Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

182 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Franke, dr Matoušek, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Zahajuji 49. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. dr Ravaszovi pro neodkladné záležitosti.

Ze senátu došla sdělení. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Předseda senátu NSRČ. sdělil:

přípisem ze dne 7. května 1930 k tisku 169 sen., že senát projednal v 33. a 35. schůzi dne 29. dubna a 7. května 1930 a schválil dohodu o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Egyptem, sjednanou výměnou not dne 16. března 1930 v Kahýře, uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 17. března 1930, č. 25 Sb. z. a n.,

přípisem ze dne 8. května 1930 k tisku 180 sen., že senát jednal ve 36. schůzi dne 8. května 1930 o návrhu sen. Johanise a soudr. o nedostatcích prováděného zákona o státních starobních podporách a schválil resoluci:

"Vládě se ukládá, aby senátu NS co nejdříve předložila osnovu zákona, kterým by se provedla novelisace zákona č. 43 z r. 1929 o státních starobních podporách".

Místopředseda Roudnický: Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

435. Návrh posl. dr Kafky, Pohla, Böllmanna, dr Peterse a soudr. na vydání zákona o "Deutsche Akademie der Wissenschaften und Künste in Prag".

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového:

a) k usnesení senátu (tisk 421) o vládním návrhu (tisk senátu 165 a 184) zákona, kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, jakož i

b) k usnesení senátu, kterým byla zamítnuta posl. sněmovnou schválená osnova (tisk 1413 a 1452-II) zákona, kterým se mění §§ 2 a 5 zákona č. 194 z r. 1920 o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a §§ 3 a 16 zákona č. 288 z r. 1924 o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 430).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. B. Procházka, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Ježek.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 48. schůzi posl. sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Dobránsky, Tyll; na straně "pro" pp. posl. Grünzer, Brodecký, Gläsel.

Dávám slovo prvnímu řečníku "pro", kterým je pan posl. Grünzner. Žádám, aby se ujal slova.

Posl. Grünzner [německy]: Slavná sněmovno! Přihlížejíc ke včerejším řečem zástupců různých stran, jest dojista nutno a důležito konstatovati, že ihned po ustavení nynější vládní koalice považovaly socialistické strany této koalice za svoji nejvznešenější úlohu, aby bezpráví, páchané od vzniku tohoto státu na staropensistech, bylo napraveno a aby tím byla současně odklizena i bída této kategorie pensistů. Bylo zábavné poslouchati včera zde řeči zástupců různých stran, jež podle své povahy a svého programu nejsou vlastně zařízeny na hájení zájmů zaměstnaneckých a dělnických, a můžete býti dobře přesvědčeni: Kdybychom neměli všeobecné a rovné hlasovací právo, to by se zástupci takových stran starali málo nebo zhola nic o zájmy zaměstnanců a dělníků. Všeobecné hlasovací právo je tedy přimělo, aby posílili své strany; musí se ujmouti také skupin lidí, kolem nichž v dřívější době chodili s chladem v srdci.

Nebylo lehké dáti za nynějších hospodářských a finančních poměrů tuto předlohu vůbec dohromady. Občanská koalice, která byla tři a půl roku u vesla, byla by to měla v pravdě lehčí než nynější koalice. Neboť již nyní lze konstatovati, že daňové příjmy státu zaznamenávají klesající tendenci, že na př. u daně z obratu proti loňskému období bylo přijato o 150 mil. Kč méně, (Výkřiky posl. dr Rosche.) že železniční správa dluží finanční správě nyní dosti vysokou částku na daních. Ale přes to se nám podařilo učiniti tuto předlohu skutkem. Kdežto za času občanské koalice bylo období skvělé konjunktury, nezmohla se tato na nic jiného než na ubohé 20%ní zlepšení pensijních základen, z něhož vsak byl vyloučen velký počet pensistů vůbec. (Posl. dr Rosche [německy]: Pro ty neměl pan ministr financí žádných peněz!) Také včera se neustále poukazovalo na pana ministra financí a já se v průběhu svých vývodů ještě vrátím k několika prosloveným řečem.

Předloha o zrovnoprávnění staropensistů obsahuje tři hlavní nedostatky. To budiž beze všeho přiznáno. Především jest to postupné provádění zrovnoprávnění. To není však vinou socialistických vládních stran, tu souhlasím s panem kolegou dr Roschem, který včera s tohoto místa prohlásil, že by bylo bývalo možno toto zrovnoprávnění provésti najednou a že by se byly peníze k tomu daly také dojista sehnati. Souhlasím s dr Rosche také, pochybuje-li, že úhrada tohoto zrovnoprávnění vyžádá si 317 milionů Kč. Již před delším časem bylo vypočítáno spolky pensistů, že částka úhrady se znamenitě snížila během let odchody a nadlepšeními staropensistů po troškách. A jak ministra financí Engliše známe, nutno dojista pochybovati o tom, že je částka 317 milionů správná, poněvadž si ministr financí Engliš osvojil methodu požadovati vždy více na úhradu, než skutečně jest zapotřebí. To se ukázalo také u platového zákona 1926, kde přišel s celou kyticí nových daní; a když byl platový zákon proveden, mohli jsme ze státní účetní uzávěrky 1927 shledati, že bylo spotřebováno jen 336 milionů Kč, kdežto do rozpočtu byla zařaděna pro provedení platové reformy státních zaměstnanců paušální částka 450 milionů Kč. Jest také zcela jasno, uvědomíme-li si, že v okamžiku provedení platové reformy nesměl žádný zaměstnanec obdržeti na požitcích méně, než měl podle starých předpisů. Ale při výpočtu, při převodu do nového platového systému se ukázalo, že staré platy byly namnoze vyšší než platy nové a že musily býti přiznány vyrovnávací přídavky, které během času při zvýšení platu se škrtaly až do úplného zrušení. Tím měla státní správa milionové příjmy, jež byly pro zaměstnance ztraceny, jež byly na nich ušetřeny. Také při provádění tohoto zákona o zrovnoprávnění pensistů budeme moci pozorovati stejný účinek. I zde jsou směrodatné zásady platového zákona z r. 1926. Žádný staropensista nesmí dostati méně než až dosud dostával, kdyby se to však stalo - a to se namnoze nestane - má dostati vyrovnávací přídavek, jenže u pensistů bude to tak, že své staré požitky, jsou-li vyšší než podle nového vyměření, podrží, kdežto aktivní státní zaměstnanec následkem postupného ubírání vyrovnávacího přídavku při platových postupech buď vůbec nepostupoval nebo jen velmi pozdě, ba že mnozí vysloužili, aniž platově postoupili. To jest tedy jeden z hlavních nedostatků i na této předloze. Chtěl bych jako nedostatek zákona označiti i tu 10%ní srážku u pensistů, kteří jsou z nějakého důvodu nuceni - pro zábavu činí to v každém případě jen menšina nebo vůbec nikdo - jíti do ciziny a pensi tam ztráviti. V Rakousku takové ustanovení neexistuje. Tam se poskytují dokonce drahotní přídavky k pensím, nečiní se žádná srážka. Naše finanční správa odůvodňuje v důvodové zprávě tuto 10%ní srážku tím, že státu ucházejí nepřímé daně. Ale tu souhlasím s oněmi pány kolegy, kteří včera prohlásili, že u nás v Československu žijí pensisté jiných států, a že to Československu přichází na nepřímých daních k dobru, že tedy dochází jaksi k vyrovnání. Ostatně nemůže to býti tak ohromné, co státu uchází ztrávením pensijních požitků v cizině. (Posl. dr Rosche [německy]: Zapomněli jsme se zeptat, kolik pensistů žije v cizině!) To jest, pane kol. dr Rosche, uvedeno v předloze, kolik československých pensistů žije v cizině, a finanční správa praví, že tato číslice vykazuje stoupa jící tendenci. Ale celou otázku dlužno po mém názoru řešiti cestou reciprocity mezi jednotlivými státy. Bude tedy úkolem vlády, zvláště finanční správy, působiti zvláště k tomu, aby s ostatními státy byly uzavřeny úmluvy stran poskytování pensí do ciziny v plné výměře. Jinou cestou to jinak není dobře možno.

O vyrovnávacích přídavcích, které bych chtěl označiti jako třetí nedostatek, jsem již mluvil. Byla to základní chyba československého zákonodárství, že se od počátku nikdy nezlepšovaly pense automaticky s platy aktivních zaměstnanců. Tím jsme se ocitli v konglomerátu mnoha kategorií pensistů, a oč hlouběji jsme se tam ocítali, a to tíže musilo se přec dříve nebo později vytvářeti nastávající zrovnoprávnění staropensistů. Beztoho musí v dohledné době dojíti k novelisaci platového zákona a tu bude úkolem vlády, aby do příštích úprav vždy pojala ustanovení, že se také pensistům zlepšují platy na základě platů nových.

Ustanovení v zákoně, že na př. zůstává vyhrazeno železniční správě použíti zásad tohoto zákona na poživatele darů z milosti, jest trochu nedostatečné, a to proto, poněvadž zkušenost učí, že železniční správa, bylo tomu tak zvláště v posledních letech, neužívá vždy zásad takových zákonů u všech poživatelů darů z milosti. Jsou tu na př. řemeslníci-dělníci, kteří nepatřili k fondu pensijnímu, nýbrž fondu provisnímu, na př. u soukromých železnic; ti byli železniční správou vyloučeni z 20 %ního zlepšení pensijní základny podle zákona č. 80/1928. Snažili jsme se, zejména moji soudruzi ze strany v senátě, abychom do předlohy vpravili jasnější a závaznější ustanovení, bohužel nebylo možno pro stanovisko občanských stran v koalici takové jasnější ustanovení tam vpraviti. (Německé výkřiky: Slyšte!) Bude nyní naší úlohou a my jako organisace se vynasnažíme, abychom u ministerstva železnic vymohli, aby také dělníci provisionisté se stali účastnými tohoto nového zlepšení, případně vyrovnání. (Posl. Babel [německy]: Vskutku krásné, vynasnažíte se, ale čištěním klik nedosáhnete ničeho)

Pane kolego Babele, jestliže se nám to dosud nepodařilo a byla-li železniční správa s to ignorovati jasná zákonná ustanovení a postavení železničářů zhoršovati, pak mají na tom komunisté hlavní vinu svou politikou a taktikou. (Různé výkřiky na levici.) Tak to je. S vašimi frázemi nevylákáte ani kočku s pece, naopak. Viděli jste, jaký to má následek, že občanská třída a většina ovládající stát používá pak proti vám - bohužel - jiných prostředků. To je toho následek. (Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Grünzner (pokračuje): A pak nejste ani s to, abyste své do neštěstí vehnané členy železničáře chránili a ušetřili škody. Pak přicházejí železničáři, které jste poštvali a zkazili, k nám a prosí o pomoc. My jsme je neodmítli, naopak, my je vzali v ochranu. To učinil náš Verband. Vy však nesete vinu toho, že mohly takové poměry vzniknouti, já bych vám hned při této příležitosti chtěl vůbec říci: Vašich 30 mandátů, které zde máte, jest ztracené jmění dělnického hnutí všeobecně. Stojíme na stanovisku, že také bývalí zaměstnanci, požívající darů z milosti, mají býti účastnými 66% pensijní základny platového zákona na základě tohoto zákona o zrovnoprávnění staropensistů.

Několik slov k §u 11 předlohy. Podle tohoto paragrafu jest nárok na úpravu odpočivného uplatňovati žádostí u onoho úřadu nebo oné úřadovny, která pensi vyměřila. Byli bychom si také přáli, aby bylo vyrovnání provedeno z moci úřední, ale vmysleme se nazpět do let 1920 a 1921, když jsme již mluvili o zrovnoprávnění staropensistů, když jsme ve starém státnězaměstnaneckém výboru bojovali o přilepšení staropensistům, ve kteréžto době řídil také tento resort nynější ministr financí, který nám namítal, že nemá potřebného podkladu pro propočítání pensijních požitků a že prý těchto podkladů následkem odluky od Rakouska nelze dosáhnouti. Již tehdy jsme na to odpověděli, že by tyto podklady přinésti bylo věcí pensistů a pokud takové podklady pensisté nemají ve svém držení, byly snad během času ztraceny, že nutno se říditi obdobnými případy, jestliže v jednotlivých případech podklady scházejí. Přihlížejíc tedy k tomu, že jde o celou řadu různých kategorií staropensistů, kterým byly jejich pense vyměřeny na základě různých zákonných ustanovení, což sahá nazpět až do starého Rakouska, není dobře možno, provésti toto zrovnoprávnění z moci úřední. Bude však zapotřebí, aby úřady vydaly formuláře s potřebnými daty a rubrikami, které by staropensisté vyplnili, a aby na tomto zákoně zúčastnění pensisté mohli si tyto formuláře vyzvednouti u svých úřadů a úřadoven. Bude to značná úleva pro všechny pensisty, pokud na ně dochází při postupném provádění. Při provádění se také ukáže, že pensijní požitky vyměřené podle bývalých norem budou vyšší, než pense podle nového zákona. Nesmí se zapomínati, že dříve bylo zahrnuto do pensijní základny 50% vídeňského příbytečného a později i v Československu 50% pražského místního přídavku. Nesmí se také zapomínati, že povýšení ve výslužbě nejsou již možná a že následkem toho jsou při převodu směrodatné jen odpovídající kategorie a platové skupiny.

Důležitou otázkou, kterou jsem se již opětovně zabýval, jak ve výborech tak v plenu, jsou poměry v pensijní likvidatuře železniční správy. Především tam místnosti nepostačují, jsou nehygienické a nelze tam ani umístiti systemisovaný počet osob. Mimo to je pensijní likvidatura železniční správy přetížena daňovými záležitostmi, takže nebyla ve dvou letech s to vyříditi veškeré pensisty, kteří měli nárok na zákon č. 80 z r. 1928. Likvidatura trpí trvale nevyřízenými služebními pracemi a opětovně jsem apeloval na dřívějšího pana ministra železnic, aby se ráčil na poměry podívati a zjednal nápravu. Až dosud se to nestalo a nutno se obávati, že provádění tohoto zrovnoprávnění pensistů, jestliže se poměry v likvidatuře neobrátí k lepšímu, vyžádá si opět léta, nehledíc k etapám. Ale již jedna etapa vyžádá si delší doby, než se dostanou v této etapě projednávaní pensisté ke svým vyšším požitkům.

Snažili jsme se také, abychom do předlohy dostali ustanovení stran pensistů samosprávy. Tu stojí pan ministr financí na stanovisku, že samosprávě nelze předpisovati taková vydání, aniž se jí zároveň neuvolnily potřebné peníze. Poukazuje při tom na zákon č. 103, který samosprávným tělesům umožňuje, aby platy upravila podle ustanovení tohoto zákona, ale že platy zaměstnanců u samosprávných sborů nesmí přesahovati platy státních zaměstnanců. Učinili jsme své návrhy na ozdravění samosprávných těles. Záleží jen na vůli občanské strany většiny, aby byla provedena reforma samosprávných financí, která by samosprávným sborům umožnila, aby daly svým pensistům možnost zúčastniti se tohoto zrovnoprávnění starých pensí. Nechť se jen ponechá samosprávným sborům určitá míra volnosti jednání a ony se již budou starati o své vysloužilé zaměstnance a upraví také jejich pense tak, aby z nich mohli žíti.

Skorem všichni řečníci, kteří zde včera mluvili, vyjádřili se o bezcennosti resolučních návrhů. Připustme, že resoluční návrhy mají malou cenu nebo žádnou. Pak se však přec také naskytá otázka: Nač tento nával právě se strany oněch řečníků, kteří resoluční návrhy přetřásali, aby sami takové resoluční návrhy podávali? Tak si na př. stěžoval kol. Horpynka, že podal v soc.-politickém výboru resoluční návrh, který se vztahoval na pensisty samosprávných sborů a že tento návrh prý byl zamítnut, kdežto většina přijala návrh jiný, stejného smyslu. Vždyť to není nic nového. To se přihodilo již několikrát a i nám se tak dařilo, že popudy, které jsme dali, byly převzaty většinou. Poukazuji jen na to, že při zestátnění Ústecko-teplické a buštěhradské dráhy bylo tímto způsobem převzato 5 návrhů z 12, které jsme podali. Hlavně přece jde o to, že se věc, kterou chceme, dostane pod střechu. Jest to také důkazem, že se nynější koalice chová vůči oposici zcela jinak, než tomu bylo dříve.

Stojíme na stanovisku, že mají býti při provádění tohoto zákona přivzati a spolupůsobiti zástupcové organisací a že tam, kde jsou zaměstnanecké výbory, že mají býti při provádění tohoto zákona přivzata i tato zaměstnanecká zastupitelstva. Proti tomu se samozřejmě staví byrokracie, proti tomu jsou veškeré zpátečnické živly a zvláště se poukazuje, že státní zaměstnanci ještě nemají takových zřízení, tedy zaměstnaneckých výborů. Proto tedy, že tito nemají takových výborů, má se druhým odnímati toto právo na spoluúčast. Bude věcí státních zaměstnanců, aby se snažili konečně dosáhnouti takových výborů. V demokratickém státě smí demokracie nejen v politickém životě, nýbrž musí i v hospodářském životě dojíti výrazu a platnosti.

Nyní několik slov k §§ 17 a 18 pověstného restrikčního zákona č. 286 z r. 1924 o kumulaci pensijních požitků a jiných příjmů pensistů. Pokusili jsme se částku těchto jiných příjmů, která je nyní stanovena 12.000 Kč a může býti zvýšena až na 15.000 Kč, zvýšiti na 20.000 Kč. Bohužel se nám to nepovedlo pro záporné stanovisko agrárníků. Senát však schválil resoluční návrh, který sleduje stejnou tendenci, a k tomu nutno zásadně poznamenati, že to nejde olupovati o nabytá práva, neboť pense nejsou dary z milosti, nýbrž nabytá práva, za která platili zaměstnanci do fondů příspěvky. Jest těžkým nedostatkem dosavadního československého zákonodárství, že tato zásada byla vůbec prolomena. Také byla u občanské části koalice tendence, aby byla provedena revise majetkových poměrů a příjmů pensistů. Můžeme však s hrdostí tvrditi, že se socialistickým stranám ve vládní koalici podařilo tento záměr odvrátiti, že se tedy takové ustanovení tam nedostalo. Tendencí tohoto ustanovení bylo, aby všude tam, kde by u některého pensisty bylo na základě majetkových poměrů nebo příjmů zjištěno, že živobytí není ohroženo, byla pense zmenšena nebo zcela zastavena. Pensisté zde tedy doznali pronikavé ochrany se strany socialistických stran.

U železnic býval v dřívější době vždy pensijní fond. Československé zákonodárství dalo železniční správě možnost vytvořiti jen jakýsi druh zaopatřovacího zařízení, nikoli však pensijní fond se zvoleným správním výborem, jak tomu bylo za starého Rakouska. Železničáři musili však ze svých příjmů platiti do tohoto zaopatřovacího zařízení percentuální příspěvky. Jinak jim však nepřísluší žádné právo a také nemají možnosti fond nebo vplacené částky spoluspravovati. Žádáme proto, aby byl u železniční správy zřízen fond, jaký býval dříve u železnic s výborem zvoleným z personálu.

Nesmíme při jednání o této předloze také zapomínati poživatelů čistě úrazových rent; to jsou oni poživatelé úrazových rent, kteří vedle skrovné úrazové renty nemají žádné pense ani daru z milosti. Neboť r. 1928 zákonem č. 80 bylo umožněno, že poživatelé úrazových rent mohou z fondu obdržeti také dary z milosti, vyžaduje-li toho jejich hospodářské postavení. Ale vše to daleko nepostačí, aby se mohlo za daných poměrů zíti. Bude úlohou nás všech, abychom v úrazovém zákonodárství provedli obrat. Celé úrazové zákonodárství Československa potřebuje reformy a obě od borové ústředny, Odborové sdružení československé a Ústřední odborová komise německého odborového svazu pamatovaly v rozsáhlém programu i na nutnost reformy úrazového zákonodárství a předložily jej ministerstvu sociální péče. Dnes máme poživatele úrazových rent, kteří dostávají 80 nebo 90 Kč, slovy devadesát Kč měsíčně. Při tom se nedá ani použiti úsloví, že je to na umření příliš mnoho a k žití málo. Odstraniti tento tragický osud, tuto bídu poživatelů jen úrazových rent, jest již nejvyšší čas.

Nyní bych se chtěl zabývati některými vývody řečníků, kteří zde mluvili včera. Pan kol. Jung zde včera jednal s tohoto místa o věci svého přeložení do výslužby a ukázal, že vyčerpal celý instanční postup, všecky právní cesty, aniž došel svého práva, a na konec apeloval na parlament. My sociální demokrati zastáváme stanovisko, že sněmovna nemá trpěti přeložení do výslužby státního zaměstnance během doby, v níž zastává mandát. Jest to věcí sněmovny, aby zaujala k tomu stanovisko a napravila toto spáchané bezpráví. Jde o mého politického odpůrce, ale zde nutno zaujmouti zásadní stanovisko a není-li u železniční správy a u soudů onoho pojmu morálky, měl by býti aspoň v parlamentě, u veškerých stran. Pan kol. Jung však také kritisoval nynější vládní koalici, tak všeobecně, naznačil krisi parlamentarismu a pak nadhodil otázku, odkud tato krise pochází. Jest toho mínění, že pochází z toho, že vládní strany myslí, že musí státi před každým ministrem v pozoru. No, mohu panu kol. Jungovi již říci, že, pokud má strana přichází v úvahu, že toto mínění a toto myšlení neexistuje, že nemyslíme ani dříve ani dnes. Že musíme před nějakým ministrem státi v pozoru. Míní tím především ministra financí, poněvadž prorazilo jeho mínění co do otázky staropensistů, t. j. že bude provedeno postupné vyrovnání. (Posl. Geyer [německy]: Poněvadž jest to opakem k demokratickému systému!) Prosím, pane kolego, věc jest ta: Koalice skládá se z menší části ze stran socialistických a z větší části ze stran občanských. (Posl. Geyer [německy]: Slíbili to však všichni!) Co znamená slíbiti? Kdyby byly voličské vrstvy jednaly v tomto smyslu rozumněji, vypadala by věc jinak. To závisí především na voličích a kdyby byla koalice složena v obráceném poměru sil, ministr financí by snad mluvil zcela jinak, než mluví dnes, a kdyby jinak nemluvil, mohla by právě tato část menšiny mluviti uvnitř koalice jinak s ním. On však má především podporu v silnější části koalice; to jest ona část, která má na mysli a zastupuje kapitalistické zájmy. Tak vypadají věci. Jestliže se tedy o takových úkazech mluví a kritisuje, nesmí se to činiti paušálně, nýbrž musí se jíti věcem jaksi na kořen.

Pan kol. Krumpe našel také dosti mnoho v této předloze a ostře kritisoval, při tom však docela přehlédl, že vlastně kritisoval dřívější koalici občanskou, která opominula provésti zrovnoprávnění staropensistů v době, kdy stát měl více peněz, než je tomu dnes, jak jsem již dříve dovodil. On však také vyjádřil své mínění v sociálněpolitickém výboru v ten smysl že předloha neobsahuje žádná práva, nýbrž jen milosti. V této předloze jsem nalezl slovo milost jen jednou v odst. 4 §u 12. Zde však jde o lidi, kteří nemají právního nároku na pensi, nýbrž jsou skutečně odkázáni na milost. Pokud však předloha činí opatření o vyrovnání na normální pense, jest to právo a nelze o tom pochybovati, že vyrovnání, pokud se týká pensí pragmatikálních zaměstnanců, jde v naprostém pořádku. Tak tomu ovšem není u pensistů železničních, k čemuž se ještě vrátím.

Kol. dr Rosche zde včera dal zříditi celou věž ze zákoníků a tím nám chtěl předvésti, jakým konglomerátem, jak zapleteným jest celé pensijní zákonodárství v Československu. Myslím, že pan kol. dr Rosche zde nedal ani nahoru dopraviti všechny stavební kameny k této věži, mohl bych k tomu ještě některé dodati a jest nejvyšší čas, že konečně vyjde všeobecný unifikační zákon pro pensisty. Ministr financí dr Engliš již před 2 lety mluvil o tom, že se v ministerstvu financí o tom pracuje. Bylo by zapotřebí, aby jednou byla odstraněna tato síť, toto chytráctví zákonů. Pensisté nejsou s to, aby se v tom vyznali.(Výkřiky posl. Geyera.)

Již jsem se jednou zmínil, že podle našeho mínění by se beze všeho dala nalézti úhrada veškerého nákladu, kdyby bylo zrovnoprávnění provedeno najednou. Mysleme jen na to, co řekl pan ministr financí ve svém výkladu ke státnímu rozpočtu pro r. 1930. Když mluvil všeobecně o otázce státně-zaměstnanecké, poukázal na to, že nutno pomýšleti také na velké reparační platy, jež nás očekávají. Máme-li na druhé straně před očima, že pan ministr zahraničních věcí dr Beneš doslovně pravil ve svém výkladu 30. ledna s tohoto místa: "Na základě původního výpočtu požadovalo se od nás asi 29 miliard. My jsme však dosáhli, jak kol. dr Engliš konstatoval, snížení na částku 1.190 milionů Kč." Ministr zahraničních věcí k tomu připojil: "To jest: Platíme asi 4% z toho všeho, co jsme měli původně platiti. Při tom nesmíme přehlédnouti, že také osvobozovací poplatek byl snížen o dvě třetiny ze 750 na 250 milionů zlatých franků." Nikdo nemůže tedy popírati, že by se bývaly daly beze všeho sehnati peníze na okamžité úplné vyrovnání starých pensí. Byly by tu ještě také jiné prameny, na něž jsme opětovně poukázali.

Vývody komunistického řečníka včerejšího, p. Babela, nechci se vlastně zabývati, poněvadž to je věcně zhola nemožné. Odříkal dvě z oněch tuctových řečí patrně politbyrem zhotovených, jež překypovaly neznalostí věci, o něž při této předloze běží. Mohlo se také pozorovati, že nejprve uspořádal cvičení ve čtení a málem by se mu při předčítání bylo přihodilo, že by byl přes to ještě zůstal vězet. K tomu možno jen poznamenati, jak jsem již jednou řekl, že tímto kolovrátkovým válcem dnes nebudete již nijak působiti na žádného myslícího dělníka. (Posl. dr Stern [německy]: Ale povolením cel!) Pane kol. Sterne, neodvažujte se příliš daleko se svými výkřiky! Na tom mají komunisté rovněž hlavní vinu, jestliže dnes agrárníci zaujímají v koalici dominující postavení. Již jsem jednou uvedl: Jest to ztracené jmění, jsou to samé do bláta hozené hlasy, jež byly při některé volbě odevzdány na některou komunistickou kandidátku. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Grünzner (pokračuje): Nyní ještě něco o železničářích. Snažili jsme se ihned, když byla předloha na obzoru, o to, že nejprve musí býti pozměněno vládní nařízení č. 15 z r. 1927, kterým byly upraveny platy a služební poměry železničářů na základě platového zákona č. 103/26. Senát na popud socialistických stran schválil resoluci, v níž vyzývá vládu, aby ihned provedla revisi vládního nařízení č. 15. Proč je to nutné? Vládní nařízení č. 15 nedbalo oněch zásad platového zákona č. 103/26, k nimž by byla vláda tehdy bývala zavázána. Tu padá část viny na německé strany bývalého občanského bloku, které tehdy seděly ve vládě. Státní zaměstnanci jsou na př. rozděleni na tři skupiny, pro železničáře byly v tomto vládním nařízení vytvořeny 4 platové skupiny. Železničáři, kteří musí konati odpovědnou, nebezpečnou službu, kteří musí míti vysokou kvalifikaci, jsou profesionisty, jsou zařaděni ve čtyřech platových skupinách hůře než ostatní pragmatikální státní zaměstnanci. Jest mně naprosto vzdáleno, abych snad snižoval povinnosti úředního zřízence, ale není naprosto možné srovnávati úředního zřízence s železničním zřízencem v dopravní službě, vezměme na př. výhybkáře, který jest zařaděn do čtvrté platové skupiny, kdežto úřední zřízenec u úřadů jest ve třetí platové skupině. Hmátne-li výhybkář vedle, mohou na tom záviseti tisíce lidských životů a mohou býti zničeny milionové statky. Donese-li však úřední zřízenec spis snad do nepravých dveří nebo k referentu, jemuž nepatří, nemůže se mu státi více, než že mu referent řekne: Jsi hloupý chlap, seber spis a dej jej tam a tam, mně nepatří. Tím jest věc vyřízena. Viděli jsme však, jaké následky to má v zápětí, jestliže železniční zaměstnanec dopravní není jen jediný okamžik pohromadě zdržen jinými povinnostmi, sáhne-li vedle, jaké ohromné katastrofy se mohou přihoditi. Tito lidé jsou pak voláni k odpovědnosti, jsou celé měsíce zavřeni ve vyšetřovací vazbě, mají na krku proces, jsou trestáni žalářem, nadto ještě propuštěni ze služby, při čemž ztrácejí i členové rodiny všecka nabytá práva. To se zřízencům ve státních úřadech státi nemůže. Ale přes to jsou platově výše kvalifikováni než tito železničáři, v jejichž ruce jsou položeny milionové hodnoty zboží a sta lidských životů. Proto žádáme, aby před provedením zákona o zrovnoprávnění staropensistů u staropensistů železničních bylo nejprve vládní nařízení c. 15 podrobeno nejen revisi, nýbrž úplné novelisaci, aby se platy železničních zaměstnanců nižších kategorií a také nižšího úřednictva železnic dostaly především na výši platů pragmatikálních zaměstnanců podle zákona č. 103. Teprve potom budou železniční staropensisti na tom lépe a získají tímto vyrovnáním. Chtěl bych to také říci panu kol. Babelovi, poněvadž do své řeči zatáhl organisaci, kterou zastupuji, Verband der Eisenbahner. Co jsme ve svém tisku psali, že zákon přinese pro železniční staropensisty málo, jest správné za nynějších platových a služebních ustanovení pro železničáře. Proto nejprve chceme, aby bylo změněno nařízení č. 15/27, než se bude prováděti zrovnoprávnění u staropensistů železničních. Kdyby bylo zrovnoprávnění u železničních staropensistů provedeno dříve, mělo by malou cenu nebo by nestálo vůbec za nic.(Výkřiky komunistických poslanců.) Včera jste mluvili o tom, že staropensisté, až bude tento zákon proveden, budou hladověti ještě více, než jest tomu dnes. Tím jste úplně dokumentovali svoji neznalost materie zákona. Jděte jen ven a mluvte jen s pragmatikálními pensisty, ti vám budou vypravovati něco jiného, a také železniční úředníci, kteří při platové úpravě nedopadli špatně, také tito pensisté budou vám vyprávěti něco jiného. Věci nerozumíte, říkáte-li, že pensisté budou pak více hladověti než dříve. Tím neimponujete nikomu, nejvýše v prostředí, v němž se pohybujete.