V letech 1900 až 1913 stoupla ve větších městech Německé říše cena mléka ze 17 na 21 feniků. V Rakousku byl vývoj cen asi stejný. Naši rolníci dostávali kolem r. 1907 za litr mléka 11-12 h, do vypuknutí války cena poněkud stoupla. Dnes vidíme opak, že totiž cena mléka rok od roku klesá. Nemluvme zde o rozličných příčinách; ale o jedné příčině se zde musí pojednati. "Venkov" ve svém čísle ze dne 9. února t. r. uveřejnil velmi dobrý článek, ve kterém se upozorňovalo, že jistá pražská akciová mlékárna vydala provolání: "Snižujeme-li cenu mléka, jest to příkazem chvíle." Nebo, jak se doslovně v tomto článku praví: "Poslechli jsme volání doby, snižujeme ceny." A "Venkov" velmi správně praví, že v této kapitalistické mlékárně rozhoduje týž muž, který jest pánem v jedné velké bance a rozhoduje i o železářském průmyslu ve státě. A "Venkov" praví: "Ještě nikdy jsme neslyšeli, že by byl pan generální ředitel řekl v bance, snižme úrokovou míru, nebo že by byl řekl, snížíme ceny železa. Týž pan generální ředitel začíná od sedláků. Kdybychom žádali od těchto průmyslů, aby zmenšily rozpětí cen, aby šly dolů se zisky, řekli by tito pánové, že to není možné. Víme docela dobře, že naši sedláci nemohou od spotřebitelů žádati nemožných cen. Žádají-li příliš mnoho, prostě mléka neodbudou. A rolník má velmi velký zájem, aby spotřebitelé byli schopni kupovati."

Nesmíme se přece domnívati, že těmito třemi mléčnými zákony bylo pro sedláka bůhví co velkého vytvořeno. Naše strana již před 5 lety ve svém návrhu žádala, aby se stále podnikalo vše, aby se zvýšila spotřeba mléka. Uvědomujeme si, že tato akce bude míti úspěch jen tehdy, když se bude všude prodávati skutečně jen jakostní mléko. Ale je nám také jasno, že zemědělci, družstva, nesmějí pracovati tak, jak by sami chtěli, nýbrž že zemědělci, družstva a spotřebitelé musejí pracovati podle určitého plánu. Nepůjdeme tak daleko, jako na př. v Maďarsku, kde se ustanovuje, kolik dojných krav smí jednotlivý sedlák míti, nepůjdeme tak daleko, jako v Německé říši, kde zákonem ze dne 20. prosince 1933 bylo ustanoveno, že všechny mléčné výrobky rozděluje jedině říšská ústředna a že se ustanovují kupní a prodejní ceny.

Při tomto plánovitém utváření mléčného hospodářství připadne velký úkol našim družstvům. Ale tato družstva splní svůj úkol jen tehdy, budou-li je vésti technicky a obchodnicky vyškolení mužové, nebude-li se v těchto družstvech provozovati naprosto žádná stranická politika. Že se v tomto oboru musí ještě velmi mnoho vykonati, jest zřejmo z toho, že v Německu jest poměrně čtyřikrát tolik mlékárenských družstev než u nás.

Podal jsem včera v zemědělském výboru návrhy, které naši zemědělci a spotřebitelé schválili. Žádný z těchto návrhů nemohl býti označen jako nevěcný. Přes to i německé vládní strany zamítly všechny tyto návrhy, mezi nimi některé velkého národnostního významu. Opakuji pro plenum jen nejdůležitější z těchto návrhů. Neoddáváme se naději, že koalice nyní v plenu tyto návrhy schválí. Chceme svými návrhy nejen společně pracovati na této věci, nýbrž také široké veřejnosti ukázati, jak nevěcně a nedemokraticky dnešní většina pracuje. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Mikuláš. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno! Před půl rokem byly vypracovány tak zvané mléčné osnovy; byly to 4 osnovy, a to osnova o výrobě a obchodu s mlékem, osnova o cenách mléka, dále osnova o vyrovnávacích fondech a konečně vládní návrh zákona o fondu pro zařizování družstevních mlékáren.

Slavná sněmovno, jsem povinen konstatovati, že okamžitě, když jsme zjistili obsah těchto mléčných osnov, bylo nám ihned jasno, že jde jak o velmi těžký a složitý, tak o velmi delikátní problém.

Podrobili jsme tyto 4 osnovy vážné a věcné kritice. Konstatuji, že náš odpor proti nim před půl rokem, když byly podány, byl naprosto věcný a že jsme byli vedeni jen a jen snahou, aby tento zásah do výroby, obchodu a konsumu neznamenal poškození širokých vrstev lidových, poškození konsumenta, ani nejisté výhledy, nejistotu pro zemědělce a konečně ani poškození drobných obchodníků s mlékem.

Slavná sněmovno! Prvá osnova vládního nařízení o výrobě mléka a obchodu s mléčnými výrobky byla po našem soudu naprosto nepřijatelná, poněvadž zaváděli jsme jí do konsumu těch míst, která by byla označena vyhláškou zemských úřadů, výhradně jen mléko mlékárensky ošetřené, pasteurisované. To byla t. zv. pasteurisační osnova, jíž jsme zaváděli všeobecně nucenou pasteurisaci. Okamžitě jsme vystihli, oč jde. Abych zde konkretně naznačil, jaké důsledky by měla tato osnova pro spotřebitele, konstatuji, že v Praze měly býti stanoveny ceny pasteurisovaného mléka pro konsum na 1.80 a 2.20 Kč v lahvích. To byla cena se zřetelem na trvající těžké hospodářské poměry pro nás naprosto nepřijatelná (Výborně!) a proto jsme také kategoricky prohlásili, že takovýto zásah do konsumu bychom absolutně nesnesli. Touto pasteurisační osnovou by byli bývali velmi těžce poškozeni nebo úplně zničeni na existenci drobní obchodníci s mlékem a těch je, slavná sněmovno, v republice Československé několik tisíc; jen v Praze šlo asi o 2000 existencí. Nám bylo tedy jasno, že v době úžasné nezaměstnanosti nemůžeme připustiti rozšiřování řad nezaměstnaných ještě o další tisíce drobných obchodníků s mlékem.

S hlediska zemědělského jsme zde rovněž neměli bezpečný výhled, že tyto osnovy budou znamenati určitou jistotu v odběru mléka a v zabezpečení jeho cen u výrobce. Proto jsme se pokusili v koaličním jednání o změnu těchto osnov, a pokud jde o osnovu, na jejímž základě měly býti budovány nové družstevní mlékárny a zařizovány mlékárny a sběrny na vesnicích, konstatuji, že tato osnova pro náš odpor padla.

Jsem povinen dále konstatovati, že jsme vládní nařízení o výrobě mléka a o obchodu s mlékem změnili v podstatě zejména tím, že nyní vládní nařízení o výrobě mléka a o obchodu s mlékem obsahuje ustanovení, že ne zemský úřad, nýbrž vláda sama určí místa, kde smí býti uváděno do přímého konsumu mléko jen ve stavu mlékárensky ošetřeném.

Mimo to podařilo se nám též docíliti určitého zásadního průlomu do všeobecné pasteurisace tím, že nyní podle nové osnovy vládního nařízení zavádíme nový typ mléka, přednostní mléko. Podle §u 11 bude totiž uvedeno na trh mléko z kontrolovaných stájí, od kontrolovaných dojnic, krátce a dobře mléko z takových usedlostí a od takového výrobce, který se podrobí ustanovení §u 11 vládního nařízení. Bude to mléko po mém soudu skutečně kvalitní, prvotřídní, mléko neporušené, zdravotně naprosto nezávadné.

Při projednávání původních vládních návrhů jsme též poukázali, že celý problém mléčného hospodářství a mléčné výroby by bylo možno řešiti na naprosto jiné základně, ne nějakou regulací obchodu, nějakým technickým zásahem nebo chemickým procesem, nýbrž že konsumentu, který žádá naprosto zdravé a nezávadné, plnotučné mléko, může býti vyhověno tenkráte, když se především postaráme, aby dojnice byly zdravé, aby krmení bylo správné, aby čistota ve stáji byla naprostá a aby zejména ošetření mléka bylo na prosto dokonalé. Ustanovením §u 11 splňujeme do jisté míry právě tuto podmínku, tento úkol, a jsem pevně přesvědčen, vážená sněmovno, že mléko takto vyrobené, za lékařské kontroly personálu, za zvěrolékařské kontroly dojnic a při kontrole krmení atd. může býti mlékem budoucnosti.

Vážená sněmovno, konstatuji jako praktický zemědělec, je-li mléko nesprávně vyrobené, je-li od nezdravých dojnic, je-li dobytek nesprávně ošetřován nebo jsou-li naprosto nesprávné krmné dávky, že pak ovšem žádným technickým nebo chemickým zásahem se nemůže na jakosti takto nesprávně vyrobeného mléka naprosto nic měniti. Se zřetelem na snahu po monopolu, se zřetelem na snahu po kartelu mlékárenském v Praze je to určitý průlom a podle mého přesvědčení je to průlom naprosto oprávněný a zdravý, zejména se zřetelem na zdraví lidu.

Vážená sněmovno, pokud jde o osnovu zákona o vyrovnávacích mléčných fondech, bylo by velkým omylem domnívati se, že tímto způsobem bude vyřešen velký problém mléčné výroby a mléčného hospodářství. Nesmíme zapomínat, že krise, která postihla naše zemědělství, spočívá především v nerovnováze mezi výrobou a spotřebou. Jestliže neuděláme pořádek ve výrobě a jestliže se na druhé straně nepostaráme, aby kupní síla širokých vrstev lidu byla zvýšena, nezjednáme ovšem žádným zásahem, ani regulací na trhu mléka, do budoucna bezpečnou nápravu. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, úkolem naší zemědělské politiky musí býti především, aby byly zjednány předpoklady pro regulaci mléčného obchodu. Především se musíme postarati, aby ve výrobě mléka nebyl naprostý chaos, jako jej vidíme v jiných výrobních odvětvích v našem zemědělství. Musíme naši mléčnou výrobu regulovat, musíme ji usměrnit. A tu chci říci, že po mém soudu při usměrňování mléčné výroby nestačí usměrňovati, regulovati jenom počet dojnic se zřetelem na výměru půdy jednotlivých usedlostí, nýbrž že odpovědní činitelé naší zemědělské politiky při plánu pro usměrnění a regulaci naší zemědělské výroby musejí uplatniti také vliv na to, abychom nebyli svědky zjevů, jaké dnes vidíme v mléčné výrobě.

Slavná sněmovno, dámy a pánové, to není normální výroba mléka, to není přirozená výroba mléka, co dnes vidíme na periferii Prahy, Plzně, Ostravy a jiných velkých průmyslových center. To jsou fabriky na mléko (Tak jest!), kde se bezohledným způsobem vyrábí, přímo vyčerpává z dojnic mléko systémem krmných dávek. V těchto usedlostech se téměř nezná, co jsou statková krmiva. Jděte se tak podívat tady kolem Prahy a uvidíte tam nejlépe, jak se ve skutečnosti fušuje do zemědělství. To je fušerství, co tu vidíme, to je něco, co i s hlediska lidského musíme odsouditi.

Slavná sněmovno! Kdybychom u nás vyráběli mléko normálním způsobem, jen na základě statkových krmiv, které jsou k disposici v zemědělství, neměli bychom mléčně nadvýroby. Poněvadž však u nás máme zmíněné fabriky na mléko, kde se krmí melasou, siláží, řízky, pokrutinami, krátce a dobře kde je t. zv. racionelní výdojné hospodářství, právě proto máme tento chaos, tyto nadbytky, které nám dělají nesnáze na mléčném trhu.

Vážené shromáždění, my si ovšem musíme uvědomiti vedle toho, že uznáváme potřebu usměrnění zemědělské výroby, že bude také třeba vykonati všechno - konstatuji všechno - aby co nejdříve byla pro náš lid zlepšena situace na pracovním trhu. (Výborně!) Bez zvýšení kupní síly spotřebitelů by ovšem také zápas o usměrnění a zlepšení situace našich výrobců mléka, našich zemědělců byl marný. Přesvědčili jsme se, myslím, všichni nejlépe o tom, jak to vypadá na trhu zemědělských plodin, když dělník nepracuje. Ten, kdo byl před 14 dny svědkem chaosu na pražském masném trhu, na pražských jatkách, mohl si učiniti naprosto jasný úsudek, že všechna opatření, všechna regulace a reglementace nemá ceny, když dělník nemá práce, když nemá důchodu. (Výborně! - Potlesk.) To netvrdím jen já, to tvrdí dnes nejvýznačnější národohospodáři.

Pokud jde o masný trh, pokud jde o dobytek, dovoluji si citovat názor ředitele jedné z největších velkouzenářských firem pražských, p. ředitele Legera, který v "Zemědělských zprávách" pojednává o těžké situaci na masném trhu a mezi jiným, když konstatuje ohromný pokles potřeby masa, tuku atd., říká: "Tedy syndikát nezabránil dovozu a pokles konsumu jde zcela na účet domácí produkce, která se zvětšila. Syndikát nemohl také zabrániti ani poklesu ceny vepřů, a to bylo přece především jeho úkolem. Naši zemědělci by konečně snesli třeba i větší dovoz, jen kdyby se udržely ceny, a tu vidíme, že ceny vepřů od samého počátku činnosti syndikátu klesají. (Posl. Mašata: To je nesmysl! - Posl. Mrskošová: Z které doby to je?) Z prosince 1933. (Posl. Mrskošová: A my máme květen!) Tedy co tím říká pan ředitel Leger? On doznává, že nic nejsou platna všechna opatření, nic není platna regulace, nic nejsou platna cla atd., když široké vrstvy lidové, dělnictvo nemá prostředků, aby mohlo kupovati to, co zde je.

Pan ředitel Leger říká zde dále něco, co je s hlediska zemědělské politiky velmi zajímavé. Konstatuje: "S počátku klesaly tyto ceny o haléře, v posledních měsících o celou korunu. Měl jsem námitky proti syndikátu hned před ustavením a mám tytéž námitky i dnes. Syndikát při dnešním složení nemůže býti prospěšným zemědělcům, nýbrž jen svým členům, to znamená obchodu." Konstatuji, že náš názor na spotřebu a na odbyt kryje se úplně s názorem význačného činitele, jakým jistě jest ředitel Zemky p. Leger.

Slavná sněmovno, situace našeho zemědělství od r. 1929 je velmi neutěšená. Napřed nám klesly ceny obilí, pak se hroutily ceny masa, dobytka, a od r. 1931 jsme svědky stálého poklesu cen mléka a mléčných výrobků. R. 1930 dostával výrobce od pražské mlékárny loco Praha 1.55 Kč za litr mléka, r. 1931 již jenom 1.35 Kč, r. 1932 jenom 1.15, a situace loni a letos je po známém vystoupení pražských mlékáren taková, že nikdo neměl zaručeno, že i tato nízká cena ještě nepůjde dolů. Slavná sněmovno, je samozřejmé, že za této situace bylo třeba něco podniknouti na záchranu mlékařících zemědělců. My si ovšem musíme za této situace uvědomiti, že nepůjde a nemůže jíti při této akci, kterou právě podnikáme všemi těmito vládními nařízeními a také vyrovnávacím fondem, o nějaký jednostranný zásah, nýbrž že je to první pokus, aby jednak ceny pro producenta se nehroutily a za druhé aby alespoň z části byl regulován trh, zejména pražský trh.

Situace na pražské m mléčném trhu byla a je dosud velmi prekérní, poněvadž sem do Prahy je dováženo mléko z dalekých krajů, až z Moravy, a zejména z Moravy, a tu je na bíle dni, že tímto dovozem mléka z dalekých krajů trpí zemědělec v nejbližších okresech kolem Prahy. Já bych chtěl říci pánům, kteří rádi vytýkají zemědělcům kolem Prahy, že mají snad výhodnější postavení (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.), že jsme pro zemědělce v nejbližším okolí Prahy neudělali v poslední době nic; my jsme pomohli bramborářství lihovými zákony velmi podstatně, my pomáháme lnářství, ale po úpadku našeho řepařství jsme neudělali naprosto nic pro zemědělce kolem Prahy. Nyní ovšem při této záplavě na mléčném trhu v Praze byla situace pro zemědělce tím prekérnější a těžší, a chci konstatovati, že náš odpor proti původním mléčným osnovám měl ten smysl a byl veden jedině snahou, abychom těmito osnovami a touto novou úpravou mléčného hospodářství tu těžkou situaci zemědělců kolem Prahy ještě nezhoršili; a já musím, slavná sněmovno, konstatovati, že my touto novou úpravou, tímto vládním nařízením a také vyrovnávacím fondem nijak situaci zemědělců kolem Prahy nezlepšujeme, my jenom zabraňujeme, aby ten stav nebyl ještě horší.

My jsme si ovšem tuto věc do jisté míry zavinili sami. Zemědělská výroba byla naprosto bez orientace, my jsme vyráběli bez ladu a skladu a důsledky toho všeho pro zemědělce jistě nejsou právě nejpříjemnější. Vládní nařízení o cenách vychází ze základní ceny Kč 1.15, ze staré loňské ceny loco Praha. Zemědělec, který dováží do pražské mlékárny z pražského okolí, dostane 1.15 Kč minus 8 haléřů na příspěvek do vyrovnávacího fondu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Mikuláš (pokračuje): Hned budu hotov.

To znamená, že zemědělec, který dováží sám do mlékárny, dostane za 1 litr mléka 1.07 Kč. My jsme ovšem měli za povinnost chrániti zde také t. zv. vozíčkáře, drobné obchodníky. A konstatuji, že se nám to v plné míře podařilo. (Výborně!) Zachránili jsme drobné obchodníky s mlékem tím, že jsme jim zajistili zvláštní ceny.

Zemědělec dovážející do mlékárny dostane 1.15 Kč, sběrač, drobný obchodník, který dováží do mlékárny z okolí Prahy, dostane 1.24 Kč plus 6 haléřů z vyrovnávacího fondu, to jest 1.30 Kč, minus 2 haléře na vyrovnávací fond. Z toho pak má právo, se zřetelem na cenu stanovenou pro zemědělce 1-15 Kč loco Praha, srážeti zemědělci 8 haléřů do fondu, dále dopravné, které bude stanoveno cenovou komisí, a x haléřů za upotřebení nádob. Tedy zemědělec do vzdálenosti asi 20 km od Prahy dostane za 1 litr mléka od sběrače přibližně asi 1 Kč. Někde to bude 1.05 Kč, někde 1.04 Kč, jinde 1.03 Kč atd. To je věc, která je v kompetenci cenové komise.

Konstatuji dále, že právě tím, že jsme dosáhli těchto cen pro drobné sběrače, obchodníky, zajišťujeme těmto obchodníkům, kteří měli býti původními osnovami zničeni na existenci, čistých 20 haléřů za jejich službu, kterou konají za každého počasí na našich vesnicích.

Slavná sněmovno! Pro konsumenty bude cena stanovena komisí, která bude zřízena podle §u 4 cenové osnovy. Pokud jde o Prahu, konstatuji, že při interním jednání vycházeli jsme z ceny 1.60 Kč za pasteurisované mléko nalévané, za 1.90 Kč v lahvích. To jest jakési minimum, kterým se musí říditi cenová komise. Mimo to pro nemajetné Velké Prahy bude zajištěno určité množství mléka, které bude dodáváno za překupnické ceny, to je za 1.45 Kč.

Chci konstatovati se zřetelem na to, že jsem byl upomínán, abych skončil, že boj čsl. strany nár. socialistické o mléčné osnovy nebyl marný. Znemožnili jsme vysoké ceny pro konsumenta, zachránili jsme drobné obchodníky s mlékem, zajistili jsme odběr mléka zemědělcům, krátce a dobře svým odporem změnili jsme osnovy tak, že i pro osnovu zákona o vyrovnávacích fondech mléčných můžeme se ctí hlasovati.

Slavná sněmovno! Při této příležitosti jsem povinen také ještě říci, že vývoj hospodářských poměrů u nás a také v celém světě jde určitým směrem, že vývoj hospodářských věcí nám naznačuje, že se dostáváme do údobí nové politiky, nových směrů, do éry regulovaného státního hospodářství. Jsme pro regulované a reglementované hospodářství, ale ovšem v tom směru, aby znamenalo kolektivní prospěch a ne prospěch jenom určité třídy, jenom prospěch určité vrstvy.

Na konec bych chtěl říci, že je třeba se zřetelem na to, že od sklizně nás dělí už jen tři měsíce, aby odpovědní činitelé naší zemědělské politiky vykonali všechno, aby náš zemědělec měl po žních zajištěnou cenu za obilí. Je prostě nemožné, aby se opakovala historie minulých let, je naprosto nemožné, aby se opakoval r. 1933, kdy po žních zemědělci prodávali téměř za babku a v měsíce lednu a únoru šly potom ceny obilí nahoru. (Místopředseda Roudnický zvoní.) Tedy tyto výkyvy jsou naprosto nemožné a my kategoricky žádáme, aby ceny z letošní sklizně byly zajištěny. Konstatuji, že stejně jako živočišný syndikát, také obilní syndikát zemědělcům nevyhovuje. Je dobrý pro zajištění zisku obchodu, ale nezajišťuje určitou, bezpečnou cenu zemědělci a nechrání také spotřebitele před zbytečnými výkyvy.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Mikuláš (pokračuje): Končím tím, že volám po obilním monopolu. Jsme povinni našemu zemědělství splniti to, co je prostě příkazem doby, zajistiti minimální ceny. Je-li pravda to, co píše "Hospodářský rozhled", že chystaný obilní monopol opětně je znemožněn, že nebude pro odpor družstevních organisací agrární strany, pak toho ovšem jako praktický zemědělec a zástupce drobných zemědělců velmi lituji. (Výkřiky.) Takhle to píše "Zemědělský rozhled".

Slavná sněmovno, konče své připomínky k tomuto zákonu o vyrovnávacích fondech prohlašuji, že čsl. strana nár. socialistická má všechen smysl pro potřeby zemědělství, ale vždycky, kdykoliv tu jde o určitou úpravu, bude tuto úpravu řešiti ze širokého hlediska národohospodářského se zřetelem na prospěch všech, na prospěch celku. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je paní posl. Čižinská.

Posl. Čižinská: Ve vládě projednávaný zákon, skládající se z vládního nařízení a vládní osnovy nyní předložené, dokazuje linii agrární politiky, která nyní čím dále tím více se uplatňuje a která jasně těmito předlohami dokazuje svoji vůli zmonopolisovati výrobu mléčnou tak, aby se mohly uchvátiti zisky plynoucí z mlékaření a unikající pak z kapes drobných zemědělců.

Co ukazuje ten dlouho vedený boj o tyto předlohy? Ukazuje jednak, že zde byl veden prudký boj mezi dvěma skupinami finančního kapitálu, z nichž jedna je soustředěna kolem Živnobanky a druhá, dravá skupina agrárních družstev, soustředěná kolem Anglobanky a Centrokooperativy. Tyto dlouho projednávané osnovy však také ukazují, že se skupiny finančního kapitálu rvou na všech frontách. Co dá monopol mlékáren na výkup a prodej mléka a mléčných výrobků konsumentům, dokazuje fakt, že podle zpráv Státního úřadu statistického ze 17. října 1933 bylo do Prahy dovezeno 330.470 litrů mléka denně. Z toho přímo mlékárnám bylo dovezeno 185.033 l, což činí 56%. Ostatní mléko, t. j. 145.384 litrů, tedy 44%, bylo dovezeno přímo do bytů, dodáno do hotelů, nemocnic, drobným prodavačům mléka atd. Tedy 145.384 litrů mléka nebylo prodáváno prostřednictvím mlékáren. Statistika dále dokazuje, že toto mléko bylo přivezeno ze 662 obcí, t. j. ze 76 okresů kolem Prahy, vzdálených do 50 km. Znamená to, že 82% této dodávky bylo dováženo ze vzdálenosti do 50 km a jenom 18% bylo dováženo ze vzdálenosti větší než 50 km kolem Prahy.

Základním účelem mléčných zákonů jest, že vytvořené kuratorium po dohodě s vládou stanoví místa, kde bude povoleno prodávati mléko jen pasteurisované. Jak to vypadá fakticky s pasteurisací mléka? Posudky odborníků se o tom rozcházejí. Vy chcete namluviti, že se staráte o hygienu vrstev, které jsou odběrateli mléka, že se staráte, aby jim bylo dodáváno mléko hygienicky nezávadné. Fakticky však pravdou je, že nemáte ani nejmenší starosti, zdali široké pracující vrstvy mají vůbec peníze na mléko, že se nestaráte, že dnes desetitisíce dětí hladoví, chodí do školy bez snídaně, takřka nejí a nevidí mléka nejenom po celý den, nýbrž mnohdy celý týden. Vy naopak projevujete takovou starost, aby bylo dodáváno občanstvu mléko hygienicky nezávadné, a při tom posudky odborníků o zdravotně nezávadném stavu mléka se různí, což dokazuje, že fakticky tímto vaším knifem, který si zde berete za záminku a kterým zastíráte pravý stav, chcete namluviti pracujícím vrstvám, že vám jde o zdraví lidu. Pánové, ve skutečnosti dnes desetitisíce lidí trpí podvýživou, miliony lidí, můžeme říci, dnes v Československu nevědí, jak to bude s nimi zítra, a vy projevujete snahu o zdraví lidu tím, že se staráte, aby byl vytvořen monopol, který bude dávat možnost agrárním statkářům, velkostatkářům a velkosedlákům strhnouti do svých rukou prostřednictvím mlékáren mlékárenské výrobky a znemožniti fakticky drobným zemědělcům, aby je mohli sami prodávati a bráti za ně plnou cenu do svých kapes. To je to, oč vám zde jde, a to je podstata tohoto zákona.

Jestliže dále říkáte ve vládním nařízení, že je třeba, aby na trh přicházelo máslo, které nebude obsahovati více než 18% vody, tedy co to znamená? To znamená, že při obyčejném domácím zpracování mléka při potížích, které má malý výrobce, malodomkář, velmi těžko se docílí, aby bylo v másle pouze 18% nebo méně než 18% vody, ale vy tímto způsobem dáváte těm, kteří rozhodují nad mlékárnami, možnost, aby strhli většinu výroby na sebe. Jestliže do nynějška se v Československu vyrobilo 10.000 vagonů másla, z nichž na mlékárenskou výrobu připadalo 1.000 vagonů a na výrobu selského másla 9.000 vagonů, tedy nynější opatření znamená, že chcete znemožniti, aby zde byl rozdíl mezi cenou selského a mlékárenského másla, který nyní činí 2, 4 Kč nebo více, a že chcete tento rozdíl strhnouti do svých kapes, poněvadž v mlékárnách máte racionálnější výrobu. Vám jde o to, abyste provedením tohoto zákona a těchto vládních opatření vydělali a aby vydělala agrární družstva, jež spravují tyto mlékárny. Výdělek bude nejenom ten rozdíl, který je dnes mezi cenou másla selského a cenou másla mlékárenského, ale také prostřednictvím racionalisace, která mlékárnám umožňuje dáti menší počet litrů mléka na kilo másla. Tímto způsobem vydělají ohromné miliony.

V předložené osnově zákona se mluví také, že komise bude rozhodovati, kde má býti pasteurisované mléko prodáváno a kde nikoli. Dosud jde jen o Prahu, Brno a Bratislavu, ale na řadu přicházejí - a je to již také naznačeno - další města, Pardubice, Hradec Králové, Jičín, Kutná Hora, prostě řada dalších měst, kde mlékárny již jsou. Kdo doplatí na tento cenový diktát mlékáren a na mléčný monopol? (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Vládní nařízení, vydané podle zmocňovacího zákona, o výrobě mléka a mléčných výrobků a o obchodu mlékem a mléčnými výrobky - nejde zde především o konsumenta - obsahuje ustanovení, podle něhož může býti prodáváno mléko s nejnižším procentem tuku, t. j. 2 1/2%. "Hospodářský rozhled" píše, že takovýto obsah neznamená konečně nic jiného, než že na úkor spotřebitele mléka se bude prodávati mléko poloodstředěné, špatné kvality. Toto ustanovení se dokonce příčí t. zv. obecnému mléčnému řádu, podle něhož se mlékem rozumí takové mléko, které obsahuje nejméně 3.2% tuku. To znamená v praksi, že mlékárny mohou dodávati mléko s větším obsahem vody a menším obsahem tuku, čili mléko poloodstředěné, z něhož bylo již více procent tuku extrahováno na výrobu másla nebo jiných mléčných výrobků, a tohoto podřadného mléka může býti vyrobeno 20%, t. j. celá 1/5 všeho mléka v celém obvodu mléčného konsumu.

Ceny mléka budou se pohybovati ve třech kategoriích: Za poloodstředěné mléko s obsahem tuku 2 1/2% 1.40 Kč, s obsahem tuku 3.6% 1.60 Kč a s obsahem přes 4% 2.20 Kč. Jak se nyní prodává mléko? Máme zjištěno, že na moravském venkově dodávají drobní zemědělci mléko za 60 hal a že je mlékárny prodávají za 1.60 Kč, tedy zdánlivě to vypadá, jakoby pánové stanovením těchto tří kategorií projevovali starost o konsumenty. Ve skutečnosti však nejsou tyto mléčné osnovy pro konsumenty zlepšením, nýbrž naopak znamenají méně hodnotné mléko, a v praksi se tímto způsobem a jinými machinacemi dostaví nevyhnutelně zdražení pro konsumenty. Všechny jiné úmluvy, odporující těmto nařízením komise, nemají míti vůbec účinnosti. Avšak mléčné zákony jsou dělány přímo proti zájmům drobných zemědělců. Ve vládním nařízení a ve "Venkově" zvláště je vytčena cena mlékáren za mléko dodané zemědělci 1.15 Kč za 1 litr, za smetanu o 10% tučnosti 4.60 Kč a za šlehačku o tučnosti 35% 11.50 Kč. Avšak již k těmto cenám "Venkov" ve smyslu vládních nařízení učinil poznámku, kterou nesmějí drobní zemědělci přehlédnouti, že "odchylky jsou dovoleny jen v mezích dopravních nákladů". To znamená, že mlékárny stejně jako dosud nebudou vypláceti rolníkům v místě jejich hospodářství ani zdaleka 1.15 Kč za jeden litr mléka, nýbrž že budou jako dosud strhovati rolníkům značné částky na dopravní výlohy. Tato diference činí ve vzdálených místech na 1 litru mléka 20 až 40 haléřů.

Kromě toho ve vládním návrhu o vyrovnávacích fondech mléčných jest ustanovení, že z každého jednoho litru mléka musí býti zaplaceno 8 haléřů do tohoto fondu.

§ 6 tohoto vládního návrhu praví nad obyčej jasně, na koho celá tíha tohoto poplatku pro mléčné fondy dolehne: "Pokud příspěvek do fondu zaplatil někdo jiný než výrobce mléka, jest oprávněn sraziti jej z ceny placené výrobci. Ujednání tomu odporující nejsou právně účinná."

To konstatuje "Venkov" z 22. dubna t. r. "Tyto příspěvky platí se na potravní čáře a platí je vždy jen zemědělec" - to také konstatuje "Venkov". Při dodávkách smetany však platí rolníci 2 haléře příspěvku z každého litrového procenta tuku smetany. Avšak, aby byla dána úplná libovůle diktátu cen mlékárnami, mluví se ve vládním nařízení o obchodu mlékem a mléčnými výrobky, o smetaně s nejnižším obsahem 12% a o šlehačce s 33%, avšak druhé vládní nařízení o cenové opravě stanoví pevnou cenu pro smetanu o obsahu 10% tuku a pro šlehačku s obsahem 35% tuku. Jistě zde nejde o nějaké nedopatření, nýbrž o libovolné snížení těchto cen domkářům a drobným rolníkům a o zvyšování těchto cen statkářům a velkostatkářům, zúčastněným na správách a vedeních družstevních mlékáren.