Schůze zahájena v 16 hodin 27 minut.

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

96 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bradáč, dr Matoušek.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek,dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Hav1enovi, Nentvichovi, Šelmecovi, na dnes a zítra sen. dr Jesserovi, na dnešní schůzi sen. dr inž. Bottovi, dr Fáčkovi, Kellovi, Lokotovi, Mezö-ovi, Stránskému a Volkovi.

Navrhuji, aby byla dána zdravotní dovolená na dobu 2 měsíců sen. Hakenovi, na dobu 6 týdnů sen. Tschapkovi.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 157. Interpelace sen. F. Nováka a druhů panu ministru financí o jubilejním fondu státních zaměstnanců z r. 1928.

Tisk 172. Návrh sen. Pastyříka, Thoře, Trčky, Kotrby, Kianičky, Slámy a druhů na zrušení nedělního klidu v prodejnách lístků do divadel, koncertů a jiných kulturních a zábavních podniků.

Těsnopisecká zpráva o 12. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 5. února 1930.

Zápisy o 26. až 28. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u. 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Tisk 172. Návrh sen. Pastyříka, Thoře, Trčky, Kotrby, Kianičky, Slámy a druhů na zrušení nedělního klidu v prodejnách lístků do divadel, koncertů a jiných kulturních a zábavních podniků.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Navrhuji, aby odst. 1. a 2. pořadu jednání sloučeny byly v jedinou rozpravu a jediné projednávání.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat a budeme tudíž tak postupovati.

Zpravodajem o č. t. 167 a 168 je pan sen. Stržil; uděluji mu proto slovo.

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Jedním velmi důležitým a také vážným problémem, kterým se musíme nyní v zákonodárných sborech nejen zabývati, ale který musíme s urychlením také vyřešiti, je zemědělská krise. Nebývalá tato krise, která tak těžce doléhá na československého zemědělce a přímo ohrožuje jeho existenci, přenáší se již na ostatní vrstvy obyvatelstva, s nimiž je rolník v hospodářském styku, a zasahuje tak hrozivě do celého našeho národního hospodářství. Všichni zemědělci našeho státu trpí těmito neutěšenými a kritickými poměry, a ti drobní, malí naši zemědělci, nejvíce.

Krise zasáhla v zemědělské výrobě všecky naše kraje, pociťuje ji jak zemědělec český. tak i moravský, slovenský a podkarpatoruský. Nastalými poměry strádá proto jak zemědělec našich žírných krajů rovinných, tak i zemědělec horský, ba tento ještě daleko více a daleko citelněji. Žádnému oboru zemědělského podnikání se nevyhnula a postihla stejně naše řepařství, obilnářství, zelinářství, bramborářství, chmelařství, lnářství a začíná se nyní již projevovati i v dobytkářství.

Je pravda, že krise tato je světová a že zachvátila celý svět. Příčinu její spatřujeme v světové nadprodukci a nadbytku pohotových starých zásob hlavně v zámořských krajinách, jako Spojených Státech Severoamerických, v Kanadě a Argentině a pak v nezřízené spekulaci na všech světových trzích. Nejtížeji ze všech však postižen je československý zemědělec, který vedle této zámořské konkurence vystaven je ještě cizí konkurenci okolních států s extensivní ještě výrobou, s menšími daňovými břemeny a povinnostmi kulturními i sociálními, ale také proto, že není náš rolník dostatečně chráněn proti cizímu dovozu. Rok od roku stoupající dovoz zemědělských produktů z ciziny ubíjí naši zemědělskou výrobu tím, že stlačuje ceny našich výrobků pod výrobní náklady a způsobuje malý odbyt našich domácích produktů. Prožívá proto náš rolník nejen krisi cenovou, ale také krisi odbytovou. Příznaky těchto neblahých poměrů se již dnes objevují. Lid zemědělský žije v nouzi bez prostředků, nemůže kupovati, dluží se. Kdo má příležitost zasedat nebo pracovat v peněžních ústavech, shledává, jak roste zadluženost našich selských usedlostí a jak vybírání vkladů ve všech peněžních ústavech pokračuje. Nedivte se proto, že náš venkovský lid právem naříká na tyto hrozivé poměry a úpěnlivě prosí a volá o pomoc a po záchraně svého stavu. On ale také sleduje a poukazuje, jak v jiných okolních státech podnikají všemožná opatření proti krisi a pro záchranu svého zemědělství, a ptá se, proč i u nás se tak dávno nestalo. Proto rádi vidíme dnes, že konečně byly nám předloženy alespoň dva návrhy č. 154 a 155 sen. tisku, kterými vláda naše zahajuje přímo akci pro zmírnění zemědělské krise. Cestujeme-li v okolních státech, spatříme na drahách, ulicích, v obchodech a na různých místech množství nápisů, ve kterých se obyvatelstvo vyzývá, aby konsumovalo své vlastní výrobky. Také naše vláda předložila Národnímu shromáždění návrh o odběru některých druhů zboží veřejnými podniky, ústavy a zařízeními. Podle tohoto zákona mají jíti tyto veřejné právnické osoby dobrým příkladem ostatním konsumentským vrstvám a hraditi svoji potřebu některých zemědělských výrobků jen výrobky domácího původu. Je to důležité a také samozřejmé opatření pro umírnění odbytové dnešní krise a řekl bych, že je to také těchto vrstev povinností, aby produkty domácí kupovaly, a že je smutné, když musíme se dnes zákonitou cestou domáhati tohoto opatření.

Mnoho států uplatňuje dávno již tuto zásadu a vybízí veškeré obyvatelstvo přímo k povinnosti kupovat domácí produkty, neboť v tom spatřuje nejlepší ochranu národní práce. Četli jste jistě nedávno v časopisech, jak byl v Budapešti maďarský obchodník, dovážející pražskou šunku, nazván vlastizrádcem, a když domáhal se soudní cestou ochrany své cti, zněl výrok soudu v tom smyslu, že dovoz cizího zboží za dnešních těžkých poměrů, které maďarské zemědělství prožívá, je činem nevlasteneckým.

Jak vypadá však to u nás? Přednost dává se jen výrobkům cizím a zboží cizímu. Není to národohospodářská škoda, když vydáváme takové miliony za cizí produkty do ciziny, ač jich zde máme dostatek a mnohdy daleko lepší?

V předběžném návrhu tohoto zákona v ustanovení §u 1 uvádí se, které veřejné právnické osoby to jsou, jež mají svoji spotřebu hraditi domácím obilím, mlýnskými výrobky, luštěninami, brambory - s výjimkou ranných v době od 1. dubna do 31. května - masem, mlékem a mléčnými výrobky, vejci, ovocem, zeleninou, jakož i pícninami, a stanoví, že tyto výrobky domácího původu musí býti také dobré jakosti. Jistě, že opatření toto přispěje k částečnému zmírnění odbytové krise a k zlepšení hospodářských poměrů. Bude zde zvýšena snaha v zemědělských podnicích nejen po zvýšené výrobě, ale i po pěstování jakostně nejlepších produktů.

Nařízením tímto nebude nikdo zatížen, ani jinak nějak dotčen, ale pozvedne se jím náš domácí odbyt a zlepší se takto i naše obchodní bilance. V tomto opatření spatřuje se dále velký morální význam, a to v tom, že bude také zvýšen respekt k domácí práci.

Účinnost tohoto zákona stane se dnem vyhlášení a bude trvati po dva roky.

Národohospodářský výbor senátu projednal ve své schůzi dne 2. dubna 1930 osnovu zákona, na níž se usnesla poslanecká sněmovna, a doporučuje ji plenu senátu k ústavnímu schválení ve znění sen. tisku č. 154. K tomuto návrhu připojuje ještě resoluci tohoto znění:

>Ministerstvu národní obrany se ukládá, aby potřebný počet koní pro armádu nakupovalo v prvé řadě od hospodářů, jichž koně domácího chovu byly při klasifikaci uznány za způsobilé.<

Druhý vládní návrh, který se nám předkládá, je vládní návrh zákona o výrobě chleba.

Naše výroba žita je velmi citelně postižena nejen krisí cenovou, ale i odbytovou. To velice těžce nesou zemědělci našich chudých horských krajů a zemědělci českého jihu, kteří hlavně žito produkují.

Neustále vzrůstající spotřebou mouky pšeničné klesá stále víc a více odbyt mouky žitné a to způsobuje u nás nejen stlačování cen žita daleko pod výrobní náklady, ale i jeho nepatrný odbyt.

Aby alespoň poněkud zmírněna byla v této žitné produkci tato nebývalá krise a usnadněn byl větší odbyt žita, vypracovala a předložila vláda Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým chce zvýšiti konsum mouky žitné při výrobě chleba.

Podle navržené osnovy smí se po živnostensku vyráběti a do obchodu uváděti pouze chléb samožitný - tedy jen z mouky žitné, vymílané do 65 % - anebo chléb ze směsi mouky žitné a pšeničné, které smí se však do čisté žitné mouky přimíchávati jen 10 %. Tímto zákonitým opatřením dostane se tak do prodeje lepší, chutnější a hodnotnější chléb, což jistě s povděkem přijmou naši konsumenti.

Míchání mouky smí se prováděti jen u výrobce chleba, aby usnadněna byla tak kontrola o správném provádění tohoto ustanovení. Zákon však neomezuje pečení chleba z čisté mouky pšeničné, který se konsumuje v některých krajích Slovenska a Podkarpatské Rusi a nezakazuje se též pečení chleba dietetického. Rovněž tak nevztahuje se toto opatření na výrobu chleba pro vlastní domácí potřebu.

Změnily-li by se však hospodářské poměry, které by vyžadovaly, aby poměr mísení mouky v návrhu stanovený byl změněn, je v osnově rovněž na to pamatováno tím, že vláda se zmocňuje cestou nařizovací mísení mouky podle těchto nových poměrů změniti a upraviti.

Nezachování tohoto zákonitého ustanovení - pokud nepůjde o trestný čin bude stíháno okresními úřady.

Doba účinnosti navrhovaného zákona je stanovena podle všeobecných předpisů, t. j. do 30 dnů po svém vyhlášení.

Národohospodářský výbor senátu projednal ve své schůzi dne 3. dubna 1930 tento, poslaneckou sněmovnou již schválený vládní návrh zákona a usnesl se doporučiti osnovu zákona i plenu senátu ke schválení ve znění sen. tisku č. 155, neboť sleduje cíl, aby alespoň částečně odpomoženo bylo tísnivé situaci zemědělců většinou chudých žitných krajů. (Potlesk.)

Přdseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Navrhuji, aby pro řečníka stanovena byla lhůta v trvání 1/4 hodiny. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Budeme tedy podle toho takto postupovati.

Ke slovu je přihlášen především pan sen. dr Kovalik. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Vládny návrh zákona o výrobe chleba, ktorý je slávnemu senátu k pojednávaniu podaný, naša strana prijať nemôže, poneváč tento zákon nielen že nemierní hospodársku krízu na Slovensku, ale rovno poškodzuje slovenské hospodárske roľnícke záujmy tých krajov, kde sa prevažne pšenica pestuje.

Prvý paragraf tohoto zákona ustanovuje, že po živnostensky smie sa vyrábať a do obehu uvádzať chlieb len z nesmiešanej múky žitnej (ražnej) vymielanej do výšky 65 %, alebo zo žitnej (ražnej) múky, vymielanej do 65 %, s primiešaním nanajvýš 10 % múky pšeničnej chlebovej.

Týmto zákonom sa nepomôže v hospodárskej krízi zemiam zamoravským, poneváč sa tam pestuje prevažne žito t. j. raž. V ohromnej miere ale škodí tento zákon slovenským hospodárskym roľníckym záujmom, poneváč na Slovensku pestuje sa v mnoho krajoch v prevažnej miere pšenica. Dľa prítomného zákona môže sa ale do živnostensky vyrábaného chleba primiešať len 10 % pšeničnej múky. Dôvodová zpráva síce hovorí, zákon ale obmedzuje pečenie chleba z čistej múky pšeničnej, ktorá sa pestuje v niektorých krajoch Slovenska a Podkarpat skej Rusi, rovnako tak nevztahuje sa toto opatrenie pre výrobu chleba pre vlastnú domácu potrebu. A1e čo je z toho, keď ten veľký honzum pozostáva z odpredajov pre občianstvo, vojsko, pre rôzné podniky, ústavy a iné verejnoprávné osoby, keď dľa dôvodovej zprávy pri tvorení tohoto zákona bral sa ohľad na chudobné kraje, hornaté kraje české a na český juh, tak prečo nebral sa ohľad i na slovenské kraje, kde sa pšenica pestuje a vyrába. Týmto zákonom tedy sú velice citelne poškodení slovenskí roľníci slovenskú pšenicu pestujúci a slovenskí mlynári, ktorí majú ohromné zásoby pšeničnej múky, ktorú predať nemôžu. S najväčším prekvapením, ba rozhorčením dívame sa na tento zákon a nemôžeme pochopiť, ako sa mohol taký návrh zákona podať a nerešpektovať Slovensko a jeho životné záujmy, keď je Slovensko súčiastkou republiky Československej a keď pán ministerský predseda vo svojom vládnom prehlásení slávnostne prisľúbil, že vláda má za povinnosť pozdvihnúť Slovensko v ohľade kultúrnom, hospodárskom a sociálnom na tú úroveň, na ktorej stoja zeme české. Dĺa tohoto slávnostného prejavu a sľubu malo by sa Slovensku takou mierou merat, ako sa meria zemiam zamoravským, ba aby Slovensko dobehnút' mohlo tú úroveň zemí českých, mala by sa v hospodárskych a iných otázkach Slovensku venovat ešte väčšie pozornosť a starostlivost než zemiam českým, ktoré stoja už na vyššej úrovni, i v prítomnom zákone, tedy malo sa aspoň 50 % pšeničnej múky dovoliť miešať do tohoto živnostensky vyrábaného chleba.

Vo skutočnosti tedy takto smutne vyzerá to hospodárske zdvihanie Slovenska. Sľuby sú pekné, ale skutky tomu neodpovedajú. Sľuby sú iné a skutky zas iné.

Pri tejto príležitosti musím poznamenat, že aj ceny obilnín v Čechách a na Morave sú o mnoho vyššie než na Slovensku. Cena pšenice v zámoravských zemiach ide až do výšky 180 Kč, kdežto na Slovensku je 130, 140 a najvýš 150 K.

Povedia na to: zas ti ľudáci kričia! Slávny senát! Dovolím si tu doslovne prečítat, čo píše >Slovenský denník<. Myslím, že >Slovenský denník< není novinami ľudovej strany, ale sú to noviny, ktoré pestujú záujmy strany agrárnej. A slavný senát uvidí z toho, že nielen ľudáci kričia a sťažujú si, ale práve tak kričí a sťažuje si i tento vládny časopis - bohužial len na papieri, vo skutočnosti to inak vyzerá. Článek zo 30. marca t. r. má titul >Na Slovensku inak< a znie doslovne takto: >Pri riešení obilnej krízy cenovej prirážkami colnými sa berú za základ ceny pražskej plodinovej burzy; avšak naša bratislavská burza má ceny nižšie, lebo vôbec všetky plodiny zemedelské sú na Slovensku lacnejšie ako v českých zemiach. Len pri pšenici na pr. činí ten rozdiel 10 až 20 korún na 1 q - moja poznámka k tomu je, že až do 30 korún - teda temer toľko, ako činí nová colná prirážka. A úrodnejšie kraje Slovenska majú na pšenici najhlavnejší záujem, ba až taký, že mnohí hovoria o poškodení pšeničných krajov na Slovensku známym opatrením o mletí raži, pečení chleba a o ražnej colnej prirážke v prospech pestiteľov raži českomoravskej.< - >A pozor aj na tie burzy a veľkonákupne a predajne. A je možné, aby nastalo akési sblíženie, hospodárske vyrovnanie medzi Prahou a Bratislavou i na burzách?<

Z tohoto prejavu je zrejmé, že ani agrárna strana není spakojná a sťažuje si na takéto Slovensku škodlivé pokusy o riešenie hospodárskej krize. Agrárna strana činí závažnou složku vlády. Českým agrárníkom ani sa nečudujem, oni pomáhali českým záujmom. Prečo však agrárníci na Slovensku nemohli zamedziť takéto pre Slovensko škodlivé riešenie výroby chleba? Prečo nemohli vymôcť slovenskému roľníctvu a hospodárstvu prajné riešenie? Ja zovšeobecním túto otázku a pýtam sa vôbec: Prečo sa nemôže nielen v prítomnej chlebovej otázke, ale vôbec vo všetkých odboroch a otázkach verejného života docieliť pre Slovensko prajných výsledkov a splnenia, ktoré plne Slovensku patria. Každý objektívne smýšlajúci človek dá tu správnu odpoveď: Preto, lebo Slovensko nie je jednotné, nie je svorné, preto lebo to malé Slovensko je roztrhané na mnoho strán a straniček a preto nemá potrebného rešpektu, potrebnej rozhodujúcej váhy a moci pri rešení aj tých najvitálnejších otázok. Čo Hlinková slovenská ľudová strana požaduje už mnohé roky na hospodárskych, hultúrnych a sociálnych potrebách pre Slovensko, to teraz dôrazne začínajú už požadovať aj iné strany na Slovensku, keď to už dohára. To teraz dôrazne začína požadovat' aj špecielne agrárna strana, ako to z celého prejavu hore menovaného časopisu vysvitá. Hlinkova slovenská ľudová strana už mnohé roky požaduje Slovensku patriacu kvótu z investíc, štátnych dodávok, z rôznych podpôr. Pre tieto naše sťažnosti a požiadavky vyhadzovali slovenskej ľudovej strane na oči, že nie je štátotvorná. A dnes čo vidíme? Referent vládnej agrárnej strany p. sen. Stodola vo svojom referáte o štátnom rozpočte sťažoval si tiež, že na investiciách, štátnych dodávkach dostane sa Slovensku len 4 %, kdežto patrí mu o mnoho viac, hovoríme, patrí mu až do 20 %, tedy 4 - 3 ráz toľko, ako sa mu dostáva. Či takto dakedy dosiahne a zdvihne sa to Slovensko hospodársky, sociálne a kultúrne na úroveň zemí českých?

Slovenská ľudová Strana už dávno žiadala sníženie železničných tarifov, čo je aj pre poľnohospodárske záujmy veľmi vážné, lebo predsa železnica dováža a odváža aj zemedelské, roľnícke výrobky. Tedy ľudová strana dávno žiada o sníženie železničných tarifov aspoň na takú mieru, ako je to v zamoravských zemiach. Teraz už aj referent Stodola žiada sníženie železničných tarifov.

Nepatrí to síce k pojednaniu terajšej predlohy, ale ako dôkaz toho, že ani v hospodárskych, ani v kultúrnych otázkach nepomáha sa Slovensku tak, ako pán ministerský predsecla vo svojom vládnom prejave sľuboval, uvádzam tento fakt, že ani v tohoročnom rozpočte nemáme položky pre sriadenie slovenskej techniky, ani len zememeričskej školy, ktorá s ohľadu úpravy katastru pre roľnícke hospodárske záujmy na Slovensku až palčive je potrebná. Slovenskú techniku a aspoň zememeričskú školu požaduje naša strana už mnoho rokov a bolo to aj sľúbené, a predsa nerobí sa nič. Už aj senátor agrárnej strany Botto poukázal na ohromné škody roľníctva pre nesriadenosť katastru, pre nedostatok zememeričov, ale darmo si sťažovala ľudová strana už roky a darmo si sťažuje teraz aj agrárna strana, keď už dom horí, keď už tie nedostatky a to negligovanie Slovenska je tak očividné a zrejmé. Darmo si sťažuje aj jedna aj druhá strana, Slovensku nedáva sa, čo mu patrí, prečo? Lebo Slovensko nie je jednotné, nie je svorné a nepostupuje jednotne a svorne aj v tých najpalčivejších, najpotrebnejších hospodárskych otázkach.

Predseda našej strany Andrej Hlinka vyzval písomne rôzné strany Slovenska na spoločnú poradu cieľom riešenia hospodárskej kríze a hospodárskych otázok. Strany ale na túto poradu sa nedostavily a agrárna strana odpovedala, že usiluje sa riešiť slovenské hospodárske otázky v svojom lone. Vidíme však už z dávnejších a terajších skutkov, ako to aj prítomný zákon o miešaní chleba dokazuje, ako neprajne pre Slovensko sa vybavujú hospodárské, kultúrné a sociálné otázky. Príčina tomu je už mnou niekoľkokrát tuto opakovaná nejednotnosť, nesvornosť.

Strany nechcely zadosťučinit výzve slovenskej ľudovej strany zaiste zo straníckych ohľadov k spoločnému pojednávaniu palčivých otázok. Či stoja záujmy strán nad záujmom celého národa, celej slovenskej krajiny? Nebude lepšie na Slovensku, kým si jeho strany nesadnú spoločne k poradnému stolu na pojednávanie aspoň hospodárskych otázok.

Vo slovenskom krajinskom zastupitelstve spoločne vystupovali a dožadovali sa pre krajinu potrebných vecí v ich kompetencii, a mali úspech. Prečo by to nemohli urobiť aj poslanci a senátori? Či ešte väčšia kríza a väčšia bieda musí prijst na Slovensko, aby vyburcovaly tú tak potrebnú jednotu a spoločné povedomie a spoločnú prácu na vymáhanie slovenských potrieb, slovenských práv a investícií, dodávok, podpôr a kvôt?

Slovenská ľudová strana koná túto ohromnú prácu a nebude zodpovedná pre neúspechy. Zodpovedná bude terajšia generácia národa pred generáciami budúcími pre svoju nejednotnosť a roztrhanosť. Mýlia sa nesmierne ti politikovia, ktorí myslia, že treba na Slovensku aplikovať aj tu seba zkázonosnú a osudnú taktiku: >Divide et impera!<

Člen klubu slovenskej ľudovej strany kol. Buday vo svojej reči spomenul, že >justitia est regnorum fundamentum<. Táto krásna zásada stojí na viedeňskom Burgthoru napísaná, ale tam sa nejednalo podľa tejto zásady, ale viedeňská taktika bola: Divide et impera - a vidíme, kam to došlo to: Divide et impera.

Tedy Slovensko netreba trhať, netreba zoslabovať, ale posilňovať. Kto Slovensko trhá a zoslabuje, ten zoslabuje štát, a kto Slovensko posilňuje, ten posilňuje štát, ten posilňuje našu republiku Československú. Slovensho ako most na východ je nesmierneho významu pre republiku a preto múdra štátotvorná politika vyžaduje, aby sa Slovensku venovala najväčšia pozornosť, aby sa slovenské žiadosti splňovaly a prajne riešily, ale nie tak, ako to prítomný návrh zákona o miešaní chleba dokazuje, kde sú statisíce slovenského rolníctva dorábajúceho pšenicu nadmieru poškodené. Túto ohromnú škodu trpí roľníctvo aj pri cene cukrovej repy a kukurice. Ako som spomenul, všetky poľnohospodárske výrobky sú na Slovensku laenejšie ako v zemiach českých. Náš roľník poslanec a roľník senátor v národohospodárskom výbore dokázal, aká škoda sa deje slovenskému rolníctvu nižími cenami roľníckych výrobkov a pri tom máme ešte aj vyššie železničné tarify, ako v zemiach českých. Že slovenské roľníctvo je vo veľmi biednom položení, toho dôkazom je to, že zo Slovenska v najväčšom počte vysťahujú sa roľníci. Či nebolí haždého Slováka, keď vidí ten smutný zjav vždy viac a viac sa vzmáhajúceho vysťahovalectva?

Riešenie hospodárskej kríze, ako sa to koná aj prítomným návrhom zákona o miešaní chleba znehodnotením pšenice, smutný stav roľníctva na Slovensku veru nepolepší a vysťahovalectvo roľníctva nezastaví, ba naopak ešte bude viac vysťahovalcov slovenských.

Sväz slovenských priemyselníkov vydržiaval nedávno v Smokovci valné shromaždenie, na ktorom som sa i ja zúčastnil a kde boly sdelené veľmi smutné dáta o slovenskom vysťahovalectve, a síce doslovne bolo tam povedané dĺa štatistických dát, >kým v zemiach zamoravských počet vysťahovalcov sa podstatne snižuje, na Slovensku bolo r. 1929 vystavené 19.500 vysťahovaleckých pasov, tedy o 40 % viac ako roku predcházejúceho<. Tedy z českých zemí vysťahovalectvo klesá, lebo tam sa všemožnými spôsobami pomáha obyvateľstvu, kdežto Slováci sa vystahujú, bo sa im nepomáha.

Ako člen zahraničného výboru dostávam zpravodajstvo >Denný prehľad zahraničnej tlače<, vydávaný ministerstvom zahraničia, a tam som čítal, že za 10 rokov vysťahovalo sa vyše 100.000 Slovákov, ba hovoria o 150.000. Je to ohromný počet v pomere ku počtu slovenského ľudu - tuto prechádzajú cez Libeň, kadiaľ vedie cesta tam do Hamburku, Ameriky, Argentiny a kde inde, veď tak vykrváca ten slovenský národ. Je to opravdu nevysloviteľná bolesť, že slovenská krv tak odtieká do cudziny. Nech si to vezme k srdcu každý len trošku slovensky ciatiací človek, nech si to vezmú k srdcu všetké na Slovensku jestvujúce strany, jestli chcú pomáhať slovenskému ľudu, že je tu potrebné aspoň v hospodárskych otázkach dorozumenie a spolupráca, ako si to aj predseda našej strany, Andrej Hlinka žiada. A ešte najdú sa hlasy, aj slovenské, ktoré podporujú slovenské vystahovalectvo, ba chcú sriadovať kancelárie na vysťahovanie, že kam majú a kam nemajú sa Slováci vysťahovat. Áno, sriaďujte kancelárie, jednoty, úrady, ale nie na to, ako sa majú Slováci vystahovať, ale na to, aby sa nemuseli vysťahovať, aby slovenská krv neodtiekala do cudziny, ktoré kancelárie, úrady, jednoty maly by sa starať o to, ako zadržať ľud doma. Však i to pred cudzozemskom robí veľmi zlý dojem, že bol prinútený z tejto našej republiky práve republiku tvoriací element v tak hrozivej miere sa vysťahovat; to nerobí dobré renomé v cudzine.

Tedy radšej takéto kancelárie a úrady by sa maly starať, aby slovenská krv neodtiekala do cudziny, ako zadržat ĺud doma, dat' mu možnost' výživy, práce, zárobku, chleba a pozdvihnút jeho hospodársky stav dĺa sľubu pána min. predsedu. Mimo týchto spôsobov, ako čeliť vysťahovalectvu a hospodárskej krízi, by som držal za potrebné:

1. Nevynášat také zákony, ako zákon prítomný, ktorý poškodzuje statisíce slovenských roľníkov, pšenicu pestujúcich. Z tých spomínaných 20.000 vysťahovalcov je najväčší počet roľníkov.

2. Ako čeliť hospodárskej krízi? Čeliť šíriacemu sa alkoholizmu. Jeden z najvážnejších predpokladov zlepšenia hmotného a morálného stavu rodín a obcí je odalkoholizovanie ľudu, ako to robia múdrí štátnici v iných kultúrnych krajinách. A zbadáte hneď, kde sa odalkoholizuje, že tam sa aj hospodársky i morálny stav ľudu zdvihá. A čo sa robí v našom štáte? Na miesto odalkoholizovania ešte sa podporuje alkoholizmus dávaním a rozširovaním stále tých krčmárskych licencií. K tomu sa musí vychovávať ľud a národ a hneď bude menšia tá hospodárska kríza. Nechcem o tom mnoho hovoriť, ale koľko ťažkých milionov preleje sa tým hrtánom dolu a pustí sa do povetria? Stamiliony a miliardy to robí! Toto je tiež jedna otázka čelenia hospodárskej krízi, odalkoholi zovanie ľudu. (Výkřiky.)

3. Zakladat je treba hospodárske sbory na rôznych krajoch Slovenska. V Čechách a na Morave je mnoho hospodárskych sborov, ktoré sa starajú o pozdvihnutie a zlepšenie hospodárskych pomerov. Takéto sbory založili sme i na Slovensku pod menom >Hospodársky sbor povážsky< a zakladáme ich aj inde. Tieto hospodárske sbory majú systematicky pracovať na pozdvihnutie a zlepšenie hospodárskych pomerov, napomáhať dobytkárstvo, ovčiarstvo, včelarstvo, rybárstvo, ovocnárstvo, hodvábníctvo, nielioráciu pašienkov, ornej pôdy, podporovať a nie ničiť slovenský malý a veľký priemysel; vymáhať potrebné obnosy na systematickú reguláciu riek a potokov, silničné fondy. Vymáhať nie 4 %, ale 15 až 20 % štátnych investicií a dodávok!

Tu musím pripomenúť aj návrh zákona o stavebnom ruchu, ktorý ešte sice nedošiel do senátu, ale ako súčiastku riešenia hospodárskej kríze a ako dôkaz toho, že sa Slovensku nepomáha podľa spravodlivosti musím ho pripomenúť. Vo stavobnom ruchu doteraz ani 7%mi sa nepomohlo Slovensku, len veľmi máličko podpôr sa mu dostáva na stavebný ruch a pri tom nehľadelo sa a nehľadí sa na požiadavky ľudového zdravotníctva, o ktorom sa v novšej dobe toľko hovorí, lebo povoľovaly sa hygienickým požiadavkom tak véľmi sa protiviace podzemné a polopodzemné byty, ktoré stavby z ľudovo-zdravotnického ohľadu povoľovať sa nemajú.

4. Jedna z príčin schudobnenia nášho slovenského roľníctva je to hrozné rozkúskovanie, rozdrobenie už beztak maličkých pozemkov a rolí medzi nápadníkmi-dedičmi jednej rodiny. Máme v býv. župách v Orave, v Liptove, Trenčíne, vo Spiši, Zvolene ledva na jedon krok, na jedon meter uzunké roličky, záhonky. Ako sa dá na takýchto liliputánskych roličkách gazdovať? To iste nepomáha k zvýšeniu produkcie tej zeme. Na miesto komassácie tak sa rozkúskujú a rozdrobia tie už beztak malé roličky. Tomu by sa malo zamedziť. (Sen. Mikulíček: Vezměte biskupům! Tam mají dosti!) Pane kolego, dosť tam berú. (Sen. Mikulíček: Všechno se jim mělo vzít!) Ano, však sa to spravilo vo Francii a kde niet ani biskupských majetkov, ani peňazí, ale ani chudobe sa tým nepomohlo, a toto by sa stalo i tu. Berte biskupské majetky, ale kto bude držať chudobince, kto bude napomáhať školám, učitelským ústavom, kto bude udržiavať sirotince? Toto všetko ide predsa z biskupských majetkov. Vy byste zabrali biskupské majetky, ako sa to stalo vo Francii, ale kto bude potom pomáhať chudobe? Vy veru nie. Však to vidíme, ako sa chudobe pomahá. Z tých majetkov biskupských sa predsa podporovaly sirotince, chudobince, školy, učitelia a iné potrebné veci. Nemyslite si, že ten biskup bol v stave všetko sám popapať: veru nie. Potom by nebolo ani majetkov, ani peňazí, ale chudoba by zostala taká, aká je.

To by boly niektoré smernice, ako čeliť hospodárskej krízi, na ktoré riešenie podali poslanci našej strany vo snemovni návrhy, ktoré sa ale nerešpektovaly. Keby Slovensko jednotne vystúpilo, zaiste by to bolo inakšie a lepšie. Máme v Europe ešte hornatejšie a horšie kraje, na pr. alpské krajiny, a ľud je tam predsa zámožnejší. Prečo? Poneváč sa tam spoločnými silami a systematicky pracuje na pozdvihnutí hospodárskom. Tak by to malo byť aj u nás na Slovensku. Na našich hornatých krajinách by mohlo byť tiež druhé Švajciarsko, keby sa systematicky pracovalo, keby naše strany na Slovensku pracovaly jednotne a svorne a staraly sa opravdu o blahobyt ľudu. K tomu je jednotnosť a svornosť slovenského národa potrebná, podľa príslovia: Pomáhaj si človeče a budeme ti napomoci. Ak si ľud slovenský jednotnosťou a svornosťou nebude sám pomáhať, tak kto mu pomôže? Ľud sám si škodí a zoslabuje sa trhaním sa na strany a straničky, kdežto jednotnosťou a svornosťou vymôže si splnenie svojich požiadavkov.