Z těchto čísel zřejmě vyplývá, že stát nemá z této daně žádného užitku, naopak doplácí na ni z jiných příjmů.

Větší část výnosu této daně dostávají dnes samosprávné svazky, a to jednak ve formě podílů z daně, jednak ve formě přirážek.

Pozemková daň ztratila tedy úplně svůj význam jako zdroj státních příjmů a soudím, že by bylo účelno uvažovati o tom, aby byla vybírána v jiné formě nežli dosud.

Pozemkový katastr je zařízení zastaralé a nepoměrně drahé. Vždyť jenom udržování a evidence jeho stojí ročně skoro 40 mil. Kč.

Rovněž čistý katastrální výnos je v dnešní době hodnotou více historickou, nežli praktickou.

Pro posouzení hodnoty pozemků jistě by stačilo zatřídění jednotlivých parcel do bonitních tříd. Toto hodnostní zatřídění mohlo by býti bez těžkostí vyznačeno v pozemkové knize. Nebylo by to ostatně docela nic nového. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi mají v pozemkové knize vyznačen u každé parcely i čistý katastrální výnos.

Kdybychom se vzdali vyměřování pozemkové daně podle čistého katastrálního výnosu, pozbyl by pozemkový katastr vůbec významu a mohli bychom jej zrušiti. Úspory, kterých bychom tím dosáhli, vyvážily by nám ztrátu této daně pro státní pokladnu.

V doplněné pozemkové knize měli bychom bezpečný podklad pro jakoukoli dávku, taxu nebo evidenční poplatek.

Tyto náměty, které zde přednáším, mají sloužiti toliko k úvaze a k diskusi.

U daní domovních je tomu právě tak. Hrubá platba r. 1932 činila 141,891.422.10 Kč. Na přídělech samosprávě bylo vyplaceno 188,604.292.35 Kč, takže stát z jiných daní doplatil 46,712.870.25 Kč.

Při tom není na režii úřadů vyměřovacích a berních počítáno vůbec nic.

Daně domovní jsou nesporně úplně zralé k tomu, aby byly ze systému státních daní vyloučeny a přeměněny na povinnou dávku obecní. Dosavadní nepovinná obecní dávka z obytných místností musela by se ovšem samozřejmě zrušiti.

Aby nebyly zkráceny okresy, které participují na výnosu přirážek k těmto daním, odváděly by obce z vybrané dávky okresům určitou pevnou kvotu. Tím by byly okresy zainteresovány na výnosu dávky a ve vlastním zájmu dohlížely by na správnost repartice a včasné vybírání této dávky.

Zemím, které rovněž by byly navrhovanou úpravou dotčeny, musela by se poskytnouti náhrada, nejlépe podílem z výnosu daně důchodové, neboť je nepochybno, že při nové úpravě samosprávných financí neobejdeme se bez přibrání daně důchodové, ať již ve formě přídělů nebo jako přirážkové základny.

Nejdůležitější složkou přímých daní je a musí zůstati pro budoucnost daň důchodová a její obdoba pro právnické osoby - zvláštní daň výdělková.

Těmto dvěma daním musí věnovati finanční správa zvláštní pozornost.

Daň důchodová jeví se v předpisech touto vývojovou linií:

Je jisto, že zlepšením ukládací techniky musil by předpis důchodové daně - bez přechodné přirážky - kterou teď vybíráme, dosáhnouti průměrně 1 a půl miliardy Kč. Za hospodářské konjunktury by musil tento předpis daně důchodové dosáhnouti 2 miliard Kč.

Aby se finanční správa mohla plně věnovati ukládání daně důchodové a zachycování unikajících důchodů, musí se ovšem nejdříve zbaviti balastu, kterým je neproduktivní práce. Ukládání důchodové daně musí býti zreorganisováno. Malým a středním poplatníkům - těch je více než 80% - nutno daňovou povinnost usnadniti.

Za to nutno věnovati intensivní pozornost větším a velkým poplatníkům a zejména těm, kteří daně defraudují. Statistika daně důchodové - mluvil jsem o tom v rozpočtovém výboru - nám ukazuje, že zdanění unikají miliardy důchodu. V zachycení a zdanění těchto unikajících důchodů lze hledati nejbezpečnější sanaci státní pokladny.

To znamená především řádné vybudování berních správ ve velkých městech a průmyslových střediscích. Tam je daňový únik největší. Nejvíce daní utíká ovšem v hlavním městě republiky, v Praze. Pan ministr financí měl by se osobně přesvědčiti u berní správy na Vinohradech, jak nedostatečně je tato největší pražská berní správa umístěna a vybavena a za jak těžkých okolností pracuje.

Je vůbec podivuhodnou skutečností, že některé státní úřady v zapadlých místech republiky sídlí v úředních palácích, zatím co většina finančních úřadů umístěna je v pravém slova smyslu uboze, většinou v nájemných domech. Nedivme se pak tomu, že berní správa na Vinohradech vykázala před nedávnem na 50.000 nevyřízených aktů. O Praze platí vůbec staré přísloví, že pod svícnem bývá tma. Pražské finanční úřady jsou totiž kapitolou pro sebe. Sem by měl centrální inspektorát obrátiti svou pozornost a věnovati se intensivnímu studiu daňového úniku a daňových nedoplatků; mělo by to pro státní pokladnu dvojí užitek: jednak přínos milionových doplatků na defraudovaných daních, jednak úspory na dietách.

Řekl jsem již, že pokládám zvláštní daň výdělkovou za obdobu důchodové daně pro právnické osoby.

Vývoj této daně po platnosti berní reformy ukazují nám tato čísla: R. 1928 bylo předepsáno 133,750.603.25 Kč, r. 1929 154 mil. 394.383.86 Kč, r. 1930 152,978.836.21 Kč, r. 1931 134,630.861 43 Kč, r. 1932 110 mil. 229.242.79 Kč.

V platbě však vykazuje tato daň výsledky podstatně horší: R. 1928 bylo zaplaceno 41,195.301.69 Kč, r. 1929 87,928.386.44 Kč, r. 1930 119,369.850 45 Kč, r. 1931 97 mil. 453.514.76 Kč a r. 1932 71,886.818.60 Kč.

To jsou ovšem výsledky naprosto neuspokojivé. Soudím, že by tato daň měla vynášeti průměrně nejméně 250 mil. Kč ročně, kdyby ovšem byly zachycovány skutečné zisky a nikoli jen bilanční fikce. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

I zde platí totéž, co o dani důchodové. Finanční správa musí vybudovati účinnou kontrolu věcné správnosti bilancí. Především však musí dbáti, aby největší podniky byly předpisově včas odbaveny. V rychlém předpisování máme možnost docíliti velkých úspěchů. V opožděném předpisování zvláštní daně výdělkové je kámen úrazu pro samosprávné finance.

Samospráva dostává totiž od berních úřadů přirážkové příděly podle posledního předpisu. Tyto poslední předpisy jsou dnes obvykle vyšší než předpisy za léta krise. Důsledek toho je, že samosprávné svazky po realisování nových předpisů a reasumaci přirážkových přídělů dovědí se, že mají přirážkové příděly přeplaceny, a dokonce na řadu let dopředu. To je ovšem pro obce, odkázané většinou na přirážky, hotová finanční katastrofa, poněvadž pak nejen nedostávají žádný příděl a jsou zbaveny pramenů příjmových pro obecní pokladnu, nýbrž z toho, co již přijaly a vydaly, musí vraceti.

Také všeobecná daň výdělková ztrácí na významu.

Platba na tuto daň má tuto sestupnou tendenci: R. 1928 byla zaplaceno 96,647.107.63 Kč, r. 1929 48,013.278.14 Kč - to bylo krátce po platnosti berní reformy - r. 1930 108,480.221.85 Kč, r. 1931 84,398.932.05 Kč, r. 1932 74,224.725.15 Kč.

Také tento nízký výnos svádí k úvaze, zda by nebylo lépe z této daně vytvořiti každoroční dávku za obnovu živnostenského oprávnění a placení upraviti tak, aby její režie byla lacinější.

Daň z obratu stala se nejvydatnějším zdrojem příjmů státních. Stala se pilířem, bez něhož - žel - nebyla by dnes dosažitelna rozpočtová rovnováha vůbec. R. 1928 činil hrubý výnos daně z obratu bez úroků z prodlení 2.289,166.988.26 Kč, r. 1929 2 miliardy 290,185.169.54 Kč, r. 1930 2.285,579.192.65 Kč, r. 1931 2.148,663.424.15 Kč, r. 1932 2.230,036.085.20 Kč.

Ale vysoký výnos daně z obratu musí vzbuzovati spíše obavy než potěšení. Je pravda, že tím sanujeme státní pokladnu, ale za jakou cenu? Je pravda, že tím sanujeme pokladnu, ale musíme počítati s tím, jaký reflex má tato daň na celé národní hospodářství.

Vidíme docela jasně souvislost mezi vysokými cenami mnohých druhů zboží a sazbou naší daně z obratu a základní konstrukcí této daně. Zvýšení sazeb daně z obratu lze pokládati za čin, který zhoršuje a prodlužuje hospodářskou krisi u nás. (Posl. Najman: Proč jste to tedy dělali? Proč jste to zvyšovali?) Bohužel, situace byla taková. (Posl. Najman: A proto jste to odhlasovali?) Pane kolego, poraďte nové prostředky, kterými máme státní hospodářství uvésti do rovnováhy. To patří také vám, pane kolego. (Místopředseda Špatný zvoní. - Posl. Najman: My jsme šetřili!) To patří také vám.

Já jsem si plně vědom toho, co znamená daň obratová. (Posl. Najman: Nás k vůli tomu vyhodili!) Pokud se této daně nemůžeme zhostiti, přimlouval bych se za její nejrozsáhlejší paušalování. (Posl. Najman: Ještě jste neprovedli ani jednu věc!) Buďte rádi, že s této tribuny mám aspoň odvahu říci, že to je nutné, proto mohli byste se mnou jenom souhlasiti, pane kolego. (Posl. Najman: Já souhlasím, ale musí se to také provésti! - Místopředseda Špatný zvoní.)

Soudím, že se musíme vůbec snažiti zjednodušiti vyměřování a vybírání této daně. Čím bude manipulace obratové daně jednodušší, tím spíše se jí zbavíme.

K tomuto, trochu paradoxnímu tvrzení vede mne úvaha, že k odbourání daně z obratu budeme moci přistoupiti jen tenkráte, zvýšíme-li výnos daní, které nemají škodlivých následků jako daň z obratu. Myslím především na daň důchodovou. Zjednodušíme-li ukládací řízení u daně z obratu, uvolníme tím řadu sil u berních správ, které se budou moci věnovati intensivnějšímu zachycování důchodů. Oč výnos důchodové daně stoupne, o to může daň z obratu býti snížena.

Zejména bych se však přimlouval za paušalování daně z obratu u drobných živnostníků, kteří nemohou přesunouti daň tuto na zákazníka. Uznávám, že je obtížné nalézti vhodnou základnu pro paušalování 3%ní daně z obratu, ale mám za to, že uspokojivé řešení se přece jen najíti dá. (Výkřiky posl. Najmana.) Tato tříprocentní daň z obratu doléhá nesmírně tíživě právě na nejmenší poplatníky.

Ukazují to přesvědčivě tyto teoretické příklady, které uvedu: Obuvník, jehož obrat činí 24.000 Kč a jeho zisk je vyčíslen 8.000 Kč, platí důchodové daně 100 Kč, daně výdělkové 100 Kč a daně obratové 720 Kč. Relativní poměr těchto daní v procentech vypadá takto: Daň důchodová 10.8%, výdělková 10.8% a daň obratová 78.4%. Truhlář, jehož roční obrat je 50.000 Kč a zisk 12.000 Kč... (Posl. Najman: Truhlář že vydělá 12.000 Kč?) Nemohu se příti o to, zdali vydělá nebo nevydělá. To je příklad, který má jen vyčísliti to konečné, k čemu se dochází. O to se, pane kolego, nebudeme příti, to nemá smysl. Možná, že je to někdy méně, někdy více. Tedy tento truhlář platí na důchodové dani 220 Kč, na výdělkové 150 Kč a na obratové 1.500 Kč. Relativní poměr těchto daní vypadá takto: 11.8% u daně důchodové, 8% u daně výdělkové a 80.2% u daně obratové. Krejčí, jehož roční obrat dělá 20.000 Kč a zisk 6.000 Kč, neplatí důchodové daně, poněvadž jeho zisk nedosahuje hranice zdanitelné. Ten zaplatí na výdělkové dani 37.5 Kč a na obratové dani 600 Kč. Relativní poměr těchto daní vypadá pak takto: u daně důchodové žádné procento, u daně výdělkové 5.9% a u daně obratové 94.1%. U výdělkové daně je počítáno s přirážkami 400%.

Tento přehled ukazuje, že u drobného živnostníka je daň z obratu nesrovnatelně tíživější nežli ostatní daně. Poněvadž ji nemůže přesunouti, stává se pro něho druhou daní výdělkovou. Bylo by jen aktem daňové a sociální spravedlnosti, kdyby ministerstvo financí přikročilo k urychlenému paušálování této daně u drobných živnostníků. Jsem přesvědčen, že při dobré vůli lze tuto záležitost rozřešiti ke spokojenosti poplatníka i ministerstva financí.

Vyšší výnos samé daně důchodové nestačí ovšem k odbourání, tím méně k odstranění daně z obratu. Domnívám se proto, že pro budoucnost nevyhneme se doplnění naší daňové soustavy daní majetkovou, o jejíž výnos mohli bychom v budoucnosti snížiti daň z obratu. Nepřehlížím, že úspěch daně majetkové závisí především na daňové technice. Osvědčí-li se však majetkové daně v cizině, nevím, proč by musila taková daň selhati u nás.

Nepředstavuji si ovšem tuto daň jako pouhou daň evidenční, nýbrž jako důležitý článek v našem daňovém systému. Jsem přesvědčen, že výnos této daně i při minimální sazbě dosáhl by pozoruhodné výše. Také tento námět, prosím, aby byl vzat za podklad k diskusi a k eventuální úvaze.

Nemohu nezmíniti se o samosprávných financích. Se všech stran je voláno, že musíme tomuto problému věnovati největší pozornost. Finanční rozvrat samosprávy to je přímý útok na základy republiky. Finanční nemohoucnost samosprávných svazků rozvrací hospodářství, zvětšuje nezaměstnanost a ohrožuje peněžnictví. Memorandum čtyř největších ústavů, které zabývají se poskytováním komunálního úvěru - Hypoteční a Zemědělská banka moravská v Brně, Všeobecný pensijní ústav v Praze, Ústřední sociální pojišťovna a Zemská banka v Praze - zaslané vládě, ministerstvu vnitra, financí a všem zemským úřadům v republice, je výstražným mementem pro všechny, kdož mají odpovědnost za vývoj poměrů v samosprávě. Svědčí o tom, že samospráva není dále s to, plniti převzaté závazky finanční vůči svým věřitelům.

Posl. kol. Bečák drastickými doklady ukázal ve výboru rozpočtovém, v jaké situaci nalézá se naše samospráva, jejíž postavení rovná se dlužníku, který stojí buďto před vy rovnáním nebo před konkursem. Zde nelze opravdu déle otáleti. Samosprávě nepomohou ani sliby, ani ankety. Ona potřebuje rychlé a účinné pomoci. Je třeba podchytiti a sjednotiti úrokovou amortisační službu samosprávných dluhů, je třeba postaviti obecní a okresní finance na bezpečnější a vydatnější základnu, než je tomu dnes. Samospráva nebude se a nesmí se ani brániti žádné kontrole, i když bude nejpřísněji vykonávána.

Mluvil jsem zde již několikráte o tom, že činnost našich finančních úřadů je brzděna balastem zbytečné práce. Přál bych si v tom ohledu, aby zejména činnost berních správ a berních úřadů byla podrobena potřebnému zjištění. Přehled práce ukáže nám přesvědčivě kořeny nesnází, s nimiž tyto úřady již od převratu zápasí. Toto šetření především prokáže to, co jsem zde již několikráte tvrdil, že totiž naše finanční správa trpí chronickým nedostatkem pracovních sil. To má ovšem za následek, že finanční úřady dělají jen nejnutnější práce. K jinému se vůbec nedostanou.

Nebylo pravda, když se svého času tvrdilo, že berní správy mají čisté stoly. Možná, že v důsledcích přísných nařízení byly tenkráte miliony aktů odšíbrovány k zemským úřadům a berním úřadům. Ale od těchto úřadů se zase postupem času vrátily nazpět. Fakt je, že ani dnes nedá se u většiny úřadů mluviti o čistých stolech a o běžném stavu. Je to ostatně nemožné již proto, že miliardy nedoplatků, které váznou v knihách berních úřadů, jsou velmi úrodným plemeništěm nejrůznějších podání a aktů. Dokud této hydře nebude zlomen vaz, dotud nelze mluviti o nějakém pořádku u finančních úřadů.

Likvidace daňových nedoplatků je nejaktuálnějším úkolem finanční správy. Dnes - po účinnosti zákona o půjčce práce - jsou zde jen dvě možné cesty: buď je nedoplatek dobytný a pak jej musí finanční správa inkasovati, nebo je nedobytný, a pak je nutno jej odepsati. K této administrativní depuraci potřebuje však finanční správa personálu. Bez něho se tato práce nedá zdolati.

Nesčetněkráte jsem upozorňoval na katastrofální důsledky, které vyplývají z nedostatku kvalifikovaných sil u berních správ a berních úřadů. Miliardové daňové odpisy státních daní a samosprávných přirážek, miliardové nedoplatky, nespokojenost poplatníků - to vše nebylo dostatečným důvodem k rozmnožení sil u vyměřovacích a berních úřadů. Svého času ministr financí dr Engliš veřejně konstatoval, že šetření na finanční správě se stonásobně mstí. Zůstalo však, žel, pouze při tom konstatování.

Táži se, kdo má zájem na rozvratu finanční správy? Kdo má zájem na tom, aby finanční správa nemohla vykonávati svou funkci ve státě, jak je potřebí v zájmu státní pokladny a poctivých občanů? Kdo chrání tímto způsobem darebáky, kteří odpírají dáti státu, co mu podle zákonů patří, a kdo přispívá k neoprávněnému zatěžování poctivých a pořádných poplatníků, kteří platí dvakrát: jednou za sebe a po druhé za ty neplaty.

Od správné funkce finančních úřadů závisí stav státní pokladny. Neutěšený stav státní pokladny nás nutí k řadě tíživých a politicky nesmírně závažných opatření. Za takových okolností nemůžeme strpěti, aby činnost finančních úřadů byla brzděna kýmkoliv a z jakýchkoli důvodů.

Není o tom sporu, že i dnes je v republice ještě velmi mnoho poplatníků, kteří unikají řádnému zdanění nebo se placení daní vyhýbají. Kdyby stát dostal od těchto neloyálních občanů, co mu podle zákona patří, nebylo by třeba zaváděti žádné nové daně a zhoršovati sociální postavení veřejných zaměstnanců.

Stejně tak, jako potíráme politické nepřátele republiky, měli bychom se vší přísností potírati daňové defraudanty, kteří ohrožují republiku právě tak jako její zjevní nepřátelé.

Nemám na mysli nějaké výjimečné opatření, stačí, bude-li finanční správa dostatečně dotována personálem. Finanční správa dostala asi 1500 přebytečných zaměstnanců železničních, ale to je naprosto nedostatečná a jen dočasná pomoc. Finanční správa potřebuje, aby byl zabezpečen řádný její chod do budoucnosti.

V poslední době se mnoho mluví o racionalisaci správy. Obávám se, že čím více se o této věci popíše papíru, tím budeme skutečné reformy vzdálenější. Reforma ve financích spočívá především v dostatečném dotování úřadů potřebnými a schopnými lidmi. Teprve potom mohli bychom posouditi, v čem nutno organisaci finanční správy zlepšiti.

Možná, že ani ministerstvo financí nebude sdíleti tyto názory a bude toho mínění, že restrikcí berních úřadů dostane se do běžného stavu. Nesdílím takovéto mínění a říkám otevřeně, že nestojím na straně těch, kteří žádají zrušení berních úřadů.

R. 1920 bylo zrušeno 36 berních úřadů. Dosud však nemáme nejmenších zpráv, jakou úsporu to znamenalo.

Nemáme ani sdělení o tom, jaký vliv mělo toto sloučení na daňové inkasso. Měly by nám býti sděleny zkušenosti, neboť máme přece již od r. 1920 v činnosti dva zkušební objekty. Je to Súčtovací oddělení berní správy Praha I. a II. Na těchto dvou případech by nám mělo býti demonstrováno, zda bylo dosaženo lepších výsledků, dokonalejšího pořádku v kontech, zda jsou řádně předepsány úroky z prodlení, zda funguje bezvadně exekuční agenda a zdali ubylo aktů.

Jak to vypadá u těchto súčtovacích úřadů s daňovými nedoplatky, měl jsem možnost podrobně uvésti ve své řeči v rozpočtovém výboru. Nespoléhám na nikoho a opatřil jsem si potřebná data sám.

Súčtovací oddělení berní správy Praha I. vykázalo koncem r. 1932 tento stav skutečných nedoplatků: na přímých daních 180,136.603.55 Kč, na dani z obratu 54,072.371.50 Kč, na přirážkách 66,461.861 Kč 85 hal., dohromady 300,670.836.90 Kč.

Súčtovací oddělení berní správy Praha II. vykázalo k témuž datu tento stav nedoplatků: na přímých daních 178,423.865.85 Kč, na dani z obratu 161,016.938.45 Kč, na přirážkách 83,050.439 Kč, dohromady 422,491.243.30 Kč.

Podívejme se pro srovnání, jak to vyhlíželo u jiných velkých berních úřadů v Praze.

Berní úřad na Vinohradech vykázal koncem r. 1932 na skutečných nedoplatcích: na přímých daních 113,450.633.70 Kč, na dani z obratu 49,477.569.60 Kč, na přirážkách 32,033.367 Kč, dohromady 194,961.570.30 Kč.

Berní úřad na Smíchově vykazoval k témuž dni na přímých daních 76,221.859.70 Kč, na dani z obratu 57,074.281 Kč, na přirážkách 23,741.693.75 Kč, dohromady 157,037.834.45 Kč. Berní úřad v Karlíně k témuž dni na přímých daních 60,595.620.40 Kč, na dani z obratu 27,191.333.95 Kč, na přirážkách 31,381.263.60 Kč, dohromady 119,168.217.95 Kč.

Z těchto čísel vyplývá, že súčtovací oddělení nejsou žádnou zázračnou medicinou ke zdokonalení berní služby. Je vidět, že tato oddělení jsou na tom stejně - ba snad ještě hůře - než normální berní úřady.

Pan ministr financí měl by si zjistiti, proč se tato súčtovací oddělení neosvědčila a proč tyto úřady, které jsou pod bezprostředním dohledem ministerstva financí a zemského finančního ředitelství, vykazují takové horentní sumy nedoplatků daňových i přirážkových.

V daňových věcech nepotřebujeme žádnou vysokou vědu. Potřebujeme jasné a jednoduché zákony daňové a poplatkové, dostatek schopného personálu, pořádné místnosti a zařízení, psací a počítací stroje a demokratickou berní praksi a všechno ostatní bude v pořádku.

Doufám, že nebude ode mne žádáno, abych se zvláště zabýval jednotlivými kapitolami rozpočtovými, ačkoliv poskytují tolik vděčné látky k debatě. V tom ohledu odkazuji pány kolegy na zprávu výborovou, z níž je zjevno, kterými směry neslo se jednání výborové při projednávání resortních rozpočtů a kterým okolnostem věnoval výbor svou pozornost.

Při této příležitosti pokládám však za povinnost s poděkováním kvitovati práci všech pánů, kteří na rozpočtu pracovali.

Je to především rozpočtové oddělení ministerstva financí, jehož práce byla tentokráte mimořádně těžká a obtížná. Viděl jsem ji jako člen výboru úsporné komise zblízka a cítím se proto oprávněn ji oceniti.

Děkuji s tohoto místa všem pánům zpravodajům k jednotlivým kapitolám, všem sněmovním a ministerským úředníkům, jakož i sněmovním zřízencům.

Zvláště pak děkuji zástupcům našeho denního tisku, který rozpočtovému jednání věnoval po celých 14 dnů mimořádnou pozornost a přinášel z něho denně podstatné výtahy.

Konče svoje vývody, jimiž doprovodil jsem státní rozpočet na rok 1934, prosím slavnou sněmovnu, aby finanční zákon i jeho číselné přílohy schválila tak, jak se na nich usnesl výbor rozpočtový, a přeji si - a se mnou jistě celá sněmovna - abychom o příštím rozpočtu jednali již za příznivějších předpokladů, nežli jsou ony, na nichž byl budován tento rozpočet.

Pokud je to v naší moci, přičiníme se o to všichni ze všech sil, aby státu a jeho obyvatelstvu vedlo se v dohledné době opětně lépe. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Zahájíme rozpravu.

Podle usnesení předsednictva sněmovny míním podle §u 43 jedn. řádu rozděliti rozpočtovou rozpravu na povšechnou a podrobnou.

Rozprava podrobná rozvržena by byla na 3 části, a to: