Cenné "zbytkové statky" byly uděleny Čechům, jednomu Rusínovi, Petrigallovi, a jednomu židovi, bývalému inspektoru Schönbornova panství, z nichž ani jeden nebyl a nebude rolníkem.

Nedomnívá se vláda, že těch několik tisíc jiter orné půdy a luk potřebovali místní podkarpatští bezzemci a malozemědělci, vdovy a sirotci? Přes to se tyto pozemky dávaly pánům zbytkovým statkářům a kolonistům.

Jako příklad jsem zde nucen přečísti odpověď na můj dotaz, týkající se rozdělení půdy v obci Ize: "V obci Ize státní pozemkový úřad měl pro účely pozemkové reformy k disposici pouze 363 kat. jiter, z čehož bylo 62 kat. jiter zemědělské půdy. O tuto nedostačující výměru půdy žádalo 676 uchazečů, z nichž mohlo býti poděleno pouze 399. Důvodem zamítnutí zbytku žadatelů byl jedině nedostatek vhodné půdy. Podle vylíčeného stavu věci vláda nemá důvodu k nějakému opatření."

Konstatuji, že zde agrární agitátoři dostali až 6 jiter půdy a bezzemci ani půl jitra. Tak nespravedlivě byla pozemková reforma provedena na celé Podkarpatské Rusi, ale z odpovědi ministra zemědělství vidíme jasně, že nepotřebuje, aby pozemková reforma byla provedena ve prospěch bezzemků.

Pozemková politika vlády zavinila, že zemědělci na Podkarpatské Rusi, zvláště ruští, potřebují půdy, ale ohromné plochy pozemků a lesů jsou v rukou státu a zahraničních kapitalistů. Zde, pane ministře Beneši, nemůžete říci, že pozemková reforma na Podkarpatské Rusi jest činem demokratickým a revolučním.

Slavná sněmovno! Nespravedlivý poměr rozdělení půdy mezi velkými, prostředními a drobnými zemědělci nejvíce bije do očí na Podkarpatské Rusi. Drobní zemědělci a bezzemci naši doufali, že pozemková reforma vysvobodí je z nouze a bude základem jejich rozvoje a blahobytu.

Bohužel se to nestalo, neboť dostali půdu pouze kortešové agrární strany, rozliční tajemníci a komisaři, v četných obcích "příděloví komisaři" odňali z údělů chudých, drobných zemědělců půdu a přidělili ji bohatým členům agrární strany. Odvolání, protesty při této křivdě nepomohly, neboť pozemkový úřad v Praze sám se řídí stranickými zásadami, jak to v rozpočtovém výboru přiznal sám předseda pozemkového úřadu pan Voženílek.

Hospodaření ve státních lesích na Podkarpatské Rusi odhalil pan kol. Nečas. V každé rozpravě jsem několika slovy obracel pozornost sněmovny a vedoucích osob na to, jak se hospodaří v erárních lesích. Nyní zde předložím také důkazy, které pan Nečas zapomněl připojiti ke svému referátu.

Lesní ředitelství v Buštině postavila několik set kilometrů železnice podél řeky Terešvy do Dubového, Brustur a Německé Mokré. Jest to mrtvý kapitál, poněvadž odňala dělníkům jejich vezdejší chléb, neboť jest tam řeka Terešva, po níž dosud bylo možno úspěšně a lacino svážeti dřevo.

Zřízení této železnice stojí několik milionů a až lesní erár vyveze do posledního kusu své dřevo, tyto miliony budou obětí lehkomyslných a neodborných lidí. Potom také zrušili v Buštině parní pilu, která vždy zpracovala svůj materiál a zřídili nový mlýn za několik milionů korun.

Mimo to se řeže dříví v soukromých pilách jako na př. v Bohdanu za 40 Kč za krychlový metr, Legiobanka řeže v Rachovu krychlový metr za 40 až 50 Kč a v Chustu erár platí Davidoviči 52 Kč za krychlový metr. Řezané dříví stojí u továren a máme strašně velké ztráty z tohoto hospodářství, poněvadž nejsou odborníci pro vývoz.

Dříví se prodávalo především firmám. Jedna taková firma Šavla Farkašova z Rumunska koupila za několik milionů Kč dříví, za které jest do dneška dlužna. Podle informací bude jí prominuto 1 1/2 milionů Kč. Firma Ofa z Bratislavy dluhuje rovněž několik milionů za státní dříví a proslýchá se, že tyto částky budou jí prominuty. A když náš ubohý Rusín jde do lesa jenom na chrastí, dostane vysoký trest, musí si odseděti 10 až 20 dní.

Ministr zemědělství v rozpočtovém výboru spokojil se stereotypním odmítáním konkrétních obvinění, místo aby projevil svůj souhlas s vysláním komise k vyšetření těchto stížností, o nichž na Podkarpatské Rusi všichni vědí.

Rovněž jest známo, že úředníci a zřízenci státních lesů na Podkarpatské Rusi jsou agitátory české agrární strany, stejně jako zemědělský referát sám, jehož přednosta, Jan Brandejs, zaujímá v agrární straně vedoucí místo a ve státním úřadě projevuje svoje stranictví.

O tom nemůže býti pochybnosti, že úřady a úředníci musejí hájiti svou neutralitu, stejně jako sám stát stojí nad stranictvím občanů, přes to však na Podkarpatské Rusi i u soudů vidíme soudce, kteří jsou vedoucími činiteli politických stran, zvláště strany agrární. Soudcovský úřad jim nepřekáží účastniti se veřejných stranických schůzí, pronášeti řeči a psáti články proti jiným stranám. I zde vynikají soudcové jako členové agrární strany.

Když byly provedeny volby do Národního shromáždění a ustavila se nová vláda, v režimu na Podkarpatské Rusi nezměnilo se nic. Pohlédněme na příklad na školskou správu. Školní oddělení zemského úřadu prožilo od jara 1919 také několik proměn, bylo tam během 10 let šest přednostů, všichni Češi, kteří pedagogickou a správní činnost svou všude užívali k politickým pokusům.

Začal referent Pešek, jenž z české obecné školy vystoupil na tento důležitý, odpovědný úřad. Ze začátku byl rusofilem, potom ukrajinofilem, umístil ve středních a obecných školách ukrajinské separatisty z Haliče, vydával ukrajinské mluvnice a učebnice, ale zároveň blížil se k pravoslaví.

Ostatně bylo to jen na venek, neboť Pešek byl ve skutečnosti český šovinista, jenž společně s Ehrenfeldem navrhoval ministerstvu ve zvláštním memorandu, aby vyřešilo jazykovou otázku tak, aby se vytvořil nějaký nový "rusínský jazyk", který není ani ruským, ani ukrajinským, ale takovým, jenž "přibližuje jazyk karpatoruského lidu k češtině a slovenštině."

Jeho nástupci pokračovali v této počešťovací politice, zvláště od r. 1926, kdy podle "zákona Apponyiho" zák. čl. XXVII z r. 1907 a na základě žádostí židů hromadně otvírali české školy v ruských obcích. Naopak trpěli, že v četných ruských obcích vůbec nebylo školy a vyučování, trpěli, že v četných ruských obcích na jednoho ruského učitele připadá 120, 150, 180 žáků, zatím co ve školách česko-židovských jest sotva 18 až 30 žáků. Tak na př. do užhorodské přípravné třídy přijímá se 30 až 40 žáků. Tak na základě "numerus clausus" povstává nedostatek učitelů. Hle, jak bez autonomie, bez autonomní školské správy jest na Podkarpatské Rusi všechno možné.

Jak uznale se chová zemský úřad k ruským kulturním věcem, uvádím jeden případ a to: Ruský lidovýchovný spolek, pojmenovaný po karpatoruském buditeli Alexandru Duchnovičovi, před 2 lety prosil o licenci na biograf v ruském okresním městě Velký Berezný. Žádost Duchnovičova spolku podporovalo obecní zastupitelstvo obce Velký Berezný, jakož i okresní zastupitelstvo spolu s okresním úřadem. Spisy šly k zemskému úřadu, ale spolek Duchnovičův přes četné urgence u zemského presidenta marně čekal na rozhodnutí v této věci.

Příčinou toho bylo, že místní organisace českého "Sokola" v Berezném později také žádala o licenci. Poněvadž zemský úřad na autonomní Podkarpatské Rusi dává vždy přednost českým organisacím, nyní v lednu oznámil spolku Duchnovičovu, že licenci na biograf dává "Sokolu" a nikoliv spolku Duchnovičovu, neboť podle mínění zemského úřadu Duchnovičův spolek podle svých stanov nemůže se zabývati kinematografickým podnikem.

Toto odůvodnění jest tím směšnější, že Duchnovičův spolek přímo podle svých stanov má již biografickou licenci v Sevluši a rovněž "Prosvita" v Užhorodě. Biograf jest kulturním prostředkem jako divadlo a Duchnovičův spolek již podle svých stanov má právo užívati těchto kulturních prostředků rozhodně spíše než sportovní organisace "Sokol".

Když vidíme, že počešťování zvláště pod režimem Rozsypala provozuje se na Podkarpatské Rusi plnou parou beze všech ohledů, pak nás, Rusíny, nepřekvapuje, že zákonité žádosti ruských kulturních spolků jsou zamítány ve prospěch českých organisací.

Zemský lidovýchovný svaz Podkarpatské Rusi má podle zákona dostati podpory od státu. Ale ačkoliv tyto zemské lidovýchovné svazy jsou samostatné, autonomní organisace, přece užhorodský svaz nedisponuje volně subvencemi. Naopak, zemský úřad rozdělil a poukázal tyto částky asi 1/2 milionu Kč, jak považoval za vhodné, bez kontroly zemského svazu. Tak vyplatil zemský úřad 60.000 Kč Východoslovenskému divadlu již tehdy, kdy toto divadlo ohlásilo úpadek, rovněž 3000 Kč poukázal jistému užhorodskému politickému časopisu, zastupujícímu českou agrární stranu. Chtěl bych věděti, kolik tisíc obětuje lidovýchovný svaz v Bratislavě na karpatoruské kulturní účely. Neboť jestliže se ohromné částky dávají z Podkarpatské Rusi na Slovensko, pak vzájemnost vyžaduje, aby i Slovensko přinášelo oběti ve prospěch Podkarpatské Rusi.

Marně máme mírovou smlouvu, ústavní zákon o naší autonomii, o rovnoprávnosti s Čechy a Slováky, marně žádáme ruštiny ve školách - referát ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě jest prý silnější než všechny tyto záruky. Zde opět jeden příklad.

Na nařízení prešovského biskupa o zavedeni ruštiny jako vyučovacího jazyka v řeckokatolických školách bratislavský školní referát vydal tento příkaz: "Referát ministerstva školství a nár. osvěty v Bratislavě. Č. 58.390/I ai 1929. Dne 15. ledna 1930. Školní inspektorát se dověděl, že podle nařízení řecko-katolického biskupského ordinariátu v Prešově byl s počátkem škol. roku 1929/1930 zaveden v četných řecko-katolických školách vyučovací jazyk ruský bez ohledu na to, že ještě ve školním roce 1928/1929 v těchto školách byl vyučovacím jazykem státní jazyk slovenský. Račte vysvětliti všem správám škol resp. školním stolicím řecko-katolických škol, že podle 2. odstavce §u 18 zák. čl. XXVII z r. 1907 musí býti dále vyučovacím jazykem ve všech řecko-katolických školách ten vyučovací jazyk, jenž byl ustanoven pro školu a v němž se vyučovalo ještě ve škol. roce 1928/1929. Poněvadž některé školní stolice podaly své žádosti o změnu vyučovacího jazyka, račte vysvětliti, že žádosti budou vyšetřovány a že vyšetřování nemůže býti prejudikováno. Školní inspektoráty jsou povinny se přesvědčiti, jak dalece se tato nařízení zachovávají. Za ministra: Maula v. r."

Z tohoto úžasného spisu školního referátu v Bratislavě vidíme, že biskupství nemá práva v ruských církevních školách zavésti ruský jazyk, ale vidíme i to, že referát ministerstva odůvodňuje zavedení slovenštiny do ruských škol starým zák. čl. XXVII z r. 1907.

Slavná sněmovno! V rozpočtovém výboru sněmovny mnoho se mluvilo o daňových zákonech, o daňové morálce, o ohromných nedoplatcích poplatníků. Po této stránce obyvatelstvo Podkarpatské Rusi jest v žalostném postavení, neboť hospodářská krise jest nejostřejší na Podkarpatské Rusi. Nové daňové zákony nezlepšily této situace, nýbrž ji ještě zhoršily. Urychlování placení daní nemilosrdnými exekucemi a dražbami zvláště dobytka zemědělců nepovznese daňové morálky, nýbrž hmotně zničí spousty drobných existencí. Připojíme-li, že následkem správní reformy byly obyvatelstvu uloženy nové daně, okresní a zemské, které činí 150 až 160% státních daní, pak bude každému jasno, že daňová soustava republiky rychle dovede obyvatelstvo Podkarpatské Rusi k úplné zkáze.

Podkarpatská Rus marně doufala, že se vláda postará, aby byly nahrazeny škody způsobené za války a za rumunské invase, že nezaplacené daně budou odečteny, nebo že úhrn válečných škod bude připočten k daním. Tímto způsobem zachránilo by se od zkázy mnoho tisíc drobných existencí, ale obyvatelstvo nejen že nedostalo náhrady za válečné škody, nýbrž podle rozhodnutí haagské konference nová miliardová břemena za "osvobození" atd. zatěžují i obyvatelstvo Podkarpatské Rusi.

Kritickou situaci zemědělství a průmyslu v naší republice uznává sama vláda, ale jest povinna uznati i to, že se hospodářská krise projevuje na Podkarpatské Rusi v nejhorších barvách. Zemědělství, chov dobytka, vinařství jest hlavním zaměstnáním, a hlavní pramenem hmotného života obyvatelstva, jejich krise tedy ohrožuje většinu obyvatelstva na Podkarpatské Rusi, ale takovou krisi prožívá i průmysl i obchod. Přece však nevidíme, že by vláda dělala opatření, aby učinila přítrž kritické hospodářské situaci Podkarpatské Rusi.

Částky, které ve státním rozpočtu jsou zařazeny na investice na Podkarpatské Rusi, na stavbu nových státních budov, spojovacích cest, mostů, jsou nejen nedostatečné, ale vůbec nemohou zlepšiti hospodářského života. Situace Podkarpatské Rusi vyžaduje radikálních prostředků a hojných finančních obětí.

Z tohoto rozpočtu stejně jako z předcházejících rozpočtů republiky konstatujeme, že investice na Podkarpatské Rusi, srovnáme-li je s jinými částmi republiky, vyžadují poměrně mnohem nižších částek, než by Podkarpatské Rusi patřilo. Přes to vláda ukazuje na "ohromný rozvoj" Podkarpatské Rusi. Promiňte, porovnám-li Podkarpatskou Rus se zuboženým chudým člověkem, na jehož roztrhaný oděv krejčí přišil záplaty a chlubí se, že tento člověk vypadá nádherně.

Slavná sněmovno! Hospodářské povznesení Podkarpatské Rusi vyžaduje především krásně a přesně promyšleného programu, sestaveného vládou za účasti karpatoruských činitelů, vyžaduje radikální, spravedlivé reformy pozemkové a lesní, meliorace půdy, regulace řek ve větších rozměrech, stavby železnic, založení továren, závodů, rozvoje hornictví, intensivního hospodaření ve státních lesích, rozvoje družstevnictví. Obchod Podkarpatské Rusi jest odsouzen k smrti, nezruší-li vláda nynějších vysokých sazeb na železnicích a neposkytne-li možnosti obnoviti svobodu zahraničního obchodu se sousedními státy, s nimiž obchod Podkarpatské Rusi měl staleté svazky.

Aby se provedl takový program, jest nezbytně zapotřebí, aby Podkarpatská Rus měla svou zvláštní zemědělskou radu, samostatnou obchodní a živnostenskou komoru.

V této sněmovně vládní poslanci ze Slovenska nejednou si stěžovali, že vláda nevěnuje dostatečné pozornosti zájmům a potřebám Slovenska. Tato kritika jest ještě důvodnější, pokud jde o Podkarpatskou Rus, která po každé stránce žádá rovnoprávnosti s historickými částmi republiky.

Posuzuje státní rozpočet všeobecně, nemohu míti důvěry k vládě, neboť vládní politika jak po stránce politické, tak i kulturní a hospodářské neodpovídá právům a zájmům této ruské autonomní části republiky. Zlepšení stavu Podkarpatské Rusi závisí na tom, aby se ve všech jejích věcech skutečně projevovala vůle jejího obyvatelstva, tedy i při sestavování státního rozpočtu. Toho můžeme dosáhnouti jen tak, že bude provedena autonomie Podkarpatské Rusi podle mírové smlouvy a ústavy Československé republiky.

Poněvadž vláda neukázala ani nejmenšího úmyslu splniti mírovou smlouvu a ústavní zákon, nýbrž dále vládne na autonomní Podkarpatské Rusi bez autonomie a dokonce proti autonomním právům karpatoruského lidu, musím hlasovati proti státnímu rozpočtu a finančnímu zákonu pro rok 1930.

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu této schůze a ukončím schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut, to jest v 11 hod. 20 min. dopol. s

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 8. schůzi posl. sněmovny dne 8. ledna 1930.

2. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o zásluhách T. G. Masaryka (tisk 214).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.