Čím dříve dojdeme k lepší a dokonalejší organisaci péče o zemědělství, tím lépe.

Úkoly, které nás čekají zejména pokud se změny výroby týče, splniti můžeme s úspěchem jen tehdy, dá-li se zemědělská věda plně do služeb zemědělské praxe. Při tom nesmí býti zapomínáno na různý charakter našeho zemědělství, jeho složení, větší odborné vzdělání našich zemědělců a zvýšenou pozornost drobným podnikům zemědělským.

Bude-li u posledně jmenovaných zapotřebí účinně podepříti výrobu živočišnou, musí býti u velkých a středních podniků působeno, aby v produkci rostlinné věnovaly se především plodinám, pro které je zajištěn náležitý odbyt.

Mám na mysli ony průmyslové plodiny, jichž se domácímu průmyslu nedostává. Je to především řepka a řepice, lněná a jiná semena, která se ještě před 30 lety pěstovala u nás ve značných rozměrech. Jsou to dále různé druhy semen: konopné, hořčičné, vičenec, vojtěška, semena jetelová, semena travní, semeno řepy cukrovky, semeny řepy krmné a semena zeleninová. Těchto různých druhů olejnatých i jiných semen dovážíme k nám každoročně velmi značná kvanta za desítky milionů. Zejména upozorňuji, že plochy řepky pro výrobu oleje a pokrutin značně rok od roku ubývá, co zatím naše továrny na olej dovážejí nejen semena, nýbrž i pokrutiny.

R. 1920 činila ještě plocha řepky olejky u nás 6600 ha, ale r. 1924 již jen 3400 ha, v následujícím roce 3000 ha, r. 1926 2800 ha, r. 1927 2400 ha, r. 1928 už jen 2000 ha. Ubylo tedy i z té nepatrné plochy r. 1920 uvedené v posledních letech na 4600 ha oseté řepkou.

O jaká kvanta dovozu těchto semen následkem našeho nepochopení pro pěstování jejich jde, je patrno z těchto cifer: R. 1927 dovezli jsme 55.858 q řepky za 15,759.000 Kč, r. 1928 dovezeno bylo 69.353 q za 20,457.000 Kč; r. 1927 dovezeno bylo lněného semena 236.162 q za 65,994.000 Kč, r. 1928 242.863 q za 66,637.000 Kč; r. 1927 dovezeno bylo vojtěšky 10.097 q za 15,986.000 Kč.

Značná kvanta dovezli jsme také semene řepy cukrovky. To je také problém sám pro sebe, že cukrovary přímo nutí pěstitele, aby odebírali semena, která jim cukrovary dodají a která jsou dovezena z ciziny. Dovezli jsme r. 1927 31.397 q semene na dovolovací list za 25,955.000 Kč a bez povolovacího listu 1291 q za 995.000 Kč.

R. 1928 dovezeno bylo na dovolovací list 20.885 q za 15,622.000 Kč a bez dovolovacího listu 11.680 q za 8,364.000 Kč.

Rovněž ostatních, již uvedených druhů semen dovážíme značná kvanta. Celkem jsme dovezli v letech 1927 a 1928 7,415.453 q různých semen za 954,033.000 Kč. (Hlasy: Skoro jedna miliarda!) Ano, skoro jedna miliarda, slavná sněmovno!

K těmto cifrám není třeba zvláštního doprovodu. (Tak jest!) Mluví jasně a přesvědčivě, jako statistika o dovozu polských vepřů.

Všem, kdož chtějí se vážně zabývati zemědělskou krisí a způsobem jejího řešení, naskýtá se jistě příležitost k vážnému přemýšlení. Nemůže býti nejmenší pochybnosti, že tento dosavadní směr naší hospodářské politiky musí býti v zájmu zemědělství i státu včas změněn.

Otázkou pěstování průmyslových plodin, zejména těch, o kterých jsem se zmínil, musí se především zabývati řepařské kraje, kde jsou dány všechny podmínky pro tuto vhodnou změnu v produkci. Přinese to prospěch nejen jim samým, nýbrž i chudým krajům obilnářským tím, že bude zmenšena výroba obilí, pro které není odbytu.

Jsou ovšem ještě jiné možnosti pro změnu zemědělské výroby. Tak na Slovensku dala by se velmi podstatně zvýšiti výroba kukuřice, kterou také dovážíme, nehledě k možnosti zvýšení produkce tabáku, který je dobrou rentabilní plodinou.

Mluvím-li již o Slovensku, jsem nucen poukázati ještě k tomu, že tam je třeba vyřešiti ještě jednu kardinální otázku, souvisící se zemědělskou krisí: Je to krise půdní a lesní reformy! (Výborně!) Žaluji tímto na vše, co v půdní a lesní reformě bylo proti našemu protestu provedeno. Obracím se přímo na vládu, a žádám, dokud je ještě čas, aby sama účinně zasáhla do pozemkové a lesní reformy na Slovensku.

Za čsl. stranu nár. socialistickou pak prohlašuji, že neustaneme, dokud nedojde k řádné revisi celé pozemkové a lesní reformy. (Potlesk.)

Při této příležitosti nemohu nepřipomenouti ještě jednu důležitou věc. Když jsem v prosinci minulého roku s tohoto místa tlumočil jménem naší strany stanovisko k vládnímu prohlášení, zdůraznil jsem naléhavou potřebu reorganisace plodinových burs a zvláště energického zásahu proti spekulaci.

Tento náš požadavek doprovodil jsem určitými doklady o ohromném nepoměru mezi cenami zemědělských plodin a cenami v konsumu. Vzhledem k tomu, že až dosud nebylo proti spekulaci nic podniknuto a že také v řadě navrhovaných opatření, kterými hodlá vláda řešiti krisi zemědělskou, postrádáme podobných návrhů, připomínáme tento svůj požadavek znovu.

Z toho, co jsem uvedl, je vidno, že je dost účinných prostředků k řešení zemědělské krise. Naznačil jsem je. Poněvadž i projednávané osnovy zákonů - zvláště pak osnova zákona o odběru zboží domácího původu - sledují praktické řešení krise zemědělské, prohlašuji, že budeme pro ně hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále má slovo p. posl. Geyer.

Posl. Geyer (německy): Slavná sněmovno! Než promluvím o obou návrzích zákonů, musím ukázati na naprosto nepřípustné události, které se poslední dobou staly na některých železničních stanicích. Jsou to poměry, které připomínají přímo bolševické poměry a které ukazují, že nejen okresní hejtmani a četnictvo, nýbrž i zcela prostí a podřízení činitelé, vrátní atd. si osobují úřední činnosti a zabavování, což dlužno zcela energicky odmítnouti. Tak se stalo při odjezdu sládka Gustava Markowatse z Mostu do Ostrova, že když ukazoval svůj lístek průvodčímu, dostal se s ním do hádky, ale při tomto sporu nepřekročil normální míru svých námitek; po 4 nebo 5 dnech byla mu ve stanici ostrovské, kdy se chtěl vrátiti a vyměniti týdenní lístek, dělnická legitimace odebrána a přes jeho námitky do dneška mu nebyla vrácena; prý proto, že se provinil proti zákonu na ochranu republiky. Železnice nemá práva míchati se do úředních činností, které přísluší politickým úřadům nebo snad četnictvu. Podobné věci se dějí na trati Karlovy Vary-Marianské Lázně. Asi před 14 dny podal jsem interpelaci, v níž jsem si stěžoval, že přednosta stanice Tepličky odmítl vydati lístky cestujícím, jeho chování se tedy úplně příčí povinnosti úředníka. Oba cestující, kteří žádali jízdenek, prostě vystrčil ze dveří a řekl jim: "Nemusím vám prodávati žádné lístky." Zavládnou-li takové poměry, musí státní správa svou dráhu zavříti. Již se někdo najde, kdo jiným způsobem převezme provoz.

Ale zcela křiklavé jsou nyní poměry ve stanici Teplé. Tam počínaje přednostou stanice až do posledního vrátného cvičí se úředníci a zřízenci v obtěžování jednotlivých cestujících. Po jakési přestávce začalo to nyní dne 4. března. Po slavnosti na počest březnových padlých číhali na vracející se lidi a ty, o nichž se domnívali, že se účastnili této slavnosti, volali k přednostovi nebo nařídili zřízenci, aby jim odebral legitimace. To se stalo dne 4. března Valtrovi Schlosserovi z Teplé. Rotterovi z Libštejna a Lischkovi z Bečova. Když si tito lidé stěžovali a šli k přednostovi stanice, druhý přítomný úředník chytil prostě tyto dva mladíky za krk, vystrčil je ze dveří a kopl je ještě zezadu. Podobná výchovná práce ve staniční kanceláři byla vyhrazena teprve nynějšímu období. Druhého dne šli tito lidé zase do kanceláře a lístky jim byly vydány. Dne 17. března, tedy po 14 dnech, si tuto věc zase rozmyslili a poněvadž nemohli již chytiti onoho muže z Libštejna a Aše, znovu odňali dvěma jiným, totiž Valtrovi Schlosserovi, Karlu Denkovi a Františku Lehrovi legitimace na sníženou jízdu do Karlových Varů. Mezitím, dne 11. března, byla legitimace odňata rovněž Rudolfu Nittelovi z Teplé. Po 4 dnech byl obeslán, dne 15. tam přišel zase, ale lístku dosud nemá. Lístky prý leží jako potvrzení v Praze. To jsou poměry: Odpírati lístky cestujícím, kteří se včas dostaví k pokladně; pokladna se otevírá teprve při odjezdu vlaku a když si někdo přijde stěžovati, ještě se na něho hrubě osopí; svévolné odnímání dělnických legitimací; to znamená zesurovění, nelze toho jinak nazvati a bylo by dobře, kdyby pan ministr železnic jednou tyto poměry vyšetřil, neboť jinak mohlo by toto prodloužené okno na trati Marianské Lázně-Karlovy Vary, které každého roku musí zažíti četné stížnosti lázeňských hostů, ukázati tak mnoho neutěšených pohledů, poněvadž tam průvodčí jsou zcela zvlášť rozezleni a týrají každého cizince, ale stávají se velmi malomyslnými a podlízavými, když se z cizince vyloupne Francouz nebo Angličan a místo státního jazyka velmi rádi se pokoušejí shodnouti se v jazyku překladů, s domácím německým jazykem. Poněvadž nyní není léto, provozuje se honba na mladíky a dělníky a týrají se tím, že se jim odnímají legitimace. Vznášíme co nejostřejší námitky a žádáme, aby se tyto věci vyšetřily. Zvláště přednosta Suchan těší se v Teplé "velké" oblibě. 14 nebo 15 písemných stížností a žalob bylo již proti němu podáno. Malé přeložení bylo by na místě, aby se zchladil jeho poněkud přehřátý duševní stav. Skoro se mi zdá, jako by u nás chtěli krmiti obyvatelstvo byrokratickými opatřeními, aby před ním zastřeli velikou krisi.

Obracím se nyní k oběma návrhům tisky 248 a 249. Velmi pozdě se vláda dala do práce, aby napravila tak zvanou zemědělskou krisi, která byla zjištěna již v květnu loňského roku a k jejíž nápravě zemědělský výbor konal nepřetržité schůze. Vyslechl výklad pana ministra zemědělství, provedl rozpravu o tomto výkladu v jeho přítomnosti, pak byl zvolen podvýbor, aby s tímto podvýborem byla tato otázka vyřešena. Do konce září se tento podvýbor vůbec nesešel, pak přišla proslavená krise, větší krise v koalici, a pak byla sněmovna rozpuštěna. Mezitím zemědělská krise pokračovala a nyní máme od prosince novou vládu, ale opatření, která činí tato vláda k nápravě krise, nejsou s to, aby vzbudila důvěru, že to s těmito pokusy míní vážně. To, co se poskytuje těmito oběma návrhy, není nic více než stydlivá pomoc zemědělství administrativním nátlakem, za něco více nelze toho považovati. Neboť ta trocha možnosti, která se zde poskytuje, dosíci totiž úpravy ceny nebo aspoň vyrovnání cen žita a pšenice, bude zase zničena obratným zasáhnutím právníků a neprávníků a odborníků na burse. Návrh tisk 248 zavazuje k odběru domácích výrobků. Toto nejdůležitější ustanovení §u 1 jest v druhém odstavci tohoto paragrafu zase velmi zeslabeno, neboť chybí zde opsání pojmu "příležitostné koupě". Praví se tam, že jsou vyňaty z toho příležitostné koupě od případu k případu. Tak ovšem každý může, kdo má dobré styky - a tací lidé přece jsou - nedbati přísného znění §u 1 a ve formě velkých uzávěrek, o nichž může nějak prokázati, že to jsou příležitostné koupě, obratně se vyhnouti §u 1. § 2 žádá pak dozoru pověřenými orgány a ukládá tuto povinnost zvláště okresním úřadům. Tak se zase uloží mnoho práce okresním úřadům a domnívám se, že se nebude při tom nedostávati spousty šikán jak zemědělců, tak také pekařů, a ostatních dodavatelů. Při nahlížení do provozovacích místností atd. mají se sice vyvarovati nejhoršího. Ale připomínám tzv. zavlékání průmyslu v Jablonci n. N., aby se chránila obchodní tajemství, a víme, že se tyto orgány již velmi často dopustily zneužití. Nedávno při poradách o rozpočtu měli jsme příležitost dosti slyšeti o takových poklescích u jiných státních podniků. Smlouvy odporující těmoto ustanovením zákona jsou neplatné. Ale § 2 většinou maří úmysl tohoto ustanovení. Zajímavá jsou pak ustanovení o výměře trestu 20.000 Kč nebo dvou měsíců. Ale ve srovnání s tím jest zajímavé i označení, že takový trest neplatí jako trest za zločin, nýbrž jen za přestupek. To ovšem odporuje ustanovením trestního zákona týkajícím se výměry trestu.

Druhý zákon chce výhradním nebo skoro výhradním užíváním žitné mouky, tedy administrativně, zvýšiti poptávku a proto ustanovuje klíč pro užívání pšenice nejvýše na 15%. To jest konečně věc, kterou přece po stránce hygieny výživy nelze odmítnouti; vždyť žitnému chlebu dlužno ve všech případech dáti přednost před pšeničným. Co se však v §u 2 nepříjemně pociťuje, jest něco, co bude míti účinek hlavně u drobného obchodníka a drobného výrobce, totiž předpisy o označování, opatřování nálepkami, označování váhy atd. (Posl. Hodina [německy]: Potřebujeme k tomu jen tabulek!) Znám to, pane kol. Hodino, měl jsem dost co dělati s takovými věcmi, z takových ustanovení dočkají se sedláci a pekaři většinou jen nepříjemností. Vím z válečného obilního ústavu, jak to bylo pramenem různých nedorozumění; učedník zapomene přilepiti cedulku nebo ji zamění za jinou, a již je zde závada. Budete ještě míti příležitost při intervencích vraceti se k opisům nebo k výkladu těchto paragrafů.

Co však v obou návrzích zákonů jest velice obtížným a skoro bych řekl zcela byrokratickým zařízením, jest spojení rozličných příslušností. Jak jeden, tak i druhý zákon připouští od případu k případu výjimky. Ale aby se jich dosáhlo, když skutečně jednou nastane nutnost, dlužno se teprve dotazovati četných ministerstev. Ministerstva zásobování, zemědělství, zdravotnictví, obchodu atd. Řekl bych, že provedení nepřísluší nikomu jinému než ministerstvu zásobování v dohodě s ministerstvem zemědělství. Připojí-li se k tomu ještě zemské úřady a ministerstvo národní obrany, věc se ještě zhorší. Než takové vyřízení projde 6 až 7 ministerstvy, můžeme dlouho čekati a při tom jde často o každou minutu. Tím se stává provádění zákona příliš těžkopádným, a jde-li o rychlá opatření, ilusorním.

Poklesky proti zákonu o výrobě chleba jsou trestány pokutou do 5000 Kč nebo vězením do 14 dnů. Poukázal jsem již na to, že při malých poklescích mohou ze zákona vyplynouti snadno byrokratická trýznění a že administrativní nesnáze jsou v četných bodech na újmu úspěchu zákona. I když musíme doznati, že zvláště v německých pohraničních územích se žito pěstuje ve větším rozsahu než v nížině, a že se těmito více nebo méně byrokratickými opatřeními má poněkud vyrovnati cena pšeničné a žitné mouky, poněvadž poptávka stoupá, když nastává nucený odběr, pak s druhé strany rozličná omezení jsou vhodná k tomu, aby většinu toho, co se tam získalo, zase zmařila.

Již v rozpočtovém výboru jsem ukázal, že se tato krise řeší jen s jednoho stanoviska, jen se stanoviska soukromého hospodářství, zatím co ji lze rozřešiti jen se stanoviska veškerého hospodářství; k tomu jest zapotřebí, jak jsem již častěji uváděl, uvažovati o velkém protějšku, o druhu a opatřování peněz. Dnes chci býti stručným a ukázati jen, že především jen tehdy lze pomýšleti na zdolání hospodářské krise, když se odstraní velké překážky, které proti ní stojí, totiž dnešní mínění o penězích. Dnešní pojem peněz musí býti zrevidován, z peněz jako závory a překážky hospodářství musí se státi hnací kolo hospodářství, motor, popud. Musíme se osvoboditi od zlata jako od věčné brzdy a věčné překážky. Tato krise více nebo méně záleží v nedostatečnosti tak zvaných úhrad, v úhradové pověře. Přejdeme-li k čisté indexní měně a k bezúročným penězům, jest to úprava hospodářství, která zachytí všechny, celé hospodářství a která skutečně poskytne to, oč usilují socialisté, totiž skutečný výnos práce. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan poslanec Böhm. Dávám mu slovo.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Dne 5. března podal pan ministr zemědělství poslanecké sněmovně dva návrhy zákonů ke zmírnění hospodářské krise. Jsou to oba dnes projednávané vládní návrhy, tisky 248 a 249, o odběru některých druhů zboží domácího původu veřejnými podniky, ústavy a zařízeními a zákon o vymílání obilí, jímž se ustanovuje, že se příště smí používati pro pečení chleba jen 85% mouky žitné a 15% pšeničné. Oba návrhy zákonů jsou projevem dobré vůle pana ministra zemědělství pomoci zemědělské výrobě v nynější její obtížné situaci, kteroužto dobrou vůli nebylo lze dosud uplatniti pro nespravedlivý odpor nezemědělských vrstev. Jednání v zemědělském výboru dne 12. března o obou těchto návrzích znovu prokázala, že nejsamozřejmější opatření, která obsahují oba návrhy zákonů, aby se hospodářská situace zemědělství ještě více nezhoršila, narazila na velmi mocný odpor, jmenovitě zástupců průmyslu a socialistických stran. Bylo potřebí téměř 12 hodin, abychom mohli vyříditi v zemědělském výboru dva vládní návrhy, které v ostatních okolních státech v daleko ostřejší formě provádějí již několik měsíců. Účelem těchto zákonů jest zajisté především zlepšiti cenu žita, která činí dnes 80 Kč pod výrobními náklady a vůbec užíváním mouky domácího původu má se povznésti spotřeba domácí výroby. Oba návrhy zákonů mají však také to dobré do sebe, že konečně mohou býti spotřebitelé přesvědčeni, že se domácí žitná a pšeničná mouka, vymílaná na 60%, hodí velmi dobře pro spotřebu a že obávané žaludeční potíže, o nichž se dne 12. března v zemědělském výboru několikráte mluvilo, se nedostaví. Lepek, který jest obsažen v takovémto chlebě, jest jmenovitě pro vzrůst těla a jeho další vývoj se stanoviska zdravotního velmi prospěšný a po této stránce se na naší mládeži mnoho hřeší.

Oba vládní návrhy zákonů podají však také důkaz, že příliš zjemnělým životem nejen se poškozuje domácí zemědělství, nýbrž i spotřebitel činí často zbytečné výdaje, pročež se neustále mluví o strašidlu drahoty.

Vyčítá-li se řezníkovi, že žádá při jatečně ceně vepřů na váhu 15 Kč, za maso 20 Kč a při ceně hovězího dobytka 6 Kč za maso 18 Kč, namítá, že prodej městským zákazníkům jest proti obyvatelům vesnic spojen s velkými potížemi. Hospodyně z města žádá osminku nejlepšího hovězího masa, osminku nejlepšího vepřového masa a osminku jiného druhu masa nejlepší jakosti atd., tak že na konec řezník, kterému zbylo něco méněcenného masa, musí je pak prodati za levnou cenu. Na vesnici jest tomu docela jinak. Vesničan žádá kilogram masa, aniž si předpisuje nejlepší jakost. Těmito náročnými požadavky, které má městská hospodyně a které svědčí rovněž o příliš vybíravém živobytí, se spotřeba masa zdražuje.

Totéž platí stran nároků na jakost mouky, které jsou často přehnané. Ostatně oba návrhy zákonů nedotýkají se vůbec nijak pekařů ve venkovských obcích a městech, poněvadž po léta pekou chléb jen z žitné mouky a miliony lidí jedí žitný chléb bez škodlivého vlivu na zdraví. Ačkoliv velmi vítáme úsilí ministra zemědělství, oběma návrhy zákonů pomoci praktickému zemědělství, jakož i všechna ostatní menší opatření ministerstva zemědělství, provedená v dohodě s jinými ministerstvy, přec se stanoviska zemědělství bojujícího o svou existenci musím tato opatření nazvati nedostatečnou pomocí, která konec konců může prospěti jen ještě lepšímu zhodnocení zbytku sklizně z r. 1929. Oba vládní návrhy nejsou nic jiného, než malá kapička na horký kámen, čímž se zemědělství, uvážíme-li den co den stoupající nouzi a opatření, která učinily sousední a zámořské státy, nikterak pro budoucnost nepomůže. Odmítám veřejně co nejrozhodněji výtku křesťanskosociálního deníku "Deutsche Presse" z neděle dne 2. března, že dnes jí žitný chléb nejméně lidí a že ani rolníci již nepekou chléb, nýbrž kupují bílý chléb u pekaře a že mnoho jich vyhodilo pec a za ni si postavili do bytu piano, a ponechávám úsudek o takovýchto výpadech a utrhačství chudým křesťanskosociálním rolníkům z Pošumaví, kteří těžce bojují, aby zachovali svou hroudu, nemohou si opatřiti peníze na nejnutnější zemědělské potřeby a nemyslí na to, aby si podle křesťansko-sociálního výsměchu kupovali piano.

Vzhledem k odporu zástupců nezemědělského obyvatelstva v zemědělském výboru v uplynulých týdnech proti přijetí obou dnes projednávaných návrhů zákonů a vzhledem k zdlouhavému projednávání celních a obchodně-politických opatření na ochranu zemědělské výroby musím ještě jednou zdůrazniti, že zemědělství v Československu tak jako dříve trvá na rozšíření systému dovozních listů na dovoz koloniálního zboží, zemědělských strojů a na úplném honorování cedulovou bankou nebo daněmi tak, jak se to provádí v Polsku. Pan ministr financí musí po této stránce ukázati zemědělství ochotu. Dovozní listy jsou dobrodiním pro praktické zemědělství v horských pohraničních krajích s drsným podnebím. Bez zdvojnásobení cel na obilí a mlýnské výrobky, jmenovitě u pšenice, žita, ovsa a bez vypovědění maďarské obchodní smlouvy, kterou lze vypověděti půlletně, bez její náležité revise naprosto nestačíme a jest třeba, i kdyby tato otázka byla sebe palčivější, aby zemědělská ochrana na dobytek a živočišné výrobky byla ihned zvýšena s ostatními opatřeními k odstranění zemědělské krise. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Revisi celého celního sazebníku na základě změněných poměrů nelze se vyhnouti. Nízkými cenami obilí a neomezeným dovozem z Polska, dále dovozem z Rumunska a Jugoslavie nebude lze již v nejbližší budoucnosti udržeti naše ceny dobytka. Na ochranu chovu dobytka a udržení jeho cen žádáme, aby konečně byla zavedena cla podle váhy ve výši, jak jsme žádali ve svých návrzích ze dne 10. ledna tohoto roku. Naprosto rozhodně odmítáme troufalost Ústředny obchodních komor v Praze, která doporučuje, aby, má-li zůstati zachována dnešní výše cla, clo podle kusu bylo nahrazeno clem podle váhy. Jestliže Ústředna obchodních komor nekonstatovala ani odbytovou ani cenovou krisi živočišných výrobků, doporučujeme, aby některý zástupce navštívil převážně jatečné trhy, na příklad v Jindřichově Hradci, a zástupce obchodní komory na základě vlastního pozorování dojde ke zcela jinému mínění.

Poukazuji na neobyčejný pokles cen másla a jeho nemožný odbyt. Odbytová krise zvířecích výrobků jest již tu a za ní jde krise cenová a my nemůžeme čekati, až pokles cen zvířecích výrobků přinese našemu zemědělství znovu milionové ztráty, nýbrž již dnes přeměnou cla z kusu ve clo z váhy musíme učiniti opatření, poněvadž podle zkušeností všechna vyjednávání, jde-li o ochranu zájmů těžce pracujícího zemědělského lidu, jsou velmi zdlouhavá a s úpravou obilních cel musíme také zavésti cla podle váhy, poněvadž nesneseme jednostranného podporování zemědělství.

Chcete-li pro příště počítati se spoluprací mé strany, musí býti cla na dobytek, cla na všechny živočišné výrobky upravena společně se cly obilními, poněvadž nemůžeme nechati bez ochrany tisíce existencí horských a drobných rolníků, kteří jsou odkázáni jmenovitě na živočišnou výrobu, poněvadž máme na srdci blaho a osud horských a drobných rolníků.

Před skončením vyjednávání nesmí také zůstati bez povšimnutí, že se do Těšína a okolí dováží denně dva vagony chleba z Polska a obchodník Birnstein z Krakova dováží polský chléb až do Přerova. Nepostačí tedy ustanoviti vyšší cla na obilí a mlýnské výrobky, nýbrž tato opatření musí býti rozšířena také na hotové zboží, abychom moravské a slezské zemědělce zbavili této konkurence, jíž nelze podceňovati. Účelem přítomnosti dřívějšího polského ministerského předsedy, pana profesora Grabského, který byl dne 11. března hostem v Československu a který ve své přednášce o zemědělské krisi sám důrazně prohlásil, že Československo jest jí postiženo nejhůře, přece snad nebylo zeslabiti opatření, která budeme musiti proti Polsku učiniti. Existence našeho zemědělství musí přece býti československým vládním vrstvám daleko bližší než přátelství Polska, a vůbec z hospodářských důvodů v Československu bylo by třeba politické přeorientace: Přátelské vztahy k oněm státům, které jsou naším odbytištěm.

Nemůžeme ani dosti neustále zdůrazňovati, že se musí nejubožejším z ubohých, lnářům, kteří ve výši 600 až 700 m nad mořem musí dobývati z půdy, chudé na výživné látky, skrovné výtěžky, pomoci zavedením cla na len. Zemědělství, které se snaží, aby v dohodě s průmyslem a ku prospěchu všech vrstev obyvatelstva rozřešilo tuto naléhavou otázku, ukazuje textilnímu průmyslu ochotu do té míry, že žádá clo na len pro dobu, dokud se neprodá len domácí. S odůvodněným rozhořčením a plným oprávněním postavili se lnáři proti intervenci poslanců dne 5. února 1930 u ministra obchodu, při níž žádali, aby clo na len zavedeno nebylo. Touto intervencí byly velmi poškozeny nejživotnější zájmy tisíců chudých horských a drobných rolníků, ohrožena existence tisíců ubohých lnářů, žijících za nejobtížnějších poměrů. Rovněž jednomyslně odmítají lnáři onu troufalost, k níž došlo v rozpočtovém výboru, že nezemrou hlady, nebudou-li pěstovati len. Toto neobratné doporučování přeměny jejich hospodářství může býti omluveno nanejvýš ještě neznalostí poměrů v zemědělství ve vysokých polohách. Lnář může místo lnu pěstovati jako náhradu jen oves, v nepatrném množství něco žita, při nízkém výtěžku a při dnešních cenách ovsa a žita nelze k tomu přiměti žádný zemědělský podnik přes názory přednesené v rozpočtovém výboru. Dále pan dr Peters asi také zapomněl, že v jednotlivých polohách obilí vůbec nedozraje a pěstování bramborů při ceně 25 Kč za 100 kg bylo by špatnou náhradou pro lnáře, poněvadž nynější cena bramborů hradí jen 50% výrobních nákladů. Jest nezbytně třeba, aby byla učiněna opatření na ochranu našeho pěstění chmele, ovoce, zeleniny a vína, a návrh praktického zemědělce, aby byl utvořen fond, do něhož by podle zákona byly pivovary povinny platiti z každého hektolitru piva příspěvek nejméně 20 Kč a výtěžku tohoto fondu by se užilo ke stabilisaci cen ječmene a chmele, jest velmi pozoruhodný a zaslouží, aby se jím parlament také zevrubně zabýval při jednáních, která dosud nebyla skončena, jak čeliti zemědělské krisi. Při ročním výstavu přes 11 milionů hektolitrů piva dosáhl by fond za rok 220 milionů Kč. Fondu užilo by se, kdyby cena ječmene klesla pod 180 Kč a cena chmele pod 2500 Kč za 100 kg. Šlo by tedy o to, aby část ječmene byla učiněna nezpůsobilou pro pivovary, aby byla vzata z obchodu, takže by naše nadprodukce byla zredukována, což by mělo velký vliv na tvoření cen. Zemědělská skladiště musila by ječmen zešrotovati a prodávati pěstitelům dobytka za přiměřenou cenu. Touto akcí pomohlo by se současně pěstitelům ječmene a pěstitelům dobytka a bylo by zajištěno jmenovitě zásobování levnými krmivy, zvláště v zájmu našich drobných rolníků. Tím ušetřilo by se domácím zemědělcům mnoho peněz, poněvadž by již nemusili kupovati drahou kukuřici a mohli by vydržeti konkurenci cen polských vepřů. Otázka zřízení takového fondu nabývá tím většího významu, že Německo dnem 15. února 1930 zavedlo 8 zlatých marek cla na ječmen a polosoukromé rozhovory zájemců o ječmen a slad v Berlíně byly přerušeny. Podle zprávy došlé včera z Berlína do Prahy, pomýšlí Německo na další zvýšení cla na pšenici z 9.5 na 12 marek a cla na ječmen z 8 na 10 marek, ale nikoliv tak, že by se o zdolání zemědělské krise mluvilo 3 nebo 4 měsíce, nýbrž, že říšský sněm má tyto návrhy přijmouti již příštího týdne. Ačkoliv vzájemné styky německých a československých vyjednavačů nelze nazvati špatnými, říšsko-němečtí zástupci odmítli československý požadavek, aby byly předloženy kalkulační podklady pro nová německá cla na slad, poukazujíce, že nová cla nabyla již platnosti. Zda přerušení těchto vyjednávání má svou příčinu v rozkladu německé vlády pro smírnou úpravu otázky markových priorit s německými věřiteli, kdy jej československá vláda odbyla pod záminkou, že celá otázka jest již upravena zákonem, na němž nelze již nic měniti, nemůžeme posouditi. Jestliže tomu tak jest, udělalo Československo s úpravou otázky markových priorit na útraty německých věřitelů špatný obchod. V poslední době kolují pověsti, že Německo chce přikročiti k zavedení prohibičního cla na ječmen, čímž by příště byl znemožněn vývoz ječmene do Německa, tedy do našeho největšího odbytiště.

Jako zástupce kraje, kde ovocnářství má vynikající význam a kde spolek "Obst- und Gartenbauverein" pro německé Polabí sdružuje přes 9000 pěstitelů ovocných stromů v odborové organisaci a vyváží ročně 515.575 q ovoce v ceně 97 milionů Kč, musím přednésti několik přání vzhledem ke škodám, které na ovocných sadech napáchal loňský silný mráz. Nechť je poslanecké sněmovně co nejdříve podán zákon o státním fondu k obnovení ovocných sadů a vinic. Tímto zákonem budiž těžce poškozeným majetníkům ovocných sadů poskytnuto v prvém roce 20 milionů Kč a v dalších 5 letech po 5 milionech Kč. Z tohoto fondu buďtež majetníkům ovocných sadů poskytnuty bezúročné zápůjčky a přímé podpory. Zápůjčky do 60% nákupních výdajů a obnovení sadů musí býti poskytnuty bezúročně a musí býti splatné po 10 letech. Jest třeba, aby byly poskytnuty podpory na opatření nejméně 100 ovocných stromků, a to do 50% ceny a na zakoupení 2000 révových sazenic do 60% ceny. Tento fond nechť nabude účinnosti ještě r. 1930 a budiž hrazen z rozpočtových úspor a z reservy pana ministra financí. Při rozhodování o žádostech budiž postupováno podle rad hlavní korporace ovocnářství a budiž přihlíženo ke spolupráci obcí jen po slyšení zemědělských místních odborných organisací. Ministerstvo zemědělství musí podporovati úsilí organisací ovocnářských podporou ze státních peněz. Jest třeba, aby pokud jde o vývoz, byla učiněna opatření, aby zdejší ovocnářství zůstalo schopno konkurence s cizozemským trhem. Má-li si naše ovocnářství zachovati v cizině svou dobrou pověst, jest nezbytně třeba, aby bylo vydáno poučení, jak nakládati s ovocem při dopravě a jak je baliti, jest třeba používati třídicích strojů ve velkých ovocnářských krajích, zříditi skladiště ovoce s chladírnami.