Žádám, aby byly přečteny.

Podepsaní navrhují, aby ve smyslu §u 65 jedn. řádu byla o prohlášení pana ministra nár. obrany zahájena ihned rozprava.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti. Prosím, aby se dámy a pánové posadili. (Děje se.)

Ve smyslu přijatých návrhů ihned přistoupíme k rozpravě.

Dříve než dám prvnímu přihlášenému řečníkovi slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 25 minut.

Není žádné námitky? (Nebylo.)

Nelze říci, že jmenovitě při výběru důstojníků má odpovědná místa bylo postupováno vždy s potřebnou opatrností a nutnou mimořádnou svědomitostí. Svědčí o tom případ důstojníka Nowakovského, který byl pobočníkem, zemského vojenského velitele generála Podhajského a který, jak je velmi dobře známo, zneuživ tohoto důležitého místa, konal službu špionskou. Kdyby při výběru osob na odpovědná místa bylo přihlíženo vždy ke všem důležitým okolnostem a zjištěna s nejkrajnější svědomitostí jejich minulost, nikdy by se nemohlo státi, aby jim propůjčena byla místa takového velikého významu a důležitosti.

Právě v tomto směru by měli soustřediti svoji pozornost všichni, jimž jde o stát, jeho obranu a zabezpečení jeho nerušeného a zdravého vývoje. Leč tomu tak není. Velezrady, která je nejhorším zločinem proti státu a jeho obyvatelstvu, snaží se v daném případě zneužíti jednotlivci i některé politické skupiny k útokům na některé odbory ministerstva národní obrany, zejména na zpravodajské oddělení MNO. Útočí se systematicky a bez ohledu na důsledky na zpravodaj šiké oddělení, při čemž nezakrývá se, že útok tento jest osobního rázu. Z takých důvodů podnikány jsou tyto bezdůvodné útoky? Což ztratily se nějaké důležité spisy z tohoto oddělení? Což lze vytýkati, že zpravodajské oddělení nekonalo svoji povinnost? Je přece známo a potvrzuje to ústřední orgán lidové, to je vládní strany, že zpravodajský odbor MNO již v říjnu 1928 byl upozorněni na nespolehlivost kapitána Falouta, jeho značné zadlužení, zaviněné nezřízeným jeho životem. A v tomtéž listě vládní strany se konstatuje, že vzhledem k této okolnosti navrhlo zpravodajské oddělení hlavního štábu již tehdy, t. j. v říjnu 1928, presidiu ministerstva národní obrany, aby Falout byl z operačního oddělení přeložen do oddělení podřadnějšího. To se však nestalo. Návrh zpravodajského oddělení ležel asi 4 měsíce v presidiu MNO nevyřízený, což zavinilo, že kapitán Falout mohl ve velezrádné činnosti pokračovati.

Z jakých důvodů podnikány jsou útoky na zpravodajské oddělení, které konalo svoji povinnost a které jenom proto, že nemá exekutivní moci, nemohlo provésti přeložení Faloutovo zavčas a tak zabrániti jeho další velezrádné činnosti? Proč všichni ti, kteří útočí na zpravodajské oddělení, neobrátí svoji pozornost na presidium MNO, jemuž lze právem vytýkati lhostejnost, nevšímavost k tak závažnému případu, na který zavčas bylo upozorněno. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Je smutným zjevem, že tato ošklivá aféra, jejíž řádné vyšetření je kategorickou nutností, zatahována je na pole politické a dokonce osobní. Musíme tento způsob řešení aféry, o který usilují některé kruhy, aby zastřely skutečné své úmysly a záměry, odmítnouti s největší rozhodností. Zdá se, že právě těmto kruhům, ve kterých důležitou úlohu hrají jednotlivci, sledující zvláštní osobní nebo politické cíle, jde šířením zneklidňujících zpráv jedině o vnášení zmatku do naší veřejnosti. Je charakteristické, že právě v této aféře, která vrhá černé stíny do našeho veřejného života a která odhaluje nejenom slabiny, ale i špatnosti jedinců, kteří se dají koupiti, za bídný žold pro zájmy cizí a nepřátelské choutky, není všemi činiteli všeobecně sledován zájem státu, jak by nutno bylo. Zdá se, že při této příležitosti mají se vybíti osobní choutky lidí, kteří z veřejného i politického života byli odstraněni, dále pak lidí, kteří jsou si vědomi svého nesprávného postupu a kteří se domnívají, že při této aféře najdou vhodnou příležitost k zakrytí svého jednání nebo k oživení a uplatnění svých, dříve již zničených aspirací. Jakým nechutným, nevěcným a přímo zlomyslným způsobem se proti těmto lidem postupuje, jak bezdůvodně jsou zlehčováni svědomití a poctiví funkcionáři a odpovědní činitelé naší armády a jak má býti proti těmto odpovědným činitelům v jednotlivých odborech ministerstva národní obrany využíván politický a osobní kapitál, ukazuje zpráva, že generál Chalupa byl do zpravodajského oddělení doporučen nebo dosazen sociálními demokraty. Nesmyslnost této zprávy, která se zřejmou tendencí byla rozšiřována, je na první pohled patrná. Sociální demokraté nikoho do zpravodajského oddělení ministerstva národní obrany ani jiného oddělení nedoporučovali, tím méně dosazovali.

Již z toho je viděti, jak je tendenčně a nevěcně postupováno a jaké záměry a cíle sleduje určitá skupina lidí, zbavených vlivu a každé moci v tomto státě. Místo aby soustředěny byly snahy všech věrných a spolehlivých občanů tohoto státu k podpoře těch, kdož pracují k zabránění podobných případů, místo, aby po zkušenostech, které v tomto případě i předcházejících byly získány, byla provedena řádná a dokonalá revise u všech orgánů ministerstva národní obrany, aby odstraněno bylo vše, co je závadné a nejisté, totiž, aby všichni, kdož neprokázali s dostatek spolehlivosti, věrnosti a zdatnosti, byli z důležitých odpovědných míst nejen v ministerstvu národní obrany, ale ve všech ministerstvech odstraněni, podnikají se útoky proti těm důstojníkům, kteří mají nepopiratelné zásluhy o ochranu a obranu státu.

Tvrdí-li člen Národního shromáždění výslovně a zajisté za souhlasu národně-demokratické strany, že projev, který koalice odhlasovala, není projevem důvěry podřízeným orgánům ministra, pak tím přece dává zřejmě najevo, že nedůvěřuje ani zplna ministrovi. Jestliže v zásadě uznáváme princip osobní odpovědnosti za vše, co se v ministerstvu děje, pak mění správné a svědčí o podivných poměrech, jestliže se v konkrétním případě odlišuje ministr od celého ministerstva. Chápeme, že vládní strany snaží se opustiti princip osobní odpovědnosti. Tím jedině lze vysvětliti jejich postup v případě prodeje nadačních domů ministerstvem školství, jejich jednání s ohledem na poměry na Podkarpatské Rusi a v případech jiných.

Před celou československou veřejností přibíjíme postup těchto činitelů, mezi něž patří i pravé reakční křídlo strany agrární, jehož výrazem je článek "Venkova" ze dne 11. června 1929, ve kterém se nízkým způsobem vystupuje proti socialistům, kteří, majíce na zřeteli zájem a prospěch státu, projevili rozhodnutí, že aféra Faloutova musí býti řádným způsobem vyšetřena a vinníci podle zákona potrestáni. Napsal-li "Venkov", že musí býti vyšetřeny i metody, které se zahostily na určitých místech a které zločin umožnily nebo ulehčily, a že socialistům se zdá, že jde o jejich metody, které svými lidmi uplatňovali, je to perfidnost, pro niž není příkladu. Uvádí-li dále, že socialistické úvahy o zradě Faloutově jsou spíše obranou této zrady nebo alespoň zmenšováním jejího významu, je to nepoctivost, jíž jsou schopni lidé, kteří mají osobní zájem, aby zakryty byly případy nesprávného a stát poškozujícího jednání. Socialisté nemají naprosto žádného zájmu, aby odvedli pozornost veřejnosti a lidu od této hrozné zrady k jiným záležitostem. Nemusí také a nebudou vířiti prach okolo Falouta, aby - podle "Venkova" - ochránili svoje metody a svoje lidi.

Nikoli my, ale jiní pánové si přejí, aby odvrácena byla pozornost od presidia ministerstva národní obrany, jiní pánové si přejí, aby veřejnost nezvěděla o tom, jakým způsobem zadávány byly četné dodávky v ministerstvu národní obrany a jaké politické vlivy se zde uplatňovaly.

My chceme, aby vše bylo osvětleno a odhaleno. Nemáme naprosto žádného zájmu, abychom nějaké věci nebo osoby zakrývali. A proto budeme všemi prostředky působiti k tomu, aby v tomto případě netrpěli nevinní, vynasnažíme se, aby znemožněn byl plán na odstranění osob, které jsou mnohým vlivným pánům nepohodlné a které, jak se zdá, překážejí jejich osobním i politickým záměrům. Právě touto činností prokážeme, že nám jde jedině o zájem a prospěch státu, který jsme stavěli vždycky výše, nežli zájem osob i politických stran, V této činnosti neustaneme a jsme přesvědčeni, že z ní vzejde prospěch státu a pracujícím vrstvám a že na příště znemožněny budou ony ponuré zjevy, které vrhají ponuré světlo na vnitřní poměry tohoto státu. (Potlesk.)

Kdo bydlí v pohraničních územích, ví, že tam t. zv. malé vyzvědačské aféry jsou dnes na denním pořádku. Pro pouhé podezření ze spojení s vyzvědači vynášejí soudy tresty těžkého mnohaletého žaláře. Znám případ, kdy mladý muž, který byl požádán, aby vyšetřil sílu dislokace v některé obci, ačkoli to odmítl, přesto, že zde tedy nebylo vyzvědačství, odsouzen byl na 3 léta do těžkého žaláře. Lze však prokázati, že vojenské úřady zakročují, aby takovéto případy byly pokud možno těžce trestány. Pro nepatrné maličkosti, pro věci, jejichž znalost si kdokoli může opatřiti velice snadno, ukládají se nejtěžší tresty. Chci vám uvésti příklad nicotnosti t. zv. vyzvědačských případů. Jistý mladý muž poslal výstřižek z "Prager Tagblatt", týkající se nějaké vojenské otázky, do Vratislavy, a byl proto odsouzen na 4 roky do žaláře. "Prager Tagblatt" jest, jak známo, rozšířen na celém světě. Druhý podobný případ je tento: kdosi, sveden jsa vyzvědači, vytrhl jízdní řád, jaký dostává každý průvodčí vlaku, zakreslil do toho jistou obec a odeslal ho. Byl proto rovněž odsouzen do žaláře na mnoho let. A přece možno v nejbližším knihkupectví koupiti nejpřesnější mapu generálního štábu, kde zakreslena je také nejmenší obec. Je velmi příznačno pro inteligenci těch, kdož vyzvědačství organisují a provozují, že se chytají takovýchto maličkostí a tím lidi vhánějí do neštěstí.

Musíme se především obrátiti proti tomu, že se jednání o takovýchto případech koná s vyloučením veřejnosti a takovým způsobem, jenž se právě nesrovnává ve všem s naším vojenským trestním řádem. Tak obzvláště záhadným je případ jistého dělníka, který dne 20. srpna 1928 narukoval v Jičíně ke cvičení a 5 dní později byl zatčen, prý pro vyzvědačství a velezradu. Zvláštní soud byl delegován, aby tento případ vyšetřil. Tento muž byl odsouzen na 3 roky do těžkého žaláře a je prý proti němu zavedeno nové vyšetřování. Ani jeho příbuzní, aniž kdo jiný mohli se dozvěděti, čeho se dotyčný dopustil. Nebylo lze vyzvěděti, zdali byly zachovány předpisy vojenského trestního řádu, zdali tomuto člověku byl dán v procesu zástupce atd. Vzhledem k tomu, že jde o člověka, jehož inteligence není zvláště značná, o prostého člověka, který neovládá českého jazyka, domnívají se příbuzní, že zde jde o vyložený přehmat justice. Mohl bych vám uvésti ještě celou řadu takovýchto případů. Jistý vojenský spisovatel poukázal před několika dny, pojednávaje o případu Faloutově, právem k tomu, že, mají-li takovéto případy vyzvědačství míti nějakou cenu, musí předně býti vhodné, za druhé důležité, za třetí a za čtvrté musí se jim, věřiti. Skutečností však je, že se takovýmito maličkostmi věc nezlepší, nýbrž jen zhorší.

Přes jednu věc přešel pan ministr úplně, přes hlas veřejnosti z posledních dnů, který nám nemůže býti lhostejným, který naopak si vyžaduje naší největší pozornosti a který žádá vysvětlení, poněvadž víme z vlastní zkušenosti, že tato tvrzení nejsou zcela neoprávněna. "Pražský Večerník " psal včera nebo předevčírem: "Zasvěcené osoby vědí, že tyto poměry jsou neudržitelny. Určitá legionářská klika obsadila všechna důležitá místa generálního štábu a ministerstva národní obrany osobami, které většinou nemají ani potřebného předběžného vzdělání, ani způsobilosti pro obsazování těchto míst potřebné. Často se poznalo, že tito lidé jsou nesmírným zatížením, ba dokonce neštěstím pro armádu."

Uvědomíme-li si, že to psal list, jenž patří vládní straně, státotvorné straně, pak musí býti poměry skutečně již velmi zlé a povážlivé, mohou-li takovéto hlasy pronikati do veřejností. Musíme však přiznati, že po našich zkušenostech nelze těmto žalobám upříti jistou oprávněnost. Mohli jsme opětovně konstatovati, že sliby, které dal pan ministr národní obrany, podřízení vojenští orgánové neplní. Zdá se, že tu do jisté míry panuje anarchie, panství, libovůle.

Obzvláště pochopitelnou stává se tato žaloba tím, že nám oznámen byl tento křiklavý případ. V lednu tohoto roku vehnal kapitán Sýkora 8. dělostřeleckého pluku jistého vojína v náruč smrti. Listy na rozloučenou tohoto vojína jsou strašlivou obžalobou proti tomuto důstojníkovi. Kamarádi sebevraha v plném obsahu potvrdili před komisemi žaloby, jež v dopisech jsou obsaženy. Je to zajisté dosud jediný případ, kdy vojíni přes pokusy zastrašovací setrvali při svých výpovědích. Onen důstojník byl svými oběma představenými pro klamáni, t. j. pro obelhání představeného, odsouzen k trestu vězení. Příslušný generál dal v Olomouci v tamní divisní nemocnici vyšetřovati jeho duševní stav. Dodnes však nebyl tento důstojník ještě odvolán, nýbrž koná svoji službu dále, byť i ne u téhož pluku, nýbrž u jiného pluku. To jest jediné opatření, k němuž se vzmohli. Důstojníci celé posádky tvrdí, že si tento důstojník mohl všechny tyto věci dovoliti jen proto, poněvadž věděl, že může beztrestně činiti vše, co chce - má již nekonečnou listinu trestů - ježto v ministerstvu resp. v generálním štábu má někoho, kdo nad ním drží ochrannou ruku. (Sen. Beutel [německy]: Dostane ještě vyznamenání!) To je také ještě možno;!

Zdá se nám, že ze všech žalob, které v souvislosti s případem Faloutovým pronikly do veřejnosti, je tato nejvíce oprávněna a nejvíce odůvodněna a že takovéto poměry, jaké zde panují, opravňují k domněnce, že se ještě dále zhorší. Nemůžeme samozřejmě hlasovati pro prohlášení páně ministrovo. (Potlesk senátorů něm. soc. dem. strany.)

Jaká je kompetence? Kdybych kladl na odpovědné činitele MNO, na pana ministra MNO skromný dotaz, jaká je kompetence nejvyššího velitele armády, presidenta republiky, jsem přesvědčen, že by velmi těžko tento dotaz zodpověděl. Nebo jaká je kompetence ministra MNO? Jsem přesvědčen, že by velmi těžko pan ministr národní obrany tento dotaz zodpověděl. Nebo jaká je kompetence náčelníka generálního štábu, jaká je kompetence přednosty zpravodajského oddělení, generálního inspektora armády? V tomto směru jest u nás malá anarchie. Máme pro to více než mnoho předpisů. Jeden předpis ruší předcházející. Máme z těchto důvodů kompetence značnou část nepříjemností, a já jistě nechci a nejsem přítelem toho, aby se tyto otázky řešily po vzoru polském, kde měli k tomu odvahu. Jednou však musíme dojíti k tomu, aby ministr MNO věděl, jaká jsou jeho práva a povinnosti, aby generální inspektor vojska věděl, jaká jsou jeho práva a povinnosti, aby president republiky věděl, jaká jsou jeho práva a povinnosti. (Místopředseda dr. Brabec převzal předsednictví.)

Pánové, tato věc se zdá na první pohled něčím nemožným, ale je to fakt, je to tvrdá skutečnost, která uvnitř aparátu, v ministerstvu vyvolává nám stálé a stálé potíže a nepříjemnosti. Upozorňuji na to a myslím, že budeme míti příležitost, o této otázce sobě ještě* pohovořiti.

Ale pan ministr zde uvedl ve svém prohlášení, že kapitán Falout byli 1. dubna domácím rozkazem přeložen. Zcela správně, ale kapitán Falout byl v lednu v kárném řízení! (Slyšte!) V dubinu podle domácího rozkazu měl býti přeložen, ale úřadoval na svém místě u svého stolu do 1. května a teprve 1. května opustil své místo. Dá se mně namítati proti tomu, proč nemohl odejíti okamžitě: Domácí rozkaz zněl: důstojník ten a ten je přeložen tam a tam; to je pravda, ale on musí předávati spisy a svého nástupce informovati. K tomu potřeboval kapitán Falout plný měsíc. Mně by zajímalo, kdo držel kapitána Falouta, kdo ho držel od ledna do dubna a kdo ho držel od dubna do 1. května, když byl od ledna v kárném řízení a 1. května teprve opustil židli, na které seděl. Prosím, ty případy vypadají poněkud jinak. A vzácní pánové a dámy, my velmi dobře víme, že v armádě je nespokojenost v důstojnickém sboru. Je nespokojenost z několika důvodů. Není to pouze platový zákon, není to pouze systemisace, ale je to otázka protekce, která v národní obraně vládne. Upozorňuji zde na případ bývalého majora Komárka, jakým způsobem se mohlo státi, že tento penzionovaný major v roce 1915 byl reaktivován, povýšen a nyní má býti povýšen na generála ve skupině, kde systemisovaného místa generálského není. Prosím, jak se to stalo? Snad pro mimořádnou kvalifikaci? Připomínám, že je 62 roků stár. Snad mimořádná kvalifikace vyžaduje, aby byla uznána jeho služba, aby byl také mimořádně povýšen. (Sen. Toužil: Kdo je 62 roků stár?) Plukovník Komárek.

Nedávno byl povýšen letošního roku jeden vyšší důstojník také z určitých důvodů, který službu nekoná a který je v ústavu. Je pochopitelně... (Sen. dr. Witt: V jakém ústavu?) Choromyslných! A je povýšen v té době. Je to plukovník Skála od berounského pluku. Důstojnický sbor toto všecko ví, všechno sleduje, ten důstojnický sbor je dokonale informován o tom, že jednak zde brání platový zákon, že zde brání otázka systemisace, která nyní se musí nadlepšovati, upravovati, ale když i přesto v jednotlivých případech nevadí platový zákon, nevadí systemisace, zdali to místo je v dané skupině a povyšování se děje, slouží to za podklad nespokojenosti a roztrpčení.

Uvedu další případ, v jaké anomálii žijeme. To, co je u důstojníků, je též u rotmistrů. My víme řadu křiklavých případů z poslední doby, že rotmistři nemají na růžích ustláno. Rotmistři mají právo státi se důstojníky. Máme řadu výborně kvalifikovaných rotmistrů, kteří jdou do vojenské akademie, ale na základě zákona o předběžném vzdělání nemohou se státi důstojníky, teprve když si u vlády vymohou svolení k tomu. teprve ten výborně kvalifikovaný rotmistr, který s výborným prospěchem absolvoval vojenskou akademii, se může státi důstojníkem. To jsou případy a zjevy, které klidu v armádě neslouží.

Pánové a dámy! My máme opravdu zájem na armádě, když už musíme tak velké obnosy na armádu vydávati. V posledním čísle "Důstojnických listů" je článek, který napsal zemský vojenský velitel v Košicích gen. Šnejdárek. Ten vzpomíná tam bojů na Slovensku před 10 lety. Pan generál končí svůj článek těmito slovy: "Československý voják je výborný voják, má-li důvěru ve své vůdce, chce ale věděti, co se od něho žádá tím nebo oním bojem. Žádá dobrý příklad od svých velitelů v boji i mimo boj. Nejdůležitější složka taktiky je morálka vojáka. Jen ten je poražen, kdo se za poraženého má. Nechť tedy každý voják nebo vůdce koná svou povinnost na bojišti přesně a bezohledně. Politiku nechť přenechá těm, kterým je svěřena." Plně podpisuji výstižná slova gen. Šnejdárka. který správně zde charakterisuje, jakým je voják a jakým voják může býti. Voják je tehdy dobrý voják, když vidí dobrý příklad, když vidí špatné příklady sem a tam - samozřejmě, že špatné příklady kazí dobré mravy. Já také při této příležitosti chci poukázati na to - ne z nějaké ironie - jak se pomáhá armádě pomocí tužky pana censora. Zde máme špiona, který má možnost v době, když byl přeložen, dostati clo rukou důležité listiny. Časopis sociálně-demokratické mládeže přinesl ve svém únorovém čísle tento článek: "Vojna je pokračovací školou života. Ráno se vstává v 5 hodin, ještě za tmy. Hned po snídaní - jedna třetina litru černé kávy - nastává čištění, počínající náležitými nadávkami, abychom "nevyšli ze cviku". Pak se táhne na "tejrák" - to je jako "Execírplatz", pan ministr říká cvičiště - kde vedle cvičení, které by jakž takž ušlo, musíme si dát mlčky líbit všemožné nadávky, které se kdy a kde vyskytly. Tak každý den jsme "pakáž", "držíme huby", "čumíme", "jsme vodové", "pacholci" atd. Ozvat se nesmíš, nechceš-li pocítit dvojnásob všechny slasti vojenského života. Vojna, když již to musí být, by se jinak líbila, ale ty každodenní perly znechucují život úplně. Nejtragičtější je, že podle přísloví "Poturčenec horší Turka" jsou nejhoršími ti 22letí kluci, kteří byli již dříve povýšeni. Mezi důstojnictvem jen v poměrně řídkých případech vyskytnou se podobní výtečníci."

To já také kvituji, že mezi důstojnickým sborem tyto případy rapidně mizí, aby používali obdobných výrazů, jakým jsme zvykli za Rakouska.

"Když tak pozoruji ty hochy, někteří jsou sirotky, přišlí ze všech koutů republiky, nedivím se, že je ve vojsku takový počet sebevražd. Kdo je slabší povahy a nervů, těžko snese způsob, jakým je nám vštěpováno vojenské umění, disciplina a láska k vlasti. O všem ostatním, co tu člověk musí překousnouti, je lépe pomlčeti. No, ale už to nějak překonáme. Mám jen obavy, že uvíznu-li zde jeden a půl roku, bude ze mne duševní mrzák. Za celou dobu neviděl jsem vůbec novin. Celý duševní obzor je uzavřen vojnou a zase vojnou."

Prosím, tento článek, který konstatuje chování důstojnictva ve prospěch důstojnictva, byl zkonfiskován. Zde censor chrání armádu. Interpelace ve sněmovně podaná nebyla do dnešní doby zodpověděna. Abych usnadnil práci pánům zástupcům ministerstva národní obrany, sděluji, že tyto poměry vládnou u 47. pěšího pluku v Rumburce, aby bylo možno konstatovati, že snad i po této snaze nastala tam náprava.

Pánové, právě projednávaný případ se Sídkem není jen určitým poučením a výstrahou, kde vedle Sídka vystupuje také několik důstojníků a žel také jeden senátor ze strany čistých rukou. Tento případ v určitém směru vrhá zvláštní světlo na poměry a službu v armádě. Pokud bylo by potřebí o této otázce podrobněji mluviti, snad bude nám umožněno, aby branný výbor senátu mohl nahlédnouti poněkud do detailu celého jednání a vynésti také svůj názor. Do jaké míry nám to ministerstvo národní obrany umožní, je ovšem otázka jiného druhu. Prosím, žádný vtip, já neumím vůbec vtipy vyprávět.

Ale jedna věc přiléhá na situaci, která je zde, kde umožňování těchto způsobů je také ve způsobu práce přes čas, kde důstojníci na odpovědných místech jsoucí odnášeli si - zdali nosí doposud, to nemohu potvrditi - práci domů. Senát nemusí nositi práci domů, senát nemusí pracovati přes čas, ale bylo by žádoucno a v zájmu věci, aby senát pracoval také poněkud více, aby se těmito otázkami jeho výbor, branný výbor, podrobněji také zaměstnával, a ne aby se scházel pouze jednou za tři měsíce a aby ještě, konstatuji, slavná vládní majorita neměla naprosto žádného zájmu na projednávání otázky, která je na denním pořadu. Poslední dvě schůze v branném výboru členové vládní majority neujali se vůbec slova. To je skutečná degradace, která trapně působí, a každý, kdo má určitý zájem na práci parlamentní, je Mučen proti tomuto způsobu jednání důrazně protestovati.

Ve věci samé, v aféře špiona Falouta, trváme bezpodmínečně na přísném vyšetření, na přísném potrestání, ale samozřejmě trváme také na tom, aby odstraněno bylo to, co umožňuje práci Faloutům a ostatním. (Potlesk soc. dem. senátorů.)

Utajení takových důležitých elaborátů je především povinností hlavního štábní. Osoby, které do hlavního štábu jsou povolány, musí především po stránce mravní a charakterové skýtati záruku naprosté spolehlivosti. To neplatí jen na důstojníky generálního štábu, nýbrž na všechny v hlavním štábu v jakékoli funkci zařazené osoby.

Vyskytla-li se v hlavním štábu přímo úžasná špionáž, je to důkazem, že výběru osob nebyla věnována taková pozornost, jak právem tak nesmírně důležitá práce v hlavním štábu vyžaduje. Že špionáž byla prováděna, aniž by hlavní štáb o ní byl věděl, lze si vysvětliti jen dvojím způsobem. Buď neschopností těch, kdož vypracovali celý chod služby v hlavním štábu, takže vypracovaná nařízení mají strašlivé nedostatky, jichž pak vyzvědači mohou dobře využíti, anebo byla shora uvedená nařízení promyšlena do nejmenší podrobnosti tak, že špionáž by musila býti vyloučena. Pak vyskytl-li se takový smutný zjev, lze to přičísti jedině lehkomyslnosti, kterou nelze nikterak omluviti. Takováto lehkomyslnost projevuje se tím, že vydaná nařízení se nerespektují, a to tehdy, jestliže není postaráno o řádnou kontrolu jak vydaných předpisů a nařízení, tak o osoby, které určitými funkcemi jsou pověřeny. Hlavní štáb by měl býti především vzorem po stránce vojenského pořádku a discipliny tím spíše, že je nejvyšším vojenským orgánem v celém mohutném tělese armádním.

Požaduje-li se právem od nižších velitelství a od vojsk naprostá spolehlivost, tím více tu musí platiti pro celý hlavní štáb. Bohužel tento případ ukazuje, že nynější složení hlavního štábu nedává nám žádné záruky pro bezpečnost, státu, jestliže je možno, aby přímo v jeho lůně mohla se prováděti špionáž takových rozměrů, jak jsme byli svědky. Možno-li připustiti případy špionáže u nižších velitelství, ač i tomu se musí hleděti zabrániti, nesmělo by nikdy dojíti k tomu, aby možnost špionáže byla prováděna právě na tom nejvyšším místě, kde se vyzvědačská a protivýzvědná služba organisuje a provádí. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)

My nemůžeme dávati miliardové obnosy na armádu, nemáme-li záruky, že tak těžce vynaložené peníze jsou vyhazovány přímo do vzduchu. Tento případ, doufejme, že bude výstrahou jednou pro vždy a že všecky strany státotvorné podají si ruce, aby v zájmu bezpečnosti státu a republiky, jež je nám tak drahou, byly zajištěny předpoklady pro co největší bezpečnost. Buďme vždy pamětlivi toho starého přísloví: "Běda poraženým!"

Pan ministerský předseda velice klidně mluvil o aktivních důstojnících, neslyšeli jsme však ničeho o činnosti některých důstojníků, stojících již mimo aktivitu. Máme dojem, že mnohé by se u nás nestalo, kdyby mezi námi bylo více lásky k republice a méně štvaní jedné strany proti druhé. (Výborně!)

Potlesk, který na konec sklidil p. ministerský předseda a ministr národní obrany, mne osobně zarazil. Mám dojem, když se spáše takový zločin v našem státě, že bychom neměli tleskati, ale že bychom se měli zamysliti nad tím, co se odehrálo, co se stalo.

Jsem přesvědčen, že my jsme daleci toho, abychom okolní státy chtěli přepadnout. Jsme daleci toho, že bychom hranice našeho státu chtěli rozšířiti. Ale jistě že nejsme žádnými politickými dětmi, že všímáme si veřejného života, a nemine snad dne, aby se nám nevyhrožovalo v cizině, že ty hranice nejsou ještě trvalé, že ještě nejsou ustálené, že ještě ty hranice budou se korigovat. Tedy ne pro výboj, ale na obranu zde jsme a stojíme. To, co bylo vybudováno krví, potem a prací našich lidí, musíme si udržeti. Vžijme se do toho, kdyby ty naše děti, spolubratři a starší ročníky byly povolány v takové chvíli k vojenské povinnosti a všechno bylo zrazeno, všechno bylo prodáno. Co by nám bylo plátno to nadšení a ta láska k národu a státu, když bychom byli zrazeni na celé čáře, prodáni a kdyby nám nezbylo snad více než smrt těch, kterým smrt je milejší, než život otroka. (Výborně!) Tedy prosím, mně nebylo klidno, když jsem ve vládních lavicích slyšel ten potlesk. Stejně tak, jako říkám, že nenáležím mezi ty, kteří by toto chtěli svalovat jeden na druhého. Ta ostuda dotýká se celého maroda. (Tak jest!) A my máme všichni povinnost do jednoho pracovati k tomu, aby něco podobného příště nemohlo se státi. (Tak jest!) A to se nestane, když na čelná místa budou voláni mužové, kteří svým životem, celým založením svého života nám budou zárukou, že ne za jidášské groše, ne za úsměv prodejné ženy, ale kteří u vědomí, že vlastně v jejich rukou leží život národa, budou si počínati tak, jak si počínají všichni ti, kteří na tak odpovědná místa jsou postaveni a jsou si vědomi, že v jejich rukou leží nejen přítomnost, ale také budoucnost národa a státu.

Špionáž Faloutova, jak jsme slyšeli pana ministra, byla konána na prospěch Německa. My dnes máme vládu, ve které vedle Čechů, zasedají Němci, jsem přesvědčen, že ministři německé národnosti měli možnost se přesvědčiti na odpovědných a povolaných místech, že mezi námi není nikoho, kdo by měl zájem na tom, aby Německo snad kleslo, aby Německo zmizelo, že mezi námi není nikoho, kdo by si přál, aby ten celek více jak 80 milionů Němců zahynul, aby snad volně a klidně nemohl se rozvíjeti v době přítomné i do celé budoucnosti, jsme si dobře vědomi síly Německa i malosti našeho státu a našeho národa, pokud týká se snad velikosti, nebo počtu. Lze jen toho litovat, že německý stát, německá obrana státu, pokusila se a docílila i toho, aby za pomoci zlatých německých říšských marek byl koupen Jidáš, kterému peníze byly milejší a cennější, než přítomnost a budoucnost národa a státu. (Výborné!)

Nebude na škodu, když my na adresu státu maďarského a všech těch, kteří mají dojem, když si koupili jednotlivce, že tím také umožnili, aby celek bál se potom podstoupiti těžký obranný zápas, tedy na to maďarské "ne, ne, nikdy" abychom tlumočili několik slov. Náležíme v přítomné chvíli do tábora, který není vládní, který nechce s dnešní vládou míti nic společného, jsme československými nár. socialisty. Máme však zájem na tom, aby republika Československá existovala, aby sílila, mohutněla a stala se střediskem lidu, který ji má rád, který ji zbožňuje a který by nedopustil, aby to, co někdy ohromnou velikou obětavostí našeho lidu bylo zbudováno, znovu bylo rozmetáno. Proto odpovídáme na adresu těch, kteří na hranicích slovensko-maďarských kupují prodejné duše: My všichni, kteří stát svůj milujeme přes veškeré jeho vady a nedostatky, sejdeme se ve chvíli obrany státu pod jedním praporem, pod heslem: Maďarský stát nemá již na Slovensku co k pohledávání. Spojení Čechů se Slováky je provedeno a zpečetěno bratrskou krví na věky. (Výborně! - Potlesk.) A nebude mezi námi žádného rozvrstvení ani stavovského, ani jiného a svorně postavíme se proti každému, kdo sahati bude na to, co je naším a co naším na věky zůstati musí. (Výborně!)

V případě Faloutově lze litovati ještě jednoho smutného obrazu u nás, totiž že do celé té věci ne oposiční žurnalistika, ale část vládní žurnalistiky zatahuje věci, o nichž máme dojem, že by se prováděti nemusily. (Sen. Hubka: Dělají z toho cirkus!)

Slavný senáte! Podívejte se, jak si v těch těžkých chvílích, které jistě bolí nás každého, pokud smýšlíme se svým státem a národem dobře, chtějí vypořádati mnozí úcty s těmi, kteří na širokých pláních celého světa bili se za svobodu svého národa a jimž národ náš vděčí, že stali jsme se opětně pány svého života! Či myslíte si, pánové a dámy, že je správné, když se v tisku vládním píše o bratrstvu legionářském následovně: "Příčinou případu Faloutova jest určitá klika legionářská (Slyšte!), která obsadila všechna důležitá místa jak v generálním štábu, tak i v ministerstvu a vůbec v armádě, a klika tato točila naším vojskem i samým ministrem, jak se jí zachtělo. Osoby, které dosadila na důležitá místa, byly z velké části bez potřebného vzdělání i kvalifikace k zastávání úřadů, v jejichž čelo byly postaveny a často i po jiné stránce jsou ohromnou přítěží, ba neštěstím našeho vojska. Klika tato je všemocnou, poněvadž její úkol nebyl pouze vojenský, nýbrž i politický. Opírá se o ni jistý systém, který působí v čsl. státě takové obtíže a různice." (Hlasy: To je skandál! - Kdo to psal?)

Dovolte mi, snad se může psáti, někdy i hodně ostře, snad si politické strany a žurnalistika mezi sebou mohou své účty vypořádávati, ale dovolte mi, má se takto psáti o našich vojácích od Zborova (Hlasy: To je skandál!), od Dos Alta (Hlas: Bachmače!) a všech těch míst, kde hrstku synů našeho národa ukázala, co dovedeme, když jsme v zápase o bytí, nebytí národa? Kam to spějeme zejména v tomto roce, o kterém se stále říká, že je to rok sv. Václava, a stále se k nám volá. abychom se trochu zamyslili, abychom se snažili urovnati spory, ne bratrskou nelásku jednoho ke druhému, když najednou takovýmto způsobem napadnou se ti, kteří svému národu dali všechno, co mu dát mohli, a kteří jistě by si zasloužili trochu jiné odměny, nežli se jim dostalo? Lze se diviti jenom jednomu, že v dnešní vládní většině nenajde se nikdo, kdo by řekl: "To nedělejme, to nám neprospěje, to není správné, tou cestou k žádnému klidu dojíti nemůžeme!"

Jestliže vzpomínám této kapitoly při tak těžkém případu, jako je velezrada, špionáž Faloutova, činím tak jedině pro to, abych řekl otevřeně, že takhle přece to dál jíti nemůže a nesmí. Snad se najdou v každé společnosti vadní lidé, žádná politická strana není chráněna před člověkem vadným. Ale píše-li se o lidech, kteří v nejtěžších chvílích našeho národa dali nám všecko, formou, jak jsem ji četl, tedy se táži vás: kam to spějeme?

Jestliže mluvíme o případu Faloutově - a zmínil jsem se i o případu pana prof. Vojtěcha Tuky - nebude na škodu, řekneme-li německým ministrům republiky Československé, když jedou mluviti do ciziny, aby v té cizině si uvědomili, že složili přísahu na ústavu republiky Československé (Výborně!) a když již nemají rádi náš národ a nemají doopravdy rádi republiku, aby si navykli aspoň v té cizině mluviti pravdu. Kdyby takovým způsobem hovořil někdo ze socialistických stran, které stojí dnes proti vládě, četly by se nám levity, jak naše vlastenectví upadá, jak se stáváme národně vlažnými, že nemáme nároku dovolávali se těch, kteří ještě neztratili lásku a důvěru ke svému národu.

Dovedeme-li odsouditi zločiny, které byly spáchány a které se páchají na našem národě a stáru, tedy nesmíme se báti říci ministrům našeho státu, že jejich vystupování má odpovídati republice, státu a také ministerskému křeslu v republice Československé.

Jestliže se někdo z německých ministrů opovažuje tvrditi, že nekonáme svoji povinnost vůči menšině, tedy nedivil bych se, kdyby takto mluvil agitátor desátého řádu, ale hovoří-li takto aktivní ministr našeho státu, tady se táži, kam to spějeme a kde to jsme? Za takových poměrů se potom nedivme, že nám vyrostli lidé, jako je Falout, že u nás roste kvítí, které nebude požehnáním našemu národu, které mu nepřinese štěstí, které mu nepřinese růže, ale které mu přinese zklamání tak těžké a bolestné, že bude potřebí znovu nových značných obětí, aby takové kvítí mohlo býti odstraněno.

V poslanecké sněmovně bylo při projednávání tohoto případu také mluveno o civilních zaměstnancích. Při této příležitosti chtěl bych se jich ujati, pokud stojí ve službách ministerstva národní obrany. Musíme s uznáním konstatovati, že až dosud vždy věrně a svědomitě konali všechny jim přidělené práce a že také až dosud ani jedenkráte nezavdali příčiny ke stížnostem a tím méně k podezření, že by se dopustil kdokoli z nich podobného strašlivého činu, jako voják-kapitán Falout. Bylo by tudíž velice žádoucno, aby ministerstvo národní obrany věnovalo této kategorii zaměstnanců zvýšenou pozornost a zlepšilo jejich neutěšené hmotné poměry.

Mám dojem, nechtěje se dotýkati jiných a jiných otázek, že jsem k té strašlivé kapitole vyčerpal svou povinnost, a končím s přáním, aby v řadách československých lidí již nestalo se, že by se zjevil zločinec, kterému statky národa, cena státu je ničím, kterému vším však je lehkomyslný život. Celý případ nám musí býti výstrahou i slibem, že tam, kde jde o republiku a národ, budeme státi na svých místech všichni, ať již stojíme v táboře vládním nebo oposičním. (Výborně! - Potlesk senátorů čsl. nár. soc.)