Vládní metody se nezlepšily ani od té doby, kdy německé strany patří ke koalici. Vedly pouze k dalšímu objevu, že tato úsilí jsou úplně marná. V tom nás neoklame ani to, že pan ministr Spina vzal za podnět svou pětiletou účast ve vládě, aby v úvahách o tom projevil svou úplnou spokojenost. V tom nás neoklame ani to, že vládní poslanci tu a tam na schůzích pronášejí řeči a při tom stále ukazují, že přece účastí na moci mnoho věcí se zlepšilo. Proti tomu poznáváme, že se poměry, jak jsem již v úvodě řekl, naopak zhoršily a že touto cestou vůbec nelze dosíci úspěchu. Proti tomu se přiznáváme k mínění, že jest nutno spojiti sudetskoněmecké síly k mužnému a účinnému útoku v tom směru, abychom svou existenci v tomto státě [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 144. schůzi posl. sněmovny.] zajistili a že jen tento boj o naše právo v semknutých řadách bude s to, aby od základů změnil a zlepšil postavení sudetskoněmeckého národa. Uznáváme, že bezvýhradná politika plnění, jak se ukázalo i v Německé říši, nemůže býti nikdy provázena úspěchem. V tomto smyslu přiznáváme se tedy i k politice národní oposice venku v říši, jak se projevila na velké schůzi v Harzburgu. Uznáváme zároveň, že náš osud v Československu jest podmíněn především poměry venku v říši a že by se nám i zde vedlo mnohem lépe, kdyby tam byla u vesla silná, mocná národní vláda. (Posl. dr Stern [německy]: A provedla inflaci!) O tom asi nebudete, pane Sterne, moci vydati úsudku se zřetelem na inflaci v Rusku.

Proti tomu uznáváme, že jen silná vláda v říši, která prorazí i proti říšské vládě, zlepší i naše poměry a voláme tedy k semknutí sil sudetských Němců k boji proti státu nás odnárodňujícímu. Usuzovati, zdali stát tento boj vydrží či nikoliv, proti menšině 3 1/2 milionů, není naším úkolem a naší starostí, poněvadž jsme tohoto státu neutvořili. Udržovati jej jest úkolem těch, kteří jej přivedli na svět a kteří mají pečovati, aby vytvořili nutné základy. Ke státu, který nás v politickém ohledu zbavuje práv, hospodářsky ničí, kulturně stlačuje na nižší úroveň, sociálně nám vyvlastňuje to nejnutnější, čeho potřebujeme k sociální činnosti, k takovému státu nemůžeme míti důvěry ani tehdy, když jej podporují německé strany.

Proto odepřeme ovšem svůj souhlas vládnímu prohlášení a budeme proti němu hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým jest p. posl. dr Winter.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Koaliční většina, která vyšla z voleb r. 1929, podrobila se před několika dny kritice voličstva. My jsme se nikdy netajili tím, že práce v koalici, tak různorodě složené, je velmi obtížná, že je obtížná v parlamentě, že je obtížná v obcích a že je také velmi obtížná ve vládě samé. My jsme museli počítati s tím, že tyto obtíže projeví se ještě více v době hospodářsky tak těžké, jakou prožíváme, a bylo proto prorokováno, že koalice nevydrží náraz hospodářské krise a že vládní strany a zejména strany socialistické budou při těchto volbách zatlačeny z posic, které dosud zaujímaly. Je přirozeno, že nynější krisí nejvíce trpí dělnické masy, z nichž právě voličstvo socialistických vládních stran se rekrutuje.

My jsme však mohli pozorovati, že nastal pravý opak. Socialistické strany, zejména československá soc. demokracie, za kterou mluvím, zachovaly úplně svoje posice, ba zaznamenávají po těchto volbách v obecních zastupitelstvech ještě značný pokrok. Je to výsledek houževnaté drobné práce, kterou prováděly v době minulé; je to výsledek jejich uvědomovací a vzdělávací činnosti; je to však také výsledek jejich úsilovné činnosti pro pracující lid ve státě i v obecních zastupitelstvech.

Ale tyto volby nepřinesly vůbec žádných politických přesunů. Měl jsem příležitost mluviti po volbách s politickými činiteli z různých evropských států, kteří projevovali obdiv nad průběhem voleb v Československé republice, od nichž také očekávali posílení oposičních živlů na pravo a na levo, kteréžto posílení však nenastalo; tyto volby byly jedním z dalších důkazů pro poměrně značnou stabilitu politických poměrů u nás. Zdá se, že v tom směru osvědčilo se také poměrné volební právo, ačkoliv od té doby, co je máme, vidíme také nejenom jeho světlé, nýbrž i jeho stinné stránky.

Voličstvo potvrdilo tedy nynější konstelaci. Jsem si vědom toho, že mnohému z nás není tato konstelace nijak zvlášť příjemná a že mnohý z nás by si přál, aby poměry se vytvářely poněkud jinak, aby práce byla jednodušší, aby složení vlády bylo homogennější, nežli je tomu dnes. Ale je viděti, že náš lid si přeje složení vládní většiny tak, jak je to dnes. (Posl. Kubač: To sa mýlite, pán minister!) Nemýlím se. Jsem si vědom, že kde kdo na ni nadává, ale když jde k volebnímu osudí a když má rozhodnouti o tom, zdali má býti tento systém zachován čili nic, odevzdá voličstvo hlasy pro tento systém. S tím musíme počítati, podle toho musíme se i do budoucnosti zaříditi a musíme dělati politiku takovou, aby odpovídala rovnováze sil, aby odpovídala té docela zvláštní struktuře hospodářské i sociální, kterou naše republika vykazuje. Politicky jsme dnes tedy tam, kde jsme byli loni, když jsme jednali o rozpočtu na rok 1931.

Měl jsem tenkráte příležitost jménem svého klubu zasáhnouti do rozpočtové debaty a vyjádřiti se o tehdejších politických poměrech. Právě proto pak, že tyto poměry byly potvrzeny volbami, nemám, co bych po této stránce připojil k tomu, co jsem řekl loni.

Ale ovšem v popředí našich zájmů a zájmů celé veřejnosti nestojí tak otázky politické, jako spíše hospodářské. Když se loni po prázdninách scházel parlament a když vláda předložila svůj rozpočet, bylo již zřejmo, že i do naší republiky zasáhly následky hospodářské krise, které se v poněkud ostřejším měřítku jevily již v ostatní střední a západní Evropě.

My jsme si tenkráte uvědomili, že jsou některé příčiny tohoto stavu světového rázu, na jejichž vývoj, po př. na jejich odstranění tak malý stát, jako je Československá republika, má poměrně velmi nepatrný vliv. My jsme si však také byli vědomi a projevili jsme to v rozpočtové debatě, že hospodářské potíže u nás mají také své specielní příčiny československé, odkryli jsme si tyto příčiny, a, řekl bych, navzájem jsme se vyzývali k tomu, abychom pracovali k odstranění těchto příčin. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Nechtěl bych říci, že bychom byli měli štěstí v odstraňování těchto domácích příčin našich hospodářských obtíží, takže všechno to, co jsme loni mluvili o hospodářských potřebách, platí takřka nezměněně dosud. Poměry jsou ovšem potud horší a odpovědnost nás všech potud těžší, že krise zasáhla daleko více do hloubky, než tomu bylo ještě loni, a že nabyla také daleko větších rozměrů.

Především je to následkem událostí zahraničních, které jsou dosti dobře všeobecně známy a o kterých obšírně mluvil včera pan ministr financí ve svém exposé, takže mám za to, že není potřebí, abych se o nich ještě zmiňoval. Otázka, kterou si musíme předložiti, jest, jaký vliv mají tyto hospodářské události, zejména události finanční v poslední době v cizině, na naše hospodářství. Tu je, myslím, nutno, rozlišovati jednak poměry měnové a jednak poměry výrobní.

My jsme svojí finanční politikou působili v poslední době k tomu, aby stát sám a nejenom stát, nýbrž i jiné veřejnoprávní korporace, nezadlužovaly se v cizině. I když jsme leckdy pociťovali tíseň na našem peněžním trhu, přece jsme váhali před lákavými nabídkami, které z ciziny docházely, a nesjednávali jsme zahraničních půjček v posledních letech, takže jsme nebyli postiženi finanční tísní zahraniční, která by byla odvolávala tyto půjčky. Nejen veřejnoprávní korporace, ale ani naše soukromé hospodářství nebylo do té míry v cizině zadluženo, aby byla na ně působila finanční krise zahraniční odvoláváním zápůjček.

My jsme také s druhé strany neměli podstatně velkých pohledávek v cizině, takže jsme nebyli postiženi poklesem zahraničních valut. Byla to snad šťastná náhoda, byla to také omezenost naší výroby v poslední době, zejména našeho průmyslu, že pohledávky našeho průmyslu za hranicemi nebyly nikterak zvlášť velké, takže pokles cizích valut nehrál v našem hospodářství větší úlohu. Leckdy slýcháme trochu velikášské tvrzení, že ze státu dlužnického se můžeme státi již brzy státem věřitelským, ale dosud se tato vlastnost našeho hospodářství - jak dnes vidíme, na naše štěstí, - nikterak neprojevila, takže ani po té stránce jsme nebyli touto finanční valutovou krisí podstatně zasaženi. Není tedy opravdu důvodu k tomu, aby naše valuta byla považována za nějak ohroženou. Před chvílí mluvil můj předřečník o zjevu, který se opravdu vyskytuje, o jakési nervose, která však podle mých zpráv nemá těch rozměrů, jak předřečník můj se o tom zmínil, o jakési nervose, která se zmocňuje našeho obyvatelstva, že vybírá částečně vklady z peněžních ústavů a ukrývá je do punčoch, slamníků a podobných "bezpečnostních" schránek. Mám za to, že prohlášení, které bylo včera z kompetentních míst zde učiněno i další vývoj věcí posílí důvěru ve stabilitu naší měny potud, že tato nervosa se uklidní a že vybírání vkladů ustane.

Máme pochopitelně všichni zájem, bez ohledu na stranu, kterou kdo z nás zde zastupuje, na tom, abychom se nedostali do nějakého období inflačního, neboť zkušenosti, kterých jsme nabyli a kterých nabylo Německo a Rakousko před několika lety, jistě odradí každého z nás bez rozdílu, ke které straně patříme, od snahy, abychom podporovali inflaci, a dokonce přiměje každého z nás k tomu, abychom se inflaci bránili. Ovšem měna jest nám pouze prostředkem pro oběh našeho hospodářského života; my jsme nikdy z měny nedělali fetiše, jako se to dálo někdy v jiných státech; pro nás stabilita měny nebyla otázkou prestyže, nýbrž stabilita měny vyplývala ze stability našeho vnitřního hospodářského i politického života. My jsme v jisté době prožili také deflaci, které bychom si už také podruhé zajisté nepřáli, po zkušenostech, které jsme s ní udělali. Podle těchto zásad bude jistě naše Národní banka, bude vláda a bude také zákonodárný sbor se říditi při své politice valutní.

Hospodářské a finanční události na zahraničních trzích mají přímo ve výrobní části našeho hospodářství větší vliv než v oboru finančním. Už dnes je slyšet, že na zahraničních trzích zejména anglický průmysl zasahuje intensivněji nežli dosud; že náš textilní průmysl naráží už na silnou konkurenci anglického textilu; že anglické uhlí, které kleslo následkem poklesu valuty o nějakých 20% až 25%, začíná býti čitelným konkurentem našeho uhlí. Na své výrobě a na své schopnosti vývozní ucítíme pravděpodobně daleko intensivněji vliv zahraničních poměrů nežli na poli politiky finanční. S tím budeme muset počítat a podle toho bude se muset také říditi naše hospodářství.

Ale i kdyby nenastaly, slavný sněme, tyto následky, musíme počítat ještě s jakýmsi zhoršením situace. Jednak proto, že nám nastává zimní sezona, která tak jako tak znamená vždycky jisté zhoršení hospodářské, jednak, že Evropa je stále ještě ovládána značnou nejistotou, která brzdí všechen hospodářský život.

Pan posl. Světlík mluvil zde před chvílí o otázce odzbrojení a uváděl, že snížení vojenských nákladů je velmi důležitým činitelem hospodářským, protože hodnoty, které se vynakládají na zbrojení, mohlo by zajisté hospodářství každého státu upotřebit daleko účelněji jinde. Já bych však upozornil na to, že zbrojení není hospodářskou škodlivinou jenom proto, že absorbuje velmi značnou část národního bohatství každého státu, nýbrž i proto, že udržuje nervositu a nejistotu, kterou dnes zejména Evropa je ovládána.

Mám dojem, slavný sněme, že prožíváme psychologicky docela pravý opak stavu, jejž jsme prožívali před válkou. Mnozí z nás se ještě pamatují na to, jak r. 1908 byla provedena Rakousko-Uherskem anexe Bosny a Hercegoviny. Od toho roku snášely se už nad Evropou mraky válečné, ale nikdo nechtěl ve válku věřit. Snad všichni se pamatují, mnozí z nás dokonce i prodělali r. 1912 a 1913 mobilisaci českých pluků na Drině, na hranici mezi Bosnou a tehdejším Srbskem - a přesto jsme nikdo nevěřil v možnost války. A my všichni víme, že ani r. 1914, když už nejen byla provedena mobilisace ve všech státech, které nejdříve vstoupily do války, nýbrž když už opravdu padly první rány a když už byli pohřbíváni první padlí, nikdo z nás nevěřil v možnost veliké války a dokonce jsme neměli představu, že by se mohla vyvinouti válka světová. Tak vysoko jsme oceňovali tenkrát risiko války. Já sám jsem vyslovil v rakouské posl. sněmovně dvakrát bláhovou naději, že rakouský císař nedopustí, aby došlo k válce, poněvadž bude pamětliv známého dvojsečného proroctví delfského, že Kroesus rozboří velkou říši, překročí-li řeku Halys. Ta naděje byla opravdu bláhová; řeka Halys byla překročena a dvě veliké říše byly rozbořeny.

Mám za to, že jsme teď v opačném psychologickém stavu, než jsme byli r. 1914. Tenkráte ačkoliv všechno směřovalo k válce, nikdo jsme nechtěli ve válku věřit. Nemyslím, že by dnes bylo válečné risiko oceňováno níže, než tomu bylo r. 1914. Vždyť spisy, které čteme od vojenských odborníků, líčí hrůzy a následky příští války jak po stránce hospodářské, tak po stránce čistě lidské takovým způsobem, že si nedovedeme představiti, že by se někdo odhodlal vrhnouti se do tohoto nebezpečí. A v krásné literatuře, která se občas zabývá těmito možnostmi, čteme, jak po příští eventuální válce se pouze krysy rozlezou tam, kde dnes vládne evropská civilisace. Nejsou tedy dnes již v sázce pouze koruny a trůny, nýbrž v příští nějaké válce jsou v sázce celé evropské lidstvo a celá evropská civilisace. A přesto je dnes obava z války daleko větší, než byla r. 1914 již po provedené mobilisaci.

Pan posl. Světlík před chvíli mluvil o tom, že u nás na příklad je z Německa veliký strach, že se pustí s námi do války. Dosud to byl pouze Svaz sovětských socialistických republik, který ohlašoval, že se obává vpádu imperialistické Evropy do Ruska. Ale tato obava - já ještě nechci užíti slova "strach" - se nyní rozšířila opravdu po celé Evropě. Jak jsem řekl, pan kol. Světlík mluvil o tom, že u nás je strach před Německem. Nemyslím, že ten strach je příliš veliký, aspoň nepozoruji to ve vrstvách, ve kterých mám příležitost se pohybovat. Ale viděl jsem, jak v Polsku je přímo panický strach před možností války na dvou frontách, na frontě ruské a na frontě německé, že podobný strach je také v Rumunsku; že Italie - aspoň tvrdí - obává se vpádu Francie, že Francie po známých řečech ministerského předsedy italského začala daleko intensivněji zbrojit na italských hranicích. V těchto dnech jsme měli možnost viděti ve Švýcařích, jak i Švýcarsko zachvacuje nervosita, že vyžaduje většího zbrojení, nikoliv aby vedlo válku, nýbrž aby prostě bránilo svoji neutralitu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Nechci o tom mluvit, jak dalece tyto obavy jsou odůvodněny, ale jest jisto, že zevní příznak, zbrojení, vyvolává opravdu dojem, jako bychom byli bezprostředně před vypuknutím války. Zbrojí se veřejně a zbrojí se ovšem tajně. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zbrojí státy, kterým to není zakázáno; ale zbrojí také státy, kterým to zakázáno je.

Asi před 14 dny francouzský socialistický list "Populaire" uveřejnil články o tom, jak vypadá zbrojení v Maďarsku, které podle mírových smluv má právo udržovati žoldnéřskou armádu 35 tisíc mužů. Oficielní rozpočet ministerstva vojenství, jež je spravováno známým panem Gömbösem, vykazuje pro tuto armádu položku 96 mil. pengö. Ale "Populaire", jehož zpravodaj si dal práci a prohlédl celý rozpočet království maďarského na letošní rok, shledal, že v různých jiných rozpočtech jsou položky čistě vojenského rázu, že v ministerstvu obchodu je položka vojenského letectví, v ministerstvu soc. péče položky na vojenské zdravotnictví a vojenskou evidenci, v ministerstvu školství položky na vojenské školy, v ministerstvu financí položka na zeměpisný vojenský ústav, v ministerstvu vnitra položka na vojenské sklady, v ministerstvu železnic položka na železniční pluk, v ministerstvu vnitra další položky na říční stráž, takže s pensijní položkou činí vydání maďarského státu, uvedená v rozpočtu na letošní rok, doopravdy částku 257 mil. pengö.

Armáda čítá dnes, jak jsem řekl, 35 tisíc mužů. Armáda předválečného Uherska čítala 133 tisíc mužů a vyžadovala nákladu 58 mil. nynějších pengö. Uherská armáda je tři a půlkrát menší, než byla r. 1913, ale stojí pětkrát tolik, kolik stála uherská armáda r. 1913. Je tedy zřejmo, že není možno, aby tyto položky byly absorbovány pouze 35 tisíci muži, a je z toho zřejmo, - to je také důsledek, ke kterému dospívá zpravodaj "Populairu" že skutečný stav vojenství v Maďarsku daleko převyšuje to, co bylo mírovými smlouvami Maďarsku povoleno.

Jako záminka, aby zbrojení tu i tam bylo neustále podporováno a zvyšováno, je právě obava o bezpečnost. Také o tom p. posl. Světlík mluvil. Tyto dny vydala Meziparlamentní Unie, o které se jmenovaný p. poslanec několikrát zmínil, velmi instruktivní spis pana Williama Martina, redaktora "Journal de Gen@eve", tedy listu dosti konservativního, ve kterém se spisovatel zabývá právě otázkou bezpečnosti a přichází k závěru, že je-li zbrojení zárukou bezpečnosti, tedy že by byl bezpečným pouze ten stát, který ozbrojil nejvíce, a že z toho ovšem logicky plyne potom závodění ve zbrojení, které způsobuje jak hospodářské zatížení, tak také i tu nervositu, o které jsem mluvil.

Je však potom pochopitelno, když dnes se cítí tolik hospodářský útlak, že se rozšířila touha, aby bylo zbrojení omezeno. Zatím jsme viděli, že z této zdravé myšlenky se stal prostředek k různým mezinárodním intrikám, a že jsou to zejména státy kupící se kolem Italie, které používají myšlenky odzbrojení jako politického tlaku proti státům, jež jsou seskupeny kolem Francie. Ale přes to myslím, že veřejné mínění je již dosti silno, aby tuto myšlenku podporovalo. Byl to také tlak tohoto veřejného mínění evropského, který si vynutil konečně svolání odzbrojovací konference na únor příštího roku.

Měli jsme příležitost pozorovati letošní jednání Společnosti národů v Ženevě, které bylo do značné míry jakýmsi preludiem odzbrojovací konference. Já jsem i s této tribuny se několikráte vyslovil o Společnosti národů optimisticky a přes obtíže, za nichž Společnost národů pracuje, a přes neplné výsledky, ke kterým dospěla, jsem optimismu neztratil. Ale říkám docela otevřeně, že jsem byl větším optimistou dříve, nežli jsem viděl z vlastní zkušenosti zasedání Společnosti národů, nežli teď, když jsem měl příležitost je viděti.

Jednání o otázkách, které jsou ve spojení s myšlenkou odzbrojení, účastní se totiž také lidé, kteří uskutečnění této myšlenky nepřejí; ale účastní se ho také lidé, kteří, třebas by přáli myšlence odzbrojení, neodvažují se udělati nějaký čin pro provedení této myšlenky. Obávají se každého kroku na této nové cestě, obávají se poškození své vlastní země, svého vlastního národa, kdyby se vydali na terén, který je jim neznámý. Přes to jsem téhož názoru, jaký vyslovil pan posl. Světlík, že odzbrojovací konference bude míti úspěch, třebas naprosto ne takový, jak mnozí z nás by si přáli a jak by také bylo i v zájmu hospodářském i pro uzdravení psychosy společenské nezbytně zapotřebí. Ale aby ten úspěch měla, myslím, že každý z nás v celé Evropě nese kus odpovědnosti a že na každém z nás záleží, bude-li úspěch ten větší či pouze jen nepatrný. Podmínky pro úspěch odzbrojovací konference jsou jednak vnější, jednak vnitřní.

Vnější podmínkou pro úspěch odzbrojovací konference je ovzduší, ve kterém odzbrojovací konference bude pracovati, nikoliv v Ženevě, nýbrž ovzduší v celé Evropě, ba v celém světě, ovzduší, které my jsme povinni vytvářeti. A zase říkám: bez ohledu na to, ke které straně náležíme. Já jsem přesvědčen, že žádná naše strana nemá zájmu, aby bylo nebezpečí válečné zvyšováno, aby bylo zbrojení rozmnožováno, že všichni máme zájem, aby odzbrojovací konference měla úspěch, a že proto všichni jsme povinni (Výkřiky komunistických poslanců.) i komunisté, v tomto směru spolupracovati. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Musíme dbáti zase všichni toho, aby na veřejné mínění nevykonávali vliv - já to přímo řeknu - akcionáři zbrojního průmyslu, kteří jsou zastoupeni i v politických stranách i v některém tisku, a aby svým zájmovým způsobem nemohli otravovati veřejné mínění a ovzduší, za něhož má pracovati odzbrojovací konference.

Ale v této vnější podmínce bude podle mého názoru potřebí také podmínky vnitřní při odzbrojovací konferenci. Jsem přesvědčen, že odzbrojovací konference nebude míti úspěchu, když se jí zúčastní pouze zástupcové vojenských kruhů nebo zástupcové diplomacie, a že může míti úspěch pouze v tom případě, když odzbrojovací konference se zúčastní zástupci zákonodárných sborů, zástupci politických skupin, politických stran, které jsou voličstvu a veřejnému mínění odpovědni. Vzhledem k našim trošku maloměšťáckým společenským poměrům připomínám výslovně, že nemluvím ve vlastní věci, poněvadž se, i když tato zásada přijata bude, nemíním odzbrojovací konference zúčastniti, ale věcně to považuji za nezbytnost, zejména po těch zkušenostech, kterých jsem letos v Ženevě nabyl.

Slavný sněme! Bude-li však míti tato konference úspěch a usnese-li - a nemůže nic jiného zatím udělati než usnésti se na resoluci, která by byla základem zákonodárství každého jednotlivého státu - usnese-li se na takovém mezinárodním opatření, bude pro to, aby byla rozšířena důvěra, že mezinárodní opatření bude skutečně provedeno, potřebí dalšího opatření. Bude potřebí, aby byla zavedena mezinárodní kontrola tohoto odzbrojení, na němž se státy usnesou, k němuž se zaváží. Považuji za velmi důležité, na co upozorňuje důsledně francouzský poslanec Blum v "Populairu", že při této mezinárodní kontrole bude velmi účinná a nezbytná součinnost dělnických organisací, které mají vliv na činnost ve zbrojařském průmyslu a které následkem toho mají možnost a příležitost kontroly, zdali konvence je v každém jednotlivém národě prováděna.

Ale ještě bych si dovolil v této souvislosti upozorniti na jeden moment, o kterém chtěla jednati jistá část účastníků letošní meziparlamentní konference v Bukurešti. (Posl. Tyll: Co budete dělati, když zkrachuje odzbrojovací konference jako sociální demokraté? To nám řekněte!) To vám zatím nemohu říci. Já nepočítám s tím, že odzbrojovací konference zkrachuje, zatím počítám s tím, že bude míti úspěch, a podle toho zařizuji svoji politiku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zkrachuje-li, budeme musiti svou politiku zaříditi podle stavu, jaký se potom vyvine. (Posl. Dvořák: Společnost národů zasedala, zatím co na východě hřměly kanony!) Pane poslanče, právě tak jako sovětská vláda nemůže býti činěna odpovědna za to, že na př. Československá republika je pořád ještě kapitalistickým státem, právě tak Společnost národů nemůže býti činěna odpovědnou za to, co se děje v Číně a v Japonsku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Winter (pokračuje): Kdyby mne pánové nebyli přerušili, byl bych se zmínil také o prostředku, který by v příštích sporech mohl ze Společnosti národů učiniti silnější instituci, než je dnes. (Výkřiky komunistických poslanců.) V Meziparlamentní Unii byl podán návrh, aby bylo jednáno o vytvoření vojenských sil ve službách Společnosti národů, tak aby Společnost mohla svým usnesením zjednati také faktický důraz. Tento návrh nebyl ještě projednáván, byl ponechán k projednání příští konferenci. Je pravděpodobno, že nebude také, i když bude schválen, ihned proveden ale tato myšlenka sama sebou je zajímavá. Je z ní vidno, že se uznává, že Společnost národů potřebuje výkonného orgánu, výkonné síly, síly přímo exekuční, která by zjednala platnost jejím usnesením a rozhodnutím. Kdyby tato myšlenka byla uskutečněna již dnes, byla by Společnost národů mohla event. zakročiti silami, které by jí byly k disposici, v onom konfliktu v Mandžusku a nebylo by musilo býti tolik obětí, jaké tam skutečně již byly způsobeny. Delegace rumunská na této konferenci prohlásila, že v takovém zesílení Společnosti národů dokonce spatřuje hlavní záruku své bezpečnosti a že pro své úplné odzbrojení považuje uskutečnění branných sil ve službách Společnosti národů za předběžnou podmínku.

Ale my si musíme býti vědomi, i když odzbrojovací konference bude míti, jak očekávám, úspěch, že se tento úspěch dostaví teprve v příštím roce a že i jeho hospodářské účinky a zejména psychologické účinky se dostaví teprve později. (Posl. Dvořák: Vy jdete od úspěchu k úspěchu!) To nám ukázaly volby, že jdeme od úspěchu k úspěchu.

Zatím však musíme zabývati se situací, ve které nyní jsme, a musíme si říci, co může a co má naše hospodářství dělat v nynější době.

Pan předseda vlády ve včerejším proslovu naznačil možnost, že v našem hospodářství nastane v nejbližších měsících ještě zhoršení; my všichni s tím nejen musíme počítati, nýbrž skutečně také počítáme. Pan předseda vlády přiznal jménem vlády nutnost, že se nejenom vláda, nýbrž i zákonodárné sbory budou muset starat, aby byla pokud možno opatřována práce. K tomu slouží investiční program, který jsme před určitou dobou předložili a který zatím jen zčásti byl uskutečněn. Podle zpráv, které podalo ministerstvo veř. prací, bylo resp. je na silničních pracích zaměstnáno na 90 tisíc lidí, tedy jistě množství, které už padá na váhu a které, kdyby těchto prací nebylo, by neobyčejně značně zesilovalo naši nezaměstnanost. (Výkřiky.) Za pomoci produktivní péče, kterou provádí ministerstvo soc. péče za součinnosti korporací samosprávných, bylo zaměstnáno asi 50 tisíc lidí, takže i v tomto úseku byla vykonána značná činnost. Bylo by bývalo možno na tomto poli vykonati daleko více, kdyby obce a okresy, tedy samosprávné korporace, nebyly až dosud tak sešněrovány, jako tomu podle dosavadních zákonů je. (Výkřiky posl. Kubače.) Podívejte se, pánové, já nemohu vykládat pořád jenom vám.

Je-li možno něco vítat z obsáhlého výkladu p. ministra financí, který jsme zde včera slyšeli, vlastně lépe řečeno, který jsme dnes v novinách četli, je to partie, v níž uznává, že za nejnaléhavější úkol nejbližší doby je nutno považovati sanaci samosprávných financí. Když toto bude provedeno, tedy bude moci ministerstvo soc. péče pokračovati v produktivní péči, poněvadž poskytování podpor pro produktivní péči, aniž by obce a okresy měly možnost ji prováděti, nemělo by žádného smyslu; bude také možno, aby i samospráva pokračovala v investičních pracích, které mají pro opatření práce proto mimořádnou důležitost, že dovedou zaměstnat lidi na celém okruhu republiky, že mohou se obracet k nejširším vrstvám pracovních sil, poněvadž nevyžadují zvlášť kvalifikovaných dělníků. My budeme také musiti, a to, myslím, je rovněž v programu vlády, v nejbližších dnech vyříditi otázku další podpory stavebního ruchu, poněvadž částka do které se ministerstvo soc. péče mohlo, jménem republiky zavázat, na provádění stavebních prací, je již vyčerpána a je zapotřebí, aby byla znovu upravena resp. zvýšena.

Ale přes všechna tato opatření budeme musit my jako jiné státy počítati s tím i nadále, že značnému počtu dělníků nebude možno práci v těchto měsících opatřiti a že bude nutno starat se o to, aby byl každý jednotlivec u nás zachován při životě. My si musíme být, pánové, vědomi toho - a toho dělnické strany si jistě vědomy jsou, říkám to přímo stranám občanským, - že situace bude potud horší, než-li byla až dosud, poněvadž i ty skrovné úspory, které původně v rodinách nezaměstnaných dělníků byly, jsou už dávno vyčerpány, výdělků není, takže dnes je opravdu nezaměstnaný odkázán na pomoc veřejnou.