Při katastrofě se právem vzpomenulo také hornického pojištění. Je nutno zajistiti nejen zraněné, vdovy a sirotky při této katastrofě, nýbrž je nutno pamatovati také na zajištění invalidů práce, vdov a sirotků vůbec. Je potřeba, nač tu také mezi jiným právem upozornil pan kol. Dubický, úpravy a zabezpečení hornického pojištění. Pan kol. Dubický sám tu podotýkal, že přebytky zisků, které byly získány v hornictví, mají býti obráceny k ozdravění pojištění. To platí ovšem nejen o dolech, nýbrž podle mého názoru i o jiných oborech výroby, a doufám proto, že pochopení, které se v debatě projevilo se všech stran, projeví se i v naléhavé úpravě sociálního pojištění. Zejména doufám, že nebude žádáno, aby sociální pojištění bylo zhoršováno, nýbrž naopak, že bude usilováno všemi společně, abychom zabezpečili nejen hornické, nýbrž sociální pojištění vůbec a zvláště abychom je zdokonalili tak, aby vdovy a siroty, invalidé práce, byli ve svém stáří náležitě zabezpečeni. To je třeba, přihlédneme-li právě k poměrům, jež se v hornictví vyvinuly.

Pozorujeme-li těžbu v dolech, vidíme, jak stoupá výkonnost horníků, jakých výsledků se dosahuje racionalisací, a odborníci v této věci jistě povolaní to i v debatě dokazovali, takže snad není třeba podrobně se o této věci zmiňovati. Stačí, když jenom upozorním, že těžba důlní, která v posledních 10-12 letech jeví stálý vzestup, vykazuje na druhé straně stále nižší počet zaměstnanců. Ještě r. 1920 jsme měli na 150.000 zaměstnanců v horní těžbě, kdežto r. 1932 odhaduje se - číslice nejsou ještě přesně známy - počet zaměstnanců okrouhle na 100.000, r. 1931 byl tento počet 104.000. Z toho vidíme, že o třetinu klesl počet zaměstnanců v důlní těžbě, na druhé straně však číslice, jež tu také v debatě byly citovány o vzestupu důlní těžby, dokazují, že výkonnost horníků značně stoupla. A proto je třeba zvýšené ochrany. Je třeba si uvědomiti, že je nutno chrániti v pracovním procesu člověka, jeho zdraví, jeho život, a to při nejmenším, ne-li více, tak, jako chráníme stroj a zabezpečujeme jeho výkonnost. Je právě smutnou kapitolou nejen v hornictví, nýbrž i v ostatních oborech výrobních, že často podnikatel věnuje zabezpečení stroje a zachování jeho výkonnosti větší pozornost než zabezpečení pracovníka lidského, člověka, kterého může podle svého názoru daleko levněji a snadněji nahraditi než drahý stroj.

Proto, když o těchto otázkách jednáme, musíme dospěti k názoru, že není možno vydávati jenom předpisy. Již s různých stran bylo potvrzeno, že náš horní zákon není tak nejhorší. Bylo mu dokonce dáváno vysvědčení, že je dobrý. Nechceme o tom pochybovati, jeho předpisy nejsou zastaralé, ale co horšího, tyto předpisy zůstávají na papíře, neboť nebylo tu často dostatek dobré vůle, bylo tu snad příliš ohledů, než aby byly tyto předpisy uvedeny v platnost. Proto dochází tak často a k tak velkým katastrofám na dolech. Je však také třeba, aby horní předpisy byly sjednoceny. Při této příležitosti poukazuji, že na př. na Slovensku platí jiné předpisy horní než v ostatních našich zemích. Unifikace našeho zákonodárství je vůbec velmi podivná, ježto nejsme za 15 let s to přivésti to tak daleko, abychom svoji státní a národní jednotu, jakou často zdůrazňujeme, prokázali také jednotou našeho zákonodárství a že se zde opět shledáváme s faktem, že máme jiné předpisy na Slovensku nebo jiná prováděcí nařízení než v ostatních historických zemích. Na př. ministerstvo veř. prací nemá prý dosud kompetenci ve věcech hornopolicejních na Slovensku. Zákon z r. 1927 o organisaci horních úřadů nebyl dosud proveden. Tedy to jsou otázky, které nezbytno nutně vyřešiti. Mám také za to, že by nebylo nijak na újmu vážně uvažovati o tom, aby báňská inspekce byla přidělena, nebo spojena, se všeobecnou inspekcí práce. I inspekce práce v ostatních oborech výroby nezbytně zasluhuje revise a jest nejvýš třeba, abychom dospěli k projednání zákona o nové úpravě živnostenské inspekce. Soudím, že by v rámci všeobecné inspekce práce, náležitě vybavené, bylo možné také báňskou inspekci dokonaleji zabezpečiti, i se zvláštním zřetelem k odborným silám, které nezbytně báňská inspekce vyžaduje.

Lze míti určité pochybnosti, zdali je správné, aby právě ministerstvo veř. prací, které v určitých případech je vlastně zaměstnavatelem, pokud jde aspoň o správu státních dolů, bylo zároveň výkonným orgánem dozorčí služby, výkonným orgánem báňské inspekce. I když nechci v tom spatřovati nějakou vážnou překážku ve výkonu báňské inspekce a jsem dalek toho, abych vyslovoval pochybnosti o dobré vůli a poctivé snaze ministerstva veř. prací, přece jen musím podotknouti, že by bylo lépe, kdyby živnostenské a báňské inspekce byly spojeny. Ale co hlavního, že báňskou inspekci v ministerstvu veř. prací, jak mi bylo sděleno, obstarává dosud 156 osob i s kancelářskými pomocnými silami a že na tento úřad rozpočteno bylo r. 1931 6.280.000 Kč a r. 1934 pouze 4,616.000 Kč. To znamená, že při stoupající racionalisaci výroby, při poměrech, které jsou zejména v hornictví, při rozloze dolů, desítky I kilometrů činících, je fysicky téměř nemožné zdolat úkol, který tu náleží báňské inspekci. Proto úspory, které na báňské inspekci byly i nebo jsou prováděny, nejsou na místě, nemohou se vypláceti, nýbrž naopak, stávají se osudnými. Tím spíše, když sledujeme statistiku úrazů a vidíme, jak technickým pokrokem vlastně ve všech oborech práce přibývá úrazů a jak vznikají nové nemoci, nemoci z povolání, dříve neznámé, jen v důsledku strojů a strojních zařízení technických, které byly zavedeny, aby nahradily nebo snad také ulehčily lidskou práci. Jsou to stroje, které kladou zvláštní požadavky na lidský organismus, na člověka. Holduje se technice, ale při tom zapomíná se na duši, vítězí hmota, ale ztrácí člověk. Proto jest nutno si uvědomiti, že za těchto poměrů, které se v naší době obráží, práce přestává býti požehnáním a stává se za určitých okolností utrpením, ne-li obětí, jako to vidíme právě v případu oseckém.

Tato fakta také zdůrazňují požadavek, aby osobní odpovědnost vedoucích úředníků technických i obchodních byla zvýšena a aby se kladl na ni větší důraz, neboť tím způsobem dosáhneme patrně také lepších výsledků nejen v dolech, které jsou již dnes pod státní správou, nýbrž také v dolech, které jsou dosud v soukromých rukou a kde se často lidskými životy, jak jsme viděli v Oseku, přímo hazarduje.

Racionalisace, která se provádí, nesmí býti jednostranná, a je charakteristické, že i ve starém horním zákoně, jehož určité odstavce dnes novelisujeme, je na racionalisaci pamatováno a výslovně ustanoveno, že určitá zařízení strojní nemají býti zaváděna, jestliže ohrožují bezpečnost dělníka. Proto žádáme také větší součinnost a větší vliv závodních rad, opravdovou spolupráci a spolurozhodování členů a horníků, kteří k této práci jsou určeni. Ne bez důvodu právě při této příležitosti připomínám také, jak nutná jest i revise zákona o závodních výborech, aby také na tomto poli byla spolupráce zaměstnanců potvrzena větším jejich právem spolurozhodovacím, které v zájmu bezpečnosti zdraví a života je nezbytné. Nejde zde pouze o zájem dělníků, v tomto případě o zájem horníků, nýbrž jde tu přímo o zájem státu.

Kam plynou zisky, které dnes horní podniky mají? Bylo již zde poukazováno, jaké jsou. R. 1930 měly 32 společnosti zisk celkem 132 mil. Kč. R. 1931 27 společností mělo zisk 42,063.000 Kč. Celkové výsledky za r. 1932 nejsou ještě definitivně známy, ale jistě, i když jsou nižší v důsledku poměrů, které se dnes v hornictví vyvinuly, přece jen budou ještě pořád velmi značné, jak dokazují číslice jednotlivých společností. Tyto číslice ovšem zároveň dokazují, že by stát sám také nemusil prodělávat, jako neprodělává na těch uhelných dolech, které dnes jsou v jeho rukou. Nechci při této příležitosti poukazovati na stabilisační bilance, kterými uhelné doly velmi značně vydělaly. Je charakteristické, že u 343 akciových společností dosáhlo se zvýšení jmění o 5.800 mil. Kč, zatím co v báňském a hutním průmyslu u 35 akciových společností činí toto zvýšení 2.095 mil. Kč. Co to dokazuje? Že zejména kapitál v horním a hutním průmyslu vydělal stabilisačními bilancemi, neboť jeho zhodnocení činí téměř jednu třetinu celkového zvýšení, které ve všem průmyslu nastalo. Tyto zisky, ať přímé nebo nepřímé, tyto výsledky našeho důlního podnikání a poměrů, které se v něm vyvinuly, dokazují nesporně, že nelze spokojiti se pouze s opatřeními, jimiž chceme zmírniti důsledky, jež tu nastaly, nýbrž že musíme vážně řešiti také příčiny, ze kterých pochodily, a že musíme také věnovati pozornost další úpravě poměrů v hornické těžbě.

Katastrofa v Oseku ukázala také, jak je třeba, aby byla v hornictví řešena pracovní doba. Není přemrštěným požadavkem, aby v hornictví byla stanovena pracovní doba se zřetelem k povaze práce na 6 hodin denně. Již zákon z r. 1918 o 8hodinové pracovní době na to pamatoval, aby v hornictví, zvláště v dolech, kde provoz jest spojen s určitým nebezpečím, mohla býti zkrácena pracovní doba i pod 8 hodin denně. Víme, že se nám může namítnouti: co cizina, co jiné země? Ale soudím, jsme-li v řadě otázek nuceni počítati se svými poměry, že musíme také zde přihlížeti k podmínkám a poměrům, které jsou u nás v hornictví dány, a že by nebylo žádnou závadou, kdyby právě Československo na tomto poli učinilo průlom a otázku pracovní doby řešilo. Byla-li přijata pro úředníky již před desetiletím i 6hodinová pracovní doba, je, myslím, na čase, aby tento požadavek v hornictví byl uskutečněn, zvláště tam, kde jde o provoz nepřetržitý a kde jde o práce pod zemí. Zvláště v takovém případě jako na dole Nelson. Při tom ovšem samozřejmě nesmí býti životní úroveň horníků snížena, nýbrž vysoké zisky, které se v hornictví docilují, musí býti přiměřeně věnovány na vyrovnání mezd, aby zkrácením pracovní doby nenastalo vlastně snížení životní úrovně. Technický pokrok, který v hornictví je uplatňován, tento požadavek jen znovu odůvodňuje.

Ale všechna tato opatření, jako zajištění důchodu vdov a sirotků, nebo zkrácení pracovní doby, či báňská inspekce, jsou ovšem, řekl bych, pouze prostředky ochrannými, je tudíž třeba, abychom také uvážili, zdali by nebylo na místě řešiti náležitě celý problém hornické těžby. A tu vystupuje do popředí požadavek, který zvláště stranou soc. demokratickou byl vyzvednut a v jehož důsledku předložen byl své doby také návrh, aby uhelné doly byly zespolečenštěny, aby přírodní bohatství, které je tu uloženo, náleželo státu a národu. Není to požadavek nový. Ostatně i dosavadní horní předpisy, dosavadní horní zákon zabezpečuje vlastně toto přírodní bohatství státu. Jde jenom o to, aby právo kutací nebylo propůjčováno, nýbrž aby stát sám toto přírodní bohatství náležitě zužitkoval. Nejde ovšem jen o těžbu uhelnou, nýbrž soudím, zvláště pod dojmem posledních událostí v uhelném obchodě, že jde také o uhelný obchod. Zalekne-li snad někoho požadavek zespolečenštění uhelné těžby, jehož uskutečnění jistě musí předcházeti zestátnění, pak musím se ptáti, co znamenají různé syndikáty, různá opatření, která jsou dnes navrhována, aby přinesla osvěžení, ozdravění nebo aspoň určité úlevy našemu hospodářství. Jsou to vlastně snahy o kolektivní hospodaření tam, kde soukromé selhalo. A nejen u nás, i v cizině vidíme doklady, že, i když ne právě podle socialistických receptů, přece jenom zásadně přijímány jsou požadavky ve veřejném hospodářství, které socialismus hlásal a zastával, a že z toho důvodu není také žádným novým a přemrštěným požadavkem, aby vážně počalo se jednati o návrzích, které by vedly k zestátnění, k znárodnění dolů. Na uhlí má právě eminentní zájem náš stát.

Zmínil jsem se, že tu ovšem nejde jenom o těžbu důlní, že tu jde také o obchod uhelný. Ceny uhlí to nejlépe dokazují. Nařízením ze dne 7. prosince 1933 bylo ohlášeno snížení cen uhlí pro domácí otop určeného. Mělo se projeviti asi 10%ním snížením. Docházejí však stížnosti, že toto snížení cen nebylo provedeno. Nabízejí se méněcenné druhy a nařízení se zřejmě obchází. Také jiní páni kolegové v debatě již si na to stěžovali. Je proto nezbytně nutno zajistiti, aby nařízení bylo prováděno a aby ministerstvo veř. prací zabezpečilo takovou kontrolu, která by zajistila, aby se nařízení dodržovalo. Ale je třeba nejen zabezpečiti zlevnění otopného uhlí pro domácnost, nýbrž také zlevnění ostatního uhlí. Zvláště také je nutno zkoumati všechny složky, které tvoří ceny, a aby bylo zjištěno, že nikdo na úkor celku se neobohacuje, ať už je to podnikatel, těžař, obchodník nebo překupník.

O cenách uhlí stejně jako o cenách jiných předmětů spotřeby nemůže rozhodovati poměr nabídky k poptávce. Tato zásada soukromého hospodářství je překonána. Všechno nasvědčuje, že je třeba, aby cena byla stanovena podle skutečné hodnoty zboží, podle skutečných výrobních nákladů a aby o ceně nerozhodoval soukromý zisk, spekulace a jiné soukromé zájmy, nýbrž zájem veřejný, zájem spotřeby, který by zabezpečoval spravedlivou cenu výrobě i spotřebě. Kdyby tato zásada byla přijata, pak bychom také snáze rozřešili problém, který je dnes mezi zemědělstvím a průmyslem, pak bychom také snáze rozřešili i jiné otázky, které jsou s tím spojeny.

Z toho důvodu žádáme nezbytně důkladnou kontrolu uhelného obchodu a zvláště pak také zestátnění uhelného obchodu. Obyčejně se vychvaluje u nás iniciativa soukromého podnikání. Nepodceňuji ji, ale myslím, že ji nelze také přeceňovati. Ale ptám se, nejsou-li tyto chvalozpěvy vlastně v rozporu s láskou k vlasti a k národu, kterou se nejvíce ohánějí dnes ti, kteří se brání zestátnění nebo socialisaci uhelných dolů, neboť vlastně národu jako celku odpírají právo, jež svěřují i cizincům, kteří tu hospodaří na naší půdě. Právě náš stát nesmí se lekati, i ve svém politickém zájmu, zasahovati na poli hospodářském, musí zajistiti svou hospodářskou moc a svým hospodářským vlivem také své mocenské politické postavení. Bylo by pak velmi podivné, kdyby českoslovenští, zvláště čeští inženýři, technikové a úředníci sloužili hůře československému státu, než slouží cizímu zahraničnímu kapitálu. A může-li tento zahraniční podnikatel vydělávati, i když platí slušné odměny svým vedoucím úředníkům, není to neřešitelnou hádankou, aby také stát zaplatil slušně řádným pracovníkům a zajistil si tak jejich svědomitou spolupráci. Je beztak faktem, že velmi mnoho státních úředníků - a dobrých úředníků - odešlo v posledních letech do služeb soukromých společností. A tu se musíme právem ptáti, jaké jsou toho příčiny a je-li to zrovna zdrávo státnímu hospodářství? Jde-li o dělníky, není třeba míti strach. Dělníci jistě radostněji budou pracovati, když uvidí, že výsledky jejich práce, oběti, které přinášejí na svém zdraví a často na svých životech, nekladou ve prospěch cizí, nýbrž také ve prospěch vlastní, k dobru svého národa a státu, k posílení jeho a tím i vlastní hospodářské existence.

V posledních dnech uveřejněna byla zpráva ředitele Mezinárodního úřadu práce Buttlera o výsledcích snah presidenta Roosevelta. V této zprávě, i když nechce vysloviti konečný závěr, konstatuje značné zlepšení v bankovnictví, neboť stát přímo vykonává poručnictví nad bankami. Rekonstrukční plán dal do října minulého roku práci nejméně 3 milionům nezaměstnaných a mzdová úroveň v továrnách stoupla. Buttler je přesvědčen, že bez Rooseveltova plánu by Spojené státy nemohly uskutečniti takové zlepšení a neunikly by hospodářské katastrofě. Ať již posuzujeme účinky Rooseveltových opatření jakkoliv a nejde tu jenom o peněžnictví, jde tu, jak víme, o hluboké zásahy do soukromého hospodářství - v každém případě vybízejí k otázce, zdali nemá býti tohoto příkladu, který nám dávají Spojené státy severoamerické, následováno aspoň v tom, že nezůstaneme jen u theoretických úvah, nýbrž chopíme se také činů a budeme prováděti opatření, která by nejen zabránila podobným katastrofám, jako byla v Oseku, nýbrž také katastrofě hospodářské, kterou dnes prožíváme ve veliké, mimořádné nezaměstnanosti.

I když budeme voliti jiné prostředky, než kterých užívá Roosevelt, prostředky, které odpovídají našim poměrům, je přece jen svrchovaný čas, abychom jednali, a ne jen diskutovali. Je pravda, i diskuse, i kritiky je třeba, ale diskuse a kritiky plodné, jež nespokojuje se jenom záporem, nýbrž která chce také docíliti kladných výsledků, tvoří a vede k novým činům.

Proto dovolte mi, abych v závěru odpověděl i na útoky, které byly proti postupu poslanců naší strany zde uvedeny, zejména se strany komunistické. Pan posl. Zápotocký odsoudil tu úmluvu, kterou učinily odborové organisace hornické pro hnědouhelné doly. Zejména zazlíval, že zákonem má býti tato úmluva potvrzena a zajištěna do konce tohoto roku. Pravda, snad není tato úmluva dokonalá. Nevyhověla jistě všem požadavkům, které tu právem horníci mají, ale přece jen touto úmluvou zajištěna byla jistá existence a zabezpečen pracovní poměr, který by bez této úmluvy a bez potvrzení zákona byl úplně v rukou zaměstnavatelů. Pan posl. Zápotocký by patrně pomáhal horníkům jenom slovy. Odborové organisace hornické však jednaly a docílily této úmluvy, kterou přece jenom i za těžkých hospodářských poměrů jsou horníci chráněni. Můžeme pak jenom kvitovati, že vláda vyhověla tu právě požadavku odborových organisací strany soc.-demokratické a stran socialistických vůbec a přijala do návrhu zákona ustanovení, kterým je tato úmluva zabezpečena pro celý tento rok.

Pan kol. Zápotocký také vytýkal, že se české a německé strany nacionální dohodly a dohodnou, když jde o dělníky, ale čeští a němečtí dělníci prý mají býti rozeštváni nařízením, podle něhož by byl splněn samozřejmý požadavek, aby technický vedoucí personál podniků ovládal řeč osazenstva. Myslím, že mezinárodně cítící člověk by to měl spíše uvítati a nikoliv spatřovati v tom kámen úrazu. Jestliže české a německé nacionální strany se dohodly, pak je to pouze příkazem, aby také české a německé dělnictvo se dohodlo. Příklad tento daly právě strana soc.-demokratická a socialistické strany v této sněmovně ve svém postupu.

I dělnictvo, zejména horníci to také často učinili, a učinili to právě v úmluvě, kterou tu pan kol. Zápotocký kaceřoval. Kdo to byl však, který mařil tuto shodu českého a německého dělnictva? Kdo to je, který maří shodu mezi českým dělnictvem samým? Myslím, že právě skupina, jejímž jménem tu p. kol. Zápotocký mluvil.

Pan kol. K. Procházka vyhrožoval, že by bylo prý nejlépe vedle podnikatelů a všech ostatních zavříti i vůdce reformistickým organisací. Patrně za to, že ujednali tuto ochranu dělnictva před propouštěním. Pan kol. Procházka úplně přehlíží, jaké jsou poměry. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Myslím, že by se doporučovalo, když již zavříti, tak aby zavřeli vůdcové komunističtí svá ústa, poněvadž jinak ohrožují jenom svým mluvením i to málo, čeho reformističtí vůdcové dobyli. Neboť v tom je právě také charakteristika jejich vystupování. Zde se rozkřikují, ale při jednání, která se o otázkách dělnických vedou, obyčejně mlčí. Tam nemají odvahy na podnikatele, ale na dělnické odborové organisace ano. (Výkřiky posl. Kubače.)

Mohu konstatovati bez jakéhokoliv nadnášení a přeceňování, že má-li dělnictvo v tomto státě nějakou ochranu v závodech, má ji právě zásluhou kaceřovaných vámi odborových organisací a socialistických stran. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Vy jste jen tříštili řady dělnictva a tím vlastně posilovali odpor kapitalistů.

Pan kol. K. Procházka nám tu činil výtky.... (Posl. Juran: Je to smutné!) Ano, je smutné, že se svými výtkami se neobrátíte na správnou adresu. Když pan kol. Procházka chtěl řešiti positivně požadavky hornické, citoval resoluci, kterou právě ti nenávidění "sociální reformisté" již r. 1918 zpracovali a vyslovili jako požadavky k ochraně horníků. Tím sám nejlépe vyvrací tvrzení o špatné práci "sociálních reformistů".

Musím také opravit tvrzení p. kol. K. Procházky, který vytýkal kol. Brožíkovi, že při jednání na dole Humboldt se zastával zastavení tohoto dolu. Není to pravda. Se zastavením souhlasily úřady a kol. Brožík pouze hájil požadavek, aby dělníci, kteří ztratili práci na tomto dole, nebyli zkráceni a byli převedeni za stejných podmínek na jiný důl. Taková je pravda a jenom tímto způsobem může býti věc konstatována. Ale ostatně, když zde kol. Procházka řekl, že za Brožíkem nikdo nestojí a za Procházkou všichni, pak se ptám, proč vlastně to ujednání nezvrátil a neudělal je lepším? Ale tu jsme u kořene věci. Pan kol. Procházka, který měl mnohdy příležitost zasáhnouti při jednání s podnikateli, pěkně mlčel. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Není třeba však zde před tváří sněmovny se zabývati podrobně těmito věcmi, které jen dokazují, jak je třeba, aby ti, kteří volají po jednotě dělnictva v tomto státě, k této jednotě opravdu také pracovali. Skutkem, ne slovy třeba ji hájiti. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Právě odborové organisace, na něž tu byly činěny útoky, tuto povinnost plně konají.

Nelze této katastrofy vzpomenouti jinak a nelze na ni také zapomenouti, ona je výstrahou, ale také pobídkou k účinným zákrokům, které by zajistily důkladnou a trvalou ochranu práce, trvalou ochranu horníků, kteří ji vykonávají. Tato katastrofa musí býti také pobídkou, ano svědomím všech nás, abychom působili k rozhodnutí, jímž by výtěžky práce hornické byly zajištěny nikoliv soukromému prospěchu, nýbrž věnovány ku prospěchu celku, ku prospěchu tohoto státu a národa v něm pracujícího. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Krumpe a druhů:

Odst. 2 v č. 4 článku I a článek V ve znění výborové zprávy tisk 2465 buďte škrtnuty.

2. Doplňovací návrh posl. K. Procházky, Klimenta, Babela, Śliwky a soudr.:

Za čl. V budiž vsunut nový čl. VI tohoto znění:

1. Na každém dole zvolí si osazenstvo ze svého středu, tajnou volbou, báňského dělnického inspektora a jeho náhradníka na dobu jednoho roku. Práva a úkoly členů závodních rad nejsou tímto opatřením dotčena.

2. Celozávodní schůze osazenstva může kdykoliv usnesením odvolat hornického báňského inspektora a zvolit jiného. Totéž týká se i náhradníka.

3. Člen i náhradník báňské dělnické inspekce nesmí býti ve vykonávání své funkce držitelem horního závodu ani nikým jiným omezován, nesmí býti také propuštěn z práce ani v období vykonávání své funkce, ani po prošlém volebním období.

4. Členové báňské dělnické inspekce jsou placeni z prostředků státních v plné výši mzdy havíře, a to po dobu vykonávání funkce báňského dělnického inspektora.

5. Úkolem báňské dělnické inspekce jest:

a) Prováděti dozor nad udržováním a prováděním horno-policejních ustanovení zákonných nebo úředních nařízení o ochraně dělnictva i hygieně;

b) prováděti komisionelní řízení;

c) navrhovati zlepšení bezpečnostních opatření na dolech;

d) nařizovati dodržování a zařizování všech bezpečnostních opatření a všech opatření takových, která se týkají ochrany zdraví i životů horníků, a kontrolovati jejich provádění.

6. Příkazy a nařízení členů báňské dělnické inspekce, týkající se ochrany života i zdraví horníků a bezpečnostních opatření v dolech i na povrchu, musí správa dolu bezodkladně provésti a příslušná bezpečnostní opatření, nařízená členem báňské dělnické inspekce, zaříditi.

7. Každé neprovedení příkazů bezpečnostních opatření, nařízených báňským dělnickým inspektorem k ochraně životů a zdraví horníků, trestá se pokutou od 50.000 do 100.000 Kč. V případě nedobytnosti pokuty, trest na svobodě od jednoho do dvou roků. Opakování neprovedení příkazů báňského dělnického inspektora má za následek okamžitou ztrátu práva horního provozování.

8. Výnosu pokuty budiž použito ve prospěch sociálních zařízení pro horníky, jejich vdovy a sirotky, a to podle rozhodnutí osazenstva.

9. a) V každém revíru budiž zřízen záchranný oddíl nejméně 25členný, složený z vycvičených horníků, vybavených všemi prostředky, potřebnými pro záchranné práce na dolech;

b) ochranný oddíl zřídí, vybaví a vydržuje báňský úřad na účet majitelů horních podniků.

Za tento nový čl. VI budiž vsunut nový článek VII tohoto znění:

1. Obchodní výtěžky podniků na dobývání nerostů v území ČSR, jakož i vedlejší závody na zpracování nerostů, jsou podrobeny mimořádné dani ze zisku podle tohoto zákona.

2. Zastavení podniku, nebo převod na jinou právnickou či fysickou osobu, jakož i jiné změny v poměru poplatného podniku nepřekážejí předepsání a vybrání daně podle tohoto zákona.

3. Daň činí:

z prvních započatých nebo plných 10.000 Kč výtěžku 5 %, z nejbližších započatých nebo plných 20.000 Kč výtěžku 10 %, z nejbližších započatých nebo plných 30.000 Kč výtěžku 20 %, z nejbližších započatých nebo plných 40.000 Kč výtěžku 40 %, z dalších započatých nebo plných 200.000 Kč výtěžku 50 %.

4. Výnosu daně bude použito na plné odškodnění pozůstalých po zabitých hornících, na plné odškodnění horníků v hornictví zmrzačených, na plnou podporu nezaměstnaných a částečně zaměstnaných horníků, na placení báňské dělnické inspekce, na vydržování záchranných oddílů a na sanaci hornického pojištění

Článek, označený VI budiž označen jako čl. VIII.

3. Pozměňovací návrh posl. dr Černého, Brožíka, dr Patejdla, dr Daňka, Schweichharta, A. Köhlera, dr inž. Touška a druhů:

Ve čl. IV, věta 1, vkládají se za slova "může býti" slova "do dvou let po skončeném výslechu".

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Ivankovi.

Zpravodaj posl. dr Ivanka: Slávna snemovňa! Ráčili ste vypočuť dôvody pro i contra, Myslím, že by bolo zbytočné, aby som i ja reči šíril, a prosím slávnu snemovňu, aby po vypočutí korreferenta ráčila tento návrh zákona prijať so zmenou čl. IV podľa návrhu posl. dr Černého a druhov. (Souhlas. - Výkřiky posl. Jurana.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaj i výboru soc. politického, p. posl. Biňovcovi.

Zpravodaj posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Debata rozvinula a rozšířila celý problém bídy a utrpení lidnatých krajů severočeských a ostravských, zdůraznila veřejný zájem na výrobní a provozní struktuře různých odborů našeho hospodářského života, ale zejména zlikvidovala pojem soukromého vlastnictví a podnikání, opírajícího se o knihovní záznam v pozemkové nebo podnikové knize. Nanesla řadu iniciativních názorů a nápadů, jež mohou býti podkladem k dalšímu zákonodárnému řešení poměrů, jimiž trpíme. Vláda dala nám svým prohlášením najevo, že je ochotna v nynější době nejen věnovati náležitou pozornost těmto poměrům a potřebám, nýbrž přijíti také s různými dalšími návrhy, řešícími všecky bolesti, jež tu byly v debatě zmíněny.

V závěru debaty chci zdůrazniti, že litera, kterou dnes vtělujeme v zákon, sama o sobě není nám a také nikomu jinému zárukou bezpečnosti hornického a báňského provozu. Tuto záruku a naděj i nám může dáti jen její praktické provádění. Odpovědnost musejí na sebe převzíti státní inspekční orgánové, jichž schopnost a pohotovost, jakož i znalost a odpovědnost služby a jejich poměr k horním a báňským společnostem musejí býti přezkoumány.

Půjde nyní o to, kdy a za jakých okolností a poměrů státní horní inspekce použij e a navrhne sankce, které jí umožňuje nejen tato předloha, nýbrž i původní obecný horní zákon. Postřeh a kuráž inspekčních orgánů při jejich úředním výkonu musí býti takové, aby budily respekt u majitelů dolů, naději a víru hornictva ve spravedlivou ochranu a u nás zákonodárců vědomí, že jsme opravu a doplnění zákona horního nedělali nadarmo.

Ve věci podaných návrhů opravných a doplňovacích ztotožňuji se se stanoviskem a návrhy zpravodaje výboru ústavně-právního a doporučuji předlohu tak, jak ji navrhl výbor ústavně-právní a soc.-politický, se změnou čl. IV podle návrhu posl. dr Černého a druhů ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 6 článků, z nichž prvý člení se na 8 čísel a třetí na 12 paragrafů, a dále má nadpis a úvodní formuli.

Podány jsou pozměňovací návrhy a míním proto dáti hlasovati o celé osnově v tomto pořadí:

Nejprve o celé osnově v úpravě návrhu posl. Krumpe a druhů.

Nebude-li přijata, hlasovali bychom o celé osnově v úpravě návrhu posl. K. Procházky, Klimenta, Babela, Śliwky a soudr.

Nebude-li ani tato úprava přijata, budeme hlasovati o celé osnově v úpravě návrhu poslanců dr Černého, Brožíka, dr Patejdla, dr Daňka, Schweichharta, A. Köhlera, inž. dr Touška a druhů.

Kdyby ani tato úprava nebyla přijata, hlasovali bychom o celé osnově ve znění zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy podle předneseného pořadu hlasovati.

Kdo souhlasí s celou osnovou v úpravě návrhu posl. Krumpeho a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Jest zamítnuta.

Kdo souhlasí s celou osnovou v úpravě návrhu posl. K. Procházky, Klimenta, Babela, Śliwky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Jest zamítnuta.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou v úpravě návrhu pp. posl. dr Černého, Brožíka, dr Patejdla, dr Daňka, Schweichharta, A. Köhlera, inž. dr Touška a druhů, jejíž přijetí doporučili pp. zpravodajové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Celá osnova zákona jest tedy přijata v úpravě zprávy výborové podle návrhu pp. posl. dr Černého a druhů ve čtení prvém, a to ve znění odchylném od předchozího usnesení senátu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.