Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

212 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Czech, inž. Dostálek, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 35 min. odpol.

dal předseda: na dnešní schůzi posl. Chalupníkovi, dr Marešovi, dr Buzkovi; na schůze v tomto týdnu posl. Nejezchlebu-Marchovi a posl. Halkemu pro neodkladné zaměstnání.

nemocí: posl. Vetterová-Bečvářová, Myslivec; dodatečně na schůze dne 21. a 22. ledna, jakož i na dnešní schůzi posl. Fedor.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Böllmann.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche Nationalp artei" posl. inž. Kallinu za posl. dr Keibla.

Do výboru technicko-dopravního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Staňka za posl. Husnaje.

Do výboru branného vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Müllera za posl. Kremsera; klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Sterna za posl. Dvořáka.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 21. ledna 1932, č. 3.654/1932-7, že za zemřelého posl. Rjevaje povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka Jana Mravce, kovodělníka v Horní Lehotě, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Naléhavé interpelace:

posl. dr Sterna, Hadka a soudr. ministru financí o daňových defraudacích fy Moravia v Hlubočkách,

posl. Chmelíka a soudr. ministru spravedlnosti o napadení soudcovského stavu posl. dr Stránským a posl. Zeminovou.

Dotazy posl. inž. Kalliny:

ministru zemědělství o regulaci Svatavy a jejích přítoků, která se stala zvlášť naléhavou pro katastrofální záplavu dne 3. a 4. ledna 1932 (č. D 714-III),

ministru obchodu, průmyslu a živností, že se trpí protiprávní poměry v okrese podbořansko-jesenickém (rozdělení kominických obvodů) (č. D 719-III).

Odpovědi:

min. spravedlnosti na dotaz posl. Čuříka o nespravedlivém rozdělování odměn zaměstnanců brněnských soudů za t. zv. vícepráce (č. D 595-III);

min. vnitra a veř. prací na dotaz posl. Polívku vo veci četnických kasární v Kokave nad Rimavicou (č. D 650-III);

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Polívku vo veci výstavby štátnej ľudovej školy v Čaloniji (č. D 641-III),

posl. Sladkého o náležitém zvýšení státní subvence Národnímu divadlu Moravsko-slezskému v Mor. Ostravě (č. D 676-III),

posl. dr Holotu o úprave platov niektorých učitelov na školách ľudových a meštianských (č. D 607-III);

min. vnitra na dotaz posl. dr Luschky, že zemský úřad v Praze nevyřizuje správní věci, které mu byly postoupeny (č. D 623-III);

min. pošt a telegrafů na dotazy:

posl. Hokkyho o pomalom doručovaní poštových zásielok (č. D 615-III),

posl. inž. Kalliny o neudržitelných poměrech u poštovního úřadu v Schönfeldu v okrese loketském (č. D 619-III).

počátkem schůze:

1581. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1500), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 25. listopadu 1931 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1931, č. 178 Sb. z. a n.

1582. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1525), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Nizozemím ze dne 20. ledna 1923, sjednaná dne 1. prosince 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 5. prosince 1931, č. 188 Sb. z. a n.

Zápisy o 163. až 165. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle § 73 jedn. řádu.

přikázány počátkem schůze rozdané tištěné návrhy:

1580. Návrh posl. Hrubého a soudr. na vydání zákona o stanovení komisí stravovacích a stížnostních, o zvýšení žoldu a stravného vojákům.

1583. Návrh posl. Kopeckého, Hadka, Steinera a soudr. na vydání zákona o rozšíření okruhu závodů, na které se vztahuje zákon o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n.

1584. Návrh posl. dr Ravasza a druhov, ktorým sa vláda vyzýva vydať nariadenie o bezúročnom daňovom moratoriume, poťažne zastavení vymáhania všetkých daní za r. 1932 a 1933 od malorolníkov, domkárov a remeselníkov v krajoch na jar r. 1931 živelnými pohromami postihnutých a súčasne nech vláda upraví finančné úrady, že by v týchto krajov u rolníkov, ktorým sa ani takmer na živobitie a na osive obilia urodilo - na rok 1931 daň dúchodkovú vobec nevyrubovaly.

přikázal předseda žádost kraj. soudu v Košicích ze dne 11. ledna 1932, č. Nt V 7/32, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 21. ledna 1932, č. 799/32, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 427-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání 1. odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a branného o usnesení senátu (tisk 1459) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 458 a 607) o překládání vojenských soudců, kteří dosáhli určitého věku nebo nejsou schopni plniti úřední a služební povinnosti, do výslužby a o zprošťování jich od vykonávání služby pro trestní řízení (tisk 1513).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. Richter, za výbor branný p. posl. Srba.

Oba páni zpravodajové přednesli již své zprávy ve 164. schůzi sněmovny dne 21. ledna t. r.

Poněvadž k této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj jest přijat.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Stern, Geyer, dr Peters, Kliment, Tőrők a Vallo.

Dávám slovo p. posl. dr Sternovi.

Posl. dr Stern (německy): V poslední době slyšeli jsme několik prohlášení, která působí na pracující lid v Československu jako volání na poplach, která je musí vyburcovati k nejostřejšímu boji proti nebezpečí, které z těchto prohlášení jasně vysvítá. V zahraničním výboru prohlásil zástupce ministra pro věci zahraniční, že se mezi Československem a Sovětským svazem jedná o případu Vaňkově, - ale nikoliv snad proto, že by Československo chtělo míti materiál, aby proti zločinci Vaňkovi náležitě zakročilo, nýbrž československá vláda žádá od sovětské vlády vysvětlení a dostiučinění. Z toho prohlášení vidíme, že i zástupce německých soc. demokratů výslovně souhlasil s tím, jak se hledá záminka, aby se poměr k Sovětskému svazu zostřil, aby bylo lze učiniti všechna možná opatření, která se pokládají za vhodná. Ještě zřetelněji vysvítá to, k čemu se směřuje, z vývodů, které přednesl v zahraničním výboru zástupce vládní strany, český klerikál Myslivec, a zástupce vlády, ačkoliv výslovně byl k tomu vyzván, neměl proti těmto vývodům nijakých námitek, ani je neodmítl.

Posl. Myslivec v zahraničním výboru prohlásil, že jeho strana stojí na stanovisku, že se musí od Sovětského svazu žádati, aby opět připustil do Ruska, do Moskvy, onoho provokatéra, člověka, který připravuje nové Sarajevo, a aby celá československá mise byla ze Sovětského svazu odvolána, kdyby sovětská vláda nechtěla splniti tohoto provokačního vyzvání. To znamená jinými slovy: Přerušiti styky, které vůbec jsou mezi Československem a Sovětským svazem. Myslivec mluvil ještě mnohem zřetelněji, tak zřetelně, že jeho vlastní strana nepokládá za dobré, oznámiti tato slova veřejnosti, nýbrž je zatajila. Prohlásil: "Proč to celé rozčilení u komunistů? Poněvadž Sovětský svaz má strach z Japonska." Prohlásil, že všichni křesťanští kulturní národové musí to pociťovati jako hanbu, že jest to asijský národ, japonský národ, který první zavede pořádek v Sovětském svazu. Tento zástupce vládní strany, který musí věděti, co se děje, prohlásil zde, že Japonsko připravuje válku proti Sovětskému svazu, že chce udělati v Sovětském svazu pořádek, a výslovně litoval, že křesťanští kulturní národové Evropy nejsou první, l do zahajují tuto válku, nýbrž že první půjde Japonsko a že tito národové budou teprve následovati.

Kdo by po takovýchto vývodech jedné vládní strany mohl pochybovati, tomu postačilo slyšeti jen dnes v branném výboru, co tam bylo prohlášeno. V branném výboru zaujal dnes ministr národní obrany stanovisko k otázce sebevražd vojáků a použil této příležitosti, aby mohl vyjádřiti stanovisko k řadě otázek dotýkajících se branné moci, které v poslední době znepokojily veřejnost. Ministr prohlásil úředně, tedy jistě také se souhlasem vládních stran, že nemá nejmenšího, co by vytkl vývodům šéfa generálního štábu Syrového, že se prohlašuje úplně solidárním s těmito vývody, že se za ně staví. Ministr národní obrany prohlásil dále, že dokonce uvítal návrhy 4 generálů na rozpuštění důstojnického svazu a svazu rotmistrů, organisací, které jsou jistě naprosto vlastenecké, ale které jsou panstvu nebezpečné již jako pouhé organisace, že nikdo nemůže nic namítati proti tomu, jestliže generálové podávají takovéto návrhy, a k uklidnění jen připojil, že těmto návrhům nebylo prozatím vyhověno, že tedy není ještě žádného usnesení, žádného nařízení, aby tyto organisace byly skutečně rozpuštěny, ale že vláda již před nějakou dobou učinila opatření, aby znemožnila a omezila přehmaty takovýchto organisací, přesahující jejich pravomoc, že zostřila jejich stanovy a také jinak - o tom nebylo nic podrobnějšího řečeno - učinila vhodná opatření, to jest, že vláda způsobem, který navrhli tito 4 generálové, skutečně již postupuje dále, kdežto ještě před několika dny měla odvahu líčiti všechny tyto věci jako vymyšlené a prohlásila, že vláda na takovéto věci vůbec nepomýšlí.

Také tam, v branném výboru, byl vládní poslanec, který ve své řeči mluvil ještě mnohem zřetelněji než pan ministr. Ovšem známe tento parlamentní zvyk, pan ministr nemůže mluviti tak otevřeně, k tomu jsou právě vládní poslanci, aby řekli to, co pan ministr chce, aby se četlo za jeho slovy. Tento vládní poslanec prohlásil v branném výboru: "Dnes jsou poměry takové, že s největší pravděpodobností musíme počítati s tím, že v nejbližší době dojde k nové světové válce." [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 37 této těsnopisecké zprávy.] Žádal na vládě, aby učinila vhodná opatření, jak toho vyžaduje vážnost stavu, poněvadž musíme očekávati válku téměř určitě. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Šel tak daleko, že žádal na vládě, aby se postarala, aby vojsko bylo vybaveno nejmodernějšími obrannými prostředky, a mezi těmito nejmodernějšími obrannými prostředky výslovně uvedl prostředky k plynové válce a prostředky boje bacily; tento pán žádal tedy na naší vládě, aby připravovala choleru a mor, aby rozšiřovala ve světě takovéto humánní prostředky křesťanské kultury, dojde-li k nové válce, o které sám předpověděl, že jistě k ní dojde. Takový jest tedy stav věci. To nejsou prohlášení nějakého komunisty, nýbrž jsou to prohlášení ministrů a poslanců vládních stran, která musí dělníkům a sedlákům ukázati, jaká jest situace a že také oni se musí připravovati na všechny tyto případy, na které se panstvo připravuje.

Nelze se diviti, že od vládnoucích lidí slyšíme takováto prohlášení a takovéto řeči. Jest to samozřejmé, posuzujeme-li situaci, jaká dnes jest. Stojíme před světovou odzbrojovací konferencí v Ženevě. Má se konati v několika dnech. Již dnes slyšeli jsme v branném výboru, jaké stanovisko zaujme na této konferenci československá vláda. Tam bylo řečeno: "Jsme národ, který vznikl v boji, a proto musíme očekávati, že budeme musiti hájiti svou existenci bojem. Naše vojsko není náležitě vyzbrojeno." Tedy Československo s požehnáním německých a českých sociálních demokratů, národních socialistů, s požehnáním všech pacifistů půjde na odzbrojovací konferenci a bude prohlašovati: "Československo není ještě dostatečně vyzbrojeno. Zde musí býti nejprve opatřeny nejmodernější obranné prostředky, abychom mohli mluviti o odzbrojení."

Tato konference se koná, když se krátce před tím bídně a žalostně zhroutila jiná konference, která měla přinésti světu hospodářský pořádek. Dne 25. tohoto měsíce měla se sejíti konference v Lausanne. Tam měla býti objasněna otázka, co se má státi vzhledem k tomu, že z Německa nelze již vymačkati miliardy, které se z něho měly vymačkati podle smluv. Zhroucení této konference, než se vůbec ještě sešla, ukazuje, jak ohromně se zostřily všechny imperialistické rozpory, rozpory mezi poraženými státy a vítězi a rozpory mezi vítězi samými, mezi takovými státy, které jsou nespokojeny s kořistí, kterou dostaly, jako Italie, a takovými státy, které, jako Francie, by byly rády, aby vše, co se musí sleviti Němcům, poněvadž prostě nemohou platiti, šlo opět na účet Američanů, zkrátka: Rozpor mezi celou kapitalistickou Evropou a Amerikou, rozpor mezi Francií a Anglií. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Vyskytly se nejostřejší rozpory, takové rozpory, že jejich odstranění lausannskou konferencí, byť i jen přechodně, ukázalo se nemožným, a tato musila ztroskotati, než se sešla. Na této konferenci se ukázalo, jak hlavní otázka, otázka Německa, která jest nejen otázkou Německa, nýbrž otázkou celé Evropy, ba celého kapitalistického světa, jak se tato otázka nedá rozřešiti prostředky kapitalistickými a imperialistickými. Německá Brüningova vláda se namáhá, aby tak jako až dosud stále ostřeji razila kurs Hitlerův ve vnitřní politice, razila kurs Hitlerův otevřeně nyní také v politice zahraniční. Říkám: "otevřeně", poněvadž v podstatě mezi Brüningem a Hitlerem není vůbec žádného jiného rozdílu než fráze. Ale tento pokus německé vlády raziti v zahraniční politice Hitlerův kurs, vedl nejen k bankrotu Brüningovu, nýbrž napřed již ukázal také zhroucení celé Hitlerovy politiky. Ostrouhal ještě rychleji a hanebněji než s gestem německo-rakouské celní unie. Německo se pokusilo prohlásiti: "Nebudeme platiti, nebudeme platiti nejen nyní, nýbrž vůbec nebudeme již platiti." A ihned dostalo Německo odpověď, ono kapitalistické Německo, které s toužebností čekalo na lausannskou konferenci, aby se mu tam dostalo nějaké úlevy. Francie jako odpověď na toto gesto prostě prohlásila: "Dobře, nemusí to býti, konference se tedy nesejde a pak uhlídáme, zda se Německo odváží zrušiti smlouvy bez dovolení konference. A kdyby se toho Německo chtělo odvážiti, pak máme ve Francii ještě prostředky, abychom proti tomu náležitě zakročili." Celá politika Brüningova a Hitlerova, předběžné provádění zahraniční politiky Hitlerovy zhroutila se již při prvních slovech, jimiž byla ohlášena.

Za takovéhoto stavu lze si lehce představiti, jak bude vypadati tato konference v Ženevě, na niž přijedou páni generálové různých států jako znalci a budou se tam raditi, jak možno odzbrojiti. Jest samozřejmé, že všichni tito generálové budou tam hájiti stanovisko, že jejich stát jest příliš málo vyzbrojen, že jejich stát musí zbrojiti více a zvláště o Československu víme, že československá vláda, že tak zvaný socialista dr Beneš bude tam hájiti stanovisko, které hájí Francie, že nejdříve musí býti zabezpečena jistota, než lze mluviti o odzbrojení, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] to znamená jinými slovy, že o odzbrojení vůbec nelze mluviti, nýbrž jen o větším zbrojení. Jde o to, aby se na této odzbrojovací konferenci především také, to jest nyní úplně jasné, vylíčil Sovětský svaz jako příčina, pro kterou nelze odzbrojiti. Takovéto moudrosti slyšeli jsme několikráte také již zde. Pan dr Kramář nevynechá jediné schůze zahraničního výboru, aniž prohlásil: "Byli bychom šílení, kdybychom odzbrojili, kdy Sovětský svaz má vlastní rudou armádu a jest tak nebezpečně vyzbrojen." Sovětský svaz jest jediný stát, který poctivě a otevřeně a bez výhrad se postavil za úplné odzbrojení. Nikdo se nesmí vymlouvati, že náš stát nemůže odzbrojiti, jestliže neodzbrojí jiné státy, že tedy nelze přijmouti návrh Sovětů nebo že nelze ho bráti vážně. Sovětský svaz navrhoval, aby odzbrojily všechny státy, a každý jednotlivý stát měl příležitost ukázati, je-li pro odzbrojení či nikoliv. Také Československo svým nepřátelstvím k tomuto poctivému návrhu a jeho odmítnutím ukázalo, že není pro odzbrojení, nýbrž pro zvýšené zbrojení. Na tak zvané odzbrojovací konferenci bude Československo hájiti národní stanovisko. Tato odzbrojovací konference schází se ve chvíli, kdy jeden stát, který tam také bude zastoupen, který tam také bude mluviti o odzbrojení, zahájil válku a ukázal, jak správně jsme my komunisté posuzovali celkový světový stav, když jsme prohlašovali, že hospodářská krise se musí změniti v imperialistickou hospodářskou válku a tato imperialistická hospodářská válka musí se změniti v imperialistickou válku. Dnes vidíme, že již velký světový stát nastupuje tuto cestu imperialisticko-kapitalistického řešení krise, a vidíme, že to není jen jeden stát, nýbrž že za ním stojí veškerý kapitalistickoimperialistický svět. Není to pouze Japonsko, které táhne do Mandžuska a ohrožuje ostatní čínská území, nýbrž za ním stojí celá Společnost národů a do jisté míry také Amerika, ačkoliv Amerika velmi žárlivě dbá toho, aby při tomto vojenském tažení nebyly ohroženy nebo omezeny její imperialistické zájmy.

Společnost národů zaujala čtyřikrát stanovisko, zatím co Japonsko vtáhlo do Mandžuska. A co jsme při tom viděli? Že Společnost národů po každé veřejně podporovala postup Japonska, že všechna tato opatření, která Japonsko učinilo, schválila, z čehož jasně vysvítá, že se Společnost národů a zvláště vůdce Společnosti národů, Francie, skrývá v této věci za tímto postupem. Že jest to opatření, že jest to válka celého imperialistického světa, jest jasné, rozvážíme-li si, o jaké věci v této válce jde. Japonsko začíná rozdělovati Čínu mezi různé imperialisty. Jest samozřejmé, že se Japonsko ani na chvíli nedomýšlí, že ostatní imperialistické státy budou přihlížeti, jak Japonsko spolkne celou Čínu samo. Tak jako Japonsko v Mandžusku, začíná imperialistická Francie tažení v jižní Číně, kde Francie chce vybudovati právě tak nezávislé státy, to jest státy, které mají zastříti anexi, jak se o to pokouší na severu Japonsko.

Zahajuje se rozdělení Číny; ale jde o více. V Číně vidíme dnes ohromné revoluční hnutí k osvobození čínského národa. Vidíme ohromný vzrůst čínského národního revolučního hnutí proti imperialistům, proti vlastním pánům a utlačovatelům v zemi. Imperialisté mají strach z této čínské národní revoluce a proto táhnou do Číny, nejen aby ji rozdělili, nýbrž aby potlačili také národní revoluci. Japonsko prohlásilo úředně: "Musili jsme vtáhnouti do Mandžuska, poněvadž tam hrozilo nebezpečí revolučních nepokojů." A panstvo chce potlačiti revoluci nejen tam, kde se teprve probouzela, nýbrž chce ji potlačiti také tam, kde již zvítězila, chce poraziti čínskou sovětskou vládu, která se utvořila. Ve velké části Číny vládnou dnes dělníci a rolníci, ve velké části Číny byli feudalisté, kapitalisté a imperialisté poraženi a dělníci mají v rukou moc. Čankajšek, zrádce a vrah svého vlastního národa, snaží se poraziti tento sovětský útvar imperialistickými zbraněmi s podporou imperialistů. Proti tomuto sovětskému území vyslal tři velké armády, byly tam vyslány tři velké armády, aby zdeptaly tato území, a tyto expedice byly odraženy, tato vojska byla zničena ještě slabě vyzbrojenými čínskými dělníky a rolníky. Celé pluky pěchoty přešly k sovětskému vojsku. Kapitalistický tisk musil sám psáti o vítězství Číny. Proč? Poněvadž tito dělníci a rolníci věděli, zač bojují, poněvadž věděli, že hájí svou skutečnou vlast. Proto tato vojska lépe vyzbrojená imperialistickými zbraněmi byla proti nim bezmocná. To imperialistické státy vědí a proto chtějí nyní samy zahájiti válku svými moderními vojsky proti sovětským územím, táhnouti proti nim a je poraziti. Opírají se při tom o Kuomintan, o Čankajšeka. Toto panstvo předstírá, že chce hájiti Čínu resolucemi ve Společnosti národů, prázdnými frázemi, ale ve skutečnosti bojuje proti těm, kdož hájí Čínu proti imperialistům. Nyní došla zpráva, že Japonsko ohrožuje Šanhaj, že vysílá válečné lodi, že podalo ultimatum, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Čínská vláda Kuomintan prohlásila, že ultimatum přijímá a že učiní všechna opatření, aby byli potlačeni dělníci, studenti a lid, kdyby chtěl zahájiti nějaké činy nepřátelské Japoncům. To jest úkolem Kuomintanu, aby potlačil vlastní národ, když se nechce Japonskem dáti zotročiti, vyvražditi.

Ale tyto pokusy se nemohou podařiti, vlna revoluce vzdouvá se v Číně tak mocně, že veškerá tato moc bude slabá. Za celým tímto bojem dělníků a sedláků stojí celý světový proletariát a imperialistický svět nebude tak silný, aby toto hnutí zdeptal. V imperialistickém světě jde o nejvyšší, co dnes vidí před sebou, o boj proti Sovětskému svazu. Dnes otiskuje časopis soc.-demokratické strany, "Der Sozialdemokrat", článek o druhé pětiletce, článek, který na jedné straně přiznává, co dnes nemůže již nikdo popříti, ale na druhé straně používá této příležitosti k ostouzení a nadávkám Sovětskému svazu a k nejhanebnějšímu štvaní proti němu. Z prstů si cucají lži, že v Sovětském svazu jest velká nezaměstnanost, pokoušejí se tam o všemožné lži a úskoky, aby dokázali, že v Sovětském svazu jest právě taková krise jako v ostatním imperialistickém světě a že proto Sovětský svaz není po této stránce žádnou výjimkou, že touto krisí nejsou vinni kapitalisté. Proč uveřejňuje dnes "Sozialdemokrat" takovýto článek? Poněvadž má strach, že by dělníci mohli viděti, co se děje v Sovětském svazu, a že tito dělníci nebyli by pak ochotni propůjčiti se k nějakému dobrodružství proti Sovětskému svazu, neboť vědí, že jim Sovětský svaz ukazuje cestu k vlastní budoucnosti. Vidíme zde, jak sociálfašisté dobře cítí, čeho potřebuje imperialistický svět, a jak přicházejí právě s pomocí, které od nich toto panstvo žádá.

Japonci vtáhli do Mandžuska z příkazu imperialistického světa, aby tam soustředili svá vojska a aby utvořili základnu k nástupu proti Sovětskému svazu, aby tam měli zajištěna záda ve válce proti Sovětskému svazu. Že takovýto záměr skutečně jest a že za tímto záměrem stojí imperialistický svět a především Francie, s ní však také Československo, to naprosto jasně dokázal případ Vaňkův. Bylo zjištěno, že Vaněk byl k tomuto postupu podnícen francouzskou vládou. Francouzská vláda chtěla již nyní tímto atentátem vyprovokovati válku Japonska se Sovětským svazem. Francouzská vláda nevyhledala si zbytečně československého úředníka k tomuto světovému zločinu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Můžeme prokázati, že československá vláda jest v této věci spoluvinníkem, že o této věci věděla a že za touto věcí stojí. Kdyby tomu tak nebylo, kdybychom předpokládali, že Vaněk jednal na vlastní odpovědnost nebo kdybychom dokonce předpokládali, že byl obviněn neprávem a že tedy také československá vláda jest nevinná, pohnala by přece československá vláda samozřejmě Vaňka zde před soud, když se takové obvinění vznáší. Nebyla by však žádala od Sovětského svazu vysvětlení a zadostiučinění, nýbrž naopak pomoci, aby tento případ vysvětlila a vinníka případně potrestala. Vláda to však neučinila, jen počkala, až Vaněk přišel, a úplně stačilo, že Vaněk veřejně prohlásil: "Neučinil jsem to", a již byl nevinen a již bylo pro vládu úředně prokázanou skutečností, že to tak bylo. Ale tím jest každému, kdo dovede mysliti, jasně prokázána spoluvina a součinnost československé vlády, která by nebyla mohla takto jednati, kdyby nebyla bývala spoluvinna. Než ještě Vaněk přijel, přikázala československá vláda veškerému tisku, aby zahájil štvanici proti GPU, a tato štvanice rázem ustala, když došla zpráva, která jistě nebyla příjemná československé vládě, že japonská vláda vzala úředně na vědomí správnost údajů sovětské vlády a že japonská vláda sovětské vládě úředně poděkovala za záchranu svého vyslance, což by se bylo jistě nestalo, kdyby japonská vláda nebyla bývala přesvědčena, že ta věc jest pravdivá. Neboť nikdo nebude přece moci tvrditi, že snad japonská vláda jest zvláštním přítelem bolševické sovětské vlády.

Dnes se chce spoluvina zastříti a [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] žádá od sovětské vlády zadostiučinění. Prohlašujeme panstvu, aby se chránilo, aby neutrpělo novou ostudu. Československo utrpělo již několik blamáží, když se odvážilo vystoupiti proti Sovětskému svazu, již několikráte si spálilo prsty; když nyní panstvo žádá od Sovětského svazu zadostiučinění, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] dostane takovou odpověď, jaké si zaslouží, a pracující lid celého Československa a celého světa bude souhlasiti s touto odpovědí československé vládě.

Vidíme, jak se také zde v Československu projevuje celková situace. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dnes v branném výrobu, jak jsem již uvedl, mluvilo se o sebevraždách vojáků, o prohlášení generála Syrového a o požadavku čtyř generálů. Všechny tyto věci svědčí o tom, jak se zde vše připravuje, aby, kdyby došlo k válce, bylo lze použíti všech prostředků vojenské moci.

To, že se množí sebevraždy vojáků, není náhoda. Sebevraždy vojáků vyskytují se v každém kapitalistickém, imperialistickém vojsku. Ale takové množení sebevražd, jaké vidíme zde, musí i v kapitalisticko-imperialistickém vojsku býti na pováženou. Za půl roku bylo úředně přiznáno neméně než 50 sebevražd vojáků. V několika málo týdnech nového roku četli jsme v novinách o 16 sebevraždách vojáků vedle těch, o nichž se nečte, poněvadž se věc ututlala. Při všech těchto sebevraždách vojáků uvádí vláda jako příčiny: deprese, duševní choroba, pohlavní nemoc, omrzelost života, nešťastná láska a nevím, jaké ještě rodinné poměry. Pan ministr prohlásil dnes v branném výboru: sebevraždy vyskytují se na celém světě, zvláště, je-li taková bída, a vojáci jsou také lidé a co se děje všude, musí se díti také u nich. Pan ministr vylíčil tedy dnes sebevraždy vojáků jako nezměnitelnou skutečnost, jako jakousi přirozenou událost. Ale jest tomu jinak. Ve dvou týdnech 16 sebevražd vojáků, to není přirozená věc, to je vzrůst, který ukazuje, že se zde něco děje. Z vojáků má se učiniti povolný nástroj, aby jich bylo lze použíti, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nepotřebujete ve vojsku dělníků a rolníků, kteří dovedou mysliti, proto musíte soustavně zaváděti takový systém, aby se z vojáků staly nástroje pánů poddůstojníků a hlavně důstojníků, nemající vlastní vůle. Proto musí se co nejsurověji potrestati každý pokus o porušení tak zvané kázně. Čím řízněji, tím lépe. A tak dochází k sebevraždám vojáků. Vyskytují se případy, že poddůstojníci jsou trestáni, že netrestali dosti přísně, poněvadž se toho dožaduje právě systém. Vyšetřovali jsme řadu případů, kde úřady úředně oznámily, že to zavinila nešťastná láska nebo rodinné poměry. Správněji řečeno: byli to sami vojáci, kteří nám vyšli vstříc.