Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

188 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bradáč, dr Czech, dr Dérer, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 11 hod. 15 min. dopol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. Gläselovi.

interpelace tisk 1757.

Předseda vlády sdělil:

přípisem ze dne 27. června 1932, č. j. 9523/32 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona o finančních prokuraturách;

přípisem ze dne 30. června 1932, č. j. 9776/32 m. r., vládní nařízení ze dne 24. června 1932, č. 97 Sb. z. a n., o přerušení některých sporů Šluknovské spořitelny - přikázáno výboru ústavně-právnímu.

Předseda senátu NSRČ. sdělil přípisy ze dne 24. června 1932:

že senát NSRČ. usnesl se ve 160. schůzi dne 24. června 1932, aby posl. sněmovně prodloužena byla o dalších 5 měsíců lhůta daná §em 43 ústavní listiny k projednání usnesení senátu o osnovách:

zákona o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II sen.),

zákona o ochraně polního majetku (tisk 702-II sen.),

zákona o trest. stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 2016-I sen.),

zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I sen.);

k tisku 827 sen., že senát NSRČ. ve 158. schůzi dne 23. června 1932 schválil návrhy výborů národohospodářského a rozpočtového o návrzích na poskytnutí státní podpory poškozeným živelními pohromami (tisky 582, 583, 603, 610, 696, 712, 719, 727, 755, 756, 757, 758, 764, 770, 771, 772, 773, 776, 777, 792, 793, 794, 795, 796, 797, 798, 799, 800, 801, 802, 803, 807, 809, 810, 811, 812, 815, 816, 817, 818, 819, 820, 822, 823, 824 a 825);

že senát NSRČ. přijal:

ve 158. a 160. schůzi dne 23. a 24. června 1932 osnovu zákona o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy (k tisku 831 sen. 1932),

ve 160. schůzi dne 24. června 1932 zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu senátu osnovu zákona, kterým se prodlužují zákony týkající se bytové péče (k tisku 837 sen. 1932),

obojí ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Dotaz posl. F. Svobody a Polacha ministru veř. prací o zadání projektu Nejvyššího soudu v Brně (č. D 864-III).

Odpověď ministra pošt a telegrafů na dotaz posl. dr Hajna o protizákonném připuštění německého jazyka v poštovním provozu na Král. Vinohradech (č. D 753-III).

počátkem schůze:

Vládní návrh tisk 1904.

Naléhavá interpelace tisk 1777.

ve schůzi konané dne 1. července 1932 přikázány k řádnému projednání návrhy:

Výboru soc.-politickému návrh tisk 1892.

Výborům soc.-politickému a ústavně-právnímu návrh tisk 1898.

Výboru rozpočtovému návrh tisk 1895.

Výborům zemědělskému a rozpočtovému návrhy tisky 1893, 1894, 1896.

Zamítnuty byly návrhy tisky 1881, 1884.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 199. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. dr Keibla, Knirsche, Štětky, Krumpe a Kurťaka.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to nejprve ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1872) zákona, kterým se mění a rozšiřuje platnost zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1900).

2. Zpráva výborů živn.-obchodního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1873) zákona o spotřební dani z droždí (tisk 1886).

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, zahájené ve včerejší 199. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kunz, Śliwka, Ostrý; na straně "pro" p. posl. dr Hodina.

Dávám slovo p. posl. Kunzovi.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Zatím co venku ve volné přírodě naše vojenská správa zkouší svou údernost a dělostřelectvo koná svá střelecká cvičení, při nichž každý prostřední náboj stojí celotýdenní mzdu dělnické rodiny, v této době láme si vládní koalice v této sněmovně hlavu, jak uhraditi schodek 1700 mil. ve státním rozpočtu. (Výkřiky.) Občané státu bojí se již několik týdnů schůzky koaličních stran k nějakému jednání. (Souhlas na levici.) V prvé občanské vládě byla vždy zesměšňována tak zv. "osmička". Dnes máme nejen takový výbor a ministerskou radu, dnes máme vedle toho hospodářské ministry, koalici a zlé sedmičky, výbory sedmi, jichž se obávají občané tohoto státu již když se scházejí, poněvadž jsme přesvědčeni, že z tohoto lůna nezrodilo se ještě nikdy nic dobrého. Máte veliké starosti o pohotovost vojska, ale měli byste míti dvakráte takové starosti o pohotovost našeho hospodářství. Neboť jedině pohotovost našeho hospodářství může nás vyvésti z běd dnešní krise, může nám pomoci z dnešního hospodářského zhroucení.

Tak důstojně, jak tato koalice pracovala po celé jarní zasedání, tak důstojně se také tato práce skončí. Na konec přichází se nyní s ostrými střelami pro občany státu, na které se vždy vzpomene, mají-li se zavésti a zvýšiti nové daně. To je závěr manévrů našich vládních stran.

Podle zpráv p. ministra financí neměli jsme koncem dubna ještě žádný úbytek příjmů. Koncem dubna byly příjmy podle státního rozpočtu na r. 1932 ještě úplně aktivní, nebyly menší v poměru k prvým měsícům r. 1931, ba u tabákové režie byl tento příjem do 31. května t. r. vyšší o 2 1/2 mil. Kč. Nyní se tážeme: "Odkud se najednou bere tento schodek 1700 mil. ve státním rozpočtu?" (Výkřiky.) Mohl vzniknouti přece jen z větších výdajů. S oblibou utíkáte se k výmluvě na nouzi a při každé příležitosti říkáte: Ano, to jsou peníze na nezaměstnané, 600 mil. podpory v nezaměstnanosti, a páni zástupci dělníků v živnostenském výboru a v rozpočtovém výboru, mají-li býti usneseny zákony, kterými se zvyšují daně obyvatelstvu, kryjí se tímto: "Ano, naši nezaměstnaní potřebují peněz a proto musíme povoliti tyto výdaje, toto zvýšení daní a nové daně." Těchto 600 mil. nebo veškerá podpora nezaměstnaných je jako komár pro slona v poměru ke schodku, který máme ve státním rozpočtu, není to nic jiného než pouhá výmluva. Mimochodem řečeno, velká část výdajů na péči o nezaměstnané je již zařazena v řádném státním rozpočtu.

Velectění! Tento schodek 1700 mil. je již jednou zde a musí býti zaplacen. Jak se to má státi, je jiná věc. Počítá se se 450 mil. Kč výtěžku z daně důchodové a s 30 mil. Kč z daně z droždí. Mimo to počítá se se 350 mil. ze zvýšené daně z obratu, se 100 mil. ze zvýšení tabáčních výrobků, dále se 100 mil. z fondu na nezaměstnané, z daní ze zápalek atd.

Tak důstojně, jak koalice zahájila jarní zasedání, tak důstojně je také skončí, zatěžujíc národní hospodářství částkou přes 1000 mil. Kč. Na omluvu předstírá se podpora v nezaměstnanosti.

Pokud jde o daň důchodovou, jsme již na to zvyklí, že pan ministr financí žádá obyčejně dvakrát nebo třikrát tolik, než co zamýšlí dostati. Tak jsme se také domnívali, když přišel návrh na zvýšení daně důchodové, že se místo hranice nejméně 12.000 Kč dojde na konec ke 30.000 nebo 36.000 Kč. Ale tentokráte, jak se zdá, dohodli se v koalici velmi rychle a jednali velmi ochotně, neboť s 12.000 Kč šlo se pouze na 15.000 Kč, takže všechny platy nad 15.000 Kč jsou postiženy zvýšenou daní. Tak platí tedy takový ubožák s 15.000 Kč, snad s velkou rodinou, snad s režií ve velkoměstě, která je značně vyšší než na venkově, podle nového zákona 663 Kč daně důchodové, tedy téměř 2 Kč denně v poměru k dosavadním 500 Kč a v poměru k 876 Kč před tím, než nabyl účinnosti tak velice hanobený finanční zákon, daňová reforma. Tupili a hanobili jste dřívější koalici, že zvýšila daně, že zdražuje chleba nejubožejším z ubohých a dnes čteme v důvodové zprávě k nynějšímu zvýšení daně důchodové zajímavou větu, že při tomto nynějším zvýšení jest daň důchodová při čistém důchodu 12.000 Kč a 100.000 Kč stále ještě značně nižší než před daňovou reformou. Dosvědčuje se tedy dřívější občanské koalici, že daňovou reformou daně snížila. Před daňovou reformou bylo to 876 Kč, po ní 500 Kč, které se musily odváděti z důchodu 15.000 Kč.

Zvláštní nešvar a takřka bych řekl prakse, která musí podrýti daňovou morálku, je ustanovení o zpětné platnosti daně za r. 1931. Pan ministr financí dělá si to velmi pohodlné, neboť říká, že daň se vyměřuje teprve v červenci nebo v srpnu za uplynulý rok, proto předpisuje nyní zvýšení daně důchodové již za rok 1931. Hájí stanovisko, že to není zpětná platnost. Ale je to úplně nesmyslné a neobchodnické. Kupec, který loňského roku počítal s předepsanou daní důchodovou, kterou také skutečně svědomitě zaplatil, nemůže přece dodatečně se zpětnou platností účtovati v obchodě zvýšenou daň. To si nemůže vůči zákazníkům dovoliti, to si dovolí jen stát, který tak podrývá berní morálku a důvěru k vyměřujícím úřadům. (Posl. Krumpe [německy]: Vždyť již žádná berní morálka neexistuje!) Mohli bychom téměř říci, že již neexistuje, ale nikoli vinou poplatníkovou, nýbrž vinou těch, kdož pracují o těchto zákonech a kdož mají tyto daně vymáhati.

Nejvíce je postižen obchod, živnosti a průmysl. Nyní máme asi 7 až 8 miliard daňových nedoplatků. Je to důkaz o hospodářské slabosti oněch podniků, které jsou povinny platiti daně. Přes tuto skutečnost chcete zvýšiti ještě nynější daně a přehlížíte, že nemohou již býti placeny. Probíráme-li jednotlivá hospodářská odvětví, vidíme, že největší část daní má a musí odvésti průmysl, obchod, živnosti a zemědělství. Obuvnický a kožařský průmysl téměř již úplně stojí, drobného obuvníka, který se svými 60.000 podniky opatřil velkou část daní, zničili jste pro jedinou firmu. Textilní obor stojí úplně, rovněž tak dřevařský průmysl a sklářství. A při tom předpisujete stále ještě nové daně a zvyšujete je. Jediný průmysl, který zůstal dosud ještě schopným života, je průmysl drožďárenský, jemuž chcete nyní rovněž zasaditi ránu. Nynějším zákonem má býti zničen, daň z droždí má býti vyměřena 5 Kč. Dosud stálo droždí 6 Kč, a k této ceně má se nyní přiraziti nová daň 5 Kč. Z toho se vypočítává příjem 30 mil. Kč. Velectění, veřejnost věnuje této dani velmi malou pozornost. V zákoně se sice praví, že stát je oprávněn v ten který čas stanoviti cenu kvasnic, ale bude nyní stát či někdo jiný chtíti zde zasáhnouti nějakými organisacemi, aby překážel svobodnému hospodářství? Nikdy nelze žádati, aby výrobce kterékoli věci pracoval snad bez výtěžku nebo se škodou. Musí se mu při nejmenším ponechati aspoň občanský zisk. Novou daní z droždí zdražuje se zpracování 100 kg mouky o 20 Kč. Musíme počítati s tím, že se kvasnic používá nejen pro obyčejné bílé pečivo, nýbrž i pro lepší bílé pečivo a musíme také počítati, že se na 100 kg mouky spotřebuje nejméně 4 kg kvasnic. Než stává se, že pekař nezpracuje za den ani 100 kg mouky. Jestliže tedy zdražením kvasnic stoupne zpracování těchto 100 kg mouky o 20 Kč, pak víme zcela přesně, že toto zdražení musí zaplatiti spotřebitelé. Nezbude nic jiného, než přesunouti na spotřebitele, a nechcete přece zdražovati potraviny podle starého demokratického předpisu. U nás se vydává jeden zákon za druhým, který zdražuje potraviny, jichž potřebují nejubožejší z ubohých.

Další nešvar, který se vykrystalisuje, až tento zákon nabude účinnosti, záleží v tom, že výroba droždí klesne nejméně o 50%. Svrchu jsem již uvedl, že stát má v úmyslu zničiti nebo omeziti drožďárenský průmysl, neboť žádá z této pětikorunové přirážky 30 mil. Kč, ale tyto drožďárny, které máme zde v Československu, vyrábějí asi 1200 vagonů droždí, souhlasí to přesně: Se 600 vagony droždí, které budou příště vyráběny, dojdeme na těchto 30 mil. Kč. Stát počítá tedy již s tím, že se příště bude vyráběti o polovici kvasnic méně. Na jedné straně 30 mil. z daně z droždí, na druhé straně zničení průmyslu. Co to má v zápětí? Roční výroba klesne tedy ze 1200 na 600 vagonů. Z těchto 600 vagonů musíme ztratiti částku asi 66 mil. daně obratové, z těchto 66 mil. ztratíme daň důchodovou, daň výdělkovou, dopravné a nejtěžší věc: polovici práce v drožďárenském průmyslu. Velectění, kde je pak prospěch státu z těchto 30 mil., s kterými se počítá ve státním rozpočtu na r. 1932?

Zákon sám má tolik technických vad, že se nám téměř zdá, jako bychom se vraceli do vázaného hospodářství za války. (Posl. Krumpe [německy]: Vždyť již v něm jsme!) Skoro.

Výrobce droždí bude potřebovati o polovici dělníků méně, ale bude potřebovati o jednoho nebo několik zaměstnanců více, poněvadž přes to, že bude míti poloviční obrat, až zákon nabude účinnosti, bude míti větší práci v administrativě. Působí to dojmem jako zavedení mlecích listů za války. Ten člověk musil vésti o 4 až 5 knih více, každých 8 až 14 dní sestavovati výkazy, v každé chvíli, ve dne v noci, musil si dáti líbiti kontrolu ve svém domě a do 3. každého měsíce měl odevzdati daň za uplynulý měsíc. Výrobci droždí nevypravují zboží po 100 kg, nýbrž v malých bedničkách, objednávky přicházejí každého dne vždy na 5 kg bedničky. Již to ztěžuje dosavadní manipulaci. Nyní však musí býti pro každou takovou bedničku vedle poštovního nákladního listu, poštovní průvodky a účtu veden zvláštní nový záznam pro stát pro důchodkovou kontrolu. (Výkřiky posl. Krumpeho.)

Tím, že v tomto zákoně jest opět obsažen paragraf, že u spotřebitele lze kdykoliv nahlédnouti do obchodních knih, zcela určitě nepovznese se daňová morálka továrníků s droždím, již napřed jsou označováni za zločince, jsou podezříváni a důvěra ke státu, k důchodkovým orgánům, kteří vybírají daň, jen klesne.

Velectění! Pokládám za svou povinnost, abych promluvil o další kapitole. Již dříve jsem se zmínil, že máme přes 7 miliard daňových nedoplatků. Stát se sice snaží, aby tyto daňové nedoplatky vymohl co možno nejdříve. Ale nevymáhají se lidsky. Když to stále a stále přednášíme panu ministru financí, ať již ve výboru nebo zde ve sněmovně (Posl. dr Luschka [německy]: Ten tu nikdy není!), nevěří tomu. Jde-li o věci, které se dotýkají životního nervu správy těchto berních organisací, finanční správy, uhýbá se nám pokud je to jen možno, poněvadž nerad slyší pravdu, a proto vidíme, že místa zde jsou vždy neobsazena, nechtějí se slyšeti stížnosti poplatníků, kteří trpí pod tlakem dnešní daňové soustavy. (Posl. Krumpe [německy]: Na to máme "sedmičku"!) Máme "sedmičku", od této zlé sedmičky nemůžeme nic očekávati. Dochází k vymáhání daní, která hraničí s nelidskostí. Drobnému rolníkovi zabaví se kráva. Je dlužen 200 Kč daní a zabaví se mu kráva, která má cenu tisíc korun. Kupec se ovšem nevyskytne, poněvadž žádný slušný člověk k takovýmto exekučním prodejům nejde, a tu se ihned přivede řezník, který odvede krávu za 200 Kč. A tak tomu je také v průmyslu. Upozorňuji jen na to, že v poslední době v severních Čechách v nástrojařském průmyslu byly zabaveny výrobcům hudebních nástrojů pro dlužné daně všechny housle, a uvedeny do obchodu za desetinu ceny. Jak tu pomoci? Berní správa hrozí exekuční dražbou. Dotčený přijde k některému poslanci, a tento poslanec má se u nejvyšší stolice dovolávati citu lidskosti a v ministerstvu financí prositi o poshovění. Ještě nedávno měly takovéto zákroky částečný úspěch, prodeje byly odloženy, vyžádány spisy a buď vyjednáváním nebo poshověním došlo se k nějaké dohodě. Nyní ministerstvo financí každého týdne naléhá na berní správy a berní úřady, aby dlužné daně vymáhaly energicky a bezohledně. Byly nařízeny a zavedeny i kapesní zájmy. Chcete míti vesměs žebráky a viděti mezi nimi také ty, kdož dnes udržují stát svými daněmi. Nyní poněvadž byly vydány rozkazy, aby byly daně vymáhány bezohledně, berní správa upozorní zemské finanční ředitelství, ministerstvo: "Ano, my bychom byli daně bezohledně vymáhali, ale, ministerstvo, ty jsi si vyžádalo spis, že jej přezkoušíš." Od té doby vydalo ministerstvo financí svým referentům pokyn, že jakmile byla provedena exekuce, nesmí se již zasahovati. Tím se stal poplatník psancem. Rekursy se po léta nevyřizují, u dotčeného poplatníka jest proveden zájem, nikdo již nesmí za něho intervenovati u vyššího úřadu. Nechceme žádné dary, chceme jen, aby spisy byly přezkoumány, poněvadž se skutečně stávají případy, kdy zaměstnavatelé pro krisi a hospodářské zhroucení při nejlepší vůli nejsou s to, aby zaplatili dlužné daně. Jsme naprosto daleci toho, abychom chránili lidi, kteří zamýšlejí zdefraudovati daně. Berní správy a berní úřady tyto trubce znají. Nechceme chrániti ty, kdož nechtějí platiti, nechceme jen zkázu mnoha existencí překotným a bezohledným vymáháním daní, nechceme zkázu existencí, na nichž závisí osud mnoha set dělníků. Pro tyto existence žádáme jen ochrany.

V posledních letech sahají úřady velmi rády k praksi záležející v zaknihování dlužních daní. Dobře! Proti tomu nebylo by lze nic namítati. Každý věřitel chce si zajistiti svůj dluh, ale každý věřitel jest povinen vyrozuměti nejprve dlužníka, a s jeho souhlasem zajistiti dluh, při nejmenším žádati od něho dlužní úpis s intabulační doložkou. Naproti tomu berní fiskus jest oprávněn a velmi často to tak dělá, že dává zaknihovati dlužnou částku na dlužníkově majetku, aniž ten o tom něco ví. Má-li dnes majetek 500.000 Kč a zatížení činí 200.000 Kč, a je-li na něj vloženo 10.000 Kč dlužných daní za oněmi 200.000 Kč, jest tento dobrý muž hotov, nedostane od nikoho již ani haléře, poněvadž zaknihování dlužných daní má pro držitele strašlivé následky. Při nejmenším žádáme, aby berní fiskus postupoval právě tak, jako v civilněprávním řízení, že dlužník, než se mu daň vloží do knih na jeho řádně nabytý majetek, nejprve se vyrozumí.

Další kapitola, o které musím promluviti poněvadž zvýšením daní jest nejhůře postižen obchod, živnosti a průmysl, jest zadávání státních dodávek. Zde můžeme zvláště v posledních letech s politováním konstatovati, že němečtí uchazeči jsou stále více a více odstrkováni. I když podají nejpříznivější nabídky, práci nedostanou. Najde se nějaké východisko a víme přece, kde jest pravá příčina. Armáda německých nezaměstnaných má uměle vzrůsti. Proto dostává německý průmysl tak málo veřejných a státních dodávek. (Posl. dr Luschka [německy]: Německý průmysl má býti zničen!) Ano, německý průmysl má býti zničen, poněvadž se velmi dobře ví, že, je-li oslabeno hospodářství nějakého národa, zeslábne také celý národ.

Poukazuji zde na náš kamenický průmysl. Kamenický průmysl ve Slezsku ovládá tři čtvrtiny veškerých výrobků kamenického průmyslu tohoto státu. Tyto tři čtvrtiny skládají se opět z polovice z jediného slezského okresu, z okresu frývaldovského, kde jsou domovem kamenický průmysl s velmi jakostními doly mramorovými a žulovými, a státní a zemské odborné školy. V poslední době se přihodilo, že byla v Čechách rozepsána soutěž na dláždění okresní silnice a státní silnice, při čemž se výslovně uvádělo, že kámen smí býti vzat jen ze skutečských lomů, takže se již v konkursu napřed vyřazuje hlavní kamenický průmysl, který dříve žil z celého Rakouska a nyní má najíti své odbytiště aspoň zde v tomto státě. I když nabídka jest levnější a jakost lepší, je to zkrátka německý průmysl a vymlouváte se, že čeho je třeba v Čechách, musí také býti uhrazeno českými výrobky. (Posl. Krumpe [německy]: Štěrk se vozí několik set kilometrů!) Zcela správně. Platí se dražší a horší materiál. Upozorňuji na jeden případ: silnice v Žamberku. Jsme o 10% levnější a dodáváme značně lepší materiál, a přes to leží již spis několik měsíců u zemského úřadu v Čechách. I kdyby šlo o okresní silnice, stát připlácí téměř tři čtvrtiny ze silničního fondu, proto jest také povinností státu postarati se, abychom se v našem malém státu, který lze na mapě sotva najíti, neuzavírali ještě podle zemí. Bylo by povinností státu se postarati, aby slezský kamenický průmysl, který jest světoznámý, nezašel. Bude-li se v této praxi pokračovati lituji jen, že naše německé vládní strany mohou k tomu ještě déle přihlížeti - náš slezský kamenický průmysl zajde. V jediném malém okrese máme nyní na skladě přes 10.000 vagonů kostek, které nemůžeme prodati, a část z 6000 kamenických dělníků musila býti propuštěna, nyní v sezoně, poněvadž se Čechy zavírají a nechtějí od nás kupovati.

V posledních měsících vzpomněli jste také jednou na drobné živnostníky, a to tak, že ministerstvo sociální péče vydalo nařízení, podle něhož má se vyplatiti 2 miliony korun strádajícím drobným živnostníkům-domáckým dělníkům. Z toho byla ovšem velká radost. V živnostenském výboru a v rozpočtovém výboru jsem žádal, aby ze zvýšení daní, které musí zaplatiti průmysl s více než 3 pobočkami, připadl výtěžek tomuto fondu, poněvadž právě tímto velkoprůmyslem - ve skutečnosti byla tím míněna firma Baťova, která má tolik poboček - byli tito drobní živnostníci zničeni. Ovšem přešlo se přes to k pořadu, neboť byli jste vázáni koaličními usneseními, a i když přijde rozumný podnět, nepřijmete ho. Byly vyjmenovány nouzové okresy a z těchto okresů měli se hlásiti drobní živnostníci o podporu z oněch 2 milionů korun. V prvém výnosu se výslovně pravilo, že drobní živnostníci, kteří mají živnostenský list, to znamená, kteří jsou také výkonnými živnostníky, mají také právo, upadnou-li v nouzi, žádati o podporu z těchto 2 milionů. Nyní však došlo takové množství žádostí, jak to snad ministerstvo sociální péče za zeleným stolem vůbec ani neočekávalo. Každému živnostníkovi mělo se dáti 100 až 200 Kč, ale v prvých 14 dnech došlo již 14.000 žádostí. Nyní musily býti hledány prostředky a cesty, jak tato ustanovení změniti, a dodatečně byl vydán výnos, že živnostníci se živnostenským listem, kteří pracují pro zákazníky, nesmějí býti účastni výhody této akce. Nyní se vás táži: Kdo pak ještě zůstane? Domáčtí dělníci, živnostníci, kteří jsou domáckými dělníky, oni pomocní dělníci, kteří jsou u živnostníků, kteří pracují pro průmysl, podléhají soc. pojištění, a živnostník, který zaměstnává mnoho takových pomocných dělníků podpory nepotřebuje, ale chudý obuvník nebo krejčí, který pracuje pro zákazníka snad jen jeden týden v roce, nemůže se této akce zúčastniti. Zákon jest tedy vydán, ale až na několik málo výjimek na př. ve sklářství, u prostějovských domácích krejčí, u dělníků od kusu, na nikoho se nevztahuje. Od živnostníků se žádají daně, stále a stále daně a dosavadní daně se zvyšují. Na chvíli sice sanujeme státní finance, ale státní hospodářství zničíme. (Posl. Krumpe [německy]: To jsou nouzové porážky!) Zcela správně, to jsou nouzové porážky. My máme jen dvě cesty, a jedna z nich by byla šetřiti na přepychových výdajích. Namítne se nám: "Byli jste také jednou ve vládě, byli byste již mohli také šetřiti." Ano, ale za tehdejších poměrů v letech 1927 až 1929 byla situace ještě poměrně dobrá. Ale vidíme-li nyní, jak hospodářství den co den upadá, že máme stále více nezaměstnaných pro špatnou zahraniční politiku, musíme se také ve výdajích říditi kapsou a nečiniti vydání, která nejsou nezbytně nutná. Uvedl bych ještě několik položek: V tomto státě bylo by možno šetřiti. Těchto 1700 milionů, které dnes vyrveme z morku poplatníkova, z národního hospodářství, bylo by možno zcela určitě snáze ušetřiti jinak. Vezměme si ve státním rozpočtu jen vydání na předsednictvo ministerské rady. Jen toto stojí nás 20,675.000 Kč. Berlínské jest mnohem levnější. Stojí jen 9,600.000 Kč. Zde by se dala zcela určitě škrtnouti nějaká část a při tom by se neučinila velká újma předsednictvu min. rady, ani by nebylo zvlášť poškozeno, takže bychom nepotřebovali ani zvýšení daní ani zavedení nových daní. Nebo vezměme kapitolu pro věci zahraniční. Tam dalo by se šetřiti ještě více. Rozpočet ministerstva pro věci zahraniční činí 155,483.000 Kč. Ministerstvo rozhoduje o zákonitých řádných fondech na informaci a propagandu v částce 12.5 mil. a 10 milionů, k tomu třeba přičísti politické a hospodářské informace částkou 8,000.000 Kč, na publikace jest věnováno 6 1/2 mil., na kulturní styky s cizinou 6 1/2 mil., na slovanský a ruský archiv 1.5 milionu. K tomu třeba ještě přičísti subvence na zahraniční, kulturní a sportovní organisace ve výši 4.7 mil. (Posl. dr Petersilka [německy]: Kolik dostávají ruští emigranti?) To je jen malá položka, ale z uvedených číslic vidíme, že bylo by lze ušetřiti miliony a že národní hospodářství nemusilo by býti nijak zatěžováno. V ministerstvu nár. obrany bylo by rovněž možno snížiti leckteré položky. V roce odzbrojovací konference činí řádný rozpočet tohoto ministerstva 1309.5 milionu Kč. Ale to je jen zdánlivé, neboť dobře víme, že velká část potřeby tohoto ministerstva jest zařazena v ministerstvu soc. péče, sociální agenda byla téměř úplně přesunuta na ministerstvo soc. péče. Tak se můžete chlubiti, že státní rozpočet min. soc. péče byl zvýšen a ministerstva národní obrany snížen. Ve skutečnosti jest to však totéž. Roku 1931 činil náklad na potraviny 287,918.000, roku 1932 276,648.000, vidíme tedy rozdíl 11 milionů. Předpokládáme-li však, že ceny klesly jen o 15% měl by býti tento rozdíl větší. Valuta stoupla, pokles ceny činí asi 15, 18 ba 20%, a o tuto částku musilo by se také snížiti příslušné číslo ministerstva národní obrany. Ale vidíme z uvedených čísel pokles nanejvýš 6%ní. Na vojenské přidělence bylo vydáno 3.77 milionů, ve Vídni 450.000, v Paříži 471.000, francouzská vojenská mise dostává ve 14. roce po válce 1,384.000 Kč. Také to bylo by možno ještě ušetřiti. Památkové oddělení řízené válečným básníkem-generálem stojí nás 2,583.000 Kč, chceme-li však něco dostati pro své památkové úřady, není peněz. Studijní cesty důstojníků vyžadují 1,051.000 Kč, vojenské koně sežerou za 93.724 Kč, při cvičení prostřílí se 76.515 Kč. Zde by se daly provésti úspory a nebylo by třeba, aby tím byla zeslabena údernost našeho vojska.

A pak ministerstvo pro zásobování lidu. Vůbec nevíme, proč se toto ministerstvo zrodilo. Ještě dnes je to španělská vesnice. Stojí nás 14,531.000 Kč. (Posl. Krumpe [německy]: Je to ministerstvo nedostatečné výživy!) Zcela správně. To není ministerstvo pro výživu, nýbrž ministerstvo pro nedostatečnou výživu. Na honorářích se vyplácí 2,800.000 Kč, na nouzové výdaje je 2,700.000 Kč, správa tohoto sociálního ministerstva, která vlastně patří do ministerstva soc. péče, stojí sama 2,810.000 Kč.

Pak jest ještě jedna kapitola, kde by se dalo ledacos ušetřiti, státní pozemkový úřad. Zde budu úplně stručný. Státní pozemkový úřad požaduje 23,021.000 Kč, z toho jen na osobní výdaje 20,482.000 Kč. To mluví za celé svazky.

Lze tedy šetřiti a není třeba sahati vždy na životní nerv poplatníků a při každé příležitosti zaváděti nové daně a zavedené zvyšovati. Další věc, jak možno dojíti k sanaci státního hospodářství a státních financí, jest rozumná obchodní politika, rozumné obchodní smlouvy se sousedními státy. Jestliže se evropské státy nesejdou, zajdeme všichni společně a domnívám se, že právě Československo jako nejbohatší nástupnický stát a poněvadž leží uprostřed, mělo by nejvíce působiti k tomu, abychom se konečně sešli s evropským hospodářstvím. Jen tehdy ožije opět náš průmysl a bude možno omeziti nezaměstnanost. To je to celé. Nedostává se nám práce. S maďarskou smlouvou nechce to jíti kupředu, a ti, kdož ji rozbili onoho pondělí 15. prosince 1930, jsou odpovědni za armádu nezaměstnaných o 50.000 větší. V návrhu maďarské obchodní smlouvy jest uvedeno, že smíme dovézti 17% bavlny a 58% ovčí vlny. Bylo podáno 1600 žádostí, které nelze vyříditi, dokud není obchodní smlouva hotova. Zatím zajdeme i s dělnictvem a zde se již několik roků básní, že obchodní smlouva bude již konečně hotova.

Chce se šetřiti ještě více, šetřiti nejen na výdajích, také na zaměstnancích s pevným platem by se rádo šetřilo, ráda by se jim vzala ještě druhá polovice vánoční remunerace, jejíž polovice byla již vzata. Ale my víme, že každým snížením platu a mzdy zeslabuje se kupní síla, a odráží se to v živnostech a průmyslu. Loňského roku bylo napsáno v jednom letáku soc. demokratů, že jim třeba poděkovati, že dobyli pro státní zaměstnance 70% jako vánoční přídavek. Po půl roce bylo těchto 70% zredukováno již na polovici a nyní má býti odňata druhá polovice. U hořejších 10.000 s vysokými platy to chápeme. Nyní mohou státní zaměstnanci opět poděkovati těm, kteří loňského roku napsali, že jim třeba poděkovati za 70% vánoční remunerace. U bytů ve státních domech byla zvýšena činže, když přišla 70% vánoční remunerace, nyní vyšší nájem zůstane a ze 70% o příštích vánocích nezbude nic.

Ministr financí říká, že nemůže viděti do předu, nastanou-li události mimořádného hospodářského rázu, že nevystačí ani s povolenými daněmi. Přemýšlí o tom, jak by jen opět něco našel, aby vyssál obyvatelstvu morek. Ale zcela určitě nepomýšlí na snížení položek, o nichž jsem se dříve zmínil.

Za takovéhoto hospodářství nemůžeme míti důvěry k nynější vládě, neboť ona také pomáhala k našemu hospodářskému zničení. Nyní zahajuje také kulturní útoky na křesťanské ideály a duchcovské události dokazují po stránce národní, že za dnešní vlády jsme bez ochrany. Nenalezneme-li však ochrany my, kteří platíme většinu daní, nemůžete od nás žádati, abychom měli k vám důvěru, a nemáme-li důvěru, nemůžete žádati, abychom hlasovali pro takovéto návrhy, které jsou způsobilé ke všemu jinému než k povznesení národního hospodářství. (Potlesk.)