Pátek 28. dubna 1933

K nebezpečným měnovým operacím nesáhly ani státy daleko hůře krisí postižené, než je stát náš. Chce-li se někdo odvolávati na to, že svého času Anglie a v posledním čase i Amerika k podobným opatřením sáhly, pak je třeba otevřeně říci, že my se ani s jedním z těchto států nemůžeme rovnati a co je u nich eventuálním ozdravovacím procesem, že pro nás může býti katastrofou. Zneklidňovaní střádalů přináší také rušivý vliv do našeho hospodářství, je však třeba se ho vyvarovati a vyčkati, až aspoň částečně tyto měnové operace a vliv jejich na vývoj domácího hospodářství budou vyzkoušeny tam, kde si to vzhledem k své politické moci a hospodářské síle mohou dovoliti. Pro pomoc dlužníkům, a to jen těm, kteří vinou poměrů octli se na pokraji hospodářské zkázy, musí býti hledána taková cesta, po níž bychom nedospěli k obávanému hospodářskému rozvratu. S touto věcí nelze dělati agitaci. Ta jest a musí býti zájmem celostátním.

O dluzích a zadluženosti se mluví neustále, avšak nemáme, bohužel, ani přibližné statistiky o zadluženosti zemědělství. Miliardami se hází sem i tam, ale bezpečné číslice nikdo neví. Naříkal si na to v poslední době i sám sen. Krojher v "Pošumavském kraji" ze dne 16. března t. r. Píše: "Číslem ze vzduchu vzatým je zadlužení zemědělství. Pozoroval jsem, že číslice se pohybují od 24 do 50 miliard. To je rozpětí tuze veliké a všecko na nich budované ztrácí na ceně právě pro nestejnost údajů. Všechno toto počítání totiž není žádná statistika, nýbrž pouhé odhady udělané podle potřeby anebo bez úmyslu selháním paměti." Tento nedostatek statistiky je podstatnou závadou veškeré sanační snahy a práce.

Poskytujeme-li projednávaným zákonem částečného ulehčení dlužníkům, musíme si položiti otázku, jak a z čeho budou honorovati svoje závazky, až platnost tohoto zákona uplyne, zabezpečíme-li zemědělské výrově rentabilní ceny či nikoliv. Zde především narážíme zase na nedostatečnost naší úřední statistiky o zemědělské výrobě. Sen. Kroiher ve zmíněném již článku o tom praví: "Všechna dosavadní statistika o úrodě jest nespolehlivá, jen tak od oka, protože je dělána od jednotlivců pro obvody, které nemohou obsáhnouti. Není to vina ani úřadu statistického ani kteréhokoliv zpravodajství ani referentů. Hází se desítkami tisíců vagonů na velikou škodu cen zemědělských plodin. Já na př. nevěřím oněm 54 tisícům vagonů přebytečného žita. Jistě je přebytek, snad značný, ale už jsme měli na podzim nadbytek žita a v květnu strach, že nevystačíme. Ale ohromná číslice působí tísnivě na ceny, protože obchod poukazuje na nemožnost spotřeby takového množství." Nelze upříti, že právě tímto neprozřetelným postupem bylo poškozeno zejména zpeněžení naší sklizně žitné.

Na ochranu těch zemědělských produktů, v nichž nekryjeme úplně domácí spotřebu, zřízeny byly syndikáty v předpokladu, že je to jediná schůdná cesta k ochraně domácí zemědělské výroby před cizí konkurencí. Vidíme však, že v nich rozhodují také jiné zájmy než zájmy výroby zemědělské, o čemž svědčí stálé spory v syndikátních organisacích. Není jistě maličkostí, když může dojíti na př. k vyloučení největší organisace mlynářské ze syndikátu obilního; rovněž tak pro funkci syndikátu příznačnou okolností byly spory zájemnických skupin, z nichž měl býti zřízen syndikát živočišný. Uvažuje se o přeměně syndikátů v monopoly. Nezáleží na tom, jak se tato ochranná instituce nazývá, ale jde o to, aby poctivě svůj úkol plnila a zabezpečila zemědělcům v rámci své mocnosti takovou tržbu, a by mohli existenci svoji uhájiti.

Jsme si vědomi obtíží, které se této dobré snaze stavějí v cestu. Světový obchod zemědělskými výrobky i výrobky průmyslovými je podvázán, náhradou za dovezené zemědělské výrobky z ciziny, kterých k uspokojení domácího konsumu potřebujeme, nemůže vyvážeti přebytky těch domácích výrobků, které na domácím trhu umístiti nemůžeme. Jsou tu ještě zájmy exportního průmyslu, jemuž jde o zachování, resp. získání zahraničních trhů. Mezi zájmy průmyslu a zemědělství jsou rozpory, jichž vyrovnání a odstranění jest nejvyšším státním zájmem. Akademicky se mnoho nyní mluví o potřebě dohody mezi zemědělstvím a průmyslem. Potřeba tato jest zdůrazňována nejvýznačnějšími representanty výroby průmyslové i zemědělské. Jedni i druzí představují si dohodu tak, že musí zájem protivníků na celé čáře ustoupiti. Průmysl uznává, že je třeba poskytnouti domácí výrobě zemědělské co možno největší ochrany, ale při tom v zájmu odbytu svých výrobků na cizích trzích dožaduje se zvýšeného dovozu zemědělských produktů cizích. Na tomto podkladě nemůže k žádoucí dohodě dojíti nikdy. Je třeba hledati střední cestu, po které by bylo možno dojíti k vyřešení sporných zájmů a k uhájení spravedlivých zájmů obou směrů výrobních. Zvýšení dovozu cizích zemědělských produktů nutně musí zesíliti krisi domácí výroby zemědělské. Naše obchodní politika musí tedy býti vedena tak, aby získávaly hospodářský prospěch oba směry domácí výroby.

Jsme si vědomi toho, že u těch výrobků zemědělských, jichž máme nadbytek, bude i při nejlepší snaze těžko možno docíliti rentabilních cen. Víme, že i eventuální měnovou operací nebylo by možno vyrovnati propast disparity mezi cenami výrobků průmyslových a cenami výrobků zemědělských. Proto je naléhavě nutno prováděti kýžené vyrovnání úsilovným a radikálním stlačováním cen těch potřeb, které zemědělec nakupuje, jakož i všech břemen ostatních, zemědělskou výrobu zatěžujících, které dosud nedoznaly žádné změny. Jde tu právě tak o ceny železa, uhlí, strojených hnojiv i elektrické energie, jako o břemena veřejná a sociální dávky.

Naši vedoucí činitelé v politice zemědělské nepřestávají zdůrazňovati, že domácímu zemědělství v nynější kalamitě nebude možno pomoci jinak nežli přeorganisováním celé zemědělské výroby a obmezením výroby těch plodin, jichž máme na domácím trhu trvalý nadbytek. Je to práce obtížná, pomalá a bude vyžadovati velikého úsilí, nežli povede aspoň k částečnému úspěchu. Organisačně nejsme na ni připraveni vůbec. Zemědělství postrádá té organisace, která by byla vhodným základem k této obtížné práci. Na dosavadní tříšti zemědělských organisací odborových tuto práci těžko bude lze vykonati. Ukáže se, jakou chybou bylo, že se tu nevytvořila jednotná veřejnoprávní organisace zemědělců, která by k spolupráci soustřeďovala zemědělce všechny, bez rozdílu politické příslušnosti. (Souhlas.)

Ještě jedné věci je třeba se dotknouti, aby vynikla obtížnost nynější situace. Pan ministr zemědělství dr Hodža několikráte již zdůraznil, že náš průmysl v tom rozsahu, v jakém byl před krisí, nepodaří se nám zachrániti a že bude nutno část průmyslové výroby zlikvidovati. Nelze popírati (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.), že tomu tak opravdu je. Budeme obmezovati na jedné straně produkci zemědělskou a na druhé straně budeme likvidovati část průmyslu. Je třeba tedy odpověděti jasně na otázku, co uděláme s přebytečnými lidmi v průmyslu a ve městech a kam je usadíme. Bylo by třeba dělati účelnou osidlovací politiku a přestěhovati aspoň část přebytečných lidí z měst na venkov. Nemáme, bohužel reservní půdy, která by pro tento osidlovací plán byla k disposici. Ukazuje se, jakou chybou bylo, že se část zabrané půdy nenechala v reservě a k disposici pro tento účel. Mohli jsme býti o mnohou starost chudší, především o starost, jak sanovati a na nových statcích udržeti většinu zbytkového statkářstva.

Na rekriminace je pozdě. Chyby, které se staly, neodčiníme. Je třeba, abychom si všichni uvědomili historickou vážnost chvíle a všemi silami snažili se pomáhati tam, kde je pomoci nejvíce potřebí. Máme odpovědnost za demokracii i za hospodářský vývoj státu. Máme ji všichni bez rozdílu. Lid je syt všech stranických a třídních sporů. Volá po dohodě a vzájemné spolupráci. Jen vzájemným úsilím a společnou prací můžeme stát vyvésti bez otřesu z nynější hospodářské tísně. Doba chce činy a práci a nikoliv jen mluvení. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Schweichhartovi.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný návrh chrání zemědělské dlužníky tím způsobem, že od počátku účinnosti tohoto zákona smí býti vykonán prodej movitých a nemovitých věcí teprve po 31. prosinci 1933 a se soudním svolením. Příslušníci živnostenského středního stavu vytýkají, že pro drobné živnosti atd. takováto ochrana zavedena není a že tedy návrh jest jednostranný. My sami byli bychom rádi poskytli ochranu také strádajícímu střednímu stavu, ale z různých důvodů nedalo se to okamžitě provésti. Ještě obtížněji lze provésti vyvazení zemědělců atd. z dluhů, jak toho mnozí žádají.

Ochrana zemědělců před exekucí, kterou jsme doporučili a kterou zahájil pan ministr spravedlnosti dr Meissner, narazila v některých finančních vrstvách na živý odpor, poněvadž se různé peněžní ústavy obávají peněžních potíží. Ani soukromí věřitelé nejsou nadšeni tímto zákonem, rovněž ne obce. Ale přes to přese všechno musí se učiniti pokus zjednati pro zadlužené zemědělce, kterým hrozí exekuce a tím hospodářská zkáza, čas, aby se hospodářsky zotavili, pokud je to právě možno. Víme velmi dobře, že i tento zákon, jako již leckterý jiný, jest jen utišující prostředek, jímž se skutečné zlo nemůže odstraniti, nanejvýš poněkud zmírniti. Ale i sebe nepatrnější úlevu zla třeba již vítati, i když k ní dochází poněkud pozdě.

Těžká krise veškerého zemědělství souvisí co nejúžeji s bezplánovitým kapitalistickým způsobem výroby. Projevuje se v nadprodukci, ve váznutí odbytu, v klesajících cenách a ve vzrůstajícím zadlužení. Uvážíme-li celkovou situaci, nelze zajisté očekávati v nejbližší době základní zlepšení. Ba, podle zpráv z Ameriky třeba spíše počítati se zostřeným konkurenčním bojem na trhu. Příjmy zemědělcovy zvláště tam, kde bylo hospodářství převzato v dobách dobré konjunktury za příliš vysoké ceny, neodpovídají již vydáním. Také zemědělci, kteří prováděli nesprávné investice nebo lehkomyslně hospodařili, jsou dnes na suchu právě tak jako ti, kteří přišli do zemědělství z čisté spekulace, jako na př. řada zbytkových statkářů. Získali pozemky za babku, pozemky, které by byly daleko spíše měly býti v rukou drobných zemědělců, snili o obrovských ziscích a nyní jsou se svým rozumem v koncích. Pro tyto pochybné živly nemáme žádného pochopení, za to tím více pro velkou většinu pracujících lidí, kteří tkví v zemědělství a přes veškeré své poctivé úsilí a plahočení nezaviněně upadli v bídu vinou hanebného kapitalistického hospodářství. Jim má zákon především prospěti. Při tom se nesmí činiti rozdíl, jde-li o drobného domkáře nebo o velkého sedláka. Krise velmi těžce postihla právě drobné rolníky, kteří žijí z prodeje mléka, másla, zeleniny a pod. a ti potřebují ochrany zcela zvláštní měrou.

Víme, že někteří politikové chtějí činiti příslušnost k zemědělství závislou na průkazu určité velikosti usedlosti. Proti tomu se bráníme se vší rozhodností. K zemědělství patří i nejmenší domkář a nejchudší venkovský dělník. Žádáme tedy, aby soudy nevykládaly pojem zemědělce úzce a jednostranně a aby mezi ně počítaly také pachtýře. Při tom třeba poukázati také na úřední statistiku, která mezi zemědělce počítá i statisíce domkářů. Doufejme, že při provádění tohoto zákona v praksi nebude oprávněných stížností.

Jest záslužné, že na naléhání ministerstva spravedlnosti byla ustanovena odhadní cena předmětů, které mají býti vydraženy, vyšší než dosud. Dosud však nebylo odstraněno řádění exekučních hyen, které nezřídka za pomoci soudních orgánů zkupují za směšnou cenu dobytek a takto se velmi nestydatě obohacují na útraty oněch ubožáků. Ministerstvo spravedlnosti mělo by čeliti těmto korupčním zjevům se vší energií.

Stále a stále připomínáme, že celé naší péče potřebuje hospodářsky nejslabší. Právě proto žádáme již po léta, aby byl opět zaveden zákon o ochraně pachtýřů, který kdysi padl vinou agrárníků. Žádají-li nyní i němečtí a čeští agrárníci zákona o ochraně pachtýřů, svědčí to jasně, jak mocný a oprávněný jest tento požadavek nesčetných drobných zemědělců, kteří nemajíce dostatek vlastních polí, jsou odkázáni na pacht cizích polí, luk a pod. Doba naléhá. Otázka musí býti vyřešena do podzimu, nemá-li nastati zmatek a neštěstí mezi širokými vrstvami drobných zemědělců. Se zákonem o ochraně pachtýřů musí býti také upravena otázka snesitelného a spravedlivého pachtovného. Dnešní pachtovné jest tak vysoké, že drobný pachtýř nemůže míti ze své práce naprosto žádného užitku. Jest tedy nezbytně nutno snížiti pachtovné právě tak jako i snížiti ceny všeho onoho zboží a předmětů spotřeby, jichž potřebuje zemědělec ve svém hospodářství, jako na př. nářadí, železa, umělého hnojiva. Proslavené cenové rozpětí musí zmizeti.

Nám, kteří poctivě usilujeme o splnění odůvodněných požadavků v zemědělství, záleží také na tom, abychom jejich veřejno-právní korporace uvedli na základnu co nejširší a tím jim zjednali co největší platnost. Proto žádáme reformy zemědělských rad v demokratickém smyslu.

Vidíme-li důraz, s jakým se němečtí členové Svazu zemědělců hlásí k demokracii, doufáme v příznivé řešení. Z prohlášení, které včera učinil pan kol. Zierhut za Svaz zemědělců k výkladu ministra pro věci zahraniční, lze v to doufati. Předpokládám, že nyní pan kol. Windirsch nebude již bouřiti proti všeobecnému, rovnému a přímému volebnímu právu, že se v zemědělské radě nebude již mluviti o heslu, bude-li se žádati demokratisace honebního a rybářského zákona, aby se zemědělská mládež nehlásila již k fašistickému stavovskému státu, a konečně, že veškerý tisk Svazu zemědělců bude otevřeně a zřejmě potírati každý fašismus. Jinak bylo by přihlášení k demokracii pouze demagogickým klamáním. Demokracie, jak velmi správně poznamenal pan místopředseda Zierhut, musí skutečně býti čin, příklad a jednání.

Souhlasíme se všemi národními hospodáři, kteří právem uznávají, že krise zemědělství může býti zdolána jen tehdy, vzroste-li kupní síla spotřebitelů a bude-li se soustavně, plánovitě hospodařiti. Poněvadž každý nezaměstnaný znamená přímé poškozování zemědělství, musíme se snažiti, abychom všemi prostředky zmenšili nezaměstnanost, aby stoupla spotřeba, k čemuž by přispělo určitým způsobem také uskutečnění vážných kolonisačních plánů. Stále a stále musíme zde upozorňovati na mezinárodní úpravu velkých problémů budoucnosti, především také na zkrácení pracovní doby.

Vší silou se stavíme proti záměrům snížiti státní sociální péči o nezaměstnané, z čehož konec konců nemělo by nejmenší prospěch zemědělství, poněvadž spotřeba byla by omezena ještě více než dosud a přímo by se otevřela cesta zoufalství a zločinnosti.

Chce-li zemědělství dosíci účinné pomoci, musí spolu se spotřebiteli potírati zhoubné překupnictví, které vykořisťuje obě strany, výrobce i spotřebitele. Několik set lidí ovládá takřka situaci a sbírá smetanu, jak to nyní drasticky ukazuje příklad chmelařů a obchodníků. Z nynější tak příznivé konjunktury na chmelařském trhu získávají pouze obchodníci. To opět dokazuje, jak jest nutno, aby se dále vybudovávala družstevní organisace zemědělců, ale i spotřebitelů, aby se přímá výměna zboží vytvářela ku prospěchu obou. Hospodářský vývoj naléhá na spojení, aby anarchické kapitalistické hospodářství bylo nahrazeno plánovitou sociální výrobou.

Dovolte mi, abych zde přednesl zásadní prohlášení socialistického agrárního výboru:

"Každá účinná pomoc těžce pracujícímu zemědělskému obyvatelstvu musí vycházeti z uznání nedílné souvislosti agrární krise s krisí průmyslovou. Zmírnění agrární krise předpokládá promyšlené potírání krise průmyslové, zesílení kupní síly průmyslového obyvatelstva, především však zařazení armády nezaměstnaných do výrobního a spotřebního procesu. Plánovitá hospodářská organisace výroby a odbytu, demokratisace všech zemědělských zastupitelských sborů, zlepšení právních poměrů drobného venkovského lidu, zařazení domkářů a drobných rolníků do veřejného starobního, nemocenského a invalidního pojištění, zásadní zrovnoprávnění zemědělských a lesních dělníků s průmyslovými dělníky ve všech oborech sociální politiky, soustavné zvyšování sociální, kulturní a zdravotní životní úrovně pracujícího venkovského obyvatelstva, to jsou základní požadavky sociálně-politické agrární politiky."

Úplně souhlasíme, že mnoho řečníků žádalo, aby vyloženě zemědělským drobným hospodářstvím byly poskytnuty levné úvěry z veřejných peněžních ústavů prostřednictvím družstevních lidových ústavů. My však také žádáme změny lesního zákona, aby místním usedlíkům méně majetným byl zajištěn volný vstup do lesa a nerušené sbírání lesních plodů, žádáme, aby půda, kterou nemohou již spravovati zbytkoví statkáři, byla přikázána obcím a drobným rolníkům. Žádáme všeobecné daňové revise, aby se zjednodušilo veškeré vyměřování daní se zvláštním zřetelem k přirozeným nevýhodám malorolnických podniků, odstranění nespravedlivého odstupňování při vyměřování domovní daně třídní a při vyměřování zemědělské daně důchodové. Velký důraz klademe na vybudování veřejné zdravotnické služby, která právě na venkově jest velmi vadná, jakož i vybudování poraden pro matky a péče o kojence na vesnici. Žádáme zemědělského lidového vzdělání. Žádáme však také zákonné ochrany pro venkovské spotřebitele elektřiny a aby byla vybudována ústřední zemědělská poradna pro zkoumání trhu a výroby. To vše jsou věci, které bylo by možno uskutečniti s poněkud dobrou vůlí.

Nikoliv nemožná soběstačnost, nikoliv šílená politická diktatura, nikoliv zuřivý nacionalismus, to nemůže zachrániti všechny poctivě pracující lidi, nýbrž promyšlené vybudování hospodářství v duchu socialistickém ve prospěch celku. Bude-li úhrada spotřeby upravena, nemusí býti zboží ničeno v miliardových hodnotách, aby stouply ceny zemědělských výrobků, kdežto na druhé straně miliony lidí v celém světě strádají a hladovějí, nemusejí zemědělci hynouti při nejtěžší práci. Chtějí-li zemědělci vybřednouti z víru kapitalismu a zajistiti si existenci v naznačeném smyslu, najdou v nás nejlepší pomocníky.

Hlasujeme pro zákon očekávajíce, že agrární strany projeví ochotu také v otázkách dělnických. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hrubý. Uděluji mu slovo.

Posl. Hrubý: Dnes přichází vláda s návrhem zákona o odkladu provádění exekučních dražeb, dnes, když rolnická a malorolnická hospodářství i drobní živnostníci nemají nic, protože jim už exekuce všechno vyplundrovaly, když je na vesnici hlad. Na mne to dělá dojem, že je zde nebezpečí, že v těchto hospodářstvích, která jsou přímo před bankrotem, by ani nedošlo ke sklizni, že nebudou moci zasíti a že se dává toto moratorium na provedení exekucí z toho důvodu, aby mohli malí rolníci zasíti a aby jim mohli příští sklizeň exekucemi sebrat. Z návrhu zákona to vyplývá, poněvadž sám dává do jednoho pytle drobného rolníka i statkáře. To je jedno, zemědělec jako zemědělec, je-li to žebrák, který má hlad, nemá co jíst a nemůže ani zasíti a spotřebuje - jako je tomu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi - i osivo, či je-li to statkář, který dluhuje velké daně - to všechno je zákonu jedno. Mimo to velkou vadou tohoto zákona je, že nejsou do něho pojati drobní živnostníci a domkáři. Cožpak jenom rolníci jsou před bankrotem? Myslím, že drobní živnostníci a domkáři též jsou na tom stejně mizerně.

My dáváme k tomuto návrhu své doplňovací a pozměňovací návrhy asi v těchto zásadách:

1. Aby všem drobným dlužníkům, drobným rolníkům, domkářům a živnostníkům byly zastaveny exekuce pro pohledávky boháčů;

2. aby škrtnutí daňových nedoplatků bylo provedeno pro drobný zemědělský a živnostenský lid;

3. aby všechny exekuční úkony zaplatil věřitel, je-li zámožný. Zákon jenom odkládá provedení exekučních dražeb, ale exekuční úkony, které stojí spoustu peněz, soudy, právníci atd. zůstávají, je jenom odklad do konce r. 1933, aby, když se tím snad částečně pomůže hospodářstvím na nohy sklizní, jim potom mohli výsledek sklizně sebrat, poněvadž dnes jest taková situace, že je ohrožena sklizeň.

4. Navrhujeme, aby provedení exekučních dražeb bylo prodlouženo, nezmění-li se podstatně situace a poměry, do konce r. 1934.

To je naše stanovisko.

Nyní dovolte, abych řekl několik slov a stanovisko Ústředí mládeže komunistické strany Československa ke stanovisku Ústředí mládeže nár. sociální, které v poslední době udalo důvody, proč odmítá dělat s komunistickou mládeží jednotnou frontu. Jaké jsou to v podstatě důvody? Vytýká se nám, že s námi nemohou dělat jednotnou frontu mladí páni z Melantricha proto, že prý jsme proti demokracii, proti republice a že jsme rozvratníci. Pokusím se na tyto důvody také odpovědět.

Jsme prý proti demokracii. Ptáme se, proti jaké demokracii? Stačí prostý příklad: Je dnes demokracie v tom, když tu je milion nezaměstnaných, hladových dělníků, mezi nimi nejméně 300.000 mládeže, a na druhé straně Weinmannové, Petschkové, Preissové a i Benešové mají plná břicha, mají všeho dost? To je nějaká demokracie? Za druhé, je to demokracie, když se tu rozpouštějí organisace, když Komunistický svaz mládeže byl loňského roku rozpuštěn a dnes se připravuje rozpuštění komunistické strany jako strany nepohodlné tomuto režimu? Ptáme se: Je to demokracie, když dělníci jsou zavíráni a kriminalisováni za to, že kritisují na schůzích a projevech tento nespravedlivý kapitalistický pořádek? Je demokracie, když na příklad dělníci hájí svou poslední skývu chleba, když stávkují, nebo když žádají, aby nezaměstnaným byly dány větší žebračenky, že místo chleba se do nich střílí jako do zajíců. Pro takovou demokracii my, promiňte, nemůžeme být a také nebudeme.

Jaká je to demokracie? Pracující lid na své kůži cítí sám, že tady je demokracie pro hořejších 10.000 a že pro 90% veškerého národa a obyvatelstva tu demokracie není. My nejsme v zásadě proti demokracii, ale jsme pro demokracii takovou, aby těch 90% utlačovaného národa mělo skutečnou demokracii a těch 10%, kteří utlačují, aby jí neměli. A ne jako je to tady, obráceně. Malý příklad: Je vypsána půjčka práce. My jsme podali návrh, aby ta půjčka byla nucená, poněvadž jsme věděli, že kapitalisté, kteří tu krisi zavinili, na půjčku práce nebudou upisovat. Dali jsme návrh, aby kapitalisté, když dluhují ohromné miliardy daní, půjčku práce upsali, aby upsali ti, kteří krisi zavinili. Ale kapitalisté nedávají na půjčku práce, ačkoli jsou to peníze vydřené na drobných lidech, ať jsou to spolky nebo kampeličky atd. Tak to vypadá ve skutečnosti, tak vypadá demokracie. Na krisi, kterou kapitalisté zavinili, má platiti 90% obyvatel.

Řekl jsem: Jsme pro demokracii, ale pro pracující lid a ne pro boháče, kteří nepracují a mají všeho nadbytek. Nejsme zásadně proti republice, ale jsme pro takovou republiku, aby v ní dělníci rozhodovali, jsme pro republiku socialistickou, pro republiku sovětskou. To je naše stanovisko. A pracující mládeži a i nár.-sociální mládeži a socialistické říkáme podrobně, co chceme. Celý obsah toho, co chceme, co chce mládež komunistická, předkládáme dnes celé dělnické veřejnosti a dělnické mládeži.

Co chceme především? Právo nejenom na život, nýbrž na lepší život, nežli měli naši tátové. Za poslední léta jsme vytrpěli příliš mnoho. Jsme mladí, ale poznali jsme už, že v tomto světě nemůžeme nikdy žít lépe nežli otroci. Utěšují nás, že v něm bude zase lépe, jen co se dostaneme z krise. Říká se nám, že se nám bude moci zase dáti nějaká práce, že se zase alespoň najíme. Naši tátové pomáhali tento svět budovat. Domnívali se, že každým okamžikem, s každou jejich obětí a s každým novým úspěchem lidského pokroku přibližuje se jejich dětem lepší budoucnost. Dnes sami poznávají, že se mýlili, že řád, ve kterém žijeme, obrací každý pokrok v pravý opak, a od nás se žádají vždy nové a nové oběti, aby se udržel, prostě postupuje se od 10 k 5 a z krisí se nevyjde, dokud nebude rozbit tento shnilý kapitalistický pořádek. Nechceme, aby místo dnešního umírání hladem nám bylo dovoleno živořiti. Chceme zažíti lepší dny, nežli zažili naši otcové ještě než došlo k tomuto pekelnému krachu celého dnešního řádu. Za dnešního stavu věcí není však vyhlídek ani na malé zlepšení. Vše spěje stále hlouběji. Je třeba zbořiti staré řády a vybudovati nový svět, v němž budeme vládnouti my, kteří pracujeme. To bude základ pro zřízení radostného života, rozvinutí schopností, které jsou dnes v nás ubíjeny, a pro přeměnu lidí, otroků mrtvého zisku, v lidi - pány světa.

V novém světě zařídíme nový život. Opatříme práci. Nestrpíme, aby se pšenicí vytápěly lokomotivy, když mají lidé hlad, aby se bavlna házela do moře, když by jí bylo potřebí vyráběti dvakrát tolik, aby se lidé oblékli. Otevřeme znovu zavřené závody a vybudujeme nové. Zaplavíme venkov traktory, aby bylo dostatek laciného obilí. Od Ohře až k Tise zastavíme řeky údolními přehradami a elektrickým proudem jejich elektráren budeme zásobovati fabriky a domácnosti pracujících. Zregulujeme řeky, vybudujeme průplavy. Roztočíme znovu kola těžných věží, protože je potřebí mnohem více uhlí, než se ho dnes dobývá, aby si mohl každý dělník vyhřáti v zimě pokoj, aby se znovu rozhýbaly závody a začaly dýmat vysoké pece. Vynález zdokonaleného stavu či jiného stroje už nebude znamenati větší bídu, připravení tisíců dělníků o chléb, nýbrž zkrácení pracovní doby a vyšší mzdy z většího výtěžku práce, který vynález přinese. Neboť vynálezy, které jejich vůdcové vymýšlejí, aby byl lidem usnadněn život, nebudou padati do rukou kapitalistickým dravcům, aby s nimi naložili podle toho, zdali jim přinesou zvýšení či snížení zisků. Budou sloužiti pracujícím. Každý bude pracovat a každý bude jíst. Dokážeme to, protože jediné, co tomu dnes brání, je zájem kapitalistického měšce. A toho nebude.

V závodě bude dělník pánem. Nebude popoháněčů a pokut. Nebude šíleného racionalisačního tempa, ale zato každý dostane práci. Mladý dělník bude v každém směru plnoprávným dělníkem. Za stejnou práci dostane stejnou mzdu. Se zařízením, že učeň, děvče nebo mladý dělník jsou nuceni dělati za poloviční mzdu a stávají se nástrojem snižování mezd dospělým dělníkům, bude nadobro zúčtováno. Zmizí Brožíkovy směrnice pro propouštění mládeže, protože vůbec nebude potřebí propouštěti.

Práce, život a zdraví pracující mládeže budou chráněny. Přesto, že mladý dělník bude míti všechna práva dělníka dospělého, bude jeho práce a jeho mzda chráněna nejpřísnějšími sociálními zákony. Práce dětí do 14 let bude zakázána. Mladý dělník do 16 let bude míti vyměřenu 4hodinovou pracovní dobu, mladý dělník do 18 let 6hodinovou. Bude zakázána noční práce mladších lidí než 18letých. Také při zdraví škodlivé výrobě a v akordní práci nesmí býti mládež do 18 let zaměstnávána. Zkrácení pracovní doby mládeži bude provedeno bez jakékoli újmy na mzdách. V hlavní instituci závodu, v závodním výboru, bude mládež spolurozhodovati. Jednou za rok stráví každý mladý dělník 4 neděle na dovolené, jež mu bude závodem zaplacena ve výši jeho plné mzdy. O zdraví mladého proletariátu se budou starati zvláštní sbory lékařů, kteří budou pravidelně a co nejčastěji pečlivě zkoumati zdravotní stav mladého osazenstva v každém závodu. Své porušené zdraví budou mladí proletáři napravovati v Mar. Lázních, v Luhačovicích, na Štrbském Plese, v mořských lázních a v jiných léčebných místech, kde se dnes rozvalují břichatí paďouři. Udržení zdravé, mladé pracující generace budou sloužiti moderní sanatoria a léčebné ústavy, na něž dnes mají právo jen nejbohatší kapitalisté. Pro všechnu pracující mládež bez rozdílu bude zavedeno výhodné soc. pojištění, které budou udržovat závody a stát. Dělnický stát se postará i o tu zbídačelou mládež, která nemá rodičů, živoří a nemůže dnes začíti lidský život. Z ulic zmizí děti i mladí otrhaní žebráci, hoši a děvčata, kteří žijí z několika haléřů, vydělaných prodejem květin či různých drobností. Budou umístěni v závodech a školách, kde se naučí pracovati a stanou se plnoprávnými a uvědomělými mladými proletáři. Sociální péče o mládež, kterou zavede dělnický stát, bude jednou z nejdůležitějších institucí, na něž bude vynaloženo co nejvíce prostředků. Nebude Popelkou ve státním rozpočtu, jako jest jí dnes ve státě kapitalistickém, který z ní každoročně ještě ubírá statisíce, aby je věnoval na zbrojení. Jejím úkolem nebude cpáti mladé lidi do polepšoven a dělati parádu pokryteckým filantropickým měšťáckým paničkám, nýbrž starati se o zdraví mladých lidí a umožniti jim, aby vyrostli v silné a zdravé příslušníky dělnické třídy.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP