Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

160 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, inž. Dostálek, dr Meissner, Mlčoch, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 38. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi pp. posl. dr Ravaszovi, Hodinovi - pro neodkladné záležitosti.

Došlo oznámení o změně ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru zemědělského vyslal klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. dr Gažíka za posl. dr Pružinského.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Polívku ministru železníc:

o úprave cesty při stanici v Poprade (č. D 174-III),

o zrušenia lázní vo Vrútkách (č. D 175-III);

posl. dr Daňka a druhů ministru soc. péče o prodloužení lhůty lékařských prohlídek pro zhoršení u válečných invalidů (č. D 176-III);

posl. Jaši ministru školství a nár. osvěty o přeškolení Suchovských mlýnů ze školní obce Suchova, okres Uh. Hradiště, do školní obce Nová Lhota, okres Hodonín (č. D 179-III).

Předseda: Došla odpověď na dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Odpověď ministra spravedlnosti na dotaz posl. dr Daňka a druhů o ohrožení majetkových zájmů občanstva nedostatkem soudcovských sil a ostatního personálu při kraj. soudu civilním v Brně (č. D 129-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 290) zákona o stavebním ruchu (tisk 304).

Budeme pokračovati v rozpravě započaté v 36. schůzi posl. sněmovny dne 2. t. m.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Štětka, Kopecký; na straně "pro" p. posl. Krumpe.

Dávám slovo panu posl. Štětkovi.

Posl. Štětka: Projednává se tu návrh zákona o stavebním ruchu, ale mám za to, že tu musí býti v prvé řadě jednáno o zločinu páchaném bouráním kolonií ve Vršovicích na obyvatelstvu těchto kolonií, jichž majetek, na který celý svůj život dřeli, padl za oběť dnešnímu fašistickému režimu.

Mám za to, že v souhlase s kolonisty a celou dělnickou třídou označím správně původce těchto zločinů, když řeknu, že za zbourání kolonie, které se provádělo nejsurovějším způsobem a které není ničím jiným, než vandalským zločinem, spáchaným za bílého dne na kolonistech, nesou plnou odpovědnost sociálfašisté ve vládě finančního kapitálu, že nesou také odpovědnost za tento zločin sociálfašisté na pražské radnici, kteří zbourání kolonií nejen usnesli a nařídili, nýbrž také řídili, při čemž se nechali dnem i nocí hlídat policií před zaslouženým trestem, který jim právem náleží. Policie hlídala jak Baxu, tak Ullmanna, rovněž i Kellnera jako původce bourání kolonií ve Vršovicích. Jediný majetek těchto kolonistů, dřevěné obydlí, byl jim z příkazu sociálfašistů úplně zničen a kolonisté, jejich rodiny, ženy a dokonce i nemocné ženy, hladové a polonahé děti byly nejsurovějším způsobem ztýrány a mnohé z nich uvrženy do kriminálu.

Toto surové nakládání s kolonisty dělo se také za souhlasu sociálfašistů, kteří na kolonisty povolali policii. Vrchol tohoto zločinu byl ve středu dovršen zabavením stanů, které "Dělnická pomoc" pro oběti sociálfašistického režimu postavila na místech zbourané kolonie. Postavení stanů pro kolonisty a jejich rodiny, které zůstaly na místě zkázy bez přístřeší, obstarala "Dělnická pomoc" za souhlasu radničních úřadů, ale policie tyto stany násilně zbourala, zkonfiskovala a odvezla neznámo kam. Přes všechno pátrání u úřadů a na policii se nepodařilo nám až dosud zjistiti, kam byly stany "Dělnické pomoci" zašantročeny. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 28 této těsnopisecké zprávy.] Tento surový zločin sociálfašistického režimu stavíme před oči celé dělnické veřejnosti jako obžalobu sociálfašistů ve vládě a na pražské radnici. Jedině dělnická proletářská veřejnost je povolaným soudcem, který také provede, jak jsme pevně přesvědčeni, nad vámi neúprosný soud za všechny zločiny. Bude vás souditi za zločiny, které jste už na pracující třídě spáchali. (Výkřiky posl. Svobody.) Den tohoto soudu se blíží mílovými kroky a proto vaše persekuční běsnění proti komunistické straně, jediné to vůdkyni dělnické třídy, vás nezachrání před zaslouženým trestem.

Budete souzeni za všechnu prolitou dělnickou krev, za všechnu zradu na dělnických zájmech, za všechnu loupež dělnického majetku a s vámi budou souzeni i ti, kteří přešli do vašich služeb a kteří po vašem vzoru loupí dělnický majetek (Výkřiky posl. Čižinské.), který se nepodařil uloupiti vám. Poslední případ loupeže dělnického majetku v Liberci vašimi spojenci, které jste si vydržovali v řadách komunistického dělnictva a kteří byli dělníky z komunistické strany vyhozeny, jasně potvrzuje, že chcete persekucí, násilím, kriminály, bajonety zničiti komunistickou stranu. A když se vám to nedaří, když naopak komunistická myšlenka zakotvuje v širokých masách proletářské třídy, saháte k loupeži dělnického majetku, k čemuž vám mají dopomoci likvidátorští lupiči. Likvidátoři Neurath a společníci po vzoru Skaláka a Muny uloupili dělnický majetek v Liberci. Tato loupež byla provedena za vašeho souhlasu, za vašeho přispění pod ochranou státního aparátu. I tato loupež dělnického majetku bude souzena a vinníci budou také neúprosně potrestáni. Dělníci si to s nimi, jakož i s vámi vyřídí sami bez měšťáckého soudu. Loupeží dělnického majetku, kriminálováním revolučního proletariátu komunistické strany, surovým bitím dělníků chcete pracující třídu odvésti s cesty třídního boje a vedle tohoto násilí také pomocí všech tak zv. sociálních zákonů, které vám v Československu slouží k podvodům páchaným na dělnické třídě, k potlačení dělnické třídy, k jejímu vykořisťování a zotročování.

Bytové zákony v Československu jsou jedním z prostředků, kterého používáte k podvodům na dělnické třídě, neboť bytová otázka a stavby obytných domů v Československu nebyly a nebudou nikdy vyřešeny, pokud tento stát jako stát kapitalistický s vyděračskými řády potrvá, ve prospěch pracující třídy, ve prospěch nebydlících anebo špatně bydlících kolonistů. V kapitalistickém státě bytová otázka a stavby obytných domů jsou součástí celého kapitalistického vykořisťování a vydírání. Byly však vyřešeny ve prospěch dělnické třídy v SSSR, ve státě dělníků a rolníků. V žádném kapitalistickém státě, zejména ne v Československu, nestaví se obytné domy pro to, aby měli kde bydleti ti, kdož bytu nemají a kdož ho potřebují, nýbrž obytné domy se staví jedině a výhradně pro zisk k účelům vydírání, a to pomocí všech vašich zákonů, které za tím účelem zde usnášíte a které upravujete tak, aby sloužily jedině a výhradně majetné třídě, aby tak celá pracující třída byla jen objektem vykořisťování a vydírání.

Proč se staví v Československu obytné domy? Staví-li je soukromý podnikatel, počítá napřed s tím, kolik mu stavba vynese, aby se vložený kapitál do stavby nejen zúrokoval, nýbrž aby se vedle toho jeho kapitál a jeho majetek rozmnožoval, aby totiž z jednoho postaveného domu vyrostly mu dva a ještě aby z výtěžku stavby obytných domů pomocí činží, které zvyšujete, byl živ bez práce a v blahobytu. Staví-li obytné domy obec, nestaví je také podle potřeby, nýbrž zase podle toho, kdo zaplatí aspoň tolik nájemného, aby se vložený kapitál do stavby zúročil, to znamená, aby stavby domů vynášely zisk. Je tomu také tak při stavbách domů třeba korporacemi nebo státem. Celá bytová otázka a stavba obytných domů je tedy vyřešena v Československu ne podle potřebného počtu obytných domů, nýbrž podle toho, kolik se na stavbě vydělá, kolik bude postavený dům vynášeti, bez ohledu, že celé tisícovky rodin jsou bez bytů vůbec nebo bydlí takovým způsobem, jak vidíme v pražských koloniích.

Proto také projednávaný zákon o stavebním ruchu je podvodem, kterého se dopouštějí sociálfašisté tvrdící, že tento zákon přináší veliké dobrodiní nejchudší třídě, nemajetným, nebydlícím, kteří prý si mohou podle tohoto zákona opatřiti obydlí, ovšem jen ti "slušní", jak oficielně prohlásil sociálfašista Kellner na pražské radnici, když tvrdil, že pro kolonisty, kterým se zbouraly domky, budou opatřeny byty v obecních domech, ale jen pro ty "slušné" ovšem že za nájemné, které musí býti zaplaceno předem a v takové výši, aby obecní domy vynášely co nejvíce. To znamená, že za "slušného" bude považován jen ten, kdo má peníze a může tedy zaplatiti nájem v takové výši, aby to odpovídalo potřebám finančního kapitálu, který má své věrné sluhy v sociálfašistech. Za neslušné a proto bez nároku na byt pokládá tedy sociálfašista Kellner a jeho společníci všechny nezaměstnané, kteří nemohou platiti vysoké nájemné, a proto mají býti všichni nezaměstnaní i ti, kdož jsou bez finančních prostředků, jako neslušní lidé v Československu vyváženi za periferii Velké Prahy.

Kolonisté, kterým byly domky zbourány a kteří nemohou nalézti bytů i přes to, že jsou v Praze zaměstnáni, jsou posíláni šupem do svých domovských obcí. Tento neslýchaný čin je páchán nejsurovějším způsobem přes to, že ústavní listina zaručuje volný pohyb a svobodu volného stěhováni. Vy chcete, aby dělnická třída respektovala vaše zákony a ústavní listinu, která se ukázala opětně jako cár papíru. Dělnická třída [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] zná jen jeden zákon, a to je třídní zápas, který musí končiti svržením kapitalistického jha a postavením řádů socialistických. Tam tedy dospěla československá bytová kultura a občanská svoboda ve státě, o kterém mluvíte, že je státem demokratickým, kulturním a sociálním, ale zatím je to stát horšího druhu Balkánu.

Podíváme-li se blíže, jak chcete prováděti stavbu obytných domů, v čí prospěch, tu vidíme, že se budou stavěti domy ze státních prostředků, vyssátých na dělnické třídě pro vykořisťování nebydlících nebo špatně bydlících.

Návrh zákona o stavebním ruchu mluví v hlavě I. o opatření staveništ. Slovo vyvlastnění, které pochází z dob poválečných, kterého sociálfašisté užívali jako prostředku pro svedení dělnické třídy od třídního boje, objevuje se i v tomto návrhu zákona, ovšem už neslouží jen k podvodům, nýbrž se stává v této době zločinem, páchaným na dělnické třídě. Běda dělníku, který by si chtěl pomocí vyvlastněného pozemku postaviti vlastní domek. Ten na konec podle tohoto zákona bude připraven o veškeré své úspory, které si nastřádal z těžké práce, potu a krve.

Pro vyvlastnění pozemků musí býti, jak říká návrh zákona, předem předpoklady, t. j. napřed si musí ten, kdo by si chtěl postaviti vlastní domek, opatřiti pozemek vlastní cestou, a teprve když se to nezdařilo, může si podati žádost okresnímu úřadu, kterou ovšem musí doložiti situačním plánkem, odborně zhotoveným v katastrálním měřítku. Žádost jakož i plánek musí řádně okolkovati. K zahájenému řízení vyvlastňovacímu u okres. úřadu musí žadatel položiti zálohu pro pochozí komisi. Když již žadatel tyto předpoklady splnil, zahájí se vyvlastňovací řízení na místě samém a podle zákona se obyčejně zjistí, že žádaný pozemek nevyhovuje stavebnímu účelu, že majitel chce použíti pozemku k vlastní stavbě nebo pro vlastní účely. Návrh zákona všechny tyto možnosti připouští, neboť doslova předpisuje, chce-li vlastník použíti pozemku k vlastnímu účelu, nebo potřebuje-li ho pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost, nebo dokonce zamýšlí-li rozšířiti vlastní hospodářství, že je vyvlastnění pozemků nepřípustné. Tedy prosím, který pak majitel pozemku, i když ho má třeba 200 ha, by ho nehodlal použíti pro sebe nebo pro svoji domácnost nebo nechtěl rozšířiti hospodářství?

Tento švindl s vyvlastňovacím řízením a s celým vyvlastňováním pozemků ke stavebním účelům končí se tím, že tito ubožáci pak doplácejí na tento podvod ze svých úspor. Toto ustanovení dostalo se do návrhu zákona proto, aby každé vyvlastnění pozemků bylo úplně zmařeno, a proto má sloužiti k podvodům. Všechny žádosti za vyvlastnění pozemku končí se pravidelně zamítnutím. Žadatel je pomocí tohoto zákona okraden o 300 Kč na plánky, 500 Kč nebo více za komisionelní řízení, kteroužto částku musil složiti před jeho zahájením. To jsou ty výhody pro malého člověka, o kterých mluvíte! Kolik obětí už si vyžádal tento švindl v předchozích letech a kolik si jich ještě vyžádá, o tom bych mohl uvésti sta a sta dokladů. Dělnická třída poznala už z velké části celý tento švindl, se kterým stále hauzírujete a který vám slouží k zakrytí třídních protiv a k vydírání a okrádání dělnické třídy.

Dalším podvodem ve vládní předloze je ustanovení o podpoře stavebního ruchu. Pod rouškou nedostatku malých bytů může býti, jak říká návrh, na stavbu malých domků a bytů poskytnuta státní záruka a státní příspěvek, ale nemusí, neboť na podporu, jak říká návrh doslova, nemá nikdo nároku. Tedy je tu dána státním úřadům a státním byrokratům úplná libovůle, kterou ovládá finanční kapitál a která je také vykonavatelem přání a příkazů finančního kapitálu.

Komu tedy může býti udělena podpora? Především obcím a okresům. Toto ustanovení je snad nejsprostším podvodem, který kdy byl spáchán na obcích. Finanční reforma, reforma veřejné správy obce úplně podvázala a znemožnila jim jakékoliv stavby, zejména stavby obytných domů. Limitem přirážek 200% zabránili jste obcím prováděti ty nejnutnější úkoly, které jsou v zájmu obce samé. Nad obcí dnes v důsledku reformy veřejné správy stojí okresní hejtman jako sekvestor, který je nadán pravomocí a může s úplnou libovůlí v obecním rozpočtě škrtnouti třebas velmi nutné položky nejen na stavbu, nýbrž i na sociální a kulturní účely, jak je to dokázáno na tisíci a tisíci případech. Obce stojí dnes před úplným finančním krachem. Nemohou, i kdyby chtěly, stavěti domy s malými byty, ale i pro ten případ, že by se tu a tam přece jen podařilo přinutiti obec, aby stavěla domy pro nebydlící, může tak učiniti jediné se zárukou, že stavba bude vynášeti stavební náklady. O tom jest úplně jasný doklad v důvodové zprávě, která říká: Vysoký stavební náklad v novostavbě musí býti v přímém poměru s nájemným, má-li výnos na nájemném zabezpečiti výnosnost domů ve smyslu soukromohospodářském.

Dále pro odůvodnění §u 49 projednávaného zákona uvádí důvodová zpráva, že při prodloužení doby pro placení příspěvků bude možno uvážiti, nelze-li výměnou nájemníků nebo zvýšením nájemného dosavadním nájemníkům dosíci výnosnosti domu. Co tohle znamená? Předně, že obce, pokud by ještě tu a tam mohly snad stavěti obytné domy, musejí, budou-li chtíti dosíci státní záruky a státního příspěvku, vybírati takové nájemné, které by úplně krylo náklady stavební, ale nejen krylo, nýbrž podle zákona o obecním zřízení musí vynášeti co možná nejvíce. Za druhé mohou libovolně nájemníky vyměňovat, to je z bytu vyhazovat za účelem zvýšeného výnosu z domů pomocí zvyšovaných činží. Vedle toho státní záruky a příspěvku na stavbu mohou dostati i majitelé zemědělských a lesních podniků na stavbu malých bytů pro deputátní dělnictvo, na stavbu hospodářských budov. Zbytkaři a velkostatkáři mohou stavěti podle tohoto návrhu také malé byty pro deputátní dělníky, ale vedle prasečích chlívků, koníren, kravíren a všech hospodářských budov stačí, postaví-li pro deputátního dělníka jednu obytnou místnost. Postavilo-li si několik set sociálfašistických vůdců přepychové vily ze státních prostředků, jste, pánové, dnes toho názoru, proč by si vedle nich nemohli postaviti zbytkaři a velcí zemané také hospodářské budovy? Aby bylo vyhověno zákonu, postavíte si také několik bytů pro své roboty, se kterými nakládáte podle čeledního řádu ještě z r. 1864 jako s otroky, kterýžto zákon ještě dává možnost ukládání tělesných trestů a zadržování mzdy. Pomocí těchto starých otrockých řádů jsou také otročeni a vykořisťováni všichni zemědělští dělníci. Celá sociální péče o zemědělské a lesní dělnictvo je ponechána na libovůli zemanům, aby tito z mozolů dělnictva mohli si stavěti zemanské residence z prostředků státních a rozšiřovali tak svůj majetek do nekonečna.

Jaké tučné zisky může očekávati domová buržoasie v městech, dokazuje sama důvodová zpráva, srovnáme-li ji s projevem ministra veř. prací, který v rozpočtovém výboru senátu svůj projev o stavebním ruchu končil s tím, jako by to byl ohromný sociální pokrok. Co říká důvodová zpráva v tomto směru? K §u 51 uvádí důvodová zpráva toto: S ročním příspěvkem 20 mil. Kč lze zříditi za předpokladu, že celkový náklad jednoho nejmenšího bytu činí 40.000 Kč, že z hypotekárních zápůjček ve výši 90% stavebního nákladu platí se 7% anuita, že vlastní prostředky v částce 10% stavebního nákladu se zúrokují 5% a že výlohy spojené se správou a udržováním bytu činí 1% stavebního nákladu, okrouhle 22.000 bytů s ročním nájemným 2.200 Kč. Důvodová zpráva tedy předpokládá, že lze postaviti 22.000 bytů s tímto nájemným.

Návrh tohoto zákona, za nímž také stojí pan ministr veř. prací, vykládá docela něco jiného než co vykládal p. ministr veř. prací v rozpočtovém výboru senátu o stavebním ruchu, o státní záruce, o státním příspěvku a o výši nákladu na stavbu (Slyšte!) a o samotné činži.

Podle "Lidových Listů" pan ministr veř. prací o stavebním ruchu v rozpočtovém výboru senátu řekl doslova: "Schválená osnova nového zákona o stavebním ruchu povzbudí podnikání obytných staveb a zejména výstavby domů s nejmenšími byty, na něž bude poskytován státní příspěvek k anuitě zápůjčky (ročně 2.5%), a umožní se bydlení zejména osobám méně majetným. Uvážíme-li, že byt o 40 čtv. m. obytné plochy s přísl. stojí v Praze zhruba přibližně 80.000 Kč - ne tedy 40.000 a na venkově 50.000 Kč, činilo nájemné při 8% amortisaci v Praze 6.400 Kč - tedy ne 2.200 - a na venkově 4.000 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) Kdyby - říká dále pan ministr veř. prací - na I. a II. hypotéku (dohromady 90% celkového nákladu) byl poskytnut státní příspěvek 2.5%, snížilo by se nájemné, takže by v Praze činilo 4.600 Kč a na venkově 2.875 Kč."

Kdo z dělníků může, nehledě k tomu, který nepracuje, nehledě k těm statisícům nezaměstnaných, ale k těm dělníkům, kteří ještě pracují, a o nichž přináší zprávu Ústřední soc. pojišťovna, i těch 85% nemá denního výdělku přes 22 Kč denně, kdo z těchto dělníků může platiti v nejlepším případě za poskytnutí státní záruky a příspěvku podle výpočtu 4.600 Kč v Praze? Kdo může ze zemědělských dělníků a z lesních dělníků na venkově platiti 2.875 Kč nájemného? Pánové, tím je dokázán podvod, se kterým se jde před veřejnost, zejména před dělnickou třídu.

Mohou prý také podle tohoto zákona postaviti si rodinné domky i chudí občané za přispění státu. Ale ovšem jenom ti, kteří budou míti peníze a nejméně sociálfašistickou protekci u státních úřadů, aby se jim dostalo také státního příspěvku. O jaké dobrodiní pro dělnickou třídu jde v tomto návrhu zákona, ukazuje jasně ustanovení o mzdových soudech, které na přání sociálfašistů a k jejich potřebě bylo do zákona o stavebním ruchu nastrčeno jako prostředek k lámání a znemožňování jakéhokoliv boje stavebního dělnictva za zvýšení mezd a za větší kus chleba. Vedle daňových úlev dává se tu také podnikatelům, stavitelům a všem zaměstnavatelům na stavbách zúčastněným pomocí rozhodčích mzdových soudů dostatečná záruka, že mohou úplně libovolně stavební dělníky vykořisťovati, neboť rozhodčí soudy mzdové mají rozhodovati nejen ve všech mzdových a pracovních sporech, nýbrž mají také mzdové a pracovní podmínky prostě nadiktovati. Organisacím dělnickým nařizuje se podle tohoto návrhu zákona, že všechny spory musí předkládati tomuto rozhodčímu soudu. Pod trestem vysokých pokut chcete rudým odborům znemožniti organisování a vedení boje stavebního dělnictva za zvýšení mezd a za větší kus chleba. Sociálfašistické odborové organisace nevedou a nikdy nepovedou žádný boj za zvýšení mezd, těch se tedy zákon netýká. Jejich úloha je dnes jiná, jejich činnost přešla na organisování stávkokazecké práce, na špiclovskou úlohu v závodech, na přepadávání bojujících dělníků, jak je to dokázáno v poslední době na bojích dělnictva za zvýšení mezd.

Proto nastrčili jste i do zákona o stavebním ruchu tak zvaná ustanovení o mzdových rozhodčích soudech jako fašistickou závoru, která vám má pomoci k likvidaci boje pracující třídy. Chcete pomocí tohoto zákona, zákona na ochranu republiky, zákona o útisku prohlásiti stávku dělnictva za zločin, jak jste se o to již jednou pokusili při stávce zemědělského dělnictva na Slovensku. Chcete pomocí tohoto zákona ty, kteří se pokusí přes všechny vaše fašistické metody organisovati stávku a boj dělnictva, vésti boj dělnické třídy, uvrhnouti do kriminálu. To jsou vaše prostředky: persekuce, kriminály, četnické bodáky, policajtské pendreky, které vás mají zachrániti před rozbouřenou, k boji odhodlanou, hladovou pracující třídou.

Propukají-li dnes přes všechno vaše potlačování a persekuci dělnické třídy spontánně stávky dělnictva, je to potvrzením skutečnosti, že jsme na správné cestě třídního boje, od kterého nás neodvrátí sebe větší persekuce a kriminály. V pevné víře ve vítězství dělnické třídy budeme mobilisovati celou dělnickou třídu k rozhodnému boji, který znamená zboření vašich kapitalistických řádů a postavení řádů nových, socialistických. K zahájení tohoto boje voláme do pohotovosti celou dělnickou třídu a 1. máj letošního roku je nástupem proti všem vašim alotriím, páchaným na dělnické třídě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je přihlášen ke slovu posl. Kopecký. Dávám mu slovo.

Posl. Kopecký: Používám příležitosti této debaty, abych poukázal na jeden případ. Ve vězení krajského soudu v Kutné Hoře držáno je ve vazbě 10 německobrodských studentů a jeden mladý dělník. Do kutnohorského vězení byli deportováni z Německého Brodu, kde byli zatčeni a ve vazbě vyšetřováni pro delikt, který byl pro vládnoucí třídu a celý reakční tábor v Československu krajně nepříjemným překvapením. Čeho se dopustili tito německobrodští studenti? V době, kdy římský papež rozpoutal ve službách mezinárodního imperialismu křižáckou štvanici proti Sovětskému svazu a kdy i v Československu klerikální reakce pod vedením kněží a hierarchie vztyčila křižácký praporec a snažila se křižáckou štvanicí, kletbami a pořádáním proti sovětům veřejných projevů, bohoslužeb a procesí roznítiti v Československém obyvatelstvu nepřátelské nálady proti Sovětskému svazu a rozšířiti na Československo frontu křižáckého tažení protisovětského proti prvému dělnickému státu světa, v této době použilo oněch deset německobrodských studentů spolu s mladým dělníkem zdí chrámu, stánku hlouposti a klamu k tomu, aby na zdi německobrodského kostela napsali agitační hesla: Pryč od Říma! Ven z církví! Ať žije Sovětský svaz! Malá věc, ale stala se věcí velkého významu a dosahu.

Zpráva o činu německobrodských studentů působila na vládnoucí kruhy a reakční tábor jako omračující rána. Jásot a radost, s nímž buržoasie a sociálfašisté přijímali a sledovali prolhanou štvanici klerikálů, jejich zběsilé soptění na sovětský režim, jejich kletby na bolševické neznabohy a jejich vyhlašování svaté války proti sovětům, tato radost a jásot se změnily s překvapením v úžas, zuření a běsnění. Pátrací a persekuční aparát buržoasní byl uveden ve zběsilý hon. Německobrodští studenti byli zatčeni, uvrženi do vazby a podrobeni nejpřísnějšímu vyšetřování. Reakční tisk, krajně rozzuřený německobrodským případem, provázel zatčení a vyšetřování německobrodských studentů voláním po nejostřejších zákrocích. Veřejnost byla zuřením tisku vzrušena, její pozornost byla obrácena k německobrodskému případu. Stíhání německobrodských studentů stalo se otázkou veřejného mínění, předmětem zájmu a pozornosti nejširší veřejnosti. Reakční tisk se postaral o to svým zuřením a buržoasie svým persekvováním, že dnes celá dělnická třída československá a nejširší veřejnost má nejen nejživější zájem na tom, co se děje s německobrodskými studenty, co se s nimi stane, ale celá dělnická třída Československa a nejširší veřejnost má nejživější zájem na tom, aby věznění a mučení německobrodských studentů bylo okamžitě skoncováno, aby věznění německobrodští studenti byli okamžitě propuštěni na svobodu a aby byly zastaveny všechny represálie vůči nim na škole. Celá dělnická třída Československa a zvláště dělnická mládež stojí za německobrodskými studenty [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 28 této těsnopisecké zprávy.], poněvadž chápe, proč vládnoucí třída buržoasie a celý reakční tábor Československa je rozzuřen nad činem německobrodských studentů.

Reakce nezuří proto, že byla zeď německobrodského kostela pomalována a poškozena. V tom nevidí skutečný delikt německobrodských studentů, a udává-li poškození zdi za důvod brutálního persekučního stíhání a persekučního řízení proti německobrodským studentům, je každému jasno, že jde pouze o záminku. Pro poškození zdi by se nedrželo 11 mladých lidí po 3 neděle v kruté vyšetřovací vazbě. Pro poškození zdi by nebylo mučeno 11 mladých lidí inkvisičními výslechy a reakce by nebyla ani zněním nápisů a napsaných hesel tak rozzuřena, kdyby pachateli byli dělníci. Kdyby to byli v Německém Brodě učinili dělníci, buržoasie by vzteky zaklela a dělníky by uvrhla do kriminálu, ale nebila by tak zděšeně na poplach. Co buržoasii a celý reakční tábor na německobrodském případě rozzuřuje, je fakt, že hesla "Pryč od Říma", "Ven z církví" a "Ať žije Sovětský svaz" napsali studující německobrodského gymnasia. A nejvíce rozzuřuje buržoasii nápis poslední "Ať žije Sovětský svaz", poněvadž toto heslo nenechává v pochybnosti o smýšlení německobrodských studentů. Reakce je rozzuřena proto, že německobrodský případ ukazuje, že do řad studentstva vniká idea proletářské revoluce. Reakce je rozzuřena proto, poněvadž německobrodský případ ukazuje, že
i v řadách studentstva nalézá ohlasu úkol boje proti kapitalistické reakci, že i v řadách studentstva rostou sympatie a obdiv pro Sovětský svaz, pro stát diktatury proletariátu, a že i v řadách studentstva dochází ohlasu úkol boje na obranu Sovětského svazu, úkol boje proti klerikální reakci, která je pomocníkem válečných příprav proti sovětskému svazu.