Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

181 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer, dr Meissner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 2 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Stenzlovi, Petrovickému, Krumpemu, Kučerovi, dr Markovičovi, Polachovi, Bečkovi, Husnajovi, Onderčovi.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné dovolené posl. dr Buzka a Onderčo na včerejší den.

Dotaz posl. Simma ministru vnitra o různém nakládání s pohraničními obyvateli státu při vydávání pohraničních výkazů (č. D 1145-III).

Odpovědi min. spravedlnosti na dotazy:

posl. dr Daňka a druhů o Václavu Havlíčkovi, starostovi v Petrově (č. D 1106-III),

posl. Sladkého o ponechání a uložení zemských desk knížectví opavského a krnovského v zemském archivu v Opavě (č. D 1130-III).

počátkem schůze:

Interpelace tisk 2295 (I až V).

Odpovědi tisk 2294 (I až XX).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 285. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé z řeči posl. dr Sterna.

zemědělskému a ústavně-právnímu počátkem schůze rozdané usnesení senátu tisk 2307.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu (tisk 2278) zákona, jímž se mění zákon o mimořádných opatřeních (tisk 2297).

Zpravodajem jest p. posl. dr Suchý.

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené ve včerejší, 285. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Luschka, dr Peters, Juran.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. dr Luschkovi.

Posl. dr Luschka (německy): Dámy a pánové! Do jednacího řádu nedávno zostřeného bylo pojato ustanovení, že návrh zákona, než se přikáže výboru, může býti předmětem rozpravy. Toto ustanovení, které zasluhovalo uvítání, dávalo nám naději, že lze zde jednou pozorovati světlý bod v novele k jednacímu řádu, že by totiž zostření jednacího řádu mohlo býti nejen pěstí proti oposici, nýbrž i prostředkem k novému oživení parlamentarismu. Očekávali jsme, že na znamení, že to míníte vážně s novým jednacím řádem, také hned začnete v této sněmovně důležité návrhy zákonů takto projednávati a že se tím především poskytne příležitost jak navrhujícímu ministrovi, tak i jednotlivým klubům, aby již ve všeobecné rozpravě vytyčili pro výbor směrnice, aby pro dalekosáhlé zákony nezůstalo dále při onom slepém polykání návrhu, který sepsali byrokrati. Toto očekávání bylo bohužel zklamáno. Také návrh dnes projednávaný, který by byl jistě zasluhoval, aby byl podroben takovému předběžnému projednání, dostal se do sněmovny podle starého způsobu: výborová schůze, která jest více nebo méně vnitřní věcí koalice; pak s jedinou změnou do sněmovny, aby byl zde v rychlíkovém tempu usnesen a stal se zákonem.

Pan zpravodaj vůbec neusiloval odůvodniti zde tento zákon a důvodovou zprávu vlády rozšířeně doplniti na ony zájmy, které má veřejnost na svobodě státoobčanských základních práv. Přestal na tom, že se několika větami přesunul přes tento hluboko zasahující zákon, takže mohu tvrditi, že to, co řekl, jest v obráceném poměru k významu toho, co by byl měl hájiti. Jediné slovo, které bylo nápadné, bylo, že chtěl návrh zákona charakterisovati s praktické stránky a že o něm odmítl akademickou diskusi, akademické úvahy chtěl jedním slovem odstraniti. Před několika lety bylo heslem v této sněmovně, že demokracie jest diskuse; a nyní u zákona, který tak pronikavě zasahuje proti demokracii, odmítá se náhle jakákoliv akademická diskuse jako nepodstatná a nevhodná. Jest přímo tragické, že se takto demokracie ničí. Čím více se o ní dříve mluvilo, tím více jest odůvodněno podezření, které se již tehdy u nás probudilo, že se o demokracii nyní tak příliš často mluví jen proto, aby ještě byli lidé, kteří snad nepozorují, že již dávno zmizela. (Souhlas.) A přece, jak se domnívám, žádný ze zákonů, které se nyní jako laviny řítí na sněmovnu, nemá tak rozhodujícího významu, jako právě zostření zákona o suspensi občanských svobod, který se nyní projednává. To, co přináší výbor a co je skorem, jak řečeno, až na jednu jedinou změnu jen kopií vládního návrhu, není jistě žádná reklama pro demokracii nebo pro záruku svobod v republice. Naopak jest to zřejmé rušení všech vymožeností, kterých se v posledním století dosáhlo v evropském světě.

Staré Rakousko bylo zde v této sněmovně vždy rozkřičeno jako nanejvýš zpátečnické. Musím konstatovati, že i nejostřejší ustanovení suspensačního zákona z r. 1869, který byl posledně platným zákonem po této stránce v Rakousku, mnohem liberálněji a mírněji zaručují parlamentní a svobodná základní práva, než zostřený návrh v demokratické republice, který nám byl nyní předložen. Dokonce r. 1849, když se projednával první návrh ústavy pro území, ve kterých i my bydlíme a když se měl tehdy projednávati kroměřížský návrh, předchůdce pozdější ústavy, byla stran suspense ústavních práv navržena méně pronikavá ustanovení než tomu jest nyní. Tehdy se velmi přísně drželi toho, aby byla připuštěna jen částečná suspense ústavních práv, a to jen v případě války nebo vzbouření. Celá cesta dalšího vývoje ústavy v pozdějších desítkách let směřovala k tomu, aby se pokud možno opatrně zacházelo s touto možností suspense ústavních práv a aby se pokud možno málo odchylovalo od záruky svobod ustanovených ve státních základních zákonech. Zdá se, že se to v demokratické republice změnilo, neboť jinak podle mého mínění nebylo by možno dovoliti nyní výkonné moci, a to až k nejpodřízenějším úřadům, aby tak omezovala svobodu osoby, domovní právo, listovní tajemství, svobodu tisku a svobodu spolčovací a shromažďovací, o které zde jde. Domnívám se, že se staré Rakousko více zasazovalo o záruku státoobčanských základních práv a že více hájilo práva státních občanů v těchto důležitých svobodách než demokratická republika. Říká-li se stále, že se máme odrakouštiti, právě proto, že dřívější poměry směřovaly proti demokracii a svobodě, pak to jest tento návrh, který tuto myšlenku bije v tvář. Bohužel nelze pozorovati ani vůbec žádné ctižádosti, aby se to zlepšilo. Naopak pan zpravodaj praví, že mimořádná opatření jsou prostě nutná pro mimořádné hospodářské poměry a že se pohybují v mezích moderních ústav, při čemž "moderní" má již býti "nejmodernější". Tak se soustavně rusí ústava. Suspense státoobčanských svobod jest omezení a tím i změna ústavy a to in peius občanů státu.

Vymoženosti se ruší, práva se omezují a nedodržuje se již ani formální cesta o změně ústavy. Neboť jinak bylo by se při tomto zákoně musilo projeviti, že omezením státoobčanských svobod jest postižena ústava a že zákon, na kterém se zde nyní podle návrhu výboru máme usnésti, jest ústavní zákon, (Souhlas na levici.) který vyžaduje kvalifikované většiny ústavního zákona. Nestačí dovolávati se §u 113 ústavní listiny, kde se praví, že jistá omezovací opatření jsou oprávněna tehdy, když veřejný pořádek a bezpečnost se jeví ve značné míře ohroženy. Proto to jistě nestačí, poněvadž se tento zákon v jednom bodě určitě příčí ústavě, totiž v bodě týkajícím se předběžné censury, poněvadž tato podle znění ústavy jest zásadně nepřípustná. (Souhlas na levici.) Má-li býti zavedena, musí se to státi právě ústavním zákonem, který mění tuto větu staré ústavy. Ale těmto akademickým úvahám chcete se stále vyhýbati. (Výkřiky.) Jak zde v této zemi může býti ještě zostřen stav bezpráví - musím to již tak říci - ukáže teprve budoucnost. Ale jistě jsou naše pochybnosti velmi odůvodněné, když pozorujeme úmysl nynějšího systému, který soustavně směřuje k tomu, aby drakonickými zákony policejního dozoru a policejních trestů stále více zahaloval nedostatek plánu a programu k řešení hospodářské krise, který směřuje k tomu, že nedostatek zlepšení hospodářských a sociálních poměrů chce zakrýti tím, že každá kritika a každé roztrpčení nad nouzí této doby má býti ubito policejním obuškem. Nevěřím, že by to byla politika, která by mohla odpovídati skutečně poctivě míněné demokracii. Jest to přímo zvláštní rafinovanost, která se nyní stále více ukazuje, že se potlačují občanské svobody, rafinovanost, která by byla hodna lepší věci. To jest zároveň podle mého mínění úpadek demokracie. (Hluk. - Posl. dr Petersilka [německy]: Prosím, tady vzadu jest ještě druhý parlament!) Nic nedělá, vždyť mohu čekati. To jest právě výhoda povinné presence, která byla nyní nově ustanovena. (Veselost.)

Považuji to, jak jsem řekl, za vnitřní úpadek demokracie, kráčí-li vylíčeno cestou, a považuji to i ze všeobecných politických úvah v této zemi za naprosto nepotřebné. Právě před 14 dny prohlásil pan ministr pro věci zahraniční v Ženevě ve své řeči do rozhlasu: "Jsme si vědomi své síly." Pánové! Tento návrh zákona dokazuje opak. Pravděpodobně se mu příčí i tak, že byste nyní rádi na onen výrok zapomněli. Jest to vyložený rozpor býti si vědom své síly a přece v takové psychose strachu nepřetržitě zákonem vydávati nové policejní předpisy, které omezují svobody zaručené ústavními zákony a tím se příčí základům tohoto státu.

Sám myslím, že není nutno přicházeti s těmito opatřeními. Nevidím vnějšího nebezpečí, které se zde předstírá. Právě my zástupci národních menšin příliš dobře víme, že režim má ještě velmi silné opory, že i způsob užívání mocenských prostředků jest takový, že vnějšího nebezpečí, které jest základem takového návrhu zákona, prostě nemohu uznati. Vnějších nebezpečí není, tato opatření nejsou tedy nutná. Ale jsou vnitřní nebezpečí a proti nim se tato opatření zase naprosto nehodí, totiž vnitřní nebezpečí pokračujícího rozkladu a demoralisace v hospodářském a politickém oboru. To jest nepřítel demokratické republiky, (Souhlas. - Různé výkřiky. - Předseda zvoní.) a nic jiného, v tomto oboru, zvláště po stránce hospodářské. Bohužel jest ještě stejně jako dříve hospodářství předmětem vykořisťovací politiky, mnohdy dokonce politických držitelů moci. Zatím co na jedné straně masy stále více ztrácejí chléb, na druhé straně jednotlivci stále bohatnou. Jenže neužívají svého bohatství k tomu, aby podporovali vlastní zem, (Souhlas.) nýbrž po defraudaci daní mizí a berou s sebou své kapitály; a útěk kapitálu jest jistě nejhorším nepřítelem právě pro klid a bezpečnost v tomto státě. Neboť on stupňuje zchudnutí a tím nezaměstnanost a hospodářské a sociální zoufalství obyvatelstva.

Jest zajímavé - nerad bych to dnes nezdůraznil - že se dnes po prvé sešlo plenum úsporné a kontrolní komise, která byla před půl rokem podle zákona utvořena, a to, jak slyším, jen aby vyslechlo několik řečí, na něž povolaní činitelé mají odpověděti teprve později. Vím však, že se úsporná a kontrolní komise již po měsíce scházela s vyloučením oposice a přímo podezřele tajnůstkářsky prováděla svou agendu. Domnívám se, že to jistě má svou příčinu. Neboť kdyby někdo jen trochu do toho hrábl, přišel by na věci, které se jistě musejí ostýchati světla veřejnosti, a pak by se nesmělo šetřiti ani těch velkých vlastenců, kteří pod maskou vlastenectví velmi důkladně ze státu kořistili. (Souhlas.) Nevím jen, zdali pánové, kteří to také uznávají, mají moc nebo vůli k moci, aby zde důkladně učinili přítrž těmto nemravům a základnímu zlu.

To jest neštěstí na jedné straně a na druhé straně jest to soustavná národní politika, která se neprovozuje jako vývoj národa, nýbrž jako obohacování na útraty jiných. Tu musím bohužel zde v této sněmovně uvésti pro to malý příklad. V Zábřehu zasedala před několika týdny valná hromada severní župy Národní jednoty, která zahrnuje 6 okresních svazů, to tiž šumperský, zábřežský, mohelnický, šilperský, litovelský a šternberský. Tam bylo v přítomnosti nejoficielnějších státních činitelů děkováno za pochopení a blahovůli, která byla projevena úsilí Jednoty s tím úspěchem, že přes 12.000 Čechů mohlo v obvodu tohoto spolku na útraty Němců dostati hospodářsky zajištěná místa. Dámy a pánové! To jest zbavování chleba, to jest právě tak nedemokratické, jako protisociální ohrožování veřejného klidu a bezpečnosti, spíše než všechno jiné, než všechna možná slova, třebas byla v sebe více navštívených schůzích přednesena sebe více honosnými frázemi. Zde vězí nebezpečí. Tím se Němcům, kteří to slyší a čtou, uvádí na vědomí, jak to jest s jejich existencí. Proto upadají do zoufalství, které jest nejlepší líhní všech výstřelků a radikalismu. To jest jed, který nejen dělá naši domácí půdu vyprahlou, nýbrž na kterém se daří i rostlinám, které se mohou státi nebezpečím, nikoliv našimi slovy, nýbrž činy těch, kteří stále o sobě tvrdí, že jsou oporami tohoto státu. (Souhlas.)

V politickém oboru jest dosti tak těžkých provokací, které obyvatelstvo širokých krajin dohánějí k zoufalství. I zde bych rád uvedl několik příkladů, které právě při projednávání takového zákona jistě nemohou uniknouti pozornosti. V politickém oboru jest především živná půda pro špehounství a udavačství, čím ostřejší jsou policejní ustanovení, která se vydávají proti svobodě státních občanů. Každá svévole vychovává udavačství, ba přímo buduje svou moc na tom, aby existoval pokud možno dobře vybudovaný špehounský systém. Nesmíme tak ostře odsuzovati taková zařízení jinde, když se i zde pěstují. Malý policejní agent cítí se velkým mužem, slyší-li, že svými zprávami může omeziti státoobčanské svobody celých území, že jeho zprávy již první lepší policejní ředitelství může vzíti za důvod, aby učinilo opatření, která jsou dalekosáhlejší než byly dříve všechny jiné podobné možnosti. Jest to nepochopení, které přímo zasluhuje politování, že se k tomu vůbec nepřihlíží při zostření výjimečného zákona z r. 1920. Což nemáme již dosti charakteristických případů, kdy se takové udavačství stalo přímo ostudou pro úřady a tím i pro autoritu státu? Sám vím, pokud jde o mou osobu, že před několika lety v jistém území mého volebního kraje byly úředně sebrány hromady udání, že v obcích toho okresu - bylo to před obecními volbami - soustavně štvu obyvatelstvo proti státu. To byla objednaná udání a sešla se jich hromada. Když jsem se o tom dověděl, mohl jsem jíti k přednostovi a dokázati, že jsem po celou tu dobu ani jednou nebyl ani v jedné obci tohoto okresu. To jest tak podle vlastní zkušenosti charakteristické Domnívám se, že od té doby se věci nezlepšily, naopak spíše zhoršily. Něco takového se vychovává výjimečnými opatřeními, zvláště mohou-li býti tak rozšířena, že i - a to jest jistě nejzávažnější v celém návrhu zákona - bez přímého podezření trestní činnosti může býti nařízena konfinace německy se to jmenuje ochranná vazba. Tu již přestává svoboda, tu může každé udavačství slaviti triumfy, tu může býti muž, otec rodiny, který má zaměstnání nebo práci, přes noc oloupen o svou svobodu a nejen sám býti uveden v největší nebezpečí, nýbrž může býti ohrožena i existence jeho rodiny. To jsou nehoráznosti, kterých v demokracii není zapotřebí, podle mého mínění zvláště tehdy, když již beztoho jest tak nekonečně mnoho ochranných ustanovení. Kdo by mohl o tom pochybovati, může si jen pročísti poslední paragrafy návrhu zákona, který se zde dnes projednává. Zde se návrh dovolává neméně - počítal jsem je - než 150 trestních paragrafů, které obsahují trestní skutkové podstaty, kterých se má se zřetelem na tento zákon užívati. Jest tam zákon na ochranu republiky, trestní zákony, branný zákon, všechna možná ustanovení. Neschází snad ani jedna klička, na kterou by se člověk nedal chytiti.

Přes to se musí provésti ještě zostření jen proto, aby se ukázala pěst. Bylo by mnohem praktičtější ukázati lidem chléb než pěst. (Výkřiky.) Tyto mravní pochybnosti musejí podle mého mínění sdíleti všichni, má-li se skutečně provésti rozprava o takovém zákoně. Nyní jest zakázáno řeči čísti. Jsem tomu velice rád. Bylo nanejvýš nudné býti ve sněmovně a slyšeti, jak se odříkávají připravené novinářské články. Ale domníval jsem se, že to bude míti i tu dobrou stránku, že se budou konati rozpravy, které by působily vlivně. Ani zdání. Stejně jako dříve není zde nikdo, kdo by naslouchal, a nedbá se rozpravy nejen ve výboru, nýbrž i v plenu. To jest okolnost, která jest schopna snížiti vážnost parlamentu a tím i demokracie, které jsou navzájem úzce spojeny. Dnes mám ještě pocit, že obor ministerstva vnitra jest v rukou muže, který své věci rozumí. Ale kdo ručí za to, že se k tomu jednoho dne nedostane nějaký šovinistický šplhač, který si bude chtíti zasloužiti ostruhy podle tohoto zákona, který bude postupovati bezohledně, aby získal svatozář výjimečného národního hrdiny? V rukou takového muže bude to teprve nebezpečí a když tomu parlament neučiní přítrž, může to skutečně vésti k neomezené policejní vládě. To jest nebezpečí, nebezpečí, které podle mého mínění jest mnohem závažnější, než několik porušení veřejného klidu a pořádku, která přece mohou býti mocenskými prostředky státu stejně jako dříve hravě vyřízena, hravě míněno nikoliv jako povrchně, nýbrž snadno, poněvadž tato porušení nemají přece žádného rozsahu a nikdy nedosáhla rázu, který by skutečně bylo lze nějak označiti jako státu nebezpečný.

To jest jedna stránka škod, nebezpečí, nepřátel, které máme zde před sebou. Druhá strana - a ta není méně významná - jest v oboru politické morálky. Řekl jsem již: špehounství se daří nebo může dařiti, rovněž udavačství. Ale může se mu dařiti ještě více, ponechá-li se libovůli každého jednotlivého činitele, aby vydával rozhodnutí, pak špehounství může vyháněti osudné květy a jsme na nejlepší cestě k tomu. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Mohu zde ze zkušenosti poslední doby uvésti z hlučínského okresu charakteristický příklad, jak příkladně postupují již okresní úřady, a ten ukazuje, jakým nebezpečím kráčíme vstříc. Dne 1. a 2. července t. r. koná se ve Šternberku sjezd německých katolíků. V celé oblasti severní Moravy a Slezska byl tento sjezd německých katolíků jako slavnost německých katolíků plakátován, ovšem německy. Ale v okrese hlučínském bylo plakátování na veřejných místech zakázáno s odůvodněním, že v tomto okrese německé obyvatelstvo nedosahuje 20%. Neboť jazykové nařízení stejně jako jazykový zákon platí, jak známo, pro celé soudní okresy a nikoliv pro jednotlivé politické okresy, takže takové přímé užití jest již skokem přes rámec zákona. Ale nehledě k tomu, jest zcela nehorázné jazykové právo v úředním styku srovnávati s kulturními svobodami, které přece jsou zaručeny. (Posl. dr Bacher [německy]: Vždyť to jest v menšinové smlouvě!) Zcela správně, užívání vlastního jazyka jest nejen přirozené právo, nýbrž jest i v mezinárodní menšinové smlouvě naprosto zaručeno a zajištěno. Přes to prohlašuje okresní hejtman, že to nepřipustí, neboť nemůže němčinu v tomto okrese vůbec snésti. To nejkrásnější jest: odůvodňuje ještě dále veřejným zájmem, že odepřel odkládací účinek případnému odvolání. (Výkřiky.) To jest přece neslýchaná provokace katolického obyvatelstva, že se sjezd katolíků příčí veřejnému zájmu. Takový okresní hejtman, který takto provokuje, měl by zmizeti, poněvadž tam nepatří. Není schopen býti správním úředníkem v tak kritické době a mimo to ještě v pohraničním okrese.

Projevuje se zde nový kurs, který se chce katolíkům dostati na kůži. (Výkřiky posl. dr Petersilky a dr Mareše. - Místopředseda Špatný zvoní.) Sjezd katolíků bude se konati, ale omezením plakátovací svobody má se mu způsobiti újma. Pro to není právního odůvodnění, to není nic jiného, než holé násilí. Ale jsou ještě jiné příklady, jak se úřední místa chovají v této zemi ke katolíkům. Při průvodu o Božím těle v Opavě posledního čtvrtku chovalo se obyvatelstvo v řadách velmi korektně. Vždyť přece nikdo není nucen, aby byl přítomen procesí o Božím těle, ani v průvodu ani ve špalíru. Ale kdo tam jde, od toho lze očekávati, že plně ctí náboženské city účastníků průvodu a že se přiměřeně chová. K tomu vlastně patří, když přechází kněz nesoucí monstranci, že se před Nejsvětější svátostí sejme klobouk, když se již nepoklekne. Voják salutuje. Také se to všude stalo, jen jeden člověk nikterak neprojevil své úcty před Nejs. svátostí; a víte, kdo to byl? Četnický major. (Výkřiky.) Takovým četníkům jsme vydáni všanc. Nemusíme se pak již diviti, že se sjezd katolíků považuje za odporující veřejnému zájmu.

Dámy a pánové! To jsou jen zcela ojedinělé poukazy, jak by se mohly poměry zlepšiti bez těchto drakonických opatření, jak by přes těžkou hospodářskou nouzi mohl veřejný klid a pořádek ozdravěti a uklidniti se bez užití zákona, jakým jest tento předložený. Ale co zde uvádím, jest bohužel mluveno do větru, neboť panující tendence zřejmě nesměřuje k tomu, aby napětí povolilo, naopak se člověku skoro zdá, jako byste tím chtěli dokázati svou sílu, že menšiny trýzníte a doháníte k zoufalství, abyste jim tak mohli ještě zřetelněji ukázati svou moc. Domnělí zachránci demokracie jsou ve skutečnosti hrobaři demokracie.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil svou lhůtu.

Posl. dr Luschka (pokračuje): Končím své vývody. Domnívám se, že politické poměry daly by se sanovati tím, že by se poskytl chléb a práce. Zvláště by se to mohlo prováděti i při rozdělování výnosu půjčky práce, mělo by se jen spravedlivě postupovati vůči všem obyvatelům a krajinám státu a tam, kde jest nezaměstnanost největší, nejdříve poskytnouti pomoci.

Za druhé však jest nutno obnoviti důvěru a to - pravím to jako demokrat z přesvědčení - k demokracii a - což jest totožné - k základům ústavy, k jistotě za ručených svobod a práv obyvatelstva. Jen touto cestou bylo by lze dosíci toho, čeho tento zákon podle mého mínění dosíci nemůže a nikdy nebude moci.

My křesťanští sociálové jsme pro autoritu. Jsme pevně přesvědčeni, že opatřením práce a obnovením důvěry v jistotu zaručených práv lze mnohem více i v této zemi vykonati pro udržení státu a společnosti, než opatřeními, která konec konců dosáhnou jen opaku toho, k čemu směřují. Jsme pro autoritu, ale zamítáme metody násilí, které může v nejlepším případě vynutiti jen pokrytectví. Poněvadž jako katolíci jsme proti násilným metodám, které zde velmi těžce ohrožují zvláště náš lid, musíme ovšem i tento návrh zákona a limine zamítnouti. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, kterým je p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Kdo prožívá svou dobu nikoliv na vlnách nějakých konjunkturálních nebo moderních hnutí, nýbrž posuzuje dějinný vývoj jako stoupání a klesání lidského osudu, bude moci jistě konstatovati, že žije v době, která jest mnohem vážnější, mnohem nejasnější, mnohem nemravnější a nemorálnější než doba, ve které se narodil. A táže-li se, proč, musí jistě dojíti k mínění, že je to proto, poněvadž r. 1914 lidstvo ztratilo nervy a pustilo se do světového dobrodružství, které ještě i dnes vrhá těžké stíny na duchovní a mravní vývoj lidstva.

Zkoumám-li dnešní poměry, a to nikoliv jen v obvodu země a sousedstva, nýbrž i Evropy a světa, domnívám se, že musím konstatovati, že se lidstvo ničemu nenaučilo z doby, v níž připravovalo tak zvanou velkou válku; neboť, velectění pánové, jak se nyní veškeré veřejné mínění mobilisuje opět k vyřizování věcí násilím! A poněvadž v dnešní politické odpovědnosti nevidím vůbec mnoho velkých mužů, spějeme v nebezpečí, které nemůže přinésti zlepšení poměrů, vyjasnění ve světové politice, nýbrž nový zmatek a nové neštěstí pro lidstvo.

Žijeme v dobách velkých mezinárodních konferencí. Jedna se již zhroutila - konference, která měla provésti odzbrojení; a o druhé, která zasedá v Londýně, již slyšíme, že lidstvo a také vedoucí státníci nemají dosti síly a odvahy, aby dali věcem jinou tvářnost. Svět a jeho vůdcové jsou opět příliš nervosní, ztratili pochopení pro společnou věc, pro tvůrčí vývoj, pro mravní výšku v lidském rozvoji! To jsou důvody, proč to nejde mezinárodně kupředu, proč se v jednotlivých zemích stupňují prostředky moci a násilí, o nichž se lidé domnívají, že mohou zlepšiti poměry stupňováním násilných prostředků.

Také politické poměry v Československu vyvíjejí se úplně stejně: také vy, pánové z české strany, žijete v klamu, že můžete zdolati politický vývoj prostředky, které se až dosud ve veškerém vývoji světových dějin zhroutily, poněvadž nebyly vybudovány na právu, nýbrž na násilí. Nyní dáváte si k tomu schvalovati zákony touto sněmovnou. Tato sněmovna povolí vám každý zákon - tak to vypadá dnes s utvářecí silou, vyrůstající z lidu! A dosáhnete od této sněmovny každého zákona, poněvadž tato sněmovna vzdala se již úplně své politické vůle k utváření poměrů. Zavedli jste oligarchii, která vládne v šestnáctičlenném ministerském sboru podporována při tom nikoliv právě příliš prozíravou byrokracií - a jdete cestou, kterou dějiny již tak častokráte označily za nesprávnou; nevidíte jiné cesty, poněvadž se domníváte, že se snad tentokráte osvědčí prostředky, které se již tak často neosvědčily.

Zákon, o němž se koná rozprava, zlepšuje ve smyslu celé tendence vývoje zákon z r. 1920, a to s hledisek, která se zde stala již státní moudrostí - státní moudrost, že špatnou náladu, hospodářské a sociálně špatné poměry může komandovati vláda, policie a zkrátka a dobře již i poslední orgánové bezpečnostních úřadů. Jsme pevně přesvědčeni, že tato cesta nemůže vésti k cíli, poněvadž skutečné poměry jsou stále mocnější, působí stále více než vůle někoho, kdo v podstatě neprokázal způsobilost vésti státní záležitosti. Neklamu se, že máme světovou hospodářskou krisi, že se hospodářské poměry ve všech státech a mezi všemi státy změnily v několika málo letech a měsících tak, že není možno zaručiti pravidelný hospodářský vývoj. Ale přes to zůstává ještě dosti široká výseč, v níž byste byli mohli autonomně a podle vlastních vědomostí zabrániti zesílení bídy. Ale právě pro celé posuzování a chápání státně funkční činnosti vedení státu, jak se projevuje v tomto zákoně, z důvodů národohospodářských, národně-politických, ale také stranicko-taktických zanedbali jste tuto výseč v hospodářství, která vám byla odevzdána do autonomní správy, přivedli jste ji do zmatku, vývoj jste podceňovali, zlepšení, která byla možná, jste opominuli. A nyní chcete se státi pány vývoje zmocňovacími zákony, zostřenými zákony politickými.