Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte): .... aby z trestní věci proti posl. Stříbrnému bylo vyloučeno trestní řízení pro zločin podvodu křivým svědectvím podle §§ 197, 199a) tr. z. a spojeno se souvislou trestní věcí proti Fr. Sichrovskému tak, aby proti oběma bezodkladně mohla býti podána obžaloba pro zločin křivého svědectví.

Návrh byl odůvodněn tím, že tu jde o věc, jejíž rozhodování přísluší soudnímu senátu, kdežto ostatní trestní věci byly porotní, dále že porotní řízení tím způsobem bude podstatně zjednodušeno a ulehčeno a konečně že věc křivého svědectví je celkem již vyšetřena, takže lze k obžalobě přikročiti, kdežto v ostatních věcech bude ještě potřeba dlouhého přípravného řízení a zejména odborných a zdlouhavých posudků znaleckých.

Trestní řízení pro křivé svědectví bylo definitivně skončeno pravoplatným osvobozujícím rozsudkem krajského soudu v Jihlavě z 19. ledna 1933, č. j. Tk VI. 672/32-460, jímž bylo vysloveno, že oba obžalovaní zůstávají podezřelými, že svými svědeckými výpověďmi, jichž objektivní nepravda byla soudem zjištěna, dopustili se křivého svědectví, a byli zproštěni obžaloby jen proto, že nebylo plného důkazu o tom, že si byli křivosti těchto objektivně nepravdivých výpovědí vědomi.

O průběhu trestního řízení v ostatních věcech podává státní zastupitelství v Praze za souhlasu vrchního státního zastupitelství připojenou zprávu, v níž podrobně odůvodňuje zamýšlené zastavení trestního řízení.

Ministerstvo spravedlnosti tento postup schválilo, a poněvadž mu věc byla postoupena svého času vládou republiky Československé, podává jí o výsledku trestního řízení tuto zprávu.

V Praze dne 31. července 1934.

Za ministra: Dr Hronek v. r.

St 5418/31-83.

Vrchní státní zastupitelství.

Státní zastupitelství v Praze podává v trestní věci proti Jiřímu Stříbrnému a spol. ku příkazu č. j. 504/34 a dodatkem ku zdejší zprávě ze dne 19. května 1934 tuto zprávu:

Podrobný skutkový děj v úvahu přicházejících trestních činů vylíčen byl jednak ve zdejší zprávě ze dne 27. listopadu 1931, jednak pokud se týče koupě nákladních vagonů od fy Arons a Walter v Berlíně - v obžalovacím spise ze dne 14. listopadu 1931 St 15275/31, schváleném tamním příkazem č. j. 5169/31.

Zpráva podává se o výsledku přípravného vyšetřování, týkajícího se těchto případů:

a) Dodávky uhlí ČSD v letech 1923-1925,

b) dodávky uhlí během hornické stávky r. 1923 a náhradních smluv,

c) zpronevěry vkladu 3 mil. Kč a

d) koupě nákladních vagonů od firmy Arons a Walter v Berlíně 1920.

Kdežto o stavu dalšího trestního řízení proti obviněnému Františku Stříbrnému a spol. (body C, E-I zdejší zprávy ze dne 27./XII. 1931), jež se vede odděleně od trestní věci vpředu naznačené (zdejší č. j. St 4.670/31) a jež doposud není skončeno (účetní znalci nepodali doposud svůj úhrnný posudek), bude podána ihned meritorní zpráva, jakmile tito znalci svoji práci skončí.

a) Dodávky uhlí ČSD v letech 1923-1925. Obviněný Jiří Stříbrný byl ministrem železnic od 7./X. 1922 do 20./VII. 1925. V téže době byli obviněný sekční šéf inž. B. Černý a vrchní odb. rada Halík pověřeni nákupem uhlí pro československé státní dráhy. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Poprvé po uvolnění vázaného hospodářství uhlím byl o zmíněným ministerstvem vypsáno veřejné ofertní řízení pro dodávky uhlí na r. 1923.

Výsledkem přípravného vyšetřování bylo zjištěno, že obviněný František Stříbrný, který do r. 1923 vůbec se nezabýval obchodem uhlím, ve společnosti s obviněným Františkem Stejskalem participoval pojednou provisi v letech 1923 až 1925 na 31% celkových dodávek uhlí československým státním drahám, t. j. na 4,299.499 tunách uhlí.

Znalec vyšetřovacího výboru Hugo Vohryzek zjistil dále, že obvinění František Stříbrný a František Stejskal získali takto ve zmíněných letech na provisích umožněných mimořádnou podporou minist. železnic nejméně 22 mil. Kč. Obviněný František Stejskal sám dodával uhlí ze svých mutějovických dolů stát. drahám již dříve, přes to však obviněnému Františku Stříbrnému zajistili z dodávek uhlí z těchto dolů československým státním drahám podíl na zisku (20 ha l. z 1 q). (Hluk. - Předseda zvoní.)

Kromě toho sjednali spolu oba zvláštní syndikátní úmluvu, podle které se dělili o zisk z dodávek uhlí.

Obviněný František Stříbrný to popírá, ale tuto okolnost potvrzuje svědek Josef Janeček, který dodává, že na provisi jen z těchto dodávek získal obviněný František Stříbrný přibližně ročně 250.000 Kč.

Obviněný Stejskal v dohodě s obviněným Fr. Stříbrným a za pomoci vrch. odb. rady Halíka vykonávali vliv na jednotlivé zástupce těžařstev, aby jim, resp. Nákupně, jimi při Družstevní bance zřízené, buď svěřili komisionářský prodej uhlí, anebo aby jim dána byla provise z uhlí dodaného českosl. stát. drahám.

Obviněný Stejskal udává, že při jednáních se zmíněnými zástupci obviněný Fr. Stříbrný vystupoval dosti ostře a naznačoval, že nevyhoví-li jeho podmínkám, nedosáhnou potřebný kontingent. Tuto okolnost obviněný Frant. Stříbrný popírá, ač nutno podotknouti, že shodně se Stejskalem tyto okolnosti potvrzuje Josef Janeček, který prohlašuje, že při jednání obviněný Frant. Stříbrný zdůrazňoval, že v případě neochoty by firmy dostaly menší příděl, nebo by nedostaly vůbec žádný.

Zástupci sdružených Ostravsko-karvínských kamenouhelných dolů Edmund Fanta a Bohdan Kittnar potvrzují, že poskytli provisi z dodávek uhlí ČSD, když jim vrch. odb. rada Halík při jednání v ministerstvu naznačil, že hrozí nebezpečí, že bude příděl zmenšen, nebo že nedostanou vůbec žádnou dodávku, nebude-li část dodávek účtována prostřednictvím Družstevní banky. Kromě se Stejskalem vyjednávali i s obviněným Františkem Stříbrným.

Svědek Kittnar před vyšetřujícím výborem též uvedl, že museli míti za to, že Halík nemluví pouze za svou osobu, nýbrž v intencích vyšších činitelů, se kterými se nemohli ocitnouti v nevůli. Provise sjednána 4 Kč na 10 q.

K podobnému ujednání, (ale 5 Kč z 10 q), došlo i ohledně dodávek uhlí Rosicko-báňskou společností v Zastávce u Brna. Otto Augstein byl rovněž Halíkem upozorněn, že hrozí ztráta kontingentu. Halík mu poradil, aby šel k Stejskalovi, že týž má veliký vliv a styky. Stejskal při jednání s ním žádal provisi 2.50 až 4 Kč z jedné tuny uhlí a prohlásil, že nebude míti celou provisi pro sebe, že má přátele, mezi nimiž uvedl obviněného Frant. Stříbrného. Svědek také s tímto jednal, poněvadž měl za to, že to bude míti vliv na udržení dodávek, neboť jeho bratr byl tehdy ministrem.

Za firmu J. Petschek sjednal provisní účast s obviněnými Jindřich Friedländer a za E. J. Weimanna Richard Lederer. Za Kladenské doly Karel Rumler. Všichni svědci tvrdí, že vyplácené provise neměly vlivu na ceny a že byly pouze částí režie.

Obviněný Jiří Stříbrný popírá, že by o provisních machinacích svého bratra a obviněného Stejskala vůbec věděl, nebo se jich zúčastnil, jen ve dvou případech prý tušil, že jest Družstevní banka na dodávce uhlí interesována.

Zástupci těžařů v tomto směru neuvedli nic positivního. Přes to však během přípravného vyšetřování zjištěny okolnosti, jež odůvodňují podezření v tomto směru.

Tak svědek Josef Janeček udal, že mu obviněný Frant. Stříbrný řekl, že se o provise musí děliti s Jiřím Stříbrným a se stranou, že mu vše nezůstane. Říkal, že jest obchodníkem, že se mu nemůže nic stát, Jiří Stříbrný musí zůstati čistý. To opakoval častěji. Svědek Aug. Wittenhofer udal, že mu Frant. Stříbrný řekl, že to není všechno pro něho, že se musí děliti s bratrem.

Svědek Emil Kramer si zřídil s Frant. Burgem - oba jsou býv. úředníci obviněného Frant. Stejskala - obchod uhlím. Oferovali drahám uhlí, ale Halík jim řekl, že příděl nedostanou, jelikož si to Stejskal nepřeje, a že sám ministr Jiří Stříbrný mu řekl, že jejich firma nesmí žádný příděl dostat. Kramer tvrdí, že v kanceláři Stejskalově viděl často Halíka a Černého, jednou též obviněného Jiřího Stříbrného.

Je prokázáno, že s Halíkem, o němž tvrdí svědek dr Jos. Ludvík, inž. Jarosl. Fultner a Vojtěch Dunovský, že dostával od obviněného Stejskala měsíčně mnoho peněz (30.000 až 50.000 Kč), byl též obviněný Frant. Stříbrný ve styku. Též dr Ludvík viděl domněle J. Stříbrného u Stejskala. (Hluk:)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte): Z poznámek obviněného s. š. Černého, jež si týž o všech úředních jednáních činil, jest patrno, že obviněný J. Stříbrný rozhodoval ve prospěch Nákupny (na př. dne 24./XI. 1923 si Černý poznamenal: "pan ministr mě zavolal, Weimannovi nechce zadati uhlí a nespřáhne se Weimann s Družstevní bankou", dne 3. až 7. listopadu 1924: "pan ministr myslí, že by bylo dobře zaříditi vše tak, aby zadávka nepřišla do novin. Není možno, nemělo by smyslu, vše se správně zadalo, proč s tím tedy dělali tajnosti..."). Tyto okolnosti potvrdil obviněný Černý i při svém výslechu, ač současně prohlašuje, že neví nic o tom, že by obviněný Jiří Stříbrný zneužil své úřední moci ve prospěch svého bratra nebo někoho jiného.

Obviněný Černý poukazuje též na slevu, jíž při jednání s těžaři vždy docílil.

Obviněný Frant. Stříbrný udal, že jest pochopitelné, že mluvil se svým bratrem o tom, že Nákupna vydělává z prodeje uhlí a že výnos odvádí straně.

Obviněný Frant. Stříbrný ukládal získané provise kromě na jiné, též na běžné účty F. Velkoborský a Jan Výborný v Družstevní bance, k nimž měl disposiční právo jak obviněný Frant. Stříbrný, tak i obviněný Jiří Stříbrný. Obviněný Jiří Stříbrný doznává, že ho bratr od r. 1926 štědře podporoval (asi 3 1/2 mil. Kč), ale domníval se, že si týž tyto prostředky opatřil z vlastního jmění.

Kromě toho bylo zjištěno, že obviněný Frant. Stříbrný dal svému bratru v kladní knížku "Rokycany, k vlastní disposici".

Výběru (úhrnem 1,001.179 65 Kč) z této vkladní knížky bylo použito pro účet Tempo (1/2 mil. Kč), pro vkladní knížku Večerní List (1/4 mil. Kč). Zbytek vybrán obviněným Jiřím Stříbrným (29.696 Kč), Hannou Stříbrnou (20.000 Kč), Josefem Roztočilem (95.002 15 Kč), Holmanovou (31.000 Kč) a Marií Dejlovou (75.388 50 Kč). Roztočil je zaměstnán v rodině obviněného Jiřího Stříbrného, druzí dva v tiskárně Tempo.

Znalec vyšetřovacího výboru Hugo Vohryzek došel k přesvědčení, že manipulacemi obviněného Stříbrného a Františka Stejskala utrpěly dráhy škodu, tuto ciferně neuvedl. Podotkl však, že řádným prováděním zadávacího řízení by byly dráhy ušetřily 50 mil. Kč. Zástupce ministerstva železnic, ač opětovně vyzýván, nemohl doposud výši utrpěné škody uvésti.

Státní zastupitelství po bedlivé úvaze, mohouc zkoumati inkrimovaný případ pouze a jedině po trestní stránce, a vzdor tomu, že si je vědomo, že po mravní stránce se jedná nepochybně o korupci při státních dodávkách, a vzdor vpředu uvedeným vážným podezřelým okolnostem hodlá učiniti u obviněných Jiřího Stříbrného a Frant. Stříbrného v tomto případě prohlášení podle §u 109 tr. ř. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte): Jedná se o případ, který by bylo nutno projednávati před soudem porotním. Ukázalo se již při projednávání trestní věci proti Jiřímu Stříbrnému a spol. pro §§ 197, 199a) tr. z., jak veliký vliv měla dlouhá uplynulá doba na jistotu a přesnost údajů a tím i věrohodnost svědků, kteří měli vypovídati o skutečnostech, jichž byli svědky před mnoha lety. V tomto případě by museli svědci vypovídati o věcech, udavších se před osmi až deseti lety.

Údajům obviněného Frant. Stejskala, jenž, jak již uvedeno bylo ve zdejší zprávě ze dne 19. května t. r., jest toho času v ústavu pro choromyslné, by soud vůbec přihlížeti nemohl. Obviněný Stejskal na to při svých dodatečných výsleších exkulpuje obviněného Jiřího Stříbrného a podstatně mění svoje původní údaje.

Úřední rozhodní činitelé s. š. inž. Černý a odb. rada inž. Halík jsou mrtvi. Tito dva byli pak na nejvyšší míru sami v odůvodněném podezření ze zločinné spoluúčasti na manipulacích vpředu zmíněných a proto by soud rovněž nenašel opory v údajích inž. Černého pro svůj verdikt o vině obviněných.

Zbývající společník Stejskalův Josef Janeček jest rovněž mrtev.

Zemřeli však ještě další významní svědci, a to Jindřich Friedländer, Edmund Fanta, min. rada Zd. Teklý a znalec Hugo Vohryzek.

Kromě toho byla již nyní otřesena věrohodnost některých svědků. Proti Augustinovi Wittenhoferovi a Vojtěchu Dunovskému jest v běhu u zdejšího soudu trestní řízení. Aug. Wittenhofer - jest též obviněn předloženými fotokopiemi účtů, že si nechal bez prostředně před vydáním svého svědectví vyplatiti od obviněného Stejskala určité částky.

Ve výpovědích některých svědků (dr Oberthor, dr Ludvík) jsou již nyní patrny rozpory v jednotlivých údajích.

Konečně přihlíží státní zastupitelství i k té okolnosti, že je při zneužití úřední moci nezbytně nutno prokázati, že zločinným jednáním byla způsobena škoda. V daném případě je i v tomto směru důkaz velmi těžký, neboť prohlásili svědci, že vyplácené provise nezdražily cenu uhlí, neboť byly součástí jejich vlastní režie.

Z oficielního pozdějšího prohlášení min. železnic jde na jevo, že při rozhodování o rozdělení dodávek uhlí pro ČSD nejsou směrodatny pouze finanční zájmy státních drah, nýbrž že je nutno přihlížeti i k důvodům jiným (národohospodářským, sociálním, strategickým atd.).

Podle zmíněného prohlášení z r. 1932 vychází na jevo, že i v tom to roce mohlo býti dosaženo při nákupu uhlí úspory 56 mil. Kč, kdyby bylo možno nakupovati uhlí co nejvýhodněji, pokud jde o jakost, druh, vzdálenost atd.

Ohledně inž. B. Černého nutno učiniti prohlášení podle §u 224 tr. z.

b) Dodávky uhlí vyvolané stávkou horníků r. 1923 a náhradní smlouvy.

1. Hornická stávka trvala od 20. srpna do 7. října 1923. Na hrozící nedostatek uhlí ke konci hornické stávky upozornil pravděpodobně obviněného Stejskala vrch. odb. rada inž. Halík. Obviněný Stejskal byl v této době s Aug. Wittenhoferem společníkem fy. Austroböhmische Kohlenhandelsgesellschaft m. b. H. ve Vídni a proto nabídnul ministerstvu, že opatří uhlí cizozemské, zvláště rakouské. Kromě toho bylo ústně sjednáno, že bude uhlí, jež vyvážel obviněný Stejskal z mutějovických dolů do Rakouska - stávkový výbor exportu uhlí nezabraňoval - vráceno z pohraniční stanice rakouské (Göpfritz) jako cizozemské zpět do republiky.

Takto sjednána byla dodávka 120.000 tun uhlí. Účtovati se měly původní ceny plus 5 1/2% odměny za výlohy, práci, ztráty a pod. Tato smlouva byla podepsána 8. října 1923, tedy již po ukončení stávky, jednáno bylo již však několik dní před tím.

Jelikož bylo po stávce a byly stížnosti na kvalitu uhlí, došlo již 12. října 1923 k jednání o storno této dodávky, takže ve skutečnosti dodáno bylo pouze 40.902 tuny uhlí. Dne 31. října 1923 bylo s obviněným Stejskalem dohodnuto, že za storno dodávek t. zv. nouzového uhlí dostane přidělenu náhradní dodávku 125.000 tun uhlí po 2 léta (1924 a 1925).

Je prokázáno, že k sjednání všech těchto úmluv došlo za plného souhlasu obviněného Jiřího Stříbrného. Než došlo k úmluvě o dodávce tohoto nouzového uhlí, jednal však Aug. Wittenhofer též s obviněným Frant. Stříbrným. Tomuto slíbil podle jeho tvrzení za "Einflußnahme auf Abschluß des Geschäftes" 1 milion Kč jako provisi z tohoto obchodu a po uzavření této smlouvy vyplatil prý Fr. Stříbrnému ihned 200.000 Kč. Provisi takto vysokou žádal sám obviněný Fr. Stříbrný, při čemž poznamenal, že se musí rozděliti s bratrem, že již se svým bratrem mluvil a ten že již uložil s. š. Černému zakoupit 120.000 tun uhlí.

Tomuto jednání nebyl domněle nikdo jiný přítomen. Josef Janeček a obviněný Stejskal z vlastní zkušenosti nic nevědí, potvrzují pouze to, co jim řekl o jednání s obviněným Fr. Stříbrným Wittenhofer sám.

Podle údajů týchž osob obdržel obviněný Fr. Stříbrný i z dodávek uhlí na základě dvouleté náhradní smlouvy od obviněného Stejskala provisi po 20 haléřích z jednoho centu, a to celkem 480.000 Kč, a to za to, že pomohl, aby k této dohodě došlo. Obviněný Fr. Stříbrný popíral, že by byl dostal z této náhradní dodávky provisi. Potvrzení o tom nemohlo býti opatřeno.

Obviněný Jiří Stříbrný prohlašuje, že byl přesvědčen, že jeho bratr František nebyl na těchto dodávkách účasten. Opaku nasvědčuje tvrzení Stejskalovo, že mu obviněný Fr. Stříbrný sdělil, že má obviněný Jiří Stříbrný zmocnění opatřiti uhlí za každou cenu a kdekoli. Toto sdělení nasvědčuje tomu, že jevil Fr. Stříbrný o věc zájem hned s počátku a že o tom mluvil se svým bratrem. Dodávky nouzového uhlí vzbudily pozornost a podezření aktivní železniční kontroly a proto nařídil po určitém zdráhání dne 30. března 1924 obviněný Jiří Stříbrný vyšetření této záležitosti min. radou dr Trnkou.

Týž ve své zevrubné zprávě udává, že rychlé opatření uhlí pro vyčerpání zásob bylo nutné, a to i použitím prostřednictví třetích osob. Týž neshledal také ve falešně deklarovaných dodávkách mutějovického uhlí jako anglického nic závažného, jelikož nebylo zjištěno, že by bylo účtováno jako anglické a že by bylo účtováno vyšší dopravné.

Dr Trnka vytýká, že skutečné anglické uhlí nedocházelo do Podmokel nebo do Chebu nejkratší cestou a že bylo přijímáno částečně po stornu, čímž vznikla zbytečným dovozným státu škoda v částce 400.000 Kč, kterou se z polovice zavázal uhraditi obviněný Stejskal. Stalo-li se tak, nebylo zjištěno.

Dr Trnka upozorňuje r. 1924, že došlo při inkrimovaných dodávkách k dosti závažným chybám a pokleskům administrativním, naproti tomu neposkytlo úřední šetření důkazů o trestných činech zúčastněných osob. Dr Trnka jako svědek uvedl, že po vyšetření ústně navrhl, aby vrchní odb. rada Halík byl z uhelného oddělení odstraněn, což se však nestalo. I s. š. Černý se ve svých poznámkách zmiňuje o podezřelosti Halíkova jednání. O poměru Halíka ke Stejskalovi musel též obviněný Jiří Stříbrný věděti, neboť uvádí ve svém konstitutu, že poměr mezi nimi byl velmi přátelský, který se spíše podobal poměru obchodnímu. I v tomto případě je odůvodněno podezření, že bylo kritické situace státních drah během stávky zneužito k obohacení na dodávce uhlí zúčastněných osob. Pokud se týče provisní účasti obviněného Fr. Stříbrného, je zde pouze výpověď Aug. Wittenhofera, podepřená tvrzením Josefa Janečka a obviněného Frant. Stejskala. Srovnáním jednotlivých výpovědí však vycházejí na jevo značné rozpory těchto výpovědí, jež v jednotlivostech byly uvedeny ve zprávě ze dne 27. listopadu 1931, jež nelze odstraniti vzhledem k tomu, že Josef Janeček, inž. Černý a Halík jsou mrtvi a obviněný Stejskal duševně churav. Kromě toho nemohl Aug. Wittenhofer prokázati, jak si částku 200.000 Kč opatřil, neboť se omezil na pouhé prohlášení, že si peníze vyzvedl v pražských bankách a z prostředků firmy. Státní zastupitelství přihlížejíc k úvahám v závěru odst. a) uvedeným hodlá i v tomto případě u obviněného Jiřího Stříbrného a Fr. Stříbrného učiniti prohlášení podle § 109 tr. ř., při čemž přihlíží i k prohlášení min. financí ze dne 12. září 1925 č. j. 114.881/25-III/23, v němž se praví, že firma Union prokázala čsl. stát. drahám značnou službu tím, že r. 1923, kdy byl kritický nedostatek uhlí, vypomohla uhlím rakouských spolkových drah a tím zamezila zastavení chodu ČSD a uchránila tak státní finance před značnou škodou.

2. Jelikož z dodávek uhlí do Rakouska obviněný Stejskal platil r. 1920-1922 též daň z obratu (asi 8 milionů Kč), kterou mu rakouské dráhy uhraditi odepřely, došlo na popud min. financí k jednání, jehož výsledkem byla smlouva, jíž se obviněnému Stejskalovi zajistil odběr uhlí. Ve smlouvě ze dne 2. října 1925 se praví: "Jelikož se zříkáte navždy a neodvolatelně veškerých svých nároků vůči ministerstvu železnic a financí v Praze z titulu daně z převodu statků Vámi placené.... prodlužuje se Vaše uhelná smlouva vždy automaticky o další dva roky, celkem však na osm let, t. j. do 31. prosince 1933, avšak jen tentokráte, bude-li dodáváno uhlí za konkurenční ceny a v jakosti nejméně takové, jako byla průměrná jakost uhlí dodávaného r. 1925." Ministr železnic dr. Franke potvrdil, že ke sjednání této úmluvy došlo na žádost ministerstva financí a z důvodů státních. Jednání za obviněného Stejskala vedl sen. dr Brabec, nyní rovněž mrtev. Tvrzení Aug. Wittenhofera, že smlouva byla vylákána padělanými listinami, nebyla prokázána ani spisy min. železnic a financí (zdejší zpráva z 15. října 1933), ani prohlášením svědků dr B. Novotného, vrch. odb. rady min. financí a min. rady dr Trnky. Obviněný Stejskal (i svědek Janeček) tvrdí, že žádali v tomto případě obviněného Frant. Stříbrného, aby se přimluvila strana nár. socialistická u tehdejšího min. železnic, aby dohodě nebyly činěny obtíže. Stejskal tvrdí, že žádal obviněný Fr. Stříbrný za to odměnu 6 milionů Kč a konečně však byla sjednána ve výši 4 milionů Kč. Později mu ještě dal 1 1/2 mil. Kč. Peníze ty byly prý určeny pro nár. socialistickou stranu. Obviněný Fr. Stříbrný tvrdí, že obdržel pouze 2 miliony Kč od obviněného Fr. Stejskala, těchto peněz použil prý pro stranu. Státní zastupitelství hodlá i v tomto případě učiniti ohledně Fr. Stříbrného prohlášení podle §u 109 tr. ř., ježto nebylo prokázáno, že v daném případě sjednáním inkrimované smlouvy způsobena byla státu škoda. V daném případě nelze též obviněnému Fr. Stříbrnému prokázati zločinný státní zastupitelství učiniti prohlášení podle §u 90 tr. řádu ohledně Marie Lorencové, neboť není důkazů, že by se byla tato zúčastnila domnělých podvodných manipulací (podvržením falešných listin) obviněného Frant. Stejskala při sjednání osmileté dodávkové smlouvy, jak bylo tvrzeno v podání Aug. Wittenhofera (zd. zpráva ze dne 25. února 1933). Tato popírá a jinak usvědčena není.

c) Zpronevěra vkladu 3 miliony Kč.

Podle tvrzení dr Oberthora a Infelda vložil r. 1921 dr O. Petschek do Družstevní banky za souhlasu Jiřího Stříbrného částku 3 miliony Kč a to podle dr Oberthora proto, aby byl na redakci Českého slova vykonán vliv, aby nebylo psáno proti jednotlivým uhelným koncernům, a podle Infelda měl vklad připadnouti národně socialistické straně, nedošlo-li by ku sestátnění dolů. Ač peníze uloženy byly na běžný účet, vydána byla neprávem dr O. Petschkovi na vklad 3 milionů Kč vkladní knížka znějící na jméno "Pašek a spol.". Peníze opatřil a přinesl dr Oberthor. I z výpovědi dr Petschka vysvítá, že zmíněným vkladem do Družstevní banky mělo býti zabráněno novinářským útokům proti uhelným závodům a firmě Petschek. R. 1923 byl finanční stav banky kritický. Této příležitosti použil obviněný Fr. Stříbrný, který byl v té době majitelem 90% všech akcií banky, a požádal dr Petschka prostřednictvím dr Beckra, aby mu byl vklad přenechán. Tomu bylo vyhověno. Fr. Stříbrnému vydána byla vkladní knížka, při čemž mu nebylo uloženo, že má vkladu použíti ve prospěch banky. Dr Becker naopak prohlašuje, že dal obviněnému vkladní knížku k volné disposici. Takto získaných peněz použil obviněný Fr. Stříbrný nejprve k posílení banky, později si však nechal peníze převésti na své účty běžné a peněz užil jinak. Částka 3,272.887 Kč vyzvednuta postupně a uložena u Pražské úvěrní banky na vkladní knížku, znějící opět na jméno J. Pašek. Účetní znalec uvádí, že se tyto peníze z Pragobanky vrátily opět do Diskontní banky, kde byly uloženy na různé běžné účty a vkladní knížky. Mezi nimi uvádí vkladní knížku F. Velkoborský, částkou 1,185.000 Kč a běžný účet Fr. Velkoborský částkou 300.000 Kč. Na týž účet převedena pak ještě další částka přes konto František Železný. Československá diskontní banka (dříve Družstevní) domáhala se vrácení vkladu i civilní žalobou (Ck XII 411/31 k. s. c. v Praze). Rozsudkem ze dne 29. září 1933, který nabyl právní moci, byl však tento žalobní nárok zamítnut. V důvodech tohoto civilního rozsudku výslovně se konstatuje, že nárok žalující strany nestává po právu ani ex delicto, neboť dr Becker potvrdil, že obviněnému neuložil, jak má s vkladní knížkou nakládati, a že mu ji dal k volné disposici. Vzhledem k tomuto výsledku má státní zastupitelství za to, že nelze obviněnému Františku Stříbrnému zločinný úmysl ve směru §u 183 tr. z. po subjektivní stránce prokázati, a hodlá proto i v tomto případě učiniti prohlášení podle § 109 tr. ř.

d) Koupě nákladních vagonů od firmy Arons a Walter v Berlíně r. 1920. I když byla na podkladě citovaného spisu obžalovacího zjištěna skutková podstata ve směru §§ 197, 199 a) tr. z., byly přes to při tom zkoumány a zjišťovány okolnosti důležité pro rozhodnutí ve směru §u 101 tr. z., resp. §§ 5, 101 tr. z. Vzhledem k tomu poukazuje se na zevrubné důvody rozsudku k. s. v Jihlavě ze dne 19. ledna 1933, v němž se zvláště zjišťuje, že bylo třeba zakoupiti v kritické době vagony z ciziny, že se tak stalo v rámci rozpočtového úvěru a že objednávka vagonů od firmy Arons a Walter nebyla pro stát nevýhodnou. Jihlavský soud nenabyl přesvědčení, že by byl obviněný Jiří Stříbrný podepsal kupní smlouvu dříve, než měl souhlas min. financí. Soud v závěru prohlašuje: "v průběhu trestního řízení vyskytlo se přece podezření o poskytování úplatků. Kromě toho jest neurčitost výpovědi obviň. Sichrovského o výši provise závažným dokladem aspoň toho, že počítal týž, že bude museti se o zisk svůj rozděliti. V tomto směru nebylo však možno docíliti vyjasnění. Jednalo se in eventum u Sichrovského o snahu odvrátiti od sebe podezření, že komisi poskytl úplatu, že by tato úplata měla býti poskytnuta Jiřímu Stříbrnému, není výsledky tohoto trestního řízení nikterak dokázáno." Vzhledem k tomuto výsledku předchozího trestního řízení a vzhledem k tomu, že ani dodatečně nevyšly na jevo nové okolnosti, že by zevrubné úvahy krajského soudu v Jihlavě měnily, hodlá státní zastupitelství i v tomto směru ohledně obviněného Jiřího Stříbrného a obviněného Františka Stříbrného učiniti prohlášení podle §u 109 tr. ř.

Státní zastupitelství hodnotíc výsledky přípravného vyšetřování jak v jednotlivých inkriminovaných případech, tak i v souhrnu celé trestní věci, shledává, že zůstává proti obviněným řada nápadných a podezřelých okolností. Je to zvláště ta okolnost, že obviněný Frant. Stříbrný právě v době, kdy jeho bratr obviněný Jiří Stříbrný byl ministrem železnic, soustředil s obviněným Frant. Stejskalem ve svých rukou rozhodující vliv a převážný podíl v dodávkách uhlí čsl. státním drahám, ačkoliv sám doznává, že do r. 1923 se uhelným obchodem vůbec nezabýval. Provisní zisky obviněného Frant. Stříbrného dosáhly při tom enormní výše (nejméně 22 mil. Kč - jež vyzískal spolu s obviněným Frant. Stejskalem při uhelných dodávkách státním drahám). Obviněný Frant. Stříbrný ukládal takto vyzískané provise v Družstevní bance též na účty Velkoborský-Výborný, jejichž disponujícími majiteli byli jak obviněný Frant. Stříbrný, tak i obviněný Jiří Stříbrný. Obviněný Jiří Stříbrný doznává, že od r. 1926 obdržel od svého bratra asi 3 1/2 mil. Kč. Z poznámek zemřelého s. š. inž. Černého je patrný zájem obviněného Jiřího Stříbrného o dodávky uhlí, jež obdržeti měla, resp. obdržela Nákupna při Družstevní bance, v níž rozhodujícím činitelem byl právě obviněný Frant. Stříbrný. Při dodávkách uhlí během stávky r. 1923 je zejména nápadno, že z uhelného referátu nebyl odstraněn vrch. odb. rada inž. Halík, ač to svědek dr Trnka doporučoval a ačkoliv obviněnému Jiřímu Stříbrnému podle jeho vlastního tvrzení byl znám přátelský (obchodní) poměr Halíkův k obviněnému Frant. Stejskalovi. Částka 3 mil. Kč, uložená dr O. Petschkem původně do Družstevní banky, byla nepochybným politickým úplatkem, aby se vykonal vliv na politický tisk. Podle výpovědí některých svědků dal k přijetí této částky rozhodující souhlas obviněný Jiří Stříbrný osobně. Tato částka byla později z Družstevní banky převedena do soukromého majetku obviněného Frant. Stříbrného, když dříve týž požádal dr Beckra jakožto důvěrníka dr O. Petschka, aby mu tento značný vklad byl dán k osobní disposici. Konečně pak i tato značná úplatná částka byla taktéž z části převedena na účet Velkoborský, jehož disponujícím spolumajitelem byl obviněný Jiří Stříbrný. Všechny tyto okolnosti lze nepochybně právem po stránce mravní hodnotiti velmi nepříznivě a po stránce trestní jest nyní odůvodněno podezření, že zájem státní a služební byl trestným způsobem podřizován zájmům osobního prospěchu. Avšak úspěchu případné obžaloby nestačí samo toto podezření, nýbrž je potřeba také důkazů, že Jiří Stříbrný jako ministr v tomto svém úřadě moci sobě svěřené vědomě zneužil k tomu, aby státu způsobil škodu a že ostatní obvinění byli v tom spoluvinni. Po této stránce proti zmíněnému podezření stojí popírání obviněných. Tu pak dlužno přihlédnouti k tomu, že většina svědků, kteří by mohli o inkriminovaných událostech uvésti podstatné a závažné okolnosti, již zemřela (s. š. inž. Černý, vrch. odb. rada Halík, Josef Janeček, Jindřich Friedländer, Edmund Fanta, inž. Zdeněk Teklý, Hugo Vohryzek, sen. dr Brabec, prokurista Novotný, který prováděl v Diskontní bance disposice přikázané obviněným Frant. Stříbrným, dále s. š. dr Burger, s. š. inž. Halla, min. rada dr Kroužilka, inž. Bedřich Zamazal, bankéři dr O. Petschek, Bedřich Fuchs, Wolf Zittelmann, Leo Bondy a Schrey), dále že údaje obviněného Frant. Stejskala pro jeho sníženou příčetnost jsou nespolehlivé a že také věrohodnost některých jiných svědků je otřesena a že písemné důkazy nejsou dost úplné a průkazné. Z toho plyne, že přes všechnu důvodnost podezření proti obviněným byl by úspěch obžaloby značně pochybný. Jest pravděpodobno, že by obvinění byli osvobozeni, protože prokázaná fakta nestačila by patrně, aby porota nabyla úplného přesvědčení o jejich vině trestné, kterou je arciť třeba odlišovati od viny mravní. Tyto úvahy vedou státní zastupitelství k tomu, že hodlá učiniti prohlášení podle §u 109 tr. ř.