Slávna snemovňa! Čo ale vidíme? Práve opak tohoto. Slovensko ako pri všetkom, tak aj pri podporách na stavby je ukrátené, je okrádané. V rozpočtovom výbore delegát našej strany poukázal, v akej miere participuje Slovensko na týchto podporách. Pokiaľ v historických zemiach postavené bolo v rokoch 1921 až 1927 59.000 bytov, na Slovensku postavené bolo len 6.100. Keď ale vezmeme do ohľadu nie počet bytov, ale sumu, ktorá pripadla Slovensku, ani 8% sme nedostali. (Čujme!) Myslím, že i tieto číslice, ktoré spomenuté boly v rozpočtovom výbore, nie sú spoľahlivé. Spolok inženierov a architektov vydal svoj almanach o 10ročnom účinkovaní. V tomto almanachu našiel som jeden úradný výkaz, sostavený stavobným oddelením pri krajinskom úrade. A tento výkaz dokazuje, že číslice sú menšie, lebo do septembra 1928 postavené bolo 243 nájomných domov, 1547 rodinných domov, spolu 4200 a nie 6100 bytov. Pánovia mojí, keď toto porovnáme, tak na stavebnej podpore neparticipovali sme ani 7%ami. Čo po tomto môžeme očakávať? Zlepšenie bytových pomerov na Slovensku? I pri dobrej intencii zákona môžeme veriť, že spravodlivou mierou bude sa nám merať? Doterajšie zkúsenosti nám ukazujú, že nie. Dokiaľ trvá krutá centralizácia v našom štáte, dotiaľ sa my žiadnej úľavy, žiadnej spravodlivosti nedožijeme. (Výborne! - Potlesk.) Ústredné úrady, ktoré v týchto veciach rozhodujú, slovenským pomerom nerozumejú, rozumieť nechcú, ich naša bieda nebolí, oni to necítia. (Tak je! - Potlesk.)

Dokiaľ o stavebných podporách v Prahe bude sa rozhodovať, dotiaľ náš podiel bude ďalej tak mizerný, ako bol dosiaľ, alebo ešte horší. Preto reorganizáciu doterajšieho systému udieľaní podpôr musíme žiadať od základov. Zdravá decentralizácia i na tomto poli je jedine správné východisko, ale aj pri tom bude treba - čo je veľmi dôležité - už vopred stanoviť kľúč, vopred určiť kontingent, podľa ktorého jednotlivé krajiny participovať budú na podpornom fonde. (Výborne! Potlesk.) Ak sa to teraz nestane, Slovensko znova bude len ukrátené a slovenská bieda, slovenský chudobný roľník doplácať bude na stavebný ruch, ktorý prevádza sa v Prahe, v Brne, v Čechách a na Morave. Pánovia mojí, my dar nechceme, ale hájime to, čo Slovensku podľa jeho významu prináleží. I keď do ohľadu berieme pre nás to najnepriaznivejšie možné merítko, merítko daňové, keď vezmeme do ohľadu procento, podľa ktorého Slovensko platí dane, tak mali by sme participovať 13 a 1/2% z podpôr. Ale, ako som spomenul, my sme ani tých 13% nedostali, ale len polovicu toho. Lenže bytová otázka je nielen otázkou daňovou, bytová otázka je aj otázkou sociálnou a preto nemožno len podľa daňového merítka podpory prideľovať. Je nesporné, že sociálna bieda na Slovensku je doliehavejšia, je pálčivejšia, ako je v Čechách a na Morave, a je pálčivejšia nie pre našu vinu, ale pre vinu, ktorá stojí mimo nás, menovite pre svetovú vojnu, pre vpád boľševíkov, pre príval exponovaného úradníctva na Slovensko, pre rozloženie vojska. Pre toto mala by vláda Slovensko výdatnejšie podporovať, nielen podľa daňového kľúča, ale treba najsť iné merítko. Plocha slovenskej krajiny činí 35% celkovej plochy Československej republiky. Tam máme slovenské bohatstvo, slovenské lesy, ktoré štátnej pokladnici donášajú veľké obnosy. Ďalej vezmime do ohľadu počet obyvateľov, tento na Slovensku činí 22% celého obyvateľstva republiky. Odôvodnené a spravodlivé je, aby podpory delené boly nie podľa výšky zaplatenej dane, ale podľa týchto merítok. Pri ustálení kvoty domáhame sa týchto spravodlivých požiadavkov. Znova prízvukujem, Slovensko nežiada dar od vás, žiada to, čo mu patrí. Uvážiac tieto okolnosti, zo stavebného fondu prináleží nám aspoň 20%. (Čujme!) Práva nášho sa dožadujeme a dožadovať sa budeme, toho sa zrieknuť nemôžeme.

Slávna snemovňa! Ja viem, že naše volanie po pravde ozveny tuná nedosiahne. Stroj stranníckeho parlamentarizmu zaškrípe a vydá zákon, aký diktuje záujem väčšiny, bez ohľadu na to, že Slovensku neprinavráti sa to, čo mu v podobe daní vezmú, nedostane, čo by mu podľa počtu obyvateľstva a jeho hospodárskeho stavu patrilo. Pánovia, nie lásku chceme, na túto lásku sme my už dosť doplatili a nežiadame od vás žiadné shovievavosti, žiadné tútorstvá, ale rovnosť a spravodlivosť. Keď rovnako nesieme ťarchy a keď konáme povinnosti, chceme spravodlivú účasť na výhodach a rovnako na právach. Pánovia mojí, ak sa to nestane, ak doterajšia krivda ďalej sa bude dieť spôsobom doterajším, darmo budeme my volať . . . (Výkřiky posl. Hlinky.)

Pánovia mojí, ak sa krivda nenapraví, ak Slovensko bude sa ďalej okrádať, márne budeme volať po vzájomnosti, po bratskej láske. Nespravodlivosť, ktorú s tohoto miesta zdôrazňujem, bude kaliť náš dobrý pomer, pre dobro štátu tak potrebný. Pánovia mojí, nie ľudáci, ale tieto číslice, tieto krivdy, tieto miliony, ktoré ste nám ubrali (Potlesk.), ktoré ste nám vzali, tieto procentá, ukazujúce naše ukrivdenie, budú krvave štvať a znepokojovať úprimné porozumenie a dohodnutie. (Tak je!)

Slávna snemovňa! Slovenská ľudová strana, ako strana všenárodná, hľadí na tento návrh zákona nielen s hľadiska jednej vrstvy, nielen s hľadiska jednej triedy, ale s hľadiska všetkých. (Souhlas.) Bieda robotníka práve tak nás bolí, ako bieda remeselníka a roľníka. Harmonická spolupráca všetkých vrstiev je jedinou možnosťou zdravého vývoj a sociálneho a mravného, a hospodárskeho zveľadenia. K tomuto však je treba úprimný sociálny cit, prýštiaci z opravdovej kresťanskej lásky, z altruistického porozumenia. Bytovú otázku vynieslo na povrch zindustrializovanie miest a veľký príliv vidieckeho obyvateľstva do miest, preto táto kríza najnaliehavejšie javí sa u robotníckej triedy. Kresťanský solidarizmus hlása a háji zásadu spravodlivosti, podľa tejto axiomy každý pracujúci človek má právo na ľudský byt a vlastnú strechu. Aby sa to mohlo uskutočniť, treba je mnoho altruizmu, mnoho úprimnosti. A čo vidíme v našom verejnom živote? Kam sa len obrátíme, všetko je preplnené heslami sociálnej spravodlivosti, sociálnej uvedomelosti, rečmi, slovami, ale skutkov opravdového porozumenia, opravdovej pomoci niet.

Na myseľ mi prichádza obraz, ktorý videl som v Bratislave. V predmestí mesta postavený je dlhý, dlžičký rad z dosák z bedien postavených búd, váľajúcich sa cárok. V týchto prebývajú stá a stá ľudí. Vyziable, chudé deti koľko bolestí podstúpiť musely minulej zimy, keď 30stupňové mrazy doľahly na ich chatrné údy. So zmrznutými rukami a údami museli ich odvážať do nemocnice - a neďaleko pri Dunaj i stojí nádherná 20milionová budova t. zv. zemedelského muzea. Poloprázdna, len na prízemí a v prvom poschodí nachodí sa nádherne zariadená kaviarňa, zimná záhrada, bar, agrárné kluby a iné lokály. Budova táto mala vzniknúť z fondu umelého hnojiva. Je tam toho hnojiva dosť. Či by nebolo bývalo lepšie podať úprimne pomocnú ruku chudobnému ľudu v tých drevených búdach, či by nebolo sociálne krajšie pomôcť im pod vlastnú strechu, dať im možnosť postaviť si aspoň obytnú kuchyňu, maličký domček, veď by to toľko ani nestálo, každý by si prispel svojou prácou. Pred niekoľko dňami sišiel som sa s jedným známym robotníkom z plynovej továrne, ktorý so svojími dietkami na malom ručnom vozíčku svážal si staré tehly so smetiska na t. zv. Dornkapel, kde s pomocou svojej rodiny a súsedov chce si sám postaviť obytnú kuchyňu. Takýto chudák podpory nedostane. To vládnemu panstvu sa neľúbi, aby na obytné kuchyne tiež poskytovali pomoc. Im ide len o fráze, o heslá, nie o pomoc, tu chýbä skutok, tu chýbä opravdové porozumenie, veď u nás je len papierová pomoc, u nás je len papierový socializmus, papierové porozumenie. Robotník, chudák, ktorý sám si sváža tehly, ktorý sám si chce ten domček vystavať, ten pomoci nedostane, ale za to za štátné peniaze ďalej budú sa stavať zimné záhrady, kdeaké lokály, kluby, a chudoba z toho nebude mať nič. (Různé výkřiky.) Keď porovnáme tieto dva obrazy, vidíme frázovitosť, bombastické klamanie našho verejného života, samú papierovú dobročinnosť bez opravdových skutkov, bez skutkov milosrdenstva. (Výkřiky posl. Hlinky a dr Moudrého.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Mederlý (pokračuje): Slávna snemovňa! Pozrime si len naších roľníkov v horských dedinách Oravy a Liptova, ako žijú? Aké majú prístrešia? Či by tento pracovitý, úprimný slovenský ľud nezaslúžil od štátu podporu, aby môhol si postaviť slušnejšie bývanie? Tomuto slovenskému roľníckemu ľudu treba podať pomocnú ruku a bude povďačný. (Výkřiky posl. Hlinky a posl. dr Moudrého.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Mederlý (pokračuje): Tento slovenský ľud si žiada, aby prinavrátilo sa mu v podobe stavebnej podpory to, čo on v podobe daní zaplatil. (Tak je!) Treba mu podať pomocnú ruku a bude povďačný. Nejsť k nemu len so stranníckou predpojatosťou, rozsievať kúkoľ nevraživosti, nezavádzať kupčenie duší. Vieme, že zo štátnych peňazí dáva sa úver podľa stranníckej legitimácie. Veľké rezervy nemoc. poisťovieň nikde lepšie a cieľu primeranejšie by neboly umiestené, ako v hypotekárnych pôžičkách majetkove slabým roľníkom a robotníkom.

Ale načo ďalej sledovať tieto pekné plány, veď ony zdajú sa byť utopiou v tejto púšti našeho verejného života. Strannícke násilie, brutalita mocnejších vydusí všetkú lepšiu snahu. Už vo výbore zamietnuté boly všetky naše praktické návrhy, nehľadelo sa a nehľadí sa na vec, nehľadí sa na zlepšenie, zdokonalenie zákona, ale hľadí sa len na mocenské soskupenie. Každý aj pri vládnych stranách uznáva otázku podporovania obytných kuchýň, uznáva potreby podporovať tých najslabšich, najubohejších, ale strannícka disciplína to nedovoľuje, teda tí najchudobnejší budú trpieť. Niet žiadnej záruky, že krivdy, ktoré posiaľ na Slovensku sa páchaly, budú odčinené. Nemáme žiadnej garancie, že dostane sa nám prídelu a dobrodenia zákona podľa pravdy a spravodlivosti. Zákon nerieši plánovite, systematicky otázku bytovú, len láta, pláta, príštipky robí. Čo nám po tom zostáva? Postaviť sa proti návrhu!

Slovenská ľudová strana, keďže návrh považuje za polovičatý, za nedokonalý, keďže jej vecné návrhy boly zo stranníckej predpojatosti zamietnuté, na dôraz protestu proti krivdám páchaným na slovenskom daňujúcom poplatníctve stavia sa proti návrhu, tento neprijíma a nebude zaň hlasovať. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Kalaš.

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Nový zákon tak, jak je předložen a který, bohužel, byl také urychleně projednán, je kompromisním dílem, o němž prohlásil sám p. zpravodaj, že neuspokojí vlastně nikoho. Po této stránce souhlasí s ním zajisté každý, kdo měl příležitost aspoň poněkud promysliti si návrhy, které činí podstatu nového zákona.

Bylo sice řečeno a psáno o tom, že stavební zákon poskytuje pro stavební podnikatele pevnou kalkulační základnu na další 3 roky, t. j. do konce r. 1932, ale tvrzení takové, zdá se, může vysloviti pouze ten, kdo nezná záludnost praktického života. Celá ta jistota kalkulační spočívá pouze v tom, že 25leté úlevy pro malé byty a 15leté pro větší byty prodlužují se do konce r. 1932. To ovšem žádná jistota není, neboť výhody tyto platily stejně podle dřívějšího zákona až do letošního roku a přece je známo, že se podle býv. zákona o stavebním ruchu vůbec nestavělo. A proč? Slavná sněmovno! Poněvadž není peněz, poněvadž ty nepatrné peněžní prostředky pro novostavby se sice z protekce tu a tam někde získají, ale jinak úvěr sám je neobyčejně drahý, takže činže požadované v novostavbách takto financovaných nemohou absolutně snésti ty vrstvy, pro které bylo stavěno. Proto převládá zcela právem v kruzích odborných názor, že takto proponované zákony stavební nebudou míti vůbec žádného významu pro stavební ruch, neboť pro takové podporování stavebního ruchu nebude peněz.

Zákon o stavebním ruchu, který má býti odhlasován, není nic jiného, než prodloužený zhoršený zákon o stavebním ruchu z roku 1928, podle kterého se, jak jsem již předem řekl, nestavělo, neboť daňové úlevy z r. 1927, podle nichž se roku 1928 mnoho stavělo, byly značně sníženy. Podle statistiky měli jsme r. 1927 v Praze 173.968 bytů. Na základě zákona o stavebním ruchu z r. 1927 se r. 1928 silně stavělo, takže 1. ledna 1929 bylo v Praze podle statistiky již 210.451 bytů, čili o 36.000 bytů více za rok 1928, jelikož byly stavebníkům zajištěny zákonem řádné daňové úlevy.

Naším moudrým pánům, kteří připravují zákon, najmě v ministerstvu sociální péče, se zdálo, že se v r. 1928 mnoho stavělo. Proto přišli s novým zákonem o stavebním ruchu, ze kterého vychází nynější zákon ještě zhoršený, ačkoli se mělo ministerstvo sociální péče naučit, že bude-li pokračovati podle zákona z r. 1927, nejspíše bude odpomoženo krisi bytové a bude se mnoho stavěti. Ministerstvo sociální péče si z toho nevzalo poučení, nýbrž zarazilo stavební ruch, způsobilo nezaměstnanost ve stavebním průmyslu, ale při tom křičí, že chce odstraniti bytovou krisi. Jak, nevím.

V r. 1929 na základě zhoršeného zákona o stavebním ruchu stavěly se domy, které byly rozestaveny ještě v r. 1928, avšak na podzim bylo již zřejmo, že novostavby se nepočínají. Stagnace začala a dovršujeme ji v přítomných dnech, kdy vidíme, že vykopávky pro novostavby ve Velké Praze možno spočítati snad na prstech.

Povolané kruhy, najmě ministerstvo soc. péče, neuvážilo, že stavebník na jaře, když chce se stavbou začíti, musí míti již v zimě plány a úvěr opatřeny. Poněvadž stavebník v zimě byl v nejistotě, jaký bude nový zákon, a ministerstvo si dalo na čas, nemůže se přirozeně nyní na jaře stavěti. Budeme viděti, jak to bude vypadati později. Mám však doj em, že přece jenom nepočítalo se s tím, o čem jsem zde již několikráte mluvil, s počtem dělnictva zaměstnaného právě ve stavebních živnostech, které čítá podle statistiky asi přes 888.000 a bude nyní velmi vážným problémem vyřešiti právě nezaměstnanost v tomto oboru, když se povolané kruhy nestaraly dříve o předložení a projednání zákona o stavebním ruchu tím způsobem, aby naši podnikatelé na jaře měli úvěr a mohli stavěti.

Zapomíná se, že stavebník dnes stále nese risiko, které vyplývá z neuvolněného trhu bytového a že proti tomuto risiku musí býti nějakým způsobem chráněn.

Slavná sněmovno! Tímto ekvivalentem mezi ochranou nájemnickou a stavebním ruchem byl právě zákon z r. 1927, který poskytoval jakousi garancii ústavům hypotečním, investují-li kapitály do staveb s určitým osvobozením daňovým za lepších podmínek než podle dosavadního zákona, že přirozeně bezpečnost a jistota těchto kapitálů bude zaručena nejen tím, že jsou tyto kapitály zajištěny nemovitostí, ale i přirozenou její rentabilitou.

O finanční otázku při stavebním ruchu se zatím nikdo nestaral. Zákony o stavebním ruchu budou pravděpodobně jenom příčinou toho, že se opětně všechna vina přesune na stavitele a že se bude říkati jako vždycky, že stavitelé nechtějí stavěti proto, poněvadž jim ze staveb malobytových nekyne dosti značný zisk. Bude to nepravda, poněvadž naši stavitelé stavěti musejí, poněvadž je to jejich životní povolání a je to pro ně existenční podmínka. Praví vinníci vsak jsou jinde, a to jsou ti, kteří nepřihlížejí ani k té minulosti a k tomu zákonu z r. 1927 a k výsledkům roku 1928, ani k těm zahraničním státům, které dovedly řešiti stavební problém ne pouze poskytováním podpor, ne fedrováním družstevního podnikání, nýbrž které dovedly řešiti tuto otázku výhodným osvobozením daňovým a, slavná sněmovno, dnes dokazují všechny zprávy ze zahraničí, že zpravidla tam, kde se takovým způsobem postupovalo při řešení otázek stavebního ruchu a současně při odbourávání ochrany nájemnické, jsou dnes s ochranou nájemnickou hotovi a nemají naprosto žádné bytové nouze.

Mám zde jednu takovou charakteristickou ukázku družstevního podnikání, která proběhla v posledních dnech, slavná sněmovno, všemi denními listy, je to, prosím, náš slavný "Spořilov". Spořilov již dva roky znepokojuje naši veřejnost. Jak to dopadne se Spořilovem, nevíme, ale musíme se zamysliti nad tím, jak a proč celá tato spořilovská akce byla vyvolána. Vzpomeňme si, s jakou slávou bylo r. 1925 dáno do veřejnosti, že k jubileu Vinohradské městské spořitelny bude podniknuta velkorysá stavební akce, která by měla značně přispěti k odbourání bytové nouze a která by měla opatřiti bydlení pro ty nejpotřebnější. Tato akce byla založena na třech principech: 1. získati poměrně kapitálově slabým rodinám vlastnické právo k vlastnímu bydlení, 2. mělo zde býti zástavní právo spořitelny ke krytí její pohledávky ve výši 80% ceny domku a konečně, 3. jako třetí faktor měla zde vystoupiti záruka státní. Levné pozemky dostalo družstvo do vínku. Ačkoliv byly koupeny za 75 Kč sáh, dostalo je družstvo za 15 Kč. K této akci připojila se i Pražská městská spořitelna. Výsledek reklamy, která se dělala pro toto podnikání, byl ten, že řada lidí kapitálově slabých byla stržena do tohoto podniku a investovala tam svoje poslední úspory. Celá akce měla býti rázu sociálního. Již první krok k realisaci tohoto plánu byl naprosto pochybný, poněvadž obě spořitelny chtěly celou akci vésti samy. A poněvadž tomu bránily překážky rázu právního, byla volena na oko forma družstevní. Funkcionáři obou spořitelen stali se formálně členy družstva, ovšem bez aspirací na získání novostaveb stavěných na Spořilově. Členské podíly za tyto funkcionáře zaplatily spořitelny a zakoupily ze 3000 podílů asi 2000 podílů. Uvažte, co je to za nemorálnost, když bylo proponováno 1500 domků, spořitelny založily družstvo a získaly pro sebe 2000 podílů, sledujíce účel, aby ti, kteří jsou na této akci zainteresováni, neměli rozhodující vliv a aby si oni mohli diktovati, vládnouti a dělati s těmi lidmi, co budou chtíti.

Důsledek toho byla poslední valná hromada Spořilova, o které také psaly noviny. Nevím, srovnává-li se to se svědomím funkcionářů těchto ústavů, když na jedné straně vidí 1000 členů družstva zainteresovaných na celém tom podniku svou existencí a na druhé straně vidí samy sebe jako nastrčené figury peněžními ústavy. Přes to, že ti lidé pláčí a naříkají, nemají nejmenšího svědomí a diktují si na valné hromadě, co oni chtějí, nepřihlížejí k námitkám těch ubohých, dnes již téměř ožebračených lidí.

Jak vypadalo hospodářství v tomto podniku, o tom si můžeme hned pohovořiti. Hospodářskou základnou družstva byly stavební zálohy členů, které činily asi 20 milionů Kč, hypotekární zápůjčky měly činiti asi 80 milionů Kč, tedy dohromady asi 100 milionů Kč. Jak se jeví dnes bilance tohoto podnikání, je nejlépe viděti z konečné cifry, která podle knihovních záznamů činí 265 mil. Kč. Tedy, slavná sněmovno, o 165 milionů Kč překročilo toto družstvo rozpočet. Původně bylo projektováno, že se za těch 100 milionů postaví 1500 obytných domů, dnes stojí 1200 domů, tedy o 300 méně, ale nestojí to 100 milionů, nýbrž do dneška již 265 milionů Kč. Uchazečům byly rodinné domky na Spořilově oferovány za maximální ceny: domek s 1 pokojovým bytem za 50.000 Kč, s 2 pokojovým za 65.000, s 3 pokojovým asi za 85.000 Kč. Tyto cifry měly býti maximální, za ně měli míti Spořilovští odevzdány domky až na klíč, jak říkají stavitelé. Dva roky nebyla valná hromada a když se konečně členové družstva domohli svolání valné hromady, zjistila všecky ty zlořády, které tam panují, které přivodily v prvé řadě také velké administrativní náklady. Tam muselo býti na příklad zvláštní osobní auto pro funkcionáře, nakupoval se tam materiál pro 1500 domků a nevědělo se, zda se bude stavěti 1200 nebo 1500 domků, takže dnes je v tomto zbylém materiálu na 300 domků uložen značný kapitál, který majetkově zatěžuje toto družstvo.

Konečná bilance cen těchto domků jeví se nyní takto: U domku s dvoupokojovým bytem původní cena 65.000 Kč byla zvýšena na 82 až 92.000, u třípokojového stoupla z 85.000 až na 110.000. Konečná cifra nyní po valné hromadě o po súčtování jeví se však takto: dvoupokojový domek bude státi asi 134.000 a třípokojový má státi 165.000, tedy více než dvakrát tolik. Táži se, zda by bylo možno toto u soukromého podnikání. Nikdy jsem v praxi neviděl, že by stavitel, stavějící soukromníkovi, mohl přestoupiti rozpočet více než o 100 až 150%, (Výkřiky.) jak je to v této akci, která měla býti akcí sociální a která měla pomoci těm skutečně nebydlícím a sociálně nejslabším.

Táži se, zda o této akci ví pan ministr sociální péče, zda o ní ví p. ministr vnitra, poněvadž p. ministr vnitra má do této akce také co mluviti, ježto je dohlédacím orgánem nad hospodařením v těchto dvou ústavech. Podnikají-li se dnes takovéto akce, při kterých se riskuje ztráta 165 mil., jsme si dobře vědomi, z jakých peněz tyto náklady jdou. Tyto peníze jsou jistě vzaty ze vkladů a je na pováženou, jestliže takovýmto způsobem při té hospodářské krisi, kterou dnes proděláváme a kterou prodělávaly peněžní ústavy, mohou tyto peněžní ústavy takovýmto nemístným způsobem si dovoliti ukládati peníze, které jim vkladatelé svěřili.

Odsouzení hodné je, jak vůbec tyto spořitelny své počínání odůvodňují. Jest otázka, zda tyto hypotékární zápůjčky, které tam byly učiněny, odpovídají také regulativu podle kterého mají postupovati. Myslím, že až na tuto akci dolehne revise se strany státu, bude-li provedena jen v mezích zákona, že některým těm činitelům, kteří jsou v této akci angažováni, bude hodně horko.

Z toho je viděti, že družstevní podnikání se neosvědčuje. Neosvědčuje se ani při možnosti zásahu našich obcí. Předevčírem byl jsem svědkem jednoho případu, jak nájemníci v obecních domech pražských v novostavbách naříkali si na zvýšení činží a stěžovali si, že z jednopokojového bytu, vystavěného obcí pražskou, platí už dnes 6.000 činže. Slavná sněmovno! Kdyby to požadoval majitel domu, řeklo by se, že je to keťas a že musí býti stíhán lichevním zákonem, ale když to dělá obec, která stavěla se státní garancií a která má všechny možné výhody, má snad právo sociálně slabé utiskovati a vybírati od nich za jeden pokoj a kuchyň 6.000 činže? To, myslím, je hodně nesociální a nelidské.

Vzpomínám si . . . (Posl. Langr: A pane kolego, ze 4pokojového bytu ve starém domě 19.000 ročně, to je sociální a spravedlivé?) Poněvadž z toho připadá na činži 12000 a 7000 obci. Nemohu za to, že má obec takové vymoženosti. (Posl. Langr: To je spravedlivé a sociální?) To je nespravedlivé. Obec pražská vybírá nejen 60 milionů, ale jak jsem zjistil podle účetní uzávěrky, až 100 milionů na dávkách. Nespravedlivé je, jak je umisťuje a jak je vymačkává. (Posl. Chalupa: Proč jste limitovali přirážky?) To by to dopadlo teprve. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Vážená sněmovno! Chci jen poukázati na jedno. Mluví se zde neustále o tom, že každý, kdo něco vlastní a něco má, musí míti nad sebou jakousi knutu, nějaký zákon. Byl jsem dokonce na jedné přednášce v Sociálním ústavě, kde mluvil jeden čelný funkcionář socialista na radnici o tom, že prý, jestliže obec nemá prostředků, které jí zákon poskytuje, si může vymačkati ze soukromého vlastníka - on to neřekl zrovna těmito slovy, ale asi tak - co možná nejvíce a že má tyto prostředky hledati všemi možnými způsoby, poněvadž je prý neodůvodněno, aby on získal nebo vydělával. Mohl bych ho jmenovati, ale nechci býti osobní.

Slavná sněmovno! Já se jen ptám, kam ty peníze jdou? Soukromý vlastník jakéhokoliv majetku platí, až se prohýbá. Vzpomínám si právě, že v projednávaném zákoně o stavebním ruchu první kapitola mluví o vyvlastňování. Měl jsem už možnost o té věci mluviti v soc. politickém výboru a poukázal jsem tam na praksi, jak vypadá vyvlastnění, má-li je prováděti úřad I. instance.

Slavná sněmovno! Parcela v rozměru asi 30 sáhů vyvlastňovala parcelu druhou ve výměře asi 200 sáhů. Poněvadž držitel menší parcely byl chytřejší, dovedl si podati žádost, a obec pražská vyvlastňovala menším pozemkem pozemek větší. Nejlepší při tom je, že právě v zákoně stojí, že stát, prodává-li ke stavebním účelům pozemky, má dostati obecnou hodnotu, ale u soukromého vlastníka má to býti, prosím, jen přiměřená náhrada. Bylo nám vysvětleno, že prý ta přiměřená náhrada může býti větší než obecná hodnota. K smíchu! Dostane ten člověk víc, když se to vyvlastňuje, či když to prodává z volné ruky? To je směšné, zde v tomto zákoně musí býti měřeno těm, kteří něco mají, kteří pracovali a šetřili, nespravedlivě, ale těm, kterým se má pomáhati, budiž dáno všechno. To jest asi smysl této vyvlastňovací kapitoly!

Mluvilo se a psalo před časem o tom, že naši zahradníci a zelináři v Braníce nechtějí dáti své pozemky pro veřejný účel a proto prý nemůže býti do Braníka zavedena elektrika. Slavná sněmovno! Je přímo směšné toto tvrzení. Obec pražská jako subjekt disponující ohromnými pozemky neměla by možnost dohodnouti se s těmito lidmi, u nichž kousek pozemku značí celou existenci? Zahradník, který má kousek pozemku a pracuje na něm celý život, je povinen dáti tento pozemek pro obecní účely, ale ne za odměnu nebo za jiný pozemek, nýbrž prostě za to, co by byla státní regulační komise a obec pražská nadiktovala. Že se nechtěl dáti ožebračiti, proto byl vláčen v novinách a bylo na něho útočeno, že nemá smyslu pro veřejný zájem. (Posl. inž. Záhorský: Pane doktore, státní regulační komise nemá s tím co dělati, co se za pozemek dostane. Jsem členem té komise. Tedy jen objektivně, neklamati; jsme ve sněmovně a nikoliv na táborové schůzi!)

Naproti tomu ovšem je nutno poukázati, jak vypadá soukromé podnikání. V Počernicích na př. se spojili dva rozumní lidé, a to inž. Nolč, který držel pozemky, a stavitel Douša, který stavěl. A tito dva lidé bez vyčerpání jakékoliv státní garancie a bez jakékoliv státní podpory vystavěli v Počernicích asi 250 obytných domků. Tedy, slavná sněmovno, z toho je viděti, že když tu byla ta podpora dána jen daňovým osvobozením bez jakékoliv státní garancie a beze všeho, aby se stavělo, ti lidé sami si odbourají bytovou krisi. Ale musí býti k tomu rozum a dobrá vůle, ale poněvadž dobrá vůle chybí právě u povolaných orgánů, které vidí jedinou záchranu v tom, že ochrana nájemnická musí býti zachována při 30, 50, 100-korunových činžích, poněvadž by sociálně slabí byli ohroženi, tedy je přirozeno, že do tohoto problému zabředáváme čím dále tím více a nedostaneme se z něho do té doby, dokud nezvítězí zákon nabídky a poptávky. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Jelinek. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Jelinek (německy): Slavná sněmovno! Úplně na rozdíl od většiny vážených řečníků přede mnou chci skutečně promluviti k projednávanému zákonu. Dříve však musím vysloviti své upřímné politování, že se v československém Národním shromáždění stalo zvykem důležité věci, hlavně hospodářského rázu, předkládati sněmovně v poslední chvíli, takže nikdo nemá času věc prostudovati a není-li náhodou členem nějakého výboru, v němž se tato otázka připravuje, neví vůbec nic o podrobnostech a jednotlivostech této otázky. U nás se věci vyřizují ve spěchu, proto usnesení mají často ráz překotné práce. To dokazuje velmi brzké novelování jednotlivých zákonů, které ve velmi krátké době potřebují obnovení. I připravovaný a nyní projednávaný návrh zákona byl sněmovně předložen takřka ve 12. hodině, aby se o něm usnesla. A přece Národní shromáždění zasedá již déle než 4 měsíce a všichni víme, že se mají probírati těžké hospodářské otázky. Národní shromáždění však nemá času k této důležité práci. V posledních 4 měsících vyřídilo se kromě několika zpráv, které nám byly dány na vědomí a na kterých se usnesl Stálý výbor, několik vedlejších věcí, ale konaly se tři velké rozpravy. První rozprava o vládním prohlášení, druhá o projevu pana ministra zahraničních věcí a třetí rozprava byla rozpočtová. Poněvadž jest samozřejmé, že se v rozpravě o vládním prohlášení projednávají všechny věci zahraniční a vnitřní politiky, že i výklad pana ministra zahraničních věcí se zřetelem na reparace poskytoval příležitost probrati finanční otázku státu, tak i v této rozpravě byly věci vnitřní a zahraniční politiky předmětem dlouho trvajících úvah. Uvážíte-li, že rozpočtovou rozpravu předcházela více než 60 hodin trvající rozprava v rozpočtovém výboru, že se zde ve sněmovně konala několikadenní rozprava, že se všechny tyto rozpravy se všemi svými řečmi přežvykují v jednotlivých výborech i v senátě, pochopíte, když si veřejnost, když si široké vrstvy obyvatelstva udělají svůj vlastní obraz o tomto druhu hraní si na parlament. Mohli jsme nedávno od výřečné dámy, která sem přišla na galerii, aby se účastnila jistě zajímavé schůze, ale tuto schůzi po půl hodině opustila, slyšeti velmi málo lichotivá slova o tomto druhu práce zástupců lidu. Racionalisace parlamentního provozu byla by naléhavě potřebná, i když bych naprosto nechtěl upadnouti při tom do výstřednosti.