Nyní ovšem byl předložen vládě návrh o pensionování a přijímání nových sil. Pod dojmem přijímání nových sil nemyslí se jenom přijímání úplně nových sil, které ještě ve státní službě nejsou zaměstnány, nýbrž pod tento pojem nutno subsumovati také tyto smluvní síly pro případ, že by se měly státi pragmatikálními čekateli. Vládě byl předložen návrh, aby se směly přijímati nové síly jenom tehdy, když dosavadní stav klesne o 10% pod stav normovaný, což by znamenalo, že tyto síly by se vůbec nikdy nestaly pragmatikálními čekateli. Jestliže pak se podíváme na systemisaci služebních míst - nechci ani tyto cifry přednášeti - pak by to znamenalo, že to, co se říká v důvodové zprávě k platovému zákonu, že se počítá nejméně s dvojím povýšením, by neplatilo a že tito lidé by nejenom nebyli účastni povýšení, nýbrž nestali by se vůbec ani pragmatikálními čekateli. Kdyby toto opatření měla vláda schváliti, pak ovšem je v rozporu s prohlášením předsedy vlády, které učinil 21. února t. r. zástupcům odborových organisací, že totiž vláda nepomýšlí zhoršovati ani hmotné, ani právní poměry zaměstnanců. Domnívám se, že v demokracii má ještě něco platit slovo ministra a zejména slovo premiera vlády. (Výborně!)

Jestliže dále uvážíme, že v tomto podniku byly sníženy o 10% všechny vedlejší požitky - t. j. příplatky za noční službu, ambulantní diety atd. - jestli uvedu, že se zde šetří na světle, otopu, čištění atd., že již zaměstnanci těchto státních podniků budou pomalu pracovati bez světla a v zimě bez tepla, a podíváme se, jak se hospodaří v jiných resortech státní správy, jaké pozornosti, pokud se týče úředního zařízení a vybavení, se těší takový hřebčinec v Kladrubech, kde si pánové pro své pohodlí zařizují zámeček, kteréžto zařízení hýří stříbrem, mosazí, lustry a koberci, a srovnáme to pak s jiným zařízením jiného úřadu, nemohu dojíti k jinému závěru, nežli že jsou zde patriciové a plebejci (Výborně!), s nimiž se zachází s každým jinak. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ministerstvo financí vydalo nedávno pokyn, že se vláda striktně usnesla, že se nesmějí vypláceti žádné remunerace, na které nemá zaměstnanec právního nároku. Jestliže však musím konstatovati, že v presidiu ministerstva obchodu jsou tak šikovní a prozíraví pánové, kteří dovedou takovéto usnesení vlády tak nevinným způsobem obejíti, že se vzájemně vyzvou, aby si podali žádosti o výpomoci, poněvadž se jim finančně špatně vede, a že jeden vysoký pán, který je ve II. platové stupnici (Slyšte!) a po 10 let se nestydí pobírat 900 Kč měsíčně za likvidaci Úřadu pro zahraniční obchod, jenž již 10 let neexistuje (Slyšte!), a že tento pán, který koupil svému synkovi k vánocům automobil, se nestydí podati si žádost o peněžitou výpomoc (Výkřiky.) a poukáže si 4.000 Kč, druhý 3000 Kč, když dosud měl 44.000 Kč vedlejšího příjmu v bavlnářském syndikátu a je komisařem v obchodní komoře v Bratislavě za honorář 6000 Kč ročně, a srovnám-li, jak se hospodaří v tomto resortu a jak se hospodaří v jiném, nemohu zase dojíti k jinému závěru, než že v naší státní službě jsou patriciové a plebejci. (Výkřiky posl. Tylla.) Rád bych věděl, kolik tito pánové upíší na půjčku práce. Jestliže malí zaměstnanci všech oborů státní správy ukázali takové vzácné pochopení nejenom solidarity k dělnictvu, nýbrž také pro potřeby státu a předhánějí se přímo v úpisech na půjčku práce, pokud jim to jejich skrovné příjmy dovolují, zavazují se k novým srážkám (Výkřiky posl. Tylla.), byl bych tomu velmi povděčen, kdyby nám bylo také řečeno, kolik upisují tito pánové, kteří se domnívají, že se snáší se slušností, aby v době, kdy se na těch nejnižších šetří každá koruna, oni přímo drancovali státní pokladnu. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky posl. Tylla.)

Budiž mi dovoleno proti tomuto příkladu úspor nebo hospodaření ještě postaviti nový protiklad. Výnosem rakouského ministerstva financí z r. 1862 čís. 12.779 byla přiznána z důvodů spravedlnosti zřízencům finanční správy mimořádná odměna za donášku zvlášť těžkých úředních zásilek, převyšujících váhu 14 kg, penízem 35 hal. Tato odměna byla r. 1919 výnosem našeho ministerstva financí čís. 10.517 pres. r. 1919 zvýšena bez ohledu na vzdálenost na 70 hal. Ale nyní některé úřady zastavily tuto mimořádnou odměnu těmto zřízencům s poukazem na vládní usnesení ze dne 14. ledna 1930, poněvadž to není odměna, ke které stát je povinen a na kterou má zaměstnanec právní nároky. Chudákovi, který má pár korun měsíčně, se těchto pár haléřů zastaví, ale v ministerstvu obchodu si pánové vezmou 4000 Kč jako výpomoc.

Na valné hromadě Syndikátu čsl. novinářů bylo konstatováno, že ve státním podniku Československá tisková kancelář jsou zaměstnanci s úplným vysokoškolským vzděláním, kteří po 10 letech služby nemají plných 900 Kč měsíčního platu. (Slyšte!) Vládním nařízením č. 103/1927 a 132/1931 se předpisuje pro redaktora ČTK úplné vysokoškolské vzdělání, znalost nejméně dvou živých jazyků a pro jmenování úředníkem ještě zkouška z komorní stenografie. Do r. 1927 předpisoval služební řád, že redaktor tohoto podniku po 10leté službě je postaven na roveň pragmatikálnímu úředníku. Tento služební řád byl zrušen, vypověděna smlouva a slíbeno, že do konce r. 1927 bude uzavřena nová smlouva. Dosud se tak ovšem nestalo. Tak 16 zaměstnanců tohoto státního podniku 6 let je již bez jakéhokoli postupu. To jsou také důsledky neprovedeného platového zákona. Zdá se mi, že při této věci mnozí pánové mysleli více na sebe než na ty ostatní. (Výborně!) Bohužel, jim to v našem státě ještě nikdo neřekl.

Nerad se dovolávám Rakouska, ale pamatuji se, že svého času řekl rakouský císař byrokracii: "Pánové, nesmíte mysliti jenom na sebe, musíte mysliti také na ty ostatní, na ty nižší." Bylo by dobře, kdyby se to dnes také řeklo hodně hlasitě na adresu mnohých pánů, kteří přece musí uznati, že to není spravedlnost, kteří musí uznati, že tisková služba ve státě je přece stejně důležitá jako každá jiná služba a že také nutno redaktory, od nichž se žádá takováto kvalifikace, řádně platiti. Vždyť by si žádný soukromý tiskový podnik nemohl troufati kvalifikovanému redaktoru nabídnouti honorář necelých 900 Kč měsíčně po 10 letech služby; pak se ovšem nedivím těm stížnostem na Čsl. tiskovou kancelář, pak přirozeně musí tyto stížnosti býti, poněvadž za málo peněz, málo muziky! (Výkřiky posl. Hatiny.) S takovým paradoxem, že máme ve státní službě patricije a plebejce, bylo by lze se setkati ve velmi četných případech.

A snad by zde byl jeden lék možný: Dosud byli úspornými komisaři ustanovováni ve všech odvětvích státní služby vysocí úředníci.

Snad by se nyní doporučovalo, aby se karta obrátila a aby na chvilku byli také ti nižší úspornými komisary. (Výborně!)

Budiž mi nyní dovoleno vrátiti se k projednávanému předmětu, účetní uzávěrce. Z hospodaření za r. 1931 byly zálohově kryty platy splatné 1. ledna 1932. Jsou to zálohy samosprávě, zálohy na služné atd. ve výši 1,040.000.000 Kč. Dále zálohy z prvních let státního hospodaření ve výši 375 mil. Kč, které by snad již bylo na čase jednou vyúčtovati, poněvadž není přece možno, abychom rok od roku vedli tyto zálohy v naší účetní závěrce, aniž by byly vyúčtovány. Překročení úvěru u kap. 7, 9, 17 ve výši 257 mil. označuje sám nejvyšší kontrolní úřad za takové, které vyžaduje podle čl. XII finančního zákona souhlasu Národního shromáždění. Ministerstvo financí však odložilo tento souhlas až na dobu, kdy bude znám výsledek celého státního hospodaření za r. 1931. Toto stanovisko ministerstva financí zdá se mi nepochopitelným.

Nedoplatky daňové klesly o pouhých 50 mil. Kč, ne zaplacením dlužných daní, nýbrž povolováním odpisů - a činí stále 4.669 mil. Kč. Na kolik budou likvidovány úpisy půjčky práce, dosud nevíme. Ale zbývá zde otázka, co s těmi nedoplatky, které půjčkou práce likvidovány nebudou? Jaká opatření učiní finanční správa, aby konečně z účetní uzávěrky zmizel tento výkaz stálých číslic 4, 5, 6 až 7 miliard daňových nedoplatků? Na systemisaci se uspořilo 77 mil. Kč; z toho lví po díl má finanční správa. Konceptní i berní úředníci s i však stěžují, že již dvě léta nejsou obsazována volná místa. Co to je úspora těchto několika milionů Kč, když na druhé stra ně vykazujeme téměř 5 miliard daňových nedoplatků? Platíme tedy velmi draze tyto nepatrné úspory v těchto vysokých daňových nedoplatcích.

A nutno položiti otázku, zdali čekáme snad nápravu od komise pro zhospodárnění státní správy. K tomuto předmětu ještě přijdu. Budiž mi však dovoleno, abych polemisoval s některými návrhy, které podává kol. Remeš v "Nové době", jenž navrhuje mezi jiným, aby za účelem dosažení úspor byla zrušena prý zbytečná pobočka pošt. spořitelny v Brně, dále zbytečné pošt. ředitelství v Opavě a v Pardubicích. Domnívám se, že centralisace neznamená a nemusí znamenati reformu a zhospodárnění správy (Tak jest! Výborně!), nýbrž že reforma musí jíti cestou decentralisace, zvýšení kompetence a odpovědnosti, poněvadž malé, snadno ovladatelné obvody správní mohou dáti veřejné správě hybnost, pružnost, rychlost, dochvilnost a spolehlivost. Občan chce býti rychle a spolehlivě veřejnou správou obsloužen, z čehož mu kyne daleko větší zisk, než kdyby uspořil několik Kč na daních, protože na rozhodnutí úřadů správních mnohdy závisí úplně jeho existence. Pro občana jsou čas peníze, a proto čím dříve, rychleji a spolehlivěji bude veřejnou správou obsloužen, tím větší zisk z toho také bude míti. (Výborně!)

Odstrašujícím příkladem centralisace je Zemský úřad v Praze (Výborně!), administrativní monstrum, které neexistuje na celém světě, nezvladatelné, nepřehledné. Nedivme se potom, že se občané nemohou dočkati vyřízení svých věcí, zejména když úkol politické správy je tak mnohotvárný. Vždyť politická správa doprovází občana od narození až do jeho úmrtí a stará se o jeho záležitosti. A jestliže zde musí čekati, snad by někdy čekal při tom úmrtí, ale jinak nevím, jestli ho to těší, když musí stále čekat spoustu měsíců nebo roků na vyřízení svých záležitostí, na nichž závisí jeho existence. A nemůže-li se dopíditi žádného vyřízení, na konec se mu řekne, že spisy přišly z evidence.

Domnívám se také, že Praha nesnese další koncentrace úřadů, nemůže stačiti vzrůstu populace svými nynějšími technickými, zdravotními, bezpečnostními a frekvenčními opatřeními. Nedávná kalamita s pitnou vodou to nejlépe dokázala. Sám primátor Baxa řekl při jedné příležitosti, že je potřebí popřáti také ostatním městům, aby se mohla rozvíjeti, a že není zdrávo, aby všechny úřady byly koncentrovány v Praze (Výborně!) a tak se z Prahy tvořil stát ve státě, poněvadž kdo by pak dobyl Prahy, dobyl by celého státu, neboť by měl veškeru administrativu v ruce. Doprava je důležitým obranným prostředkem a zkoncentrování její na jednom jediném bodě znamená nebezpečí ovládnutím tohoto bodu ovládnouti celou dopravu. A konečně nás také o tom, že centralisace není zdravou, přesvědčují nedoplatky daňové ve Slezsku. Je zajímavým zjevem, že Slezsko vykazuje nejmenší procento daňových nedoplatků, a to proto, poněvadž je tam hustá síť berních úřadů. Mechanické rušení úřadů znamená chaos a desorganisaci, nikoli reformu a zhospodárnění.

Tolik tedy po stránce povšechné na návrhy kol. Remeše.

A nyní konkrétně k těmto podaným návrhům. Pobočka poštovní spořitelny v Brně jest aktivní. Byla zřízena z věcné potřeby a nedávno vydaná nařízení o nezúročení vkladů, zrušení manipulačních poplatků a zavedení vplatného, směřující k používání platby bez hotových, význam této brněnské pobočky ještě zvýší. Neobešlo by se také její zrušení bez potíží věcných, sociálních i politických a bylo by spojeno s vydáním. Jestliže kol. Remeš tvrdí, že Rakousko nemělo žádné pobočky poštovní spořitelny, tedy konstatuji, že v Rakousku již dávno před válkou se uvažovalo, zříditi v jednotlivých hlavních městech pobočky poštovní spořitelny vídeňské. Nedošlo k tomu jen proto, poněvadž města mezi sebou závodila, tedy z politických důvodů; a potom pro to, poněvadž se Rakousko rozsypalo dříve, než se tyto pobočky mohly zříditi. Naše spořitelna má jiný status, jinou organisaci, jiný úkol a poslání, než měla spořitelna ve Vídni. Pokud pak se týče poštovních ředitelství pardubického a opavského, nutno uznati a uvážiti, že poštovní ředitelství jsou první správní instancí, jsou to služebny, jež poštovním úřadům opatřují vše, co ke svému bytí a činnosti potřebují, personál, věcné potřeby, vzájemný styk v dopravě, kursy, spoje atd. Mají-li tento úkol organisace poštovní, telegrafní a telefonní služby plně splniti, musí svůj obvod dokonale znáti a obsáhnouti. Z tohoto důvodu mají jiné státy s vyspělou organisací poštovní daleko větší počet ředitelství a daleko menší správní obvody. Tak Německo má na 63 milionů obyvatel a 470.000 km² rozlohy 45 ředitelství, takže jedno připadá průměrně na 1,140.000 obyvatel a na 10.444 km² rozlohy. V Rakousku při počtu 6 1/2 mil. obyvatel a rozloze 83.000 km² mají 5 ředitelství, takže připadá jedno na 1.300 milionů obyvatel a 16.600 km² rozlohy. Ve Švýcarsku, které je vzorem organisace poštovnictví, mají při 3,800.000 obyvatel a 41.000 km² rozlohy 11 ředitelství, takže připadá 1 poštovní ředitelství na 350.000 obyvatel a na 3.727 km² rozlohy. Kdežto u nás při počtu obyvatelstva 13,600.000 a při 140.000 km² rozlohy máme 6 ředitelství, takže připadá jedno průměrně na 2,260.000 obyvatel a na rozlohu 23.392 km².

Po Rakousku jsme zdědili poštovní organisaci ne právě nejúčelnější. Některé obvody veliké, nezvladatelné, jako je Praha, a proto bylo zřízeno ředitelství v Pardubicích a pomýšlelo se ještě na zřízení poštovního ředitelství v Plzni a v Budějovicích. Bylo by to našemu poštovnictví jenom posloužilo, kdyby se tak bylo stalo. Nestalo se tak, jenom z toho důvodu, že zde nebyl dostatek vyškoleného správního personálu. Poštovní ředitelství opavské existuje již 22 let a funguje bezvadně, rovněž pardubické poštovní ředitelství, poněvadž obvody obou jsou přehledné. Za to ty největší nedostatky po stránce věcné i personální vykazuje poštovní ředitelství pražské. Není také divu: obvod pražského ředitelství má rozlohu 41.092 km² a 5,724.643 obyvatel, při tom 21.420 personálu. Takovýto kolos prostě nelze zvládnout a proto jsou zde značné nedostatky u srovnání s jinými ředitelskými obvody, zejména u srovnání právě s těmi dvěma ředitelstvími, která by měla býti zrušena podle návrhu p. kol. Remeše, která jsou zvladatelná a skutečně bezvadně fungují. Přeložení personálu, opatření bytů, místností a konečně přeložení do nového prostředí, to vše by stálo miliony. A konečně, co bychom dělali s budovami v Pardubicích a v Opavě? To jsem prokázal, že není možno touto cestou jíti při zhospodárnění a reformě správy.

Mimo to ředitelství opavské, myslím, má pro nás důležitost národnostní a také politickou, takže nelze beze všeho toto ředitelství zrušit. A já bych varoval před podobnými počiny, byť prýštily z nejušlechtilejší snahy prospěti státu. (Výborně!)

Budiž mi dovoleno několik slov ke složení komise pro reformu a zhospodárnění státní správy. Je někdo v tomto domě takovým optimistou, aby od pánů, kteří po 15 let byli na exponovaných místech správních s velikou pravomocí, kde měli příležitost uplatnit reformní schopnosti a snahy, kteří dokonce byli po celých 15 let vedoucími sekčními šéfy, zplnomocněnými ministry i aktivními ministry, ale neučinili pro ozdravění naší státní administrativy dosud nic, očekával dnes, když tíž pánové jsou členy této komise, že dojdeme k nějakému positivnímu výsledku, k zhospodárnění nebo k reformě státní správy? Domnívám se, že by bylo lze učiniti jediný positivní čin, který by mohl býti skutečně zárukou, že se dostaneme k zhospodárnění a reformě státní správy: Poslati tyto pány do pense. (Výborně!)

Nedostatky berní administrativy jsou nám zde výstražným mementem. Bohužel, že jejich důsledky odnáší také samospráva. A podíváme-li se, jak to dopadlo v r. 1931 pro samosprávu, vidíme, že předpisy samosprávných přirážek klesly v tomto roce o 108 mil., platby o 146 mil., za to nedoplatky vzrostly o 26 mil. Kč.

Setkáváme se se stálou nedůvěrou v hospodářství samosprávy, která se projevila i při použití půjčky práce. Samospráva si dělala ilusi, že bude participovati značným procentem na výsledku této půjčky. S kol. Pikem jsme se přičinili, aby projekty, které nejsou v rozpočtu na r. 1933, mohly býti provedeny z této půjčky práce. A proto nás překvapil oběžník ministerstva vnitra č. 16679/19 z 16. března 1933 a oběžník č. 18779/9 z 31. března 1933, které stanovily krátkou lhůtu k podání žádostí, a to do 19. dubna 1933. Za měsíc nelze přec dodržeti všechny předepsané lhůty u samosprávy, svolání s chůzí, vyložení, usnesení odvolací lhůty atd. Zde jsou zahrnuty pouze obce a okresy, které smějí hledati úhradu úvěrními operacemi. Musí podati průkaz, ověřený dohlédacím úřadem, že budou s to, buď z vlastních prostředků, nebo z výnosu přirážek, nebo z příspěvku zemského včas plniti úrokovou a úmorovou službu. Jsou tedy prakticky vyloučeny všechny obce a okresy, odkázané na zemský příspěvek podle § u 10 zákona č. 169/30, poněvadž ani od nich, ani od dohlédacích úřadů nezávisí, bude-li příspěvek přiznán či nikoliv a v jaké výši, nelze tedy prakticky žádaný průkaz podati. Zabezpečení dluhové služby při krátkodobosti půjčky, t. j. 5 1/2% úrok a 5% amortisace, je tak velikým rozpočtovým břemenem pro samosprávu, že nemůže této výhody prostě použíti.

Zde byl zase zvrtnut dobrý úmysl jak vlády, tak zákonodárce nešťastnými zákony č. 77 a 125 z r. 1927, jimiž samospráva je soustavně utloukána poručníkováním, bagatelisováním a nedůvěrou státní administrace, která se nemůže chlubiti, že by byla nejskvělejším vzorem hospodaření, aby měla legitimaci mentorovati jiného.

Co mohla samospráva vykonati dnes, o tom svědčí nevyužité povolené příspěvky silničního fondu na úpravu silnic nestátních ve výši více než 85 mil. Kč. Špatně hospodařící banky s vysokými ředitelskými platy a tantiemami těšily se větší důvěře, byvše sanovány, ale samospráva, důležitý činitel pro stát, ponechána byla sama sobě bez pomoci, ačkoliv v celku hospodařila dobře.

Budiž mi dovoleno dotknouti se ještě hospodářství státních podniků. Ze 17 státních podniků vykazuje zisk 7 podniků, ztrátu 7 a v rovnováze jsou 4. Odpisy pohybují se mezi 0%-6%. Na př. u tabákové režie z aktiv 221 mil. Kč činí odpisy 13 mil. Kč, t. j. 6%, u pošt z aktiv 2163 mil. činí odpisy 100 mil., t. j. 5%, u poštovní spořitelny činí odpisy 3 3/4%; za to u státních drah se zakládacím aktivem 17.361 mil. Kč není vůbec odpisů, rovněž ne u státních lesů a statků, poněvadž nejsou dosud oceněny. V celku činí odpisy 165 mil. Kč, t. j. ani ne 3/4% zakládacích aktiv; u některých nejsou tato aktiva vůbec ještě zjištěna.

Účet ztráty a zisku je v závěrkách podniků konstruován poněkud odchylně proti účtu rozvažnému. V účtu ztráty a zisku se objevuje celý provozní zisk, v účtu rozvažném pouze t. zv. bilanční přebytek, zpravidla odvod zisku státní pokladně.

Příděly fondům a zvětšení základního jmění o provedené investice nejsou do přebytků bilančních započítány. Některým podnikům se ukládají veřejné povinnosti, jež se však ani ne honorují ani nebilancují, takže výsledky hospodaření jsou těmito břemeny značně zkresleny a lze těžko zjistiti, zdali krise některých podniků je pouze přechodná či trvalá.

Státní závěrečný účet vykazuje také pasiva a aktiva; v aktivech 9.012,548.910 Kč, t. j. o 1.355 mil. Kč více než r. 1930. V těchto aktivech je však obsaženo více než 6 miliard záloh zemím na učitelské platy, dále zálohy na převzetí košicko-bohumínské dráhy a místních drah ve výši 1206 mil., t. j. celkem skoro 8 miliard Kč, které můžeme s klidem považovati za dubiosní, poněvadž jich stát nikdy od svých dlužníků nedostane. (Souhlas.)

Pokud nám bylo sděleno, zaručil se stát podle finančního zákona 262 mil. Kč, na stavební ruch 3.318 mil. Kč a podle ostatních zákonů 5.547 mil. Kč, tedy státních záruk k různým účelům a titulům je okrouhle téměř 10 miliard.

Vedle toho spravuje stát 66 fondů a právě tato správa 66 fondů dala podnět, aby byla letos k státnímu závěrečnému účtu podána resoluce, která vyzývá vládu a ministerstvo financí, aby také státní závěrečný účet byl do plněn výkazem jmění těchto fondů, poněvadž jenom takový výkaz může nám umožniti také kontrolu (Výborně!) a přehled o hospodaření těchto fondů a zaručiti, abychom mohli vykonávati své výsostné kontrolní právo. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze ještě sděluji:

Pan posl. Štětka podal dotaz podle §u 70 jedn. řádu, adresovaný předsedovi sněmovny, v němž vytýká, že v libereckém časopisu "Vorwärts" ze dne 1. května 1933 zabavena byla část řeči, kterou posl. Hadek dne 26. dubna pronesl ve 265. schůzi posl. sněmovny. V závěru dotazu táže se posl. Štětka, jaká opatření hodlá předseda učiniti, aby toto zabavení bylo zrušeno, aby liberecký censor byl volán k odpovědnosti a aby se opakování zamezilo.

Na dotaz tento odpovídám:

Znění místa, které pan posl. Štětka cituje ve svém dotazu jako zabavené v libereckém "Vorwärtsu", odpovídá části řeči posl. Hadka z 265. schůze sněmovny. Předseda sněmovny požádal proto ministra spravedlnosti o vyjádření po zevrubném vyšetření a o sdělení, jaká opatření se stala z podnětu závěrečných otázek dotazu pana posl. Štětky. Došlou odpověď neopomenu sdělit panu tazateli. (Výkřiky posl. Jurana.)

Prosím o klid.

Před ukončením schůze učiním ještě některá sdělení předsednictva.

obdrželi: na dnešní schůzi posl. Polach, inž. Nečas, Srba; na dnešní a zítřejší schůzi posl. Dubický - pro neodkladné zaměstnání.

Lékařská vysvědčení předložili posl. dr Winter a Janček.

Naléhavé interpelace tisky 2078, 2181, 2184, 2192, 2206, 2223, 2224.

Odpovědi tisk 2250 (I až XV).

Místopředseda Taub oznámil, že po dnešní plenární schůzi koná schůzi výbor ústavně-právní.

Podle usnesení předsednictva navrhl místopředseda Taub, aby se příští schůze konala v pátek dne 19. května 1933 v 11 hod. dopol. s

1. Nevyřízené odstavce pořadu 271. schůze.

2. Doplňovací volba náhradníka parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Proti tomuto návrhu nebylo námitek a schůze skončena ve 4 hod. 57 min. odpol.