíhali cizinu na této cestě a abychom vyrovnávali svoji vlastní potřebu. Vzpomeňte si, prosím, dámy a pánové, na loňskou výstavu v Brně. Tam nám ukazovali také t. zv. elektrostatek a ukazovali, do jaké míry bylo by možno zmotorizovati náš venkov, kdyby bylo dostatečné množství proudu a kdyby bylo také dosti peněz, aby elektřina se stala opravdovým služebníkem v našem venkovském hospodářství. Náš elektrostatek jest až doposud výstavním předmětem na takových výstavách, jako byla výstava brněnská. V Dánsku jsou takové elektrostatky zjevem docela obyčejným a měl jsem sám příležitost pozorovati, jak mnoho práce vykonáváno je tady elektrickými motory, snadno, rychle a levně, a jak tedy dánské hospodářství oproti hospodářství našemu je daleko před námi. Tedy cizinu musíme v tomto směru. ještě dobíhati.
Kromě toho nevyrovnáváme ani svou potřebu. Důvodová zpráva zřejmě o tom mluví, že celá řada obcí, které podávají žádosti za subvencování svého programu, zůstává opomenuta, poněvadž nebylo dostatek finančních prostředků, aby všem žádostem mohlo býti vyhověno.
Z toho důvodu je náš klub pro to, aby užívání elektrického proudu bylo podporováno, a to i z prostředků veřejných. My uznáváme, že investice v tomto směru vykonané jsou investicemi lukrativními, jsou to investice výnosné, a z toho důvodu nemáme pražádných námitek proti tomu, aby se přicházelo s podobnými návrhy, jaké jsou nám dnes předkládány ve formě osnovy zákona o elektrisaci venkova i ve formě osnovy zákona o elektrisačním fondu.
My jsme se nestavěli na př. již v roce 1926 proti zákonu čís. 329 a loni i předloni poukazovali jsme na to, že částka 10 mil. Kč naprosto nestačí na všecky potřeby, které jsou požadovány elektrisačním programem. A když jsme loni v senátním výboru projednávali otázku kompetence vyřizování žádostí na elektrisační potřeby a přesunovali tuto kompetenci s ministerstva zemědělství na ministerstvo veřejných prací, byli jsme iniciátory resolučního návrhu, ve kterém jsme žádali zvýšení položky z 10 mil. Kč na 20 mil. Kč pro stavební podporu i podpory investiční ve prospěch jednotlivých žadatelů.
Nyní, když přichází se s dokladem o tom, že z těch ročně vyplácených 10 mil. Kč, stanovených po 5 let, tedy dohro mady 50 mil. Kč, dnes disponuje se jenom s 1,225.000 Kč, poněvadž z těch 50 mil. Kč velká částka byla již spotřebována a že tedy do r. 1931, do kteréžto doby platilo ustanovení o částečném vkládání 10 mil. Kč do státního rozpočtu, by to naprosto nestačilo, proto také ve výborech senátních jsme se vyslovovali v tom smyslu, aby žádaná položka obsahovala těch 35 milionů Kč, ba dokonce v poslanecké sněmovně naši klubovní kolegové navrhovali, aby nikoli 35 milionů, nýbrž 50 mil. Kč bylo ukládáno do rozpočtu státního pro stavební podpory eIektrisačních prací.
Řekl jsem, že v důvodové zprávě k osnovám je naznačeno, že u ministerstva veřejných prací leží 1200 nevyřízených žádostí družstev a obcí již zelektrisovaných, a že je tu ještě řada žádostí obcí a elektrisačních podniků, které žádají za zavedení primerní linky, a kdyby tyto žádosti měly býti splněny, že potřebovalo by se dalších 20 mil. Kč. Z toho důvodu je požadavek zvýšení částky z 10 milionů na 35 milionů úplně odůvodněný a my, jak jsem již řekl a znovu opakuji, budeme pro tuto osnovu hlasovati.
Máme jen malou připomínku, pokud se týče vyřízení této věci se stanoviska finančního, neboť potřeba 35 milionů Kč není kryta rozpočtem pro r. 1929 a navrhovatelé našli tu cestu pro sebe velmi příjemnou a pohodlnou, že řekli, aby těch nedostávajících se 25 mil. hrazeno bylo ze státních přebytků nebo úspor. Kdyby také velmi naléhavé a důležité otázky jiné, na př. otázky sociální, byly řešeny též takovýmto způsobem, jako se řeší požadavek na elektrisaci venkova. jistě bychom vítali takovýto postup, poněvadž by se zdálo, že takovéto finanční řešení není jenom řešení jednostranné, nýbrž že přebytků a úspor ze státních prostředků používá se také v jiných případech než v těch, které úzce souvisí s naším agrarismem. Jen tato stránka celého postupu parlamentního je nám na závadu, jinak nemáme nic proti tomu, aby těch peněz bylo použito k investicím jistě velmi užitečným.