Pánové, to je situace, která není dobrá.

Jestliže vy škrtáte rozpočet a škrtnete ministerstvu veř. prací 50%, tedy snížíte rozpočet ministerstva veřejných prací z 800 mil. na 400 mil. Kč, ušetříte ovšem rozpočtově 400 mil. Kč, ale tím jste vzali lidu práci za 400 mil. Kč, vzali jste lidu zaměstnání; vy tím, že v tomto případě jste ušetřili 400 mil. Kč, vháníte několik desítek tisíců lidí mezi nezaměstnané a budete tuto úsporu na druhé straně platiti tím, že budete dávati podpory v nezaměstnanosti. (Výborně!) To je vaše politika. Tomu říkáte úsporný systém, tomu říkáte úsporná politika, šetřiti na práci, na penězích, které se mají na práci vydávati? Nač pak jste vy upisovali půjčku práce? (Posl. Vávra: Co řekl pan president? Peníze nesmějí zaháleti!) Nač jsme dávali peníze? Upsali jsme 2 miliardy Kč na půjčku práce. Kdybyste bývali.... (Výkřiky posl. Jiráčka. - Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Já jsem to neslyšel, ale já jsem jistě upsal více než mnohý aktivní ministr. Říkám, 2 miliardy jsme upsali na půjčku práce. Kdybyste byli k těmto 2 miliardám Kč přidali 1 miliardu Kč, kterou dáváme na podpory v nezaměstnanosti, mohli jsme míti pro lid práci a zaměstnání a mohli zde býti hotové majetky pro stát a republiku.

Prosím, vy šetříte a chcete zrušiti berní úřady a okr. soudy v malých městech. Co tím docílíte? (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Na jedné straně by se zdálo, že se ušetří, ale úředníci nebudou propuštěni, budou přeloženi do velkých měst, budou dostávati platy dále. Tím se neušetří, ale vy ožebračíte a připravujete na mizinu malá města. Tenkráte při reformě politické správy jste nám to vytýkali, a dneska děláte totéž. Dnes vzali jste nemocenské pokladny z těchto měst, chcete vzíti i berní úřady a také soudy malým městům. Co jim chcete potom dáti? Takto nejenom veliká města přelidňujete, ale malá města ženete do zoufalství a bídy.

Poukazuji zde na referát pana zpravodaje. Pan zpravodaj si dal jistě práci při projednávání rozpočtu a se svým referátem. (Hlasy: Je to soc. demokrat!) Chci zase býti objektivní. Mám za to, že by si byla řeč pana zpravodaje a jeho práce zasloužila lepšího výsledku, než jak tomu ve skutečnosti je. Pan zpravodaj vlastně mluvil oposičně. Řada jeho vývodů byla taková, že jsem je okamžitě mohl já jako oposiční poslanec podepsati. Úplně podpisuji to, řekl pan zpravodaj o dani obratové, úplně podepisuji, když pan zpravodaj řekl, že daň z obratu je nejhorší a nejhroznější daní a že nepůsobí nijak příznivě. Ale cožpak my jsme tohle neříkali, cožpak jsme to neříkali v době, kdy jsme se bránili a kdy jsme vedli boj proti zvýšení daně z obratu ze 2% na 3%? Tenkrát jste to neuznávali, tenkrát jste to neříkali, tenkrát jste prostě odhlasovali zvýšení daně a my, když jsme nechtěli hlasovati, byli jsme docela prostě vyhozeni z vlády. A dnes to uznáváte? Já bych si přál, aby toto vaše uznání bylo také skutečně opravdivé. Pan kol. zpravodaj Remeš řekl: Bude se musit něco udělat s paušalisací daně pro malé živnostníky. Prosím, já bych to podepsal, kdybych mohl věřiti tomu, že se skutečně něco udělá. My jsme o něčem jiném přesvědčeni, máme důkazy pro něco jiného. My jsme tenkráte svým nátlakem docílili, že daň obratová při obratu do 150.000 Kč měla býti 2%. Jak vy z lásky k malým živnostníkům jste tuto daň rozřešili? Teď se chlubíte, že se pro malé živnostníky musí něco udělat. Ano, vy jste udělali, zvýšili jste i pro ty malé živnostníky daň obratovou ze 2% na 3%. Kde je ta vaše sociální spravedlnost? Nestačí mluviti ve sněmovně, nestačí pronášeti krásné řeči, ale je potřebí také tyto řeči převáděti ve skutek a ne, aby skutek vypadal docela jinak než řeči.

Pan zpravodaj - a zase se mně to strašně líbilo - mluvil zde o paušalování daně obratové. Ano, my jsme tenkráte říkali: Paušalisujte daň z obratu u prvovýroby, paušalisujte ji u dovozu zboží a my jsme ochotni pro to hlasovati, aby stát měl z toho příjem. A co se stalo? Odhlasovali jste rychle paušalisování daně z obratu u textilií, ale dosud se s touto otázkou nehnulo. Proč se s ní nehnulo? Musím přiznati panu ministru financí, že po této stránce byl spravedlivější než jeho předchůdce pan ministr dr Engliš. Pan ministr dr Engliš se bránil paušalisování daně z obratu u textilií, nynější pan ministr dr Trapl byl by ochoten paušalisovati daň z obratu u textilií, ale za jednoho předpokladu. Domnívá se totiž - ne snad z lásky ke stavu - že by dostal větší částku ze zboží, které se nalézá na skladě, najednou. A to je ta příčina, proč by se paušalisovalo. Ale pan ministr obchodu se postaví proti tomu a řekne: Já nepřipustím paušalisování daně z obratu, daň z obratu nesmí býti paušalisována. A celá vláda s tím souhlasí, nemá tolik síly a moci, ač je to zájem státu a zájem tak důležitého celku, aby pana ministra donutila, aby došlo k paušalisování daně z obratu. Promiňte, bylo by lépe o této věci nemluviti, pořád se něco slibuje, ale skutek utek,. Doba utíká, slibuje se to, ale pak se neudělá nic.

Co jste nadělali daní! Kdyby dnes Justinianus vstal, řekl by si: "Safraporte, já jsem ještě na řadu těch daní zapomněl." Vždyť u nás máme daň z obratu, daň z příjmu, daň za úřední výkony, daň z vodní síly, daň ze zápalek, daň z kvasnic atd. Myslím, že již nemáme daleko, a budeme míti za chvíli daň z oken, z komínů a ze vzduchu.

A, vážení pánové, jak to vypadá s vybíráním daní? Venku se lid domnívá, že poslanec má nějaký vliv, že má nějakou pravomoc. Kdyby ten lid věděl, že poslanec vlastně nic neznamená, že žádné moci nemá, tak by aspoň na ty poslance stále neútočil a nenaříkal.

Obrátil jsem se několikráte v interpelacích na p. ministra financí. My jsme se obrátili pilnou interpelací na vládu, pokud se týká zřizování státních tiskáren. I kol. Remeš jistě nesouhlasí se zřizováním státních tiskáren. Tak se mně všecko zdá, že jednou úsporná komise jednomu ministerstvu zakázala zříditi tiskárnu, ale že to ministerstvo neposlechlo a tiskárnu zřídilo.

Tři léta uplynula, a na tu pilnou interpelaci jsme nedostali odpověď. (Posl. Mlčoch: Slavná vláda ztratila řeč!) Slavná vláda přestala umět psát, poněvadž se jedná o návrh poslance oposiční strany. Myslel jsem si, když to nejde interpelacemi, dopisy, zkusím to jinak. Napsal jsem do novin veřejné "Zasláno" na p. ministra financí a podepsal jsem to. Nač jsem se ptal? Aby mně p. ministr vysvětlil, jak je to možno, že továrník Moravec v Úpici přesto, že úpická obec, kde byl starostou nár. socialista, se obrátila na ministerstvo financí, na berní správu v Trutnově, neplatil žádné daně a že zůstal několik milionů daní dlužen, a to nejenom daň, nýbrž i obecní přirážky, a že obec musila, dělajíc rozpočet na základě těchto přirážek, potom shánět si jiným způsobem peníze? Musili to potom zaplatiti poplatníci nejchudší. Jak je možno, že ten Moravec nezaplatil krejcaru, ohlásil konkurs a také slovo držel, peníze nedal; ale jak je možno také, že tentýž berní úřad na tamějšího řeznického mistra, kterému zemřela žena, v důsledku čehož musil svoji živnost zavříti, když potom chtěl živnost dále provozovati, poslal exekutora pro 12.000 Kč, ten mu zabavil pulty, míchačku, řezačku na maso, motor, poněvadž se nedostavil nikdo z koupěchtivých, dal tyto stroje vytrhati ze země, ač byly zacementovány, odvézti na radnici a prodal je za 2.000 Kč, z čehož nebyly kryty ani výlohy? Ptám se vás, slavná sněmovno, souhlasíte s tímto způsobem? Kol. Chalupa je z Král. Hradce. Je soc. demokratem a zná případ úpický a musí mně potvrditi, že to, co mluvím, je pravda.

A víte, co mně pan ministr na toto hrozné obvinění, jak se jedná s malým člověkem a jak se jedná s bohatým, velkým továrníkem, odpověděl? Nic. Nedostal jsem na to žádné odpovědi.

Jakou cenu má poslanec? Nechlubím se s tím, ale byl jsem dokonce ministrem, jsem předsedou klubu a při nejmenším by člověk očekával, že jako předsedovi klubu dá ministr odpověď. Ale on ji nedá, nemůže ji dáti. A kolik set a tisíců případů je, kde bohatým se slevilo, odepsalo, a na chudácích s největší brutálností se daně dobývaly.

Vznesl jsem druhý dotaz na pana ministra, poněvadž se mluvilo o tom, že bylo odepsáno 450 mil. daní: Pane ministře, oznamte veřejně - neoznamujte lidi do 10.000, ty nechci vědět - ale komu přes 10.000 Kč byly daně sleveny a odpuštěny. Táži se vás, zástupci socialističtí, je to návrh demagogický, nebylo by vůbec správné, aby každý, komu se daně v takových obnosech odpisují, byl veřejně přibit? (Výkřik posl. Vávry.) Jestliže se někdo mohl dožadovati veřejně (Výkřiky posl. Vávry), aby ti, kteří berou neoprávněně podporu v nezaměstnanosti, byli na obecních tabulích přibíjeni, pak týmž právem a ještě daleko větším právem se dožadujeme, aby ti, kteří ze státních peněz z těchto daní dostávali takové úlevy, byli v obcích a městech na veřejných tabulích vyvěšeni, aby každý věděl, co a komu se odpustilo.

Ale ani na to jsem nedostal odpověď. A kdybychom se tázali na řadu jiných věcí, nedostaneme také odpověď. Pak, vážení pánové, je pravda, co já říkám, že za těchto okolností mají poslanci jenom odpovědnost, poslanci každý venku nadává, každý si o něho otírá ústa, ale poslanec nemá naprosto možnosti, aby věci změnil.

Jako v tom starém řeckém Cařihradě, když stát neměl příjmů, peněz, sáhlo se na platy úředníků, vojáků a učitelů. Přes to, že se tolik peněz u nás vybírá, že se takovým způsobem u nás daně mačkají, stát nemá peněz a snižuje platy úředníkům. Já si tak vzpomínám, co tenkráte bylo bojů, když jsme varovali koalici před tím, aby se zavádělo 13. služné. Teď úředníkům chcete vypláceti plat na 2., 4. a na 6., tak se mi zdá, že naposled ti ubozí úředníci místo 13 měsíčních platů budou jich míti jedenáct. Vážení pánové, podívejte se, teď jim zase snižujete, zase jim berete 4%. A dáváte jim radu, aby si zřídili konsumní spolky, družstva, aby bylo laciněji. Dnes se u nás pořád hlásá: odstraňte meziobchod a navažte přímý styk konsumenta s producentem. To je heslo, které jinými slovy zní takto: jestliže máme dnes málo nezaměstnaných, odstraňte všechny ty, kteří jsou zaměstnáni v meziobchodě, a budete míti nezaměstnaných o 50% více.

Mám zde výpisy, jak vypadá to vaše konsumní družstevnictví. Ústřední svaz čsl. družstev v Praze měl r. 1931 980 mil. Kč tržby a zaplatil na daních, přirážkách a poplatcích 3,059.705 Kč. Tedy na jednu prodejnu dělala tržba 399.900 Kč. To znamená, že miliarda Kč byla tímto Ústředním svazem tržena a že 330.000 Kč tržil jeden konsumní spolek. Kdyby nebylo těchto konsumních spolků, mohlo býti zaměstnáno 3000 samostatných obchodníků a živnostníků a já jsem přesvědčen, že tito by byli zaplatili 10kráte tolik daní, než zaplatil Ústřední svaz, že by byli odvedli státu nejméně 30 mil. Kč daní a ne 3 mil. Kč. Národní socialisté mají Unii čsl. družstev. Tato Unie tržila za zboží v roce 1931 452,816.763 Kč a zaplatila na daních 3,418.000 Kč. Jak je viděti, národní socialisté nedovedou si tak dobře vypočítati daně, poněvadž při poloviční tržbě zaplatili o něco více než soc. demokraté. Ale i v tomto případě mohlo zde býti zaměstnáno 1500 obchodníků. A kdybychom to tak vzali, mohli bychom říci, že nejméně 10.000 obchodníků by mohlo býti zaměstnáno, mohlo by míti své obchody a že by zaměstnávali nejméně 20.000 zaměstnanců. To je jistě větší počet, než zaměstnává družstevní a konsumní hnutí. Ale dobře, my jsme nikdy proti konsumům nebojovali, chtěli jsme jen, aby pro konsumní spolky platilo totéž, co platí pro obchodníka a živnostníka, a že se jejich konkurence nebudeme báti. Víme, že cílem vašeho programu je zřizováním družstev vyhubiti střední stav a nastoliti velký kapitál a proletariát, poněvadž se domníváte, že s velkým kapitálem, nemajíce střední stav, budete snadno hotovi. To chápu, ale jak vysvětlíte nejen vy socialisté, nýbrž i národní demokraté, vaše benevolentní stanovisko vůči domům s jednotnými cenami? Vy socialisté, obou směrů, pášete zločin na svých zaměstnancích, obchodních pomocnících. Jak mi vysvětlíte, že je možné, aby cizí kapitál, kapitál švýcarský... (Hlasy: Jepa je náš kapitál!) Jepa není náš kapitál, jest tam 48% švýcarského kapitálu a 52% má pan Plaček, a jaký jest to "náš" člověk, o tom nechci mluviti, to vy z Brna víte dobře. Ale to je jen kapitál napsaný, kolik však je jiného kapitálu, nenapsaného provozovacího kapitálu, který je cizácký? Cizáci zřizují zde obchodní domy s jednotnými cenami, cizáci zde zotročují dělnický lid, a vy k tomu mlčíte. Prosím, je kolektivní smlouva pro obchodní pomocnictvo. Já bych se ptal, zdali v té kolektivní smlouvě někde je, že obchodní pomocník má míti 200, 250 Kč měsíčního platu? Ale, prosím, domy s jednotnými cenami, ať se jmenují Jepa, Teta, Aso a jakkoli, platí měsíční plat 200, 250, 300 a nanejvýše 400 Kč. A těmto lidem vy pomáháte! Těmto lidem vy dopomáháte, aby zde bohatli z potu vašeho dělného lidu! (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) A táži se vás: Jestlipak tam také chodí živnostenský inspektor? Jestlipak u p. Bati a jinde živnostenský inspektor vidí, že se tam pracuje 16 hodin denně?

Prosím, vážení pánové, to je hrozná obžaloba! Když jdeme dále a podíváme se, že Jepa trží denně 1/2 mil. Kč, že Teta trží 350.000 Kč denně a že zaměstnává 37 lidí představte si, že jeden zaměstnanec musí tam denně prodati za 10.000 Kč zboží po 50 hal., po 5 Kč, 10 Kč! Co je to za fysickou námahu! Co se ten člověk nadře, než utrží 10.000 Kč! Podívejte se! 350.000 Kč trží takový obchodní dům s jednotnými cenami denně. Na jeho místě by mohlo existovati 350 samostatných obchodníků, kteří by tržili po 1.000 Kč denně, těchto 350 samostatných obchodníků by mohlo zaměstnávati při nejmenším vedle sebe a svých žen 350 dělníků, 350 zřízenců, 350 úředníků. Čili tím, že domy s jednotnými cenami trpíte, v jednom případě vyháníte do nezaměstnanosti 350 lidí, a poněvadž těchto domů s jednotnými cenami je zde již asi 10, znamená to, že 3.000 lidí nedáváte práci, nedáváte zaměstnání.

Prosím, vážení pánové, já vím, že jste již v této věci ustoupili. Já nemám nic proti tomu, aby pro domy s jednotnými cenami platila kolektivní smlouva. Může-li platiti pro zaměstnance u obchodníka a živnostníka, pak ať kolektivní smlouva plným právem platí také u domů s jednotnými cenami. Já jsem i pro závodní výbory u domů s jednotnými cenami, poněvadž, může-li živnostník a obchodník, který má 30 lidí, míti závodní výbor, pak je jistě na místě, aby závodní výbor měl také dům s jednotnými cenami. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

A prosím, tyto domy s jednotnými cenami nám ožebračují tisíce obchodníků, ženou do zoufalství tisíce a desetitisíce obchodníků. Pánové, vy říkáte, že my štveme, že děláme demagogii. Ale já myslím, že my často děláme hasiče vám, poněvadž lidé jsou svrchovaně rozhořčeni. Brněnský případ to ukázal, kde lidé šli demonstrovati a policie musela hájiti dům s jednotnými cenami. Nedivte se tomu. Jsou žně živnostníků a obchodníků, jsou žně u dělníků, je před vánocemi a najednou ten živnostník a obchodník, který celý rok pracoval a těšil se na vánoce, vidí, jak jeho krám je prázdný, jak je prázdná jeho dílna, jak nemá co dělati, a plné jsou domy s jednotnými cenami, které prodávají méněcenné věci, kde dělníci jsou donucováni, aby je vyráběli pod výrobní cenu, aby měli práci. A vytýkám, že vy, socialisté, jste měli působiti na ministra obchodu, aby tuto věc provedl. Avšak ministr obchodu, to není žádný ministr obchodu a živností, to je exponent velkého kapitálu a velkého průmyslu, a jak mohu tedy od něho čekati, že udělá něco proti domům s jednotnými cenami, když právním zástupcem Jepy je redaktor nár. demokratického časopisu, "Národní listy"? Mohu pak od něho něco chtíti, když nár. demokratičtí přátelé p. ministra obchodu jsou právními zástupci domů s jednotnými cenami? (Hlasy: A kdo je Štrupl?) Já k tomu přijdu. Pánové, počkejte, vysvětlím tu věc sám. Pan Štrupl byl naším členem a když pan Štrupl... (Výkřiky.)... pane kolego, vaším osobním kamarádem byl také pan ministr Stříbrný, nepochybuji, že jím byl, a dnes již jím není. Pan Štrupl byl u nás jako syn obchodníka Štrupla, jako majitel firmy Jakeš. Pan Štrupl najednou přestoupil do Jepy. My jsme ho nejen okamžitě vyloučili, nýbrž jsme šli ještě dále a odvolali jsme ho z pražské obchodní komory, kde byl za naši stranu členem. Ale co se stalo? Tam přes naše urgence nechává ho seděti pan ministr obchodu dr Matoušek. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Pánové, nemějte starost, živnostenská strana dovedla zúčtovati. Vy jste mne jednou také napadali, když jsem vyloučil Boháče ze strany. Ty články mám schované, co jste mi nadali tenkráte za to, a dnes sami řekněte, jestli jsem dělal správně nebo ne My jsme Štrupla vyloučili, odvolali jsme ho ze všech funkcí a na to, jestli já jsem s ním kdysi mluvil nebo nemluvil, vám řeknu, že vy dnes nemluvíte také s tím, s kým jste dříve mluvili. Řeknu vám, že nám bylo nabízeno 1/4 mil. Kč, když toho boje proti domům s jednotnými cenami necháme. Věřte, že člověk se obává, že to bylo nabízeno také jinde a že si to jinde nechali, protože dnes těm domům s jednotnými cenami se tak nadržuje. (Hlas: Inseráty!) Ano, nestačí psáti proti domům s jednotnými cenami, nestačí psáti na ochranu živnostnictva a na druhé straně přinášeti celostránkové inseráty. Dnes se připravuje zákon. Co je mi platný zákon, který nemá zpětnou platnost? Tím dáváte privilej a monopol domům s jednotnými cenami, které zde už jsou. Chápu konečně vaše konsumní spolky, ale nechápu vás, když necháváte zotročovati dělný lid, když necháváte na mizinu přivésti živnostnictvo a obchodnictvo, ten nejlepší český element a zde necháváte roztahovati se cizácké domy, které napášou nejen vašim zaměstnancům, nýbrž i dělníkům a průmyslníkům nedozírné škody. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Mluvím zde o zlevňovací akci. (Výkřiky.) Prosím vás, kolegové, nevyrušujte mne, poněvadž mám ještě v málo minutách mnoho říci. Dnes se mluví o zlevňovací akci. Je to zlevňovací akce, když dříve, dokud stál kilogram dobytka 8 Kč, činily poplatky na 1 kg 3.50 Kč a dnes, když stojí 1 kg 2 Kč, dělají poplatky také 3.50 Kč? Vy jste se rozběhli s velkým elánem proti uhlobaronům, proti železárnám, cementárnám, papírnám s rotačním papírem - a najednou jste všude ustoupili. Ony neslevily nic, ale vy jste měli moc a sílu nadiktovati uzenářům, aby slevili na párku 10 hal. To je vaše politika, která se bojí velkých cizáckých fabrikantů, ale jde bezohledně na malého člověka, malého živnostníka.

Vážení pánové, chtěl bych mluviti o řadě důležitých věcí, ale dovolte, abych tak letmo promluvil ještě aspoň o některých otázkách politických. Naše politická situace je právě tak zlá, není-li ještě horší, než naše situace hospodářská. Proč? Zase vám to vyčítám a říkám: z Mussoliniho jste dělali hlupáka a mluvili jste o něm, jakoby jeho režim každým dnem měl býti povalen, a dnes k tomu Mussolinimu chodí celá Evropa na poradu. My jsme si z něho udělali nepřítele, ale to nepřátelství nám nepřijde lacino. Tentýž systém zavádíte proti Hitlerovi. Nechci nijak obhajovati Hitlerův systém, vím, že chystá válku, o tom není sporu, ale já se také řídím zásadou, že se nemáme míchati do vnitřních poměrů jiných států. (Výborně!) Musili bychom se rozhodně postaviti proti tomu, aby se někdo míchal do našich vnitřních poměrů, a proto se nemá u nás připustiti, aby se někdo, když přijede z ciziny, míchal do cizích poměrů, psal do novin a štval. Chce-li někdo kritisovati Hitlerův nebo jiný systém, ať jej jde kritisovati tam, kde ten systém vládne, a nechodí to dělati k nám, kde tím trpíme škodu. Podobně k emigrantům chováme se u nás neobyčejně benevolentně; všude je vyhazují a u nás dostávají všechna možná povolení, zatím co náš člověk nemá co jíst.

Otázka sovětského Ruska. Neuznávám bolševický systém, ale musím říci, že v bolševickém Rusku začínají dnes povolovati soukromý obchod a soukromé podnikání, zatím co u nás bychom chtěli všechno zestátnit, zkomunisovat a nadělat samé monopoly. Dnes je také otázka: vládne v Rusku sovětová vláda či nevládne? Myslím, že tato otázka je jednoduše vyřešena. V sovětském Rusku je pánem sovětová vláda. Co z toho plyne? Že dnes vidíme a píše se o tom, jak francouzští ministři jezdí, vlastně létají do sovětského Ruska, létají tam i francouzští váleční letci a jsou tam přátelsky přijímáni. Sovětští letci létají zase do Paříže a jsou tam rovněž přátelsky přijímáni. Litvinov, sovětský vyslanec, jede do Ameriky a Roosewelt jej vítá a uzavírá s ním dohodu, uznává Rusko. Nevím, brzo-li uzná sovětské Rusko Vatikán, možná, že to není tak daleko. Už celá Evropa je dnes uznává, ale u nás nemůžeme v této otázce dojíti dále. Já říkám, že neuznávám bolševiky, že neuznávám jejich systém, ale je potřebí uvážiti, že tato otázka se musí rozřešiti. Myslím, že ji americký president neřeší z nějaké lásky k Rusům nebo bolševikům, ale se stanoviska obchodního a hospodářského prospěchu. (Výborně!)

Četl jsem v jednom nár. demokratickém časopise, že se někdo vyplivl před poslancem nár.-sociálním, když na jakési schůzi řekl, že v případě války sovětů s Japonci budou jeho sympatie na straně sovětů. Já říkám zde ve sněmovně otevřeně, kdyby došlo k válce mezi sověty a Japonci, že byly by mé sympatie na straně Rusů, ne Japonců, poněvadž jsem přesvědčen, že systém v Rusku se změní a že jednou i tam zavládne demokratický systém. Nesouhlasím se systémem, souhlasím s ruským lidem, s ruským národem, poněvadž vím, čeho se jednou Japonci zmocní, že nikdy zpět nedají. Proto je mně milejší, je-li to prozatím ve správě sovětů, ale Ruska, než kdyby to bylo ve správě Japonců. (Výborně!)

Pánové by si měli uvědomiti, že není možno věčně státi na zásadě, na tvrdošíjném vrtochu, ale že je třeba uznati, že svět postupuje, že se točí, a podle toho zařizovati své věci. Pánové by si měli uvědomiti, že Japonci jsou vůdci nejen žlutého nebezpečí, které hrozí Evropě, nýbrž i vůdci hospodářského zničení Evropy, co již na svých bedrech cítíme. Vždycky jsem hájil zásadu, dokud se Rusko nestane záštitou slovanských národů a především také naší Československé republiky, (Potlesk.) že je třeba, aby byl utvořen spolek československo-srbsko-jugoslávsko-bulharsko-polský, který by byl pevnou obranou proti všem snahám o revisi míru, poněvadž věřím, že jednou Rusko přijde, aby svůj úkol jako ochránce Slovanstva vykonalo. (Výkřik posl. Bródyho.)

Dovolte mi, abych nyní promluvil několik slov k vnitřní politice. Trapně se mne dotkly spory mezi Čechy a Slováky. Nevím, který mudrc vynašel p. Pribinu. Pánové by si měli koupiti tento spis (ukazuje knihu), ve kterém by se dočetli, kdo to byl Pribina, dočetli by se tam věci, které by každému překazily chuť něco si s p. Pribinou začínati. Když se to však již stalo, když již někdo uznal za dobré Pribinu oslavovati, mělo se to státi jiným způsobem, než se to stalo. Zdá se mi, že si někdo chtěl na účet luďáků ohřáti svou politickou polívčičku na Slovensku a že zapomněl, co to může míti za následky, co z toho může vzejíti. Když se chyba udělala, měla se tato věc zlikvidovati, ale nepovažuji za správné, že se největší straně na Slovensku zastavil tisk a že byl Hlinka označován za vlastizrádce. Komunistům jste dovolili náhradní list "Haló noviny", které jsou tištěny v komunistické tiskárně jako náhradní list "Večerníku Rudého Práva". Proč jste stejnou ochotu neprojevili vůči Slovákům, proč jste i vůči nim stejně nepostupovali?

Pánové, já ke konci své řeči znovu opakuji to, co říkám na tisících schůzích: Tento stát musí si udržeti Češi a Slováci, (Potlesk.) tento stát nám nebudou držeti Němci, ani nám ho nebudou držeti vládní Němci - to vám znova zdůrazňuji tento stát si musíme držeti my Češi a Slováci a za jeho udržení také my jsme odpovědni. Proto musíme dělati takovou politiku, která Čechy a Slováky spojuje, a ne rozdvojuje. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Hokky.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! V prvom rade musím vytýkať, že z pánov ministrov je tu len jediný a to pán min. Dostálek. Ostatní neboli tuná celý deň; jedine pána ministra Dérera som videl sedeť tu na lavici dopoľudnia. (Posl. dr Holota (maďarsky): Nezískal si s tým nič!) Nezískal som s tým nič, a nezískal bych ani s jediným veľa, avšak predsa by sa slušalo, aby pri najdôležitejšej funkcii parlamentu, kde parlament zaoberá sa s rozpočtom, boli prítomní páni ministri a vyslyšali ponosy.

Zvykli sme si už tomu u pánov ministrov už v rokoch minulých. Prehovoril som o tom už niekoľkoráz, avšak bez akéhokoľvek výsledku.

S kultúrnou skupinou rozpočtu už som sa zabýval v rozpočtovom výbore; a musím predsa na ňu znova vybočiť, lebo noviny "Prager Presse" v č. zo 16. novembra dopodrobna zabývaly sa touto otázkou pod titulom "Wo werden Minderheiten unterdrückt?" Ovšem že svedčí to Maďarsku, lebo článok činí paralelu medzi Slovákmi v Maďarsku a medzi tunajšou maďarskou menšinou s hľadiska zásobovania školami. Ako väčšina všetkých porovnaní, tak i táto kulhá. Tam ide o Slovákov kolonizovaných, ktorí sa odobrali na územia kolonizačné dobrovolne, tunajšie Maďarstvo však bolo odorvané z tela osobitného politického štátu, žijúceho samostatným štátnym životom.

Tam ide o stotisíc Slovákov, tuná však keby sčítanie ľudu bolo prevedené s naprostou objektivitou - o jeden milion Maďarov; tvrdím totiž a môžem i dokazovať, že sčítanie ľudu nebolo tuná objektívne vykonané.

Mierová smluva trianonská zaväzuje Maďarsko ku zriaďovaniu iba škôl ľudových, kým Československu ukladá zriaďovanie škôl najrôznejších typov. Niesom dostatočne informovaný o tom, do akej miery vyhovelo Maďarsko tomuto svojmu záväzku. Jedno však viem z článkov Ladislava Dzurányiho, ktorý túto otázku svojho času v liste "Prágai Magyar Hirlap" veľkolepe objasnil, dokazujúc, že maďarská vláda povolila slobodnú voľbu medzi typy škol A, B a C Slovákom žijúcim vo väčších masách v župe Békéšskej. Vo školách typu A deje sa vyučovanie čiste po slovensky, vo školách typu B užíva sa jazyka maďarského jakožto pomocného jazyka vyučovacieho a vo školách typu C deje sa vyučovanie maďarsky a jazyk slovenský figuruje ako pomocný jazyk vyučovací.

Boli by sme šťastní, keby nám to v našich ľudových školách bolo povolené. My nemôžeme si voliť slobodno vo veľa prípadoch školy naše tam, kde by sme si toho priali. Tejto okolnosti nasvedčuje celý rad našich interpelácií. Zmienim sa len o školách v Matyfalve, Karačfalve, Tisaujheli, Bátorovciach, Chrastinci, Naninciach a Slovákove, kde nemôžeme zriadiť také školy, akých by sme si priali. Tomu nasvedčuje i celé roky preťahovaný prípad rímsko-katolickej školy vo Vöku, kde školské úrady žiadnym spôsobom nechcely povoliť školu rímsko-katolickú, dovolávajúc sa istého školského zákonodarného opatrenia, ktoré ešte vôbec neexistuje.

Bol by tu jediný zákon, ktorý by nám mohol zaistiť zriaďovanie maďarských škôl od prevratu; je to zákon č. 189/1919, ktorý sa však na Slovensko a Podkarpatskú Rus nevzťahuje a ku ktorému po dobu 14 rokov nebolo do dnešného dňa vydané prevádzajúce nariadenie. Tento zákon by mohol pripustiť, aby sme mohli zriadiť maďarskú školu tam, kde je 40 maďarských detí školou povinných. Toto naše právo však visí vo vzduchu. A práve v nedostatku tohoto právneho podkladu bolo zrušené mnoho škôl, kde bolo viac než 40 školou povinných detí maďarských.

Do akej miery nedostáva sa nám ani škôl ľudových, to už som vykázal a dokazoval som, že asi 12.000 maďarských detí nemôže byť zaškolené do maďarskej ľudovej školy, že asi 3000 maďarských detí nedostane sa k vyučovaniu na meštiankach, a že 80% malých dietok nemôže navštevovať maďarskú detskú opatrovňu.