Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě přípisem ze dne 24. března 1930, č. 2666/30. odvolává žádost ze dne 14. listopadu 1929, č. 9513/ 29. za souhlas s trest. stíháním posl. Bečko pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 24-III, presid. sdělení 3. schůze).

Předseda: Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 290) zákona o stavebním ruchu (tisk 304).

Věc tato projednává se na podkladě §u 35 jedn. řádu.

Zpravodaji jsou: za výbor soc. politický p. posl. Dubický, za výbor rozpočtový p. posl. Chalupa.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Již po dvakráte měly býti zákony bytové a s nimi zákon o podpoře stavebního ruchu řešeny definitivně, avšak pro nepochopení některých kruhů, které přezírají těžké hospodářské důsledky nynějších bytových opatření, byly vždy odloženy. Dosavadní stav je neudržitelný. Ztrácí se důvěra v neurovnané hospodářství, které každého roku je jiné a které nezabezpečuje zúročení investovaného kapitálu.

Návrh zákona o stavebním ruchu, i když je opět jen krátkodobý, přece liší se výhodně od dosavadních zákonů právě v ustanoveních, která jsou nejdůležitější a která přinášejí stavebnímu podnikání kalkulační základ aspoň na 3 léta. Přejímá celkem všechna opatření k povzbuzení stavebního podnikání ze zákona o stavebním ruchu z r. 1928, zejména ustanovení o vyvlastňování stavebních pozemků, o rozhodčích soudech mzdových a o úlevách stavebních.

Největší význam pro rozvoj stavebního podnikání v nejbližší době má ustanovení, že daňové úlevy v plném rozsahu podle zákona z r. 1928 příslušejí všem stavbám, které budou dokončeny do r. 1932. Podle toho budou stavby prováděné v nejbližších třech letech požívati osvobození od daně domovní a ode všech přirážek k této dani na dobu 25 let, pokud budou malobytové, jiné stavby a adaptace na dobu 15 let. Obdobně budou osvobozeny od dávky z nájemného malobytové stavby na 20 let, jiné stavby a adaptace na 10 roků. Pro stavby, které budou dokončeny do konce r. 1932, platí také všechny úlevy poplatkové podle zákona z r. 1928, tedy zejména osvobození převodu stavebních parcel, provedeného r. 1930 nebo 1931 od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, dále osvobození od převodního poplatku domů družstev a obcí vůbec a domů jiných stavebníků do tří let od dokončení stavby a konečně osvobození od poplatků stupnicových a vkladních, ale jen pro nájemní domy obecně prospěšných stavebníků jako až dosud.

Stavby se státní podporou podle hlavy V nového zákona, který projednáváme, musí býti započaty nejpozději do konce r. 1931. Ustanovení o vyvlastnění stavebních pozemků platí jen do 31. března 1931.

Význačné změny proti dosavadnímu stavu obsahuje zejména hlava V nového zákona, nazvaná "O podpoře stavebního ruchu". Zákon zachovává především dosavadní podpory ve způsobě státní záruky pro malobytové stavby rodinných domků vůbec a pro nájemní domy, svobodárny a noclehárny obcí, okresů, zemí a jiných veřejnoprávních korporací a ústavů. Státní záruka jest určena pro osoby méně zámožné, umožňujíc jim, aby se pustily do stavby, i když nemohou opatřiti celý stavební náklad vlastními prostředky a obvyklou první hypotékou. Účelem státní záruky je totiž opatřiti stavebníkovi scházející prostředky k úhradě stavebního nákladu a to až do výše 40% další hypotekární zápůjčkou, kterou věřitel může poskytnouti nad hranici sirotčí jistoty jen proto, že tato zápůjčka požívá záruky státu. Instituce státní záruky - jak je patrno ze vzrůstajícího počtu žádostí za udělení záruky - se již u nás vžila a je dosud nezbytnou, jednak aby bylo posíleno stavební podnikání vrstev méně zámožných, jednak aby se uvolnily další značnější prostředky peněžních ústavů, zabývajících se poskytováním hypotekárních zápůjček pro stavební ruch. Je ovšem nutno, aby se stavělo řádně, účelně a prakticky. Smysl zákona o stavebním ruchu je, aby bylo postaveno co nejvíce zdravých bytů pro nemajetné vrstvy, a ne, aby za státní peníze stavěny byly nákladné vily pro jednotlivce, kteří si mohou postaviti domy z vlastních prostředků. Dělo se tak zejména nápadnou měrou v dobách prvních zákonů o podpoře stavebního ruchu, na což státní pokladna doplácí dosud značné miliony.

Naše obce měly by zavésti v domech postavených se státní podporou náležitý dohled a dbáti přísně pořádku. Docházejí zprávy z mnoha měst, že činžovní domy pustnou, nájemníci nemají nad sebou kontrolu a tak ničí se rychle hodnoty vytvořené z peněz veškerého poplatnictva.

V poslední době přišlo se k přesvědčení, že prostá záruka státu i s ostatními výhodami, které stát na stavby poskytuje, není s to, aby uspokojila bytovou potřebu osob nemajetných v žádoucí míře. Je všeobecným zjevem netoliko u nás, nýbrž i v jiných státech, že vrstvy sociálně nejslabší nemohou si opatřiti ani nejskrovnějšího bytu, poněvadž nemají ani potřebných vlastních prostředků ke stavbě, ani nejsou podle svých výdělkových poměrů s to, aby platily nájemné v drahých novostavbách. Bytové nouzi těchto vrstev má aspoň z části odpomoci nová instituce státní podpory, t. j. stavební příspěvek, který stát chce poskytovati na stavby nejmenších bytů pro osoby nemajetné. Státní příspěvek záleží v tom, že stát bude vlastníkovi domu s nejmenšími byty připláceti k úhradě anuity ze zápůjček na dům poskytnutých nejvýše 21/2% ročně, zatím po dobu 10 let. Tato lhůta může býti prodloužena, budou-li toho poměry nájemníků nebo vlastníka nejmenších bytů v tom kterém případě po 10 letech vyžadovati. Výjimečně může býti tato lhůta i zkrácena pro neplnění povinností s podporou převzatých.

Účelem příspěvku jest snížiti anuitu z celkového hypotekárního zatížení domu s malými byty průměrně na 4 až 4 1/2% a tím také snížiti roční nájemné z domu tak, aby bylo přístupnější nemajetným uchazečům o byty. Z toho důvodu zvyšuje stát také přípustnou míru hypotekárního zatížení u domů s nejmenšími byty na 90% stavebního nákladu a zaručenou zápůjčku zvyšuje u takových domů až na 50% stavebního nákladu. Za dům s nejmenšími byty se považuje podle vládního návrhu dům, obsahující výlučně nebo převážně byty o kuchyni a pokoji s podlahovou plochou dohromady nejvýše 40 m².

Státní záruku podle nového zákona lze přejímati až do úhrnné výše 350 mil. Kč a na stavební příspěvek má býti v rozpočtech pamatováno roční částkou 20 mil. Kč. Podle odhadu odborníků lze s tímto stavebním příspěvkem vybudovati okrouhle 22.000 nejmenších bytů s průměrným ročním nájemným 2200 Kč, uvažuje-li se stavební náklad nejmenšího bytu průměrnou částkou 40.000 Kč a poskytne-li se 2 1/2% stavební příspěvek k roční anuitě 7% z 90% tohoto nákladu.

Stavební příspěvek je určen především pro stavby malých bytů prováděné obcemi pro nemajetné obyvatelstvo. Nemůže-li nebo nechce-li obec sama uspokojiti potřebu nejmenších bytů, může býti stavební příspěvek udělen i jiným osobám, zejména obecně prospěšným stavebním sdružením. Na venkově přijdou v úvahu skoro vesměs jen projekty jednotlivců. Jak jsem na tomto místě již častěji zdůrazňoval, vyžadují bytové poměry na venkově stejné pozornosti jako ve městech a místech průmyslových. Zvláště neutěšené jsou namnoze bytové poměry zemědělského a lesního dělnictva a osob, které hodlají založiti vlastní hospodářství. Jest v povaze lidu zemědělského, že se snaží býti soběstačným i za svízelných poměrů hospodářských a že se neobrací na stát o pomoc ani v tak důležité potřebě, jakou je bydlení. Je to patrno, slavná sněmovno, z poměrně malé účasti zemědělců a zemědělských dělníků na podpoře podle všech zákonů o stavebním ruchu. Tak podle zákonů z r. 1919 až 1924, které poskytovaly finanční podporu, připadla jen asi 1/5 na zemědělské žadatele a podle zákonů z r. 1927 a 1928 dokonce jen asi 7% ze všech soukromých žadatelů. Nepatrné procento z řad zemědělců, zemědělských a i lesních dělníků mezi žadateli o státní záruku podle posledních dvou zákonů svědčí zvláště výmluvně o těžké situaci zemědělského stavu, poněvadž drobný zemědělec a zemědělský dělník nemůže si za dnešních poměrů opatřiti potřebné prostředky ke stavbě a nemůže z nepatrného výnosu hospodářství nebo z výdělku amortisovati celý stavební náklad. To má za následek, že se na venkově málo staví a že se vůbec nestaví pro zemědělské dělnictvo, jehož bytové poměry jsou obtížné a zaviňují útěk do měst a tím kritický nedostatek pomocných sil v zemědělství. Z těchto poměrů jest jediným východiskem, aby měl zemědělec možnost připoutati svého zaměstnance k hospodářství levným a zdravým bytem, ale dnešní poměry nedovolují, aby takový byt vybudoval vlastním nákladem. Je také zcela vyloučeno, aby malý zemědělec, který chce teprve založiti nové hospodářství, obešel se při stavbě obytných a hospodářských budov bez vydatné pomoci státu. A tu jest jen vítati, že vládní návrh nového zákona vychází konečně oprávněným a dlouho opomíjeným požadavkům zemědělského stavu alespoň potud vstříc, že státní záruku a stavební příspěvek může dostati i drobný venkovský člověk na stavbu domku s nejmenším bytem nebo rolník vůbec na stavbu malých bytů pro svoje dělnictvo. Byť tato podpora byla za dnešní krise zemědělské malou a zdaleka nedostačovala, aby vyřešila bytovou otázku na venkově, jest přece jen krokem ku předu, a bude naší snahou, abychom při nejbližší úpravě podpory stavebního ruchu hledali nové cesty a prostředky, které by mohly bytovou nouzi drobného lidu venkovského a zejména zemědělského dělnictva podstatněji zmírniti.

Je ovšem, slavná sněmovno, třeba, aby byl především zvýšen stavební ruch soukromý. Stavělo by se u nás mnohem více, kdyby bohaté rodiny nebyly zbytečně chráněny zákonem nájemnickým. Je nejvyšší čas, aby se jasně řeklo, kdy dojde k odbourání ochrany pro majetné vrstvy, kdy vrátí se volné disposiční právo majitelům domů, kdy nastane v tomto směru spravedlnost. Pan ministr soc. péče slíbil, že přikročí bez odkladu k vypracování osnovy, která problém ochrany nájemníků vyřeší definitivně. Je již nejvyšší čas. Pak vzroste pronikavou měrou stavební ruch i všechno jiné stavební podnikání a bude i dosti bytů jako v dobách normálních.

V zastoupení výboru soc.-politického prosím, aby vládní osnova, tak jak ji projednal soc.-politický výbor, dostala ústavní schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Chalupovi.

Zpravodaj posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Mám-li odůvodniti podání zákonné předlohy o stavebním ruchu, může mi býti docela správně vytčeno, že tento návrh měl vlastně býti podán již dávno. Předloha zákona o stavebním ruchu přichází značně pozdě, neboť výhod tohoto zákona bude možno v tomto roce použíti zajisté jen poskrovnu. Přípravy k stavbě byly pozdním projednáním zákona prostě znemožněny. Jsem dalek toho, abych v tomto zdržení spatřoval úmysl, aby se dalo něco, co nemůže míti praktického účinku, ale nemohu se ubrániti žalobě, kterou zde přednesl můj klubovní kolega dr Mareš při jiné příležitosti, při projednávání zákona o ochraně nájemníků, totiž, že tak všeobecně a pro všecky vrstvy obyvatelstva nutná a užitečná předloha musí býti vyvažována dříve předlohami, které sledují zvláštní zájmy jenom určitých hospodářských skupin. Žel, že není zatím jiného východiska než drahé poučení, plynoucí ze škod, které takové jednání přináší.

Než toto pozdní podání není posledním stínem této předlohy. Je to především vědomí, že zákon je provisorní a že bez definitivního projednání všech zákonů bytových není také definitivy v zákonech na podporu stavebního ruchu. Teprve dlouhodobý zákon, zaručující stabilitu podmínek podnikatelských, může nám přinésti určité ulehčení.

Znaky krátkodobého zákona jsou již v ustanovení o státní záruce a státním příspěvku, terminovaném do 31. prosince 1932 a vyvlastnění pozemků do 31. března 1931.

Přes tato další provisoria je nutno předlohu vítati, poněvadž zde jde především o odpomoc dvěma směry: jednak přímo pracuj e se k zmírnění bytové nouze, jež desetiletým úsilím doposud v Československé republice nemohla býti odstraněna, jednak je zisk nepřímý: podporování stavebního ruchu znamená pro nás větší zaměstnanost, zmírnění bídy, která dnes hrozivě vyvstává z nezaměstnanosti.

Hlavním však a význačným rysem novely zákona o stavebním ruchu je odchýlení od směru, který dosud byl tvrdošíjně sledován, totiž úchylka od mínění, že stavební ruch jest zcela věc soukromého podnikání, do níž státu a veřejnosti nic není. Tato odchylka se musila dostaviti prostě z praxe nejen v cizině, nýbrž zvláště také u nás.

Stavební ruch tak, jak se rozvinul na základě zákona z r. 1928, vykazuje sice určitý vzestup, ale krise bytová trvá dále, máme byty, ale byty velké a drahé a proto jsou tyto byty prázdné. Soukromé podnikání nejen že zklamalo nebydlící, nýbrž také samo sebe. Bylo úplně přehlédnuto, že doba mimořádná vyžaduje také mimořádných opatření a že jsou-li pravdivá slova důvodové zprávy, že náklad se stavbou spojený je ve přímém poměru s nájemným, nesmí se zapomenouti, že je nutno opatřiti možnost toto nájemné platiti. Této možnosti zde za normálních poměrů není. Mzdové a platové poměry v Československé republice jsou daleko pod úrovní platů a mezd okolních států a přece i tam daleko ve větší míře stavební ruch je podporován, vlastně podporována je přímo stavba malých dělnických levných bytů.

Odpůrci zásahu státního podporou stavebního ruchu pravidelně opírají své podnikání podmínkou rentability, snahou po zisku, ne snahou po upokojení skutečné potřeby. Musíme zdůrazniti, že zde jde o věci, kterých není možno ceniti jen kapitálovou rentabilitou, že tu jde především o zdraví, mravnost a štěstí lidu, jež nemohou jíti až za ziskem soukromým, poněvadž toto zdraví a štěstí lidu jsou předpokladem každého dalšího úspěchu. Krátce podpora stavebního ruchu není jen dnes otázkou soukromého podnikání, nýbrž je dnes těžkou otázkou sociální a proto přirozeně musíme jíti tím směrem, který byl naznačen v dřívějších předlohách, který více dbal na podporu stavebního ruchu. Jsou to především úlevy daňové a poplatkové, dále jsou to úlevy stavební, ulehčiti dnešnímu stavebnímu řádu, úlevy při vyvlastňování pozemků, dále úlevy ve státní záruce finančního úvěru do II. hypotéky s poskytnutím sirotčí jistoty a ne na posledním místě přímá podpora stavebního ruchu. Všechna tato opatření sledují tendenci opatřiti byty za nájemné hospodářsky únosné. Státní záruka prostě nedostačuje; státní záruka byla poskytována, ale nebylo jí používáno pro nadměrný stavební náklad, zejména pro drahotu stavebních pozemků a ne v poslední řadě také pro drahé stavební podnikání.

S uspokojením můžeme konstatovati v této předloze značné zlepšení. Musím ovšem upozorniti, že pro definitivní projednání zákona je potřebí dbáti některých ještě jiných podmínek, které souvisí se stavebním podnikáním. V prvé řadě je to úsilí o levný stavební úvěr a v tom směru na prvém místě mají předcházeti sociální podniky, Ústřední soc. pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav a Úrazová pojišťovna. Můžeme konstatovati s uspokojením, že právě Ústřední soc. pojišťovna v tomto směru značně vychází vstříc, dávajíc 50 mil. Kč k disposici za velmi levný úrok, na 3%, ke stavbě laciných bytů. V druhé řadě byly by to všechny hypotekární ústavy, zejména spořitelny, kdyby se skutečně věnovaly výhradně tomuto levnému úvěru. V tom směru do jisté míry můžeme míti i naději, že zakládaná poštovní spořitelna může opatřiti kapitály s velmi laciným úvěrem.

Další závadou stavebního podnikání, která musí býti odstraněna, je lichva se stavebními pozemky. Tato věc je neudržitelná. Hájí-li někdo, že je to zásah do soukromého vlastnictví, pak je potřebí se obrátiti několik let zpět do let svrchované nouze, jaká byla v letech válečných, kdy se nikdo neohlížel, je-li soukromým majetkem obilí. Prostě se musil upokojiti nejdříve hlad a obilí se rekvírovalo bez ohledu na to, jde-li o zásah do soukromého vlastnictví. V tomto směru myslím, že je nutné, aby také obce dostaly po právu možnost disponovati stavebními pozemky, a nejlépe by v budoucím zákoně posloužilo opatření, kterým by byly stavební pozemky vyvlastněny.

Prospěchy, které z toho plynou, jsou dva: předně by bylo zabráněno lichvě se stavebními pozemky a za druhé, stavební podnikání bylo by regulováno. Obce nebyly by při dnešní anarchii stavebního podnikání zatahovány do nesmírných nákladů při stavbě budov, které jsou značně vzdáleny od komunikací.

Neméně důležitá je cena stavebních materiálií. Žel, že při tomto systému, ve kterém žijeme, je skoro úplně vyloučena konkurence. Banky vrhly se právě na to, co je hodně výnosné. Zmocnily se výroby stavebních materiálií a diktují dnes prostě cenu, takže není možno za dnešních cen stavebních materiálii úspěšné podnikati. Také zisk podnikatelů, myslím, že zde přichází v úvahu, zejména, když srovnáme, jak na příklad lacino se staví tam, kde obec rozvážně podniká, kde skutečně vypisuje konkurs, uvažuje, nebo tam, kde obec bez rozmýšlení zadává stavby prvnímu podnikateli.

Velice mnoho obtíží působí dnešnímu podnikání starý stavební řád. O starém stavebním řádě bylo hlasitě proneseno slovo po známé katastrofě na Poříčí r. 1928. Od té doby uplynula již dvě léta a myslím, že nejsme příliš daleko od definitivního projednání tohoto nového stavebního řádu. Návrh zákona o stavebním ruchu musí v hlavě VII k ulehčení podnikání prohlásiti bezúčinnost stavebního řádu a statutů v některých směrech.

Mnoho by dále prospělo, kdyby podnikům byla uložena povinnost, aby se aspoň částečně staraly o byty svých zaměstnanců. Za dnešní působnosti zákona č. 77 je obcím vzata naprosto možnost, aby se zabývaly stavěním levných bytů. Naproti tomu jsou soukromí podnikatelé, továrníci atd. právě tímto zákonem č. 77 velmi chráněni. Je jim přiznáván limit přirážek a zákonem č. 76 dokonce pro daň výdělkovou zvláštní jest stanovena nižší sazba o jednu pětinu.

Mnoho by prospělo, kdyby pro úhradu potřeby bytů byla u nás vybudována přesná statistika. V tom směru je nutno, aby byla vybudována inspektoráty bytová statistika a aby byla tak vedena, abychom věděli, jak veliký je počet bytů, který se nedostává a zejména aby byty, které nedostačují, a přec se používají, byly z používání vyloučeny.

Zákon ovšem hledí ulehčiti podnikání a jde směry, které jsem již naznačil. Především jsou to daňové, poplatkové a stavební úlevy, dále záruka pro stabilitu podnikání, je zde prodloužení platnosti rozhodčích soudů do roku 1932, a hlavně přímá podpora stavebního ruchu státní garancií a přímo stavebním příspěvkem.

Rozpočtový výbor podle povahy věci zabýval se především ustanovením hlavy V o podpoře stavebního ruchu z prostředků státních. Budiž mi dovoleno hned říci, že tato podpora děje se více na útraty obcí a vyšších autonomních svazků než na vrub státu. Hlava V dělí se na "Společná ustanovení" - §§ 30 až 32 - na oddíl "O státní záruce" - §§ 33 až 46 a oddíl "O státním příspěvku" - §§ 47 až 51. Ustanovení společná jsou téměř nezměněna až na výčet způsobů podpor v §u 30, odst. 2.

Dále nutno zdůrazniti obšírnější ustanovení §u 33 v odst. 1, totiž, že obcím na venkově jsou postaveny na roveň jiné veřejnoprávní korporace a státní záruka že může býti poskytnuta také zemědělcům na stavbu bytů pro zemědělské dělníky. § 36 je rozšířen o 2 odstavce, druhý a třetí, jednající o domech s nejmenšími byty, svobodárny, noclehárny v to počítaje a zvýšení přípustné míry státní záruky ze 40% na 50% a připuštění celkového zatížení z 85% na 90% stavebního nákladu. Za nejmenší byty jest považovati byty do 40 m² podlahové plochy. Opatření, které jsem uvedl sleduje účel snížiti kvotu vlastních prostředků stavebníkových.

Částka, která je určena pro stavební záruku, je vyslovena částkou 350 mil. Kč v §u 39. Je nutno konstatovati, že je to téměř trojnásobná částka, jaká byla poskytována dříve a tato částka byla také odpočítána, a to tím, že stát v §u 51 dává přímo na podporu stavebního ruchu podporu 20 mil. Kč ročně, z čehož se má postaviti za 900 mil. Kč bytů a 40% této záruky činí okrouhle 350 mil. Kč. Nové je v zákoně ustanovení §u 48 a 49, jímž se zavádí státní příspěvek, a to na 10 let až do maximální výše 2 1/2 % ze zápůjčky, ale je třeba zdůrazniti, že na rozdíl od onoho příspěvku, který byl dříve dáván, tento příspěvek je vázán třemi podmínkami. Především je vázán na podporu platební neschopnosti podnikatele, dále na výši výloh spojených se stavbou a hlavně na výši anuity z dluhu vtěleného na novostavbu.

Je jisto, že stát, přispívá-li tak značnou částkou, vymiňuje si, že částky ty přijdou k prospěchu těm, kteří toho nejvíce potřebují. Byty s touto podporou mají býti výhradně jen pro osoby nemajetné, a to pro takové osoby, které buď vůbec nemohou nájemné platiti, anebo pro osoby, které nemohou platiti nájemné v novostavbách, postavených mimo tento zákon.

K provádění staveb podle výhod tohoto zákona jsou na prvém místě zcela správně oprávněny obce. V tom případě, že by obec podnikati nemohla nebo nechtěla, přicházejí v úvahu obecně prospěšná stavební družstva a na třetím místě zaměstnavatelé zemědělského dělnictva. Na rodinné domky může býti podpora, která je vyslovena v tomto zákoně, udělena nemajetným jednotlivcům. Omezení příspěvku státního na 10 let je odůvodňováno tím, že delší dobu není možno v zákoně stanoviti pro stě proto, že není možno předvídati ustálení jak důchodů, tak výše nájemného v budoucnosti.

Konečně zákon sám připouští, že tato doba 10 let může býti překročena v tom případě, když nájemné z novostavby nestačí skutečně k zúrokování a umořování vydluženého kapitálu. Tento příspěvek liší se od dosavadních podpor, které byly udělovány, kromě těch výjimek, které jsem uvedl, ještě v těchto směrech: příspěvek tento nemá povahu reálného práva spojeného s vlastnictvím budovy, není prostě možno budovu zároveň s touto výhodou na nového vlastníka převáděti, poněvadž tento nový vlastník musí míti určitou kvalifikaci, o které jsem se zmínil. Nepřechází tedy tento příspěvek sám sebou na singulárního nástupce ve vlastnictví domu.

Dále smí býti postoupen nebo zavazen jen se svolením ministerstva sociální péče a jen zase věřiteli zápůjčky, na jejíž zúročení a úmor byl tento příspěvek poskytnut. Příspěvek, který je zde poskytován, je ovšem míněn pro zápůjčky jak zaručené, tak i nezaručené.

Další velmi značné úlevy, které ovšem byly již v ustanoveních dřívějších zákonů, jsou úlevy daňové a poplatkové, především osvobození daňové. Jedná se o osvobození od daně domovní třídní, anebo tam, kde je daň činžovní, od domovní daně činžovní i s přirážkami a dále je zde osvobození od dávek obecních, od daně z nájemného. V tom směru je nutno upozorniti, že stavby, které jsou anebo budou podnikány podle §u 134 zákona č. 76/1927 a které byly doposud osvobozeny podle toho zákona od daně a přirážek na 6 let, budou podle tohoto zákona osvobozeny na 15 let. Stavby, které podle §u 136 zmíněného zákona byly osvobozeny na 12 let, budou nyní osvobozeny na 25 let. Stavby tyto jsou charakterisovány tak, že to jsou malé byty do největší výměry podlahové plochy 80 m² a při tom je pamatováno na živnostenské dílny do výměry 36 m². Ovšem podmínka jest, že budou tyto stavby dokončeny do konce r. 1932. Budovy, které doposud byly neobytné, ale byly úpravami učiněny obytnými, získávají osvobození rovněž na 15 let, budou-li adaptace provedeny r. 1931 a 1932. Stavby podle §u 52, to jsou totiž stavby podle §u 134 zákona č. 176/27, jsou osvobozeny dále od dávky z nájemného, a to na 10 let, stavby s malými byty na 20 let a úpravy, o kterých jsem se zmínil, na 10 let. Abychom dovedli doceniti, co znamená toto osvobození daňové, je potřebí uvésti několik cifer. Daňové osvobození je značné. Kdybychom počítali při postavení domku o dvou bytech s příslušenstvím s nákladem 100.000 Kč, museli bychom počítati, kdybychom měli dnešním způsobem úrokovati pěti procenty, nejméně s 5.000 Kč, jež by se musely vybrati na nájemném. Z těchto 5.000 Kč daň činžovní činí 8%, t. j. 400 Kč ročně. Přirážky kumulované: obecní, okresní a zemské činí 470%. Je pravda, že zde uvádím nejvyšší míru, ale myslím, že tato míra je všude dosahována, poněvadž nemohou autonomní korporace s dosavadním limitem nikde vystačiti a do budoucnosti jistě bude vyšší, poněvadž se počítá, že limit přirážek bude uvolněn. Těchto limitovaných 470% ze 400 Kč činžovní daně činí 1880 Kč ročně. Kdybych počítal s dávkou k nájemnému, která podle dávkového řádu může činiti až 40%, znamená to, že při 40% dávce z nájemného by to činilo 2.000 Kč, krátce takový domek by byl hned z počátku zatížen 4.280 Kč ročně. Propočítáme-li dobu osvobození od nájemného u budovy s těmito malými byty, to jest osvobození na plných 25 let, tedy to činí na dani činžovní za těchto 25 let 10.000 Kč. Přirážky činí za 25 let 47.200 Kč, dávka z nájemného za 20 let při nejvyšším osvobození činila by 40.000 Kč, celkem tedy jen na dani činžovní, přirážkách a dávce z nájemného, ovšem při maximálním zatížení, činí to po dobu zákonitého osvobození 97.200 Kč, to znamená, při tomto maximálním zatížení dávkami vlastně celý náklad za těchto 25 let je skutečně zapraven. Připočteme-li k té slevě ještě slevu převodních poplatků, která minimálně může činiti 5%, pak fakticky tímto osvobozením celý náklad v době 25 let není zaplacen, nýbrž přímo přeplacen, a to se ještě nepočítá se složitým úrokováním. V tom směru dobře chápeme, že soukromí podnikatelé vždy ucházeli se právě jen o toto osvobození od daní a dávek, poněvadž jim dostatečně nahrazovalo každou jinou podporu. Bylo by ovsem velmi zajímavé věděti, jakým způsobem toto osvobození od těchto daní a dávek projevilo se ve snížení nájemného. Ale i kdybychom nepočítali se 40%ní dávkou z nájemného a řekli, že je pouze 20% dávky z nájemného, přicházíme k 77%, čili za tu dobu zákonitého osvobození je hrazeno více než 3/4 nákladů a kdybychom počítali jen s 10% dávky z nájemného, znamená osvobození za tu dobu 67.000 Kč, t. j. 67% celého nákladu. A kdyby vůbec tato dávka nebyla předpisována, znamená to neméně než 57% celého stavebního nákladu. Z toho dovedeme posouditi, o jakou celkovou oběť zde jde. Ovšem vyčísliti správně věc nelze, poněvadž je počítáno jednak s místním zatížením, jednak se nemůže věděti, jakým způsobem všechny druhy budov budou osvobozeny. Ale hovoří-li se, že by bylo postaveno těch budov za 900 mil. Kč, myslím, že s 2 1/2% příspěvkem, který má býti dáván po 10 let, nejsme daleko od celkové sumy podpory 1 miliardy.

Ovšem pro domy, které nepodléhají dani činžovní, které jsou postaveny na venkově, toto osvobození není opravdu tak značné. Kdybych vzal tentýž základ a počítal zase s nákladem 100.000 Kč s příslušenstvím a počítal se 4 obytnými místnostmi, podléhá tento dům domovní dani třídní 30 Kč a 470% přirážek činí 141 Kč. Na 25 let je to vlastně osvobození 4275 Kč. Ovšem po uplynutí osvobození jeví se pak zatížení docela jinak. Pak zatížení na venkově je 171 Kč, kdežto v městech je celkové zatížení 4280 Kč ročně.

Důležité ovšem je také osvobození poplatkové. Převody pozemků, které budou učiněny v letech 1930 a 1931, jsou osvobozeny od přírůstku hodnoty nemovitostí. Podotýkám, že zde je určitá nesprávnost, že tento první převod ze zákupu pozemku není osvobozen od převodního reálného poplatku, ačkoliv v dalších ustanoveních §u 56 první převod s obce nebo jiné veřejnoprávní korporace nebo se stavebního družstva na jeho člena je osvobozen od poplatku, jak z ceny toho stavebního pozemku, tak i z díla, které na něm skutečně bylo vystavěno, tedy i z obytné budovy. V tom směru jsou zkráceni soukromí podnikatelé, kteří staví rodinný domek čistě pro sebe, poněvadž o osvobození z prvního převodu stavebního pozemku jsou připraveni. Myslím, že v budoucím zákoně bude dosti místa, aby tato nesprávnost byla odčiněna.

Osvobození od reálného převodního poplatku je ovšem rozšířeno také pro převody další a ovšem při soukromém podnikání na dobu značnou, na 3 léta od postavení stavby. Osvobození toto má svou historii, neboť bylo již praktikováno ve starém rakouském zákoníku.

Podle §u 57 je ovšem možno rozšířiti toto poplatkové osvobození i na stavby, které začaty byly po 30. dubnu 1927 a které byly dokončeny do konce r. 1932, i tenkráte, jestliže jde o stavby, které nepozívají podpory podle hlavy V.

Další, a to značné osvobození je od poplatků stupnicových, zejména pokud jde o zápůjčky se státní garancií, o dluhopisy, knihovní zápisy atd. týkající se zápůjček státem zaručených, dále o úvěrní listiny, dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se úvěru a zápůjček, které předcházejí zápůjčky státem garantované. Konečně od stupnicového poplatku jsou osvobozeny kvitance o úplném nebo částečném zapravení. Rovněž jsou od kolků osvobozeny žádosti a státní záruka a jejich přílohy. Podpora zde poskytnutá ve slevě daní, dávek a poplatků je nesporně značná. Ale jak jsem se již zmínil nejde zde z větší části na vrub toho silnějšího, na bedra státu, neboť sleva daně činžovní za nynějších okolností je slevou z důchodu obce. Daň činžovní je přidělována dnes obcím, takže sleva přirážek je vlastně sleva z přímého důchodu autonomních svazků, obcí, okresů a zemí, a pokud se týká slevy z dávky z nájemného, je to přímé zkráceni důchodů obecních. Je to nepoměr, přispívá-li zde stát, řekl bych, asi 10% a autonomní svazky, které mají daleko méně prostředků, téměř 90%. Může se mi ovšem namítnouti, ze nastává určité vyrovnání poskytováním stavebního příspěvku, jež při plném využití znamená hrazení jedné čtvrtiny stavebního úvěru, což jest ovšem podpora značná a vítaná. Ale i když tuto podporu 200 mil. Kč za 10 let přičtu a porovnám s tím, čím skutečně autonomní svazky musí přispěti, myslím, že stát nekoná zde plně své povinnosti. Příležitost napraviti nedostatky tohoto zákona a vyrovnati tento nepoměr bude jistě při definitivním projednávání zákonů bytových.

Za daných okolností považuji návrh zákona za okamžitou, nouzovou odpomoc, doporučuji tuto osnovu zákona ku přijetí a prosím slavnou sněmovnu, aby se jí dostalo ústavního schválení. (Souhlas.)