Vůdcem agrární strany a v čele nynějšího protilidového vládního tažení stojí Udržal. Ten kromě několika velkostatků, které vlastní jeho rodina, má balíky akcií Škodových závodů a sedí ve správní radě Škodovky vedle jemu podobného vůdce dělníků p. poslance soc. dem. strany Picka a svorně vedle francouzských, německých a židovských kapitalistických vydřiduchů. Klidně ve "Venkově" pro balamucení a rozeštvávání pracujícího lidu píše o národním citu a o národním českém ostrovu klidu a pořádku.

Druhý vůdce agrární strany, nedávno zemřelý Sonntág, byl dokonce presidentem celého jednoho československého finančního a průmyslového koncernu, presidentem Anglobanky, tak štědře obdarované 360 mil. Kč vymačkaných z drobných rolníků a pracujícího lidu. Tento podařený "mluvčí vesnické chudiny" byl členem Svazu čsl. průmyslníků, presidentem společnosti čsl. akciových cukrovarů, továren na porculán atd. Seděl celkem ve 13 správních radách bank a průmyslových podniků. A dnes tyto tučné prebendy má prý za něho převzíti jiný zemědělec, "vůdce moravských drobných řepařů a rolníků" p. Viktor Stoupal. Ten je jenom v 15 správních radách cukrovarů, pivovarů, dokonce továren na čokoládu "Kuffnerovy závody", továrny na umělé hedvábí v Praze, sedí ve správní radě Agrární banky, Škodovky, v brněnském pivovaře, ovládá hodonínské, olomoucké cukrovary a řadu ostatních velkých moravských cukrovarů, při tom je členem ústředního vedení agrární strany a s tímto "ranečkem" akcií hájí a vede drobné moravské řepaře. Drobní řepaři dnes již chápou, proč Jednota řepařů a agrární pohlaváři nehlesnou ani slovem proti diktátu cukerního kartelu, proč snižují ceny řepy na 10 až 11 Kč, omezují osev o 22 až 30% drobným rolníkům. Jednota řepařů a československý cukerní kartel jsou jedni a titíž lidé.

Proč p. dr Zadina nedávno pohořel u nás v Německém Brodě po takové jarmareční reklamě, jakou dělal své manifestaci u horských zemědělců, kteří na konec zůstali doma? Vrabci to zpívají u nás na Českomoravské vysočině už na střechách, že dr Zadina je presidentem čsl. lihovarského průmyslu a tedy žádným vůdcem našich drobných bramborářů, nýbrž mluvčím lihovarského průmyslu.

Pan posl. Dubický, známý svojí aférou se zbytkovými statky, je dokonce členem Svazu čsl. průmyslníků a sedí v jeho výboru. My, drobní rolníci, musíme platit vysoké ceny za umělá hnojiva a za všechny prášky. Kdo nám diktuje ty vysoké ceny? Agrární senátor p. Rozkošný vede kartel továren na umělá hnojiva, t. zv. Fosfacit. Co chceme my? Aby prášky byly co nejlacinější, poněvadž se nám často stává, že po žních jsme rádi, když do agrárního družstva dovezeme tolik, co jsme v něm dlužni. Co chce pan sen. Rozkošný, jako zástupce kartelu továren na umělá hnojiva Fosfacitu? Přirozeně, aby kartel co možná nejvíce vydělal, aby prášky byly co možná nejdražší. Tak zájmy naše, zájmy drobných zemědělců, jsou protichůdné se zájmy vůdců agrární strany. To je jen několik příkladů, a kdybychom pokračovali a vzali si jednoho panáčka za druhým, nepochodili bychom jinak.

Co na nás tito pánové uvalili a co na nás dále připravují? Agrární strana není stranou pracujícího venkovského lidu, nýbrž stranou agrárního a finančního kapitálu. A proto také s p. Preissem, šéfem Živnobanky, s Kramářem, se Šrámkem a se všemi ostatními kapitalistickými piráty v jedné frontě dře zemědělskému lidu i dělníkům v městech kůži s těla bez nože, vyhání do vesnic celá hejna exekutorů, najímá nových 5.000 exekutorů, nikoli na Fürstenberga, který dluhuje 80 mil. Kč na daních, nikoli na Josiáše Koburga, který nezaplatil 120 mil. Kč, nikoli na diktátora Baťu s 30 mil. dluhem daňovým, nikoli na banky, které ulily za poslední rok v poměru k r. 1925 celých 5/6 daní, nýbrž najímají exekutory na nás, domkáře, drobné, střední rolníky a drobné živnostníky. Sám jsem byl svědkem u krajského soudu v Plzni, kde bylo konáno přelíčení proti chalupnici Anně Šindlerové, která byla obviněna, že se dopustila "hrozného zločinu" podle §u 81. Ona totiž odstrčila exekutorovi ruku, když se jí chtěl vloupat do skříně, vzala mu klíček - a pro tento hrozný čin byla odsouzena na jeden měsíc těžkého žaláře a zbavena volebního práva. Ovšem u pánů velkostatkářů takový chlap v podobě exekutora by si toto netroufal, tam by se snad spokojil třeba i s nějakým závdavkem a šel by s nepořízenou odtud.

Za poslední léta podle správy státního důchodkového úřadu bylo odepsáno kapitalistům 7 miliard dlužních daní, a dosud nezaplatili a dluhují 5 miliard Kč daní. Házejí do chřtánu zkrachovaným a rozkradeným bankám sta milionů, velkostatkářům a svým agrárním družstvům rozdávají milionové subvence. Řeší agrární krisi dalším vydíráním kapes drobných rolníků a vyhladovováním statisíců nezaměstnaných, polozaměstnaných i zaměstnaných dělníků v městech za přímé podpory svých sociálfašistických agentů.

Nyní přicházejí s novým plánem na další zbídačení a podvedení drobných zemědělců s obilním monopolem. Francouzský imperialismus musí proti německému tlaku na Balkán udržeti svého válečného spojence Rumunsko a Jugoslavii velikými obětmi při nákupu rumunského a jugoslavského obilí. Oběti za válečného spojence rozdělí ovšem také na poslušné Benešovo Československo, které musí platiti ročně 60 až 85 mil. franků. Udrží si spojence za cenu bídy francouzských i československých rolníků, za cenu zbídačení čsl. rolníků. K tomu má sloužiti obilní monopol, pod záminkou ochrany československého zemědělství, pod heslem vyrovnání rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Zemědělským a živnostenským úvěrem řeší se krise ve prospěch agrárních a živnostenských podniků. Obchod obilím bude dán do rukou monopolních společností, jejichž akcionáři agrární a sociálně demokratičtí a ostatní korejtkáři, agrární družstva, mlynáři, pekaři budou hrabat milionové zisky. Na čí účet? Na náš. My drobní zemědělci vyjdeme přirozeně zase na prázdno. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 127. schůzi posl. sněmovny.] Vlci se ženou po ovci vždycky proto, aby ji zadávili. Věděli agrárníci a sociálfašisté, že sliby o zabezpečení žní dopadnou pro domkáře a malorolníky tak, jak dopadly? Ano, věděli. Věděli již, když slibovali r. 1929 na příklad zrušení obratové daně, že ji za měsíc prodlouží a zvýší? Ano, věděli. Věděli předem, že z těch planých slibů o práci nic nevyplní a ještě zdeptají více městský i venkovský pracující lid? Zajisté že věděli. Všichni agrárníci, lidovci, fašisté, nár. socialisté, soc. demokraté vědomě lhali, vědomě podváděli lid. Neměli jsme pravdu my komunisté, když jsme pracujícímu lidu stále říkali a říkáme také dnes: Co si pracující lid ve městech i na vesnicích svým jednotným odporem a bojem nevynutí pod naším vedením, to nebude míti? Dnes všichni dělníci, domkáři, malí živnostníci poznávají, že komunisté měli pravdu, že ukazují správně cestu a že musí tedy jíti s komunisty.

Všeho dočasu. Pracujícímu venkovskému lidu začíná již svítati. Klepne se jeden do hlavy, klepne se druhý, dávají si desítky, sta a tisíce již dnes otázku: Kdo to všechno na nás valí? Roste nespokojenost venkovského lidu. Lid poznává svoji škodnou. Tak nám na příklad píše jeden funkcionář agrární strany z Nivnice na Hodonínsku provolání, z něhož vyjímáme:

"Četl jsem před rokem ve "Svobodě", že republikánští agrární poslanci odhlasovali v parlamentě zvýšení daně obratové. Před 3 týdny časopis této strany píše, jak berní úřady obírají poplatnictvo na venkově. Ovšem neříkají, že, co oni odhlasovali, dnes jejich výkonné orgány plní do puntíku. Teď kritisují jen proto, aby oklamali důvěřivého venkovského člověka, aby zůstal stále v omámení, ve kterém je možno mu obraceti kapsy na ruby a pomáhati mu od posledního krejcaru.

Poznal jsem dostatečně, že agrární strana nemá naprosto žádného zájmu na potřebách a zájmech nás malých a středních zemědělců, že její politika směřuje jenom na udržení moci a bohatství velkých, k čemuž potřebuje masy drobných zemědělců jako oporu. Z naší síly roste jejich bohatství a jejich moc, kdežto lid na venkově zabředá stále víc a více do těžkých nesnází a starostí. S takovou politikou souhlasiti nikdy nemohu a proto jsem vystoupil z agrární strany a přestupuji do strany komunistické, neboť vidím, že tato skutečně bojuje nejen za dělníka ve městě, nýbrž i za pracujícího člověka na venkově. Všechny pracující lidi na venkově volám, aby se nenechali déle tahati za nos a šli tam, kde je místo každého pracujícího člověka, do komunistické strany Jan Kapsa, rolník, Nivnice, čp. 158."

Takto píší a tak mluví dnes vaši lidé, vaši funkcionáři, pánové z agrární strany. Sami svým lidem, svým funkcionářům napravujete hlavy svojí bezmeznou demagogií, lží a podvody, které na nich pášete.

Domovináři, otčináři, nár. socialističtí a soc. demokratičtí domkáři a drobní rolnici se probouzejí. Sami na své vlastní kůži vás poznali. Utíkají od vás. Jestliže jste ještě do nedávna je strašili, že přijdou bolševici, seberou jednu kravku každému, kdo má kravky dvě, jeden kabát tomu, kdo má dva kabáty, že budou vyvlastňovati chudáky - dnes vám odpovídají domkáři a malorolníci, kteří ještě věří ve vaši organisaci jménem tisíců a statisíců ostatních: naši páni nám berou kabáty oba, krávy obě dvě, obracejí nám kapsy na ruby a dřou nás bez nože, a ti vámi tolik nenávidění bolševici jediní se bijí za nás, za dělníky a rolníky, bolševici nás vedou po správné cestě do boje v jednotné frontě proti vám, proti stranám kapitálu, proti kapitalistickému státu, za svobodu a moc dělníků a rolníků.

Minulý týden radili se v tomto sále agrární kapitalisté 31 evropských států, aby na konec tak jako z Bukurešti, ze Sinaje, jako z Varšavy a ze Ženevy se po několika tučných banketech rozjeli s velkou nulou. Výsledek zeleného sjezdu pánů markýzů, komtesek, akcionářů, v čele s naším panem dr Brdlíkem opravdu se rovnal veliké nule. Sami ve "Venkově" píšete, že jsou tři cesty k řešení obilní krise: 1. omezení osevní plochy obilní, 2. zvýšení konsumu, 3. účelná organisace obilního trhu. "Prvé dvě cesty jsou neschůdné" píše "Venkov". Bojíte se již dnes přijíti s návrhem k našim domkářům a malorolníkům, aby k udržení velkostatkářských zisků nechali najednou pole ladem a mřeli hlady. Kdo zná stanovisko agrární strany a její teoretické hlavy, dr Brdlíka, k řešení agrární krise, chápe zajisté velmi dobře, proč je ta druhá cesta, zvýšení konsumu, opravdu krkolomná a neschůdná, když dr Brdlík má jediný recept na řešení nadvýrobní zemědělské krise, způsobené poklesem kupní síly konsumentských vrstev, svoje známé odbourání dělnických mezd o 30%. A ta poslední cesta organisování mezinárodního obchodu obilím jest ještě neschůdnější a ještě krkolomnější. Dva hladoví psi u jedné kosti se vždycky porvou a pokoušou. Čili agrární buržoasie nám potvrdila v Praze znovu, že nemá východiska ze zemědělské krise a že je s celou svojí vědou a s celým svým řešením krise, jak se říká, na huntě. Fráňa Zeminová hausíruje dnes po schůzích a křičí: Potřebujeme ruské žito, ruskou naftu, ruský len, (Posl. Mikuláš: Jen nechte Fráňu Zeminovou na pokoji!) ale pan Beneš nijak nespěchá s uznáním Ruska de jure.

Avšak ve dvou otázkách se agrární panstvo dohodlo a v nich jsou vždycky jednotní. Řešiti krisi snížením výrobních nákladů, čili jinými slovy další zotročování zemědělského dělnictva, snižování jeho mezd s rychlejší racionalisací, která ubijí drobného rolníka, a pak příprava útoku, a jak píše "Venkov", zkrocení sovětského Ruska, vlády dělníků a rolníků. Avšak zemědělské dělnictvo již nemůže a nechce dále hrbiti hřbety. Zdvihá se k odporu na Slovensku a ani Košúty, ani vaše četnické karabiny a olovo nezadrží zbědovaný lid před vítěznými stávkovými boji a nezarazí další nástup tisíců zemědělských dělníků.

A v ten den, kdy jste se takto radili v těchto místnostech, scházeli se vám za zády proti vaší vůli domkáři, drobní a střední rolníci a hanáčtí řepaři v jedné z nejsilnějších vašich bašt, bez ohledu na svoji dosavadní politickou příslušnost a sešli se jednotni na svém sjezdu hanáckých rolníků, ať měl kdo v kapse zelenou, červenou, černou nebo červenobílou legitimaci. Přerovský sjezd hanáckých řepařů a rolníků je historického významu. Domovináři, lidovci, nár. socialističtí, a soc. demokratičtí domkáři a rolníci sami ve společné jednotné frontě vytyčily si tam své požadavky a postavili všemu v Československu pracujícímu lidu venkova svůj program se svými konečnými revolučními cíly. Komunistická strana ujímá se těchto vyděděnců, bere za své požadavky přijaté hanáckým sjezdem rolníků a proti vašemu vládnímu plánu hladu a loupení drobných zemědělců předkládáme pracujícímu lidu venkova tento program na pomoc domkářům a drobným zemědělcům. Hospodářská a zemědělská krise může býti z kořene vyvrácena jen odstraněním celého dnešního kapitalistického panství, které je prapříčinou každé zemědělské i průmyslové hospodářské krise. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Zrušili nejchudším rolníkům daně, škrtli všem rolníkům všechny hypotekární dluhy, které měli u bank, velkostatkářů a lichvářů, zrušili všechny statkářské a církevní pachty a půdu nechali bez náhrady drobným pachtýřům. Sovětská vláda dělníků a rolníků osvobozuje ruské rolníky od namáhavé dřiny, dává rolníkům traktory, Homboyny, nejmodernější žací, secí a mlátící garnitury, aby v kolektivním hospodářství nejlaciněji a nejrentabilněji pracovali.

Revoluční dělníci nic nevezmou, nezkřiví ani vlas na hlavě drobným a středním rolníkům, nýbrž ve společném boji s nimi proti společnému nepříteli kapitalistům a buržoasii osvobodí všechen pracující lid měst i venkova od parasitů, od štěnic, které dnes ssají krev pracujícího lidu. My komunisté žádáme dnes pomoc, skutečné zajištění úrody, skutečné podpory a skutečné zmírnění následků agrární krise ve prospěch drobných zemědělců a podáváme zde ve formě návrhu zákona ty požadavky, na nichž se usnesli domovináři, otčináři, lidoví, národně socialističtí a soc. demokratičtí rolníci z Hané na svém přerovském sjezdu.

Daně jsou převalovány na bedra pracujícího lidu měst i venkova. Přímé daně drobných rolníků činí stamilionové roční sumy, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Žádáme odstranění tohoto daňového břemena pro ty domkáře a drobné rolníky, jejichž roční příjem nepřesahuje více než 18.000 Kč, žádáme tedy rozšíření daně prostého minima na 18.000 Kč ročně. Pro střední rolníky, jejichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč, žádáme snížení přímých daní na polovic dnešní daňové výše.

Žádáme okamžité zastavení exekucí a škrtnutí dlužných daní domkářům a malým rolníkům. Daňové nedoplatky nechť jsou ihned exekuční dražbou vymáhány na všech větších poplatnících, jejichž roční příjem přesahuje 50.000 Kč.

Nepřímé daně značně zatěžují rolníky při nákupu potřebných výrobků pro jejich hospodářství a pro jejich rodinu a zdražují životní náklady pro široké vrstvy konsumentské, obmezují tak odbyt zemědělských produktů a jsou jednou z hlavních příčin velkého cenového rozpětí mezi výrobními a spotřebními cenami.

Žádáme zrušení nepřímých daní, zvláště pak daně obratové, kterou platí drobní rolníci několikanásobně, daně cukerní, která sníží ceny cukru pro dělníky a rolníky a zvýší drobný řepařům cenu řepy, dále daně uhelné, daně z domácích porážek. Dále žádáme, aby ze státní pokladny byla vyplacena existenčně ohroženým drobným zemědělcům subvence ve výši 300 mil. Kč.

O fabrikanty a o zajištění jejich výrobků na mezinárodním trhu se páni agrárníci, pp. Bechyně a Beneš starají. Avšak drobní rolníci nejsou chráněni před náhlými škodami v zemědělství, před živelními katastrofami, které ničí výsledky jejich celoroční práce, před pádem dobytka a před ostatními pohromami. Zatížení výměnku, zajištění starých rolníků je zvláště v dnešní době pro statisíce malorolnických a domkářských rodin nesnesitelnou přítěží. Vydání na nemocné členy rodiny zatěžují neobyčejně malozemědělské hospodářství. Proto žádáme sociální pojištění drobných zemědělců proti všem škodám v zemědělství, pro případ nemoci, invalidity a stáří na základě úplné samosprávy pojištěnců na útraty státu. K úhradě na toto vydání nechť je zavedena silně vzestupná daň na veškeren velký majetek.

Tisíce domkářů a drobných pachtýřů ztratilo masovou nezaměstnaností, poklesem stavebního ruchu dřívější výdělky, nutné k výživě jejich rodiny a k obhospodařování jejich polí. Nezaměstnanost, polozaměstnanost dělnictva, neustálé propouštění a útok na bídné mzdy dělníků znamenají další zmenšování spotřebních schopností širokých konsumentských mas o stamiliony ročně. Kupní schopnost samého zemědělství vlivem zemědělské krise klesla u nás v Československu o 25%, tedy o celou jednu čtvrtinu podle samých měšťáckých pramenů. Komunistická strana současně s programem na pomoc drobným rolníkům vytyčuje veliký program na rozšíření spotřebních schopností pracujícího lidu a nezaměstnaných dělníků i středních vrstev, která znamená také rozšíření odbytiště pro všechny zemědělské výrobky, pro cukr a ostatní výrobky zemědělského průmyslu. Zájmy dělníků na jedné straně a domkářů, drobných i středních rolníků na druhé straně jsou shodné a dělníci a pracující rolníci musí se také sejíti v jednotné frontě v boji proti zájmům kapitálu, proti bankéřům, fabrikantům, agrárním velkostatkářům a akcionářům.

Dělníci a rolníci to chápou a proto také tvoří se jednotná fronta lidu města i vesnice. Domkáři a pracující rolníci podávají dnes ruce svým dětem, bratřím a kamarádům, kteří byli vyhnáni do měst, do průmyslových závodů, dělníci spojují se již na mnoha místech s rolníky. Všichni okrádaní, všichni stejně ubíjení a vykořisťovaní se sjednocují. Postaví se všichni, zdrcující většina lidu pevně jako jeden muž proti pánům, proti svým vydřiduchům a povedou na polích, na vesnicích, v dílnách, v továrnách, na schůzích, v obecních a okresních zastupitelstvech, zkrátka na všech dělnicko-rolnických forech houževnatý, nekompromisní boj za své požadavky, proti vyhazování ze závodů, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] proti snižování mezd, za plnou podporu nezaměstnaných, za rozšíření kupní síly lidových vrstev, proti hladu, proti bídě, za chléb, práci, půdu, svobodu a moc pracujícímu lidu.

Voláme ke všemu pracujícímu lidu měst i vesnice: Jste v obrovské převaze, je vás zdrcující většina, spojte se k společnému odporu!

Nevěřte panským slibům, kterými vás krmí již 13 let! Přijde podzim, přijde zima, jichž bída daleko předčí poslední rok. Dejte se na pochod sami! Volte si v závodech i na vesnicích své vůdce z lidu, tvořte a budujte si své vlastní výbory, jednotné fronty dělníků a pracujících rolníků a nikdy nespoléhejte, že vám pomohou páni bankéři, fabrikanti a velkostatkáři nebo radové v parlamentních lavicích, na ministerských křeslech. Nespolehnete-li se na svou vlastní sílu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] neukážete-li pánům svoji pevnou pěst, nepostavíte-li se na odpor jednotnou frontou proti buržoasii a kapitálu a jejímu státnímu aparátu, není vám pomoci.

Váš agrární p. profesor dr Brdlík radí drobným rolníkům: Utáhněte si řemeny! Avšak drobní rolníci, drobní živnostníci a dělníci odpoví: Nebudeme, nemůžeme a nechceme již déle utahovati řemen, ale my dnes ty řemeny začneme odepínati [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Resumé: Chceme škrtnutí nebo snížení daní, žádáme zrušení exekucí a škrtnutí daňových dluhů, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] chceme zrušení nejtíže na nás doléhajících nepřímých daní, žádáme subvence a podporu pro sebe a na útraty boháčů své pojištění.

Budeme burcovati a vyburcujeme všechen lid měst i vesnic, až v jednotném mohutném, lidovém, revolučním hnutí [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ne vládu silné fašistické pěsti, ale vládu milionů mozolných pěstí! (Potlesk komunistických poslanců.)