Konečně nelze při posuzování odůvodněnosti vyrovnaných rozpočtů podceňovati v dobách krise i psychologickou stránku tohoto postupu.

Pro hospodaření státu musí zůstati i nadále v platnosti zásada největší úspornosti, neboť není pochybnosti, že i rozpočet na r. 1935 byl sestaven s největšími obtížemi. Musily býti pominuty četné potřeby státu, jichž uspokojení za lepších poměrů státního hospodářství by bylo obecným prospěchem. (Výkřiky posl. Kubače.) Udržení rovnováhy rozpočtové mohlo býti jen za tuto cenu zaručeno.

Zabýváme-li se problémem státního hospodářství jako prvním úkolem plánovitého postupu v oboru celého hospodářství, musíme si přiznati, že zde jest především třeba systematického postupu. Krise znamená pro státní hospodářství, ponecháme-li stranou těžké důsledky, kterými se pro ně projevila, očišťující proces. Snad od našeho osamostatnění nepodrobili jsme hospodaření státu takovému kritickému posuzování jako v těchto letech. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Tlak na snížení státních vydání, který se neobešel i bez bolestného zásahu do platů státních zaměstnanců, přímo volal po revisi státního hospodářství a po snaze o odstranění zjištěných nedostatků.

Rychlý spád hospodářského uspořádání v neurovnaných letech poválečných, horečné úsilí o vybudování všech státních zařízení a přizpůsobení stávajících zařízení změněným úkolům mladého státu, způsobily, že postup v oboru státního hospodářství vzhledem k naléhavosti úkolů státu nebyl vždy zcela systematický. To mělo za následek, že úkoly státu nebyly vždy obstarávány racionálně a hospodárně. Teprve krise - třeba četné nedostatky byly napraveny, nebo pozastavovány již dříve - vynutila si jejich řešení. Důležitý úkol připadl zde Úsporné a kontrolní komisi, která se seznámila do všech podrobností se všemi stránkami státního hospodářství, jak toho kritické jeho posouzení vyžadovalo. Obsažnost jejích úsporných návrhů jest dokladem této její důkladné práce. Velká část jejích návrhů byla také již provedena a projevuje se ve výdajovém i příjmovém hospodářství. Vytýká-li se, že řada návrhů jejích nemohla býti ještě uvedena ve skutek, nesmíme přehlížeti, že jde právě o opatření, jež se dotýkají často závažných zájmů hospodářských, sociálních a jistě ne v poslední řadě i kulturních, které musí býti s postupem ve věci uvedeny v soulad. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Trapl (pokračuje): Také utvoření reorganisační komise vycházelo z podnětu, který přináší volání po uspořádání státních zařízení. Komisi se vytýká nečinnost. Řeknu otevřeně, že často hodně neprávem. Sleduji zevrubně postup jejích prací a pojednám, abych svůj názor také potvrdil, o postupu jejího jednání v subkomisi finanční v souvislosti s otázkami, jež se týkají finanční správy. Nemůžeme však počítati s brzkými výsledky práce této komise. Různorodá látka musí býti za spolučinnosti odborných znalců předem propracována a uspořádána, než možno přistoupiti k formulaci příslušné úpravy. Bude také potřebí, aby podnětům reorganisační komise způsobilým k provedení byla také zúčastněnými resorty věnována plná pozornost.

Zkušenosti, které jsme získali hlavně z našich rozpočtových obtíží, nás přesvědčují, že státní hospodářství vyžaduje po organisační stránce důkladných reforem, jichž provedení jest nejen v zájmu lepšího opatřování věcných potřeb státu a zdokonalení všech státních zařízení, aby co nejlépe sloužily občanstvu, nýbrž současně i racionelnějšího a intensivnějšího využití státního personálu i jako předpokladu jeho lepšího zaopatření v budoucnosti. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Nedostatky organisace státní správy neměly jenom za následek, že úkoly státu nebyly vždy obstarávány rychle a bezvadně, nýbrž ve svých hospodářských důsledcích také ne vždy hospodárně.

Dovolím si uvésti typické toho příklady. Jest to především investiční politika státu, v níž nebylo vždy přihlédnuto k požadavku účelnosti, naléhavosti, věcného a finančního rozsahu dané investiční potřeby. Důsledek toho byl, že jsme často prováděli investice v časovém pořadí, neodpovídajícím jevící se potřebě, v rozsahu, který sel nad míru skutečné potřeby, s nákladem, který pro nedostatečnost ať projektu nebo součinnosti zúčastněných úředních orgánů, nebo důsledkem průtahů v konečném vyúčtování, byl na konec daleko vyšší, než by odpovídalo rozměrům vykonaného díla. Bohužel, byly provedeny také investice, které se na konec ukázaly zbytečnými. Nehledíc ani k investicím, které se neukázaly na konec rentabilními v míře, jak bylo předpokládáno, znamená vyšší náklad neužitečnou spotřebu kapitálu, jehož zúročení a umořování zatěžuje na desítiletí státní dluh. Nedostatky tyto týkají se všech oborů státní správy. Mnohé neúčelné, předimensované veřejné budovy i jiné stavby a investice jsou dokladem této vadné investiční politiky. Často jsou těmito investicemi zatížena i běžná vydání státní vyššími udržovacími a provozovacími náklady (Výkřiky posl. Zápotockého.), jež tato zařízení vyžadují. Není pochyby, že i zaměstnanci státu měli a mají ve své působnosti přispěti k hospodárnějšímu provedení příslušných prací. (Výkřiky posl. Kubače.)

Tomuto postupu v minulých letech čelí vláda nyní úzkostlivě pečujíc, aby soustavným prováděním investic byly potřeby státu obstarány hospodárně a účelně, a přihlíží k tomu, aby zároveň byly při provádění veřejných prací i pracovní možnosti co nejlépe využity.

Vážnost existenčního problému státně-zaměstnaneckého nepřipouští, aby jako další doklad nedostatků státního aparátu nebyla uvedena nesoustavnost a nedůslednost personální politiky v oboru státní správy i státních podniků. Bylo ve státním hospodářství téměř pravidlem, že vzrůst agendy byl zdoláván rozmnožováním personálu, aniž by předem hledána byla odpomoc v organisační úpravě. Restrikce provedená r. 1924 nebyla, bohužel, dosti silným podnětem, aby přikročeno bylo ihned k reorganisaci příslušných státních zařízení. V příštích letech sáhnuto opět k pohodlnému systému rozmnožování pracovních sil. Teprve za krise stala se úspornost v počtu státních zaměstnanců ožehavým problémem rovnováhy státního hospodářství. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Důsledky této politiky v souvislosti s ostatními nedostatky, plynoucími z nedosti soustavné personální politiky v minulých letech, jeví se v dnešním faktickém stavu, který neuspokojuje ani státní správu, ani její zaměstnance. Nejhorším zjevem tohoto stavu jest zvláště neúměrnost pensijního etátu k aktivním požitkům státních zaměstnanců, jejichž platy musily býti na konec ze železné nutnosti snižovány. Zde pro budoucnost bude nezbytná i spolupráce státních zaměstnanců, jichž úsilí se však bude musiti obrátiti patrně i ke snaze, aby práce státních zaměstnanců bylo vždy a všude hospodárně, účelně a intensivně využito.

Problému státně-zaměstnaneckému věnuje vláda největší pozornost a nechci popírati, že i zde byly přiloženy na všech stranách ruce k nápravě. Přece však mnohé a mnohé zůstalo ještě nevykonáno.

Přímo osudné následky pro finanční hospodářství státu měly personální i věcné nedostatky finanční správy. Nelze sice popříti, že finanční úřady byly hned od převratu nadměrně zatíženy mimořádnými úkoly dříve, než bylo možno je náležitě vybudovati. Zde nutno však na rozdíl od ostatní státní správy litovati, že nebylo včas postaráno o dostatečný počet zaměstnanců, poněvadž od dostatečnosti jejich byl odvislý také finanční efekt jejich práce. Nemělo se u finanční správy připustiti také snížení počtu zaměstnanců podle restrikčního zákona. Tím byla finanční správa zbavena právě úředníků, s jejichž nedostatkem zápasila.

Stav nedoplatků následkem opožděného vyměření a vymáhání daní a dávek jest nejhorším důsledkem tohoto stavu. Také jsme činili za krise všemožná opatření, abychom stav finanční administrativy zlepšili. Při půjčce práce jsme umožnili urychlené a zvýhodněné likvidování daňových nedoplatků (Výkřiky posl. Zápotockého.), jichž vyrovnáno takto za 704,000.000 Kč. Zákonem ze dne 28. dubna 1933, č. 65 Sb. z. a n., a nařízením č. 66 Sb. z. a n. zavedli jsme urychlené řízení při placení poplatků. Přezkoušeli jsme stav agendy převážné části finančních úřadů pro všechny obory služby. Provedli jsme dalekosáhlé změny v obsazení úřadů, přihlížejíce, aby zvláště v čele úřadů byli úředníci, kteří by byli schopni zmoci těžké úkoly finanční správy.

Převzali jsme od železnic aspoň k dočasné výpomoci značný počet personálu, jehož počet činí k 1. říjnu t. r. 1038 zaměstnanců.

Ve spolupráci s finančním pracovním výborem komise pro zhospodárnění státní správy zabýváme se četnými reformními návrhy formálních a materiálních předpisů v oboru přímých i nepřímých daní. Výsledkem této spolupráce jest rozšíření kompetence finančních úřadů I. a II. instance v oboru přímých daní při odvoláních do předpisů daňových, při posečkáních, exekucích a odpisech daňových. V oboru poplatků jest obdobná reforma připravena. Pracovní výbor zabýval se také otázkou paušalování daně z obratu; výsledkem této práce jest paušalisace obratové daně u textilií. Podrobně projednává finanční výbor nyní zvláště otázku zjednodušení úřadování u berních správ a berních úřadů.

V souhlase se zásadou nezvyšovati počet státních zaměstnanců vypomáhali jsme si posud, jak jsem již uvedl, dočasně přebytečnými zaměstnanci železničního podniku. Má-li býti však finanční správa přivedena do stavu úplného pořádku, který jest nejen finančním zájmem státu, nýbrž i hospodářským zájmem občanstva (Výkřiky posl. Zápotockého.), bude nutno stav odborně školeného personálu u jednotlivých úřadů podstatně rozmnožiti a úřady také po technické stránce náležitě vybaviti. Finanční správa vykonala v této příčině již všechny přípravy a předloží v nejbližší době vládě své návrhy. Účelem tohoto opatření bude sjednání administrativního pořádku tak, aby byl zajištěn normální chod finanční administrativy, spočívající ve včasném a správném vyměření, vybírání, vymáhání i vyúčtování všech daní a veřejných dávek. V tomto uspořádání jest také příjmová reserva z daní a dávek, která jest i oporou pro očekávání, že preliminované příjmy daňové r. 1935 budou dosaženy. Bude to také významné opatření sociálně-politické, umožňující nezaměstnané inteligenci vstup do povolání. O rozpočtovou úhradu tohoto nákladu, který jistě přinese i finanční výsledky, jest postaráno.

Mnohé z nedostatků, o nichž jsem právě pojednal ve věci hospodaření státu, platí ceteris paribus i o hospodářství samosprávných svazků. Ponecháme-li stranou posuzování otázky, do jaké míry bylo hospodářství samosprávných svazků postiženo zákony č. 77/1927 a č. 199/1930, nerozpakuji se konstatovati, že i u nich velkou část zadlužení nutno přičísti nedosti opatrnému hospodářskému postupu v nakládání s docházejícími příjmy, zejména nedosti opatrné investiční politice, jejíž rozsah nebyl v souladu s nosností příjmů jednotlivých samosprávných svazků. Na druhé straně nelze popírati, že samosprávě vzrostlo od převratu tolik nových úkolů, jichž náklady nemohly býti i při největší hospodárnosti uvedeny v soulad s úhradami, které byly k disposici. I když za krise vzhledem k pevným přídělům, kterých se samosprávě dostává ze státních daní a dávek a které nedoznaly snížení, nemohl nastati u samosprávy takový úbytek příjmů jako v hospodářství státu, jest veřejným hospodářským zájmem, aby samosprávě bylo pomoženo již v uvážení, že její hospodářská situace neutvářela se příznivě již před krisí.

V ministerstvu financí a vnitra projednávají se již zásady finanční reformy samosprávných svazků ve spolupráci se samosprávnými zástupci, kteří tvoří Poradní sbor pro úpravu finančního hospodaření svazků územní samosprávy. Jednání to nedospělo posud k definitivní úpravě příslušné normy. Podle mého názoru musí býti reforma ovládána těmito hledisky:

1. Řešení obtíží financí svazků územní samosprávy vyžaduje za všech okolností, aby její prostředky k obstarávání jejích nutných úkolů byly doplněny. Problém tento není jistě jednoduchý, nelze-li státu ukládati dalších břemen ve prospěch samosprávy a není-li na druhé straně hospodářsky oportunní, ukládati občanstvu nových neúnosných břemen.

2. Finanční úleva samosprávným svazkům, kterou vzhledem k dosavadní zákonné úpravě by bylo pro svazky nesoběstačné řešiti kolektivně, ať již prostřednictvím zemské samosprávy nebo se zřetelem na to, že půjde namnoze o řešení zadlužení za spolupráce zemských ústavů úvěrních, z velké části také jako ústavů věřitelských, předpokládá, aby hospodářství samosprávných svazků bylo z důvodů uniformity řešení a neméně i ekvity postaveno na stejnou hospodářskou základnu co do způsobu a míry opatřování úhrad na vydání jednotlivých samosprávných svazků podle příslušných zákonných předpisů. Při tom musí býti stejnoměrně posouzeno, které ze samosprávných svazků za předpokladu plného využití příslušných příjmových zdrojů nejsou s to uhraditi svá vydání. Bude ovšem nutno při tom vzíti zřetel na mimořádné vybavení zařízení pro samosprávné svazky.

3. Reforma finančního hospodářství samosprávy předpokládá novou úpravu kontroly a revise hospodaření jejich, aby za všech okolností mohlo býti jako podmínka finančního přispění podle potřeby zaručeno jeho uvedení v pořádek. Ve veřejnosti byly tyto snahy kritisovány jako zamýšlený zásah do samosprávy. Myslím, že neprávem. Samospráva si musí sama uložiti tuto povinnost zasáhnouti do hospodaření samosprávných svazků tam, kde toho veřejný zájem i zájem interesovaných občanů vyžaduje.

I v hospodářství státu byla důsledkem krise zavedena přísná kontrolní opatření a vydány předpisy o evidenci a kontrole všech očekávaných výdajů a příjmů, již obsažená i pro r. 1935 v ustanovení čl. XXVI finančního zákona. Finanční správa má tak v evidenci měsíčně veškeré příjmy a výdaje státu, podniků i fondů, aby hospodaření státu mohlo stále býti sledováno. V této příčině poukazuji i na zostřená ustanovení čl. VIII, X a XI finančního zákona. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Trapl (pokračuje): Postup tento jest jen v souladu se zásadou, že demokracie jest především odpovědnost, která jest zvláště závažná ve věcech hospodářských.

Řešení hospodářského problému veřejných financí a veřejné správy jest však jen jednou stránkou rozsáhlého úkolu, který nám bude splniti. Další náš postup musí se obírati všemi stránkami našeho hospodářského problému, který však, i když se týká zájmů soukromohospodářských, jest nerozlučně spjat s posláním veřejného hospodářství.

Vidíme to hned na nejzávažnějším problému našeho národního hospodářství, který jest podmínkou řešitelnosti tolika hospodářských otázek našeho státu. Jest tím problém peněžního a kapitálového trhu a všechny otázky s ním souvisící, otázka úvěru ať soukromého nebo veřejného, úroku z něho, a tím i situace trhu státních a ostatních veřejných dluhopisů. V této souvislosti jest i stejně ožehavou otázka zadlužení jak veřejného, tak i soukromého hospodářství.

Stav peněžního a kapitálového trhu se vlivem krise utvářil velmi nepříznivě se všemi důsledky pro úvěrové potřeby celého hospodářství. Rozvrat jeho hned na počátku krise byl způsoben vlivem finanční deruty v četných státech evropských i mimoevropských, který měl pro nás za následek odplynutí krátkodobých úvěrů do ciziny. Zároveň dolehla i krise důvěry těžce na naše peněžnictví, jež se posud zcela nezotavilo ze ztrát, utrpěných důsledkem vleklé deflační krise, zapříčiněné vzestupem hodnoty čsl. koruny v letech 1922 a 1931 až 1933.

Do situace peněžního trhu zasáhlo zvláště hluboce zmíněné již odvolání krátkodobých úvěrů našim bankám a průmyslu z ciziny, které dosáhlo výše několika miliard. Tento odliv pociťovala těžce i Národní banka, která musila dávati k disposici potřebné devisy k výplatám, a to tím více, že snížením stavu devis, tvořících zákonnou úhradu oběživa, snižovala se současně její úvěrová kapacita, které právě v této době bylo nejvíce zapotřebí. Nutný zásah do peněžnictví, provedený bankovním zákonem, nepřispěl v době svého provádění k uklidnění. Průtah v provádění tohoto nezbytného ozdravovacího procesu ještě zhoršoval stísněný stav peněžního trhu. Nad to nebylo možno nahrazovati úbytky, které takto vznikají pro peněžnictví, přírůstkem nových kapitálových úspor, poněvadž krisí celé hospodářské výroby snižovaly se stále její přebytky, které by jinak ve formě úspor projevovaly se v příslušném kapitálovém uložení. Stav vkladů u peněžních ústavů se dokonce snižoval nejen vlivem obecné nedůvěry, nýbrž také důsledkem toho, že majitelé úspor krisí postižení musili sahati k svým reservám, nashromážděným v lepších dobách. V této době zatěžoval také stát peněžní trh svými zvýšenými úvěrovými nároky.

Tento vývoj uplatnil se v přesvědčení, že k uspořádání v poměrech peněžního trhu, jak se za krise vyvinuly, bude potřebí soustavného postupu, aby odstraněny byly nedostatky, které v normální funkci jeho v krisi nastaly, a aby zjednány byly předpoklady pro normální jeho funkci v budoucnosti. Byla-li léta minulá dobou opatření ochranných, přicházíme v roce letošním již k možnostem řešení konstruktivního, jímž bychom se dostali zase k normálním poměrům.

Tak již zákon ze dne 17. února 1934, č. 25 Sb. z. a n., kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení o akciové bance cedulové, nesledoval pouze úmysl přizpůsobiti hodnotu československé koruny světovému hospodářskému vývoji, nýbrž zajistiti funkci cedulového ústavu jako ústředního orgánu pro správu měny, platební styk s cizinou a úvěrový trh celého hospodářství na pevné základně, aby v budoucnosti mohl tyto funkce plniti co nejlépe. Vzhledem ke zkušenostem, nabytým v minulosti se smíšenou zlatou měnou devisovou, přistupuje se tímto zákonem k tomu, aby zlatou úhradu tvořilo na příště jediné zlato ražené nebo neražené, aby tato zlatá úhrada činila na příště nejméně 25% celkového oběhu bankovek. Zároveň se podle tohoto zákona dále snižuje dluh státu Národní bance československé o přírůstek na ceně zásoby zlata vzniklý snížením obsahu koruny československé. Tento zákon můžeme považovati tudíž za první krok ke konstruktivní nápravě celého peněžnictví v nejširším slova smyslu. Logickým důsledkem úpravy provedené tímto zákonem je také vládní nařízení ze dne 10. září 1934, č. 202 Sb. z. a n., o soupisu a povinné nabídce cizozemských platidel, pohledávek proti cizině, drahých kovů a cenných papírů. Opatření to má upevniti funkci našeho cedulového ústavu jako nejvyššího správce měny, úvěru a peněžního trhu, sledujícího neochvějně zájmy celého hospodářství. Soupis pak má sloužiti k posílení platebních možností našeho hospodářství do ciziny a k rozšíření úvěrové základny pro hospodářství doma i v cizině.

K zákonné úpravě, týkající se Národní banky československé, přistupuje jako pokračování úsilí o soustavné přebudování peněžního trhu zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu zákonem ze dne 14. března 1934, č. 49 Sb. z. a n. Poslání ústavu jest, aby za finanční účasti státu a příspěvkové povinnosti peněžních ústavů a některých skupin pojišťovacích ústavů pečoval o distribuci úvěrových prostředků v zájmu rovnoměrného uspokojení úvěrových potřeb a aby spolupůsobil současně také při úpravě trhu státních papírů. V první době jeho činnosti musí přirozeně býti těžisko ústavu v úsilí o likviditu peněžních ústavů, redistribucí nashromážděných prostředků tam, kde hospodářská krise zasáhla nejtíže a kde toho hospodářské zájmy nejvíce vyžadují. (Tak jest!) Současně soustřeďuje se práce Reeskontního ústavu na poli lepší organisace trhu státních papírů; pečuje se na jedné straně o to, aby státní dluhopis se v budoucnosti stal zase schopným úvěru, na druhé straně, aby, je-li toho pro majitele státního dluhopisu potřeba, byl skutečně také prodejným. K tomu cíli reguluje Reeskontní ústav za spolučinnosti konsorcia peněžních ústavů k tomu utvořeného také bursovní trh státních dluhopisů. Docílené výsledky ukazují, jak správným počinem bylo zřízení tohoto ústavu, jehož pole činnosti se stále více rozšiřuje. Ústav jest za účasti orgánů státní správy vedle vlastních funkcionářů veden autonomními činiteli veřejného i soukromého peněžnictví, kteří ve svých zkušenostech mají nejlepší porozumění pro potřeby peněžního trhu.

Pokud se týče první stránky činnosti Reeskontního ústavu, činí do 24. října t. r. částka povolených reeskontních a lombardních úvěrů 160,035.750 Kč, z nichž čerpá 218 peněžních ústavů ponejvíce lidového peněžnictví. Úvěry poskytují se a náležité jistoty a podkladem jejich je skutečná potřeba hospodářství, jak jest vidno také z toho, že úvěry se také po uplynutí příslušných lhůt řádně splácejí. Z povolených úvěrů bylo také již 13,583.338 60 Kč splaceno.

Velmi slibně se vyvíjí zásah Reeskontního ústavu do trhu státních dluhopisů na peněžní burse. Tento obor činnosti zahájil Reeskontní ústav teprve v červenci t. r., ale přes to jest již pozorovati, že jeho soustavné působení přispělo neobyčejně ke konsolidaci trhu státních dluhopisů. Působením tímto můžeme krátce říci, že skutečně vytvořil jejich trh za normální funkce poptávky a nabídky, zvláště když Reeskontní ústav v případě potřeby přejímá nabízené zboží. Kursy státních dluhopisů se ustálily, mají v poslední době tendenci vzestupnou a Reeskontní ústav nemusí pouze nabízené položky zboží odebírati, nýbrž má možnost i značné jejich položky umístiti. Státní dluhopis se tím vrací své pravé funkci býti prostředkem uložení kapitálu, které jest pro každého soukromníka i peněžní ústav investicí nejen rentabilitní, nýbrž i snadno realisovatelnou. Od počátku této své působnosti zakoupil ústav nom. 148,902.500 Kč státních dluhopisů v hodnotě 103,035.901.35 Kč a prodal nom. 96,433.900 Kč dluhopisů v hodnotě 68,527.375˙10 Kč. Konečná zásoba činí nom. 52,468.600 Kč dluhopisů v kursovní hodnotě 34,508.526.25 Kč.

V této funkci dostane se Reeskontnímu ústavu r. 1935 vydatné podpory vzhledem k ustanovení čl. VII, odst. 2 finančního zákona nákupem dluhopisů státních půjček na volném trhu do výše 150,000.000 Kč státem. Nakoupené dluhopisy budou vzaty z oběhu a odepsány v knize státního dluhu.

Prostředky ústavu stoupají také úměrně se vzrůstajícími jeho úkoly. Kromě vlastního kapitálu splaceného státem dostoupily povinné vklady podle §u 41 stanov do 21. října t. r. výše 112,561.496 Kč. V Reeskontním ústavě vytváříme si tak orgán, který jest prostředníkem mezi Národní bankou československou na jedné a na druhé straně ostatním peněžním trhem. Opřen o úvěrovou reservu cedulového ústavu podle statutárních jeho podmínek v případě potřeby po odůvodněné jeho úvěrové nároky - posud bylo tohoto úvěru potřebí v nepatrné míře - obstarává úvěrové nároky, které dříve bezprostředně narážely na cedulový ústav. Na druhé straně jest jeho péče o trh státních dluhopisů dalším článkem v rekonstrukci peněžního trhu. Nastupuje zde také funkci cedulového ústavu, pokud máme na mysli regulatorní činnost cedulových ústavů v anglosaských zemích, (Hluk. - Místopředseda Zierhut zvoní.) působiti na peněžní trh usměrňováním nabídky a poptávky po státních ukládacích papírech. Činnost tato se dále rozvíjí zahájením lombardního úvěru bursovního státního papíru, který za spolučinnosti peněžních ústavů a Národní banky má býti na jedné straně pokračováním v dalším uvolňování trhu státních dluhopisů a na druhé straně systematickým počátkem vytváření krátkodobého peněžního trhu na podkladě bursovním, kterého jsme posud postrádali, vyjma ojedinělé pokusy s organisací eskontu státních bonů v době ještě před krisí.

Dosavadní výsledky těchto provedených opatření potvrzují přesvědčení, že jen soustavnými úpravami a zásahy můžeme se pozvolna dopracovati obnovy peněžního trhu, která jest zároveň cestou k otevření nových úvěrových možností pro umístění krátkodobého a dlouhodobého kapitálu. Tento proces bude tím rychleji probíhati, čím více budou vzrůstati možnosti vzrůstu kapitálových úspor z výnosů oživujícího se podnikání.

Tento proces obnovy vyžaduje však klidu a důvěry.

Jakým důležitým činitelem je důvěra, vidíme názorně na vývoji poslední doby. Veřejnost důvěrou reaguje na soustavná opatření k obnově peněžního trhu. Vedle dat, která jsem právě přednesl, potvrzuje nám to i velice příznivý výsledek prolongace pokladničních poukázek splatných 1. listopadu t. r.

Nic více nemůže porušovati tento tak těžce se uplatňující příznivý vývoj než obava z jakýchkoliv opatření, jež by otřásti mohla po celou krisi neotřesenou měnovou stabilitou nebo jinak působiti na dostavující se rovnováhu hospodářských poměrů jako podmínku nerušeného vývoje hospodářské činnosti výrobní. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Trapl (pokračuje): Touto podmínkou jest i rovnováha státních financí, jichž úvěrové potřeby nesmějí nadále odčerpávati největší část pohotových prostředků peněžního trhu způsobem a měrou protichůdnou konsolidačnímu procesu v letošním roce tak slibně se rozvíjejícímu. Jest ovšem nutným hospodářským zájmem, aby distribuce pohotových prostředků děla se na prospěch hospodářské činnosti, jež jest národohospodářsky nejprospěšnější. Především jde tu o opatření úvěru pro výrobní podnikání.

Obnova peněžního trhu, provázená obnovou trhu státních a ostatních veřejných dluhopisů, znamená zároveň také mobilitu peněžnictví, když bylo postaráno o odstranění mimořádných poruch, jež v něm za krise nastaly.

Obnovení tvoření kapitálu je při vzrůstající jeho nabídce na peněžním trhu také přirozeným předpokladem pro zlevnění úvěru a konečně také cestou k snížení dluhového břemene dlužníků. K tomu může vydatně přispěti také další zlevňování režie peněžních ústavů a zjednodušování složitého a drahého systému peněžnictví protichůdného nutnosti zlevnění úvěrových podmínek. Tíživý stav zadlužení celého hospodářství stal se však důsledkem deflačního procesu, znamenajícího zhodnocení dluhů, vážným problémem hospodářským. Bude nutno se jím ještě zvláště zabývati v souboru řešení ostatních hospodářských otázek souvisících s krisí.

Jest nesporno, že otázka obnovy peněžního trhu jako podmínka správné funkce peněžnictví na poli hospodářsky podloženého úvěru jest v souboru programatického řešení hospodářských poměrů ve státě mimořádné důležitosti. Při tom nelze však opomíjeti, aby v oboru vnitřní hospodářské činnosti nebylo učiněno vše ostatní, co může býti nápomocno překonávati hospodářské obtíže. Sem náleží především úsilí o zlepšení produktivity ve všech oborech hospodářského podnikání jako předpoklad zmírnění nejtěžšího symptomu krise - stále ještě těžké nezaměstnanosti. Nehledíc k zajištěné pomoci podpůrné a vyživovací nutno se všemi silami starati, aby byly zjednány pracovní možnosti co největšímu počtu nezaměstnaných. Bude to možno především účelným a hospodárným prováděním veřejných investičních prací, na něž je i ve státním rozpočtu počítáno měrou přiměřenou dnešní hospodářské situaci státu. Zároveň nutno odstraňovati všechny překážky, které se kladou do cesty zařadění co největšího počtu pracovníků do pracovního procesu. I zde připadá státu řada úkolů zasáhnouti normativním způsobem ve své vlastní působnosti (otázka pracovní doby a práce přes čas, ochrana malých živností, zlepšení organisace zemědělské a průmyslové výroby a odbytu atd.).

Pokud jde o finanční správu, bylo by jejím prvním úkolem, aby přikročila co nejrychleji ke všem opatřením, jež jsou s to, aniž by tím ohrozila plnění úkolů státu rozpočtem uložených, zmírniti tíhu veřejných daní a dávek, jež postihují jednotlivé obory činnosti výrobní a brzdí jejich rozvinutí. Naléhavou v tomto směru jest zvláště nová zákonná úprava živnostensko-právních předpisů a daňového zatížení automobilové dopravy, kterouž bude ovšem nutno řešiti s náležitým zřetelem na zájmy státní železniční a automobilové dopravy. Finanční správa zamýšlí při té příležitosti unifikovati a zjednodušiti dávky zatěžující jednotlivé obory automobilové dopravy a přihlížeti při tom náležitě k zatížení jejímu náklady za pohonnou směs. V souvislosti s touto otázkou jest sledován i problém urychlené úpravy silniční sítě, aby silniční fond mohl býti lépe dotován v zájmu rozšíření silničního programu investičního, ježto silniční práce jsou zvláště způsobilé zaměstnati co největší počet uchazečů o práci.