1. Zpráva výborů ústavně-právního, technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk sněm. 2049) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 882 a 912), kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě (tisk 2095).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. dr Daněk, za výbor technickodopravní p. posl. inž. Nečas, za výbor rozpočtový p. posl. Teplanský.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - kterým je p. posl. dr Daněk.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Sněmovně byla předložena osnova zákona, už jako usnesení senátu, kterým se má zmocniti vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě. V podstatě jde o stejnou akci, jaká je v celé Československé republice, totiž o akci zelektrisovati všechny obce Československé republiky ve všech zemích, a to ve formě všeužitečných podniků elektrárenských. Jde tedy o soustavnou elektrisaci celého státu. Historický vývoj těchto elektrisačních snah byl takovýto: Podnět k této snaze elektrisační v našem státě byl dán zákonem z 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., a to v celém státě za pomoci tohoto státu. Tato akce vedla k vytvoření 251 všeužitečných elektrárenských podniků, které vznikly ve všech zemích státu za pomoci státu, zemí, okresů, obcí i soukromého kapitálu.

V této osnově jde o Podkarpatsko. Na Podkarpatsku totiž původně byla elektrárenská činnost, jak ji prováděla Užhorodská elektrárenská akciová společnost, velmi nedostatečná a kusá, a to jednak tím, že ve vlastním podniku vyráběla elektřinu, jednak na podkladě dlouholetých smluv s elektrárenskými podniky v Mukačevě, Berehově a Sevljuši; avšak všechny tyto podniky, které původně vyráběly elektřinu, pracovaly za podmínek velmi nepříznivých a primitivních se starým technickým zařízením, a to ještě z cizí nafty, v důsledku čehož celá elektrárenská akce postupovala neobyčejně těžce a svízelně. Celé toto podnikání bylo tak roztříštěno, že za dosavadních podmínek bylo těžce možno míti za to, že bude v brzku provedena soustavná elektrisace celého Podkarpatska.

Už r. 1922 se pokusilo ministerstvo veř. prací o soustředění veškeré akce na Podkarpatské Rusi, a to tím, že chtělo vytvořiti na Podkarpatsku všeužitečný podnik elektrárenský za účasti veřejného i soukromého kapitálu. Ovšem, měla-li tato akce míti řádný úspěch, bylo třeba, aby tento všeužitečný podnik nabyl veškerých práv k výrobě a rozvodu elektrické energie i vlastnického práva na dosavadní podniky, aby tak mohl úspěšně zasahovati do celé elektrárenské výroby.

Této snaze ministerstva veř. prací se v prvých počátcích stavěly v cestu nepřekonatelné překážky. Byly to překážky jednak rázu finančního, jednak překážky z důvodu vlastnických práv dosavadních elektrárenských podniků na Podkarpatsku. Majitelem akcií Užhorodské akc. společnosti byla totiž Slovenská všeobecná úvěrní banka, která má svůj mateřský ústav v Budapešti, a tato nepřála ani z důvodů finančních, ani z důvodů jiných tomuto elektrárenskému podnikání na Podkarpatsku za účasti veřejného kapitálu. Ministerstvo veř. prací zabývalo se také úmyslem vyvlastniti tento podnik, avšak ani tento úmysl nemohl míti naději na brzký úspěch a v důsledku toho také všeobecná elektrisační činnost velmi pokulhávala.

Situace se změnila teprve tenkráte, když většinu akcií užhorodské společnosti r. 1928 koupila Českomoravská-Kolben-Daněk, akc. společnost se sídlem v Praze, která tím umožnila urychlení soustavné elektrisace v Podkarpatsku za účasti státu v rámci soustavné elektrisace státu. Tato akciová společnost nabídla ministerstvu veř. prací své služby, ministerstvo nabídku tuto přijalo a na podkladě jejím vypracovalo návrh na provedení soustavné elektrisace všeužitečným podnikem za účasti soukromého kapitálu, zúčastněných měst a státu. Podkladem celé akce byl zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n.

Podle tohoto návrhu sešla se pak dne 20. listopadu 1929 valná hromada dosavadní elektrárenské společnosti v Užhorodě, která změnila tuto dosavadní společnost na společnost novou pod názvem Podkarpatoruské elektrárny, akciová společnost v Užhorodě, s účastí státu a měst Užhorodu, Berehova, Sevljuše, Mukačeva, dále pak země Podkarpatoruské a také kapitálu soukromého.

Akciový kapitál této nové společnosti rozdělen byl takto: I. emise 6,500.000 Kč rozdělena na 32.500 akcií po 200 Kč, znějící na podatele, II. emise 13,500.000 Kč rozdělena na 67.500 akcií po 200 Kč znějící na jméno. Společnost má tedy celkem akciového kapitálu 20 milionů Kč, který je složen takto:

I. veřejný kapitál: stát 4 miliony, země Podkarpatoruská 1 mil. Kč, Užhorod 1 mil. Kč, Berehovo 1,300.000 Kč, Sevljuš 700.000 Kč, Mukačevo 1,420.000 Kč, dohromady 9,420.000 Kč, což činí 47.1%.

II. Soukromý kapitál: Českomoravská-Kolben-Daněk, akc. společnost v Praze, z I. emise 6,500.000 Kč, z II. emise 4 miliony Kč, celkem 10,500.000 Kč, což činí 52.5%. Táž společnost za okresy a obce 80.000 Kč, to je 0.4%. Akciový kapitál tento může však býti zvýšen na 30 mil. Kč. Přednostní právo na odebírání akcií III. emise jest pak zaručeno těmto veřejným činitelům: státu 2 mil. Kč, zemi Podkarpatoruské 1 mil. Kč, okresům a obcím země Podkarpatoruské 1 milion Kč a zbytek soukromému kapitálu.

V §u 11 stanov společnosti bylo veřejným činitelům podle §u 1 citovaného zákona přiznáno právo do 20 let převzíti ze soukromého kapitálu tolik, aby účast jejich odpovídala předpokladu §§ 2 a 4 zákona, čís. 438 Sb. z. a n. z r. 1919 i s podmínkami tohoto převzetí a zajištěna 1/3 členů představenstva veř. činitelům ve společnosti. Ministerstvo veř. prací mělo vyhrazeno právo dozoru na soustavnou elektrisaci.

Nato výnosem ministerstva veř. prací ze dne 8. února 1930 byl podnik právě jmenovaný prohlášen za elektrický podnik všeužitečný v oblasti země Podkarpatoruské. Tato nová společnost r. 1930 zřídila moderní parní elektrárnu o výkonu 5000 kW, provedla rekonstrukci rozvodové sítě v Užhorodě a položila dálkové vedení o dostatečném napětí tak, že již koncem r. 1930 bylo město Užhorod zásobováno z nové elektrárny a r. 1931 i Mukačevo a řada venkovských obcí. Na této akci bylo pokračováno r. 1931, takže v poslední době spojena byla města Berehovo, Sevljuš, Chust, Svaljava, Baťovo a Velká Dobroně.

Smlouvou s všeužitečným podnikem Východoslovenskými elektrárnami, akciová spol. v Košicích, na dodávku elektrické energie byla elektrárenská akce Podkarpatska značně doplněna, takže v té době už měla zajištěn odběr proudu nová společnost ve 40 obcích venkovských, čímž plní velmi důležitý úkol národohospodářský pro celou zemi. Koncem roku 1931 měla společnost už v provozu 351 km dálkových elektrického vedení. Společnost r. 1931 také uvedla do provozu 2 nové elektrárny ve Volovém a Jasině. Společnost součinností se státem využije vodních sil na řece Uži, kde pro zřízení hydroelektráren má dodati strojní zařízení. Nerušený provoz bude získán prodloužením hlavního napájecího vedení o napětí 35.000 kW z Chustu do slatinských dolů. Tím také bude získána možnost opatřovati elektrickou energii pro pohraniční oblasti Rumunska.

Snahou je, aby Podkarpatoruské elektrárny rozšířily rozvodovou síť pro zásobování celého území Podkarpatska.

Toto už značné rozšíření umožnilo zlevnění proudu u světla ze 4 Kč 50 hal. na 3.80 a pro motory z 3 Kč 30 hal. na Kč 2.50 za kW.

Investice společnosti k 31. prosinci 1931 podle účtu rozvažného činí po odpisech, které vykazují. 69,074.565.64 Kč na výstavbu rozvodových sítí primérních, strojní a elektrickou výzbroj hydroelektráren na Uži, výkup elektrárny v Mukačevě, výkup ostatních malých místních elektráren 19,550.000 Kč, tedy dohromady 88,624.565.64 Kč. Tyto investice se zmenší o částky, které získány byly prodejem Slovenských závodů východoslovenským elektrárnám v Košicích a odprodejem dosavadních místních centrál o 8,000.000 Kč. Úhrn investic činí tedy 80,624.565.64 Kč. Investice tyto chce společnost uhraditi takto:

Rentabilita investic společnosti při vydání 5 1/2% dílčích dlužních úpisů jevila by se takto:

Z tohoto obšírného vylíčení jest vidno, že společnost plní národohospodářský úkol a že má zdroj příjmů zabezpečen. Účast státu na společnosti odpovídá ustanovení zákona čís. 259/1921 Sb. z. a n. Také i další účast i zájem státu na celé akci elektrárenské, zejména i už vybudování nebo projektování hydroelektráren na Podkarpatsku, vede k tomu, že musí míti stát zájem i na tom, aby podpořil vývoj společnosti a jejího podnikání. Rovněž i důvody celostátní jsou důležitým momentem k tomu, aby převzetím státní záruky za dlužní úpisy podepřel a zachoval si silný vliv na provádění soustavné elektrisace na celém podkarpatském území.

Má-li stát převzíti záruku, je pochopitelno, že musí míti zájem také na tom, aby měl jistotu, že vypůjčených peněz bude použito jen k vlastnímu účelu provádění soustavné elektrisace a mohl vykonávati účinnou kontrolu hospodaření společnosti.

Proto chce státní správa podmíniti převzetí záruky tím, že

1. veškeré platy, které by stát za společnost měl v důsledku záruky činiti, budou považovány za půjčky státní u společnosti. Zápůjčky takové budou zúročitelny 5% a státní správě se vyhrazuje požadovati jejich zajištění dluhopisy, jichž útraty zaplatí společnost.

2. Veškeré obligační nebo hypotekární zápůjčky po dobu záruky na podniky a nemovitosti společnosti vyžadovati budou svolení státní správy.

3. Společnost nebude moci vypláceti žádné dividendy, pokud nebude postaráno o řádnou amortisaci a úrokování garantovaných zápůjček.

4. Zápůjček může býti použito výlučně k účelům, pro něž byly povoleny, a státu přísluší právo vhodné kontroly. Na požádání musí společnost připustiti zástupce státní správy do správy společnosti.

Otázka pupilární jistoty nemusí býti řešena tímto zákonem, poněvadž už článkem II zák. ze dne 17. prosince 1931, č. 203 Sb. z. a n., vláda dostala zmocnění, aby nařízením poskytovala sirotčí jistotu dílčím dlužním úpisům všeužitečných elektr. podniků, je-li zajištěno zúročení a splacení těchto dlužních úpisů.

Ze všech uvedených důvodů navrhuje ústavně právní výbor posl. sněmovně, aby schválila osnovu zákona ve znění přijatém senátem i s resolucí, jak doplněna byla ústavně právním výborem. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor technicko-dopravní, kterým je pan posl. inž. Nečas.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Osnova zákona tisk 2095 jedná o zmocnění vlády republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě. Jde tu v podstatě, jak bylo již řečeno obšírně panem zpravodajem výboru ústavně-právního dr Daňkem, o jeden z článků, kterým se doplňuje soustavná elektrisace našeho státu. Při tom je třeba podotknouti, že právě elektrisace na úseku, na kterém se bude prováděti tímto zákonem, je nejnaléhavější ze všech, neboť východ republiky, Podkarpatská Rus, v ohledu elektrisačním byl až dosud nejvíce zanedbán a zaostalý. Bez tohoto zákona by bylo velmi těžko mluvit o investicích, které podmiňují zdravou a dobrou elektrisaci východu republiky.

Již dnes jeví se dobré následky započaté soustavné elektrisace v tom smyslu, že na př. bylo dosaženo zlevnění proudu u světla ze 4.50 Kč na 3.80 Kč, pro motory pak ze 3.30 Kč na 2.50 Kč za kW. Investic je třeba především na řádnou výstavbu rozvodových sítí primérních, strojní a elektrickou výzbroj hydroelektráren i na výkup některých malých místních elektráren.

Když se osnova projednávala, byly vyslovovány pochyby o zárukách, které mají státu dávati jistotu, že vypůjčených peněz bude použito jen k vlastnímu účelu, totiž k provádění soustavné elektrisace. Bylo předmětem velkého jednání, jaké by měly býti podmínky, aby byla zajištěna účinná kontrola státní v hospodaření společnosti. Byly zde stanoveny 4 podmínky, které mají státu dávati tuto dokonalou záruku. První z nich je, že veškeré platy, které by stát za společnost měl v důsledku záruky činiti, budou považovány za půjčky státní u společnosti. Zápůjčky takové budou zúročitelny 5% a státní správě se vyhražuje požadovati jejich zajištění dluhopisy, jichž útraty zaplatí společnost.

2. Veškeré obligační nebo hypotekární zápůjčky po dobu záruky na podniky a nemovitosti společnosti vyžadovati budou svolení státní správy.

3. Společnost nebude moci vypláceti žádné dividendy, pokud nebude postaráno o řádnou amortisaci a úrokování garantovaných zápůjček.

4. Zápůjček může býti použito výlučně k účelům, pro něž byly povoleny, a státu přísluší právo vhodné kontroly. Na požádání musí společnost připustiti zástupce státní správy do správy společnosti.

V senátě, kde tento zákon byl nejprve projednáván, byla navržena resoluce, která byla přijata jak v senátě, tak i všemi výbory, jimiž proběhla zde v poslanecké sněmovně, a která zní:

"Státní správa nechť si vymíní z titulu státní záruky přiměřené zastoupení ve správě společnosti a sjedná si záruku, že ke III. emisi akcií nedojde před schválením vlády."

Ježto navržený zákon slouží zájmům celku, ježto přispějeme zde k zajištění investic pro nejvíc zanedbaný a můžeme také říci v hospodářském ohledu nejvíce nešťastný kraj republiky, totiž Podkarpatskou Rus, ježto dále jsou zde dány i záruky, že vypůjčených peněz bude použito opravdu jen k vlastnímu účelu, kterým je provádění soustavné elektrisace, navrhuji stejně, jako zde bylo již učiněno p. kol. dr Daňkem za výbor ústavněprávní, také za výbor technicko-dopravní, aby navržená osnova byla přijata ve znění obsaženém v tisku 2095. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, za výbor rozpočtový, kterým je p. posl. Teplanský.

Zpravodaj posl. Teplanský: Slávna snemovňa! Z dôvodov, ktoré tu uviedli moji kolegovia predrečníci, súhlasí i rozpočtový výbor s osnovou, ako bola podaná, a navrhujem posl. snemovni jej schválenie. Za Podkarpatskú Rus tuná prehlašujem, že je to potešiteľný zjav, že konečne po stránke elektrizačnej i Podkarpatskej Rusi sa dostalo pevnejšej základny. Je potrebné, aby pri takýchto štátnych zárukách všetky patričné opatrenia, ako sú v tejto osnove vytýčené, ujaly sa v praksi v našom finančnom hospodárení i do budúcna, a menovite, aby sme pozorovali, ako spoločnosti po stránke praktickej slúžia obyvateľstvu, aby nezdražovaly prúd a aby investície, ktoré sa majú umorovať na dobu 60 až 100 rokov, nežiadaly potom spoločnosti umorovať na krátku dobu, čím sa potom elektrický prúd veľmi zdražuje.

Na všetky tieto okolnosti osnova pamätuje a z týchto dôvodov doporučujem, aby osnova v znení, ako bola prijatá v senáte, s doplnkami a rezolúciami ústavne-právneho a rozpočtového výboru, bola i slávnou snemovňou schválená. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. Tyll a Kubač.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. Tyllovi.

Posl. Tyll: Pánové, používám této tribuny, abych poodhalil clonu potlačovacího aparátu v Československu tak, jak v pravém světle dnes vypadá, a abychom si všimli těch věcí, které se odehrávají na Rosicku-Oslavansku, kde havíři tohoto revíru bojují již pět týdnů svůj hrdinný boj za skývu chleba.

Je tomu 14 dní, co člen našeho posl. klubu soudr. Juran žádal zde v této sněmovně, aby se dostavil člen vlády a podal zprávu o tom, co hodlá vláda podniknouti ve stávce rosicko-oslavanských havířů. Žádal, aby vláda ihned zasáhla a donutila těžaře k ústupu. Prohlásil, že dosud vláda zasahuje pouze vysíláním četníků do stávkového území. Prohlásil dále: Ženete stávku v Rosicích ke krveprolití. To bylo před 14 dny. Soc.-demokratičtí a nár. socialističtí poslanci zamítli spolu s měšťáky naše návrhy, ukázali, že nechtějí se strany vlády více než četnictvo, že by jim přišlo vhod nějaké to krveprolití, aby ve svých plátcích pak mohli štváti proti stávce a komunistům. Mohou býti spokojeni. Ve stávce v revíru rosicko-oslavanském došlo již ke krveprolití, jehož obětí se stal soc. dem. dělník Vaněček. Okolnosti jeho smrti pobouřily všechen pracující lid z celého revíru na nejvyšší míru. Jak došlo k jeho smrti? V pondělí o 9. hod. byl zatčen četníky z Oslavan a dopraven na četnickou stanici do Oslavan, o 1/2 3. odpol. byl veden četnickou eskortou do Padochova, vesnice, kde se nalézá několik stávkokazů. Prý ho tam četníci vedli ke konfrontaci se stávkokazy. Večer o 1/2 6. byl nalezen za Padochovem v tratolišti krve se střelnou ranou ve hlavě a ranami po celém těle. Hned po nálezu ujali se ho četníci a dopravili ho do nemocnice v Ivančicích. Náš posl. Juran jel ihned do Ivančic, avšak nebyl vůbec puštěn k Vaněčkovi. Bylo mu řečeno, že Vaněček je již mrtev a právě pitván. Případ Vaněčkův připomíná americký způsob odstraňování vedoucích stávek. Připomíná, neboť četnické vysvětlení, že jde asi o sebevraždu, je více než průhledné a nejapné. Jsou svědci, kteří viděli zmučené tělo dělníka Vaněčka. Tak se nemůže sám sebevrah zříditi. Byla-li to sebevražda, nemusil býti přece odpírán posl. Juranovi přístup do nemocnice. My říkáme: ne sebevražda, nýbrž zavádění způsobů amerického Ku-klux-klanu. Voláme nejen po nejpřísnějším vyšetření celé věci, nýbrž též ke všemu dělnictvu, všem pracujícím lidem tohoto státu, aby co nejrozhodněji protestovali, aby si nedali líbiti tento případ. Stávkující v Rosicích nebudou smrtí Vaněčkovou odstrašeni od boje za chléb, naopak provedou jej tím houževnatěji, odhodlaněji, za podpory všech pracujících tohoto státu. Žádáme, aby se ihned do schůze sněmovny dostavil ministr Černý a podal zprávu o zavraždění stávkujícího dělníka Vaněčka. Žádáme, aby se Černý odpovídal. Bude-li však náš návrh zamítnut, bude to projev souhlasu vládních stran se zločinem spáchaném na dělníku Vaněčkovi.

To jest jeden případ postupu potlačovacího aparátu vůči dělnické třídě, stávkujícím dělníkům rosicko-oslavanského revíru. Mám zde další řadu případů, o kterých se zmíním. Chci uvésti ještě jeden případ, čeho je schopen potlačovací aparát Československa.

K diskusi o rozpočtu vyšel v "Právu lidu" dne 29. listopadu t. r. článek o zlovůli a všemohoucnosti byrokratů v republice. "Právo lidu" jest ústředním orgánem strany soc. demokratické, za kterou ve vládě sedí mezi jinými též dr Meissner jako ministr spravedlnosti. Chci poukázati na zlovůli byrokratů tohoto ministerstva. Ovšem oni mohou býti zlovolní a všemohoucí jen ve službách pro kapitalismus a ve službách měšťácké reakce. Za to požívají imunity, sice nepodložené žádným zákonem, ale za to větší, nežli měli členové býv. panovnického rodu v Rakousko-Uhersku. Jedním z těchto případů je sekční šéf dr Lány Meissnerova ministerstva.

Nechci zde nyní mluviti o jeho osobních zásazích do politických procesů, ani o tom, proč má zvláštní telefonní linku na Pankrác, poněvadž to bude předmětem zvláštních interpelací. Zatím jde o věc jinou, neméně charakteristickou. "Rudý večerník" počal dnem 13. prosince t. r. uveřejňovati kritiku činnosti demokratického úřadníka Lányho, při čemž se uvaroval všeho, co by censura mohla podle své dosavadní prakse zabaviti, ale marně. Ve včerejším "Rudém večerníku" byl téměř celý článek o činnosti pana Lányho zabaven. Přečtu článek celý, aby sněmovna viděla, co a v jaké souvislosti bylo zabaveno: "Co císař dal, v republice pan Lány nenalezl."

Těžko hledati přiléhavý výraz v lidské řeči pro ty, kteří píší neustále, že komunističtí předáci nechávají za sebe zavírati jiné svedené proletáře. Evžen Klinger, redaktor "Rudého práva", odbyl si v těchto dnech 14měsíční trest vězení a čeká ho ještě dalších 8 měsíců. Na Pankráci sedí redaktor Laco Novomestský, v Ostravě šéfredaktor "Rudého práva" Guttmann. Zanedlouho nastupují tresty redaktoři Novotný a Krejčí. Redaktor Fučík musil ve 30letém věku nastoupiti 2 léta vojenské služby a po skončení má ho čekati četník, aby ho odvedl do kriminálu. Býv. šéfredaktor Urx musil utéci do ciziny, poněvadž trpěl silnou tuberkulosou a měl nastoupiti 18 měsíců vězení. Redaktor "Dělnické rovnosti" Píšek seděl letos půl roku a již má další žaloby na krku. Redaktor Moškovič byl právě zavřen na 14 měsíců. Redaktoři německých komunistických listů Apelt, Grünwald se střídají ve vězení. A což komunističtí poslanci Harus, Major, Stránský, Haiblick, Lokota, Stern! Předseda strany senátor Haken je vydán pro velezradu, poněvadž se hlásí ke III. Internacionále. Vydání dalších komunistických poslanců Gottwalda, Hrušky, Čižinské a Zápotockého pro velezradu je zatím odloženo pro odpor dělníků, též socialistických stran. Komunistický předák, známý legionář Vodička, odseděl si již 4 roky vězení. Před týdnem nastoupil na Pankráci dalších 6 měsíců trestu. To není přesný výpočet, nýbrž jen namátkou vyjmenované případy.

Copak je proti tomu persekuce soc. demokracie v době Bismarcka anebo hrozně líčená tyranie rakouských katanů nad českými omladináři! Nehledě k počtu vězněných a výši trestu, měli tehdy vězňové politická práva. Měli je i v době generálské diktatury za světové války, měli je vězňové carských katů v Rusku. Těchto práv v československé demokracii za soc.-demokratického ministra spravedlnosti a úřadování českého bratra Lányho v podstatě není.

Bývalý anarchista a český bratr Lány vysvětlil také v "Přítomnosti" ze dne 16. února 1928, proč těch práv v Československu není. A říká: "V Rakousku si to mohl dovoliti císař, jehož nařízení měla za jistých předpokladů moc zákona, že nejvyšším rozhodnutím ze dne 28. října - jak symbolické - 1849 ráčil schválit nařízení o právech politických vězňů."

Ale v republice přece, dokazuje pan Lány, nemohou platit císařská nařízení - ovšem když se jedná o potrestání dělníků, pořádajících sbírky na stávkující kamarády, platí třeba císařské nařízení z r. 1781 - v republice platí zákon. "A nemáme zákona, jenž by definoval pojem politického deliktu."

Krásně dovede pan Lány vysvětlovat právnicky. Avšak podle čeho byla tedy udělána smlouva mezi vládou Československa a Jugoslavií o nevydávání politických vězňů? Jak možno dělat takovou smlouvu, když zákonně neznáme žádných politických deliktů? Běda vám, zákonníci a fariseové, křičí evangelisté ve svých kapitolách, jak českému bratru Lánymu bude asi známo, neboť celá věc vypadá takto: Když vysloveně politický vězeň - ovšem dělnický, komunistický - žádá o politická práva, řeknou mu soudcové, že to může udělati pouze ministerstvo spravedlnosti nařízením, načež pan sekční šéf Lány prohlásí, že ve věci musí býti postupováno podle zákona, a poněvadž zákon definice politického deliktu nezná, práv politických vězňů není. O tolik je demokracie přísnější, že císař pán není, a tudíž nejvyšším rozhodnutím neráčí schválit. Co monarchie dne 28. října 1849 přiznala rebelům, to zaniklo svobodou dne 28. října 1918, čemuž napomáhá mistrnou rukou soc. demokrat a český bratr.

Pokoj prachu předků jeho, a končíme tuto kapitolu evangelistou Lukášem, kapitola XI., verš 46. Kdyby pan Lány chtěl, vyloží mu tento verš prof. Hromádka. On byl výborným učitelem náboženství."

Mohl by mně pan Lány anebo snad jeho politický šéf dr Meissner zde na tomto místě říci, podle kterého zákona a jakých paragrafů bylo zabaveno konstatování fakta, že i za generálské diktatury ve světové válce existovala v Rakousku práva politických vězňů? Je to snad zabaveno proto, že jde o nepravdivé tvrzení? Nechť si páni přečtou paměti Rašína a Machara, aby viděli, že jde o pravdivé tvrzení. Mohou mně říci oba páni měšťácké spravedlnosti, podle jakých zákonů a kterých paragrafů jest zabaveno pouhé konstatování fakta, že pan Lány v "Přítomnosti" ze dne 16. února 1928 tvrdil: "Nemáme zákona, jenž by definoval pojem politického deliktu, ale vláda republiky uzavírá smlouvy s jinými státy o politických delikventech."? Podle jakého zákona postupoval úředník při zabavování těchto obecně známých faktů? Či to snad konfiskoval podle programu strany soc. demokratické? Pan úředník zabavil bez ohledu na zákon a paragrafy jen proto, že tisk se odvážil psáti v demokratickém státě o nadřízeném pana úředníka, o jeho demokratické milosti, sekčním šéfovi Lánym. To bylo pro censora směrodatné ke konfiskaci článku. Stejně tak postupuje censura, kdykoliv učiní dělnický tisk jakoukoliv kritickou zmínku o soc. demokratickém ministrovi Meissnerovi. Každého ministra v Československé republice lze aspoň někdy částečně kritisovati, jen soc. dem. ministra spravedlnosti nikoliv. Ten je tabu. Ani císař pán v bývalé monarchii nebyl tak nedotknutelný jako soudruh ministr Meissner. Kde jsou jaké zákony o nedotknutelnosti jeho demokratické výsosti soudr. Meissnera? (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Není takových zákonů, je to pouze byrokratická zvůle, chránící politického šéfa měšťácké nespravedlnosti. Co tvoří obsah článků o Lánym? Proč jsou psány? Jde o práva politických vězňů, vybojovaná proletariátem již v Rakousku a zrušená socialistickými ministry a jejich českobratrskými sekčními šéfy v Československu. A proto je psán i tento další článek: "Nikdo neví, zda ho ta oprátka nečeká". A pokud se Lányho týče, končíme evangelistou Lukášem, kap. XI., verš 47: "Běda vám, protože vzděláváte hroby proroků, kteréž otcové vaši zabili."

Hlavní a nejdůležitější, co tvoří práva politických vězňů, je možnost míti papír, péro, inkoust, knihy. Možnost číst a vzdělávat se, o to především jde. V SSSR jsou také političtí vězňové. V Sovětském svazu není práv politických vězňů, není rozdílu mezi obyčejnými a politickými vězni. Není a nepotřebuje být, poněvadž psací náčiní, knihy, možnost vzdělání patří k prvním a nejzákladnějším právům všech sovětských vězňů. O nic se nestará sovětská vězeňská správa tak důkladně jako právě o to, aby čas trávený ve vězení byl zužitkován k většímu vzdělání každého vězně podle jeho vloh a schopností. Nejenom to: V jednom z nejhorších protisovětských hanopisů 21 dopisů Stalinovi čteme, že sovětští vězňové jsou nuceni pracovati na svobodě, každý ve svém oboru, ale za poloviční plat. Tedy celý trest jest jen ve snížení platu na polovic. Víme, že i takoví záškodníci, jako Ramzin a společníci, odbývají si své tresty jako inženýři přidělení na různé práce.