Ale my, kteří jsme od vzniku strany a od vzniku Československé republiky také na této půdě vždy pracovali pro národní mír a dorozumění národů, jsme oprávněni důrazně žádati ochrany života a bezpečnosti všech obyvatelů země a panu ministrovi vnitra důrazně připomenouti opětná jeho prohlášení, že jest odhodlán proti každému a všemi prostředky zaručiti pokoj a pořádek.

Pokládáme tedy za samozřejmou věc, že události budou přísně a nestranně vyšetřeny a že všichni vinníci bez výjimky budou pohnáni k odpovědnosti.

Ale tím není ještě vyčerpán politický význam věci.

Duchcovské události nebyly nějakou náhodnou věcí. Již několik týdnů a měsíců jsme svědky neodpovědné štvanice šovinistické části českého tisku, jejímž dílem jest ovzduší, z něhož vznikly duchcovské události. Nyní vidíme, že týž tisk nesmyslným zkrucováním skutečností snaží se učiniti z útočníků přepadené. Domníváme se, že tyto způsoby poškodily nejvíce důstojnost a vážnost samého českého národa. Domníváme se, že proti šovinismu nelze bojovati tím, že se ještě překoná, nýbrž tím, že vždy a všude se proti němu mužně vystoupí. Tak jsme se chovali vždy a proto jsme také oprávněni, abychom také v této vážné hodině vyzvali všechny, jimž záleží na blahu obyvatelstva a na pokojném spolužití národů, ke spolupráci a ke společnému boji proti národnostnímu štvaní.

To je především úkolem mezinárodní dělnické třídy. V této souvislosti musíme ovšem prohlásiti, že komunisté, kteří dnes překypují projevy mezinárodního spojení, přímo po těchto smutných událostech přihlásili se v pondělním "Rudém večerníku" k těmto výtržnostem a činili si nárok na hrdinský čin duchcovský. Tuto skutečnost, nesmírně zahanbující pro dělnickou třídu, nelze sprovoditi se světa pozdějším manévrem, pokoušejícím se věc zastříti.

Sociální demokracie obou národů jest tím spíše povolána k tomu, aby právě v bodu varu nacionalismu pracovala pro národní mír. Jsme ochotni vzíti na sebe tento úkol a béřeme s dostiučiněním na vědomí hlasy české sociální demokracie, která vyslovuje stejnou vůli a stejnou ochotu. Společné práci dělnické třídy musí se podařiti a podaří se překonati šovinismus v obou táborech. Obyvatelstvo ani na té, ani na druhé straně nemá zájmu na národnostních výtržnostech, obyvatelstvo žádá míru a dorozumění. Proto pokoj a dorozumění zvítězí nakonec nad šovinismem. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Simm. Dávám mu slovo.

Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Vládní návrh tisk 1872, jímž se mění a rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n. o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem, vyvolal jako zřídka který projev vlády veřejnou rozpravu. Dnešní projednávání zde ve sněmovně a vše, co se dnešního dne odehrává ve věci návrhu, lze proto pokládati jen za pokračování této veřejné mimoparlamentní rozpravy.

Obsahově může dnešní projednávání ve sněmovně sotva přinésti nějakou změnu stanoviska. Ale tón dnešního projednávání tohoto návrhu tisk 1872 musí býti, pokud možno, jen ještě vážnější, než jednání o něm mimo parlament. Že jednání o něm mimo parlament bylo tak rozsáhlé a vášnivé, má dvojí příčinu: jednak že vláda právě v době krise, kterou prožíváme, přichází s novým zatížením obyvatelstva, dále v obsahu tohoto vládního projektu, jehož způsob se zdá přímo až nadbytečně nemožný.

Následky války a doby poválečné přímo rozvrátily životní základny všech lidí ve státě. Jest naléhavým příkazem, aby se z toho vyvodily důsledky. Všechny státní projevy, zákonodárství a správa musily by spolu soutěžiti a usilovati, aby zahájily nové akce, které by opět znovu oživily funkci hospodářství. Ale vláda usiluje o to, aby hospodářské a finanční potíže, které má i ona, zdolala výhradně tím, že klade na občany státu stále větší požadavky jak po stránce finanční, tak také hospodářské. Při tom nepováží, že občan jest přece součástkou státu, který hodlá vláda sanovati, a že sanaci státu, které se pro tu chvíli dosáhne, počínají zdroje této sanace, nositelé důchodu, pracující a vydělávající lidé podléhati jako symbol těchto zdrojů, takže sanace provedená těmito metodami nemůže býti trvalá. Přes to všechna opatření státní správy v poslední době pohybují se na této nepřirozené národohospodářské čáře, ať již jsou rázu finančního či hospodářského, zvláště všechny finanční a hospodářské zákony usnesené v poslední době a vládní nařízení k nim. V tomto duchu nesou se také všechny nápovědi vládních činitelů stran finančních a hospodářských opatření, která budou ještě provedena. Z těchto finančních a hospodářských zákonů zmiňuji se o zvýšení cen tabáku, dále o zvýšení daně ze zapalovadel, o zvýšení daně obratové, dále o právě zamýšleném zvýšení přirážek k dani důchodové a k dani z tantiem, o dani z droždí dnes projednávané, jakož i o dávkách na nezaměstnané. To jest jen výběr z mimořádného druhu příjmů, které si opatřil pan ministr financí. Mimořádný způsob příjmů jeví se také mimo to v množství jiných zdrojů příjmů. Pro přehled uvádím dnes projednávanou daň z důchodu a z tantiem, 11 výnosových daní, devět spotřebních daní, pět monopolů, pět dopravních daní a tři druhy poplatků. Při tomto výpočtu nesmí se zapomenouti, že bylo vydáno také několik revolučních finančních opatření, která jsme průběhem let od vzniku státu přestáli. Naprosto netvrdím, že výpočet jest úplný, jestliže se při takovýchto opatřeních zmiňuji o uzávěře pohledávek, o soupisech, o nevyplacení válečných půjček, o pozdním uznání rakouských předválečných rent, o desekvestraci zahraničních pohledávek a o věci vídeňské poštovní spořitelny (Posl. Geyer [německy]: Která dodnes ještě není vyřízena!) Zajisté.

Naproti tomu musíme posloužiti odmítavou kritikou. Není to ovšem nic nového, neboť k takovéto odmítavé kritice státních financí a státního hospodářství měli jsme v poslední době velmi často příležitost. Řekl bych, že práce celých deseti a dvanácti let, pokud jsme ji zde konali, měla za účel odmítati finanční a hospodářské vedení různých vlád. Tedy kritika podaného návrhu zákona, kterou zde z příkazu provedu, nebude nic jiného, než opakování toho, co jsme vždy pronášeli, když jsme použili příležitosti a příležitosti použíti museli, abychom kritisovali finanční vedení mladého státu. Ale poněvadž věci následkem tohoto vedení dospěly ke katastrofě, budeme opakovati svou kritiku zvlášť důrazně.

Pánové, kdo není slepý, vidí katastrofu. Hospodářství jest úplně v úpadku, nezaměstnanost jest strašlivá, drahota počíná znovu vzrůstati. Dnes nepoukazujeme na důvody těchto zjevů, a pokud jde o jejich vylíčení, nebudeme nikterak úplní. Vzhledem k pořadu zabýváme se jen jedním důvodem daňové politiky překypující bezmeznou nevážností jak k jednotlivci, tak také ke společnosti a tento návrh zákona lze po této stránce nazvati prostě školským příkladem toho.

Když zuřila válka, octl se starý stát před nutností zavésti některé výjimečné zákony. K nim patřily také daňové zákony, které zvyšovaly příjmy státu pro mimořádnou dobu války tím, že silněji zachytily důchody občanů státu, nikoliv na posledním místě také zákony o válečných přirážkách k přímým daním. Tehdejší daňová opatření byla zajisté myšlena jako opatření přechodná. V normálních dobách měla býti opět zrušena. Ale jak hluboce ještě vězíme v mimořádných poměrech, jak velice jsme ještě vzdáleni od konsolidace státních poměrů, všemi tak často vychvalované, i od konsolidace státních finančních a státohospodářských poměrů, o tom svědčí, že po dvanácti letech od založení státu usnášíme se o přirážce k dani z důchodů a k dani z tantiem, což nelze zmírniti sebe více zdůrazňovaným poukazem na její prozatímní ráz. Náběh k pravidelným dobám, jak byl učiněn usnesením daňové reformy z r. 1927, byl překonán usnesením zákona o zvýšení přirážek k dani důchodové a k dani z tantiem. Účinek reformy se tímto zákonem ruší a není pochyby, že z části aspoň sazby, které platily před reformou a které vláda kdysi nazvala neudržitelnými, budou ještě podstatně překročeny novým zákonem, který má býti usnesen. Nemůžeme zde konstatovati nic jiného, než že jest to hospodářský rozsudek smrti pro všechny drobné a střední existence. Z mimořádných poměrů vysvítá, že máme jen zbytky kdysi iniciativního hospodářství, zbytky hospodářství, jehož snaha po rozvoji se zdála kdysi nevyčerpatelná. Ale jeho životní nerv byl zasažen právě hospodářskou a finanční politikou státu. Třeba na to poukázati, abychom vyvrátili ony důvody, že vnitřní stav jak po stránce finanční, tak také hospodářské jest výslednici všeobecných hospodářských zjevů, neboť komplikace hospodářských a finančních poměrů, kterou zde vidíme, byla velmi zaviněna samým státem. Z drobného živnostníka stal se dělník pro stát. Výtěžek práce musí se odváděti ve formě daní. Častokráte výtěžek práce ani nestačí na splnění závazků poplatníkových, a ke všemu tomu, ke všem těm obětem musí se ještě sahati na základ majetku, zachráněný ještě z lepších dob. Dělníci a zaměstnanci jsou vydíráni, ze svých skrovných mezd a platů, jak znovu ustanovuje tento zákon, musí zaplatiti desátek, jinak nastoupí proti všem přísný trestní správní aparát. Nechci se při tom nezmíniti, že dav pracujících lidí zatěžují také nepoměrně vysoká břemena nepřímých daní, které si vyhledávají předměty, jichž se nejvíce spotřebuje. Po této stránce přednesli jsme zde ve sněmovně pohnutou žalobu, když došlo k projednávání návrhu zákona, jímž vláda znovu zákonně zvyšovala daň z obratu. Přes to přichází ministr financí se svým svrchu zmíněným finančním plánem, jímž se má uhraditi vzniklý a ještě dále vznikající schodek za rok 1932, aby se mohlo jak vůči cizině, tak také doma prohlásiti, že ve státním hospodářství máme opět rovnováhu.

Ministr financí počítá na rok 1932 pro stát s výdaji o 1.200 mil. vyššími a příjmy o půl miliardy, tedy o 500 mil. Kč nižšími. Ve svém finančním plánu, který nedávno přes veškeren počáteční odpor byl oznámen širší veřejnosti, počítá se se schodkem 1.700,000.000 Kč, který chce právě výsledky návrhu na krytí znovu vyrovnati, a to: novými příjmy z projednávaného zákona 450 mil. Kč, příjmy ze zvýšené daně obratové 350 mil., výtěžkem ze zvýšení cen tabáku 100 mil., výtěžkem daně ze zapalovadel a droždí a konečně také dávkou na nezaměstnané 100 mil., tedy 1 miliardou, k čemuž třeba přičísti úspory v rozpočtu přes 600 milionů, podle odhadů pana ministra financí přesně 620 milionů.

Z těchto číslic vidíme, že celkové větší zatížení poplatníků novými finančními návrhy jest vyšší a značnější než úspory za běžný rok. Po této stránce docházíme k poměru 1000 milionů k asi 700 milionům. Pan ministr financí poukazuje ovšem, že úspory s uspořenými položkami r. 1931 v částce 520 milionů činí celkem 1.140,000.000 úspor v rozpočtu z roku 1931. Přes to tvrdíme, že bylo by bývalo možno dosíci dalekosáhlejších úspor, kdyby přísnou kontrolou byly bývaly vzaty poněkud pod lupu bolavé rány státního hospodářství a kdyby se byly u těchto bolavých ran hospodářského a finančního vedení státu provedly nějaké akce. Jako bolavou ránu uvádím zde finanční a hospodářské spravování státního vojenského rozpočtu, rozpočet ministerstva pro věci zahraniční, rozpočet na státní representaci, ale i rozpočet na kulturní požadavky státu, pokud se obírá tím, aby vybudoval základy pro českou menšinovou školskou politiku, která přisámbůh není nic jiného než expansivní politika českého národa v německém jazykovém území, rozpočet, který jest vybudován k tomu, aby se stavěly zbytečné školy, aby se budovaly školní paláce atd. atd.

Jen z přijetí Hooverova mírového plánu získalo by Československo 553 miliony Kč. Proto nebylo třeba škrtati vánoční přídavky státním úředníkům a učitelům. Bylo by se možno také uvarovati snižování jejich platů a pensí státních pensistů. Při tom bylo by bývalo ministerstvo nár. obrany stále ještě mělo rozpočet přes 1 miliardu Kč, aby mohlo uskutečniti své vojenské aspirace. Tato položka, předpokládejme to jen - vždyť zde máme podávati jen určité návrhy - a druhá položka, výstřelky materialistické a materialisující politiky, jak to vysvítá z úvěrových předloh, které v poslední době byly tolik předmětem rozprav zde ve sněmovně, získaly by tolik úspor, jež by byly nutné, aby se státní rozpočet dostal do rovnováhy, aniž bylo třeba byť i jen od jednoho státního občana v této době krise přijímati oběť, kterou v této době krise prostě nemůže přinésti.

Co si představujeme pod přísnou kontrolou, vysvítá z článku v "Národní politice" ze dne 26. června, který mluví o zbytečně vynakládaných penězích na stavby. Některé podrobnosti z tohoto článku jsou dosti zajímavé, abychom je stále a stále opakovali, dosti zajímavé, aby byly opakovány také zde ve sněmovně. Tak na př. adaptace Černínského paláce pro účely ministerstva pro věci zahraniční má státi 70 milionů Kč, vestibul jiného ministerského paláce 5 milionů Kč. V jiném paláci pro nějakou správu má prý jeden odborový přednosta 4 nádherně zařízené pokoje. Musí je míti, aby mohl representovati, jak jest to nutno v poměru ke státu. (Posl. Knirsch [německy]: To je to, ty nemáš pochopení pro representaci!) Asi!

Budova poštovní spořitelny byla prý tak drahá, že prý náklad na jednu úřední místnost činí více, než několikanásobný roční plat úředníka, který v této úřadovně pracuje. Nové letiště ve Kbelích stojí prý 30 milionů Kč atd. V posledním čísle "Přítomnosti" jest otištěn dopis vysokého státního úředníka, nikoliv německého, my již nemáme německé vysoké státní úředníky, který jako kontrolní orgán nabyl zkušeností o hospodaření se státními penězi. Podle tohoto dopisu činí prý náklady jen na udržování státního automobilu 50.000 Kč ročně. Podle jeho zpráv pohltí prý cesty do ciziny vysokých státních hodnostářů a společností, které se zde sestavují, každoročně miliony a miliony korun. (Posl. Geyer [německy]: To s těmi automobily není ještě úplné, k tomu třeba ještě přičísti 70.000 Kč na provoz, takže to dělá 120.000 Kč!). Zajisté, není pochyby, že by se výpočet mohl ještě rozšířiti a nebylo by nám zatěžko ilustrovati toto státní finanční hospodářství do nekonečna.

Kdyby tato věc nebyla taková tragedie, takovéto státní hospodaření, které není v žádném poměru s předpoklady, vedlo by přímo k směšnosti, poněvadž, má-li splniti účel, náležitě representovati stát, jest prostě směšné. Tímto výpočtem chtěli jsme jen poněkud osvětliti materialistický způsob domácí politiky, jen charakterisovati celý ten systém, který věci dále komplikuje jak hospodářsky, tak finančně. Při této materialisaci politiky velmi mnoho ovšem působí hltavost jednotlivých politických stran, které v té době působí jako vládní strany, a jejich oblíbenců, kteří při zadávání, a řekněme to docela otevřeně, při každém zákoně dělají své obchody. Zde se nejedná, jak by to muselo býti úkolem sněmovny, podle zásad a směrnic odpovědné politiky, nýbrž podle politiky, která do popředí staví své osobní já, tou dobou právě vládnoucí, a snaží se, aby se pamatovalo na materialismus těchto jednotlivých činitelů a na všechna sdružení těchto jednotlivých činitelů. Tento vývoj, jak jsem již naznačil, vehnal nás více než každý jiný vývoj ať již doma nebo v cizině v oboru finančních a hospodářských poměrů do stavu, s nímž se dnes setkáváme všude. K nápravě nelze však dojíti podle metody pana ministra financí, aby se výsledky takovéhoto stavu, který se projevuje ve schodku státního hospodářství, zprovodily se světa tím, že poplatník jest stále více a více nucen, aby přinášel oběti a platil tento účet hospodářského a finančního vedení, které jest nepřirozené a nemravné. Podle našeho mínění muselo by zde dojíti k jedné věci: železné koště mělo by zahájiti činnost a vymésti, co jest zralé k vymetení. Občanů státu zmocnila se již dávno hluboká resignace. Daňová politika jako následek státní finanční politiky ubila veškeren soutěžící duch. Nikoliv, že by pracující člověk nechtěl přinésti společnosti oběť, ne, jest dosti uznalý, aby pochopil, že to třeba učiniti, ale stát požaduje od něho tak veliké oběti, že při největším úsilí nelze je sehnati, a vědomí, pro kolik neslýchaných tak zvaných nutností musí býti tyto oběti přinášeny, jest nesnesitelné a ještě nesnesitelnější jest způsob, jakým se mají tyto oběti vynutiti.

Mluvil jsem o tom již v poslední své řeči zde ve sněmovně, když se zvyšovala daň z obratu. Stále a stále se množí strašlivý počet případů vymáhání daní, které musí býti nazvány přímo středověkými. Exekutoři odvádějí poslední krávu z chléva, berou z přihrádek stolů poplatníkovy peníze, které tam má uloženy, i když je to poslední haléř, který byl dán stranou, aby bylo lze koupiti vezdejší chléb právě ještě na jeden den. Také my se tážeme vlády: Ví to vše? Zná náladu, která jest venku pro tyto události? Pravda je, co napsalo "Národní osvobození" dne 28. června 1932: "Nelze popříti, že stojíme na důležitém rozcestí, a jest naléhavým úkolem zvoliti správnou cestu. Cesta, po které jsme kráčeli až dosud, nebyla vždy správná a zvláště kořistnická lačnost stran a jednotlivců činí ji v ocích lidu častokráte méně sympatickou. Proto jest nutno, abychom opustili tuto cestu a abychom nastoupili cestu, která vede k nové důvěře lidu". K tomuto doznání českého časopisu nepotřebujeme již připojiti než přání, aby k této revisi chování odpovědných státních činitelů k národu došlo co možno brzy.

Zevrubně jsem uvedl, že k největšímu rozčilení pro vládní návrh došlo proto, poněvadž jest podáván v době krise, která vyžaduje spíše daňového snížení, než potíží. Uvedl jsem také, že k rozčilení pro tento vládní záměr došlo proto, poněvadž obsah tohoto návrhu skutečně působí rozčilení. Znění zákona jest úplně nejasné, působí dojmem, jakoby zákonodárce úmyslně chtěl, aby široké vrstvy neměly o věci jasno. Nejasnosti nalézáme jak ve znění zákona, tak také v jeho důvodové zprávě. Co nejrozhodněji musíme se postaviti proti onomu ustanovení, které chce zavésti vyšší zatížení se zpětnou platností, poněvadž se to příčí všem právním zásadám. Po této stránce nepřipustíme žádný důvod pro zachování zpětné platnosti, ani důvod ministra financí, který při kritice tohoto ustanovení měl pro nás přednášku o podstatě daně důchodové a při tom chtěl dokázati, že daň důchodová jest daň, která má zpětnou platnost. Správnější jest zajisté, že každý poplatník důchodové daně činí si na placení této daně, která se mu sice vyměřuje teprve o rok později, reservy, aby mohl zaplatiti daň bez potíží v době splatnosti. Osobám s pevným platem sráží se daň již během roku, ale i osoby samostatně hospodařící jsou povinny spláceti běžné daně podle posledního předpisu daní. Stavíme se tedy proti zpětné platnosti a žádáme, aby příslušná ustanovení zákona byla škrtnuta. Na tomto stanovisku nezmění nic ani to, že pro kategorie osob s pevným platem, má se zavésti způsob, který je jednak úplně osvobozuje od zpětné platnosti zákona, jednak jim poskytuje úlevy v placení. Pro dodatečné zvýšení daní není rovněž tak možné řádné hospodaření jako pro pozdní vyměřování daní, na něž vzpomínáme s hrůzou a jehož následky, které způsobily zkázu statisíců hospodářských existencí, cítíme ještě dnes.

Konečně zpětná platnost jest také nemravná. Zasahování do plně nabytých práv je nemravné. V souvislosti s touto kritikou poukazuji také na další záměr, aby byly zrevidovány pensijní základny státních zaměstnanců. Vláda tyto zásahy již ohlásila. Musíme odraziti tyto útoky na plně nabytá práva.

V §u 1, bod 1 mění se ustanovení zákona č. 177/1931, pokud jde o o přirážku k dani důchodové, a to tak, že v §u 1 nahrazuje se číslice 30.000 Kč číslicí 12.000 Kč. Odst. 1 §u 2 podle vládního návrhu ustanovuje, že přirážka ke zdaněnému důchodu počíná od 12.000 Kč. Vládní návrh chce tedy ustanoviti jako nejmenší důchod, který má býti zachycen novým daňovým zákonem, důchod 12.000 Kč. Na základě dosavadních jednání byla sice tato hranice zvýšena na 15.000 Kč, ale také to se nám zdá naprosto nedostatečné, aby nás mohlo toto ustanovení smířiti se zákonem, pokud se to týká osob s pevným platem. Tento nejmenší důchod není takový, aby mohl býti zachycen takovou formou vybírání daní, jak to vidíme v zákoně o přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem. Musíme chrániti tento důchod a důchod vyšší, aby poplatníci daně důchodové nebyli strženi do hospodářské katastrofy a do bídy, jak to již postihlo statisíce a miliony existencí.

Ministr financí mluví v názvu zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem. Podle mého mínění tento zákon jest takřka nouzovým zákonem, který ukládá oběti všem, kdož mají ještě nějaký příjem. Upozorňujeme, že nouze zasáhla i drobné důchodce, zvláště jsou-li to otcové rodin a musí vystačiti s takovým nejmenším příjmem. Máme také obavy, pokud jde o časovou platnost zákona. Nazývá-li ministr financí tento zákon zákonem pro dobu krise, a chce tím odůvodniti přechodnou platnost, musíme se podle zkušeností z minulosti obávati, že až se doby zlepší, nebude míti jisté aktivity, aby se s tímto zdrojem příjmů rozloučil.

Konečně tohoto zákona není nám třeba ani vzhledem ke krisi. Zavedeme-li pořádek v berní správě, příjmy podle dosavadního zákonného podkladu postačí, jestliže sáhneme k omezením ve státních financích a ve státním hospodářství, která jsem již doporučoval a která jsem také naznačil v dnešní své řeči, když se ze skutečného stavu vyvodí náležité důsledky. Výbor pro racionalisaci veřejné správy, který byl zřízen u národního výboru pro hospodářskou organisaci, došel k tomuto zjištění: Ztráty, které vznikají berní správě její desorganisací, mají svou příčinu jednak ve stále vzrůstajících daňových nedoplatcích, za druhé v nespokojenosti a v nedůvěře oné části poplatníků, která z tradice tvoří berní morálku, za třetí v přetížení úřednictva neproduktivním, nespolehlivým a zbytečným psaním. Nedoplatky vznikají z toho, že se daňové předpisy, platy a vymáhání nedějí včas, a nepořádkem v účtech, poněvadž účtování jest nepřesné. Máme tisíce případů, že poplatníkovi, který jest v právu, způsobí se bezpráví. Nesprávná účtování u finančních úřadů jsou přímo ostudou. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Nejprvnější povinností správce finančního odboru by bylo, aby zde zasáhl silnou rukou. Ručíme za to, že takovýmito zásahy, kdyby se provedly takovéto reformy, padlo by mnoho předpokladů pro tento zákon. Nešvarů ve správě musíme se zbaviti reformami.

Slavná sněmovna projednává dnes ještě druhý zákon, zákon o zvýšení daně z droždí. Jako při každém nepopulárním zákoně uvádí také zde ministr financí důvody, které nás mají smířiti se zákonem. Daň z droždí odůvodňuje se tím, že suroviny pro pekařské zboží zlevnily, že daň z droždí zavádí jen vyrovnání tím, že se živnostníkům odnímá neodůvodněný vyšší zisk. Ministr financí mluví o zdroji příjmů pro stát, který jest nutný, aby na druhé straně bylo lze vykonávati sociální péči.

Toto odůvodnění jest nesprávné a mohli bychom to prokázati. Poněvadž však řečnická doba pokročila, není nám to možné. Ale i kdyby odůvodnění ministra financí bylo správné, působí z úst ministra financí velmi zvláštním dojmem, jestliže sám, jako osoba spoluodpovědná za vedení státu, neprovádí náležité reformy. Důvodová zpráva odůvodňuje zákon tím, že pro daň z droždí nemusí dojíti ke zvýšení cen pekařského zboží. Zdražení housky, bude-li tento zákon přijat, nebude vyšší než asi 0.5 haléře. Nuže, kdo bude platiti tuto daň? Budou ji platiti továrny na droždí nebo pekaři, nebo bude opět placena širokými vrstvami obyvatelstva? Domníváme se, že ji nebudou moci zaplatiti ani továrny na droždí, ani drobní živnostníci, tedy pekaři. Při denní spotřebě 8 až 10 kg droždí, tedy v drobném podniku, činí vyšší zatížení denně 40 až 50 Kč neboli asi 15.000 Kč až 18.000 Kč za rok. Této částky nemohou podniky při dnešní katastrofální hospodářské situaci opatřiti a přesunou tedy daň na široké vrstvy spotřebitelů.

Jistě poklesne také spotřeba, zvláště když hospodyně budou užívati více než dosud náhražek, prášků do pečiva a více podobných věcí. Podle našeho mínění nedosáhne se tedy výtěžku 16 milionů Kč, jak se očekává.

Těmito svými výklady, jejichž účelem bylo prokázati, že pokračování v takovémto systému je nemožné, a ukázati, že drobné a střední existence nesnesou již dalšího daňového zatížení, domnívám se, že jsem dostatečně objasnil stanovisko své strany, že odmítáme oba návrhy, jak zvýšení přirážek k dani důchodové a k dani z tantiem, tak také daně z droždí. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Danihel. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí tedy slovo.

Dále přichází ke slovu p. posl. Kejmar.

Posl. Kejmar: Slavná sněmovno! Především musím jako oposiční poslanec ohraditi se proti útokům, jež se strany německých poslanců byly učiněny na české hraničáře v Duchcově, jakož i na obranné jednoty české. Divím se, že neučinil tak žádný vládní poslanec a že musím tak činiti já jako český oposiční člen tohoto slavného shromáždění. Je to smutné, co dnes se trpí v této sněmovně proti českému národu, a to jen proto, že dnešní vláda příliš v rukavičkách jedná s těmi, kteří tento stát chtějí rozvrátiti. (Výkřiky.) Lituji také, že se nenašel zde ani jeden poslanec z vládní koalice, který by se byl ohradil proti útokům komunistického posl. Štětky na sokolský slet a Sokolstvo samé. (Výkřiky posl. Jiráčka. - Místopředseda Taub zvoní.) Odmítám jménem naší strany živnostenské urážky, jež zde Sokolstvu byly učiněny. Sokolstvo nedělá jistě opatření proti sovětskému Rusku. Chápeme nenávist komunistů proti Sokolstvu, avšak ta nemá nikdy jíti do takových hranic, jako to učinil p. posl. Štětka. (Výborně! - Potlesk.) Většina národa cítí se Sokolstvem a jistě bude vždycky a za každých okolností sokolskou myšlenku hájiti. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Projednáváme zase nový vládní návrh zákona, který nám vláda společně s ministerstvem financí předkládá ke schválení. Je to zákon o spotřební dani z droždí a jeho náhražek. Je charakteristické pro poměry ve vládní koalici, což třeba zdůrazniti, že ač tento zákon předkládá vláda po předchozím schválení ministrů všech koalovaných politických stran, pojednou ve výborech se tyto strany tohoto zákona odříkaly a stalo se dokonce, že v živnostenském výboru nechtěl býti žádný koaliční poslanec referentem. Byl to případ, který se v živnostenském výboru nepřihodil za celých 7 let, a kdyby těsně před zahájením schůze dne 21. t. m. se nebyl poslanec agrární strany Honzl ujal tohoto nevděčného úkolu, pak se zákon pro tuto příčinu vůbec nemohl projednávati.

Při projednávání zákona samého jsme viděli, že z důvodů věcných se ani jeden koaliční poslanec za tento zákon nepostavil, všichni se mu uhýbali jako čert kříži. Jedině se mně líbila upřímnost, s jakou se koaliční poslanci o tomto zákoně vyjadřovali. Kol. Netolický měl jako živnostník jistě těžké postavení a ulehčil si v něm slovy: Věc je nesmírně odiosní, pro nás není příjemno zvedati ruce pro tento zákon a já sám dělám tu těžkého advokáta. Kol. Chalupník vytýkal zákonu byrokratickou stylisaci, jeho strana však bude přece pro tento zákon hlasovati, poněvadž pro ně je to menší zlo, nežli kdyby stát nemohl plniti své finanční úkoly. Upřímné i velmi snadné stanovisko měla pí. kol. Kirpalová, o níž je známo, jak přísně negativní stanovisko zachovávala vždy vůči podobným zákonům, dokud němečtí soc. demokraté byli v oposici. Poněvadž jsou nyní ve vládě a ona nemohla hlasovati proti tomuto zákonu, proto kajícně doznala: Budeme proti své vůli pro tento zákon hlasovati, poněvadž stále žádáme na státu peníze. Ministr soc. péče nutí, aby se na produktivní i neproduktivní péči o nezaměstnané sehnaly peníze, proto se musejí vzíti tam, kde se vzíti dají. Palmu vítězství z tohoto zákona odnesl si býv. ministr obchodu p. inž. Novák. V začátku své řeči i v generální debatě naladil se tak oposičně, že všichni, kdož jej poslouchali, věřili, že na konec dá pan ministr Novák návrh, aby byl tento zákon dán z pořadu jednání živnostenského výboru. (Posl. Pekárek: On je takový oposičník od té doby, kdy musil hodinu čekati na pana ministra financí!) Ano.