A jestliže my, kteří tak často hlásáme ze všech stran koaličních i oposičních požadavek zachování a udržení demokracie politické v tomto státě, věřte, že nejspolehlivějším nositelem této demokracie politické je spokojený zemědělský lid. (Potlesk.) A nyní jsme trochu té spokojenosti nabili do srdcí a duší toho venkovského lidu. Ale nesmíme si myslit, že tím je všechno splněno, co zemědělství žádalo. Jestliže se odhodlaně hlásíme k tomu, abychom řády hospodářské a sociální dále organisovali, musíte nám pomoci, abychom tento princip regulování vnesli do všech dalších odvětví naší zemědělské výroby, abychom každému odvětví dali, co mu patří, abychom mu zajistili rentabilitu, výnosovost.

Které je teď nejdůležitější odvětví po obilnářství, vlastně důležitější než obilnářství? Je to produkce živočišná. Produkci živočišné jsme nedopřáli nic, a ta se nám letos tak zhroutila, vážená sněmovno. Když jsme viděli, že se platilo za prasátka 3 Kč, za hovězí dobytek 2 Kč a někde jen 1 Kč, tu všichni z politických stran, jak tu sedíme a spolupracujeme, jsme si stěžovali, že je to úžasná kalamita pro naše zemědělství. A uvědomte si laskavě, že o živočišnou produkci má zájem nejširší vrstva malých a středních zemědělců, že pro celek zemědělské výroby má dobytkářství dvoj- až trojnásobně větší význam než obilnářství. Krise byla citlivější a ostřejší pro dobytkářství nežli pro obilnářství, kde jsme přec jen měli možnost intervence. Ale dobytkářství necháme zhroutiti? To by nebylo myslitelné, a bohužel že i ta opatření, která jsme přece jen letos probojovali, nebo aspoň vyřešili, se neprovádějí. Jest to především mlékařství. Když jsme začali loni na podzim řešiti otázku mlékařskou podle vládních mlékařských osnov, prohlásil úřední referent, že všechny státy evropské pro mlékařství něco udělaly, někde více, někde méně, jen 3 státy ne: Albanie, Řecko a Československo. V tomto světle jsme se objevili my. Tak jsme pod tíhou tohoto vědomí, slavná sněmovno, vyřešili 3 osnovy: nařízení o t. zv. pasteurisaci, nařízení o minimálních cenách a zákon o fondu vyrovnávacím. Já vám dnes konstatuji, že tyto osnovy, které měly produkci mléčnou povznésti, stabilisovati cenu mléka pro zemědělce, zavésti pořádek na trhu pro konsumenta, zajistiti kvalitní mléko, jak to požadovali konsumenti, ačkoliv trvají celý rok, nejsou vůbec prováděny, nejsou aktivovány. (Posl. dr Novák:Naopak klesly ceny mléka!) Ano, více zemědělce poškodily, poněvadž spekulace se snaží je zmařit. Nic se nestalo a právě v těchto dnech odehrává se veliký zápas mezi zemědělci a jejich organisacemi a mlékárnami průmyslovými. Na pražském trhu konají se denně schůze, jednající o tom, že mlékárny hrozí pohrůžkou, že ty špatné ceny mléka srazí ještě dolů o 30 haléřů. Dámy a pánové, dojde-li k tomu, věřte, že nastane veliký chaos, nastanou veliké poruchy v zásobování velkých měst, pokud sahají moje informace. Takovou ránu si nedají zemědělci líbiti, aby se na cenách dále sráželo. Spor se vyhrocuje v tom, že ho má rozhodnouti profesor národního hospodářství Karlovy university. Jak on k tomu přichází, aby o tom rozhodoval? Ale on rozhodne v nejbližších dnech proti zemědělcům nějakým novým sražením cen. Na vás, zástupce z kruhů zemědělských a konsumentských, apeluji tímto: Nejde nám zemědělcům o nějaké zdražení mléka, nýbrž o udělání pořádku; nám jde o to, aby na trhu mléčném byla potírána spekulace, která podbízí ceny špatnou kvalitou. Do mléka nalévá často vody, a tak si pomáhá. Podbízí ceny a tak se strhují ceny veškerého mléka, ať čerstvého nebo mlékárenského v Praze. Tím způsobem poškozuje se zemědělec i konsument a spekulaci se daří dobře. Jde nám o to, abychom docílili pořádku, stabilisace cen přiměřených pro zemědělce i pro konsumenta a abychom potlačili spekulaci.

Druhé nařízení, jehož osud je podobný, jest nařízení o margarinech a umělých tucích. Nařízení jsme vydali asi před osmi měsíci, neprovádí se však. Měl býti vyhlášen kontingent na výrobu margarinu továrnám, ty se nejdříve v zákulisí usnesly, ale kontingent se nevyhlásil, poněvadž jedno ministerstvo se proti tomu postavilo a tak to zmařilo. To je defekt naší administrativy, že nařízení vydané a platné se neprovádí. Ale nejen že se neprovedlo, ale jako neprovedené se má novelisovat a ještě zhoršiti. My jsme nařízení vydali a neprovedli. Jeho vydání má býti teď ještě zhoršeno, ale máme obavu, že ani to zhoršené se neprovede. Víme velmi dobře, že se jedná o tangování zájmů určitých silných skupin, které takovým způsobem ovlivňují i provádění platných nařízení. A proto varujeme velmi důtklivě před nějakým zhoršením nebo dalším protahováním celé této materie. Žádáme, aby byly kontingenty vyhlášeny a aby byla udělána opatření ohledně zajištění přednostního nákupu domácích semen olejnatých. Volá se na nás z řad konsumentů, abychom plánovali. Chceme to dělati, abychom posílili produkci řepných semen, řepy, soji, abychom mohli tímto způsobem redukovati odvětví přebytková ve prospěch zvýšené produkce semen olejnatých. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Mlékařství se neprovedlo, margarin se neprovedl.

Teď k vlastní produkci dobytka vepřového a hovězího. Tam krise trvá dále, a vážení pánové, pokud trvá krise produkce živočišné, trvá krise zemědělství. Tomu zemědělství jsme nevyřešili jeho krisi obilnářskou akcí.

Proto chceme-li, vážení pánové, pomoci širokým vrstvám malých a středních zemědělců, musíme vyřešiti určitý systém, určitou soustavu i pro zregulování produkce živočišné. Řekne se nám snad: máte živočišný syndikát. Máme a nemáme živočišný syndikát. Byl nastolen k tomu, aby prý reguloval dovoz živočišných výrobků z ciziny k nám. Jedná se hlavně o bagouny, máslo, sádlo a vejce, jiného nedovážíme, a trochu těch sýrů. A co dělá ten syndikát? Ten nedělá vůbec nic, poněvadž kontingenty pro dovoz těchto artiklů, které jsem jmenoval, jsou sjednány v mezistátních dohodách... (Posl. Slavíček: A pokud něco dělá, udělal ostudu v Jugoslávii!) Ano, pokud dělá, dělá ostudu. On vybírá poplatky a víte pro koho? Vybírá poplatky z bagounů a sádla, ale ne pro náš stát, nýbrž musí to vraceti státům cizím, tak že jsme výběrčími poplatků pro cizí státy, které k nám dovážejí. Zkrátka a dobře syndikát nezasahuje nijak ani do poměrů domácího trhu, kde stále řádí spekulace. Na pražském trhu 11 velkokomisionářů diriguje a organisuje všecko, ovšem jen pro sebe a proti nám jako zemědělcům a proti konsumentům, těch 11 komisionářů ovládá situaci a diriguje celý náš trh. Proto jsem se vlastně ujal slova; věřte mi, kolegové, že jsem hovořiti nechtěl. Ujal jsem se slova, abych zde zdůraznil, že naše vláda a my jako zákonodárci jsme povinni také tento nedostatek našeho zemědělství odstraniti a organisovati naši živočišnou produkci.

Co žádáme? Zde není možný monopol ani ve formách tužších nebo volnějších, není to prostě proveditelné, jak jsme to udělali u obilí. Lze hovořiti jen o tom, abychom vytvořili nějakou jednotnou obchodní společnost po vzoru ciziny, této společnosti obchodní svěřili 3 úkoly, a to především regulování dovozu dobytka a hlavních živočišných výrobků z ciziny k nám, za druhé usměrnění domácího trhu pomocí různých intervenčních akcí, aby se potlačila spekulace a stabilisovaly ceny, a za třetí subsidiární, podpůrný vývoz těch přebytků, pokud se zde jeví u dobytka hovězího, vepřového atd. Tyto 3 úkoly stačí takové společnosti svěřiti, zejména pro usměrnění příhonu na domácí trh, a pak věřím, že se ten úkol dá vyřešiti. Mají tak vyřešen tento úkol v Rakousku, Holandsku a jiných státech a věc se tam dosti dobře podařila. Kdybychom tak neučinili, mám neblahý pocit, že bychom tím ohrozili i trvání obilního monopolu. Obilní monopol má na starosti jen jeden výsek zemědělské produkce, obilnářství, a bude to nutno doplniti. Musí tu býti také ještě organisace pro produkci živočišnou. Naší snahou je, abychom zjednali rovnováhu mezi produkcí živočišnou a rostlinnou na zdravé indexové základně tak, abychom zabezpečili výnosovost celého zemědělství. (Potlesk.)

Princip regulování a organisování má býti také vnesen, jak jsem tu již prohlásil, do všech ostatních jednotlivých výrobních odvětví, jak to které potřebuje anebo zasluhuje. Mám tu na mysli některé věci, které uvedu jen heslově.

Našemu chmelařství jako odvětví velmi významnému pro náš hospodářský život i pro naši obchodní bilanci, jsme pomohli letos na jaře novým chmelařským zákonem t. zv. provenienčním a tu jsme dali určitou zásadu, že chmelařské organisace pod dozorem státu mohou regulovati produkci, to znamená chmelnice. Zakládání nových chmelnic musí býti povoleno zemským úřadem po schválení zemědělské rady. Staré chmelnice je možno někdy redukovati, když to vyžaduje tržní situace, aby byla udržena rovnováha mezi nabídkou a poptávkou. (Hlasy: To je regulace!) Ano, to je regulace produkce. Tehdy se sněmovna usnesla na resoluci, která vyzývala vládu, aby jako doplněk k tomuto chmelařskému zákonu ještě vyřešila pomocí zmocňovacího zákona zvláštní opatření pro regulování trhu chmele. Trh chmelný je prosycen spekulací. Také zkušenosti z letošního roku to potvrzují, ceny se pohybují od 1000 ke 2000 a zase dolů, jako doklad, že spekulace tu řádila a žila na škodu zemědělců, pivovarů atd. Je potřeba proorganisovati i trh chmelařský, aby ceny byly stabilisovány a spekulace potlačena v zájmu jak zemědělců, tak i pivovarů.

U lnářství naši interesenti hlásají požadavek, abychom zde trochu přeorganisovali onen systém opatřování úhrad pro tvoření fondu lnářského při ministerstvu zemědělství. Jak vám známo, vyřešili jsme loňského roku vládní nařízení podle zmocňovacího zákona, podle kterého dává stát lnářům vedle jiných ještě kautel 40 Kč příplatku na 1 q lnu. Učinili jsme to za tím účelem, aby se lnářství povzneslo. Vezměte na vědomí, že tento fond, který je při ministerstvu zemědělství, se neschází, takže jsme vypláceli tyto příspěvky za loňský rok teprve teď, čili rok pozadu. To také nevzbuzuje důvěru zemědělské veřejnosti k těmto vládním nařízením. Proto žádáme, aby příspěvky za letošní rok byly vyplaceny s urychlením, aby se opatřily nějakým úvěrem pro tento fond a aby se otázka úvěrová nově právně upravila.

Mám ještě jednu záležitost, drobnou snad, ale přece jenom je to otázka, která je důležitá jak pro zemědělství, tak i s hlediska vyšších zájmů celostátních. Doporučuji velmi důtklivě - poměry jsou hodně neustálené a mimořádné - abychom se také emancipovali od ciziny stran pohonných látek pro motory a automobily. Jsme příliš odvislí, ba skoro úplně odvislí na cizině. Po této myšlence jdouce jsme vyřešili zákon o povinném míchání 20% lihu s 80% benzinu, který dovážíme z ciziny. Vláda má zmocnění, aby toto míchání zvedla ze 20% na 25%; to bychom mohli učiniti okamžitě, ale doporučuji, aby se to zvýšilo co do lihové kvoty ještě dál, abychom se emancipovali ještě více od ciziny právě v té nejdůležitější potřebě látek pohonných.

Když jsem pročítal opětně projev p. předsedy vlády, viděl jsem tam výraznou myšlenku o výrobní a distribuční samosprávě potřebných odvětví pod dozorem státu a uvažoval jsem o tom, jak vyřešiti tuto myšlenku. Tato myšlenka musí míti nějaký generelní právní podklad, a tu mě napadá, že vláda naše asi před 1/2 rokem nám ohlásila osnovu zákona o syndikátech, ať z oboru průmyslového nebo zemědělského, které by se tvořily za tím účelem, aby jednotlivá odvětví podle potřeby byla zorganisována k provádění samosprávy a dělání pořádku v poměrech výrobních, odbytových atd. pod dozorem vlády, státu. (Posl. Slavíček: Kartely je suplují!) Vážený příteli! Podle mého názoru jsme udělali zákon kartelový trochu slabý. Tehdy nebyla ještě odvaha se podívati těm hospodářským poměrům tváří v tvář. Měli jsme kartelový zákon více zostřiti a zesíliti ingerenci vlády. Podle mého názoru do každého kartelu patří vládní komisař (Potlesk.), aby kontroloval všechna usnášení, rozhodování, všechny akce, zejména s hlediska toho, zdali netangují zájem celostátní, celonárodní, sociální atd. Myslím, že tento defekt se dá nahraditi a doplniti. Chceme, aby stát a jeho vláda i zákonodárné sbory měly ingerenci na vývoj hospodářského života v tomto státě, a nejenom života hospodářského, nýbrž i sociálního.

Zápasíme těžce o zmáhání problémů sociálních, nezaměstnanosti i jiných problémů, a vidíme, že mocnější vlivy jsou mimo parlament, které nám tuto práci maří a kazí. Na této cestě najdete naši stranu a nás všechny hotovy k tomu, abychom pracovali pro takové proorganisování hospodářského a sociálního života, jak to slouží dobru a prospěchu všech pracujících vrstev našeho národa.

Soudím také, že podobné syndikování jednotlivých odvětví, jak toho je kde potřeba, posloužilo by poměrům výrobním i sociálním, zaměstnanosti, a pokud jde o nás zemědělce, mám na mysli, že bylo by přímo nutností zříditi takové syndikáty pro některá odvětví hospodářského průmyslu v zájmu stabilisování poměrů a v zájmu zajištění řádného zpeněžování našich surovin a zemědělských výrobků.

Pro obor obchodní politiky pro krátkost času nechci proklamovati mnoho. Jenom poukazuji na to, že jsme měli pravdu my republikáni, když asi před půl rokem někteří činitelé volali po uvolnění hranic, obchodu, vývozu a dovozu, zrušení devisové komise atd., to všechno byly hlasy velmi energické. Teď vidíme, že bychom byli tímto postupem udělali hodně chyb. Naopak teď se v cizině ochranářská opatření zejména ohledně dovozu zesilují. Německo se úplně uzavřelo. (Posl. dr Winter: To není důkaz, že je to dobré!) Ale musíme se brániti. Já prohlašuji, že právě v obchodní politice musíme dělati politiku defensivní a nemůžeme si otevříti dvéře dokořán. Právě v obchodní politice je nutná defensiva a politika obranná. Německo nejen že dnes zdržuje placení, ale má systém, podle kterého rozhoduje, co se dá dovézti, určuje kontingenty a dovoluje jen dovoz surovin a polotovarů trochu dříví, uhlí atd. Co dělá Rumunsko? Reguluje dovoz, víte z jakého hlediska? Kdo chce dovézti, musí napřed vyvézti, a za 100% vývozu doveze jenom za 60%, poněvadž těch 40% si nechává na placení jiných úkolů, zamrzlých pohledávek. Čili napřed vývoz a potom teprve zmenšený dovoz.

Pokračuji dále. Opakuji zde po jednom předřečníku to poznání, že jsme jistě upřímně ovládáni snahami po stupňování exportu, ale nesmí býti stupňování exportu přeceňováno proti domácímu trhu. A zde jsme u kapitoly kupní síly. Také se o tom mluví v exposé p. předsedy vlády, abychom sledovali také pozvednutí kupní síly u všech vrstev zemědělců, konsumentů, zaměstnanců, řemeslníků atd. Tyto momenty nesmíme pouštěti se zřetele, ale jistě budeme vždy pro stupňování exportu, poněvadž chápeme jeho veliký význam.

Klademe ovšem velikou váhu a jako základní předpoklad na udržení aktivity naší obchodní bilance, a to nejen v zájmu našich hospodářských poměrů, nýbrž také v zájmu zabezpečení naší valuty. Jsme pro urychlené zřízení Exportního ústavu a byli bychom velmi rádi, aby byl brzy ustaven, zejména s oběma sekcemi, průmyslovou a zemědělskou, aby tyto dvě důležité instituce mohly vyvinouti nejkrajnější úsilí po uplatnění vývozních snah.

Budeme pro to, aby se i otázka organisace exportních úvěrů rozšiřovala a vystupňovala. Bylo zde jednáno stran Ruska, abychom po této stránce vyšli vstříc potřebám našeho exportního průmyslu.

Široké oblasti našeho zemědělství, zejména střední Čechy, český sever a také některé okresy na Moravě a Slovensku letošního roku byly postiženy těžkou kalamitou, suchem, které zničilo velikou kvotu naší polní úrody, zejména zničilo téměř úplně nebo silně poškodilo naši sklizeň obilní. S povděkem kvituji zde mimořádnou péči naší vlády, která přispěla všemožnými prostředky k podpoře těchto postižených oblastí.

Bylo vyhlášeno moratorium, dokonce všeobecné moratorium, byla poskytnuta velká dotace 100 mil. Kč jako příspěvek ke zvýšení živelních fondů zemědělských rad, aby se ty částky rozdělily poškozeným zemědělcům. To se mělo státi do setí, aby měli prostředky k nákupu osiva, krmiva atd., ale ani dnes, v době tak pokročilé, není zemědělským radám přidělena ani polovina označené částky, takže celý ten hospodářský efekt hodně selhal. Proto apeluji na vládu, aby se přičinila, aby s největším urychlením byly zbývající částky z této dotace zemědělcům v poškozených oblastech vyplaceny, aby tato snaha našla dobrou odezvu v poměrech dotčených oblastí.

Dále doporučuji, aby vláda vyřešila pomocnou akci přídělem levných krmiv. Prohlašuji, že jsme tak neprozíraví, že vyvážíme dnes do ciziny ječmen s bonifikací nejméně 70 Kč a krmnou mouku s bonifikací asi 40 Kč na 1 q. Prodáváme krmnou mouku do Vídně asi za 25 Kč, doplácíme na ni asi 40 Kč a oni tam levně krmí. Proto doporučuji, aby se slevilo ne 70 u ječmene a 40 u krmné mouky, ale třeba jen polovina té částky na krmivech a aby se pomohlo zemědělcům v poškozených oblastech přídělem několika tisíc vagonů, abychom, když již obětujeme peníze na vývoz do ciziny, s menší obětí v náhradu za to posloužili našemu domácímu hospodářskému životu.

Žádám také ministerstvo železnic, aby udržovalo dále, až do jara, tarifní slevy, které se poskytovaly na osivo, na krmiva a stelivo do poškozených oblastí, které toho nutně potřebují.

Poukazuji také na situaci skupiny pachtýřů v těchto oblastech a podporuji jejich požadavek, aby nějakými vhodnými doplňky k loňskému nařízení o úpravě pachtovného se docílilo pro tyto oblasti nějaké přiměřené slevy na pachtovném. Je to požadavek jistě odůvodněný, spravedlivý a oni jako nejhůře situovaní zasluhují, aby se jim také v tomto směru vyšlo vstříc.

Přicházím k dalšímu těžkému problému našeho zemědělství. Je to otázka tíživých dluhů našeho zemědělství, čili otázka oddlužení zemědělství, jak o ní hovořil p. předseda vlády. Slavná sněmovno! Tato otázka představuje velmi obtížný problém - vím, že je těžko řešitelný - ale přece jen se řešiti musí za všech okolností a bez dalšího odkladu. O té otázce jsme zde již několikráte mluvili, já sám s této tribuny asi 5kráte - rovněž tak ostatní pánové - a zástupci všech politických stran, ať koaličních či oposičních, uznali, že v této otázce náš stát a naše vláda musí účinnou pomocí vyjíti vstříc širokým vrstvám našich malých a středních zemědělců, pokud jsou přetíženi dluhy v důsledku hospodářské krise. Zatím jsme nevytvořili nic jiného než provisorium, odklad exekucí. Zákon z loňského roku byl letos prodloužen zase do konce roku a při tom jsme si vždycky řekli, že zákon tento nepřináší positivně našim zemědělcům žádnou pomoc, že jim naopak působí dosti značné obtíže, znemožňuje úvěr, dělá velké výlohy v soudním řízení, a také jsme si řekli, že to prodloužení do konce roku má býti naposled a že musí přijíti nějaký zákon, který našim zemědělcům zjedná positivní pomoc.

Slavná sněmovno! Konstatuji zde, že ministerstvo zemědělství má připravenou osnovu zákona o oddlužení našeho zemědělství, že tuto osnovu poslalo ministerstvu financí a že ji ministerstvo financí - četli jsme to nedávno v novinách - vrátilo s podotknutím, že tato osnova řeší problém na příliš širokém podkladě a že si to - a to je právě to zajímavé ministerstvo financí představuje jinak, ale neřeklo jak. S touto otázkou nesmí býti činěny žádné další průtahy. Konstatuji zde tato fakta. Ve všech státech Evropy, kde zemědělství hraje určitou roli, tento problém již vyřešili. Dovolím si přečísti ty státy, odkud máme podrobné informace o řešení tohoto velikého problému. Poukazuji na to, že tyto státy vyřešily otázku oddlužení svého zemědělství. Jsou to: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko, Jugoslavie, Bulharsko, Rumunsko. A teď jdu na sever: Polsko, baltické státy, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Norsko. Ale i velké státy zámořské vyřešily otázku oddlužení zemědělství. Jmenuji Spojené státy severoamerické, Brazilii, Argentinu, Japonsko, Egypt atd. Proč tohoto argumentu používám? Proto, abych dokázal, že všechny státy evropské i některé zámořské, v nichž zemědělství hraje jakousi roli, splnily svůj úkol a vyřešily tento citlivý existenční problém.

A u nás, slavná sněmovno, jsme nevyřešili positivního nic a jsme v tom krásném porovnání, jaké jsem prve učinil u mlékařství. Je to defekt naší legislativy, že jsme nevyřešili nic v tomto směru pro pomoc širokých vrstev našich zemědělců. A co spáchali naši zemědělci? Konstatuji zde, že naši zemědělci se obětovali po dobu celé hospodářské krise s napětím všech sil, nasadili všecky své úspory, aby udrželi provoz zemědělských podniků, aby vyráběli chléb pro celý národ, vyčerpali své možnosti majetkové, zadlužili své kmenové jmění, jsou vyčerpáni, většina jich je na pokraji zoufalství. Proto volám k této sněmovně, aby náš zákonodárný sbor splnil svůj úkol pro široké vrstvy našich zemědělců a zachránil jim jejich situaci a jejich podnikání pro další plnění celonárodních a celostátních úkolů. (Potlesk.)

V takové situaci dlouho nemůžeme zůstati, aby se na nás poukazovalo, že jsme jediný stát v Evropě, který tento úkol nesplnil. To je argument, který bychom nesnesli a neomluvili.

O tomto zákoně a o tomto úkolu se přednášejí všelijaké nejasnosti, celá věc se někdy perhoreskuje, zbytečně se stupňuje a přehání, aby se líčila jako problém nesplnitelný. Proto dovolte, že vytyčuji asi 6 hlavních zásad, na základě nichž si představujeme splnění tohoto velikého úkolu ve státě:

1. Chceme, aby připravovaná pomoc se vyřešila jenom pro zemědělce, kteří jsou ohroženi na své existenci hospodářskou krisí bez své viny, a pro zemědělce, kteří ještě jsou k zachránění. To je první these.

2. Tato pomoc, kterou budeme žádati v příslušné osnově zákona, musí býti tak vydatná, aby umožnila udržení rovnováhy zemědělské usedlosti po stránce finanční, a dále, aby také umožnila výživu, zaopatření celé rodiny zemědělce. Moment hospodářský a sociální.

3. Chceme, aby se vyřešila otázka konverse dluhů krátkodobých na dlouhodobé a možnost splátkového umořování.

4. Budeme žádati pomoc především ohledně snížení úroků na 4%, třeba až na 3% a v případě potřeby i snížení na pohledávkách, na vlastních dluzích.

5. Způsob řešení navrhujeme podle analogie t. zv. řízení vyrovnávacího, jak ho užívají jiné vrstvy obyvatelstva, průmysl, živnosti a obchod. Je všem známo, že podle zákona o vyrovnávacím řízení se dnes průmyslník, živnostník, obchodník vyrovná, když upadl do kalamity, ať vinou svou nebo bez své viny, a nemůže platit. Vyrovná se podle zákona na 45% a mimosoudně třeba až na 20%, pracuje dále a má zachráněnou existenci svou i své rodiny. Zákon tento platí pro všechny státní občany a platí i pro zemědělce. Ale ti ho použíti nemohou, poněvadž překážka spočívá v tom, že věřitelé si zajišťují své pohledávky hypotekárně; a hypotekární právo je silnější než právo vlastnické a tím tížeji spočívá na nemovitostech. Chceme ducha tohoto zákona přizpůsobiti i pro zemědělství, zdůrazňujíce, že vyrovnávací řízení se musí přizpůsobiti i pro zemědělské poměry a pro náš úkol oddlužení zemědělců jako důsledku hospodářské krise.

Četl jsem včera, tuším v "Hospodářském rozhledu" o tom, že pomocí tohoto řízení vyrovnávacího vrstvy průmyslové, živnostníci a obchodníci si za poslední 3 až 4 leta ulehčili na dluzích asi o 3 miliardy a o tom nikdo nehovoří a nikdo to nevytýká. Kdybychom to dokázali my zemědělci, stačilo by nám to, abychom si částečně pomohli. Úmyslně to říkám, že chceme ducha zákona, který platí již pro všecky stavy, také aplikovati na zemědělství, poněvadž naši zemědělci jsou také státní občané a mají míti tutéž pomoc, jaká se poskytuje jiným stavům.

6. Žádáme vytvoření zvláštního pomocného fondu při ministerstvu zemědělství, složeného z velikých obnosů, aby se mohla poskytnouti z něj úhrada těch ztrát a diferencí u věřitelů, kteří ji nemohou nésti sami jako peněžní ústavy a lidové peněžnictví, kterým se musí dáti plná náhrada resultující pro ně z těchto ztrát.

Ještě jednou prohlašuji, že naše sněmovna tento úkol splniti musí, neboť jeho opoždění nelze dále omlouvati. Je to úkol, který bude řešen nejenom z hlediska dlužníků; vždyť oddlužení nebude úplné, zůstane ještě dosti dluhů na gruntech a chalupách, ale sejme se s beder našich zemědělců jenom ta tíha, kterou nemohou unésti, a to je jistě úkol sociální. Ale mnohý z vás by mohl říci: Vždyť ten zákon bude důležitější pro věřitele než pro dlužníka, poněvadž dnes věřitel nemůže vůbec dostati svou pohledávku, jelikož zemědělci toho druhu jsou insolventní a nemohou platit. Budeme tento úkol řešiti na střední cestě mezi zájmy zadlužených zemědělců a zájmy věřitelů, peněžních ústavů a celého našeho peněžnictví, abychom tímto způsobem úvěry učinili mobilní a spravedlivě sloužili tak celému národnímu hospodářství.

Mám ještě jednu otázku, která působí na venkově velmi mnoho rozhořčení a pocitů křivdy pro naše zemědělství. Je to otázka převodních poplatků. Tyto převodní poplatky a dávky, které se vybírají při převodu zemědělských usedlostí jsou neúměrně tíživé a nebere se při nich zřetel na dnešní situaci našeho zemědělství, ani na zadluženost těch chalup, které se převádějí, takže se to pociťuje jako tíživá křivda.

Jsou časté zjevy toho druhu, že usedlost je tak zadlužená, že tam sice zbývá ještě nějaká kvota aktiv, ale při převodu by poplatky a převodní dávky absorbovaly ještě tuto poslední aktivní kvotu té usedlosti. Jsou případy, že zemědělec-otec nemůže předati usedlost svému synovi, poněvadž nemá na zaplacení těchto poplatků nebo se bojí, že by se zadlužení převrcholilo. Tato otázka působí roztrpčení velmi značné, poněvadž právem mohou vytýkati zemědělci, že jiné stavy svůj majetek movitý a kapitál peněžitý si převádějí pod rukou a důvěrně, bez jakýchkoliv poplatků z převodu. My žádáme, aby se tato otázka rovněž vyřešila s urychlením novou úpravou, která by přinesla podstatné snížení těchto poplatků a převodních dávek pro zemědělce, zejména pro okruh blízkých příbuzných, zvláště když rodiče převádějí na své děti usedlosti už přetížené, takže těžko se tam hledá ještě něco aktivního. (Posl. Pozdílek: To je vlastně konfiskace jmění!) Ano, toho slova jsem nechtěl vlastně použíti.

K závěru, slavná sněmovno, opětně zdůrazňuji a uvádím, že kruhy zemědělské s pravým porozuměním souhlasí s programem vlády ohledně regulovaného hospodářství, nebo, jak použil toho slova pan předseda vlády, ohledně nové úpravy distribuční a výrobní samosprávy pod kontrolou státu - s tím programem, který také velmi často hlásá p. ministr zemědělství dr Hodža. Zdůrazňujeme však, že nestačí tento program provésti jen u jednoho odvětví, u obilí, zde nesmí býti žádná polovičatost, program musí býti prováděn souvisle, systematicky a všude, poněvadž polovičatost často a zejména v tomto oboru by mařila i to, co se již udělalo. Vidíme to v mlékařství, mlékařství se neřeší, otázka margarinu se neřeší a řada jiných věcí. Proto žádáme, aby program regulovaného hospodářství se řešil pro jednotlivá odvětví zemědělská a jistě také podle potřeby i průmyslová soustavně, tak abychom zajistili rentabilitu všem odvětvím. Naše zemědělství nespočívá jen na jednom pilíři; nebylo by správné, aby na př. někdo řekl, že spočívá jenom na obilnářství nebo na dobytkářství, těch pilířů je víc. Naše zemědělství je podnikání mnohostranné. V Anglii říkají: To je náš první průmysl, poněvadž je to odvětví nejvšestrannější. Na světové výstavě ve Wembley bylo zemědělství označeno jako průmyslové podnikání. Je to podnikání pestré. Proto my chceme všecky pilíře podepříti, aby všecka odvětví byla rentabilní a výnosová.

A účel těchto našich snah: sledujeme především ten úkol, abychom osvobodili našeho zemědělce od ničivé a škodlivé spekulace, za druhé, aby tvoření cen zemědělských výrobků přestalo již jednou býti hrou spekulace a hazardních machinací na bursách a v meziobchodu, a za třetí bych chtěl zdůrazniti, že především nám záleží na regulování trhu zemědělských výrobků za účelem potlačení spekulace a stabilisování cen. Na tyto úkoly, které mají vésti k regulování trhu, navážeme potom my i ty určité snahy po usměrňování produkce, plánování výroby, poněvadž někde toho bude potřeba, abychom udrželi rovnováhu v odbytových poměrech.