Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Karas, Pichl.

110 senátorů podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr dr Beneš.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou dodatečně na včerejší schůzi sen. Kianičkovi a Pastyříkovi, na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Chlebounové, Kellovi, Kindlovi, Langerovi, Mezöovi.

Z předsednictva bylo přikázáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Výborům úst.-právnímu a zahraničnímu:

Tisk 211. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu ústavního zákona (tisk 293) o úpravě státních hranic s Německem. Rakouskem a Maďarskem (tisk 389).

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání, a to předměty pod čís. 1-3.

Navrhuji, aby tyto tři odstavce dnešního pořadu jednání sloučeny byly ke společnému projednávání, není-li proti tomu žádných námitek. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Považuji tedy tento návrh za schválený a budeme podle toho postupovati.

Zpravodaji jsou:

k odst. 1. č. t. 209 za výbor zahraniční

sen. dr Karas, za výbor rozpočtový sen. Zimák.

k odst. 2. č. t. 210 za výbor zahraniční sen. Stodola, za výbor rozpočtový sen. Pánek.

Dávám slovo k odst. 1. č. t. 209 panu sen. dr Karasovi jako zpravodaji výboru zahraničního.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Mírové smlouvy vedle územních změn poražených států určovaly pouze přesně, podle jakých zásad mají se stanoviti reparační povinnosti těchto poražených států, ale stanovení číselné samo přenechaly t. zv. reparační komisi. Tato komise po 2leté práci konečně v květnu 1924 číselně je stanovila, a to pro Německo roční anuity v celkové částce 132 miliard zlatých marek; pro Maďarsko a Bulharsko zatímně do r. 1943^ byly stanoveny jisté anuity roční, kdežto Rakousko bylo zatím zproštěno svých reparačních povinností vzhledem k tomu, že hospodářský jeho stav byl velice kritický, ale myslím hlavně asi z toho důvodu, aby touha po >anšlusu< k Německu nebyla tímto způsobem podporována.

Nástupnickým státům Polsku, Československu. Jugoslávii a Itálii byla přiznána jednak práva na určitý podíl na těchto reparacích, ale současně byla jim uložena povinnost, aby finančně také něčím přispěly ku krytí nákladů války. Bylo jim uloženo, že jednak zaplatí cenu státních statků rakouských, které připadly nástupnickým státům, a vedle toho jistou částku na krytí břemen vítězných mocností, kterýžto poplatek byl dosti nešťastně nazýván poplatkem za osvobození, liberačním poplatkem, na 170 milionů zlatých franků. Pro náš stát z těchto všech dohod a závazků plynula povinnost zaplatiti hodnotu našich státních statků, která byla odhadována různě těmi, kteří nám zrovna nepřáli něco přes 50 miliard, a těmi, kteří nám přáli, abychom dobře z toho vyšli, částkou nižší. Vzhledem k tomu, že jsme převzali částku dluhů rakousko-uherského státu, které vázly na těchto nemovitostech, připadla na nás částka asi 26^ miliardy a vedle toho liberační kvóta byla 750 milionů zlatých marek, čili v tehdejším kursu 4¹/₂ miliardy v našich korunách, tedy celkem asi 37 miliard Kč. Nadto měli jsme zaplatiti náhradu za vydržování našich legií v Rusku, Francii a Itálii a pak zaplatiti za převzatý lodní park na Dunaji. Odře a Labi a pak za armističní železniční materiál od Německa a konečně za státní statky převzaté od Německa na Hlučínsku. Tyto částky činily přibližně 20 milionů zlatých marek. Tyto všechny závazky náš stát na sebe převzal schválením mírových smluv. Poněvadž však Německo roční splátky své vůbec neplatilo, vymlouvajíc se na nemožnost placení, na svůj hospodářský rozvrat, a francouzská vláda, aby si zabezpečila placení těchto příspěvků, sáhla k jisté sebeobraně k obsazení levého břehu.rýnského, později i za účasti Belgie, Anglie a Itálie, pomalu nabýval převahy názor, že je potřebí jiným způsobem upraviti tyto reparační povinnosti specielně německé. A takový nový plán byl vypracován americkým odborníkem Dawesem za pomoci jiných pracovníků, jenž měl za účel sanovati německé finance, aby ono nemělo výmluvy k neplacení.

Tento plán z února 1925 snižoval břemena německá na pouhých 50 miliard zl. marek. A při tom bylo zabezpečeno různými opatřeními finančními také splácení dotyčných anuit. Tento plán byl v platnosti asi 3 léta, ale během doby se zjistilo, že jsou potíže s jeho realisací. A tu spojenci ve snaze, aby od Německa dostali aspoň tolik, kolik sami musí platiti na své válečné dluhy specielně americké, nahlíželi, že je potřebí nové pevné a detailní úmluvy ohledně splácení reparací.

Proto při zasedání Společnosti národů v Ženevě 16. září 1928 zřídili zvláštní komisi odborníků, která měla podati návrh, jak by se měly budoucí povinnosti Německa upraviti. Komise tato zasedala za předsednictví Američana Owena Younga během jara 1929 a vypracovala zvláštní návrh nazývaný plánem Youngovým. Podle tohoto návrhu Youngova měly býti sníženy roční splátky Německa na 37 anuit, které by representovaly částku asi 38 miliard zl. marek, tedy ani ne třetinu původního plnění, co reparační komise v r. 1924 Německu uložila.

Zároveň bylo zabezpečeno roční splácení a odvádění těchto anuit tím, že jistou částku má odváděti státní rozpočet německý a ostatní má býti placeno z výnosu říšských drah německých. V případě hospodářské krise bylo možno povoliti Německu částečné moratorium, kdežto větší částky musily býti rok co rok bezpodmínečně spláceny. Zato Německo bylo zproštěno veškeré kontroly dosavadní a zároveň ustanovena mezinárodní banka se sídlem v Bazileji, která by prováděla převod platů Německa na jednotlivé spojence. Spojenci při nové konferenci svých zástupců, konané v Haagu od 6. do 31. srpna 1929, prostudovali tento nový plán a shledavše, že podává lepší garancii platů Německa, jej přijali i v podrobnostech protokolem ze dne 31. srpna 1929.

Snížení platů Německa znamenalo však pro spojence značné oběti hmotné, zejména u Francie a Belgie, které počítaly s těmi ročními splátkami, a když se jim tyto splátky snížily, měly deficit v tomto rozpočtu. A vedle toho byla změněna i kvóta příspěvků, takže zejména příspěvky, Anglie, Itálie., Polska i naše byly sníženy. Státy druhé, které tím dvojnásob utrpěly, zejména jak jsem pravil Francie a Belgie, částečně i Anglie, žádaly, aby současně byly upraveny všecky otázky vyplývající z Youngova plánu, zejména naši zástupci trvali na tom. aby východní reparace, na které původní plán Youngův nepamatoval, byly současně řešeny.

Proto svolána byla nová konference, která opět zasedala v Haagu, a to v době 3.-20. ledna 1930, jejíž ujednání byla sepsána v několika protokolech s datem v Haagu dne 20. ledna 1930, kteréžto, protokoly, ujednání a dohody předkládá nyní vláda Národnímu shromáždění ke schválení ve smyslu § 64 bod 1. třetí věta ústavní listiny.

Dohodami těmito má býti definitivně - sit venia verbo - a do všech podrobností vyřešen problém likvidace války pro účastníky evropské, a_ tedy řešena i otázka tak zvaných reparací východních, totiž závazků Rakouska, Maďarska a Bulharska, kteréžto závazky reparační komise v r. 1924 buď vůbec neřešila, anebo řešila jen provisorně. Poněvadž snížením závazků Německa a novou reparticí těchto dávek německých východní státy utrpěly značné újmy, bylo třeba kompensací snížiti jim jejich závazky oproti čtyřdohodě. zejména ohledně náhrad za převzaté státní statky a poplatku liberačního.

Výsledek těchto jednání a dohodu uzavřenou dne 20. ledna 1930 v Haagu představuje v podstatě

1. dohoda s Německem, která přijímá plán Youngův pod názvem Nový plán, jímž veškery závazky Německa z mírových smluv přeměněny v 37 anuit dávkových a Německo zbaveno veškeré kontroly vítězných mocností; zároveň nově rozdělena kvóta těchto anuit mezi jednotlivé mocnosti vítězné;

2. dohoda s Rakouskem, kterou ono zbaveno veškerých povinností, původně uložených mu vítěznými mocnostmi. Pouze ustanovení sanační půjčky z r. 1924. na které i my jsme se zúčastnili, zůstaly v platnosti;

3. dohoda s Československem - která částečně platí i pro Polsko, Rumunsko a Jugoslávii - ohledně našich závazků z mírových smluv; závazky tyto stanoví na přesnou roční dávku 10 mil. zl. Mk po 37 let od r. 1930 až do r. 1966, při čemž jsme byli úplně zproštěni všech dalších závazků, plynoucích původně z povinnosti platby za převzaté státní statky a z poplatku liberačního;

4. dohody s Bulharskem a Maďarskem stanoví jejich nové reparační platy, rozvržené rovněž na 37 anuit.

Národní shromáždění tangují pouze dohodu s Německem, s Rakouskem a s Československem.

Pro náš stát znamenají dohody tyto příjem 1 % z reparačních platů Bulharských a Maďarských - oceněných celkem asi na 25 mil. Kč - dále zproštění platů za státní statky, oceněných po srážce převzatých dluhů bývalého Rakouska asi na 24 miliard Kč, dále zproštění dluhu liberačního asi 4¹/₂ mil., pak prominutí platů za labský, oderský a lodní park částkou 10¹/₂ mil. zl. Mk, za železniční materiál armističní částkou skoro 7 mil. zl. Mk a za státní statky na Hlučínsku; zároveň sníženy platy za vydržování našich legií v Sibiři, Francii a Itálii na dnešní kurs franku a liry.

Protihodnota za všecky tyto prominuté nám platy činí 37 anuit našich po 10 mil. zl. Mk. které při diskontu 6% representují částku, jak pan ministr pravil, asi 1189.3 mil. Kč.

Srovnáme-li částky, které ve smyslu schválených smluv mírových náš stát na sebe převzal, a které representují částku asi 30 miliard, s platy, které Haagská dohoda definitivně nám ukládá - 1189.3 mil. Kč, - vidíme, že dohoda tato znamená pro nás ohromný zisk.

Naše povinnosti platební z mírových smluv plynoucí, ležely nad našim hospodářským životem jako veliký mrak plných deset let. Náš aktivní rozpočet ohrožován byl stále onou miliardou ročních dávek, které jsme byli vlastně povinni odváděti na jejich zaplacení.

Dnes máme jistotu, co budeme platit: je to pouhý zlomek, jejž náš rozpočet normálně bez nových daní snese; víme, že nám již žádné další nebezpečí nehrozí. I to, a nejen fakt, že byla odklizena veliká příčina mezinárodních konfliktů a třenic, je pro náš stát pro budoucnost velikým ziskem.

Proto zástupci naši, kteří takové dohody v Haagu dosáhli, zaslouží si našeho upřímného a vřelého uznání, které v první řadě náleží řediteli naší zahraniční politiky, ministru dr Benešovi.

Namítá se, že prý v Polsku a Rakousku se odpustilo více než nám. Připadá mi to, jako když děti dostávají od rodičů dárek. Každé dítě kouká, co dostal ten druhý. A jestliže vidí, že nedostalo něco lepšího, není spokojeno s tím, co dostalo, nýbrž říká: hleď, ten druhý dostal něco více. - Prosím, nehrajme si na takové nerozumné děti. Vidíme, že nám bylo naměřeno skutečně štědrým způsobem a můžeme to rádi kvitovat. Také musíme uznati, že Polsko mělo těžší hospodářské poměry, více válkou trpělo, Rakousko bylo pak zbaveno svých nejvýnosnějších území. Tedy zajisté, uštědřilo-li se jim něco víc, mělo to u nich své odůvodnění. Uznejme, že čtyřdohoda měla tyto své speciální důvody proti Polsku i Rakousku. A pokud se týče Uherska, tedy jestli byly se strany naší činěny nějaké námitky, že Maďarsku byla dána nějaká výhoda, buďme rádi, že jsme aspoň získali klidného souseda, neboť klidné přátelství se sousedy znamená veliké plus pro hospodářský život. A my právě potřebujeme, aby náš průmyslový stát byl v dobrém styku se svými sousedy, aby výměna přebytků průmyslového našeho státu umožnila nám existenci a splácení našich závazků.

Ze všech těchto důvodů zahraniční výbor navrhuje senátu, aby vyslovil souhlas s dohodami v Haagu ujednanými. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo k odst. 1. č. t. 209 panu zpravodaji výboru rozpočtového, sen. Zimákovi.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Dohoda podpísaná 20. januára 1930 v Haagu na medzištátnej konferencii vo svojom 3. bode má ustanovenie o Československu. Táto dohoda ukladá Československu platiť po 37 rokov anuity 10 mil. zlatých mariek do Medzinárodnej banky pre reparačné platy, to je v čsl. korunách okrúhle 80 mil. Prvá anuita bola splatná 15. marca 1930, dosiaľ ale zaplatená nebola, poneváč smluvy nedošly k ratifikovaniu a tiež preto, že konštituovanie novej medzinárodnej banky sa opozdilo. Ďalšie anuity sa majú platiť polročne a síce vždy 1. januára a 1. júla. Posledná splátka má sa složiť 1. januára 1966. Tohoročná splátka, v obnose 10 mil. zlatých mariek, čili okrúhle 80 mil. Kč, není v štátnom rozpočte na rok 1930. Poneváč však finančné likvidovanie svetovej vojny má ďalekosahajúcu dôležitosť pre všetky zainteresované štáty, tedy i pre Československo, keďže tento historický akt má znamenať pokojnejšie hospodárske i politické pomery a zdarný ich vývin, je treba pre tento obnos nájsť úhradu. Pán minister financií hovorí sice, že túto úhradu nájde v tohotoročnom štátnom rozpočte. Z môjho stanoviska aspoň bolo by záhodno, aby sa taká úhrada v rozpočte nenašla a to preto, poneváč bysom si prial, aby rozpočet nebol na toľko gumový. Keď sa na ňom pojednáva v poslaneckej snemovni 4 týždne a senáte 3 týždne, malý by byť tie položky presnejšie, aby zkrátka také veľké obnosy sa tam nemohly nájsť. Ale myslím, že dôležitosť tejto splátky je tak veľká, že keby pán minister financií prišiel bárskedy do senátu alebo taktiež do snemovne, že by tak snemovňa ako aj senát vďačne odhlasovaly túto úhradu, túto potrebu.

Je treba konštatovať, že vyjednávaniam v Haagu sa snížily naše pôvodné povinnosti skoro o celé tri štvrtiny. Mali sme platiť za prevzaté štátne statky asi 26 a ¹/₂ miliardy čsl. korún v tehdajšej relácii. Na t. zv. liberačnom poplatku mali sme platiť 4 a pol miliardy čsl. korún, tedy spolu 31 miliardy. Tedy to sa snižuje na tých 37 anuít po 80 mil. korunách, čo tedy odpovedá asi 25% celého skôr žiadaného obnosu. Za to sme ovšem povinní vysloviť vďaku našim vyjednávačom, menovite ministerstvu zahraničia a taktiež ostatným pánom, ktorí na konferencii boli súčastnení. A je treba konštatovať, že máme našu diplomaciu na výške doby novej Európy.

Rozpočtový výbor vo svojej schôdzi konanej 21. mája 1930, pojednávajúc o predloženom vládnom návrhu, tisk sen. 206, vzal na vedomie, že s hľadiska za-hranično-politického i s hľadiska zahranično-finančného a hospodárskeho pojednal o tomto výbor zahraničný a že sa tento usniesol doporučiť slávnemu senátu vládny návrh ku schváleniu, pripojuje sa k tomuto usneseniu a poveruje pána ministra financií, aby obnos 80 mil. Kč na tento účel opatril. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Kč druhému odstavci č. t. 210 dávam slovo pánu zpravodaji výboru zahraničního, sen. Stodolovi.

Zpravodaj sen. Stodola: Slávny senát! Než bych pristúpil k prejednávaniu jednotlivých bodov parížskeho ujednania, buď mi dovolené vysloviť predovšetkým, aký mravný význam majú tieto dohody. Veľmi dobre vieme, že v Európe a v celom svete ide jedna myšlenka, aby tie škody, ktoré boly válkou zapríčinené, boly napravené, aby veľká pacifistická myšlienka prišla viac do popredia. Ovšem, nebolo možno sa priblížiť týmto ideálom, dokiaľ boly tu veľké nevyriešené diferencie medzi štátmi a národy. Tieto úmluvy značia istú likvidáciu týchto pomerov a približujú nás k novej etape i hospodárskeho života predovšetkým v centrálnej Európe. Čo nás teší pri prejednávaní týchto dohôd, je, čo som riekol už v zahraničnom výbore, predovšetkým naša preukázaná loyalita a solidarita v Malé Dohode. Ako známo, približujú nás tu nielen hospodárske, ale i národne a kultúrne jednotné ciele. Tiež dobre vieme, že jednanie, či v Paríži a či v Haagu viedlo sa na podklade patriotickom n objektívnom, a že nezostalo žiadne trpké príchute ani u jedinej strany. Predovšetkým nás teší, že sa odstraňuje veľký rozdiel medzi maďarskou a československou republikou. My starí Slováci, ktorí sme neraz cítili bajonety maďarských četníkov na svojich chrbtoch, môžeme vypovedať to, že je v záujme spolupráce a rekonštrukcie centrálnej Európy, aby medzi Československom a Maďarskom nastúpil priateľský pomer. Je ovšem pravda, že máme veľké spoločné ciele. My sme predovšetkým bránou východu, máme spoločné ciele na Dunaji a myslím, že by i čo sa týka deľby práce, mohla nastať istá dohoda i v hospodárskych ohľadoch. Je ovšem pravda, že Maďarsko ako odbytný trh nie je viace tým veľkým odbytným trhom ani pre náš textilný priemysel, poneváč keď r. 1927 bolo aktivum 124 mil. pengo, loňského roku bolo už len 66 miliónov pengo. Z toho vidíme, že nákupná sila Maďarska je menšia. Môžem plným právom žiaďať sblíženie s Maďarskom i preto, že naša menšinová politika je najliberálnejšia. My maďarskému roľníkovi kultúrne nebereme nič a dávame mu hospodársky všetko. Ráčte brať len do ohľadu tento jeho hmotný stav s hmotným, stavom jeho kolegov na druhom boku Dunaja.

Nebudem sa obierať vecnou stránkou dohôd, je známa, jedine chcem poznamenať, že mimo dohody shora uvedenej bol sjednaný v Paríži medzi delegáciou československou a maďarskou protokol, ktorý upravil otázky dosiaľ nevyriešené, týkajúce sa čl. 249, 256, a 258 mierovej smluvy Trianonskej. Fondy, nadácie, kolektivity a sociálne ústavy poisťovacie boly vyriešené na základe zásady teritoriality a ustanovené, že každý štát podrží to, čo je na jeho území. V dôsledku toho bude vzatá zpäť žaloba o nadácii Pálffyovej, ktorá zostáva celá Československej republike. Spor o družstevnú ústredňu Hangya v Budapešti bude predložený k rozhodnutiu predsedovi československo-maďarského rozhodčieho súdu, jestli nedôjde v lehote trojmesačnej k smiernej dohode. Spor o t. zv. nadáciu Pázmányovskú, ktorá náleží k majetku budapeštianskej univerzity, pôjde ďalej. Treba podotknúť, že protokol nevzťahuje sa na majetok nadácie cirkevnej.

Pre Slovensko znamená veľmi mnoho táto stabilita aj z hospodárskeho ohľadu. Predovšetkým tým, že naša pozemková reforma je teraz už aj internacionálne stabilizovaná. Nemali sme nikdy žiadnych obáv o správnosť a spravodlivosť pozemkovej reformy, ale predsa len medzinárodné uznanie ukľudnilo psychologicky naše obyvateľstvo. Na Slovensku bolo zábrane pozemkovou reformou 1,424.594 ha, z čoho 502.065 ha pripadá na zemedelskú pôdu, z čoho opäť 98% pôdy patrilo veľkostatkárom neslovákom. V prídelnom pokračovaní bolo obrátene k sosilneniu maľoroľníkov skoro 90% všetkej pôdy. (Předsednictví se ujal predseda dr Soukup.) Jedným, slovom pozemková reforma dala podklad k existenci vyše 32.000 rodinám a 67.000 rodinám zlepšila majetkové pomery. Teraz už žaloby tedy nemohou príjsť viac k uplatneniu, čo je pre nás, ako som už hovoril z psychologického stanoviska veľmi vážne. Ďalej bude možné definitívne upraviť aj staré pozemkové knihy a katastrálne mapy, poneváč v tom je hlavný predpoklad, abysme dali zemedelstvu dlhodobý zemedelský úver, abysme mohli pokračovať proti našej zemedelskej kríži.

Parížske dohody znamenajú ďalej to, že Maďarsko uznalo Trianonskú mierovú smluvu. Tým spôsobom nastane istá stabilita i v dušiach slovenského ľudu i vo všeobecnom vývoji. Tento vývoj na Slovensku išiel veľmi krásnym spôsobom a všetky tieto intriky, ktoré hovoria, že mierová smluva nebola vlastne pristrihnutá k potrebám života, niesu správne. Prosím len na pr. výnos hektárový u pšenice, ktorý bol v r. 1920 len 10,3 q, vyšiel na 15 q a u žita z 8,7 q na 13,3 q a vôbec je vidieť tento postup nahoru u zemedeľskej výroby. Týchto niekoľko Číslic nám ukazuje, že celý hospodársky život vykazuje tendenciu vzostupnú a že není pravda, ako by Slovensko bolo trpelo, že je pričlenené v rámec Československej republiky. Slovensko stále postupuje; ovšem, ako hovorím, tuhá a ťažká hospodárska kríza, ktorá ako mor prišla do toho, tento postup ovšem zastavuje.

Čo sa týče daní, môžem k ilustrácii svojho tvrdenia povedať, že na príklad priame dane činily v r. 1919 na Slovensku 49 miliónov korún, v r. 1927 už 309 miliónov konín, dôchodková daň v roku 1920 10 miliónov korún, v r. 1925 77 miliónov Kč a v r. 1927 už 213 miliónov Kč.

Po stránke politickej treba hodnotiť výsledky parížskych dohôd takto:

1. Dohody ujednané s Maďarskom v Paríži môžu nadobudnúť medzinárodnej účinnosti len, jestli budú ratifikované Československom. Z toho sa podáva, že nadobudnutie úplnej finančnej slobody so strany Maďarska, ktoré maďarská vláda považuje za podstatný úspech jednaní v Paríži a zrušenie generálneho zástavného práva na maďarských statkoch a príjmoch zdrojových môže byť dosiahnuté len so súhlasom Československa. Jestli Maďarsko nebude riadne a včas plniť svoje záväzky, môže byť donútené prostým usnesením piatich mocností, aby zvýšilo záruku 150 procentami zo svojich rozpočtových príjmov určených ku krytiu týchto platov.

2. Československá pozemková reforma je úspešne obhájená na fóru medzinárodnom a nemôže byť predmetom rozhodovania smiešaných súdov rozhodčích. Nie je možné dosť vysoko oceniť, že sriadením fondu agrárneho, t. zv. fondu A, je vzatá možnosť maďarským optantom žalovať Československý štát, ktorých žaloby budil naďalej namierané výhradne proti tomuto fondu, ktorý ich odškodní v rámci a medziach svojich prostriedkov.

c) Odškodnenie, ktoré sa platí vlastníkom vyvlastnených pozemkov, je určované podľa smerníc vyplývajúcich zo Striktnej aplikácie čsl. pozemkového zákonodarstva.

3. Riziko ďalších procesov z čl. 250 Trianon pred smiešaným súdom rozhodčím československo-maďarským je zmiernené sriadením fondu B. Jedná sa hlavne o dve kategórie procesov: cirkevné a arcivojvodské. Československu pripadá z kapitálu fondu B 33¹/₂ mil. zl. korún, čím nebezpečie event. prehraných sporov sa redukuje na minimum. Dá sa s veľkou pravdepodobnosťou povedať, že Československo tejto rezervy snáď ani nebude potrebovať.

4. Zabezpečením majetku všetkých fondov a nadácií, verejných, právnických osobností a kolektivít a sociálne-pojišťovacích ústavov, ktorý sa nachádza na pôde československej, zakončujú sa úspešne jednania takmer po 10 rokov vedené a dávajú možnosť vybudovať ďalej tieto ústavy, aby plnily svoje všeužitočné poslanie ku zdaru záujmov československých.

5. Nesporne najväčším politickým úspechom parížskych dohôd, ktorý sa podáva z analýzy práve uvedeného, je, že znamenajú upevnenie, konsolidáciu, petrifikáciu politického a právneho stavu stvoreneho na Slovensku mierovou smluvou Trianomskou. Je to dosiahnutie právnej stability, ktorá je, ako som už skôr poukázal, predpokladom úveru pre zemedelca slovenského a výrobných vrstiev Slovenska.

Čo znamená stabilita, môžeme posúdiť z celého svetového hospodárskeho stavu. Vidíme s jednej strany jednotnú Ameriku, s druhej strany roztrhaný hospodársky front Európy. Ohromný vnútorný trh umožňuje Amerike zaviesť na vnútorných trhoch nielen kumuláciu výroby, ale i silný dumping. Vidíme ovšem, že Európa je silne závislá na americkom, kapitále a práve preto, že celá stredná Európa je odkázaná na americký finančný kapitál, je nutno získať si dôvery Ameriky tým viac, poneváč posledne Amerika počínala sa presunovať k pacifickému hospodárstvu na úkor Japonska. Nielen k pacifickému, ale Spojené štáty zaťahujú do sféry svojich zemí i štáty Južnej Ameriky.

Európa poválečná stratila nadvládu na svetovom trhu. Na svetovom obrate participovala Európa r. 1915 58%, v r. 1926 už len s 50%. Účasť Európy na svetovom vývoze činila v r. 1913 55%, v r. 1926 už len 44%, kdežto účasť Ameriky sa zvýšila v tejto dobe z 24 na 30%.

Válkou kapitálove vyčerpaná Európa tedy potrebuje podepretie. Hospodárska situácia Európy bola zhoršená ešte silnou agrárnou krízou, preto potrebuje prostriedky k väčším investíciám. Vidíme, že i v obchodno-politickom smere stojíme v istom chaose. Vidíme nekalú súťaž, korupciu, priemyslovú špionáž atd.

Keď bereme do ohľadu, čo tu vzácny predrečník dr Karas povedal, že vieme teraz do budúcnosti vypočítať naše záväzky a zaťaženie, istotne možno pristúpiť k väčšiemu investičnému programu, jakožto podporu nahnutej našej konjunktúre. V tomto ohľadu sme pevne presvedčení, že i reparační banka bude nám pomáhati a že ako politické smery majú centrum v Ženeve, budú mať tiež internacionálne pomery hospodárske stejne to isté centrum u reparačnej banky.

Vidíme a pociťujeme hneď, čo znamená taká dohoda na uvoľnenie kapitálu. Keď je dnes v Paríži 2¹/₂% banková ráta a u nás vyšla na 4¹/₂ %., znamená to jeden z najväčších inpulsov i pre naše podniky národohospodárske, pre získanie úveru, kreditu, poneváč dnes vieme, že export sa zakladá vlastne na exportnom úvere. Musíme tým viac dbať na to, poneváč naša zem je aksi predestinovaná, aby sa prevádzaly väčšie investície. V mnohém ohľade sme zaostalí. Bude ešte potreba miliardových investíc do Slovenska, aby sa dostalo na úroveň historických zemí. Chceme vzpomenúť len komunikačných prostriedkov, meliorácií, regulácií atď.

Ale potom, vážení pánovia, keď sukcesivne a systematicky bude internacionálny finančný trh uvoľnený, musíme pristúpiť i k najväčším našim problémom a to sú na pr. výstavby veľkých kanálov Labe-Odra a Dunaj-Odra. Lebo nemýlme sa v tomto ohľade. Ideme ťažkej kríži, nezamestnanosti v ústrety a túto vopred eskomptovať, všetky možné poriadky urobiť, aby neprišla, aby nevrhala k nám svoje sociálne reflexy, na to treba pomýšľať už dnes. Dnes máme u nás 88.000 nezamestnaných. Ja znám dobre naše delníctvo, viem, že ono chce pracovať, nemáme medzi nimi žiadnych parazitov, nemajú absolútne nič z tých niekoľko korún, ktoré dostanú ako podporu a ktoré ich konečne len demoralizujú. Preto musíme sa týmito veľkými hospodárskymi programy včas zabývať nielen s hospodárskeho, ale i sociálneho hľadiska. Agrárna kríza musí byť teritoriálne riešená a preto musíme pristúpiť k veľkému investičnému programu. To. že bonita centrálnej Európy se zvýšila oproti Amerike a že Amerika má len 6 až 7% exportu do Európy, a to všetko nás má podnietiť, aby sme pristúpili k veľkým opatreniam ktorých som vopred spomenul.

Z politických výsledkov, na ktoré poukázal výstižne minister dr Beneš, chcel by som zdôrazniť len jedno. Revizionistické hnutie maďarské argumentovalo značne, hlavne v zahraničí, našou pozemkovou reformou, ktorá však od dnešného dňa mizne z politickej debaty, keďže všetci spojenci uznali správnosť a spravodlivosť nášho postupu. Najlepším dôkazom toho, že Anglia, Francia a Itália priaznivé posudzujú túto našu pozemkovú reformu a uznali ju za správnou, je aj to, že tieto vlády samy prispievajú do fondu B.

Končím, slávny senát. Vidíme, že koncepcia našej zahraničnej politiky je správna. Videli sme aj, aký veľký význam malo to, že Francia, s ktorou sme spjatí sympatiou a starou tradíciou, sa za nás tak exponovala. A ďakujeme z tohoto miesta aj slávnemu francúzskemu národu, ovšem i jeho reprezentatovi, bývalému ministru Loucheurovi. Náš úspech v Paríži je vlastne, ako pán minister dr Beneš v zahraničnom výbore veľmi pekne riekol, úspechom celej našej vlády, poneváč tak ťažké a komplikované otázky inohly byť riešené len kolektívnou prácou mnohých činiteľov, i predchádzajúcich vlád, Zásluhu ju preto našich zvláštnych vďakov. Predovšetkým potom zasluhuje vďaku pán minister dr Beneš a potom dr Osuský, o ktorom sa pán minister dr Beneš tak krásne tu vyslovil a zasluhuje tie vďaky i prezident nášho pozemkového úradu dr Voženílek. Končím a poukazujem na to, že skutočne tieto naši zástupci pracovali do úmoru vo dne i v noci - osobne som ich videl a s mnohými hovoril, ktorí pri tom boli. Môžeme s dôverou hľadeť do budúcnosti, poneváč vidíme, že vedenie našej zahraničnej politiky je v dobrých a spoľahlivých rukách.