Pokud jde o všeobecnou pokladní správu, jde zde více o věc povahy více účetně-technické než o překročení. Pokud se týká překročení rozpočtů několika ministerstev, v celku o 29 mil., je viděti ze zprávy, že nejvyšší účetní kontrolní úřad konal zákonem mu uloženou povinnost do posledního puntíku a že ani ministerstva, u kterých jde o rozpočtové překročení, nebránila se tomu, jíti před parlament, žádati o schválení dodatečných úvěrů, zdá se však, že ministerstvo financí, které má býti strážcem finančního zákona, dělalo zde všechny možné pokusy, aby nemusilo s dodatkovým rozpočtem jíti před parlament. Mám za to, že takovéto jednání není nijak odůvodněno, a nemyslím, že by předložení dodatkového rozpočtu na 29 nebo 30 mil. Kč mohlo působiti nějak nepříznivě, ať již na domácí nebo zahraniční veřejnost.

Páni si musí zvyknouti, že zákony děláme proto, aby byly zachovávány. (Tak jest!) A musíme chtíti tím spíše, aby je zachovávala ministerstva, která sama jejich znění navrhují. Nesnesli bychom pro budoucnost, aby se tyto věci opakovaly. Můžeme zaznamenati sice již dnes určitý pokrok, můžeme zaznamenati fakt, že se překročení rozpočtová neobjevují nyní již v tak vysokých číslicích, jako v letech minulých, ale musíme si s veškerou rozhodností vyhraditi - a já zdůrazňuji zde poznovu tento nezvratný požadavek rozpočtového výboru - že nestrpíme pro budoucnost překročení rozpočtová. Má-li kterékoli ministerstvo... (Posl. Hruška: Ale strpíte!) Pravím, nestrpíme.

Má-li kterékoli ministerstvo během roku vydati vyšší částky, než mu byly rozpočtem schváleny, nestojí v cestě nic, aby nemohlo jíti před parlament pro dodatečný úvěr. Parlament jistě neodepře schválení, půjde-li o odůvodněné potřeby. Nemůžeme se spokojiti trvale opožděným schvalováním dodatečných úvěrů nad rozpočet.

Výdaje osobní nebyly překročeny u žádného oddílu státní správy. V závěrce r. 1930 působí již vedle jiných momentů velmi citelně hospodářská tíseň. Je to zjevno z rapidního úbytku státních příjmů. R. 1929 měla kap. 21, ministerstvo financí příjem nad rozpočet 715,410.702.64 Kč, kdežto r. 1930 činí celkový vyšší příjem jen 62,596.949.76 Kč.

Vyšší náležitost proti rozpočtu zaznamenávají jen spotřební daně a poplatky; naproti tomu přímé daně: daň z obratu, daň přepychová a cla zůstávají daleko za rozpočtem.

Daň důchodová je v náležitosti proti rozpočtu o 63,741.468.94 Kč menší, všeobecná daň výdělková o 40,440.429.17 Kč menší, zvláštní daň výdělková, kterou platí podniky veřejným účtováním povinné, je o 44,583.691.04 Kč menší, daň pozemková o 23,775.620.73 Kč. Jen u těchto čtyř přímých daní je výnos za r. 1930 proti rozpočtu o 172,541.209.90 Kč menší; u všech přímých daní dohromady činí úbytek proti rozpočtu částku 231,112.906.34 Kč. U daní obchodových činí úbytek 134,644.046.51 Kč. Na těchto daních přijali jsme tedy dohromady o 365,756.952.85 Kč méně nežli jsme podle rozpočtu očekávali.

Odpočítáme-li od toho větší výnos daní nepřímých částkou 40,356.405.24 Kč, resultuje nám z těchto čísel menší příjem na daních proti rozpočtu celkem o 325,420.547.61 Kč.

Velmi zajímavá, velectění pánové, je položka úroky z prodlení. Rozpočet počítal s příjmem 70 mil. Kč, předpis těchto úroků však činí 176,259.510 Kč. Pokladnou bylo na ně přijato 140,966.075.80 Kč. Ve skutečnosti však jsou úroky z prodlení daleko vyšší. Zde nejsou všechny vyúčtovány. Nedoplatky daní státních činí každoročně 5 miliard, k tomu přijdou nepředepsané daně za poslední dvě léta v částce 4 mil. Kč, poněvadž jsme pořád od berní reformy, už dva roky, v restu.

Počítáme-li pro výpočet úroků z prodlení s náležitostí nad 50 milionů Kč, jak je to v zákoně, přijde v úvahu jen 5 miliard Kč, tedy by výnos úroků jen z nedoplatků státních daní musil činiti 350 mil. Kč. A k tomu přicházejí ještě teď samosprávné přirážky, ze kterých se také účtují úroky z prodlení. Chci při této příležitosti poznamenati, že státní finanční správa se zde do jisté míry dopouští nejenom křivdy, nýbrž bezpráví na samosprávě, a to z těchto důvodů: 5/6 toho, co representují úroky z prodlení, připadá na přirážky samosprávné, poněvadž k základu státní daně přistupuje okrouhle asi 500 % přirážek samosprávných. Inkasovala-li státní pokladna r. 1930 na úrocích z prodlení 140 mil. Kč, znamená to, že z toho patří samosprávě okrouhle 115 mil. Kč. Ale samospráva nedostala z toho titulu ani haléře. Při této příležitosti ukazuji na tuto okolnost jako na něco, co po mém soudu nemá státní finanční správa právo dělati.

Příčinu toho, že stoupají nám úroky z prodlení, je nutno hledati v poměrech. Část poplatníků nemůže vyrovnat včas své daně, druhá část používá peněz určených k placení daní za laciný provozovací kapitál. Stát účtuje z nezaplacených daní a přirážek 7% úrok z prodlení, kdežto v bance by musil dlužník platiti nejméně 9 až 12 %. Neplatí tedy raději daně a přirážky, poněvadž uspoří na úrocích.

Teď několik slov o přesunech v úvěru. Postup při opatřování rozpočtové úhrady pro výdaje v případech, kdy povolený úvěr nestačil na úhradu potřeby nebo kdy se objevila nutná potřeba úvěrem v rozpočtu neopatřená, byl upraven články X a XI finančního zákona, stejně jako v letech 1927 až 1929, v ten smysl, že úhrada vyšších než preliminovaných nebo rozpočtem neopatřených výdajů úsporami mohla býti provedena jenom v rámci téže kapitoly, kdežto k výdajům ve vlastní kapitole úsporami neuhrazeným je třeba souhlasu Národního shromáždění. Přesunů úvěrových v rámci téže kapitoly projednal nejvyšší účetní kontrolní úřad r. 1930 celkem 316 na úhrnnou částku 136,695.939.73 Kč, a to na nutné doplnění úvěrů preliminovaných 268 v úhrnné částce 115,452.558.59 Kč a na úhradu výdajů nepreliminovaných 48 v úhrnné částce 21,243.381˙14 Kč. Proti roku předcházejícímu, kdy bylo přesunů 500, na celkovou částku 187,637.848.64 Kč, se počet projednaných úvěrových přesunů i celková částka podstatně snížily. Podrobnosti jsou zřejmy z vysvětlivek k části 19 závěrečného účtu.

Dohlídek vykonal nejvyšší účetní kontrolní úřad v různých oborech státního a samosprávného hospodářství celkem 130 a předložil o nich výkaz oběma sněmovnám Národního shromáždění, jak je mu to zákonem uloženo.

Teď několik slov k podnikům. Z 18 státních podniků jen 5 vykazuje proti rozpočtu příznivější výsledky, ostatních 13 má výsledky horší. Příznivější je tabáková režie o 162,512.489˙10 Kč, státní báňské a hutnické závody o 407.350.92 Kč, vojenská továrna na letadla o 54,172.27 Kč, tiskárna presidia min. rady o 1,016.000.03 Kč, Čsl. tisková kancelář o 458.888.65 Kč. To ovšem neznamená, že ČTK by byla aktivní. Přes to, že ještě nedosáhla rozpočtového vydání, vykazuje ztrátu 891.000 Kč.

Nepříznivější výsledky vykazují tyto podniky: Státní dráhy 344,573.728.02 Kč, státní lesy a statky 93,283.689.87 Kč, pošta 40,018.609.52 Kč, státní loterie 5,896.418.80 Kč, vojenské lesní podniky 1,379.811.12 Kč, státní mincovna 140.972.32 Kč, tiskárna národní obrany 421.797.69 Kč, Úřední noviny 414.959.50 Kč, státní lázně 265.507.35 Kč, Uhřiněvesský školní závod zemědělský 213.265˙14 Kč, zemědělský školní závod v Děčíně a Libwerdě 67.781.60 Kč, Žabčický školní závod zemědělský 325.300.48 Kč, Kuřimský školní závod zemědělský 329.886.60 Kč.

O hospodářství státních podniků dá se říci, že skončilo velmi nepříznivě. Některé z těchto podniků místo zisku skončily ztrátou, a to 79,760.000 Kč. Neodvedly tedy přebytky, s nimiž státní pokladna v rozpočtu počítala. Zisk ze státních podniků je proti rozpočtu menší o 322,882.827.04 Kč, čili úbytek činí 20.67 %. Tento stav způsobil, že státní pokladna, která čekala výnos z podniků, nejen že nic nedostala, nýbrž musila ještě podnikům poskytovati na příspěvcích a zálohách celkem 741,145.783.50 Kč.

Aktiva na rozpočet - zde prosím pány, kteří mají snad tištěnou zprávu v rukou, aby si opravili tiskovou chybu v letopočtu - tam je, že aktiva činí k 31. prosinci 1931, má býti správně 1930, což jest ostatně viděti ze srovnání s rokem 1929 - činí k 31. prosinci 1930 7.656,997.680.33 Kč. R. 1929 činila aktiva na rozpočet 6.469,058.344˙35 Kč, jeví se zde za r. 1930 zvýšení aktiv na rozpočet o 1.187,939.335.98 Kč. K tomu jest ovšem nutno poznamenati, že z těchto domnělých aktiv, která jsou povahou toliko fiktivní, činí zálohy na učitelské platy 5.722,512.991 Kč. Je nepopíratelno, a říkám to již po několikáté, že tento stav nadále nemůže potrvati. Ať chceme nebo nechceme, musíme se dostati k vyřešení této otázky zákonnou úpravou, kdo má povinnost platiti učitelské platy. Státní správa hradí již dnes 73.83 % nákladů na platy učitelské. Země nemají naprosto žádných pramenů příjmových, ze kterých by mohly tento výdaj uhraditi, a věčně přece nebudeme poskytovati zálohy na učitelské platy a dělati v účetní závěře aktiva, za která, kdybychom je prodali chabrusákovi, nám tento nic nedá, poněvadž je nevymůže. Země musily by prodati samy sebe, kdyby měly tuto svou povinnost zaplatiti.

Pasiva na rozpočet činí k 31. prosinci 1930 702,837.102.33 Kč. Státní dluh koncem r. 1929 činil včetně t. zv. státovkového dluhu 32.670,022.260.79 Kč. R. 1930 přibylo nám dluhu 1.735,082.413.80 Kč. Sečteno dohromady dá nám částku 34.405,104.674.59 Kč. Naproti tomu ubylo za tento rok státního dluhu 1.050,860.416.48 Kč, takže koncem r. 1930 činí náš státní dluh celkem 33.354,244.258˙11 Kč. Z toho připadá na vnitřní státní dluh založený 23.559,842.020.91 Kč, na zahraniční dluh 6.341,887.832.95 Kč, na t. zv. státovkový dluh, o němž pravděpodobně bude mluviti můj klubovní kol. dr Macek, 3.452,514.404.25 Kč, takže dohromady dá to sumu 33.354,244.258˙11 Kč, kterou jsem napřed vyčíslil.

A teď prosím několik slov k té smutné kapitole, která se objevuje rok co rok v naší účetní závěře, t. j. k nedoplatkům daňovým. Zde prosím pány členy tohoto slavného sboru o malou chvilku pozornosti. Jsou to velmi zajímavá čísla, která přednesu. Podle státního závěrečného účtu z r. 1930 měli jsme koncem r. 1930 tyto nedoplatky: na přímých daních 2.551,644.964.32 Kč, na daních z obratu 1.431,806.282˙14 Kč, na poplatcích 633,961.801.35 Kč, na spotřebních daních 166,987.666.29 Kč, dohromady 4.784,400.714˙10 Kč.

Tedy zde je diference mezi tím, co přednáším, a tím, co najdete v účetní závěře. Diference 64,756.399˙12 Kč proti výkazu, který je na straně XII státního závěrečného účtu za r. 1930, je v tom, že ve výkaze uvedeny jsou nedoplatky účetní, t. j. nedoplatek minus přeplatek, kdežto já operuji s nedoplatky skutečnými. Mimo tyto nedoplatky na předepsaných daních měla finanční správa koncem r. 1930 ještě nedoplatky na daních nepředepsaných, splatných podle posledního předpisu, a to: 1. na přímých daních asi 700 mil. Kč. Odůvodňuji to takto: předpis přibližně 1950 mil., platba a conto 1250 mil., takže nám z toho resultuje nedoplatek 700 mil. Kč. 2. Na dani z obratu odhaduji nedoplatek asi 1.600 mil. Kč, t. j. předpis asi 2.540 mil. a platba a conto 940 mil., takže nám z toho spolu resultuje nedoplatek skoro 2.300 mil. Úhrnem měli jsme koncem r. 1930 na daních, dávkách a poplatcích více než 7 miliard nedoplatků. Pro úplnost uvádím, že měli jsme k témuž datu ještě nedoplatky na přirážkách samosprávných 1.537,987.342.95 Kč a na dávce z majetku 1.267,344.176.67 Kč. Celkem tedy činí naše daňové a přirážkové nedoplatky okrouhle 10 miliard koncem r. 1930. (Hlasy: Slyšte! To je daňová morálka!) Prosím, 7 miliard Kč, to počítám jen pro stát u daní, 7 miliard daňových nedoplatků představuje ohromnou příjmovou reservu. Záleží ovšem na tom, zdali je tato reserva likvidní. A to je důležitá okolnost.

Několik čísel nám tuto otázku objasní. Podle závěrečných účtů za roky 1929 a 1930 činily na dani důchodové: nedoplatky koncem r. 1929 - prosím, račte dávati pozor - 1 miliardu 703,255.445.79 Kč, nedoplatky koncem r. 1930 činí 1.482,573.007.08 Kč; zmenšily se tedy o 220,682.438.71 Kč. Ale k tomu nutno uvážiti, že r. 1930 bylo na dani důchodové odepsáno 184,749.442.20 Kč; poklesly tedy nedoplatky platbou nikoli o 220 mil., nýbrž toliko o 35,932.996.51 Kč. U ostatních přímých daní uslyšíte zajímavější číslice.

U přímých daní činily nedoplatky koncem r. 1929 úhrnem 2.832,709.010.05 Kč, koncem r. 1930 2.551,644.964.32 Kč, zmenšily se tedy nedoplatky o 281,064.045.73 Kč. Ale r. 1930 bylo odepsáno na těchto daních 321 milionů 135.215.86 Kč, takže nedoplatků na přímých daních neubylo, naopak vzrostly ještě nově o 40,071.170˙13 Kč.

Na dani z obratu činily nedoplatky koncem r. 1929 1.384,714.248.99 Kč, nedoplatky koncem r. 1930 činily 1.431,806.282.14 Kč, vzrostly tedy nedoplatky zde o 47,092.033.15 Kč. R. 1930 bylo odepsáno na této dani 102 milionů 489.117.25 Kč, které je nutno připočítati k tomuto vzrůstu, takže nedoplatky na dani z obratu vzrostly ve skutečnosti nově o 149 milionů 581.150.40 Kč.

Poplatky. Nedoplatky koncem r. 1929 činily 533,616.268.22 Kč, koncem r. 1930 633 milionů 961.801.35 Kč; vzrostly tedy nedoplatky celkem o 100,345.533.13 Kč; k tomu je nutno ještě připočítati, co bylo odepsáno, t. j. 59,818.680.40 Kč, takže nedoplatky poplatků vzrostly ve skutečnosti nově o 160,164.213.53 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Z těchto čísel vysvítá překvapující zjištění, že finanční správa nemá užitku z těchto daňových nedoplatků. Miliardy starých daňových nedoplatků jsou pro finanční administrativu jen ohromným balastem. Nedoplatků z r. 1926 a starších sice ubylo, ale naproti tomu lavinovitě vzrostly nedoplatky za roky nové. Roční platba nekryje ani roční předpis. Nedoplatky se zmenšují jen odpisy.

Podle závěrečných účtů za r. 1930 činil předpis na přímých daních 1.956,282.169.42 Kč a platba 1.892,883.393.64 Kč, tedy o 63 miliony 398.755.80 Kč méně. Na dani z obratu byl předpis 2.539,275.824.51 Kč a platba činila 2.358,041.109.30 Kč, tedy o 181,234.715 Kč 21 h méně. Na poplatcích byl předpis 1.794,370.195.04 Kč a platba činila 1 miliardu 634,224.920.69 Kč, tedy o 160,145.274.35 Kč méně.

Daňové nedoplatky přestaly býti likvidní, jak z těchto čísel vysvítá, a finanční správa stojí před problémem, co činiti, aby se tohoto balastu zhostila. Daňové nedoplatky jsou však také markantním dokladem pochybené personální politiky - říkám to zde otevřeně - a administrativní politiky ministerstva financí. Aby se ušetřilo několik milionů korun na platech berních úředníků, musil stát ztratiti miliardy na daních a samospráva miliardy na přirážkách.

Situace je taková, že vedle momentů, o kterých jsem hovořil, působí zde ještě velmi citelně nezdravý politický vliv, který je vykonáván na finanční úřady za tím účelem, aby dlužné daně byly odpisovány. Vedle tohoto vlivu jsou to různé jiné rozmanité vlivy význačných osobností, které se přimlouvají za odpisy daní. (Výkřiky.) Berní úředníci, kteří znají praksi, poměry, lidi, jejich schopnost platební, vám řeknou ještě dnes, zejména v městech: jsme s to vymoci z těchto nedoplatků 50 %, nebudou-li se nám dělat se shora překážky a nebude-li působiti politický vliv, který zpravidla poplatníka, na němž je si co vzít, když ho již máme tak daleko, že od něho můžeme něco dostat, z našich osidel vyprostí a my jsme blamováni. To znamená, že se zde provozuje určitá činnost, která připravuje státní úředníky o chuť k práci a vydává je namnoze ještě nebezpečí šikan. Je tedy pochopitelné, jestliže tito lidé ztrácejí chuť a odvahu, aby státu opatřili ony zdroje příjmů, které státní pokladna potřebuje. Těchto několik slov pokládal jsem za nutné říci k daňovým nedoplatkům. (Hlasy: Kolik daní platíte vy?) Já vás ubezpečuji, že platím a že platím pořádně. Buďte ubezpečen, že ani haléř nezůstanu dlužen a podniky, které spravuji, také ne. Stát jsem ani jednou při fassi nezkrátil. Jestli to děláte tak i vy a ti ostatní, bylo by to velmi dobré.

A teď, prosím, k závěru ještě několik slov o fondech.

Silniční fond. Příjmy podle náležitostí činily 229,865.359.22 Kč, vydání podle náležitosti 310,808.849.40 Kč, schodek 80,943.490˙18 Kč. Připočteme-li k tomu nekrytý schodek z r. 1929 100,678.469.55 Kč, činí nekryté pasivum k 31. prosinci 1930 u silničního fondu 181,621.959.73 Kč.

Fond pro konsolidaci přechodného dluhu státního: Z většího výnosu daní neobdržel r. 1930 tento fond nic. Jeho jmění se sice zvětšilo o 38,490.490.47 Kč. Tento příjem plyne však z úroků z uložených peněz, cenných papírů, daných záloh. Na přídělu dostal fond 6,996.843.50 Kč, avšak z nedoplatků r. 1929. Jmění tohoto fondu činí koncem r. 1930 582,097.914.92 Kč.

Státní meliorační fond přijal r. 1930 52,508.021.47 Kč a vydal r. 1930 52,542.515.82 Kč. Jmění státního melioračního fondu ke konci r. 1930 činí 11,632.878.91 Kč a zmenšilo se proti r. 1929 o 9,050.748.73 Kč. Na příspěvcích k účelům melioračním bylo vyplaceno 46,507.711.15 Kč, kdežto od státu přijal fond na příspěvku toliko 30 mil. Kč a na nahrazených příspěvcích 7,890.104.55 Kč.

Státní bytový fond: Oddíl A pro záruky přijal v hotovosti 1,917.039.65 Kč, v cenných papírech 2,147.587.50 Kč, celkem 4,064.627.15 Kč. Vydal v hotovosti 1,909.360.30 Kč, v prodaných cenných papírech 181.000 Kč, dohromady 2,090.360.30 Kč. Čisté jmění fondu koncem r. 1930 činilo 37,612.630.65 Kč a zvětšilo se o 1,973.725.80 Kč.

Státní bytový fond odděl. B pro přímé půjčky, podle zákona z 22. prosince 1910, č. 242 ř. z., přijal hotově r. 1930 491.629.75 Kč a vydal hotově 483.933.20 Kč. V cenných papírech přijal 2,416.325 Kč, v cenných papírech vydal 20.000 Kč. Čisté jmění fondu činí koncem r. 1930 13,458.444.22 Kč. Proti r. 1929 zvětšilo se jmění o 4,284.867.27 Kč.

Konečně dávka z majetku a přírůstku na majetku. V letech 1920 až 1930 bylo na dávce z majetku a přírůstku na majetku předepsáno 7.898,781.555.93 Kč a veškeré platy na tuto dávku činily do konce prosince 1930 6.681,437.379.26 Kč. Nedoplatky po odečtení přeplatků 74,077.708 Kč, činily 1 miliardu 267,344.176.67 Kč, t. j. 16.04%. Dávka byla až na tři případy do konce r. 1930 vyměřena. Nelze tedy čekati valných změn na předpisu. To, co přibude, budou již jen příspěvky Stát. pozemkového úřadu podle zákona č. 323/1921, event. podle zákona č. 77/1922, a úroky z prodlení. Spíše se dá očekávati snížení předepsané číslice následkem rekursů, jichž je dosud nevyřízeno 1984 a k nimž přistupuje 84 žádostí za odpis u zabraného majetku ve smyslu zákona č. 323/1921 a 4.558 žádostí za slevu podle novely z r. 1924.

R. 1930 bylo na dávce z majetku předepsáno 72,389.016 Kč. Na platbách se sešlo včetně přeplatků 6.705,515.087.54 Kč. Z toho bylo vydáno: 1. na refundace státním pokladnám a hotovostem 984,306.491.37 Kč; 2. na refundace Národní bance na proplacení záloh poštovní spořitelnou placených vkladních listů 132,450.117.86 Kč; 3. zálohy státní správě na splacení státních pokladničních bonů v částce 584,923.506˙12 Kč; 4. v hodnotě vkladních listů na zadržené bankovky 1 miliardu 469,438.668.62 Kč, což dá dohromady 3.171,118.783˙97 Kč. Pokladní hotovost je tato: na žírovém účtu ústřední státní pokladny u Národní banky 3.537,913.041.57 Kč, od toho musíme vzíti nedoúčtované pasivní položky částkou 3,516.738 Kč, takže nám zde zbude 3.534,396.303.57 Kč. Úhrn plateb činí tedy 6.705,515.087.54 Kč.

Velevážení pánové! To jest asi tak v hrubých rysech všechno, co jsem z té nesmírné spleti čísel, jež obsahuje státní účetní závěra za r. 1930, vybral, abych vás seznámil aspoň poněkud s výsledky hospodaření r. 1930. A ke konci zbývá mi jen podotknouti, že rozpočtový výbor projednal závěru ve dvou schůzích velmi důkladně za účasti zástupců jednotlivých resortů státní správy a zaujal jednak k výsledkům hospodaření, jednak k překročením rozpočtu příslušné stanovisko. Rozpočtový výbor navrhuje proto - a já jeho jménem přednáším tento návrh - Národnímu shromáždění, aby schválilo státní závěrečný účet republiky Československé za r. 1930, jakož i účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku a přírůstku na majetku a zároveň vyslovilo souhlas k těmto vyšším výdajům s podmínkou, kterou jsem zde již ve své řeči přednesl: u kap. 3 předsednictvo min. rady o 1 milion 862.362.35 Kč, u kap. 4, ministerstvo zahraničních věcí o 4,714.137˙15 Kč, u kap. 5 ministerstvo nár. obrany o 11,345.855.70 Kč, u kap. 17, ministerstvo soc. péče, o 16 milionů 831.157.74 Kč, u kap. 22, všeobecná pokladní správa o 47,833.298˙19 Kč.

Prosím v zastoupení rozpočtového výboru, aby slavná sněmovna po provedené debatě dala k tomuto návrhu rozpočtového výboru svůj souhlas. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 45 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Luschka, Štětka, Hokky, Krosnář; na straně "pro" pp. posl. Krebs, Bergmann, dr Macek, Jiráček.

Uděluji slovo prvému řečníku přihlášenému na straně "proti", p. posl. dr Luschkovi.

Posl. dr Luschka [německy]: Vážené dámy a pánové! Státní závěrečný účet za rok 1930, předložený nejvyšším účetním kontrolním úřadem, projednává se dnes v dubnu 1932, ačkoliv právě ve výborové zprávě bylo s pýchou zdůrazněno, že nejvyšší účetní kontrolní úřad předložil závěrečný účet o 10 měsíců dříve, než k tomu byl podle zákona povinen, a že se tohoto závěrečného účtu mohlo tedy již užíti jako zvlášť cenné pomůcky i pro státní rozpočet na rok 1932.

Nápadné zpožďění parlamentního projednání odůvodňuje se jistě velice politování hodným úmrtím váženého a zasloužilého kolegy, dřívějšího zpravodaje dr Hnídka. Ale nemohu si pomoci. Přes to státní závěrečný účet právě se zřetelem na jeho prejudiciální význam pro státní finanční hospodářství naléhavě vyžadoval, aby právě v dnešní hospodářské situaci státu byl dříve projednán. Když se to nestalo, mám dojem, že tento odklad znamená podceňování, s nímž se tento závěrečný účet setkává. Bylo velmi záslužné, že se pan zpravodaj nyní dvouhodinnou řečí pokusil setříti tento dojem. Ale výborová zpráva musí tento dojem vzbuditi, neboť není obšírnější a širší, nýbrž ještě menší a kratší než dokonce výborová zpráva ke státnímu závěrečnému účtu z r. 1929.

Způsob, jakým se zde vůbec projednává státní závěrečný účet, považujeme za úplně pochybený, a to zvláště ukazujíce a srovnávajíce jej s projednáváním rozpočtu. Při rozpočtu se vždy svolá celý státní aparát, poslanci a senátoři dostávají do rukou hromady tisků a příloh, celé týdny se koná rozprava ve výboru, ministři jsou přítomni, a je to jediný případ, kdy se skutečně dostavují, a podávají výklady aspoň ve výboru, a celek budí dojem vysoce důležité státní činnosti. V opaku k tomu projednává se potom státní závěrečný účet docela bez ozvěny. Kdyby se nebyl smiloval zpravodaj a nemluvil o něm déle, nebyla by si celá sněmovna vůbec ani povšimla, že se projednává tak důležitý předmět jednání.

Ale v největším rozporu s formálním řízením jest meritorní význam státního závěrečného účtu proti rozpočtu. Rozpočet jest pro nás směsicí čísel. (Posl. Kunz [německy]: Libovolná čísla!) Lze je správně označiti jako libovolná čísla, kterým lze věřiti nebo také nikoliv. Většinou jsou to také jen sliby, které se mnohdy vůbec nesplňují, aspoň pokud se týkají německého lidu, naděje, které se budí, ale které se vždy rozplývají ve zklamání, zkrátka a dobře podle našeho mínění jest to s rozpočtem tak, že se zde více předstírá zdání než skutečnost. U závěrečného účtu však jde o fakta a skutečnosti, jichž nelze nedbati a která teprve podávají skutečné vysvětlení o státním finančním hospodářství. Bylo by tedy mnohem správnější, kdyby se méně při rozpočtu a za to tím spíše u státního závěrečného účtu vydával počet ze všech položek a kapitol. Neděje-li se to, musí se snésti příslušná kritika. Poněvadž cítím tuto nutnost, přihlásil jsem se ke slovu k tomuto předmětu; při tom jsem si úplně vědom, jak nevděčný jest tento úkol, mluviti ve sněmovně, kde není naprosto žádného zájmu pro rozpravy, kde se v nejlepším případě může mluviti v prázdné místnosti, snad dokonce v mrtvém domě. Ale povinnost mne k tomu pohnula, i když mi hrozilo nebezpečí, že i tentokráte mohu pronésti jen monolog.

Číselný výsledek státního závěrečného účtu za rok 1930 ukazuje, že se státní finanční hospodářství od r. 1930 podstatně zhoršilo. Již to samo by vyžadovalo, aby se co nejpřesněji přezkoumaly příčiny a následky tohoto špatného výsledku, a to politicky, nikoliv jen prostřednictvím nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Tak jest z číslic zřejmo, že se pokladniční hotovost proti roku 1929 snížila o 666 milionů Kč. Rovněž účtování výsledku končí se proti předvídanému rozpočtovému přebytku skoro 53 mil. Kč schodkem 425 mil. Kč, při čemž ovšem hlavně působí nepreliminované výdaje. Proti tomu se musí zdůrazniti, že přebytek závěrečného účtu r. 1929 činil stále ještě přes 1 miliardu, takže se r. 1930, na počátku období nové vlády, srovnáme-li je s rokem 1929, posledním rokem staré vlády, ukazuje nápadná věc, že se v tomto roce finanční hospodářství zhoršilo o ne méně než 1438 mil. Kč. To jsou zjevy, které rozhodně mají velký význam pro další vývoj, tím spíše, že jest již známo, že rok 1931 vykáže ještě příkřejší pokles. Jest snad správné, že jisté výdaje, které byly zákonem ustanoveny, vyžadovaly velkých úvěrů. Částečně byly jistě mravně odůvodněny. Jest snad správné, že měla na tom podstatný podíl i světová hospodářská krise, kterou netrpíme pouze my a která nás postihla a s sebou strhla. Uvažujíce to všechno, přesto nemůžeme přehlédnouti, že i u tohoto státního závěrečného účtu rozhodují také některé okolnosti, které jistě nebyly nutné, aby přivodily takové ztráty. Ztráty nastaly skoro ve všech oborech. Ale aspoň měl se dáti omeziti jejich rozsah a budiž mi dovoleno namátkou uvésti některé příklady toho, jako provozní schodek u pošty r. 1930. Místo očekávaného výnosu 125.3 mil. Kč podle rozpočtu, bylo skutečně dosaženo jen výnosu 42.2 mil. Kč, tedy neméně než o 84 mil. Kč méně, to jest přes 66% proti rozpočtu. Při čistě obchodním vedení poštovního provozu bylo by podle našeho mínění bývalo možno vyhnouti se takovému schodku, jistě i tehdy, kdyby poplatky nebyly bývaly zvýšeny a kdyby bylo zůstalo jen při normálních věcných a dokonce osobních výdajích, ale kdyby hlediska pro vedení podniku byla odpolitisována a byla jen obchodnická. Opačné vysvětlení nebylo dosud dáno. Musíme se domnívati, že ani dáno býti nemůže.

Dalším výsledkem, který jistě právem může vzbuditi jistý zájem, jest výsledek státní železniční správy, která proti výnosu 140 mil. Kč r. 1929 vykazuje r. 1930 ztrátu 196 mil. Kč. Tedy místo výnosu tak ohromnou ztrátu. Zdá se, že i bez zřetele na ztráty r. 1931, ještě mnohem vyšší, již po neúspěchu r. 1930 jest více než nutné, aby neprodleně byla provedena racionalisace státního železničního provozu, které se dávno domáhalo celé hospodářství a všichni cestující občané. Že se to nestalo, toho dlužno velice litovati, a když nyní nový pan ministr železnic, jehož počáteční energii můžeme jistě uvítati, hodlá započíti s reformami, pak bychom si jen velice přáli, aby nová organisace státní železniční správy nezůstala jen na papíře, nýbrž byla skutečně provedena a aby se neprojevila jen ve zlevnění nedělních lístků, nýbrž v úhrnné revisi nákladní a osobní dopravy za účelem zlevnění a zvýšení provozu. (Posl. Geyer [německy]: Především by se mělo přikázati průvodčím, aby si nehráli na státní policii! - Posl. Kunz [německy]: V době krise a velké soutěže neměly by se ještě zvyšovati ceny!) Velice bychom si také přáli - pravím to se zřetelem na tyto výkřiky - aby nový pan ministr železnic neodhaloval své plány jen novinám a v nejlepším případě Ústřední železniční radě, nýbrž aby se k tomuto účelu představil i příslušnému foru, sněmovně.