Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

149 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr. Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 17 min. dopol.

nemocí posl. Petrovický.

Výbor živn.-obchodní zvolil ve schůzi dne 23. února t. r. místopředsedou posl. Jelinka.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. Mojto za posl. Danihela.

posl. Chalupníka ministru vnitra o nevyřizování protestu proti obecním volbám v obci Solánci, okres Valašské Meziříčí (č. D 1061-III).

počátkem schůze: zpráva tisk 2172.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 251. schůzi projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. inž. Junga a Hrubého a projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Kaspera.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů rozpočtového a živn. obchodního o vládním návrhu (tisk 2154) zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně (tisk 2172) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový p. posl. dr Nosek, za výbor živnostensko-obchodní p. posl. Vaněk.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. dr Noskovi.

Zpravodaj posl. dr Nosek: Slavná sněmovno! Problém úrokové míry vystupuje v dobách hospodářské tísně zcela přirozeným způsobem ostřeji nežli v dobách normálních. Přes to však nemůžeme říci, že by se otázkou tou nebylo zabývalo zákonodárství různých časů a míst. Vždyť to byla otázka přiměřenosti úrokové míry a otázka, může-li zákon nějakým způsobem zasahovati a normovati tyto soukromohospodářské vztahy, které život hospodářský přináší na jedné straně dlužníkovi a na straně druhé věřiteli.

Upozorňuji na to, že pokud sahají naše historické zprávy až do starého práva římského už zákonem 12 tabulí, tedy do těch prvních počátků právního dění starého římského státu, přichází zákon s normováním úrokové míry v ten způsob, že stanoví 1% z jistiny, tedy 12% ročně a všechno, co bylo nad to, označuje zákon jako lichvu. Zde byl stanoven určitý právní pojem pevné sazby, která neohlíží se na způsob úvěru, na větší nebo menší risiko, na větší nebo menší výlohy spojené s poskytnutím takového úvěru a jako nejvyšší konečnou mez stanoví 12%, za níž již začalo nebezpečí lichevní. Doby pozdější zabývaly se také již z různých hledisek celým tímto problémem.

Dovoluji si upozorniti na dalekosáhlé veliké ustanovení, které církev ve středověku po této stránce stanovila, rozlišujíc mezi úvěrem produkčním a konsumním. Ten známý zákaz, nebrati úroky, nevztahoval se ani tenkráte na úvěr produkční, což ovšem nebylo tak obzvláště důležité a příliš praktické při jednoduchých a prostých tehdejších poměrech hospodářských, kdy vůbec úvěrové hospodářství nehrálo tu úlohu jako dnes. Ale zajímavé je, že tento zákaz bráti úroky z úvěru konsumního platí v nezměněné míře ještě dnes, a jistě je v tom hluboký smysl sociální, který i s hlediska morálního musíme jenom pochváliti a musíme si říci, že by to byla veliká věc, kdyby norma ta nalezla všeobecného pochopení, aby v takovém případě, kdy někdo ze svého osobního nadbytku poskytuje svému bližnímu konsumní úvěr, nemá zneužívati jeho hospodářské tísně a nemá vůbec za poskytnutí tohoto úvěru počítati žádných úroků. Ovšem to jsou věci, které není možno s hlediska laického práva tak dobře rozlišovati. Zákon nemůže teprve prozkoumati, jde-li v konkrétním případě o úvěr konsumní nebo produkční, a musí tuto věc řešiti všeobecně, ponechávaje jemnější nuance sociální otázky svědomí každého jednotlivce.

Doba liberální, ranný novověk a zejména potom století 17. až 18. dívaly se na problém úrokové míry tak, jak se na něj dívá výraz celého toho přesvědčení v obecném občanském zákoníku rakouském, kde je prostě stanovena pevná úroková míra: Úrok ve stycích občanských 5%, v obchodních 6%, a co bylo nad to, to zase už bylo lichvou, kterou mohl soudce potom náležitým způsobem trestati na základě holého fakta, že někdo překročil maximum úvěru, stanoveného zákonem. Nedostatečnost toho všeho bylo ovšem cítiti velmi zřetelně v praksi, kde se ukázalo, že přece jenom je potřebí míti zřetel k nejrozmanitějším nuancím hospodářského života, a kde pojem lichvy ve zdejším zákonodárství stanoven byl v ten způsob, že se ponechává k uvážení soudci, aby on v konkrétním případě si rozhodl, zda zde nějakým způsobem bylo využito tísně bližního, který musí nadměrně mnoho zaplatiti z úvěru.

Po té stránce doba nejnovější, zejména také zákon o nekalé soutěži z r. 1927 již se nezabývá tím, aby stanovil pevnou úrokovou míru, nýbrž vyhledává vždycky slušnější posuzování konkrétního případu. A tím se dostáváme k základnímu hledisku celého zákona, o kterém je nám tady jednati, že vychází z přesvědčení, že je možno, nejen možno, nýbrž žádoucno a nutno, aby státní moc stanovila normy, podle kterých je možno všeobecným způsobem podle povahy úvěru, podle povahy místa a podle povahy hospodářského vývoje dotčeného státu stanoviti určitou úrokovou míru. Je pochopitelné, že moderní zákonodárná technika nemůže tu věc řešiti tak, že by stanovila určitou číslici, že by řekla, že všechno, co je nad tuto číslici, znamená lichvu. Dává to vždycky posouditi konkrétním poměrům; a co je při tom ještě důležitější, že volá ke spolupráci a činnosti v té věci ty, kteří o povaze věci jsou nejlépe informováni, kteří celou věc nejlépe ovládají a dovedou prakticky posouditi dosah každého takového počinu, nebo jinými slovy řečeno, je to podle dosavadního platného práva Ústřední smírčí orgán při Národní bance československé, který fakticky v našem státě je účasten při tvoření nových norem, které tady podobným způsobem jako kdysi starý římský pretor nalézá a tvoří právo, které v tomto zákoně po prvé autorisováním se strany státu má se státi obecně platnou normou, poněvadž zákon spočívá na myšlence, že autonomní činitelé hospodářského života, prozkoumavše všechny okolnosti konkrétního případu, stanoví obecné normy, které dojdou schválení zákonodárného, pokud se týče výkonné moci, tedy vlády samé. Pak se příslušná forma prohlásí obecně obvyklou formou ve "Sbírce zákonů a nařízení" a tím nastává všeobecná závaznost pro jednoho každého. Jestliže potom se někdo dostane do konfliktu s takovou normou peněžnickou, která byla obecně vyhlášena a vytvořena činiteli k tomu kompetentními, nastává zde určité řízení, které se především snaží, aby různé pochybnosti, které zde mohly vzniknouti, různé obtíže v konkrétním případě, které by mohly míti za následek snad polehčující posuzování této věci, byly smírčím řízením odstraněny, aby nebylo potřebí hned se vší přísností práva, trestními ustanoveními, pokutami po příp. vězením zakročovati, aby nebylo potřebí věc stíhati buď trestním právem politickým anebo snad příslušnými normami podle práva trestního v širším slova smyslu.

Nová myšlenka, která je v tomto zákoně tak jasným způsobem vyjádřena, projevuje se v podstatě tím, že moderní stát zachovává si svoji kompetenci starati se o nejrozmanitější projevy hospodářského života, také ovšem i v ostatních úsecích občanského dění, ale že sám svými vlastními orgány se nepovažuje za dosti schopna, aby právě tyto věci mohl obstarávati tak dobře a dokonale, jako mohou jiní, kteří mají daleko lepší znalosti všech příslušných věcí. A odtud můžeme říci, že se úplně tento zákon pěkným způsobem dá zařaditi do té velké myšlenky přestavby současné společnosti, která v dobách dřívějších, zejména v 18. století za vlády liberálních ideí znamenala úplné rozptýlení, úplný atomismus celé státní společnosti, kdy nebylo nijakého organického spojení ani mezi jednotlivci, ani soukromými svazky, nýbrž byly zde jednotlivci, individua, žádným způsobem organicky nespojená a teprve nad tím vysoko a daleko abstraktní stát. Po této stránce je tento zákon zde ukazovatelem naprosto nového vývoje, kdy spojuje všechny vzájemné vrstvy, kdy spojuje všechny vzájemnické instituce, zdůrazňuje jim vědomí vzájemné závislosti, povinnost vzájemné podpory, vzájemné kontroly, zvyšuje myšlenku stavovské cti a snaží se, aby ti, kdož jsou si nejblíže v tom hospodářském podnikání, navzájem se také kontrolovali a snažili se zachovávati obecné normy mravní, aplikované na tento úsek hospodářského podnikání.

Tedy po té stránce je zákon opravdu nastoupením nových myšlenkových proudů, a když se pak rozhlédneme po celkovém vývoji, jak ve státě vlastním, tak také v ostatních státech současné evropské kultury, vidíme, že tato idea přestavby společnosti na stát takový, jak to bývá italsky nazýváno stato cooperativo, velmi zřetelným způsobem se nám ukazuje v tomto konkretním případě. A já nemohu jinak, nežli také jménem rozpočtového výboru zde zdůrazniti, že rozpočtový výbor projednávaje tuto základní myšlenku osnovy zákona, o které nyní zde mám povinnost referovati, souhlasil s těmi základními ideami a potom sledoval, do jaké míry jednotlivá nařízení příslušných paragrafů této všeobecné myšlence také odpovídají.

Přistoupíme-li nyní k jednotlivým ustanovením tohoto zákona, hned v §u 1 vidíme vyslovenu zásadu, že poradnímu sboru ve věcech peněžnictví přísluší stanoviti pro soutěž peněžnictví zásady dobrých mravů.

Tedy prosím, dosavadní prakse, zejména při smírčím orgánu, při Národní bance československé, teprve hledala jednotlivé případy ze života, takové ty různé occasiones, které se stanou ve vzájemném soutěžení mezi jednotlivými peněžními ústavy, ve vzájemném soutěžení v jiných oborech podnikání, a vidouc konkretní stav, jednotlivé spory, které na smírčí orgány byly vzneseny, z jednotlivých případů odvozovala všeobecné typy a tak tato prakse smírčích orgánů stanovila všeobecné zásady, označujíc, co je možno nazvati za dovolený postup, na příklad v soutěžním podnikání peněžnickém, a označiti jako nepřípustné to, co už je mimo rámec dobrých mravů v peněžním soutěžení. Tedy na příklad přijímání osobních provisí v takovém peněžním soutěžení označuje již dnes konstantní prakse smírčího orgánu při Národní bance jako věc, která je mimo rámec dobrých mravů. Podobným způsobem bude zajisté pokračováno ještě dále a myslím, že to lze jistě uvítati, vzpomeneme-li, jakými někdy nepřímými cestami bylo po této stránce pracováno v době popřevratové a jak mnoho osobních zájmů při této věci bylo zúčastněno na úkor hospodářského celku.

Vedle této všeobecné zásady nutno konstatovati, že zde máme potom příslušné normy, jakým způsobem v případě porušení nastává určité jednání před kompetentními orgány. - Bylo by však snad ještě důležito, abych zde zdůraznil jednu věc, kterou zákon měl na mysli, která také byla tradována v rozpočtovém výboru samém. Když se svolají příslušné orgány, takový poradní sbor ve věcech peněžnictví, pak je pochopitelno, že nelze vždy a za všech okolností dojíti k jednomyslnosti, která je zde se stanoviska zákona samého intendována. Mohlo by se státi, že větší sbor měl by mínění zdrcující většiny, dejme tomu, že z 32 shromážděných lidí by nějakých 28 representantů peněžních ústavů považovalo určitou věc za věc, která neodpovídá dobrým mravům, a taková malá minorita 3, 4 lidí by měla po této stránce názor odchylný, anebo by se jednalo o stanovení směrnic pro úrokovou míru ať kreditní nebo debetní a také by nemusil za všech okolností dojíti k úplnému jednomyslnému nazírání všech k tomu povolaných. A tu právě je pamatováno v druhé části zákona, aby v takových případech mohla býti tato nedostatečná souhra, neúplné dohodnutí, suplována výsostným rozhodnutím se strany vlády samé. Jestliže se dosáhne při jednání v kompetentních sborech jednomyslnosti, pak jistě vláda dá svůj souhlas, tato její úchvala vyhlásí se ve "Sbírce zákonů a nařízení" a věc je jednoduchá. Není-li však jednomyslnosti, není-li plného souhlasu, pak vláda přezkoumá celé jednání, sama učiní výsostné rozhodnutí, které už potom není závislé na tom, aby mínění pomocných sborů bylo jednomyslné. A taková norma může se vládní autoritou státi obecně závaznou normou peněžnickou za toho předpokladu, že bude uveřejněna ve "Sbírce zákonů a nařízení".

Důležito ještě jest stanoviti poměr tohoto zákona vůči všeobecně platnému zákonu o nekalé soutěži z r. 1927. Dovolil bych si tu věc naznačiti v ten způsob, že do toho všeobecného rámce o nekalé soutěži podle citovaného zákona náleží jistě vždy také nekalá soutěž na poli peněžního podnikání, peněžního soutěžení, ale tento úsek je sám užší nežli všeobecný rámec, a tímto užším úsekem peněžního podnikání zabývá se právě zákon náš a on také popředně upravuje normy tohoto hospodářského podnikání, po případě soutěžení v oboru peněžnickém; tím však není nikterak řečeno, že by to nespadalo také ještě pod všeobecné normy obecného zákona o nekalé soutěži.

Byla vyslovena obava po př. mínění, že je zde určitý vnitřní rozpor po této stránce, když se ponechává možnost, aby skutky, které směřují proti normám zákona, kterým se právě zabýváme, mohly býti stíhány podle jeho ustanovení a zároveň aby zájemci měli možnost obrátiti se na forum soudní a domáhati se příslušných trestních nálezů podle všeobecného zákona o nekalé soutěži. Nesmí se však zapomínati, že zákonodárce nemá zde nic jiného na mysli, než úplné zabezpečení spravedlivých zájmů jednoho každého, kdo se domnívá, že by mohl býti ve svých zájmech nějakým způsobem poškozen. Jestliže však při řízení podle tohoto zákona před smírčím orgánem dojde k úplnému dorozumění obou sporných stran a jestliže se také prokáže, že převzatý závazek uzavříti toto narovnání před smírčím orgánem skutečně byl splněn, že všecky převzaté podmínky byly loyálně dodrženy, pak to má za následek totéž, jako by před řádným orgánem soudním bylo uzavřeno narovnání, a nemůže už z tohoto titulu trestní řízení před orgánem soudním dále pokračovati. Tedy to je jen kautela pro případ, že by snad někdo nevhodným způsobem protahoval věc při řízení smírčím a myslel, že nějak unikne trestnímu stíhání. Jestliže však projeví dobrou vůli, upřímnou a účinnou lítost nad případnými nesprávnostmi, které se projevily, nebude žádným způsobem trestně stíhán dále, nýbrž celá ta věc je trestně úplně aplanována před příslušnými orgány.

Toto řízení je ještě také dále důležité s toho hlediska, že má-li dojíti ke skutečnému potrestání, není tato pravomoc dána do rukou smírčího orgánu, nýbrž do rukou úřadů politických. Po té stránce úřady politické jakožto úřady živnostenské budou se zabývati příslušnými případy na základě vyšetření skutkové podstaty tak, jak si to smírčí orgány samy všechno vyšetřily. Kdyby se domníval takový úřad politický, že skutková podstata není náležitým způsobem objasněna, pak beze všeho požádá smírčí orgán, aby řízení bylo doplněno a teprve na základě doplněné skutkové podstaty přistoupí k vydání konečného nalezu.

Některé věci, které byly zvláště předmětem jednání v rozpočtovém výboru, bylo by dobře zde pro úplné objasnění ještě zvlášť vytknouti. Byly předsevzaty některé malé změny, pokud se týče textování samého. V §u 4 je změna. Jasným způsobem bylo vysloveno, že pořádkové pokuty mohou býti opětovně ukládány až do výše 10.000 Kč, a to každá, aby snad z původní textace nevznikl omyl, že celkový úhrn těchto pořádkových pokut nesmí přesáhnouti 10.000 Kč.

Z dalších ustanovení, která zde byla ještě převzata, je také zejména důležité při §u 18 ustanovení, že ten, kdo nemaje živnostenského oprávnění, zabývá se zprostředkováním úvěru a dává si za to slíbiti hospodářské výhody, stává se trestným podle tohoto zákona a vedle toho, že všechny příslušné úmluvy jsou před právem neplatny. Po této stránce dlužno si všimnouti, že celá osnova zákona je ovládána touto myšlenkou. Na kolik zasáhne trestní řízení a na kolik je splněna skutková podstata jednotlivých trestních ustanovení tohoto zákona, příslušný provinilý bude potrestán. Ale mohlo by se státi, že by taková ochrana sama o sobě nebyla dosti účinná, a proto v řadě ustanovení máme zde také ještě velmi dalekosáhlou sankci civilní v tom smyslu, že takové dojednání o poskytnutí nějakých výhod při tomto peněžním podnikání, nějakých osobních výhod, zvýšených požitků nebo něčeho podobného je vůbec civilně právně neplatné, takže i v tom případě, kdybych na základě takového dojednání něco obdržel, může ten, jenž mi to poskytl, ještě i po řadu let, tedy v době všeobecného 30letého promlčení, žádati všechna tato hospodářská splnění ode mne nazpět, a to z toho důvodu, aby zde již předem bylo bráněno svodům, které se v takové věci mohou vyskytnouti a které budou snad méně lákavé a účinné, když ten, jenž dostane se do takové situace, aby vyjednával pro sebe nějakou nedovolenou výhodu, bude věděti, že nemusí mu zůstati trvale a že i bez trestního řízení tato nesprávným způsobem poskytnutá hospodářská výhoda bude moci druhou stranou od něho v té všeobecné dlouhé době býti vindikována zase nazpět.

Velmi důležitou je, abych se zmínil o některých ustanoveních §u 15, o doplnění tohoto paragrafu výborem rozpočtovým o další odstavce 3 a 4. Pokud se týče těchto nových ustanovení nutno zdůrazniti, že celý zákon vychází z jasného a určitého přesvědčení, že je klíčem k dnešní situaci a že je prvním krokem při dalších úpravách našich dnešních hospodářských poměrů. Zadíváme-li se na to pravdivé faktum, že zde máme určité obtíže, pokud se týče debetních úrokových sazeb ne vždycky v širokém peněžnictví, ale zejména při podnicích bankovních - musíme míti jasně na mysli, že není možno dosíci poněkud pronikavějšího snížení úrokové míry při debetních sazbách bankovních, když by nemělo dojíti aspoň k poněkud slušnému snížení debetních sazeb v peněžnictví všeobecně. Ovšem jakmile k této věci dojde, jakmile by skutečně byla v praksi provedena, buď opatřením statutárních činitelů, či potom na základě norem, které budou vydány kompetentními k tomu činiteli jakožto obecné normy peněžnické, je zcela přirozeno, že tyto peněžní ústavy budou míti na své příjmové stránce svého účtu z titulu debetního úroku menší příjem. Není dosti dobře možno, aby toto snížení jejich úrokových příjmů bylo vyrovnáno na druhé straně jenom snížením kreditních úrokových sazeb. Je přece všeobecným zájmem, aby příliš nízká úroková sazba ze vkladů také se neplatila, poněvadž národní hospodářství potřebuje, aby střádalové tvořili dále kapitál. Je třeba, abychom je neodháněli od peněžních ústavů. Je třeba poskytovati i když ne vysokou, přece aspoň takovou úrokovou míru, která stojí za to, aby někdo ukládal, a ne tak nízkou, aby to už bylo vůbec nezajímavé, ponechá-li si peníze sám u sebe, či svěří-li je nějakému peněžnímu ústavu.

Tedy zde chtíce nechtíce dostaneme se k problému vyrovnaných, po případě nevyrovnaných provozních účtů jednotlivých peněžních ústavů. Poněvadž při tomto vývoji všeobecné číslice hospodářské nemohou zůstati na dosavadní výši, ježto zde jedenkráte byla docela vědomě nastoupena cesta, která udržujíc hodnotu čsl. valuty snaží se hospodářská čísla přizpůsobiti pokleslé hladině cenové, nezbývá nic jiného nežli umožniti, aby v těch případech, kde jsou nevypověditelné smlouvy s některými zaměstnanci a kde tyto nevypověditelné smlouvy zaručují nepřiměřeně vysoké služební požitky, bylo možno statutárním odpovědným orgánům zasáhnouti a přiměřeným způsobem příslušné nepřiměřeně vysoké požitky redukovati.

Pojem, co je nepřiměřeně vysoký požitek, to není teprve snad nějaká terminologie nebo nový vynález tohoto zákona, to máme již v zákoně bankovním, kde je to formulováno v ten způsob, že jsou to požitky, které nejsou úměrné hospodářské nosnosti příslušného ústavu. Tato formulace byla hledána, jak je známo, velmi dlouho, byla zde projevena naprostá snaha žádným způsobem nezasahovati do sféry, která může podle platných smluv příslušnými zúčastněnými činiteli samostatně býti vyřízena, a zasáhnouti výsostnou normou zákona jen do těch případů, kde by to podle platných smluv za žádných okolností nebylo jinak možno.

Tato věc byla naprosto nutná a je to také svědectvím toho, že skutečně nalezla se úplná jednomyslnost vládní majority, která tuto nezbytnost uznala a vyřešila celou věc tím způsobem, že jistě každý spravedlivý požadavek je úplně uhájen, na druhé straně také zase s hlediska veřejnosti a soc. spravedlnosti je umožněno zakročiti v těch případech, kde i sociální spravedlnost a hospodářská nutnost to naprosto vyžaduje.

To by asi byly ty základní věci, o kterých bylo nutno podati speciální zprávu v plénu posl. sněmovny. Ještě zde máme dosti důležité a dalekosáhlé ustanovení, které je časově omezeno zrovna tak jako platnost zákona celého. Je to otázka zřizování nových peněžních ústavů. Bohužel mimořádná tíseň současné doby a určité morální uvolnění, které se v takových případech vyskytuje, měly za následek, že se jak v Čechách, tak i na Moravě a obzvláště na Slovensku vyskytly různé podniky pod formou svépomocných družstev podle zákona ze dne 9. dubna r. 1873. Ve skutečnosti to není nic jiného, nežli jednotlivecké podniky, které této formy zneužívají k takovým různým machinacím, vymáhajíce od důvěřivých lidí různé výhody pro sebe při obchodech losových a splátkových, zavádějí je do obchodů bursovních snažíce se je přiměti k tomu, aby od nich kupovali cenné papíry, a když je vykořistili, nechávají je obyčejně býti, při čemž obratností a náležitým zabezpečením písemnou korespondencí a potvrzením všech jednání se strany svých komitentů stává se zpravidla nemožné, aby byli nějakým způsobem trestně stíháni. Zde má dojíti k zjednodušení, po případě k znemožnění těchto věcí a děje se to trochu všeobecnou normou tím způsobem, že zřizování jakýchkoliv peněžních ústavů, nejen bank a jejich filiálek - kde to má konečně vláda podle dnes platného práva v rukou, poněvadž nedá-li ministerstvo financí a ministerstvo vnitra souhlas ke zřízení nejen banky, nýbrž i pouhé filiálky, nemůže se to státi skutkem, jak nemůže vzniknouti bez kompetentního příslušného souhlasu ministerstva vnitra nová městská spořitelna nebo něco podobného - je znemožněno. Nicméně přece jen § 19 ve svém prvém odstavci obsahuje všeobecný zákaz zřizování nových peněžních ústavů až do r. 1934.

Ovšem po té stránce nutno upozorniti na jedno, že by se totiž mohly vyskytnouti určité pochybnosti, je-li takový způsob řešení této otázky všeobecně správný, a zapomenouti, že také byl docela odůvodněný nárok a spravedlivý nárok na to, aby byly tvořeny nové, drobné lidové ústavy lidového peněžnictví v technickém slova smyslu. Vždyť přece víme, že to bylo právě peněžnictví, které v historických zemích před 50 až lety vymanilo náš venkov z lichvářských rukou. Víme jasně a zřetelně, že po této stránce poslání lidového peněžnictví, počítaje v to také městské spořitelny a okresní hospodářské záložny na Slovensku, bude míti ještě své veliké otevřené pole, že bude nutno očekávati právě od tohoto peněžnictví ještě velmi mnoho ve prospěch hospodářského rozkvětu tamějšího obyvatelstva. Je jaksi pamatováno na to, že by tyto věci měly býti řešeny v případu potřeby se souhlasem vlády. Nelze se ovšem zbaviti zvláštního dojmu, že je to trochu neúměrné, aby zřizování takových ústavů bylo předkládáno ke schválení naší nejvyšší instituci ve státě, jakou je vláda. Ale je to prozatím určitý ventil, se kterým snad v nejkrajnějším případě mohlo by se ještě vystačiti, při čemž ovšem nutno vysloviti jistě odůvodněnou naději, že tato norma, nedojde-li k její změně, má zůstati jenom opatřením proti těm, kdo by jakýmkoli způsobem chtěli zneužívati těchto institucí, které svojí povahou jsou určeny spíše k obecnému dobru. Takového nebezpečí nebude, kde za celou věcí stojí autorisované revisní svazy. Kde je zřejmo, že jde o zřízení nových podniků ve prospěch širokých vrstev obyvatelstva, tam jistě s největší blahovůli a největší loyalitou budou tyto věci řešeny se strany vlády.

Podávaje tuto zprávu, nemohu jinak nežli jménem rozpočtového výboru prohlásiti, že zákon velmi dobře zapadá do celkového rámce dnešního vývoje celé naší hospodářské struktury, že intence jeho stanoviti obecně závazné normy peněžnické, zejména pro obor peněžního soutěžení mírou úrokovou, kreditní i debetní, jsou velmi časové a na výsost žádoucí. Rozpočtový výbor považuje tento zákon za předpoklad a za podporu provedení konverse československého státního dluhu - na kolik má papíry vysoko zúročitelné - a připravení trvalého snížení úrokové míry přirozeně považuje jak vláda, tak také rozpočtový výbor za podmínku pro zdárný rozvoj připravované investiční půjčky a tuto investiční půjčku zase za instrument, za jeden z těch prostředků, jak při všeobecné dobré vůli spolupomáhati soukromému hospodářství při opětném podporování nového rozkvětu hospodářského života.

Ze všech těchto důvodů, které zde byly uvedeny, doporučuji jménem rozpočtového výboru plénu poslanecké sněmovny našeho Národního shromáždění, aby této osnově ve znění, jak byla schválena výborem rozpočtovým, dostalo se ústavního schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu zpravodaji, p. posl. Vaňkovi.

Zpravodaj posl. Vaněk: Slavná sněmovno! Vláda plníc slib, který učinila při vstupním prohlášení p. předsedou vlády Malypetrem, že bude nutno snížiti úrokovou míru, aby se pomohlo předluženému zemědělství a živnostnictvu, jakož i aby se oživil podnikatelský ruch průmyslový a tím dostalo se vydatného zaměstnání dělnictvu, předkládá posl. sněmovně návrh zákona tisk 2154, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně.

Tuto předloženou osnovu zákona nutno rozděliti na tři části: 1. na soutěž peněžnictví, 2. na úpravu úrokové míry, 3. na zákaz zřizování nových peněžních ústavů.

Při řešení otázky, jak upraviti poměry na našem peněžním trhu, zejména pak, jak urovnati úrokové sazby v zájmu trpícího podnikání, uplatňuje tato předloha názor, že k drahotě úvěru podstatnou měrou přispívá lákání a přetahování úsporných vkladů přeplácením jich a jinými nevybíravými prostředky soutěžními. Snaha upraviti v tomto smyslu soutěž na poli peněžnictví dochází výrazu v první části osnovy a uplatňuje se těmito zásadami. Jde v podstatě o vymýcení t. zv. nekalé soutěže v obchodech peněžních. Poradnímu sboru připadá ve věcech peněžnických podle osnovy významný úkol v příčině takových zásad o slušném a reálním soutěžení, pro které náš zákon proti nekalé soutěži ještě nemá přesně formulovaných skutkových podstat. Zahrnuje je povšechně pod t. zv. generální klausulí § 1 zákona proti nekalé soutěži. Osnova zde předložená myšlenku tu vyjadřuje v §u 1 slovy: "Stanoviti pro soutěž peněžnictví zásadu dobrých mravů." Zásady, které stanoví poradní sbor ve věcech peněžnictví, budou povýšeny na právní závaznou normu tím, že je vláda schválí a uveřejní ve "Sbírce zákonů a nařízení", a dále tím, že porušování těchto norem, jež osnova nazývá "peněžnickými normami soutěžními", bude podléhati zvláštním trestním i civilním sankcím. K projednání stížnosti na porušení peněžnické normy soutěžní je příslušný smírčí orgán. Na porušení peněžnických norem soutěžních může si stěžovati kdokoliv, čímž vyhovuje osnova požadavku, aby v ní byl uplatněn vedle prvku soutěžitelského i prvek veřejného zájmu.