Druhé deflační období bylo před 2 až 3 léty. Zlato bylo jako základ měny nově zavedeno v rozličných zemích. Rozvoj hospodářství v takových zemích podmiňoval, že musí býti větší oběh peněz a přiměřeně k tomu i větší úhradové reservy. Zlato stouplo v ceně. Mimo to reparační platy, na nichž právě náš ministr zahraničních věcí dr Beneš stále podle svého mínění musil projevovati tak velký zájem, uvedly světové hospodářství do největšího nepořádku a tím povstalo jednostranné nahromadění zlata v několika málo rukou. Co tato druhá deflace způsobila v celém světě, jest dnes známé jako světová hospodářská krise a ani my v Československu nebyli jsme jí ušetřeni. Nemusí se mluviti o inflaci, ale jedna věc není popřena, že deflace, která ještě dnes trvá a kterou po léta prožíváme, jest zločinem, vraždou na našem hospodářství. Vkladatelé, kteří v dobách, kdy snadno vydělali peníze, ukládali je v ústavech, mohou si dnes koupiti dvojnásobek až trojnásobek věcné hodnoty, než v době, když tam peníze vložili. Když si tehdy mohl někdo koupiti dům, může si dnes koupiti dva domy. Kdo tehdy kupoval vagon ječmene, může si dnes koupiti tři. Jest to nespravedlnost a výsměch slovu "měna", jež má znamenati "trvalá", jež má znamenati "stálost", jsou-li takové věci možné, zatím co na druhé straně průmysl, obchod a zemědělství jsou na smrt nemocné, dostávají se do stále horšího zadlužení a konec konců bude zapotřebí zavříti podniky a statisíce dělníků vyhoditi na ulici. Touto cestou nemůžeme dále kráčeti.

Tento krisový rozpočet, který nám byl předložen a jejž máme uvésti v účinnost aspoň na dva měsíce, jest dalším prostředkem k dalšímu vedení tohoto deflačního procesu, jest prostředkem, aby naše hospodářství bylo dále sráženo k zemi, a aby se mu neposkytl čas k oddechu. Pánové, zadlužení zemědělců činí u nás asi 30 miliard Kč. Představte si, že za dnešní úrokové míry, která jest úžasně vysoká, jest zapotřebí asi 3 miliard Kč, které musí zemědělství každoročně sehnati, jen aby mohlo vyhověti pouze svým úrokovým a úmorovým závazkům. Pánové ze zdejších agrárních stran, zvláště z německé strany agrární chtějí nám stále namlouvati, že prý venku v Německu jest zemědělství mnohem více zadluženo. Srovnáme-li to, uvidíme však, že my v Československu musíme v zemědělství snášeti dvojnásobně vysoké břímě dluhů než v Německu a že naše ceny jsou mnohem nižší a příjmy tedy mnohem menší než v Německé říši. Podle toho jest tlak, který tíží zemědělství, nejen dvakrát tak velký, nýbrž mnohokráte větší než tlak venku v říši a víme, že situace říšskoněmeckých zemědělců není růžová, že musejí bojovati s velkými nesnázemi a že vláda Německé říše jest přesvědčena, že se pro zemědělství musí mnoho vykonati, nemá-li se úplně zhroutiti. Ale u nás se nám chce namlouvati, protože prý v Německé říši jest zemědělství mnohem více dlužno na daních než my, že máme býti rádi, že bydlíme v tomto ráji. A pak máme ke všemu říkati ano a amen. Ale že jsme mimo to i po jiné stránce na tom ještě hůře než říšskoněmecké zemědělství, vysvítá z tohoto: Tak zvané cenové kleště, o nichž kol. Zadina již často mluvil, působí u nás ještě mnohem hůře než jinde. Vezměme jen několik standardních předmětů, na př. uhlí. Hornoslezské uhlí dobré jakosti k vytápění domácností stálo před válkou 1 q zlatku, dvě koruny; přepočítejte si to podle proslaveného měnového klíče, šest a půlkrát, dělá to 13 Kč. A co stojí dnes 1 q tohoto uhlí? 40 Kč! Nikoliv méně. Pánové, co by tedy mělo státi obilí, co by měla státi cukrovka, naše standardní předměty zemědělství? My nesázíme koruny a nesklízíme tisícovky, nýbrž jen obilí a řepu. A my můžeme platiti také jen tím, co nám dají naše pole. V tom záleží loupežné rytířství tohoto systému a tohoto státu, vykořisťování, které schvaluje i vláda, že se zemědělec nutí, aby platil penězi, když peněz nepěstuje. Představte si, jaké zoufalství musí býti venku ve vesnicích, když při 200 domovních čísel na 180 visí tabulky s exekučními rozsudky, jaké pobouření musí všude vzplanouti, když zemědělec, jenž musí vysoce a draze platiti všechno, co kupuje, jest stále ohrožován vyššími daněmi, když ví, že to, co mohl dříve zaplatiti jedním povozem ječmene, stojí nyní vagon ječmene, poněvadž pánové v Praze mají chytré záměry. (Posl. dr Schollich [německy]: Svaz zemědělců se všeho účastní!) Ti mluví radikálně jen venku, zde jsou velice hodní, snad něco vytýkají, ale hlasují pro to. Pšenice by měla státi 300 Kč, ale stojí 150 až 160 Kč, ječmen měl by státi 250 Kč, ale dnes stojí 60 Kč a jsou krajiny, kde ho nelze prodati. Umělá hnojiva, železo, cement, všechno zůstalo drahé; když rolník chce něco stavěti, zabředne do takových dluhů, že se z nich do smrti nedostane, a že celá generace zůstane v úrokovém otroctví.

Pan předseda vlády Malypetr nám slíbil, že v otázce snížení úrokové míry bude učiněn rozhodující krok. Rád bych upozornil na to, že zemědělství v klidných a zajištěných mírových dobách nemohlo platiti více než 4% úroků a to nesmělo zadlužení býti příliš veliké. Bude-li dnes úroková míra snížena, snad na 6%, bude se asi předseda vlády domýšleti, že zemědělství tím bylo pomoženo. To ovšem nesouhlasí. Nesáhne-li se k opatřením mnohem důraznějším, všechno nic nepomůže. Pan předseda vlády také slíbil, že se zahájí boj proti kartelům; pochybuji, že to bude možné, poněvadž velmi mnoho významných lidí z politiky a hospodářství sedí v těchto kartelech a brání se rukama i nohama, aby vláda nevedla skutečný boj. Nevěříme, že vláda pomůže. Neboť nebude chtíti užíti prostředků, které by měla k disposici. Zemědělství a snad z části i živnostem a průmyslu nelze podle mého mínění pomoci jinak, než že se mu prostě škrtne část a promine část dluhů, nebo že bude snížena úroková míra tak, aby se to pocítilo nebo že poklesne kurs koruny a tím se zvýší úroveň cen. Ovšem když se pronášejí taková slova, všeobecně se proti tomu zuří a hromuje. Škrtnutí dluhů by znamenalo, že se na druhé straně provádí zabavování majetku. Nechceme o této věci mluviti. Snížení úrokové míry pomůže také jen jedné části a nouze o úvěr bude pravděpodobně ještě větší.

Třetí prostředek - o tom by se nemělo ve slavné sněmovně mluviti, poněvadž to páni neradi slyší. Z povolaných úst se nám ujišťuje, že koruna bude udržena. Ale jak se to má udělati? Udržeti kurs koruny na výši a zároveň zvyšovati ceny? To jest rozpor a napalování, buď vysoký kurs koruny a nízké ceny nebo vysoké ceny a nižší kurs koruny. Tyto obě věci musejí udržovati rovnováhu. Lidé, kteří slibují obojí, zlepšení cen a poměru a zároveň udržení kursu koruny, to jest pokračování v deflaci, musejí si býti vědomi, že hrají komedii a podvádějí veřejnost.

Nevěříme v to. Rád bych si přál, aby existoval ještě nějaký parlamentní zvyk, podle něhož poslanec měl by nejen právo, nýbrž povinnost říkati svým voličům s tohoto místa plnou pravdu - přáli bychom si, aby naše mínění, že se kurs koruny nedá udržeti, došlo k uším veřejnosti a nebylo v censurním úřadě této sněmovny prostě škrtnuto.

Pánové, otázka nezaměstnanosti není rovněž podle státního rozpočtu ve stadiu úpravy. Ministerstvu veř. prací byla, jak víte, volnost jednání ohromně omezena, velké množství veřejných prací se nebude prováděti. Stane se opak toho, co se na celém světě považuje za normální, že se totiž ve velké míře provádějí veřejné práce, aby se tím otázka nezaměstnanosti zmírnila nebo sprovodila se světa. Nová říšskoněmecká vláda počítá s 1 1/2 miliardou říšských marek na veřejné práce, to jest asi 12 miliard Kč. Kdybychom to přepočetli na naše poměry, podle velikosti států, odpovídalo by to částce asi 3 miliard Kč. Ve státním rozpočtu nevidím vůbec nic a jsou to nejisté sliby, které se dávají našim starostům a lidem z venkova, když sem přijdou a líčí nouzi a prosí o pomoc na zimu, když vláda prohlašuje, že vystoupí s nějakými plány, aby čelila nezaměstnanosti. (Posl. dr Schollich [německy]: Vnitřní půjčka má pomoci!) To může býti nanejvýš nucená půjčka. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Vážení! Vloni mohly naše samosprávné svazky, obce a okresy částečně ještě pečovati o nezaměstnané prováděním nouzových prací. Prostředky obcí jsou veskrze vyčerpány. Zde v ústředním sekretariátě dá se případně udělati pořádek. Ale venku v jednotlivých venkovských okresech, ve městech a na vesnicích stalo se nemožným udělati pořádek. Tam nelze nalézti vyrovnání rozpočtu. Zima ještě správně nenastala. Představte si, co přijde. Musíme se jen diviti trpělivosti, s níž mnoho tisíc snáší hlad a bídu, že to přijímají s takovou shovívavostí. Stát nedělá nic, obce nemohou nic dělati, okresy jsou bez peněz, všechno je zadluženo, není peněžního ústavu, který by obci půjčil byť jen 1000 Kč, tak se mají poměry ve skutečnosti. A tu si představují pánové ze "sedmičky", že svým elaborátem pomohli veřejnosti, vždyť oni jen zdánlivě dosáhli rovnováhy. Nelze nic tvořiti, jen velkorysými opatřeními může se k tomu dospěti, při čemž by obyvatelstvo mělo důvěru v hospodářské opatření. Ale to schází. Neboť, kdybychom měli míti poctivý zájem na hospodářské politice tohoto státu, musilo by zde všelicos zmizeti; stát, který se postavil proti středoevropskému řešení, a to při otázce celní unie Německa s Rakouskem, stát, který jest stále proti změně mírových smluv, které se změniti musejí, stát, který se právě nedávno svým ministrem zahraničních věcí dr Benešem v Bělehradě postavil proti všem úsilím o revisi, stát, který jest proti odzbrojení, třebaže pan dr Beneš jest vynikajícím členem odzbrojovacího výboru Společnosti Národů, takový stát nemůže míti důvěry ve své hospodářství. Týž stát, který se v dobrém a ve zlém prohlásil pro Francii a pro rozhodné zotročení německého lidu, který, kde může, hází Německu klacky pod nohy, tento stát jest pro to, aby se za každou cenu vydrželo na zahájené deflační čáře, i kdyby zahynulo celé naše hospodářství.

Tento systém zanechá další pohřebiště v hospodářském oboru. Banky byly sanovány, sta milionů bylo do nich nastrkáno a víme, že bankovnictví ani dnes ještě není zdrávo. Víme, že to ve spořitelnách zavání krisí, že dnes trh domů není již zdravý, víme, že spořitelny stavěly všude na písku. Víme, že to touto cestou dále nepůjde a že zde již nebudou miliardy, aby sanovaly všechno, co se zakolísá a bude hroziti zhroucením. Proto nemůžeme míti důvěry v tento stát a tento systém, i když v něm sedí zástupci dvou německých stran a mají stejnou odpovědnost, když se účastní vlády a také zdvihají ruce pro všechno to, co se páše na našem lidu a na našem hospodářství. []. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: "Vláda je odhodlána k rázným činům", napsalo "České slovo". A proto také tento týden je týdnem horečných příprav na dokončení všech zameškaných příprav k dalšímu, ještě většímu vykořisťování pracujících. Poslední dobou přichází vláda a předkládá stále nové návrhy na větší a větší zbídačení pracujících. Po snížení platů státním a veřejným zaměstnancům přicházíte ještě s dalším celým plánem bídy a hladu, který se projevuje v protizákonném provisoriu rozpočtovém.

Snížení platů státním a veřejným zaměstnancům jste velice dobře omastili. Aby to lehčeji spolkli, říkáte jim, že nejde nic udělat, že v jiných zemích již dávno ke snížení došlo a že když oni sníží mzdy, půjdou ceny dolů a půjde dolů i drahota.

Na odbourání mezd a snížení drahoty je velikým machrem muž širokých ramen, pan posl. Hampl, který též kovákům, když jim v r. 1922 vyhrál jejich boj a když oni šli o 30% pracovati levněji, sliboval: "Kamarádi, k čemu je třeba plné kapsy peněz? Lépe je méně brát, ale více koupit." Ale kováci se přesvědčili, že mzdy šly dolů, a drahota rostla stále. A na tomto příkladě státní zaměstnanci se také přesvědčí, že celý váš manévr slouží jen k tomu, aby byli oklamáni a nebránili se bojem. Na schůzích se bouřilo a křičelo: Nepovolíme! Ale zde na komando pro zájmy Preissů, Petschků a celé té sebranky a v zájmu svých vlastních koryt odhlasujete vše. Věru, velice dobře postavená otázka. Ale pracující již začínají chápat, pro čí zájmy jsou zde vykořisťováni.

Volá se stále, aby dělníci se přišli podívati do sněmovny. Věru, pěkný obrázek by si dělníci ze sněmovny odnesli. Avšak pánové zapomínají na jedno: že potom by musili udělit povolení ne k tomu, aby dělníci přišli na galerii, ale musili by je pustiti do restaurace, aby tam se mohli podívati. A věru, pěkný obrázek by si z vašeho postupu udělali dělníci, kteří jsou neustále více zbidačováni. Nikdo zde nevystoupí, nikdo zde nepodá návrh ve prospěch pracujících než komunistická strana, ale její návrhy, které zde podává ve prospěch pracujících, leží pak v šuplatech vašich stolů. Žádný z vás nevystoupí ve prospěch zbídačených, nezaměstnaných dělníků, ale podnikáte také na ně stále větší útoky. Stupňuje se stále útok, vyčítání a snižování hubených podpor. Je zima, třetí zima, daleko horší minulých, a zase jsou sliby: krise je na přelomu, bude lépe, počkejte z jara, ale zatím v zájmu klidu a pořádku buďte zticha. Dělnictvo však vidí, že krise se stále prohlubuje, že vás kapitalistický pořádek se hroutí, že nemůžete dáti ani práci, ani chleba. Drahota stále roste, snižování mezd je stálým zjevem a vy předcházíte soukromým zaměstnavatelům příkladem, neboť vy nejen snižujete mzdy, nýbrž ještě dělníky propouštíte. Zavírání závodů stoupá, dělníci jsou propouštěni dnes po stovkách a tisících, již zase plní se cihelny, stohy a kanály i v centru Prahy. V blízkosti Václavského náměstí spala celá rodina i s dětmi v kanále. Nyní zase je spousta požárů stohů, kde uhoří desítky lidí, ba stávají se případy, že i děti uhoří, a v to v době, kdy celé tisíce bytů jsou prázdny, protože lidé nemohou zaplatiti drahý nájem a nemají ani 3 Kč na noclehárnu. Teď těmto lidem přicházejí pánové z pražské radnice vstříc a dávají jim vánoční remunerace v podobě toho, že na Štědrý den - ne na celou zimu - bude otevřeno 11 nocleháren, aby aspoň v tento den mohli ti, kteří spí v kanálech, stozích atd., říci, že mají střechu nad hlavou. Snad jim tam také dají stromeček, ale nikdo se nepostará, aby vyhnal povalečské a lenošské mnichy z klášterů a do uprázdněných místností vzal nezaměstnané dělníky a jejich rodiny. Dnes vidíme, že nezaměstnanost v Československu rapidně stoupá, a Československá republika se dostává tak v evropské statistice na čtvrté místo. Úřední statistika Československa v měsíci listopadu udává přes 600.000 nezaměstnaných, a to jen za jeden měsíc jich přibylo 77 tisíc! Kolik přibude nyní? Dochází k hromadným propouštěním, všechny stavby se zavírají a nikdo se nestará o to, že bída, nemoc a hlad se valí do dělnických bytů. My i pracující velice dobře víme, že vaše úřední statistika není správná tak, jako není správný celý váš režim.

Je to režim podvodů a lží. Jen namátkou vás usvědčuji ze lži. "České slovo" napsalo, že jeden ze šťastných okresů je Jílové, kde je 155 nezaměstnaných. Mám však statistiku, ovšem statistiku naši, kde ve 3 obcích tohoto okresu je daleko více nezaměstnaných. A tak vypadá celá vaše úřední statistika a my víme, že počet nezaměstnaných dnes již dosahuje číslice milion. Na tomto okrese je i státní podnik - kamenolom v Požárech. Loňského roku bránili se dělníci stávkou snižování svých hubených mezd, a nyní dochází k brutálnímu propouštění. Dříve pracovalo v těchto lomech až 600 dělníků, a nyní každý týden se propouští řada dělníků. Vedoucí správy těchto lomů ing. Kny, starý rakouský oficír a německý nacionál, terorisuje dělníky, jest to šarfmacher nejhoršího druhu. Tento pán jest však členem okresního výboru pro pomoc nezaměstnaným, který na schůzi vystupuje jako sociální pracovník, ale pod jeho terorem jsou dělníci nuceni odváděti procento pro pomoc nezaměstnaným a ing. Kny se tváří před veřejností, že závod (ovšem ne dělníci) odvede měsíčně 1000 Kč. Věru, odvádí to z královských platů. Má zde pomocný dělník hodinovou mzdu Kč 1.80, a z tohoto platu jest ještě donucován dávati procenta, aby se p. ing. Kny mohl na veřejnosti chlubiti, že tento závod svým dělníkům mzdou vychází velice vstříc, a že oni ještě ze svých hubených mezd mohou své nezaměstnané kamarády podporovati. Na jedné straně propouštějí se zde kamenodělníci, na druhé straně však vaším opatřením nebyly zahájeny silniční práce, jako silnice Jílové-Luka, a zde i při mrazu je možno zaměstnati spoustu dělníků na přípravných pracích, jako lámání kamene, tlučení šutru atd. Toť obrázek z nejvíc vychvalovaného okresu jílovského. A snad dojde k tomu, jako loňského roku, až nezaměstnaní budou žádati o povolení schůzí, že pan okresní hejtman řekne jako loňského roku: "U mne není nezaměstnaných". Co bídy, hladu a utrpení je nyní v dělnických rodinách, protože vaše péče není žádná, třeba že se jí chlubíte. Jen tam, kde nezaměstnaní se bouří, dáváte žebračenky, podle toho, jak se kde bojíte, ale ty jsou těm lidem ve všech případech ještě vyčítány. Agrární nabobi, velkostatkáři a průmyslníci, kteří při každé příležitosti hrabou a vyssávají od státu sta milionů, byli prvními, kteří začali nezaměstnaným žebračenky vyčítati a volati po větší kontrole. Teď, když vás kapitalistický režim se hroutí a když do vašeho korábu začíná téci voda, zesilujete svůj útok na pracující, přicházíte s větším šetřením na bídě a hladu nezaměstnaných dělníků. Dnes, než dostane někdo na vesnici žebračenku, musí čekati celý měsíc, třeba že by umíral hlady on i jeho celá rodina. Vaše podpora není ani na najedení, ani na umření, ba ani na provaz na oběšení. Ale přes to musí býti vše bedlivě vyšetřeno četnictvem, které má velkou práci s nezaměstnanými, a pak velké zloděje a vrahy chytati nemůže. Když je vše vyšetřeno, dostane se jméno vyšetřovaného na černou tabuli u obecního úřadu. Než dostane 10 nebo 20 Kč podpory - to ještě ve spoustě případů není - každý týden musí býti on, když tu podporu dostává, znám celé obci, ale agrární vydřiduši, fabrikanti, kteří dluží miliardy na daních, kteří okrádají stát i obec, ti se na tuto černou tabuli nedostanou. Pro vás platí v zájmu klidu a pořádku toto: četník, četnická kolba, policajt a jeho pendrek, kriminál nebo kulka do hladovějícího žaludku; toť váš program a vaše diskuse vedle stále většího vykořisťování pracujících. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

A k tomu vám věrně slouží ti, kteří si říkají, že jsou socialisté. Ale právě na jejich příkladě se nejlépe odhaluje jejich úloha jako sociálfašistů a odhaluje se i úloha jejich zrádcovské politiky. Přicházíte se stále větší kontrolou a nyní chcete, abyste nemusili sahati do měšců bohatým, vzíti podporu všem sezonním dělníkům, kteří neprokáží, že si v létě nemohli z práce ušetřiti na zimu. Můžete se však zeptati svých věrných sluhů, neboť oni to byli, kteří se postarali o snížení hubených mezd a o zavedení parťáckého systému, že, kdo nepřijel na praseti a nepráskal husou, práci nedostal. A my vidíme, že podporovali a přímo organisovali okrádání dělníků zradou, když se bojem bránili, neboť oni to byli, kteří se starali, aby v létě z práce sezonní dělníci neztloustli. Já vám však mohu prozraditi, že sezonní dělníci mají na zimu ušetřeno toto: Ještě se velká většina z nich nezbavila dluhů za živobytí u hokynářky od loňské zimy, nezaplatili ještě loňské půjčky, které musili udělati, rozbili poslední boty a šaty, jsou teď nazí a bosí. Dále ovsem mají odřená záda, jsou více nemocní, mají krvavé mozoly na rukou, mají hlad oni i jejich rodiny. To je to, co sezonní dělník československý má ušetřeno na zimu.

Dále se však dnes sezonním dělníkem stává každý kovodělník, protože práci v závodě nedostane, ještě tak přes léto, když má dobrou protekci, dostane práci na pár neděl u zedníků, a podle vašeho názoru bude on také sezonním dělníkem. Ale mohu vám říci jedno, že mezi sezonními dělníky je už tisíce těch, kteří chápou, že po dobrém jim nic nedáte, chápou již otázku boje a proto celý tento váš útok narazí na veliký odpor pracujících, kteří pak bojem odpoví proti vašim zbidačovacím plánům.

Dnes, když již celé desetitisíce dělníků mají vyčerpánu podporu podle gentského systému a když statisíce dělníků je před touto otázkou, neboť dobře vědí, že práci nedostanou a váš režim jim ji dáti nemůže, připravujete snížení podpor podle gentského systému o jednu třetinu. Že toto snížen vážně připravujete, ukazuje rozpočet na r. 1933. Třebaže bude daleko více nezaměstnaných dělníků, snižuje se položka na ně se 75 mil. na 57 mil. Kč. To se děje v zájmu udržení rovnováhy rozpočtu. Ano, v zájmu bohatých není pro nezaměstnané na podporu a práci. Peníze ovšem jsou: dáváte miliardy na zbrojení, třebaže se křižujete, že chcete mír, dáváte miliony na subvence bankám, protože by to v krisi asi déle nevydržely, dáváte miliony páterům na ohlupování lidu, oni by v dnešní krisi pomřeli hlady i s kuchařkami. Aby za hranicemi nebyla známa bída Československa, bylo Americe zaplaceno 50 milionů, třebas bohatá Francie nezaplatila. Na to je peněz dosti, ale dělníkům se stále říká: Počkejte, poměry se zlepší. Slibujete investiční práce, ty však nebudou. Říkáte: Když překonáte letošní zimu, bude vyhrána bitva o naši druhou republiku. Jen buď každý doma, buď zticha, nebuř se a třeba se svou rodinou chcípni hlady.

Náš názor na gentský systém je znám. Je to zákon, který je vedle protekčnictví a korupčnictví tmelem, který slepuje reformistické organisace. My víme a otevřeně říkáme, že tento zákon je nespravedlivý proto, že vyřazuje veliké tisíce, velikou většinu nezaměstnaných dělníků z podpor. Proto budeme se všemi nezaměstnanými dělníky bojovati proti jeho zhoršení a boj svůj spojíme s bojem za podporu všem nezaměstnaným po celou dobu, co budou bez práce.

Reformisté udělali z odborových organisací místo organisací třídních podpůrné spolky a dnes, když krachují, zvyšují ještě členské příspěvky. V této době přichází vláda a oni jí dávají souhlas ke snížení podpor. Snížení podpor, větší příspěvky, vyhazov ze závodů, menší podpora - toť věru skvělý recept, jak vyjíti z krise. Dělníci však tento švindl prohlédnou, narazíte na odpor a váš útok bude po zásluze odražen. Tento boj spojí tak řady všech nezaměstnaných dělníků za podporu pro všechny.

Nikoli na záchranu hladovějících, nýbrž na záchranu tonoucí lodi kapitalistického hospodářství jsou stále vymýšleny nové plány, jak vyssáti z pracujících co možná nejvíce, aby klid a pořádek nebyl porušen. Co se stane? Sem tam nějaký buřič je chycen, je při tom ovšem pořádně, jak to páni umějí, ztlučen, poněvadž to jest jediné dílo, které mohou nezaměstnaným dáti, a je ho v Československu dost. Jde do kriminálu nebo, jak příklady ukazují, jest i pohřben, protože bojuje o větší skývu chleba nebo o práci. Okresní hejtmani vědí, že bude těžká zima, že bude měřítkem, dá-li se pracující lid letošní zimy ještě více zbidačovati. Proto svolávají porady, ne ovšem, jak pomoci nezaměstnaným, nýbrž jak na ně ušíti pytel, odvrátiti je od boje a těžiti z jejich bídy a hladu. Jsou doporučovány sbírky, žebrání, ale ne u těch, kteří mají a kteří by mohli dáti, nýbrž u chudáků, kteří sami ničeho nemají. President kdysi řekl: "Nebude králů, nebude žebráků", ale ministerstvo spravedlnosti dává povolení k žebrotě, ovšem ne u Preissů, Guttmannů, Petschků atd. Mám zde jako doklad visitku (ukazuje navštívenku), kterou dal natisknouti a vydal okr. úřad v Hořovicích, na níž je napsáno: "Veselé vánoce a šťastný nový rok 1933 přejí nezaměstnaní". Komise pro pomoc nezaměstnaným dává tedy tyto visitky nezaměstnaným dělníkům, dá jim snad ruksak na záda, sběrací listinu do ruky a pošle je po žebrotě. To se děje v době, kdy je venkov zaplavován stále více exekutory, ovšem u domkářů, malých rolníků a živnostníků. A teď přicházíte i vy k nim ještě se žebrotou, abyste ze svých plných mis nemusili nic dáti.

Mohl bych posloužiti dokladem o tom, jak dopadla sbírka v hlavním městě republiky v Praze. Napřed byla velká sláva, byly vylepeny spousty letáků a plakátů, každý dům byl jimi zaplaven, bylo sehnáno 140 povozů a aut, hasiči, skauti, troubilo se, houkalo se, ale přes to v Praze, kde je přes 2000 milionářů, bylo na této žebravé akci sebráno 31.000 Kč. Dále se sebralo pár starých hadrů a protože se teď v Praze sbírá popel do úzkých hrnců, protože teď hasiči konají kontrolní prohlídky na půdách, bylo na tyto vozy naloženo všechno staré harampádí, které nejde spálit a které za nic nestojí. Je snad v něm jen pár štěnic, ale nic jiného.

Na tyto žebravé akce nejlépe odpověděli nezaměstnaní dělníci na pražském venkově. Řekli: Ano, my půjdeme sbírati, ne žebrati, ovšem ne k chudákům, kteří nemají sami co dáti do hrnce, nýbrž do dvorů, do velkostatků, k fabrikantům, ale nebudeme tam žebrati, nýbrž řekneme jim: Dáš tolik a tolik pytlů brambor, tolik a tolik obilí nebo mouky, tolik a tolik peněz, dále nám ještě půjčíš koně nebo voly a vůz, abychom mohli to, co sebereme, rozvésti nezaměstnaným dělníkům. Tak se dnes velká většina nezaměstnaných dívá na vaše žebravé sběrací akce, na vaše dobrodiní, které chcete prokazovati tam, kde vás nepálí, t. j. na cizí účet.

V "Právu lidu" a "Českém slově" píšete vy socialisté, že nezaměstnaní dělníci, kteří, když nemají čím topiti, jdou na uhlí, jsou bandou lupičů. U vás je to ovšem velký hřích, když táta, který nemá na kus chleba pro plačící děti, jde na uhlí a prodá je, aby své děti nasytil. To je zločin ve vašich očích, ale jsou-li dělníci v závodech okrádáni, jsou-li kapitálem vykořisťováni a pak vyhozeni za vrata závodu, jsou-li jim snižovány mzdy nebo podpora v nezaměstnanosti, to je podle vašeho sociálfašistického přesvědčení správné. My též neříkáme, jděte a berte, třeba víme, když něco vezmou, co potřebují, že to není zločin a že není vinen nezaměstnaný dělník, nýbrž režim, který mu nemůže dát to, co on potřebuje, totiž chleba a práci.

My říkáme nezaměstnaným: Nechoďte krást! Nenechte o sobě říkat, že jste banda lupičů, když můžete dostati tyto věci bojem. Jest jen třeba masově nastoupiti a bojovati. Je třeba žádati uhlí, které je na velkých hromadách, při čemž dělníci nemají čím topit. Je třeba žádati cukr, který za hranicemi nikdo nechce kupovat a doma se skrmuje dobytku. Je třeba žádat levný chléb, když nevíte, co dělat se žitem. Důrazně žádáme práci nebo podporu, ovšem ne almužnu.

Práce bude ovšem v Československu málo. Teď když máte krásná ministerstva obložená mramorem, nádherné koupelny s vodotrysky, pak ovšem druhé práce zastavujete, protože není peněz. Co vám záleží na tom, že není škol, že děti nemají kam chodit do školy, že spousta dětí je vyučována v hostincích, že jsou školní stávky, že děti chodí hod inu až dvě hodiny v dešti a v mrazu do škol. Na tom vám ovšem nezáleží. Nezáleží pánům ani na tom, že nejsou nemocnice, nebo že jsou malé, že nemocní nemají, kam by se uchýlili, že nejsou chudobince a chorobince v okresních městech pro staré sedřelé proletáře, že nejsou provedeny regulace potoků a řek. Ovšem pánům voda stejně nic neodnese, oni jsou dobře posichrováni. Pánům nezáleží na tom, že nejsou vybudovány pořádné cesty a silnice všude tam, kde smetánka nebo nová šlechta a buržoasie československá nejezdí.

Bylo to věru vítězství demokracie nad byrokracií, když položky na investiční práce byly seškrtány. To, co si nedovolili byrokrati, na to přišli socialisté. Bylo velké chlubení, jak pan posl. Remeš řádil v "rozpočtové sedmě" a ukazoval, jak a kde pracující zatížit. A věru sehrál dobře svou úlohu i pan posl. Bergmann. Bylo to opravdu vítězství demokracie, ovšem těch demokratů, kteří mají alespoň psí boudy, ale proletáři na toto vítězství hodně doplatí.

Teď je to trochu urovnané, ale když byla rozvířena hladina, nastala vojna mezi nár. soc. a soc. dem. Obě partaje jako mouřenínové p. dr Preisse nemají si co vyčítati. Vždyť tahali svými sliby pracující již 14 let za nos a teď jasně dokázali, pro koho a pro čí zájmy pracují.

Jestliže při rozpočtu na zbídačený pracující lid jsou více namočeni a více se musejí angažovat soc. demokraté, tedy bratří zase připravili a ještě obhajují jeden z nejpodlejších útoků na pracující lid: Nucenou práci. Nár. soc. partaj má mnoho dobrých lidí: má svého vůdce, který odpočívaje na vavřínech a čokoládě často se probudí a pronese proroctví o vládě silné ruky, po druhé zase o druhém osvobození. Má svého ministra financí, který se výborně stará o svou pokladnu, který pak v zájmu dobrého chodu státních financí spravedlivě rozděluje břemena. Má svého prokurátora, který vystoupil velice energicky, když už nebyl žádný příliv. Má dobrou pracovnici, která po léta bojovala za práva drobného českého lidu a když nestačila šaratice, volala tuřím hlasem: Řím musí býti souzen a odsouzen. Ale korunou těchto zasloužilých českých lidí je p. dr Zenkl, který se již dva roky stará, jak podle jeho mínění pomoci nezaměstnaným. Tento pán stává se v Československu pověstným se svým plánem nucené práce. Dnes místo toho, aby vláda zakročila, je tento pán volán a za jeho přítomnosti jsou konány porady snad proto, jak zavésti nucenou práci v celé republice.