Bohužel, platové zákony byly u nás dělány za zvláštních poměrů, kdy vysoká státní byrokracie se ujala iniciativy a měla formulovati zásady tehdejší vlády o úspornosti ve státní správě, o systemisaci a resystemisaci atd. A to všecko bylo děláno pod tlakem vysokých úředníků státní správy. Vzpomínám na tyto okamžiky velmi nerad. Vzpomínám jednání v soc. politickém výboru, kde pánové seděli jako komisaři a kde podněty poslanců byly bagatelisovány. Věděl jsem tenkrát, kam to povede, že zákony platové jsou krutou metlou na státní zaměstnance, že jim berou nabytá práva, časový postup, hodnocení práce, ale tenkrát stála naše vysoká byrokracie na výsluní, schována pod vládní mocí a přímo řádila proti zaměstnancům způsobem, který nemá pamětníka. Ale tito pánové dnes nechtějí doznati veliké vady, které tento zákon způsobil. Vláda sama musí najíti cestu, aby přiznala tyto veliké chyby, které se staly, a reformovala zákony, které potřebují radikální reformy.

Je pravda, že při nedávných volbách - je tomu ještě necelý rok - se slibovalo státním zaměstnancům se všech stran, že tyto zákony budou radikálně reformovány. Nechci říci, že to byly snad jen některé strany, byly to téměř všechny strany, které jsou dnes ve vládě, které slibovaly státním zaměstnancům radikální změnu zákonů zaměstnaneckých po volbách. Bohužel, čas rychle spěje dále, státní zaměstnanci jsou zneklidněni a nespokojeni a poměry v úřadech zůstávají stále přímo rozvráceny.

Vážená sněmovno! Poměry v úřadech jsou pro státní administrativu nedůstojné a také nebezpečné. Vezměte jeden odbor po druhém, ať je to u soudů, v politické správě, ve správě administrativní nebo ve státních podnicích, všude vidíte, že je dnes naprostý neklid, jakási disharmonie zájmů státních a zájmů zaměstnanců, kteří vlastně stát spravují. Nevidí-li se toto všecko, znamená to lehkomyslnost vlády a vládních stran, které ponechávají věci úplně na pospas nahodilým okolnostem.

Myslím, že v tomto směru zklamala i levice stran socialistických, která měla velkou povinnost, dodržeti závazný slib, který dala zaměstnancům při volbách, že se zaměstnanecké zákony budou řešiti a napravovati rychlejším tempem. Tato dnešní reforma nemůže býti reformou, to je něco nedůstojného pro státní zaměstnance a to je také pro strany levicové jakýmsi nepatrným výpalným, které neodpovídá síle dělníků a zaměstnanců v tomto státě.

Vím, že ve vládě jsou strany, které zaměstnancům na venek slibují, ale vnitřně jim nepřejí, ba přímo závidí. Vidíme na veřejnost jistou demagogii, vyčítá se totiž státním zaměstnancům, že mají veliké platy a různé veliké výhody a že to stojí tolik a tolik milionů ročně. Také suma 700 milionů korun, která se slíbila zaměstnancům r. 1926, stále straší veřejnost, že byla obrovská, že je něčím velikým po stránce finanční. Ale táži se slavné vlády a ministerstva financí, kde byla tato částka, která se zaměstnancům slíbila ve formě úpravy platů, řádně vyčíslena?

Řeklo se tenkráte: méně zaměstnanců, ale lépe placených. Pánové, tato fráse dodnes nebyla z daleka splněna. Tato demagogie se provádí zvláště na venkově těmi stranami, které zaměstnancům slibují úpravu nebo výhody, ale venku štvou a bouří veřejnost proti nim. A tato demagogie se nevyplácí, poněvadž naši poplatníci na venkově tuto demagogii vidí, prožívají ji a je samozřejmo, že se táží, proč jsou ty strany ve vládě a neudělají nápravu?

Vážené shromáždění! Četli jsme v novinách zprávu, že pan ministr Mlčoch chtěl takovou nápravu zjednati na sjezdu živnostenské strany. Pan ministr Mlčoch má resort obrovského státního podniku, který zaměstnává tisíce a tisíce zaměstnanců železniční správy, kde jsou zaměstnanci ohrožováni denně na životě, téměř denně jsou připravováni o život, a když pan ministr tohoto podniku má se jich zastati, volá po propouštění zaměstnanců a hrozí restrikcí.

Vážená sněmovno! Toto že je uznání vládního činitele vůči státním zaměstnancům? Ministr má veřejnost uklidniti, poučiti, dáti direktivy a ne mluviti proti zaměstnancům nemožným způsobem. Takové jsou směry ve vládě! A tu se pak nedivte, když se stane, že se zaměstnancům dává almužna, o níž se pak mluví téměř celý rok do prázdna a zbytečně.

Ty průtahy jsou také zajímavé. O věci se jednalo na jaře. V tomto období téměř celoročním se sice snažila vláda o zlepšení této osnovy vládní, ve které byly velké krutosti.

V původním návrhu byli vyňati zaměstnanci pomocní, kteří také potřebují zlepšení v době vánoc, kdy je, pravda, nejhůře; vyňali se zaměstnanci, kteří pracují jako manželé v podnicích státních nebo úřadech. A tu bych se chtěl tázati některých pánů z vládní koalice, zdali je to morální a křesťansky mravné, když zaměstnanci, muž a žena, pracující ve státním podniku nebo v úřadě, jsou zbavováni možnosti přídavku na vánoce?

Nemám pro to jiných slov. Řekl jsem to také dostatečně, ale myslím, že tato otázka není ještě vyřešena, i když se vláda klonila k tomu, že se věc tato zlepšila, že jeden z manželů dostává přídavek. To je věc, která je sama velmi tragická pro státní zaměstnance. Volá se po populaci, ale když se lidé náležitě sezdají, béře se jim možnost lepší výživy. To jsou momenty, které uvádím jen jaksi namátkou, aby bylo zřejmo, že osnova vládní měla velké krutosti, které bylo třeba odstraniti v jednání, jež trvalo ovšem dlouhou dobu.

Vážené shromáždění! Chci ještě několika slovy říci něco o státních podnicích. Dnes se věci posuzují tak, že stát má vydělávati ve formě obchodního podnikání ve státních podnicích. Je nesporno, že způsob úpravy státního rozpočtu v tomto směru, volení nebo jmenování různých rad, které v podnicích mají jisté slovo a vliv, snaha nabýti jaksi pružnějšího podnikání a většího obratu v těch státních podnicích, jsou jistě dobré, ale když to dělá stát tak, aby tím poškodil zaměstnance, nemůžeme to nazvati racionalisací nebo, řekl bych, podnikáním státu ve prospěch státu, nýbrž škodlivým podnikáním na škodu státu.

Otázky ty jsou dnes řešeny soukromým podnikáním velmi drasticky. Průmyslníci a továrníci zracionalisují to způsobem bezohledným, zavádějí nové metody strojové a obchodní. A tu se mně zdá, že stát je napodobuje ve svých podnicích, aniž bere ohled na dnešní těžkou situaci zaměstnanců a malých pracujících vrstev Stát není k tomu určen, aby snad ve svých podnicích zaváděl úspornost na účet svého obyvatelstva. Stát musí poskytnouti možnost zaměstnání a výdělku snadnějším způsobem, bez ohrožení existence těch, kteří v podnicích jsou zaměstnáni.

Úřady státní jsou, bohužel, zpolitisovány. Pozorujeme, že dnes v každém státním úřadě rozhoduje vliv politických stran. A tato atmosféra, která se vytvořila během určité doby, ohrožuje také státní administrativu a státní zaměstnance. Státní zaměstnanci potřebují klid ku práci, aby mohli nerušeně pracovati ve státních podnicích a úřadech. Ale to stálé zneklidňování zaměstnanců legitimacemi a vlivy politickými, to je taková, řekl bych, morová nákaza, takový mor ve státní správě, že to ohrožuje základy státu. A proto voláme zcela rozhodně po tom, aby státní správa dbala na klid ve státních úřadech a odpolitisování státní správy a také státních zaměstnanců, aby dala možnost státním zaměstnancům uplatniti se podle kvalifikace a podle určité potence a ne podle politického vlivu a příslušnosti. (Výkřiky: Vezměte jim volební právo!) Ne, žádné volební právo vzíti! Naopak, státní zaměstnanec, jako občan, ať se uplatní docela čilým způsobem ve veřejnosti, ale v úřadě musí býti nedotčen, nesmí býti ohrožován, nesmí podléhati tlaku diktatury některé politické strany! Máme, bohužel, případy, že některý státní zaměstnanec, který je poněkud slabší povahy, má v kapse dvě až tři legitimace, kterými se prokazuje, aby nebyl ohrožován při eventuelním postupu v úřadě. Tento nemrav je dnes všeobecný, a musíme jej odstraniti. Voláme po tom, aby se tyto zjevy odstraňovaly a znemožňovaly.

Vážená sněmovno! Ovšem, dnešní atmosféra, která se vytvořila právě v těchto dnech ve Velké Praze, v hlavním městě, je zvláštního rázu. Domnívám se, že jsou zde značné chyby a vady se strany povolaných úřadů vládních. Vláda přece dobře ví, co se v Praze děje - máme zde přece nekonečný počet orgánů - a když vláda dovolí hráti docela nerušeně německé filmy, když se přímo provokuje nacionální cit našeho lidu ve Velké Praze (Výkřiky. - Hluk.), znamená to trpění a zanášení neklidu do veřejného života.

Chci říci dále toto: Nejen úřady, ale i jistá část veřejného tisku hoví si dnes v poměrech nekalých. (Výkřiky poslanců komunistických.) Jistá část tisku, také komunistického samozřejmě, chce míti na ulicích kravály, neklid a nepořádek. A tu, bohužel, řekněme si docela otevřeně, že k tomu se sem tam propůjčuje i nás některý český tisk, který podporuje štvaní proti státní správě a veřejnému pořádku.

Dnešní situace zahraniční je velmi neklidná! Události mezi Italií a Jugoslavií, poměry v Německu po volbách - vše to znamená, že je veliký světový neklid; ale zdá se, že někomu u nás schází takový neklid, že u nás také někdo potřebuje šarvátky a rvačky, aby toho mohl využíti proti našemu státu.

Přál bych si ze srdce, abychom v tomto státě zachovali svoji ryze národní československou tradici, svoji nerušenou českost a slovenskost. Ale za dnešních poměrů, kdy ve vládě sedí Němci a získávají tam krok za krokem jisté úspěchy, zdá se mi, že demonstrace na ulici je nepatrnou obranou. Je potřeba kontrolovati ve vládě počínání zástupců německých výbojných stran. Řekněme si otevřeně, ve vládě mají dnes Němci schopné lidi, velmi houževnaté, kteří sledují den co den každé hnutí. Při tom pozorujeme, že vláda nemá odvahy, aby řekla Němcům ve vládě docela otevřeně své jasné státnické stanovisko. Tu se ustupuje, uhýbá. Je to možné, aby se ve státě útočilo na slovenskou stranu, která jest státu věrná, aby se Němci hýčkali na úkor slovenské strany? To je třeba říci otevřeně jako otázku veřejného zájmu.

Prohlašuji, že zákon zaměstnanecký nám nevyhovuje plně, ale že budeme přece pro jeho úpravu v této formě hlasovati. (Potlesk.)