Pan ministr sociální péče požádal dále o 45 mil. Kč, jichž se má užíti k tomu, aby se samosprávným sborům, které přes státní subvenci nemohou platiti části pracovních nákladů, která připadá k jejich tíži, poskytovaly z tohoto fondu příspěvky, takže by se jistými investičními pracemi samosprávných sborů opatřila práce.

Otázka sanace samosprávy jest jistě nejtěžší kapitola a nebude moci býti úplně provedena, poněvadž peníze na to potřebné jdou do miliard. Ale přes to je zde návrh na reformu obecních financí, návrh referentů, který byl již vypracován v ministerstvu financí a v ministerstvu spravedlnosti. Bude zapotřebí co nejenergičtěji působiti, aby se tento návrh stal zákonem, aby se samosprávným sborům odlehčilo a jejich napětí povolilo a mohly dostáti svým úkolům, svým sociálním závazkům a provádění nouzových prací. Samosprávným sborům bylo od převratu přiděleno mnoho nových úkolů, především sociální povahy, jichž bylo zapotřebí pro vylíčenou krisi. Při největší šetrnosti a při nejsvědomitější správě nemohou samosprávné sbory unésti břemen, která pro ně z těchto závazků vyplývají, poněvadž ze svých příjmů nedosáhnou peněz nutných k úhradě. Zde se musí pomoci, musejí se uvolniti větší částky, zemské úvěrní ústavy musejí býti přibrány ke spolupráci, aby samosprávné sbory mohly v těchto vážných dobách dostáti svým úkolům.

Pan ministr financí žádá však při projednávání této otázky jedním dechem zostření kontrolního práva dozorčího úřadu. Pro to se nemůžeme nadchnouti. Známe praktiky politických úřadů z r. 1927 a nebylo by dobře, kdyby status quo z r. 1927 byl zase obnoven. Naším vlivem byla tato krutá ustanovení zmírněna. Nejsme proti kontrole ani proti revisi, ale kontrola se nesmí státi trýzněním a nesmí znemožňovati jakoukoliv svobodu pohybu a jakoukoliv činnost. Jest tedy důležité, aby toto zhoršení padlo. Víme, že pan ministr financí nejen pronáší slova, nýbrž i podle svých slov jedná. Co se vsak zde, jak se zdá, zamýšlí, jest další značný zásah do nepatrného zbytku práv samosprávných sborů, který nám zbyl. Potřebujeme větší svobody pohybu, potřebujeme, aby samospráva v obcích byla obnovena při zvýšené odpovědnosti obecních činitelů, a když ústřední správa, vláda, těmto požadavkům vyhoví, jsme přesvědčeni, že svobodně zvolená obecní správa zcela určitě bude konati svou povinnost, aby zájmy obyvatelů obce chránila a zajistila.

Dále máme velký zájem na stejnoměrném uspokojení úvěrních požadavků a na úpravě trhu státních papírů. K tomu byl zřízen tak zvaný reeskontní a lombardní ústav zákonem ze dne 14. března 1934. Tento ústav má pečovati o likviditu peněžních ústavů v těch oblastech, kde krise zvlášť značně zuřila, aby peníze, kterých je zapotřebí, aby se čelilo krisi, mohly býti také včas uvolněny. Lepší organisace trhu státních papírů a vzestup úvěrní schopnosti státních dluhopisů atd. má rovněž patřiti do oboru působnosti tohoto ústavu. Ministerstvo financí nechť se včas postará o vybavení tohoto ústavu. Můžeme schvalovati všechna tato opatření, poněvadž se tím pravděpodobně oživí peněžní trh a uvolní cesta pro nové úvěrové možnosti. Reeskontní ústav však také při správné činnosti přispěje k oživení našeho průmyslu, k zesílení důvěry ve stát a v měnu. To jest také nutné v zájmu ozdravení našeho peněžního trhu. Odvolání krátkodobých zahraničních úvěrů ve výši několika miliard u našich bank a našeho průmyslu způsobilo i na našem peněžním trhu zcela značné zhoršení. Tyto úbytky se nedaly nahraditi novými úsporami kapitálu. Krise znemožnila úspory, úspory, které zde byly, byly sníženy a nové tvoření kapitálu je skoro úplně vyloučeno. I nároky státu na úvěr stále více zatěžovaly náš peněžní trh, to ukazují rozpočty z posledních tří let zcela zřetelně. Pan ministr financí má soustavným a promyšleným zasahováním postarati se o předpoklady pro konstruktivní řešení, které vede k návratu normálních poměrů.

Vzestup československé koruny v cizině způsobil, že se Československá republika stala velmi drahou zemí pro zahraniční kupce našeho zboží. Devalvací čsl. koruny, která byla provedena zákonem, mohlo se naše hospodářství v cizině zase více zachytiti. Vývoz stoupl, obava, že znehodnocení čsl. koruny způsobí doma vzestup cen, se nesplnila. Při tom musíme vystoupiti proti pověstem, které jsou v cizině rozšířeny, že životní úroveň v Československu se zdražila asi o 25%. Přes nepopiratelný úspěch devalvace zůstalo však oživení vývozu příliš nepatrné, musíme ještě pomoci, a to nikoli jen způsobem, jejž jsem uvedl, nýbrž i zlepšením a rozšířením našich obchodních smluv a zřízením obchodních misí; rozšířením úvěru opatřeními, která jsem uvedl, rozmnožením výroby dalo by se mnoho dosáhnouti, předpoklady pro to jsou, a mělo by se konečně skončiti i s deflační politikou. Podle optimistických vývodů pana ministra financí jsou zde jisté předpoklady, které, nebudou-li rušeny zahraničně politickými událostmi, umožní chopiti se všech opatření, kterých jest zapotřebí, aby se vytvořila přiměřená příležitost k práci, aby se zlepšila péče o nezaměstnané, ale také aby se odstranilo trýznění, které se děje dnes zvláště tehdy, když odborové organisace poskytují nezaměstnaným pomoc, a to odstraněním krutostí při správních opatřeních i při těch pracích, které jsou poukázány na vyživovací akci ministerstva sociální péče; k tomu patří také oživení pracovního trhu, povinné prostředkování práce, přibrání mladé inteligence a mladých dělníků do všech veřejných a státních služebních míst stejně jako do všech veřejných a státních podniků, úprava pracovní doby, opatřování práce státem a samosprávnými sbory, přiměřená investiční práce, vybavení výpomocných akcí a rozšíření jich na mladistvé.

Budeme hájiti tyto požadavky v mezích rozpočtu a v zájmu lidstva trpícího nouzi budeme využívati každého hospodářského zlepšení a jeho příznivého účinku na číslice rozpočtu. Mluví se často a mnoho o demokracii. Při svých projev ech jsme několikrát prohlásili, že demokracie také zavazuje. Chceme dáti demokratickému státu, čeho potřebuje ke splnění svých povinností a k ochraně své demokratické ústavy. Žádáme však také od státu, aby svým občanům dával to, co jeho občané a zvláště dělníci musí míti, čeho je zapotřebí, aby se jim pomohlo z hladu a bídy a aby se splnily jejich oprávněné hospodářské a kulturní potřeby. Při své spolupráci dáme se vždy vésti svým svědomím a povinností, kterou nám uložily dělnické masy. Nikdy jsme nebažili po popularitě, nýbrž usilovali jen o to, abychom sloužili blahu dělnictva. Těch 90.000, kteří dne 4. listopadu jako vyslanci dalších set tisíc projevili nám svou důvěru, jest důkazem, že naše dosavadní politika byla správná. Budeme ve stejném smyslu dále pracovati a ospravedlníme důvěru dělnických mas, které se nás zastávají a jdou s námi. "Pro dělnickou třídu, pro demokracii, i pro demokratický stát", bude naším heslem i dále. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr Hodáč.

Posl. dr Hodáč: Paní a pánové! Rozpočet, který doprovodil p. ministr financí prohlášením, nám otevírá neradostný pohled na naše státní a soukromé hospodářství. Pan min. předseda a pan ministr financí prohlásili o tom rozpočtu se zvláštním důrazem, že je v rovnováze, ale dovolte, abych ukázal jen na jedné položce, jak kriticky je nutno na toto prohlášení pohlížeti.

Rovnováhy má tento rozpočet docíliti tím, že se očekává zvýšení příjmů. Jednou z hlavních položek tohoto zvýšení příjmů, má býti větší výnos přímých daní, asi o 175 mil. Kč. Paní a pánové! Čeho však by bylo třeba, aby se dosáhlo zvýšení o těchto více než 170 mil. Kč? Vezmete-li výkazy, které vláda posílá rozpočtovému výboru, vidíte, že výnos těchto přímých daní do konce září letošního roku byl o 259 mil. Kč menší, než by se bylo mělo podle rozpočtových dvanáctin očekávati. Dejme tomu, že v posledních měsících nedojde ani k zlepšení, ani k zhoršení, dejme tomu, že by se tento vývoj, který zhoršuje tyto výnosy, zastavil; tedy aby se docílilo toho zlepšení o 175 mil. Kč, bylo by třeba, aby se proti loňskému roku zlepšila situace nejen o těch 175 mil. Kč, nýbrž také o těchto okrouhle 260 mil. Kč, poněvadž o ty jsou výnosy menší; a tu by se musilo napřed dohoniti, co v běžném roku se zameškalo, a pak by zde musilo nastati zvýšení o 175 mil. Kč.

Ale račte uvážiti další, že v tomto zvýšení přímých daní bude zvýšen výnos daní výnosových, zejména všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové, celkem o 42 1/2 mil. Kč. Tyto daně jsou však podrobeny samosprávným přirážkám a kdybyste tyto samosprávné přirážky počítali jen podle oné výše, které dosahují v Praze, kde jsou poměrně nízké a kde není okresních přirážek, tedy by musili poplatníci, aby se zvýšil výnos daní výnosových tak, jak to p. ministr očekává, ovšem vedle toho, co zaplatí na státní dani, zaplatiti 175 mil. Kč na samosprávných přirážkách, při čemž vůbec neberu v počet to, co by musili zaplatiti, aby se dohonilo, co se letos nezaplatilo. Co tím chci říci? Když pohlédnete na tyto číslice, tedy má-li se jen v této jedné položce dosáhnouti toho, co pan ministr očekává a na čem buduje tvrzení o rovnováze rozpočtu, musili by poplatníci zaplatiti na přímých daních a přirážkách okrouhle o 600 mil. Kč více, než zaplatí letošního roku. Nevím, jestli je zde někdo, kdo opravdu věří, že je možno za dnešního stavu živností, obchodu a průmyslu i zemědělství, za dnešní snížené úrovně důchodové, dojíti k tomu, že se vybere a o 600 mil. Kč více zaplatí z kruhů poplatnických jen na přímých daních. Myslím, že toho nikdo neočekává. Jestli p. ministr financí snad pomýšlí na to, že by hledal přece jen ještě nové zdroje, tedy mám za to, že při dnešním stavu hospodářství, při dnešním stavu podnikání i při dnešní důchodové úrovni můžeme jen velmi vážně varovati, aby se na něco takového pomýšlelo, poněvadž to přetížení, které je dnes v obchodu, živnostech a průmyslu, je tak značné, že by dalšího nesneslo.

Slavná sněmovno! To je jedna otázka. Vezměme to celkovou číslicí. Rozpočet podle p. ministra financí je v rovnováze a do rovnováhy byl uveden tím, že na straně příjmů se očekává zvýšení příjmů o 375 mil. Kč. Ale stejně, jako jsme to viděli u této jedné položky přímých daní, musíme při probírání celé této otázky vzíti v úvahu jedno: Schodek za minuly rok podle účetní uzávěrky činil 1700 mil. Kč. Schodek letošní možno odhadovati na 700 až 900 mil. Kč. Vezměme jenom 700 mil. Kč. Má-li dojíti k rovnováze tohoto rozpočtu, jehož číslice jsou zvýšeny o 375 mil. Kč, pak zase by to znamenalo ne zvýšení o těch 375 mil. Kč, nýbrž znamená to, že nejdříve musí se zvýšiti příjmy o tolik, kolik činí tento letošní schodek, který, myslím, že cifrou 700 mil. odhadují příliš nízko, tedy musilo by se dosáhnouti zlepšení celého tohoto hospodářství nejméně o 1 miliardu. Tak tyto věci ve skutečnosti vypadají a z toho soudím, že není účelno, aby se s takovouto apodiktickou jistotou tvrdilo: Předkládáme vám opět rozpočet, který je v rovnováze.

Slavná sněmovno! Všechna poslední léta se nám předkládaly rozpočty, o nichž se vždycky tvrdilo, že jsou v rovnováze, a všechna poslední léta se ukázalo, že jsme skončili ve státní uzávěrce velkým schodkem. Mám za to, že je to soustava, která není účelná, že musíme žádati, aby veřejnost mohla důvěřovati tomu, co se jí v rozpočtu předkládá, a proto myslím, že není správné, jestliže se počítá s číslicemi, které zcela zřejmě, jak plyne z výnosu přímých daní, nemohou odpovídati číslicím, které bychom mohli očekávati. Mám za to, že právě dnes je třeba, abychom o těchto věcech promluvili zcela jasně a abychom viděli zcela jasně, k jakým důsledkům tyto věci vedou. Račte uvážiti, že jsme měli všechna poslední léta rozpočty v rovnováze, ale že při tom byly zmenšeny pokladní hotovosti skoro o půl druhé miliardy Kč, že zálohy dosahují značné výše a že při tom došlo k novému zadlužení, jehož čisté saldo pan ministr financí udává částkou přes 5 miliard Kč. Pravím, že je to čisté saldo, poněvadž ve skutečnosti investiční půjčka, půjčka práce a pokladniční poukázky činily mnohem více. Toto je čisté saldo, které zbylo po tom, co bylo zaplaceno na úmor, likvidaci nedoplatků a pod. Když uvážíte tyto číslice, zmenšení pokladní hotovosti o téměř půldruhé miliardy Kč, to čisté saldo dluhu 5 miliard a k tomu zálohy, které dosahují výše mnoha set milionů, uvidíte, že těmto aktivním rozpočtům odpovídá na druhé straně skutečnost, že jsme musili opatřiti tyto velké, miliardové částky, abychom kryli schodky, které se objevily po předložení těchto aktivních rozpočtů.

To jsou skutečnosti, nad nimiž se musíme zamysliti, velmi vážně zamysliti; myslím, že důvody k tomu, že došlo a dochází k těmto koncům, jsou jak ve vadách hospodářství státního, tak v nedostatcích, které vidíme v politice, jež se obrací k hospodářství soukromému.

Slyšeli jsme velmi mnoho chvály o úsporné a o reorganisační komisi. Slavná sněmovno! Když pohlédnu na to, co se opravdu stalo, tedy musím, bohužel, konstatovati, že úsporný výbor této komise podal vládě své návrhy v červnu m. r. a že z věcných návrhů, které tam jsou obsaženy, byla provedena jen malá část. Z návrhů, které směřují k věcné reorganisaci, které začínaly návrhem - jak je známo z novin - na zmenšení počtu ministerstev a které dále přinesly řadu námětů, které se týkají reorganisace státní správy, byla provedena jen zcela malá část a my musíme přes to všechno trvati na tom, aby se vláda vážně zabývala prováděním těchto věcných návrhů, neboť vidíme, jaká je cesta, kterou se celé naše finanční hospodářství ubírá.

Slyšeli jsme chválu o reorganisační komisi státní. Tato komise po řadu měsíců vůbec nemohla vyvíjeti řádnou činnost, poněvadž neměla k disposici úředníka, který by obstarával řádně její sekretariát. Tato komise je jednou z nejdůležitějších, ale ve chvíli, kdy státní hospodářství je v takovém stavu, jak jsem si dovolil naznačiti, mělo býti přece učiněno také vše, aby se s největším úsilím šlo za každým návrhem, který vyšel z jednomyslné dohody komise, jejíž členové jsou z nejrůznějších politických stran, jejíž členové jsou jak z řad vládních stran, tak stran oposičních, jak z řad poslanců českých, tak německých. A my jsme viděli, že nedošlo k rychlému provádění těchto návrhů, že komise pro reformu veřejné správy, která může vykonat tak velké a užitečné dílo, není se strany vlády vedena k tak rychlé činnosti, ačkoli v této komisi jsou jak z kruhů odborníků soukromých, tak z kruhů úřednictva opravdu vynikající lidé. Jsem přesvědčen, že tato komise může vykonati velký kus práce, ale k tomu je třeba, aby k této práci a činnosti byla záměrně a účelně vládou vedena.

Mám za to, že zde nedochází k úspornosti ve všech věcných otázkách. Pan ministr financí to správně doznal, když mluvil o naší investiční politice, o tom, o kolik se stavělo dráže a zbytečně nákladněji, než se stavěti mělo. Nejde o to, že se má méně zřizovati a stavěti, nýbrž jde o to, aby věci byly prováděny úsporně a účelně pro státní správu. Mám za to, že se nesmíme dáti ukolébati - říkám to jasně, třeba vím, že to není populární, - řečmi, které jsme slyšeli, když se prováděla devalvace, že prý nastane konec deflační politiky, že se přiblížíme k poměrům, které snad nás povedou k menší přísnosti v otázce státních výdajů. Nebylo by to správné, byla by to chyba, a jsme povinni to říci, neboť račte uvážiti jedno - je to věc, na kterou kladu velmi vážný důraz:

V tomto rozpočtu jest mnoho věcí, ale v tomto rozpočtu není jedno velké vydání, k němuž se musíme dostati. To je otázka umořování státních papírů. Místo úmoru je dáno pouze 150 mil. Kč na jejich nákup z volného trhu, ale jejich pravidelné umořování pro příští rok je zastaveno. Má-li náš trh státních papírů býti tím, co hospodářství potřebuje, jak v četných řečech bylo o tom mluveno, je přirozené, že co nejdříve se musíme vrátiti k tomuto umořování; myslím, že to bude činiti asi 700 mil. Kč, které musí příště přijíti do tohoto rozpočtu. Račte uvážiti další věc, totiž, že náklady na příspěvky pro starobní pojištění pravidelnou cestou porostou. Činí-li letos asi 90 mil. Kč, postupem let vzrostou na 200 mil. Kč; ovšem, aby mi nebylo zle rozuměno, říkám, jak jsem to ostatně již řekl při jiných příležitostech, že to jsou vydání, která stát bude museti učiniti, protože vím, že není možno, aby stát příspěvky starobní snižoval. Ale pak musíme počítati s tím, že je bude platiti, a pak musíme, když uvažujeme nejen o dané chvíli, nýbrž o celé finanční politice, míti na mysli také to, co bude. Je třeba uvážiti, že na bratrské pojištění se doplácí ročně, tuším, 90 až 100 mil. Kč a jenom nepatrná část tohoto obnosu je v rozpočtu obsažena. Myslím dále, že záruky, které stát převzal, je možno odhadnouti jistě částkou asi 10 miliard Kč. Mezi těmito zárukami je mnoho miliard záruk z bytové péče, o kterých dnes už víme, že to nejsou jenom záruky plané, záruky na papíře, nýbrž záruky, které už republiku stály a ještě budou stát peníze. Máme-li usuzovati o finanční politice našeho státu, musíme také na to mysliti, že zde jsme před stoupáním zákonných výdajů, nemluvě ani o výdajích jiných, které jen podle zákonných povinností budou činiti mnoho set milionů Kč, a které musí přijíti do příštích rozpočtů. Při tom však by se stále ještě nezlepšily důchody státních zaměstnanců, ani by se nesnížily sazby daňové. Smysl celé politiky, která se dělala a která vedla k omezeným obětem, byl ten, že se říkalo: to jsou přechodné věci, které následkem toho se terminovaly a které musíme postupně napravovati. Kdyby to bylo pravda a kdybych měl za to, že je možno zlepšiti celkové hospodaření státu tak, aby příjmy byly větší asi o 350 mil. Kč, kdyby takové zlepšení nastalo nad ten stav, který se jeví v dnešním rozpočtu, pak jsem přesvědčen, že by bylo účelné užíti těch číslic jeho k odbourání daňových břemen, která přechodně byla zvýšena, jednak k postupnému-zlepšení situace státních zaměstnanců, a to tím spíše, že to, co se stalo v této věci, stalo se pod dojmem a slibem politiky, která počítala s dalším snižováním životních nákladů, ku kterému po mém přesvědčení by bylo došlo, ale které bylo zastaveno devalvací, o níž ve skutečnosti mám za to, že v nejužším kruhu těch, kteří vládnou, bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy ti, kteří o tom nevěděli, jednali, jaká bude další politika státně zaměstnanecká a opírali ji o další snižování cen. Mluvím o tom jenom proto, aby nám bylo jasno, že musíme počítati jednak s velmi značnými výdaji, které jsou opřeny v zákonech, ku kterým by musilo dojíti i tenkráte, kdybychom vůbec neprovedli této dvojí nápravy, ale že vedle toho musíme také počítati s tím, že tato přechodná břemena a újmy postupně musí býti nahrazovány a proto mám za to a říkám to otevřeně, že nebylo účelné a že je chyba, jestliže se nám předkládá rozpočet, jehož výdaje jsou vyšší, než byly výdaje roku minulého. Vláda měla jíti se vší energií za tím, aby udržela výši výdajovou tohoto rozpočtu na té výši, jak ji držela v roce minulém. Je to ovšem nesnadné a bylo by k tomu třeba větší energie jíti za tím, co bylo navrženo v souboru návrhů úsporného výboru a bylo by také třeba provedení reorganisace správy veřejné i nápravy poměrů v samosprávě, pro niž se celkem nestalo téměř nic.

Dovolával bych se jedné věci, než skončím tuto část své řeči. Co zde říkám, nejsou věci, které bych říkal teprve dnes, když jsme v oposici. Jako jeden ze zpravodajů o ministerstvu obchodu jsem totéž říkal v rozpočtovém výboru za Udržalovy vlády, upozornil jsem na to, že rozpočty, jak se nám nyní předkládají, mají v sobě ve chvíli svého předložení zárodek příštího deficitu, žádal jsem, aby se o těchto věcech otevřeně mluvilo, aby každý věděl, před čím stojíme. Rozdíl je pouze ten, že tenkrát to bylo ve zprávě pro veřejnost potlačeno, protože vláda se proti uveřejnění postavila, a dnes že nejsem vázán tímto ohledem, ale je to tatáž věc, kterou jsem řekl tenkráte, a je to jistě příznačné i pro naši posici, že jsme museli přejíti do oposice, abychom mohli jasně říkati toto, abychom se mohli dovolávati veřejného mínění, když se nepodařilo přes nátlak dojíti k nápravě v řadách vládní koalice. (Výkřiky posl. Brodeckého.) Pane kolego, já vám opakuji, že jsme se jasně vyslovili o povaze těchto věcí, jasně jsme na ně poukázali, ale nebyli jsme, bohužel, dosti silní. (Výkřiky posl. Brodeckého.) Pane kolego, opakuji, že to, co jsme dělali jako strana v této věci, bylo naprosto jasné, že jsme tuto politiku, o které zde mluvím, sledovali ve vládě, že jsme ji sledovali v parlamentě a ve všech výborech a že ji sledujeme dál, ovšem dnes ji sledujeme jako oposice; poněvadž se nám nepodařilo přes veškerou námahu tyto zásady prováděti jako součást vlády, tedy musíme pod silou veřejného mínění dojíti k tomu, aby se nám podařilo, prováděti je jako součást oposice.

Mluvili jsme, jak vypadá státní hospodářství. A bylo zde také již přede mnou několika kolegy řečeno, že není možné, aby státní hospodářství bylo v rozkvětu, když soukromé hospodářství je v úpadku. O tom není pochyby. Bohužel, nevidím zlepšení, o němž se nám mluví, a musím zas v této věci poukázati na smutnou, ale pravdivou skutečnost, to jest počet nezaměstnaných, ne ten počet, který máme ve výkazu ministerstva soc. péče, nýbrž jejich skutečný počet, který se nám objeví jako výsledek šetření, srovnáme-li výkazy těch, kdo jsou pojištěni v nemocenských pojišťovnách. A tak vidíme, že v srpnu loňského roku jich bylo pojištěno 2,680.000 a v srpnu letošního r. 1,983.000, takže z té účasti na práci a výdělku... (Posl. Brodecký: To je z r. 1929!) Ano, a z roku letošního. Já srovnávám stav ze srpna letošního roku se stavem ze srpna r. 1929, poněvadž musíme vždycky srovnati stejné měsíce, protože zaměstnanost stoupá a klesá, srovnávám tedy srpen r. 1929 se srpnem r. 1934, což je jistě správné. Toto srovnání nás vede k to u, že je zde o 700.000 méně lidí, kteří byli ve výrobě, kteří byli v hospodářském procesu, nalézali v něm práci a výdělek a nyní v něm nejsou. A při tom není v této číslici obsažen počet mladistvých, kteří přicházejí do života, kteří by za normálního vývoje poměrů byli zaměstnáni a pojištěni. Je těžko přesně tuto kvotu zjistiti, ale aspoň tolik bych řekl, kdybychom z ročních přírůstků těchto ročníků vzali to procento, které z celkového počtu obyvatelstva je pojištěno v nemocenských pokladnách, pak bychom došli k cifře 800.000 lidí a tento počet je počet těch, kteří z hospodářského procesu výrobního vypadli nebo kteří se vůbec do něho nedostali a neměli vůbec možnost přijíti k práci a výdělku.

A tu musíme si uvědomiti, že zatím index nezaměstnaných v Anglii klesl o 28%, v Německu o 60%, v Rakousku o 38%. Je zde tedy rozdíl. Jestliže si máme skutečně před oči předvésti stav, ve kterém je naše soukromé hospodářství, tedy musíme míti tento obraz a nemá smyslu, slavná sněmovno, abychom si říkali, že teď stojíme před bůhví jakým zlepšením, nýbrž musíme si říci, že chceme to zlepšení, ale máme-li ho dosíci, tak musíme si o státním hospodářství a o soukromém hospodářství říci naprostou a jasnou pravdu. Tuto pravdu, tento skutečný stav soukromého hospodářství ukazují číslice nezaměstnaných, které jsem zde právě uvedl.

Nyní se tážeme, co se proti tomu se strany veřejné moci činilo? Byla nám uváděna akce, která přispěla k zlepšení situace, provedená devalvace, a bylo nám řečeno, že se zlepšila soutěživost našeho průmyslu s cizinou. Je pravda, že náš vývoz do ciziny stoupl a že tato číslice je vzestupná i tenkráte, když přepočítáme na zlato tento vývoz; když vezmeme Uhligovy číslice, jak je nedávno publikoval, vidíme, že i podle něho vzestup, který je přepočten na zlato, činí 99 mil. Kč. Ale, slavná sněmovno, v tom je vzestup vývozu 200 mil. Kč do Německa. Celý tento vzestup vývozu, nehledíme-li k vývoji zbrojařské konjunktury, je založen na tom, že došlo k velikému vzestupu našeho vývozu do Německa, a to z důvodů a příčin, které jsou každému známy, protože Německo potřebovalo nakupovati zboží a bylo ochotno povolovati i daleko větší ceny, při čemž přirozeně hledělo, aby od nás nakupovalo zboží, kdy devisy byly přidělovány na dovoz surovin z našich zásob, zatím co Německo za dovezené zboží z veliké části, pokud to nebylo uhrazeno clearingem, zůstalo dlužno. (Posl. Langr: Copak to vyvážela vláda, myslím, že vy jste to vyváželi!) Pane kolego, dovolte, mohl bych vám říci, že vláda tento vývoz kontroluje. Ale věřte mi, že zde mluvím vážně o vážných věcech. Toto není vážná námitka. Musíme věděti, zdati to opatření prospělo či nikoliv. Říkám, že ne, poněvadž toto zvýšení soutěživosti je podstatně zvýšení vývozu do Německa z největší části. Kdyby toto opatření bylo správné, musilo by dojíti k všeobecnému zvýšení toho vývozu, kdežto k zvýšení došlo tam, kde jsou mimořádné příčiny.

Ještě na jednu věc s tím souvisící musím poukázati. Poukázal jsem již na ni, a ukázalo se to správným, když jsme tvrdili, že právě výroba, která vyváží... (Posl. dr Stránský: Dovol, to přece není pravda, co říkáš! K tomu zvýšení v důsledku toho opatření musilo dojíti tam, kde disparita byla překážkou dovozu!) Kdybys měl pravdu, byl by se musil zvýšiti náš dovoz do Francie a do Belgie, do zemí zlatého bloku, ale on se nezvýšil právě do těch největších států, kde je zlatý blok, do zemí, které nesnížily svou měnu, nýbrž on se nejvíce zvýšil do Německa, které sice svou měnu nesnížilo, ale o němž je jasné, že provádí inflační politiku, takovou politiku, která, jak vidíte, přes to, že je tam silná vláda, která má tolik prostředků v moci, nedovede zadržet stoupání cen, které se v Německu projevuje. To je důkaz pro správnost mého tvrzení.

Vezměte si, jak vypadá vývoj cen surovin a vývoj cen zboží, které se vyváží. U bavlněného zboží stouply ceny při vývozu o 4.8%, ale cena bavlny v korunách stoupla o 22%. U obecných kovů klesla cena o 2.7%, cena dovážených surovin stoupla o 10%. U gumové obuvi stoupla cena o 10%, ale cena surovin stoupla o 59%. Nastalo to, co jsme tvrdili, že zdražení surovin způsobí, že v průmyslu v podstatě... (Posl. Srba: Stoupla všeobecně až o 40%!) Pane kolego, zase nemáte pravdu, u nás stouply ceny o to, oč stouplo to zvýšení všeobecně, ale také o tu devalvační kvotu. Kdyby nebylo devalvační kvoty, bylo by to bývalo lacinější. (Výkřiky posl. Srby. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Mluvilo se a psalo se o devalvaci, o jejím významu a požehnání, a proto mám za svoji povinnost ukázati, že k těm důsledkům, které se od ní očekávaly, nedošlo. (Posl. Jos. Tůma: Národní oposice!) I k tomu dojdeme, pane kolego.

Od tohoto opatření se tedy velmi mnoho slibovalo, ačkoliv se nám říkalo, že se nezpůsobí žádné zázraky, ale není teď mým úkolem prováděti zde nějakou přehnanou kritiku, mně jde jen o to, abychom si jasně řekli, došlo-li skutečně k těm důsledkům čili nic.

Mimo to jsme viděli ještě další zásahy vlády. Byl to ten velký zásah, od něhož se slibovaly určité zásadní změny. Viděli jsme další zásahy vlády - a to je to, co nejvíce vytýkáme a co pokládáme za jednu z největších vad a chyb dnešní politiky, která se provozuje ve směru soukromého podnikání - které směřovaly k trvání na určitých opatřeních, která způsobila zmenšení výroby, tedy to nejhorší, co se může v této chvíli státi. Za nejvážnější věc pokládáme trvání na automobilovém zákoně, na tom, že se v podstatě zachovává automobilový zákon, jak byl usnesen. Je známo, že v tom směru byly určité spory, že nejen my, nýbrž i jiné strany se bránily, aby došlo k uzákonění tohoto zákona, ale na konec se nám v poradách řeklo: "Musíme jej míti. Za určitou dobu" - myslím, že se mluvilo o 3 měsících, ale nechci to tvrditi, poněvadž to nevím bezpečně - "se uvidí, osvědčilo-li se toto opatření a ne-li, napravíme je." Jak se toto opatření osvědčilo? Výroba automobilů r. 1933 proti r. 1931 klesla u osobních vozů o 25%, u nákladních vozů o 87 1/2%, zatím co v Německu stoupla v té době ze 44.000 osobních vozů na 95.000 vozů a z 8.000 vozů nákladních na 12.400.

Stojíme před faktem, že r. 1933 bylo ze 107.000 vozů 14.700 odhlášeno. Není to otázka, která souvisí s nezaměstnaností? (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) To se týká řidičů vozů, to se týká těch, kteří jsou při nich zaměstnáni, to se týká zaměstnaných při výrobě. Ale německé opatření způsobilo, že r. 1933 přišlo do zaměstnání v německých automobilkách o 33.000 dělníků více, než před tím; a pak se nedivte, že počet nezaměstnaných v Německu klesá a že u nás stoupá. (Posl. Brodecký: V Německu se pracuje daleko více v továrnách na výrobě kanonů a pušek!) Zde jde o automobily a mluvíme-li o tom s hlediska obrany státu, tedy musím vám říci, že také s hlediska obrany státu trvání na tomto zákoně je škodlivé. (Posl. Brodecký: Ten váš zákon bude novelován!) Vím to, pane kolego, že bude novelován, a řeknu a opakuji vám, co se nám tenkrát řeklo, že tento zákon bude novelován, když se ukáže, že se neosvědčil. (Výkřiky posl. Brodeckého. - Místopředseda Stivín zvoní.) Tento zákon se připravuje k novelisaci, ale p. kolego, spor mezi námi je v tom, vysvětlím to generelně, že v době, kdy je taková nezaměstnanost, jako je dnes, zásah do výroby který se ukáže býti škodlivým, má býti rychle a bez průtahů napraven a nemá trvati měsíce než k této nápravě dojde... (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Říkám vlastně totéž, co zde říkal včera pan kol. Macek který si stěžoval také, jak pomalu se tyto věci vyřizují.